Položila jsem psíka do sprchy, odběhla pro lékárničku a vrátila se k němu. Když jsem si klekla a lékárničku položila vedle něho tak jsem si uvědomila, že přes chlupy se k ráně nedostanu. Skousla jsem si ret, a koukla ke skříňce nad umyvadlem. 
Rychle jsem se zvedla, skříňku otevřela a nakoukla do ní. Pak jsem vytáhla holící strojek, stáhla z něj nástavec aby bral srst opravdu na krátko a píchla jsem to do zásuvky. Naštěstí to mělo dost dlouhou šňůru, takže dostáhla od umyvadla až do sprchy. Znovu jsem si klekla, a velice něžně jsem psiskopoložila na bok tak, abych viděla na místo odkud se všechny ta krev brala. "Pšš...teď se nelekni hlavně..doufám, že mě nepokoušeš." Zamumlala jsem, pak stiskla tlačítko na strojku a přiložila ho pomalu k boku zvířete. Snažila jsem se prokousávat srstí co nejrychleji, abych mohla co nejdříve pomoct se zraněním. Ale srst byla hustá a strojek nekvalitní, a tak jsem ho musela několikrát vypnout a vytahat chlupy abych mohla pokračovat dál. 
Po chvíli jsem ale konečně viděla přesně to co jsem vidět potřebovala. Vyhodila jsem strojek ven, pak vzala z lékárničky desinfekci a nalila ji na ručník, který jsem si podala z umyvadla. To jsem následně přiložila k ráně, a pravou rukou jsem se hrabala lékárničkou, dokud jsem nenašla šitíčko. Pustila jsem tedy ručník, který jsem na něm nechala jen ležet, a pomalu se dala do navlékání nitě skrze jehlu. Ruce se mi klepaly, a tak to šlo dost blbě. Ale ve finále se to povedlo. Konečně jsem tohle měla, a tak jsem jehlu i nit polila desinfekcí. 
Odhrnulajsem ručník, levou rukou jsem chytila kůži po stranách rány tak, aby se mi dobře šilo a podívala jsem se na psíka. Vypadal vyděšeně, vyčerpaně, a utahaně. Na sucho jsem polkla. "Nekousni mě prosímtě...dělám to pro tvoje dobro." Pohladila jsem ho po hlavě, pak si skousla ret a pomalu jsem začala ranku zašívat. 
Muselo na mě být znát jak nervozní z toho jsem, protože jsem se pořád koukala po jeho hlavě abych byla schopná co nejdřív uskočit kdyby se ohnal, a zároveň se mi stále chvěly ruce. Tak či tak jsem postpuně zašila celou ránu, a když to bylo hotovo, opět jsem mu ji překryla ručníkem. 
V tenhle moment jsem sama byla celá od krve. A tak jsem pomalu nasoukala všechno do lékárničky zpět, a zvedla jsem se. 
"Nikam nechoď..buď tu, jo? Hodná." Promluvila jsem na něj, apo chvíli jsem raději zavřela skleněné dveře do sprchy, aby neutekl. 
Koukla jsem se na svoje šaty, a jelikož to bylo fakt bídný, rozhodla jsem se je ihned dát prát. 
Stáhla jsem ze sebe tedy mikinu, tričko, kalhoty i podprsenku i ponožky a vše jsem nacpala do pračky. Nasypala jsem do ní prací prášek, nalila aviváž a zapnula program na odstranění tmavých skvrn. Spokojeně jsem si kývla, pak jsem se otočila na psinku. "..asi budeš chtít vodu, že?..chm..hned ti něco donesu." Zamumlala jsem, a pak jsem se otočila na patě a vydala se do mého pokoje, kde jsem vyndala ze skříně tričko. Jeho oblečením jsem poté ukončila "nahoře bez" ságu. 
Z kuchyně jsem vzala jednu z misek a napustila jsem do ní vlažnou vodu. Opatrně jsem ji pak chytila oběma rukama a zvedla ji, pak se vrátila zpět do koupelny kde jsem otevřela sprchu, sedla si před psíka a vodu položila vedle něho. 
"Co ty vlastně jsi..pes, nebo fenka? Hm?" Zamumlala jsem a s úsměvem si zvíře prohlédla. Při tom jsem sjela k jeho slabinám, a jemně jsem mu nadzvedla nožku. "Pes." Pokývala jsem hlavou a koukla se na něj. "Asi bych tě stejně měla vzít na veterinu..musíme se podívat po čipu."

Han bol viac vyčerpaný z pomalšej regenerácie a ale aj hlavne so straty krvi, ktorá bola pomerne všade. Jeho hustá psia srsť po ktorej to priam kvapkalo ako z kohútika. Ako v premene Bordel Kólie bol celkom zaujímavo sfarbený, už len preto, že časť jeho snehovobielej srsti bola celá od krvi.  Nemohol sa brániť, len z dôvodu, že toto dievča poznal z práce. Bola a je mu stále sympatická a krásna, predsa nemal vždy šťastie na tak hanblivú liškodlačicu. Jej pach vedel na kilometre vyčmuchať. 
Nechal sa odniesť do kúpeľne, ale že skončí niekde v sprche si ani nepomyslel vo svojom stave. Ležal tam so svojími zvláštne zafarebenými očami, ktorými sledoval slečnu. Videl po nej to ako sa bála o jeho psí život. 
Sledoval ju, len čo videl kam šla zodvihol hlavu. No videl strojček na strihanie vlasov? Sklopil uši a mľaskol pred ňou. Nechcel jej ublížiť ale to čo mala v pláne nebude príjemne a hlavne nie v okoli rany. Zaľahol tak, že si labkami zakryl oči a sklopil uši do zadu a zakňučal bolestivo pri dotyku strojku. Tie vybrácie boli ako keby ste sa špárali vydličkou v rane. Snažil sa byť pokojným psom ale jeho kňučanie nešlo  ignorovať. Len čo prestala stiahol packy z očí a ľahol na bok ako mrcina s tým, že si vydýchol. Ale to nekončilo, zodvihol sa trochu  s ušami vzad a stiahnutým chvostom, že pri tom šití nebude nič príjemné. Ňufákom a labkou jej zozačiatku šťuchal do ruky, aby sa k tomu s ihlou nepriblížovala. Ale zrejme bola neodbitná. Zakňučal, čo šlo samo z jeho psej papule a ľahol opäť ako mrcinka na bok. Statočne to držal kým slečna neskončí. Každým pichom sebou mykol a zadnou nožkou kopol do prázdna. 
Bol rád že skončila, nebolo to nič príjemné ale vydržal kvôli tejto kráske sa snažil a nerobiť zo seba momentálne ufňukané šteňa. No spozornel po tom, ako skončila a zavrela sprchový kút. Posadil sa a labkou škrabal po skle, ktoré chcel pootvoriť. No škrabkanie bolo len tak slabé, lebo silu nemal a tak ľahol späť. Počul ju za tým sklom tlmene, ale čo nasledovalo nečakal. Jeho psím telom prešlo neskutočné teplo ako sa na ňu díval, tak ako ju genetika a Boh stvoril. Vyplazil jazyk a vyšla mu aj slinka, čo si neuvedomoval ako to vyzerá v psej podobe. I jeho chvost reagoval, akoby pes videl chutnú fenu, na ktorú by skočil zozadu. Len čo sa otočila i k nemu olizoval sklo od svojho udychčaného stavu aj z nej aj zo zranenia a chcel na ňu vidieť. Len čo bola preč sa snažil upokojiť. Bolo mu v tom sprchovom kúte až akosi veľmi teplo. Ľahol na  bok ako mrcinka a čakal čo bude, hlavne myslel na to, aby sa nepremenil. Len pri jej otázkach na ktoré by jej rád odpovedal, no nemohol došlo k tomu čo nechcel. Otvorili sa dvierka od sprchového kútu, ktoré bolo zahmlené z jeho dychu. Sklopil uši pri jej otázke, čo je za pohlavie a na to len jeho zadná noha bola dvihnutá. Realne ak by chcela vidieť aké je pohlavie tak by sa červenala a určite chcela pred ním skryť. Nemala sa za čo hanbiť. Len čo zistila čo bol zrejme nebola nadšená že bol pes.  Natiahol sa ňufákom k jej tvári a pri slove veterinar mal pohľad totalného šteňaťa, že snáď to nemyslela vážne. Nech mu dá také 48h a jeho rana bude úplne fuč.  No ale ako sa z tejto situácie dostane bude ťažké.

Trochu jsem si poupravila tričko, aby mi lépe přiléhalo k tělu, pak jsem natáhla ruku a podrbala psíka po hlavě. Zhluboka jsem se nadechla, pak vydechla a zamyšleně jsem se podívala psíkovi na hlavu. Přemýšlela jsem jak to udělat s tou veterinou. Nejspíše bude lepší nechat psíka ať si alespoň přes noc odpočine. Ale stejně jsem chtěla na veterinu, aby se podívali na čip a to co nejdříve. Majitelé museli být strachy bez sebe. 
"Mnom..dneska tě necháme být..musíš si odpočnout." Řekla jsem a koukla na stehy. Pak jsem se zamyslela. Měla bych mu dát něco, co tu ránu bude krýt. Jinak si v noci serve stehy, a do rána tu vykrvácí..  Z té představy mi bylo úzko.
Pomalu jsem se zapřela do kolen a zvedla se. "Mnom..zvládneš chodit?" Prohlédla jsem si psíka. Pak jsem koukla ke dveřím a odebrala se skrze ně do chodby. Nechala jsem všude otevřeno, aby se psíčková mohla dostat za mnou pokud bude chtít. Donesla jsem se až ke svojí skříni, tu jsem otevřela a po chvíli hledání jsem našla jakoby halenu, s protažením mezi nohy a zapínáním mezi nimi, a s dlouhým rukávem. Jelikož jsem to občas nosila, věděla jsem že to na psisko dostanu. Jen budu muset udělat nějaké úpravy. 
Vzala jsem bodyčko, došla do kuchyňky a otevřela šuplík, z toho jsem vytáhla nůžky. Na bodyčku jsem ustřihla dlouhé rukávy, a na zapínání jsem vystřihla větší část látky, která by na člověku kryla přirození a podbřišek, a na části co by kryla zadek jsem udělala díru abych mu mohla protáhnout ven ocas. Nakonec jsem došla k psíkovi a klekla si před něj. 
Ukázala jsem mu bodyčko. "Já vím, že za tohle mě budeš asi nesnášet..ale nechci aby sis vyškubal stehy.." Řekla jsem mu, a podívala jsem se na něj jako kdyby mi snad mohl rozumět. Pak jsem mu bodyčko natáhla přes hlavu, opatrně protáhla packy rukávama, a pak mu opatrně stáhla body níže. Ocásek jsem protáhla dírou, a zapnula cvočky. Když jsem se koukla na svoje dílo, byla jsem s ním poměrně spokojená. 
"Tak jo..teď by ses k tomu neměl dostat..límec nemám..kdyžtak koupíme zítra." Popaťchala jsem ho po hlavě a pak jsem se zvedla. Odebrala jsem se ke skříni, ze které jsem vytáhla měkkou deku, a tu jsem položila vedle mojí postele, pak jsem zapískala a sedla si na postel. Když došel, ukázala jsem na deku a sama jsem si lehnula. "Pojď sem, a lehni si..je pozdě..měli bysme spát.." S těmito slovy jsem se zahrabala pod peřinu,  a natáhla jsem levačku dolů z postele, aby až si pes lehne, měl pocit že mě má blízko a nebál se v novém místě. "Fakt doufám..že až budeš potřebovat vyvenčit..tak si zakňučíš. Tohle jsou nový koberce, kamaráde."

Nemal po tom šití robiť žiadne prudké pohyby. Moc to pálilo a šklbalo pri akokoľvek pohybu s trupom. Už dýchanie bolo bolestivé, na tom mieste.  Len čo videl misku s vodou, natiahol sa k nej a snažil sa pred ňou piť ako pes, bol to fakt zdlhavé, kým sa poriadne napil. Ale vodu a hydratovať sa potreboval, hlavne teraz, keď cítil sa oslabený kvôli regenerácii. Pozorne ju počúval, aj keď by sám zavrel oči a oddýchoval na mieste v tomto sprchovom kúte. Sám by jej odpovedal, ale takto sa prezradiť nechcel.  To by ho vyhodila svinským krokom ako nič, hlavne by sa dostali do nepríjemnej situácie. Ale sám nevedel čo mal robiť. 

Ako doniesla akúsi handru, zjavne nejaký kus oblečenia, ktoré mu začala navliekať cez hlavu sa aj tak udívene na ňu so sklopenými ušami dozadu díval. Vážne ho obliekla do baleťackeho bodíčka? Hmkol s kňučaním, ako ho chytila za chvost, ktorý cez dieru prevliekla. Bol to divný pocit ktorý ním prešiel. Aby si nevykúsal ranu ? Nechcel sa momentálne vidieť v tomto obtiahnutom bodíčku. Keby že sa premenil, kto vie kam by skryl svoje ustrojenstvo, pod srsť a chvost rozhodne nie. 
Len čo mal chvíľku kľud po tomto módnom okienku si v duchu vydýchol. Lebo jej dotyky boli  príjemné, len v tomto stave to bolo zvláštne. Nechala po opustení kúpeľne pootvorené dvere od sprchového kútu aj odvšadiaľ. Len ako vnímal jej hlas ako sa vzdiaľoval. Keď začul piskanie, tak zjavne to bolo naň ho. Len on bol v stave, kedy by len ležal a spal. Zodvihol sa, aspoň sa o to posnažil a pomalým krokom šiel do miestnosti. Prezeral si to tam, aj keď v polotme a v jeho stave bolo všetko šedé. Pozrel na deku a potom na ňu, ako si hupsla do postele. Tiež by si tam rád vyskočil ale zas by to využil svoju podobu a narušil jej súkromný priestor. Nehovoriac o tom, aký bol teraz špinavý a vyčerpaný. Ale díval sa na ňu ako ležala, stále z jej krásy nevedel odtrhnúť očný kontakt. Ale vyčerpanosť žiaľ vyhrávala. Tak svoje chlpaté psie telo uložil na deke a dychčal z dôvodu tepla, ktoré mu prechádzalo celým telom. Snáď ráno a ďalší deň bude lepší, než tento večer, ktorý začal tragicky, ale nie so zlým koncom. Len ako sa z tohto vyhrabe.  O cikaní na koberc vôbec nepomyslel, ale ako to spraviť, aby si fakt myslela že je pes a spravil i svoju potrebu. A hlavne ako odísť, aby nebola smutná.

Když si lehl tak jsem k němu natáhla ruku a něžně jej hladila po zádech. Normálně bych ho do postele klidně vzala, ale byl dost špinavý a já hlavně nechtěla aby v noci seskočil a ublížil si díky stehům.
Zavřela jsem oči, a po nějaké chvíli jsem poměrně tvrdě usnula. 
Zdál se mi poměrně vtipný sen. Došla jsem s psíčkem na veterinu, tam ho vyšetřili, pak z něj vytáhli deset štěňat která stihla ještě před odchodem vyrůst do plné velikosti, a já se s nimi pak nevešla ani do pokoje. Aby toho nebylo málo, nakonec se stal pes i ze mě. Sny jsou fakt divný. 
Když jsem se probrala, instantně jsem celý sen zapomněla. Jen jsem se podívala kolem sebe na psíčkovou, tu jsem pohladila, rychle zkontrolovala ránu a pak jsem se zvedla. "Budu v koupelně, oka?" Oznámila jsem mu, pak se na něj pobaveně usmála. "A až mi uschnou vlasy, zajdeme tě vyvenčit, a na veterinu.."
Potřebovala jsem si dát sprchu, a to poměrně fofrem. 
Otevřela jsem tedy skříň, vytáhla jsem z ní rifle, modré tričko, spodní prádlo a džínovou bundu. Následně jsem se odebrala do koupelny, kde jsem ze sebe svlékla všechno oblečení a naházela jsem ho koše na prádlo. Z pračky jsem vytáhla svoje šaty co jsem včera měla zakrvácené, pak jsem se odebrala ke šňůře nad vanou a pověsila jej tam. 
Když jsem tohle měla za sebou, nachystala jsem si čistý ručník a podívala jsem se do sprchy. 
Na podlaze sprchy byla ještě nějaká zaschlá krev, a mně došlo že jsem to včera nevymyla. Povzdechla jsem si nad tím. Když tam teď vlezu a pořádně se osprchuju, tak se většina stejně smeje. Proběhlo mi hlavou. A tak jsem si prostě zapnula vodu, čekala až se zahřeje, a když byla přijatelná teplota, vlezla jsem dovnitř. 

Vie že ako pes, veľa toho nezmôže. Jej pohladenie po jeho chrbte mu vnútorne dal príjemný pocit, ktorý bol fakt že príjemný. Len počúval ako znelo jej dýchanie, ktoré sa spomalilo a tak vedel, že zaspala. Posadil sa a sledoval jej spiacu tvár. Premýšľal ako odísť bez toho, aby toto dievča nebolo smutné. No ale ako o potrebe potreboval spraviť v inej podobe. Nazbieral ako takú silu. Prebehol do kúpeľne, kde sa premenil do ľudskej podoby. Sykol bolesťou, ako to šitie strašne bolelo a ťahalo na tom mieste. 
Prstami si to prezeral a sledoval ako sa ta ranka zaceľovala pomalým tempom. Potichu a pomalý si pustil vodu, aby sa opláchol od krvi a špiny. Nezabudol si spraviť ani svoju potrebu. Že bol práve nahý v jej kúpeľni momentálne neriešil.
Predsa lepšie a radšej by videl ju ešte raz vo svojom Evinom rúchu. Pomalým, tichým krokom prešiel do spálne k nej. Prikryl ju, keďže bola odkrytá a nechcel aby prechladla. Noci vonku už zjesenelí, takže nechcel riskovať. Hoc sám by sa ponúkol ako živý radiátor.
Len ako stál pri nej, prikryl ju. Rukou sa natiahol k jej tvári, že by ju chcel pohladiť. No pri jej prudkom pohybe nespravil, nechcel ju zobudiť. Premenil sa späť v  psa, ktorý ležal na zemi pri deke. Stále premýšľal ako sa nedostať k veterinárovi. Napadlo ho len zdor a nič viac. 

Ráno zodvihol oši pri pohybe v izbe. Pootvoril jedno oko a potom to druhé, ktoré sledovali bosé nohy. Zývol si na celú papuľku a sledoval jej behajúcu osobu po miestnostiach. To ako hovorila o uschnutí vlasov jemu hovorilo, čas na vzdor. Nechcel k veterinárovi, ktorý by mu nie dvakrát pomohol. Potichu sa tak preplazil pod posteľ, kde sa jej skryl. Predsa ak by mu mala veriť že je pes, tak bude robiť to čo sa mu hodilo momentálne. Vrtel chvostom do strán, ale prečo sám nechápala ale zjavne jeho emócie šli do chvosta. Dlho psom nebol a tentokrát po rokoch si to opakovať bolo zvláštne ale nie zle. Chcel vedieť koľko trpezlivosti malo toto dievča so zvieratom, predsa ju vidieť trochu nahnevanú, alebo inú jej reakciu v jej tvári, mu prišlo roztomilé. 

Vylezla jsem ze sprchy, vzala si ručník a otřela se do něho. Pak jsem se předklonila, zabalila si vlasy do ručníku a ten si připlácla na hlavu tak, aby mi háro nepadalo do očí. 
Rychle jsem na seeb natáhla černé spodní prádlo, tričko, džísku, ponožky i kalhoty a vlasy vybalila z osušky. 
Rozhodila jsem si je po ramenou, chopila jsem se fénu co si seděl na pultíku a zapojila ho do zásovky. Pak jsem stiskla tlačítko a začala jsem si vysoušet vlasy. Přece nevylezu ven s lookem alá mokrá slepice. 
Trvalo to pár minut, ale s pomocí kartáče jsem měla nakonec rozčesané, vysušené vlasy. Vypojila jsem tedy fén, omotala drát kolem držátka a následně jej uložila do skříňky. Otočila jsem svoji pozornost vůči zrcadlu a jemně jsem se usmála. Vlasy se mi táhly podél obličeje v dlouhých loknách. Neměla jsem nijak výrazně zarudlý obličej, a díky sprše jsem nevypadala rozespale. Překvapivě jsem byla poměrně spokojená se svým vzhledem..ale i tak jsem si ihned nasadila kapuci. Můj pihovatej ksicht fakt není potřeba někde vystavovat. 
Vyšla jsem z koupelny a zhasla v ní, pak za sebou zavřela dveře. 
Přemýšlela jsem jak to všechno teď udělat. Pes neměl obojek..a já neměla ani vodítko. Pochvíli přemýšlení jsem se odsunula do ložnicea otevřela jsem skříň. V ní jsem vytáhla několik starších pásků. Nepoužívala jsem je, takže určitě nebude tak velká ztráta je rozstříhat a udělat z nich obojek a něco na styl vodítka. Jo..to bude stačit. Pokývala jsem souhlasně. 
Vybrala jsem dva pásky. Jeden dlouhý a tlustý, jeden už trochu ochozený, kterž ho snad nebude moc tlačit na krku. 
Odebrala jsem se do kuchyňě, položila pásek na prkýnko a pěkně ostrou kudlou jsem se nějakou chvíli pižlala s kůži. Když to konečně bylo hotové, ozkoušela jsem zapínání a kývla. "Tenhle ti dám na krk..a tenhle obtáhnu kolem toho místo vodítka." Zamrmlala jsem si, a pak pásky vzala. 
Došla jsem do ložnice a koukla kolem. "Mhm..ke mně!" Zavolala jsem a trochu nechápavě se rozhlížela. Nakonec jsem se sklonila a podívala se pod postel, kde psisko leželo a vrtělo ocasem. "Ahooj." Usmála jsem se na psíčkovou. "Polez za mnou, pojď." Poplácala jsem se na stehnech a koukala na něj. Nevypadal, že by se mu chtělo. A tak jsem se pomalu položila na záda, složila ruce na břiše a hlavu nechala natočenou k němu. Nehodlala jsem ho na sílu tahat, když měl díru na břiše. A hádala jsem, že když uvidí že ležím..bude si chtít hrát. 

Pozorovať ju, ako sa chystala niekam s ním bude naozaj ťažké. Už len udržiavať túto formu v jeho zrenení dalo zabrať.  Držal sa tak, aby sa nepremenil a zároveň i spomalilo tak aj hojenie. Predsa viac energie šlo na udržanie v tejto podobe. Sledoval ju chvíľkami, ako si umývala vlasy. Bola tak krásna a sám na nej oči mohol len nechať. 
Ale ako náhle počul, aký mala plán s opaskami tak to sa mu nepáčilo. Preto zaliezol pod posteľ. Predsa na toto nebol ani vôbec pripravený a to čo sa dialo už vôbec. Klamal by sám seba, žeby ho toto dievča nepriťahovalo viac a pod tou srsťou to skrývať bolo rovnako ťažké. Len čo počul cinkanie blízko postele, jeho chvost dalo najavo, že je rád. 

Len ako si ľahla na chrbát pomalým plazivým tempom k nej prešiel a olízol ju na tvári a pritúlil sa. Nechcel jej to zľahčovať, ale zas pod posteľou sa skrývať nebolo hrdinské. Ale ako pes si mohol dovoliť ju oblizovať po tvári, aby ju rozosmial. Predsa nebolo to tak hnusné, skôr prejav náklonnosti. 
Pošťuchoval ju nosom a privinul k jej ležiacej osobe. Sklopil a zároveň narovnal uši, aby vedel či dostane opasky okolo krku a dovedie ho k veterínaroví, kde to bude určite zbytočné a marné. Predsa nechcel byť za hlupého psa, ktorý vie kam idú a rozumie jej. Musel hrať momentálne na jej plány, aby to nebolo podozrivé. 

Můj odhad byl správný, a jakmile jsem si lehla, viděla jsem jak začal vrtět ocasem. Velice brzy na to už byl u mně a olizoval mi obličej, na což jsem reagovala smíchem. Zvedla jsem ruce a začala jsem ho drbat, než jsem se pomalu posadila. 
Jednou rukou jsem jej pořád drbala a snažila jsem se aby držel pozornost na mém obličeji, pak jsem mu druhou nasadila provizorní obojek kolem krku a co nejrychleji zapnula. "Taaak..pašák!" Usmála jsem se spokojeně, pak jsem se k němu sklonila a políbila jsem ho na čumák. "Teď ještě tohle uvázat tady.." Zamumlala jsem, přičemž jsem mu ovázala kolem obojku druhý pásek. Protáhla jsem ho kolem kůže, pak propletla konec pásku přeskou a utáhla. Takže jsem měla poměrně obstojné vodítko i s obojkem, ačkoli jsem věděla, že budu muset stejně koupit pak normální. Pokud tedy nemá nějaký čip a nevyzvedne si jej majitel. Nad tou myšlenkou jsem se chvíli pozastavila. Psíka jsem si oblíbila, takže by mě to poměrně mrzelo kdyby se to stalo. Povzdechla jsem si a koukla na něj, pak ho podrbala. "Uvidíme jestli se s tebou ještě vrátím, nebo si tě vezme tvůj majitel..hlavně, že budš v pořádku."  Zamumlala jsem trochu posmutněle, pak jsem se zvedla.
Vykročila jsem ke dveřím, přičemž jsem mírně zatahala za vodítko a vedla jej dál. S tím podivným vodítkem, a bodýčkem co na sobě měl aby si nerozškubal stehy vypadal opravdu vtipně.
U dveří jsem se sehnula a rychle vklouzla do červených tenisek, než jsem i s psíkem vyšla ven z bytu, a pak i z budovy, ven na ulici. 

                                                                                              ___návrat domov od zverolekára_____


On bol dosť mimo a oťapený ešte po liekoch, ktoré nedobrovoľne dostal. Cítila sa riadne nadrogovaný, lebo lieky ktoré dostal neboli ani určené pre ľudskú rasu. Netušil čo s Morine je, len do chvíle, kedy si preňho naozaj došla. Ešte ako si ho prevzala a šli taxíkom zakňučal potichu, keďže to čo mu robili bolelo a injekcia proti bolesti vychádzala z neho pomalý. Keby vedel že takto skončí, tak sa radšej mal premeniť na  zviera, ktoré nebude nik chcieť kastrovať.

Ležal s tou blbosťou okolo krku, ako sa len dalo, zavadzalo mu to. Len čo došli do bytu s jeho horko ťažkou motorikou nôh, kde ešte stále chodil ako opitý. Len čo mu chvíľa dovolila zaľahol na miesto, ktoré mu bolo pridelené tú nájdenú noc. Labami sa snažil tu plastovú hovadinu dať dole, no nešlo to. Ale všimol si i v jeho teraz dosť hroznom nadrogovanom stave, že Morine nebola v izbe pri ňom. Neusmievala sa a jemu to bolo zrejme jasné. Zodvihol sa a šiel za ňou aj keď takmer netrafil, lebo ho to ťahalo do strán. Hlavu sa snažil položiť na jej koleno, alebo stehno a tu jej tvár ako utrápene sedí vedel ako vyriešiť, ale teraz jeho stav mu to nedovolil. 
Odtiahol hlavu a chytil ju za spodok mikiny a ťahal smerom do izby do postele.
Na drzovku si dovolil vyskočiť do postele a zakňučať, keď šité miesto ťahalo a bolelo. Chytil ju znovu za mikinu a ťahal do postele, aby si ľahla  a oddychovala. Toto musí riešiť, nechcel aby toto dievča videl ešte niekedy smutné. Len to chcelo plán a vyspať sa na to. Predsa on sám potreboval sa dostať ešte z účinkov narkózy a toho čo mu do tela pichli. 

Seděla jsem na židli a dívala se na účet který jsem od veteriny dostala. Bylo mi z toho zle od žaludku. Opravdu jsem nevěděla co mám dělat, nebo jak budu vůbec schopná udržet si bydlení. Promnula jsem si obličej v dlaních a popotáhla. Ani jsem nevnímala okolí, takže jsem se psíka trochu leknula. Tahal mě za mikinu a asi něco chtěl. S povzdechem jsem se zvedla a nechala se jím dovést až k posteli, na kterou si on pak vyskočil. Neměla jsem energii ho kárat za lezení do postele, tak jsem ho jen pohladila, otřela si oteklý obličej a uslzené oči a rozhodla se, že to není tak špatný nápad. "..počkej..aspoň se převleču.." Zamumlala jsem a pomalu od postele odstoupila. Neměla jsem energii na nějaké převlékání do úplně jiného outfitu, a tak jsem se prostě vysvlékla, naházela oblečení přes židli u stolu v koutě místnosti, a jen v tričku jsem vklouzla do postele. 
Pohled jsem na okamžik nechala na jeho límci, a začalo mi ho být trochu líto. 
"Pocem..sundám ti to." Natáhla jsem se, a jedním cvaknutím mu odepnula obojek, který jsem hodila vedle postele. "Ne, že si budeš tu ránu trhat nebo olizovat nebo tak...jinak fakt budu muset vyhlásit osobní bankrot." Podrbala jsem ho na krku, sklonila se a vtiskla mu polibek na čumák, pak už jsem si lehla na bok a nadzvedla peřinu, aby mohl za mnou do tepla. Ruku jsem si hodila kolem něj a něžně ho hladila po boku. I v posteli jsem poměrně dost vzlykala, a snažila se pláč udržet na uzdě..ale nešlo to jen tak. 
Díky pláči jsem byla poměrně vyčerpaná, a bolely mě oči, a tak jsem velice, velice rychle vytuhla. 

Bol v duši fakt smutný z toho čo zapríčinila jeho situácia, do akej sa nechcene dostal. Ale on to všetko napraví, len čo sa odtiaľto bude musieť dostať. Ale akosi sa necítil dobre ani v tejto chvíli a dúfal, že to čo mal vo svojom tele neovplivní jeho existenciu, hlavne bolo ťažké udržať ešte formu na psa.
Len čo bol na posteli a čakal ju, vadil sa s tým golierom do vankúšom. 
Hrozne mu vadil, ale nevedel ako z neho von v tejto podobe. Aspoň ju na chvíľku rozosmial. 
Jej uslzené oči sa mu nepáčilo a ten plač, chápal že bude musieť čo najskôr konať.
Len čo bola v posteli, ležal pri nej no zamával chvostom pri odstránení tej plastovej hlúposti pri ktorej sa nemohol ani otočiť. Vypočul si jej slová a naozaj to nemal v pláne. Len čo dostal bozk na čumák olízol jej z tváre slané slzy. 
Pritúlil sa k nej, ale sám mal problém so sebou lebo cítil sa fakt zvláštne. Ako obaja zaspali pritúlený.
Len v jeho tele tie očkovacie látky tento celý proces udržať sa vo psej podobe zlihával. Mal horúčku z danej látky. 
Ani nie hodina po tom ako zaspali, jeho moc zlihávala a jeho psia  premena a menil sa do ľudskej, lenže on v tej chvíli ani sám o tom nevedel. Stehy ktoré ma v sebe ostali na mieste s previazaním. Len už bol takto vo svojej ľudskej podobe, tak ležal vedľa nej tvárou otočený a nahý. Len dekou cez pás prehodený spal spokojne. Až na to, že nebol už tak hebučký ale teplo produkoval extrémne kvôli horúčke.