Akonáhle Lady dostala svoju kabelku, podľa predpokladu začala hneď hľadať krabičku cigariet. Na jej prekvapenie tam našla len jednu cigaretu. Danny sa pri štartovaní auta škodoradostne usmial tak aby to nevidela a pri zaradení do hlavného pruhu sa na Lady nevinne pozrel. “Možno si už predtým stiahla takmer celú krabičku, ale o tom nevieš.“ Mykol plecom, ale Lady sa nenechala odradiť a radšej skontrolovala či jej ešte niečo iné nechýba. Hneď ako sa pozrela na navigáciu.. takmer automaticky jej  docvaklo kto jej prešacoval kabelku. Keď sa ironicky spýtala či zistil všetko potrebné, akurát ho napadlo, že jej zabudol skontrolovať kontakty a presmerovať mobil. “Ehm nie tak celkom..“ Nestihol ani dopovedať a už mu začala robiť prednášku o tom ako si nepraje, aby sa hrabal v jej osobných veciach. “Robil som to pre tvoje bezpečie, dosť veľa vplyvných osôb ťa dnes videlo so mnou. Nikdy nevieš či ti tam niekto za ten čas nehodil plošticu alebo nejakú výbušnú trhavinu.“ Vymyslel si prvú pičovinu, ktorá ho napadla. V jeho svete to však bola bežná vendeta medzi klanmi a kto nebol dosť obozretný prišiel o svojich blízkych alebo skončil sám pod sutinami. Potom si však celú jej pozornosť získala posledná cigareta, ktorú si ako zlatý grál začala prehadzovať medzi prstami. Spokojne sa pomrvila na koženej sedačke a keď si už konečne chcela zapáliť, povedala vetu, ktorou ho doslova odpálila a nemilosrdne tu cigaretu vyhodila von oknom. “Neni len o nás dvoch..?!“ Neveriacky zopakoval a prudko dupol na brzdu, aby pri predbiehaní nevrazil do protiidúceho kamiónu. V poslednej chvíli sa zaradil naspäť do svojho pruhu pričom to zaiskrilo až na jeho zbrusu novom laku zostal nepekný škrabanec. “Do piči! Si v poriadku a prcek?“ Trošku sa zarazil, že sa pýta na niečo, čo možná ešte ani neexistuje. Radšej sa opatrne pohol ďalej a zaparkoval na mieste pre invalidov, pretože to bolo jedine voľné miesto pred zaľudneným barákom. Mohol jebať na nejakú pokutu, keďže bol šéf miestnej polície. “Máš pravdu, Albert ma už vôbec netrápi, ale prečo máš pocit, že si tehotná? Naozaj.. myslíš.. že sa to stalo?“ Danny by už na tento problém s ochranou radšej zabudol keby mu to Lady nepripomenula. Ešte si nestihla spraviť ani test a už rozmýšľala na to najhoršie. Veď sex mali len raz s tým rozdielom, že vtedy bola ľudská bytosť. Kurwa, bola to dosť veľká pravdepodobnosť! Potreboval to zahovoriť, preto sa k tomu už nechcel vracať a radšej zmenili tému. “Nepovedala si mi v podstate nič o sebe, ale evidentne toho máme viac spoločného a nemyslím teraz to dieťa..“ Doprdele.. stále mu to chodilo po rozume, že nedokázal myslieť na nič iné. Na jeho otázku ktorou chcel poprieť svoje pocity k nej, ho hneď odhalila. To bol až tak čitateľný? Nemal v pláne jej to však opakovať pokiaľ nezistí, že k nemu cíti to isté. Radšej prešiel okolo svojho doškriabaného Lamba a podal jej ruku, aby jej pomohol vystúpiť v sexy lodičkách, ktoré jej sám vybral a ktoré zdôrazňovali jej ladné nôžky. Vôbec sa nehodila do toho obyčajného prostredia na predmestí, v ktorom sa ocitli. Už tam chýbali len feťáci a bezdomovci. Pomaly s ňou prešiel ku vchodovým dverám, pričom očakával, že ho pozve k sebe do bytu. To by nebola Lady, keby mu nezačala dávať striktné podmienky. Pretočil nad tým očami a rukou sa oprel o stenu, kým konečne otvorila dvere. “Asi k tebe nechodí veľa nápadníkov keď ich hneď pri vstupe takto vítaš.“ S jeho typickým úškrnom si neodpustil malé podpichnutie, kým to vôbec odsúhlasil. “V poriadku, ale na oplátku Ťa potom pozývam k sebe domov so svojimi pravidlami.“ Posledné slovo priam zdôraznil, aby si moc nevyskakovala, lebo potom jej to spočíta aj s úrokmi. Pozorne si zoskenoval okolie, ktoré sa mu vôbec nepáčilo, hlavne tá kamera v rohu, ktorá vypadala dosť pochybne a amatérsky. Aspoň dvere boli nové, keď zvyšok vyzeral ako storočná budova. Keď vošiel na chodbu a zistil, že majú ešte aj pokazený výťah s poblikávajúcim svetlom zamračene sa pozrel na Lady. “Chcem číslo na vášho majordóma alebo kto to ma celé na starosti?!“ Spýtal sa smrteľne vážne. Hneď zajtra sa postará o to, aby to tu nevyzeralo ako v nejakej rozpadnutej štvrti. Pri rýchlom pohybe po schodoch ocenil, že ho tam ako známeho politika niekto nestretol. Keď na 6. podlaží vystresovane prekračoval nejaké malé topánočky pohádzané pred dvermi susedovcov, v duchu si len prial, aby z tadiaľ nevybehlo nejaké malé decko. Všade bolo cítiť rodinnú atmosféru až sa mu z toho prekrúcal žalúdok. Už horšie to snáď nemohlo byť, ale nemal v pláne zdrhnúť. To nebol jeho štýl. Chcel spoznať Lady zo všetkých strán, nie len z tej prestížnej vo svetle reflektorov.. Nakoniec cez dve bezpečnostné zámky konečne otvorila dvere do bytu a jemu sa naskytol pohľad na úplne iný svet ako keby nazrel cez šatník do Narnie. Na chvíľku zostal zamrznuto stáť kým sa ho Lady nespýtala či nejde ďálej. Malo to ten správny wow efekt a keď automaticky vošiel do jej apartmánu, cítil sa zas komfortne. Dýchalo to tam všadeprítomným luxusom so zariadením na mieru s dizajnérskymi kúskami. Lady ho zas milo prekvapila, pretože po tom čo videl očakával pravý opak. Prstom prešiel po naleštenom nábytku, ktoré určite udržiavala nejaká slúžka. “Podľa toho aké máš zásoby a značky?“ Odpovedal jej na otázku či niečo nechce, pretože on bol zvyknutý len na prvotriedny alkohol a kvalitnejšie krvné konzervy. Za ten čas ako si Lady brala svoj župan a nejaké veci zo sedačky smerom do ložnice, zatiaľ sa Danny pozrel von oknom, kde uvidel svoje zaparkované Lamborghini ako pastvu pre oči. Dával tomu tak 15 minút kým ho nebude chcieť niekto z tých chudákov okradnúť. Po malej obhliadke zaostril svoj pohľad na stôl, kde zbadal nejakú fotku vysmiatej Astórie asi s jej bývalým. Vyzerala tam tak spokojne až si vyzliekol sako a zhodil ho rovno na tú fotku, aby sa nemusel pozerať na ten dokonalý párik. Rozopol si vrchné gombíky na značkovej košeli a pohodlne sa usadil na gauči, pričom všetku pozornosť tentoraz zameral na Astóriu ako sa prezliekala za mliečnym sklom. Videl len rozmazanú siluetu jej krásneho tela, ktoré zahalila do voľnej košele s obtiahnutými legínami. Cestou si vyzdvihla dve skleničky “červeného vína“, ktoré malo už z diaľky vôňu aj konzistenciu krvi. Prevzal si svoju skleničku, pričom sa priamo zadíval na Lady. “Musím uznať, že to tu máš oveľa luxusnejšie ako som čakal po prvom šoku. Astória.. celkom si mi tým zdvihla adrenalín v krvi. Oceňujem však tvoj krycí manéver, že v tejto zašitej panelákovej štvrti by ťa rozhodne nikto nehľadal.“ Zhodnotil na záver, ale on by si ani omylom nevedel predstaviť žiť zaškatuľkovaný v bytovke plnej cudzích detí. To by bola jeho nočná mora. Čo sa týkalo jej verejného života, ten už mal celkom dobre naštudovaný z jej zložky, ale tie najdôležitejšie súkromné veci sa tam však nedozvedel. “Popravde ma zaujíma celý tvoj život, ale začal by som otázkou.. ako si sa stala.. upírkou?“ Stíšil svoj tón hlasu, pretože nevedel či jej slúžka pozná detaily svojho zamestnávateľa. “Bolo to tvoje rozhodnutie alebo ťa k tomu niekto prinútil? Si k niekomu pripútaná?“ Zdvihol na ňu jedno obočie, pretože vedel ako to chodí. Veľa slabých ľudských bytostí už takto premenil, ale väčšinou len kvôli tomu, aby si vytvoril verný klan v boji proti inkvizícii.      

Na jeho poznámku o tom, že by zapomněla, kolik už toho vykouřila a tudíž je reálné, aby nevěděla, že má při sobě poslední trubičku záchrany, se s hluboka nadechne. Musela na chvíli zatnout zuby, zavřít oči a uvěřit sama sobě, že to nemyslel vážně. že ji neprihrabával věci a nemyslí si, že ta blbá. Podle GPS souřadnic ale minimálně tu první možnost mohla odfajvkovat. Potom spustil to o trhaviných a do jí už dostalo na kolena. "Nemyslíš si, že jsem tak hloupá, že ne?" otočí se k němu s letmým úsměvem a pohledem, který poukazoval na to, jak tenký led pod ním začal praskat. Následně ale dostala na kolena ona jeho, když mu připomněla, že možná budou 3. Nepřiměřená reakce na sebe nenechala dlouho čekat a málem se čelně srazili s kamionem. Lady u toho vykřikla a chytila se palubky, kterou málem utrhla. S tikáním v očích a rychlím prodýcháváním vyhrkla "Doháje, málem jsem nebyla...." Opře se do sedačky otře si čelo "Nejde o pocit, ale prevenci. S jistotou to budu vědět do pár dnů, ale raději se od začátku připravím na možnost těhotenství." Uzavře to ko klidnějším hlasem a už by si nejraději pohladila bříško, ale to by jen ukazovalo, jak moc si tu možnost připustila k srdci. Samu sebe přesvědčovala o tom, jak je to nejisté, aby pak nebyla zbytečně moc klamaná, ale hluboko uvnitř tajně doufala v pozitivní zprávu. "Evidentně ano." odpoví krátce a rozhlédne se po známých ulicích. Zanedlouho přijeli na místo, vešli do starého ošouapného paneláku a rychlostí době vlastní vyšli až ke dveřím jeiího bytu. Lady si s neskrývanou škodolibostí užívala jeho zděšení v očích a nejistotu, zda byl dobrý nápad si s ní něco začínat. Nic netušil a o to krásnější je to důkaz, jak dokonale si to dokázala zařídit. Vychutnávala si i každou vteřinu, kdy pomalu odemykala zámky a otevírala dveře do jednoho z nejluxusnějších bytů široko daleko. Vše na míru, nové a sladěné. Hlasový asistent a propojení s mobilem. Na určitá místa si nechala naisnstalovat diskrétní sledovací zařízení pro větší pocit bezpečí. Jak už Danny zmínil, vidělo ji s nám hodně lidí a je možné se ji pokusí někdo navštívit v době, kdy nebude doma. "Ne, moc lidí u mě nebylo. Zároveň ale nebylo potřeba jim takové zásady slušného chování připomínat." usměje se, když odsune své lodičky k botníku, kde je viditělně vyskádáno další 6 párů. "K sobě domů mě můžeš pozvat, otázkou je, jestli přijdu. První budu chtít znát podmínky." Nevleze přecě někam, kd ebude muset dodržovat něco absurdního. "Číslo na majordoma ti dát nemůžu. Byt mám v osobním vlatsnitví, stejně jako všichni, kteří v tomto domě žijí. Funguje tady sdružení vlastnístníků bytů, kteří se společně podíví na udržování budovy a přilehlého okolí. Jak si asi poznal, patří mezi sortu, která pokud nemusí, nic nezaplatí." Pokrčí rameny a přejde k ložnici. "Zásoby mám kvalitní a té nejlepší značky." Zasměje se a zmizí za dveřmi. Po chvíli vyjde ven převlečená do pohodlnějšího oblečení, vezme sklenice s krví a sedne si na gauč, asi metr od Dannyho. Koutkem oka si všimne, že zakryl jednu specifickou fotku. "Snad nežárlíš na fotky." zasměje se a upije se sklenky. "Děkuju za uznání. Přemýšlela jsem i nad luxusním domem se zahradou, nebo soukromý apartmán v některém z hotelů. Tohle mi ale do začátku přišlo dostačující. Zároveň to tu nebude problém prodat, když by bylo potřeba a přestěhovat se jinam." odloží sklenku a zavolá na hlasového asistenta, aby pustil hudbu z 5. složky. Z dobře zakomponovaných reprodukturů se ozvala ambientní klidná hudba, které sloužila primárně do pozadí. "No... jeden upír mě přeměnil. Vždyť víš, jak to probíhá." řekne s naivní myšlenkou, že by mu to mohlo stačit. Kydž se na něj ale znovu podívbala, zjistila, že to není to, co očekával. Suše polkla, napila se a u toho si promyslela, jak mu vyložit. "Byl to jeden z původních vampírů. Seznámili jsem se přes manžela, který jel v nelegálních kšeftech a nejspíš s nimi nějakým způsobem spolupracoval. Sblížili jsme se a když jsem potom manžela zabila, objevil se ve dveřích a nabídl mi věčný život. Neměla jsem už co ztratit. Kdybych odmítla, zemřela bych buď na ulici nebo ve vězení. Takže ano, bylo to mé rozhodnutí." Záměrně více nerozváděla pouto, protože by se to akorát více zamotávalo. Počítala s tím, že se bude ptát víc a dál. Strategicky se rozhodla odpovědi moc nerozpitvávat a informace dávkovat postupně, aby si dokázala zapamatovat, co mu už navykládala. "A tvá minulost. Předpokládám, že tě nikdo nepřeměnil, takže jak ses tu objevil?" Upije ze sklenky a automaticky se natáhne ke stolku po cigaretě, která tam nebyla a jí až v polovině pohybu došlo, co dělá. Tohle bude těžké.

Danny by sa nikdy sám nepriznal k ničomu. V jeho zvrátenom živote, v ktorom hral na dve strany to bolo úplne prirodzené zapierať a zhodiť všetku špinu na nejakú pičovinu alebo obeť. Celý život predstieral nejakú formu momentálne ako vážený politik, ktorý legálne okrádal svojich voličov a po nociach krvilačne vysával ich duše. Lady nejak automaticky prešacoval kabelku, ale hneď odhalila jeho zásah na cigarety. Robil to samozrejme pre jej bezpečnosť, ale túto frázu mu nezhltla ani omylom. “To by som si nikdy nedovolil o tebe myslieť.. Len trénujem tvoje mozgové závity.“ Povedal s hriešne milým úsmevom keďže ho prichytila pri čine. Samozrejme si uvedomoval, že Lady nebola ako tie topmodelky bez mozgu, ktorým mohol nakecať čokoľvek a hneď ich zbalil na jednu noc. Bolo dôležité si vybudovať vzájomnú dôveru, ale to mu nikdy moc nešlo. Ako sladkú pomstu mu priamo v aute spomenula, že možná je na ceste malý junior. Danny v tom nečakanom šoku na chvíľu stratil kontakt s vozovkou až takmer to napálil do protismeru. So svojimi nadprirodzenými reflexami svoje žlté Lambo v poslednej sekunde stočil rovno pred rútiacim sa kamiónom naspäť do svojho pruhu. “Zlato sme nesmrteľní, nejaká havárka nás nezabije, ale čo to dieťa?“ Ovládol ho pocit neistoty, ktorý nikdy necítil. Nieže by sa bál svojej smrti, ktorá bola na neho krátka. To by mu ten kamión musel odseknúť hlavu alebo nejaký strieborný kôl preraziť jeho srdce, ale nebude nikomu dávať návody. Astória tiež nebola z cukru, ale nikdy by si neodpustil keby sa im niečo stalo. “Prevenciu som už dávno prešvihol, ale tiež nechcem aby bolo nejaké retardované z nezdravého životného štýlu.“ Na jeho pomery bola Lady až príliš kľudná akoby to plánovala dlhšie čo sa o Dannovi nedalo povedať. Stále tu však bola maličká nádej, že aspoň jeho sperma bolo zodpovedné a k ničomu nedošlo.. Všetko to záviselo od testu, ktorého dni by si mohol odpočítavať ako vyryté čiaročky v base. Danny väčšinou životy bral, nie ich dával. Čo keď ho bude nenávidieť ako malý satan Lionel, pri ktorom už ani nevie kto je jeho matka. Astória mu však pomotala hlavu natoľko, že si nevedel predstaviť život bez nej, preto bol ochotný prekročiť svoju komfortnú zónu. Nakoniec sa ocitol pred dverami typického mestského baráka, v ktorom nefungoval ani výťah z doby kamennej. Aspoň to blikajúce svetlo tomu dodávalo hororový námet. Mal chuť hneď zavolať chlapcom aspoň na opravu výťahu, ale keď vošiel do bytu.. celkom ho omráčil luxusný nádych. Na chvíľu mal pocit, že sa ocitol v inom paralelnom svete, pretože nechápal ako môže byť v tej istej budove. Pozitívne ho prekvapila svojim vkusným zariadením, dokonca s hlasovým asistentom akoby tam mala nainštalovanú umelú inteligenciu. “Tiež by som ocenil keby si si sem nikoho ani nepozývala.“ Povedal vážne a začal skenovať jej bezpečnostný systém. Síce to tam vyzeralo až nadmieru spičkovo, ale bol posadnutý kontrolou. Už rozmýšľal ako sem pošle svojich IT technikov, aby to hackli, presmerovali kamery na jeho vlastnú internú sieť a spravili nový upgrade. Tým by však Lady asi moc neočaril, keby mal prístup do jej súkromia. Radšej o tom pomlčal a sledoval jej pozadie ako sa pred ním krásne zohla, aby si mohla vyzuť svoje lodičky. Pri tom dokonalom výhľade v obtiahnutých šatočkách ho nijak nenapadlo, že by sa aj on mal na návšteve vyzuť. Nespomenula to ako pravidlo a nikdy to ani nerobil, preto prešiel ďalej do obývacej miestnosti. “V mojom hlavnom sídle mám nejaké súkromné izby a katakomby, do ktorých bez môjho povolenia je vstup prísne zakázaný, žiadna ružová farba, inak nemám ďalšie pravidlá, aspoň zatiaľ.“ Povedal s tajomným úškrnom, pretože nevedel ako by reagovala keby našla jeho súkromnú zložku, hračky, najnovšie časopisy playboya, ešte žijúce obete vysávajúce z krvi a zopár vysušených hovädzích v jeho prehnitom žalári. Pred jej návštevou by si mal asi kus poriadiť, aby si nemyslela, že je psychopat. V jeho monumentálnom sídle bol nádych histórie so starodávnymi rakvami, kde si pestoval pavučiny, ale spoločenské miestnosti boli vrcholom luxusu prepojené s modernou technológiou. Keď mu začala vysvetľovať o združení vlastníkov bytov, celkom ho zamrazila myšlienka, že koľko bytostí a detí môže byť natlačených v tomto stiesnenom priestore medzi štyrmi stenami. “V tom prípade som Váš anonymný investor či aj to musí niekto schváliť?“ Prekrútil nad tým očami. Na neho to bol príliš komplikovaný systém spoločných priestorov. “Myslím, že tvoja lahodná krv, ktorá ti pulzuje v žilách nemá žiadnu konkurenciu.“ Povedal s vycerenými zúbkami kým sa mu Lady stratila za mliečnym sklom v ložnici. Za ten čas si Danny stihol zmapovať okolie, pričom si rozopol sako a hodil ho na nejakú fotku, kde bola zrejme so svojím bývalým. Uvoľnil si bielu košeľu a pohodlne si sadol na gauč odkiaľ sa zameral na Lady. Sexy šatočky vymenila za skôr ležérny štýl, ale vo všetkom vyzerala príťažlivo. Svojím ladným krokom nakoniec pretancovala smerom do kuchyne, kde zobrala dve skleničky, jednu mu podala a potom sa usadila asi meter od neho. “Pokiaľ je na tej fotke niekto kto je už dávno mŕtvy tak nie.“ Povedal s temným úškrnom a posunul sa k nej bližšie, aby ju mohol chytiť aspoň okolo pásu. “Neskladám často poklony takýmto bytovkám, ale očarila ma hlavne istá osoba. Snáď ďalším pravidlom nie je.. nedotýkať sa majiteľky bytu?“ Provokatívne ju jemne pohladil po chrbte, pričom si odpil zo svojho krvavého drinku. Priestorom sa onedlho rozoznela syntezátorová hudba a Lady konečne nadviazala na jeho otázku. Zas to chcela stopnúť jednou vetou, čo mu ani omylom nestačilo. Keď na ňu Danny prísne zdvihol obočie s prižmúreným pohľadom konečne sa rozhovorila o svojej minulosti. “Páči sa mi tá časť o čiernej vdove, ktorá zabila svojho ex manžela, ale čo ten vampír? To je ten z tej fotky? Keď sa nad tým zamyslím.. niekoho mi hrozne pripomína. Hlavne tie špecifické črty..“ Začal pátrať vo svojej pamäti a jediný kto ho v tej chvíli napadol bola tá umelo vyzerajúca bukvica Sedric. Liezol mu na nervy už len tou svojou stratenou existenciou, ktorá sa mu pchala ešte aj do businessu. Lady to chcela zakecať tým, že sa začala pýtať na jeho životný príbeh. Danny sa na ňu vyčítavo pozrel, dopil svoj pohár na ex a polozil ho na stolík. Nesúhlasne pokýval hlavou. “Moment nie tak rýchlo. Zaujíma ma toho omnoho viac. V prvom rade prečo si vlastne zabila svojho manžela? Čo ti presne spravil ten hajzel?! Pochybujem, že kvôli nejakej banalite ako sú neumyté riady alebo špinavé fusakle.“ Povedal ironicky aj keď Dannymu na začiatku jeho mizerného života stačili jeho psychopatické vlohy bez emócii, aby zaplnil masové hroby. Vtedy to pripisovali nejakému zvieraťu alebo moru. Avšak Lady na to musela mať asi naozaj vážny dôvod keď to spravila ešte vo svojej ľudskej podobe. Sledoval ako znervóznela, pretože sa načiahla po niečo imaginárne, čo ani nebolo na stole. Zrejme z ich rozhovoru dostala chuť si znova zapáliť, ale jej inštinkt ju opäť zastavil. Vôbec sa nevyznal v jej pocitoch, preto s ňou potreboval viac komunikovať.

Protočí panenky očí na znamení, že zrovna ona není zrovna jedna z těch, co to potřebují. Moc dobře ví co dělá, do čeho jde a cot o bude stát. Pořád je ale nesmrtelná, tak proč si po pár desítkách let taky neužít trochu té nezřízenosti? A proč ne s Dannym? Ještě teď si dokáže velmi jasně vzpomenout na jeho chladké doteky a její nezastavitelné chvění v nadcházejících orgasmech. Malý vrnící uzlíček by potom považovala jen za bonus. "Ano, snažím se být klidná, protože to je teď to nejmenší, co můžu udělat." Odvětí mu s klidnýma očima a jemným úsměvem. Představováním bytové jednotky, které říká "domov" neztrácela moc času. Vlastně se začala Dannymu plně venovat až když měla jistotu, že je v bezpečí svého bytu a nejsou poblíž žádné zvcědané oči a uši. Po poznámce o návštěvách se ze srdce zasmála "No nepovídej, nikoho? Po tobě můžu, předpokládám, chtít to stejné, že?" Mrkla na něj zpoza ramene a předchystala pár doplňků k dnešnímu dni, včetně pohodlnějšího oblečení. "Prosím, nedělej ze mě cvičeného psa..." Prohodí, když si sedne k němu na sedačku. "...sám dobře víš, na jak tenký led by ses dostal." Upraví si vlasy a pohodlně se opře o polštář. " Tak to nemáš moc náročná pravidla. Osobně zatím růžovou nevyžaduju a ctím soukromí, které si chceš v místnostech uchovat. " pozvedne sklenici a napije se z ní. Očima přitom zabloudí k fotce "Mnoho těch, které jsem znala, už nežije. Je velká pravděpodobnost, že ani no." Povytáhne koutek úst do smutného úsměvu. Čas si bere vzpomínky jako platbu za nesmrtelnost, některé ale mají a vždy budou mít cenu mnohem vyšší. Třeba jako s ním. Z chvilkového zamyšlení ji vytrhne zpráva o možném anonymním investorovi "Prosím, jen to ne. Tuhle lokaci jsem si nevybrala jen tak, nemluvě o tom, jak zvláštně by vypadalo, když se z čista jasna jedna z budov kompletně zrekonstruovala. Kdybych chtěla být lépe dohledatelná, už dávno tu nebydlím." Pokusí se ho uklidnit od tak špatněho nápadu, který by rozhodil už tak dost se rozpadající krycí manévr. Zatím je 3., který ví, kde bydlí, což už je na pováženou, zda má ještě smysl tady setrvávat. jjeím oku neuteklo, jak nápadně se začal přibližovat, načeš v úsměvu vycení zuby. "Nemáš pocit, že ses v poslední době dotýkal majitelky bytu až moc?" usměje se a odtáhne o kousek dál "Líbí se mi tvá vytrvalost, ale dnes už nic takového nechci." ohradí se s využitím svého práva veto a uhladí kalhoty. Sklenici ale přes to položí na konferenční stolek. Po chvíli trochu zalitovala, že se radši nenechala unést vlnou vášně. Byla by jistě daleko příjemnější, než tato břitva pravdy. Hlavou se jí začaly honit fráze, kterými by ji mohla ladně obejít, ale vzhledem k tomu, jak specificky se ptal, nebylo moc možností, počítaje i se lží. K tomu se uchylovat nechtěla, už kvůli tomu dřívějšímu rozhovoru o důvěře. No co už, když do pekla, tak na hezkém koni. "Je to už hodně stará fotka. Divím se, že ta léta přežila. Muži si byli v té době dost podobní, možná kvůli tomu střihu vlasů, vousům a klobouku." Odvětí se zdánlivým klidem. V mysli stále přemítala nad tím, zda je dobrý nápad se přiznat ke svému stvořiteli. Vždyť tehdy nevěděla, co se za 200 let stane a hlavně jeho rod pořádně neznala. Vše jí vyprávěl v mlze a když už začala chápat, přišli inkvizitoři. Až krev Sedrica ji sem zase přivedla. Ten až zjistí, kdo ji dopovází k domu, bude zuřit. Co si ale budem, jemi nikdy moc o čest nešlo. Spíš o sebe. Tak snad ho papík uklidní, až začne zuřit. "On byl jeden ze sourozenců starého vampírského rodu, kteří se různými směry rozutekli do světa a já měla to štěstí, že jeden tehdy zabloudil k našim dveřím. Po té vražde jsem potřebopvala azyl a on mi dal víc než to." Kdyby jí slzy nevyschly, možná by teď jedna ukápla. V nitru si stále udržovala naději, že žije. "Pořád se snažím věřit, že ten útok lovců tenkrát přežil, jen jsme na seb eneměli štěstí..."polkne na sucho a podá si sklenku. To, co ale byl smutek, záhy vystřídala jiskla vzteku. "Ne, můžu tě ujistit, že jen o smarlavých ponižkách a neumytém nádoby to skutečně nebylo. Byl to odporný bastard..." už by začala chrlit nadávky, ale včas se zastavila a nadechla. "...v době, kdy můj otec zemřel, začaly naše úspory rychle mizet. Máma neuměla hospodařit s penězi a brzo byl jediným východiskem výhodný sňatek. A tak jsem si vzala o mnoho let staršího hraběte Dominica, který nám navykládal, že se topí v bohatství, protože unikl verbování do boje. Až po svatbě jsme zjistily, že žije ještě chuději, než my a ty peníze z věna použil na zaplacení svých nemalých dluhů. Po celou dobu manželkství me fyzicky, psychicky a emočně týral a já si to musela nechat líbit, protože nebyl nikdo, kdo by mi v tom pomohl. Mou matku, která měla s náma bydlet, poslal do chudobince, první počaté dítě ze mě vymlátil a když jsem po čase zjistila, že čekám druhé, raději jsem ho zabila dřív. Samozřejmě, že by mě brzo našli a zatkli za vraždu. Proto jsme byla za Eduarda tak vděčná." Uzavře dlouhý monolog, po kterém se s chutí napila. "Tohle je jen hrubý nástin, ale věřím, že zatím stačil. Snažím se si říkat, že je to už zamnou, ale přísahám všem bohům, že kdybych ho dostala znovu do rukou, s chutí mu zakroutím krkem znovu." Takřka si odplivne a dopije poslední kapku krve ze sklenky. Tenkrát byla silná, teď musí být taky. "Promiň, nechtěla jsem tě znepokojit." Pousměje se a jemně ho pohladí po hřbetu ruky. Den se zatím probudil do pošmourného poledne, vítr shazoval barevné listí ze stromu a ve vzduchu byl cítit podzim. "Už je dost hodin, jsi si jistý, že tu můžeš tak dlouho vysedávat? Mám dojem, že na tebe možná někdo čekám." Poznamená se zvědavě pozvednutým obočím, aniž by výslovně jmenovala. 

Čo sa týkalo témy ich nového potomka, Danny mal minimum skúseností vlastne žiadne, preto sa toho obával, že Lady bude chcieť deti.. Nevedel si predstaviť, že on, ktorý dokázal len vraždiť.. by mal byť otcom nejakého mrňousa. Čo ak mu ublíži? Lady bola až príliš kľudná, pretože si zrejme naivne myslela, že to jednoducho zvládne. Radšej sa k tomu ďalej nevyjadroval, predsa len to nebolo potvrdené tak načo sa zbytočne stresovať skôr ako bolo nutné. Lady rýchlo preletela spoločné priestory bytového domu, ktorý mal už lepšie časy za sebou. Obrátila k nemu pozornosť až keď sa Danny ocitol v jej luxusnom byte, z ktorého mu na moment spadla sánka. Naozaj nečakal, že niečo tak diametrálne odlišné sa môže nachádzať v nevkusnej bytovke. Na rovinu jej povedal, že si nepraje aby si tam niekoho pozývala, ale ona to hneď obrátila proti nemu. “Lady.. musíš pochopiť, že mám naozaj veľmi.. veľa nepriateľov a oni sa nehrajú v rukavičkách. Si dokonalý cieľ na vydieranie a nerád by som prišiel o to najvzácnejšie..“ Odmlčal sa, aby zas nepôsobil príliš pateticky a prešiel smerom do obývačky. Takmer každý v meste by ho najradšej videl dva metre pod zemou, ale takú radosť im nespraví. Akonáhle uvažoval ako zabezpečí jej systém, aby ju mal aspoň na diaľku pod kontrolou, hneď jeho konanie stopla. Nechcel aby jeho nový začínajúci vzťah s Lady skončil skôr ako by len začal. “V poriadku.“ Prešiel si rukou po brade, pričom si ju očkom kompletne prebehol. “Nebudem ti inštalovať nový systém pokiaľ.. si vezmeš túto vecičku.“ Vzal jej ruku, po ktorej jej jemne prešiel svojimi prstami a na ruke sa jej objavil prsteň s jeho iniciálkami. “Nie je to zrovna to čo si myslíš..“ Predbehol jej reakciu, aby hneď nemyslela na to najhoršie. “Stačí stlačiť ten vygravírovaný symbol navrchu a budem vedieť, že sa niečo deje..“ Povedal svojím zamatovým hlasom, pričom sa jej zadíval priamo do očí. Znamenala pre neho viac ako si sama dokázala predstaviť. Keby o ňu prišiel.. tak by sa vyjebal na celé vedenie tohto posraného mesta. Nakoniec ju pustil, aby jej nechal osobný priestor. Po menšej exkurzii po byte sa pohodlne usadil na gauč, kde si prevzal svoju skleničku. Na tú fotku mu odpovedala, že snáď už nežije. Danny by nebol zrovna nadšený, keby sa tam objavil niekto z jej minulosti. Pozorne si prešiel jej výraz tváre, ktorý sa zvlnil do smutného úsmevu. Bol to niekto kto jej bol veľmi blízky a zanechal v nej pekné spomienky. Sám nevedel ako spraviť Lady šťastnou. Možná bol hrozný sebec keď ju zatiahol do svojho zvráteného sveta. Chcel sa aspoň ponúknuť ako anonymný investor, ale jeho finančný kapitál na Lady moc nezapôsobil, práveže naopak. Hneď jeho nápad zamietla pod stôl a pri chytení okolo pása na neho vycerila zuby. “Práveže to bola len predohra a nemôžem za to, že majiteľka bytu je tak sexy.“ Uprene sa zadíval na jej vášnivé pery. Ešteže mu nevidela do hlavy, pretože by si ju najradšej spútal a zjazdil každý kúsok jej chvejúceho sa tela. Jeho pikantné myšlienky nakoniec zrušila Lady slovami, že dnes už nič nebude. S miernym sklamaním sa stiahol, ale miesto toho ju začal spovedať. Z Ladyných slov bolo zreteľne jasné, že jej chýba stvoriteľ, ku ktorému si vytvorila akési puto. Dokonca tajne dúfala, že prežil útok lovcov. “To znamená, že k nemu stále niečo cítiš?“ Zdvihol na ňu jedno obočie, pretože dobre vedel ako to dokáže ovplyvniť psychiku pri zrodení nového upíra. Potom sa mu konečne otvorila svojím životným príbehom, ktorý bol oveľa horší jak vôbec čakal až mu praskla prázdna sklenička v ruke. Rozletela sa na milión kúskov. Všetko sa mu spojilo a on začala chápať, prečo po tom jeho “vystúpení“ s ním nechcela mať nič spoločné. Zrejme jej pripomínal toho debila, ktorý jej posral celý život a pre ktorého smrť bola práveže slabá alternatíva trestu. Najradšej by ho nechal trpieť a prosiť o odpustenie najmenej tisíc let. Zaživa by z neho vytrhával kusy mäsa, ktoré by mu následnej dorastali, aby tú trýznivú bolesť mohol prežívať znova a znova.. Keď sa kus ukľudnil kým to celé spracoval, jemne ju chytil za ruku. “Zlato, mrzí ma čím si si musela v živote prejsť a najviac ma hnevá, že som tam v tej dobe ku.. nebol. Práveže svojím impulzívnym chovaním na základni som to celé len zhoršil. Tomu vampírovi... ehm som zaviazaný a úplne chápem ak si to ešte rozmyslíš..“ Odmlčal sa, pretože aj napriek všetkému, že ju nechcel stratiť bolo pre neho jej šťastie oveľa dôležitejšie. Mala by sa rozhodnúť sama a on by ju nemal do ničoho nútiť. Pustil jej pomaly ruku. “Lady.. potrebujem odpovede, ale je pravda, že najskôr by sme si mali doriešiť naše bývalé vzťahy.“ Zamyslene sa pozrel vonku, kde sa začalo rozvidnievať. Určite Lady potrebovala čas a súkromie, aby si mohla urovnať myšlienky. V tom mu zazvonil mobil, ktorý pri skontrolovaní displeja dal len na vibrovanie. “Mal by som ísť.. Snáď sa čoskoro uvidíme.“ Postavil sa, pričom sa pobral ku dverám. Venoval jej posledný sladký úsmev kým sa svojou vampírskou rýchlosťu vytratil na chodbe. Zodvihol mobil a nastúpil do svojho zaparkovaného Lamba. Nakoniec skontroloval ešte jej okno a poriadne šliapol na plyn. S vrčaním koní pod kapotou vyrazil smerom do mesta.

Žaludek se jí sevřel po zádech jí proběhla husina. Skoro až zapomněla jak velkou rybou Danny je a co znamená v očích ostatních. Nešlo nic, bude si muset na sebe dávat větší pozor. Nic co by už ale neměla nacvičené z minulosti. Tentokrát to bude změna, vzhledem k tomu, že okruh nepřátel se možná rozšířil i o členy jejího druhu. Jak troufalé a bastardské...o co bysme tím pádem lepší než lidí? "V pořádku, chápu to. Máš strach a sama vím, že je jen otázkou času, kdy místo mého bydliště bude známé každému malému dítěti." Mávla k němu rukou, jako by to byla zcela samozřejmá informace, se kterou měli být oba smíření už řadu desítek let. Posadila se vedle něj po napití se vína mu na jeho žádost podala svou ruku. jemně ji sevřel ve své dlani a vtiskl do ní něco malého a kovově chladného. Lady se svraštilo obočí, protože to matně připomínalo prsten. Na chvíli se jí dokonce zatajil dech, nad myšlenkou, že by mohlo jít o žádost o ruku. Něco takovbého by ale přece nemohla přijmout. Ne po tak krátné známosti, kdy jsou oba ještě zadaní. Zadívala se do Dannyho tváře a poté upnula pohled na ruce, které s epomalu opouštěly a jí v ní zůstal prsten s jeho iniciály. Nebude lhát, trochu se jí ulevilo, ale jen trochu. "Nemyslíš, že tímto na sebe spíš upozorním?" Poznamenala dřív, než stihl něco říct. Nedávalo jí smysl, že si nesmí nikoho pouštět do domu, ale prsten, který na něj jednoznačně odkazuje, má mít neustále u sebe. Rychle to uvedl na pravou míru, na což se pousmála. "Takže mám mít u sebe tvé sledovací zařízení, díky kterému přijdeš na pomoc kdykoliv budu potřebovat." Záměrně doplnila slovo "sledovací", protože on ho ve svém popisu, dle jejího úsudku, zapomněl. U toho si ho navleče na prst a zadívá se na něj. "Dobře, budu ho mít u sebe." Dodá po chvíli a napije se ,,vína". Jen koutkem oka si všimla jeho reakce, kdy jí kolem pasu obemkl paži a přitáhl si ji k sobě. S vyceněnými zuby jí obklikou nabídl pokračování toho, co na základně zažehli. "Řekla jsem ne, Danny." Upozorní ho a mezi pootevřenými rudými rty obnaží špičáky. "Pořád máš závazky, stejně jako já. Buďme vůči nim aspoň trochu citliví." ...i když už v podstatě zničili, co mohli. Při řeči o jejím stvořiteli se neubránila vnitřní bolesti. "Ano, chybí mi. Vytáhl mě z nejhoršího a otevřel dveře do nového života. Vždy jsem si s ním rozumněla a byl mou první známostí a rodinou, poté, co jsem už neměla nikoho. Na někoho takového nejde zanevřít..."Popíše mu blíž její vztah k němu, ale čím víc o něm mluví, tím víc v ní rozte vztek vůči inkvizici. Nakonec cítila, že ještě chvíli a skleničku mezi prsty rozmáčkne. "Odpovědi dostaneš, ale nebudou hned." Zašeptá a než ji pustí ruku, na chvíli mu ji stiskne, aby si ten dotyk mohla co nejvíce vtisknout do paměti. To, jak byla hladká, chladná, silná a jak voněl ten, komu patřila. Až poté mu dovolila si ji odtáhnout. "Ano, už je dost pozdě." Uzavře celou kapitolu dnešního večera a vyprovodí ho ke dveřím, kde se s ním rozloučí.


KONEC HRY