Jeho přítomnost byla sice přitahující, ale nedalo by se říct, že by to na Ophelii působilo tak, jak by mělo. Nakonec, byla za to ráda, nerada by se bezhlavně vrhala na... kohokoli. Tyhle věci pustila k vodě ještě dříve, než by je vyzkoušela - sic vypadala, že je přesně tím typem vzhledem k tomu, jak vypadala, ale i ten odměřený pohled napovídal o tom, že si nikoho nepouští blízko. Jak fyzicky, tak psychicky. Poslouchala ho, když mluvil, věnovala mu jeden pohled, než jim barman přinesl drink a ona na něj jen kývla, než si vzala sklenici do ruky a napila se. S odpovědí si dávala na čas, přeci jen, došel na to, čím byla. Ne, že by jí to dělalo nějakou radost, snažila se zůstat pod radarem, nenápadná, skrývající se vždy bokem, ani s mnoha lidmi nemluvila, pokud nešlo o zákazníky jejího krámku.
"Nedělejte si s tím těžkou hlavu," řekla nakonec s pohledem směřujícím na vlastní sklenici, "držím se zpátky, nejsem dostatečně hloupá na to, abych se hrnula do nebezpečí," pokrčila rameny, jako by to nic nebylo. Pravdou bylo, že ji nic z toho příliš neděsilo, nebála se, že by si na ni kdokoli cokoli dovolil - nedávala k tomu nikomu důvod, ačkoli mnozí důvod ani nepotřebovali. Ale stejně, jak už řekla, držela se zpátky, a kdyby už přišlo na to, že by ji přeci jen někdo napadl, věděla, co dělat. Nepřestěhovala se sem nepřipravená, byla přeci jen čarodějka - a ty byly známé jejich houževnatostí. Jeho odhad na její rasu nepopírala, přeci jen v tom už neviděla důvod. Na jeho další slova potom už je přikývla. 

MUsel jsem ji lehce vysvĚtlit jak to tu chodí, pro jistotu a že bych pochyboval o jejích schopnostech ? Ani né, poznal jsem hodně čarodějek a zatím kždá věděla jak se nějak ubránit větším hrozbám, ale tady se to hemžilo vším možným až to nebylo pěkný. Občas jsem měl pocit že todle město bylo vyloženě stvořeno právě k tomu, aby tady žil každej nadpřirozenej kterej mohl a existoval. Samozřejmě moc jsem toho nepotkal naštěstí, ale i tak jsem byl od těch co jsem potkal informován že kdo, co a jak má přibližně pod palcem kdy jsem se nedivil že většinu věcí měli právě ty pijavičky. Dostali jsme znova drinky a taky jsem se musel napít abych zahnal takovou divnou pachuť toho že slečinka bude více nabručená. Vzal jsem pak amulet a schoval jej "bezpečně" do své kapsy, kdy jsem se pousmál nad poznámkama Ophélie. "Tady si Vás nebezpeč dokáže najít Ophelie i když nechcete. Tady to město je magnetem na nadpřirozeno ve velikém měřítku. O vaších schopnostech nepochybuji, viděl jsem všelico od čarodějek." Uchechtl jsem se nad tím, kdy jsem se ještě rozhlédl kolem na ty netušíci lidi, kteří ani z daleka si nedokázali představit jak je svět doopravdy šílenej. Bylo to i vtipný, že ty pohádky či filmy co viděli, tak některé nejsou daleko od pravdy. Je pravdou že i mě samotného zajíma, zdali nějakej Drácula existoval a pokud jo, jestli to byl upíreček či vampíreček. Koneckonců pijavice jak pijavice.. "Musím říct, že jste opravdu zajímavá." Schválně jsem to nedokončil že jak to myslím jen abych viděl její reakci jestli bude jen více znepokojená že se o něco pokusím, nebo jenom na to odvětí svým klasickým přístupem. Byla to jen má zvědavost.

Nepotřebovala být poučovaná ani varovaná, byla si všech hrozeb, které San Hillesh představovalo, naprosto vědomá. Ačkoli na druhou stranu, nejspíše vypadala poměrně křehce, s těmi nezkrotnými světlými vlasy a pěknou tvářičkou vypadala trochu jako víla - nebo... no, čarodějka. Když se nad tím zamyslíte.
Nad jeho slovy si jen odfrkla a se zavrtěním hlavy si znovu odpila ze své sklenky skotské, kterou jí tak velkoryse zaplatil. "Jsem v pohodě," řekla nakonec. Nějak ji zdejší hemžení nadpřirozenem neděsilo, ačkoli si byla velmi vědoma faktu, že mnohá stvoření byla mnohem silnější než ona. Věřila ve své schopnosti dostat se z jakékoli špatné situace vlastním rozumem, samozřejmě už se v pár takových ocitla, vždy vyvázla. Tak nějak se spoléhala, že její schopnost rychlého uvažování ji dostane ze všeho. Navíc se nebála někoho jiného hodit pod vlak, vždyť jí na nikom nezáleželo.
Na jeho další slova, poznatek, komentář, jakkoli to chcete nazývat, povytáhla obočí a otočila k němu hlavu. Zajímavá? Tedy, ne že by to slyšela poprvé, ale většinou to byla jen sladká slůvka někoho, kdo se ji chtěl snažit dostat do postele a nikdy nepochodil. "Hm," pokývala hlavou a odpila si ze své sklenky, "každý má jinou definici toho, co považuje za zajímavé, Tome," pronesla s obvyklou lehkostí a odměřeností. Tiše ho tím vyzývala, aby své myšlenky rozvedl, sama byla velmi přímý člověk, nechodila kolem horké kaše.