Fantasy World / Byty / Valerovo sídlo / Strana 1
Valerovo sídlo -
Nechápal jsem moc co se děje. Co tu dělám, proč jsem potkal zrovna jí, protože byla očividně jako já, aspoň z části a já jí neznal, takže tam něco nesedělo. Prostě mi to nešlo do hlavy a celou tu tichou cestu jsem o tom přemýšlel. Kde byli ostatní a jak dlouho jsem tu vlastně nebyl? Měl jsem slušné okno a netušil jsem ani přibližně jak dlouho jsem byl pryč, kdyby mi to ale někdo řekl, dost bych se mu vysmál. Když jsme ale došli k domu, stála tam rozpadlina, která vypadala že nic moc už nevydrží. Zarazilo mě to a donutilo mě to přemýšlet jak dlouho jsem tu asi tak nebyl? Bylo to delší dobu, to jo, ale ne tak dlouhou dobu a v domě zůstali lidi, kteří se o něj měli starat... Teď to vypadalo jako by byl léta opuštěný. Darla se na mě podívala a i když jsem její pohled cítil, ten dům měl veškerou mou pozornost, obzvlášť když jsem vstoupil dovnitř. Dveře zůstali otevřené pro Darlu. Neuvědomil jsem si jak to vypadalo blbě, ale prostě to tak bylo. Když přišla za mnou, oznámil jsem že v krbu rozdělám oheň a tak jsem na tom začal pracovat. Pobral jsem dřevo poházené po zemi a nalámal ho do krbu. Pak jsem vzal zapalovač, který tam nejspíš nechali nezvaní hosti a zapálil to. Ani jsem nevnímal co tam Darla vlastně dělá. Sledoval jsem oheň a přemýšlel, když mě z myšlenek vytrhla Darla. Podíval jsem se na ní a čekal co řekne, až se konečně zeptala. Otočil jsem se zpátky k ohni a pak se rozhlédl okolo. Chvíli jsem jen mlčel a nakonec se pohledem vrátil k ní. "Nevím... Myslel jsem že moc dlouho ne, ale stav domu říká něco jiného." Řekl jsem a prohlédl si její celkem nechutné nové oblečení. "Takže...si nic nepamatuješ, jo?" Nadhodil jsem téma, abych odvrátil pozornost, ale hlavně abychom se třeba někam dostali. -
Posazená na rozbité podlaze, na špinavých hadrech a na sobě ještě špinavější oblečení. Kam jsem dopracovala. Zeptala jsem se Valera jak je to dlouho co tu nebyl. A dle jeho slov to bylo dost dlouho. Snažila jsem si sama na něco vzpomenou. Ale měla jsem divný pocit prázdnoty. Něco nebylo v pořádku. Něco mi nesedělo. Věděla jsem že mi chybí nějaká hodně podstatná informace. Pořád jsem myslela na ty vzpomínky co se mi míhali hlavou..a cítila jsem jak mi z toho naskakovala husina a dělalo se mi zle. "Ne.." Odpověděla jsem stručně. "Nepamatuji si nic..jen..jen to co se stalo před tím." Dostala jsem ze sebe nakonec, pak na něj nejistě koukla. Čekala jsem, že bude chtít vědět víc..a asi by bylo dobré mu odpovědět. Přisunula jsem se blíže ke krbu a natáhla k němu ruce abych nechala rozmrznout prsty. "Udělal mi to...nějakej chlap.." Zamumlala jsem, že mi skoro nebylo rozumět. "Měl sekyru..a hodně..dalších věcí." Cítila jsem jak moc se mi jen z představy a vzpomínky dělalo na blití. Zavrtěla jsem hlavou a povzdechla nad tím, pak se na Valera podívala. "M..možná to byl nějakej..špatnej sen..protože mám nohu.." Natáhla jsem pravačku a ukázala ukazovákem na levé chodidlo. "I ruce..neměla jsem ruce.." Zamračila jsem se, pak koukla do krbu na plameny olizující dřevo. Oklepala jsem se a pokrčila kolena, pak je objala. Snažila jsem se nevnímat to oblečení co jsem na sobě měla..bylo mi odporné a nechtěla jsem to na sobě, ale chtěla jsem se nějak krýt. "..potřebuju nějaké šaty.." Zamumlala jsem ještě a pak se na Valera podívala. -
Darla posbírala po domě nějaké oblečení, které bylo vážně daleko od přijatelného, zatímco já jsem se snažil přijít na to jak dlouho jsem tu vlastně nebyl a co přesně se stalo. Zeptala se mě jak dlouho jsem tu nebyl, ale jak jsem to mohl vědět? Očividně to bylo déle než jsem si myslel. Snažil jsem se jí rozmluvit a nakonec se to i trochu povedlo. "Hmm..." Zamumlal jsem si pro sebe, když mi to potvrdila. Řekla že si pamatuje jen co se stalo předtím. Otočil jsem se na ní a zvědavě se jí díval do očí. Očekával jsem že to prozradí, ale když jsem viděl jak se tvářila plná bolesti a traumatu, na čele se mi objevila starostlivá vráska. Zamračil jsem se a se zabrbláním jsem se otočil zpět ke krbu. Darla se přesunula blíž ke krbu a když k němu natáhla ruce aby se ohřála, začala mluvit. Lítostivě jsem se na ní podíval, když řekla téměř nesrozumitelně, že jí to udělal nějaký muž. Pokračovala a nakonec se podívala ona na mě. "Nebo je smrt na tvojí straně..." Řekl jsem, protože jsem jí nechtěl podporovat ve lži ve kterou doufala. "Zemřela jsi." Řekl jsem klidně a dál se díval jejím směrem. Mohlo se to zdát neosobní a chladné, protože taky bylo, ať už to tak bylo myšleno nebo ne. "Jo... Měli bychom jít do nějakého obchodu... V tomhle být opravdu nemůžeš." Řekl jsem a po přejetí jejích věcí pohledem, jsem se vydal do jiné místnosti. Ruku jsem opřel o zeď a přejížděl přes všechny prkna, až jsem narazil na to správné, které jsem sundal a ze stěny vyndal malou truhličku, ve které byly peníze. Dolary, jen ne Kanadské, protože ty v mé době ještě nebyly. Nebyla tedy šance, abych s nimi někde něco zaplatil, to jsem ale nevěděl. Vzal jsem si nějaké bankovky a vydal se zpátky k Darle. "Mám tu nějaké peníze..." Řekl jsem a podal jí je.
-
Poté co jsem mu věnovala pohled, a okamžik jej pozorovala těma vyděšenýma, ztracenýma očima, na mě promluvil. Já..zemřela..? Nechápavě jsem zamrkala. Okamžik jsem měla úplný zásek. Nevěděla jsem co si myslet ani co se děje. "Jak to myslíš..?" Zeptala jsem se jej nakonec. Jak bych mohla zemřít, když tu teď jsem? Zavrtěla jsem hlavou, pak se věnovala tomu co jsem měla na sobě a oznámila Valerovi, že potřebuji nějaké normální oblečení. S tím souhlasil. A soudě dle toho, že mluvil v množném čísle tak mě nejspíše nechtěl hned ponechat mému osudu. A toho jsem si cenila. Stále jsem držela ruce proti ohni a snažila se ohřát. Bylo na mě vidět jak moc se chvěju. Byla mi strašná zima. Valer se zvedl, pak začal osahávat prkna na stěně. Upřímně mě překvapovalo, že tu nějaká prkna ještě jsou a nejsou servaná. Co mě překvapilo ještě více, bylo když odtáhl nějaké prkno od stěny a vytáhl malou truhličku, z níž pak vytáhl bankovky. Skvěle..budu se moct normálně obléct.. Pomyslela jsem si, pak k němu natáhla pravou ruku a přebrala je. Už od pohledu jsem viděla, že je něco špatně. A když jsem si je prohlédla tak jsem jen povzdechla a podala mu je zpět. "Tahle měna tady ale neplatí.." Odpověděla jsem mu. Jeho nevědomost byla na jednu stranu..roztomilá. Ale moc to nepomáhalo naší situaci. Pomalu jsem se vyhrabala na nohy a koukla jsem ke dveřím. "Mnom..můžeme zkusit vypadnout na ulici..a třeba se podaří někde něco štípnout..nebo..najdeme nějaké kontejnery s oblečením..většinou se z nich dá něco vytáhnout.." Snažila jsem se přijít s řešením na naši situaci. Byla ale otázka jaký názor na to bude mít Valer.
-
Nejprve jsem se snažil jít trochu opatrně, ale nemělo to moc cenu. Byla smrtonoš, já taky, proč řešit okolnosti. Stejně by se to později dozvěděla a měla úplně stejnou reakci. "Tak jak jsem to řekl. Jsi smrtonoš. Umřeme a zase se vrátíme. Spousta vzpomínek se může cestou z jednoho života do druhého ztratit." Vysvětlil jsem. Darla pak oznámila že nemůže zůstat v těch věcech a já s tím souhlasil. Byla u ohně ve snaze se zahřát, ale s tím co měla na sobě, by jí nepomohlo ani kdyby v něm seděla. Šel jsem si teda pro peníze, které tu byly skryté mimo zraky ostatních a když jsem odtáhl prkno, byly tam. Bylo to celkem překvapení, že tam vydržely, ať už to bylo jakkoliv dlouho. Když jsem jí je podal, prkno jsem zase vrátil, aby nebylo nic znát. Jakmile jsem se obrátil zpátky na Darlu, už mi peníze podávala zpátky. Zmateně jsem se na ní podíval a vzal si je. "Cože? Kdy se to změnilo?" Zeptal jsem se a podíval se na peníze. "Vypadnout na ulici? Proč bychom něco takového dělali?" Zeptal jsem se nechápavě. "Nechci nic štípat, potřebujeme ti najít oblečení." Řekl jsem, protože mi tyhle výrazy nedávaly smysl. "Mohli bychom něco najít a ukrást to." Navrhl jsem, ale peněz mi bylo líto. "Nedají se někde vyměnit?" Zeptal jsem se ještě. "Můžeme se bavit po cestě... Pojďme pomalu do města." Řekl jsem a rozešel se pryč.
-
Zavrtěla jsem hlavou a nechápavě jsem ho sledovala. Měla jsem pocit, že je to někdo z úplně jiného světa než já. O čem to sakra mluvil..
Promnula jsem si kořen nosu, pak jsem se pomalu zvedla a koukala na něj. Musela jsem se asi prostě smířit s tím, že jsem momentálně zaseklá s tímhle pošukem. Asi mi to ale nevadilo. Působil mile..pomohl mi. A navíc, stejně jako já si toho moc nepamatoval..takže..tak nějak je dost pravděpodobné, že jsme spolu nějak úzce spojeni.
Přišel ke mě s penězi které mi poté předal. Nemusela jsem se na ně dívat dlouho, abych pochopila co a jak se stalo..ale stejně mi to moc do hlavy nešlo..těžko říct jestli to takhle řečeno dává smysl. "Mhm..kdy přestali platit..? Někdy koncem..devatenáctého století?" Odpověděla jsem mu, přitom ho nechápavě sledovala.
"Ale ne štípat..ale uk-" Než jsem stihla promluvit, vyslovil to sám. Povzdechla jsem, pak pokrčila rameny. "Jasně, to zní fajn." Odpověděla jsem mu s neutrálním výrazem na tváři.
Zeptal se jestli se nebude dát peníze někde vyměnit. Sklonila jsem pohled k hotovosti v mojí ruce a prohlížela si ji. Už to bylo dost staré..v nějakém starožitnictví by za to něco dát mohli. "Mno, asi bychom s tím něco zvládli vymyslet.." Odpověděla jsem, pak zvedla pohled a jen jsem popoběhla abych s ním srovnala tempo. On byl totiž už poněkud na odchodu.
Začala jsem si mince prohlížet. Vypadali v poměrně dobrém stavu. "V..Valere?" Oslovila jsem svého společníka, přitom jej zvídavě sledovala a přitom klopýtala kousek za ním. "..Pamatuješ si aspoň na něco nového..?" Zeptala jsem se jej hodně nejistě. -
Neviděl jsem důvod něco tajit. Byla smrtonoš, to byl fakt, ačkoliv byla něčím i jiná, než my ostatní... Kde vůbec ostatní byli a hlavně co se stalo? Proč jsem si nic nepamatoval? Tenhle svět vypadal o tolik jinak, než když jsem tu byl naposledy. Peníze, které jsem tu měl a které jsem jí nabídl už podle všeho nějakou dobu neplatily, jenže za mě tahle měna fungovala normálně. Pečlivě jsem jí poslouchal, protože jsem chtěl vědět kdy přesně přestaly peníze platit. "Koncem 19. století...." Zopakoval jsem a zamračil se. "Hmm..." Vydechl jsem zamyšleně a raději to nechal být. Vypadalo to na 20. století tedy... Protože jsem si nedokázal představit že bych toho promeškal tolik...i když okolí na to vypadalo. Pokýval jsem, když jsme se shodli že můžeme něco ukrást. "Tak to bychom asi měli..." Řekl jsem a podíval se na bankovky v její ruce. Jiné peníze jsem neměl, takže jestli s nimi něco nevymyslí, budu mít asi pěknou smůlu. Vydal jsem se k odchodu, aniž bych na ní čekal a pak slyšel jak popoběhla, aby mě dohnala. Promluvila na mě a tak jsem se na ní krátce podíval. "Ano?" Zeptal jsem se a pak se soustředil na cestu. "Nového?" Zamyslel jsem se. "Říkala jsi že se měna změnila koncem 19.století, že? Takže bude asi začátek 20.století...?" Přemýšlel jsem. "Z téhle doby si nic nepamatuju. Dokonce si nemyslím že bych něco z toho kdy viděl. Dost se to liší od toho co znám." Přiznal jsem. "A co ty?" Zeptal jsem se. "Ty jsi určitě z téhle doby, co?" Marná otázka pro někoho, kdo právě přišel o vzpomínky, ale třeba jí svitne.
-
Povzdechla jsem si a trochu se oklepala. Šaty..nebo asi spíš hadry, co jsem měla na sobě mi byly odporné. Nemohla jsem se dočkat až na sebe dostanu něco nového. A hlavně čistého.
Už jsem ignorovala Valerovo rozjímání o penězích co mi dal, a raději jsem přemýšlela kde je vyměnit za něco použitelného.
Vzpomínky ke mě pomalu přicházeli zpět. Ale pořád jsem nevěděla jak je dát dokupy a vše bylo..tak zmatené.
"Já..nevím..asi jsem z téhle.." Pokrčila jsem rameny a nejistě se na něj podívala. "Všechno je v mlze.." Povzdechla jsem a sklopila hlavu k zemi. Přitom jsem se ale stále držela za ním.
Před námi se pomalu začínal ukazovat obrys města. "Už budeme v Minew.." Zamumlala jsem. Pak jsem se zarazila. Jak to vím? Že bych tohle město znala? Nejspíše. Jméno města přede mnou ke mě přišlo strašně rychle a snadno. Prostě to bylo Minew. Přišlo mi to jako strašně známá a naprosto banální informace, kterou jsem prostě vědět musela. Stejně jako vím, že ptáci umí létat nebo že na zemi funguje gravitace.
Snažila jsem se soustředit na to, co bylo před námi a něco si vybavit. "..k..kousek za ním by mělo být San Hillesh." Řekla jsem poněkud tázavým tónem. I tohle mi přišlo známé. Ale netušila jsem jak a kde se tahle informace vzala.
Trochu jsem popoběhla a nechala jsem Valera kus za mnou. Třeba když budeme v Minew, vzpomenu si na něco dalšího! -
Jak jsem tak Darlu sledoval, nevěděl jsem kdo z nás je víc mimo. Já jsem si pamatoval kdo jsem, co jsem zač, svůj minulý život, ale neznal jsem svět kolem sebe. Ona to měla právě naopak, nebo jsem aspoň měl ten pocit, že tuhle dobu zná lépe než já. Zeptal jsem se jí na to zda je z tohohle století... Víceméně. Ale jediné co řekla bylo že neví a asi. Podíval jsem se na ní, ale nic jsem neřekl a nakonec jsem pokračoval. "Však ono se to vrátí." Řekl jsem. Někdy stačilo málo, někdy to chtělo víc úsilí, ale nic nebylo ztraceno a pokud měla nějaké přátelé, mohli nám to prozradit oni.
Když se před námi začalo rýsovat město, Darla se ozvala. Otočil jsem se na ní a všiml si jak se zarazila. "Vidíš? Nakonec to třeba nebude tak složité." Poznamenal jsem neutrálně. Nakonec ze sebe dostala že kousek za Minew by mělo být San Hillesh. "Hmm..." Kývl jsem, protože jsem ty města znal. Ono to nebyla taková věda, jenže pro ní to byl celkem pokrok. Darla chytla trochu optimismu a popoběhla, zatímco já jen sledoval její natěšenost z města před námi. Něco mi říkalo že tohle bude ještě zajímavý výlet...
citrónový ježíš
puding