Nedovedu se chovat jinak. Nic jiného neznám. Neměla jsem dětství jako normální děti, takže cit s empatií ke skoro všem mi jaksi asi chybí. Krom Maldricka jsem neměla nikoho a partner taky do mého života nepřišel, avšak toho nevyhledávám. Neříkám, že bych nikdy nechtěla, jen v tom nejsem aktivní. Vyhovuje mi takový život, jaký mám. Každopádně jej ráda poznám, je fajn tu pak někoho znát, kdyby se něco stalo nebo bych náhodou něco potřebovala. 

Společně dojdeme k velkému muži, proti kterému jsem jen pouhé.. párátko?? Je to možné, zlomil by mne vejpůl a ani se u toho nezapotil. Že by se jednalo o nadpřirozeného?? Nejsem si jistá na 100%. Po otázce na Devona krátce kouknu, než se vrátím pohledem k mohutnému muži. „Tortillu s masem a bilinkovou omáčku poprosím,“ odpovím na otázku. Ani si nepamatuji, kdy jsem vůbec nějakou měla, pokud.. jsem ji měla. Nejsem si teď jistá. Vyslechnu si pak jejich rozhovor a se slušnosti jim neskáču do řeči. Nesluší se to. Počítám s tím, že si jídlo sama zaplatím, nepočítám totiž s možností, že by platil on, nikdy se nespoléhám na druhé, to je moje pravidlo. Může mne pak druhá osoba příjemně překvapit, ale je lepší vždy nějak počítat s tou horší možností. Dlouze se nadechnu a vdechuji vůni jídla. Voní fakt krásně, takže se těším, až to bude hotové. Každopádně zůstávám ticho, dokud nebude potřeba něco říct. Nejsem typ, co by se za jakoukoliv cenu musel vecpat do konverzace a něčí přízně.