Fantasy World / Ostatní hry / Sóren Thierry Collins x Kendra Brisslinger / Strana 1
Sóren Thierry Collins x Kendra Brisslinger -
Je krásná, jasná noc. Tedy, krásný, jasný večer a ideální zrovna na malou procházku. Po tom vzrušení s Ellen a s Madie nikde nebyl, byl rád že je doma. Být na slunci a lítat po městě, plus zatčení, je celkem fuška. Musel po tom vyprázdnit celou svou zásobenou domácí krevní banku a pak si jí nechat zaplnit. Bylo to dražší ale co už. Potřebuje to k životu. Každopádně dnes, dnes se lépe oblékl a rozhodl se vyjít do ulic, kde už se to hemží lidmi a různými nadpřirozenými. Šel v klidu, nikam nějak nespěchal ani nemá jasný cíl kam jde. Jak se říká, jde za nosem. Kouká se po okolí, po lidech, po různých klubech a barů. On vlastně nedávno začal vlastnít polovinu baru, jen proto aby zajistil bezpečí Ellen ale od té doby tam nějak nebyl. Netuší zda tam vůbec stále Ellen je, nebo pracuje. Ale bar je něco, co mu asi dává naději na sociální život. Dnešní mládež a celkově lidé na to trpí a upřímně, on taky občas potřebuje nějaký ten kontakt, promluvit si s někým. Krom Ellen, Madie a Caleba stále ve městě nikoho nezná, vlastně, ještě jakž takž důstojníka z pátrání po Madie. Ale to se nedá počítat. Jeho krůčky ho zavedli mezi tím, co byl ztracený v myšlenkách, do oneho baru co napůl vlastní. Probudí ho vlastně ten pach a hluk všude kolem, proto si sedne na židličku u baru. "Prosím, jednu skleničku whiskey." Poprosí a dál barmana nevnímá, začne se koukat po baru zda neuvidí Ellen, úd na pódiu že by zpívala nebo někde. Ale nic, nikde. Musím si najít i jiné kamarády.. ušklibne se své myšlence. -
Už jsem to doma nemohla vydržet. Můj obvykle asociální zadek, si zase začal připadat hrozně osamělý a přesvědčovat mě, že potřebuju mezi lidi. I kdyby jen na chvíli, abych si připomněla, jak moc o ně nestojím a jak je mi samotné dobře. S frknutím jsem na sebe hodila lehkou černou bundu a vyšla ven. Na ulici bylo docela rušno, víc než jsem čekala, víc než jsem si pamatovala že dřív bývalo. " Bože ten bar byl skvělej! " Zahulákala nějaká holka v partě lidí, když kolem mne procházeli, ani se nanamáhali mi vyhnout. Pevně jsem stiskla čelist a pěsti, abych neudělala nebo neřekla něco nevhodného. Jsem venku pár minut a už toho lituju.* Ale nechtěla jsem to tak rychle vzdát. Na to se až moc dobře znám, když to teď otočím a vrátím se domů, budu mít pocit, že jsem propásla šanci, že nežiju a toho osamělého pocitu se nezbavím další týden. Musím přiostřit. V dáli na mě svítil neonový nápis baru, nejspíš toho, o kterém mluvila ta holka. Proč ne, Dru. Odreaguješ se. Dáš si pivo, možná dvě a bude se ti alespoň líp usínat. Tím jsem se uklidňovala, když jsem vlezla dovnitř. Bylo tam docela plno. Na place nebylo místo k hnutí a u baru zbývaly jen dvě volné židle. Na jednu jsem si vyhupla. "Jedno pivo, prosím." Houkla jsem na barmana a už ze zvyku mu přitom podávala občanku. -
Nedoufal nějak že se tu nějak zabaví, ne, jen upije svůj žal v chlastu co mu ani nějak pořádně vlastně ani nepomůže. Nebo aspoň myslí, jak moc toho vampýr vypít aby se opil, až by padal pod stůl? To je celkem dobrá myšlenka, ale riskovat a zkoušet to vážně nehodlal. Možná jindy. Malou chvíli, kdy čekal na svou skleničku, se rozhodl porozhlédnout ještě jednou po místnosti plné lidí a různých bytostí. Nikoho neznal, když nepočítá druhého majitele baru a pár barmanů za pultem. Zrovna když patřil dívku, co si to kráčela k baru, se ozval barman s tím že už tam má své pití. Proto se otočí aby vzal whiskey ruky, sklenička byla malá ale tak akorát do ruky. Příjemně studila. Lokne si trošku aby si dodal kuráž, protože si umyslel že tu slečnu, co je pár židli vedle, osloví. Přeci jen, jeho sociální život je na bodu mrazu celkem a chtělo by se to začlenit do společnosti víc, sice by se s nimi setkal večer a výjimečně přes den ale tak, to by ani nevadilo si myslí. Každopádně trvalo pár sekund, možná minut než se odhodlal a určitě musel na ní čumět jak nějaký vůl ale co nadělá, slečna si objednala jen pivo. Ušklíbne se v duchu, ale ve skutečnosti se vřele a upřímně usmívá. "Netušil jsem, že si slečny dávají pivo. Jsem zvyklý na víno, nebo nějaké slabší věci a ty ještě zapíjí nealkem." Poznamená směrem k ní, dost nahlas aby ho měla šanci uslyšet přes ty ukřičené lidi a hudbu. Nakonec kývne na barmana aby k němu došel a pošeptá mu do ucha aby slečně donesl také jednu whiskey, upřímně vypadala že to taky potřebuje. Něco tvrdšího. Možná bude mít novou kamarádku, což potřebuje jako sůl. Nevzdá se.
-
"Asi bych to normálně měla taky tak, ale jednou za čas dostanu na pivo chuť." Odvětím a teprve poté se na něj otočím. Je vysoký. Hodně. A zatraceně přitažlivý. Ale nevyzařuje z něj arogance jako z většiny lidí s jeho vzhledem. Spíš inteligence, vypadá jako někdo, kdo toho už spoustu zažil a viděl. Někdo, kdo se snaží najít vnitřní klid stejně jako já. *Bože, Dru, přestaň si idealizovat cizí chlapy. Nemáš tušení, co se mu honí hlavou.* V tom přede mně barman postaví sklenku zlatavý tekutiny a na můj zmatený výraz kývne hlavou směrem k cizinci. Otevřu pusu abych něco řekla, na něco se zeptala nebo alespoň poděkovala, ale nevyjde ze mě nic. Jen na něj nechápavě koukám s pootevřenou pusou, přede mnou pivo a drink od něj. Konečně se trochu seberu, pusu zase zavřu, nesměle se na něj usměju a kývnu na znamení díku. "Dopijete to, když mi to nebude chutnat?" Ujede mi. Nechápu, že jsem to řekla, zněla jsem jako malý děcko. Ale vypadalo to jako drahý pití, takové, které neumím pít.
-
Kouká se na ní, doufající že drink neodmítne. To by ho možná i urazilo, pro jistotu se začne koukat zcela jinam aby to nebylo nějak okaté a u toho tiše a pomaličku upíjel v klidu svou whiskey. Avšak mu to nedalo a podívá se zase na ní, to už šikovný barman položí před ní skleničku s tekutinou stejnou co má on. On do teď mlčel, neodpovídal. Jen sledoval dokud neuznal že je zřejmě čas odpovědět či cokoliv číst. **"Pivo je pivo, ale vám by slušelo něco jemnějšího nebo už rovnou tvrdé." poví vesele, hlavně hlasitě aby ho slyšela. Dopije svou skleničku, jde to celkem rychle a postaví se. Nenuceně a úsměvem popojde blíže k ní. Aby na sebe nemusili křičet, ale stále si udržuje určitý odstup. "Jsem Sóren, když nebude chutnat možná to za vás dopiji slečno." Ušklíbne se.
-
Musím hodně zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře. Bylo by přirozené cítit strach vedle někoho o tolik většího, ale já se nebála. Vyzařovalo z něj neuvěřitelné charisma a podivně klidná aura. Jeho úsměv mě konejšil jako malé divoké zvířátko. Udělala jsem krok vpřed abych zmenšila zbývající prostor mezi námi a napřáhla před sebe ruku. "Dru." Představím se mu s úsměvem. Chvíli na něj jen tak koukám a že je na co se dívat, pak s pohledem odvrátím zrak a zlehka si cucnu medově zbarveného likéru. Rty se mi bezděky zkroutí do malého úšklebku. Pila jsem horší, ale taky lepší. "Je to hnusný. " Řeknu mu a trochu se přitom zasměju. "Ale mě to chutná." Ujistím ho a znovu si loknu whiskey. "Na co dnes piješ? Oslava? Opak oslavy? Pro zábavu?" Vyzvídám.
-
Sleduje jak jde k němu i ona, takže zkrátila tu vzdálenost mezi nimi. Nadzvedne obočí, protože ho to udivilo ale samozřejmě není proti. Byla trošku menší, trošičku. Ale to většina žen nebo i chlapu. Podívá se na skleničku co má slečna u sebe, on se ji představil a tak čeká co by mohlo být. Možná ho odpalkuje. Zazubí se, hned přijme její ruku ale za jiným účelem než asi ona čekala. Vzal jí ručku aby políbil hřbet ruky. Prostě jak za jeho dobu. "Veliče mě těší, Dru. Co tak šarmantní dáma děla sama na takovém baru?" Poví jemně a sladce, upřímně. Pustí opatrně její ruku aby jí nějak neublížil. Podívá na skleničku od Dru, zrovna když si cucla. Takže mu neutekl její výraz. Ušklíbne se. Natáhne ruku. "Jestli nechutná, klidně dopiju.." Poznamená i přes to, že říkala že chutná. No uvidíme po chvílí. Když se zeptá na co pije, jen pokrčí rameny. "Na samotu."
-
Nevím, jak zareagovat, když zvedne mou ruku ke svým ústům, takže tam jen tak opařeně stojím a civím na něj, jak přilepuje svoje rty na mou kůži. Cítím na hřbetu ruky jeho horký dech. Trochu to šimrá, ale ne lechtivostí, spíš výbojem energie, malým vzplanutím vášně, které ve své hlavě rychle hasím mácháním mokrého ručníku. Neovládnu se a uklouzne mi zaculení, když se opět narovná. Je to tím, jak se na mě dívá. Jako bych nebyla rozbitá, protože pro něj jako pro cizince jsem jen obyčejná holka v obyčejném baru a pro ten moment, mi to tak vyhovuje. Přesto se rozhodnu být k němu upřímná, když se zeptá, co tam dělám. "Cítila jsem se trochu osaměle a potřebovala na chvíli mezi lidi." Přiznám s pokrčením ramen. "Tak teda na samotu, Soréne." Pousměju se, když zvedám skleničku s whiskey, abychom si mohli přiťuknout, připravená tu nechuťárnu celou dopít. Musím mu říct, aby mi další neobjednával.*
-
Kdyby to nešlo poznat, tak je velice i rád za takovouto společnost. Aspoň na chvíli vypne, bude moct si pokecat i s někým jiným než sám se sebou nebo po telefonu s kolegy či šéfem. Ale tak, nesmíme přehánět. Možná ho za chvíli odkopne že tu má někoho nebo čeká na rande. Kdo ví. Ale dokonce si všiml jak se zaculila jak jej líbl na hřbet ruky. Je to jeho starý zvyk, bohužel. Možná. Každopádně si poslechne proč tu je, bylo jí ho možná i líto. Protože taková kráska aby byla sama? "Tak sama už nejsi, aspoň na chvíli ti s dovolením budu dělat společnost. Taky se tak cítím, už dlouho. Tak to i chápu." Poznamená a jemně pokývne hlavou na barmana aby k nim přišel, Dovolil si objednat jednu colu pro Dru, již před tím si všiml že jí to nejede jak údajně říkala, Byl celkem rychle zpátky jíž se sklenicí coly. "Pro tebe, kdybys chtěla zapít tu whiskey. Na samotu, Dru." Mrkne na ní laškovně a zvedne skleničku aby si přiťukl s ní a pak svůj obsah skleničky exne do sebe celou. I on se slabě zakření, kvůli té náhlé hořkosti v hrdle ale nic co by po chvíli nezmizelo.
-
"Vážně?" Podivím se. "Připadáš mi jako někdo, kdo je věčně obklopen přáteli a známými." Posadím se a rukou naznačím, aby si taky sedl a přitáhl si barovou židli blíže ke mě. Vděčně přijmu nabízenou colu, i když mi není nijak příjemné, že za mne utrácí peníze. "Další kolo bude na mne." Usměju se, když do sebe zvrhnu zbytek whiskey a rychle to zapiju colou. Nemůžu se ubránit myšlence, že ačkoliv si připíjíme na samotu, možná by dnešní večer mohl být předzvěstí toho, že už bychom sami být nemuseli. Zavrtím hlavou abych tu představu zaplašila. Vzpamatuj se, Dru, vůbec ho neznáš. Zato znáš sebe, jen bys mu ublížila.* "Navrhoval jsi něco tvrdšího, na co bys měl chuť?" Zeptám se, abych mohla objednat. Chci ho poznat víc, ale potřebuju stud trochu odsunou alkoholem.
-
Chvíli trvalo než si zvykl na tu hořkost ale nic čím by si vážně neporadil a ani nepotřeboval to zapít ale zato Dru hned jak vypila svou skleničku musela popadnout colu a zapíjí to. Sleduje jí, mírným pobavený úsměvem ale stále je to ten upřímný. Nemá potřebu se nějak přetvařovat, ne jak dnešní mládež a tak. Když nabídne aby si sedl a přisunul, neodmítá a sedne si k ní blíže. Ještě aby odmítl být blízkosti hezké ženy. Byl by to blázen kdyby ano. "Tak to můj vzhled asi dost klame. Já nemám moc přátel ani i mě ženy nezakopavaji." Poví a mrkne na ní, to poslední možná řekl schválně a možná také ne a neuvědomil si to. Kouká na ní a pak na barmana. Uvažuje co by si teď dal dalšího ale nechce pít sám a nechce aby Dru pila něco co ona nechce. Nadechne se a otočí zas svůj pohled na ní. Usměje se od ucha k uchu. "Dám si to, co ty. Ať je to fér." Poví a je zvědavý co vybere. Beztak něco slabšího nebo to pivo. Pomyslí si v duchu pobaveně.
-
"Tomu se velmi těžko věří, Soréne." Jeho jméno vyslovím přehnaně sladce, až mě samotné z toho rudnou uši. Požádám barmana, aby nám donesl dva panáky ananasového Capitana Morgana. Ušklíbnu se, když si představím, že někdo na Sorénově úrovni bude pít něco takového. Ale chtěl to. "Řekni mi o sobě něco. Co tě za poslední dobu nejvíc rozesmálo? A čeho nejvíc lituješ." Všímám si přitom řeči jeho těla. Toho fakt zatraceně neuvěřitelnýho těla. Možná jsem si měla objednat jen další nealko...
-
Netuší co má čekat od ní, ale je upřímně velice zvědavý. Ale bude možná ještě sranda. Nějak to cítí v kostech a kdyby ne, postará se o to určitě někdo. Buď někdo v baru nebo oni dva. Takže se jemně usmíval, celou dobu. Nenuceně. Hluk v baru se mi zdál poněkud větší, i smrad různých bytostí a látek a trávy. Prostě směs pachů nočního života v baru. Co se dá k tomu říct. Podívá se po blízkém okolí aby se jen nekoukal na Dru, aby nevypadal jak nějaký debil co čumí ale nakonec se podívá zpátky, nedalo mu to. Musel, chtěl. "Tak to mi věř, asi jsem moc hodný a starostlivý abych upoutal něčí pozornost. Dnešní holky jsou asi spíš na ty, jak se říká, badboy. Zle kluky." Poví pobaveně, protože to je celkem i pravda a možná to tak je už několik let a ne jen teď. Dru začala komunikovat barmanem, nechtěl nějak poslouchat ale i tak mu neuteklo co to objednala. To snad ani neměl ještě. Pokrčí nad tim rameny nenápadně. Nakonec když po chvíli donesl panáka barman, čichl si ke skleničce aby si to ovoňal. Bylo to.. zajímavé. Podívá se na Dru. "Dalo by se říct že jsem architekt, co měl mít chvíli pokoj od práce ale i tak dělám na projektu dětského centra v Londýně. Jinak si myslím že jsem normální, jakžtakž. Musíš mě poznat, tak je to nejlepší. A co mě rozesmálo? Netuším, upřímně netuším. Ani na čeho, radši na to zapomenu než abych na to vzpomínal. A teď ty, něco o sobě." Mrkne na ní a cucne si toho panáka a zašklebí se.
-
"Na první dojem působíš trochu jako badboy, takže pokud jsi ve skutečnosti hodný a starostlivý, jsi vysněný chlap snad každý ženy." Šibalsky na něj mrknu. Měla jsem hroznou depku, ale v jeho přítomnosti se nedá neusmívat. Kývnutím poděkuju barmanovi za drinky, které před nás postavil. "Architekt? To moc obdivuju, nikdy jsem nedokázala pochopit, jak v pár nákresech dokážete stvořit a promyslet neuvěřitelný věci." Oči se mi trochu rozšíří a hlas maličko zvedne, protože je to téma, které mne doopravdy zajímá. "Co je to za projekt? Řekni mi víc." Prosím ho. Z jeho dalších odpovědí jsem byla trochu zklamaná, ale cítila jsem, že má pravdu, že ho prostě jen potřebuju víc poznat. "Ne, o mě ne, to je moc depresivní." Hořce se zasměju a kopnu do sebe veškerý obsah titěrné skleničky. Chutnalo to přesně jak jsem si pamatovala. Jako dětská limonáda říznutá stoprocentním lihem. Očividně to nebyl Sorénův šálek čaje. "Dopiju to, jestli chceš." Nabídnu mu s úšklebkem.
-
Co od ní slyšel bylo pěkný, protože to neslyšel už dlouho. Pokrčí rameny ale asi se více zazubil než doposud. Tak kdo by ne, když ho něco nebo někdo potěšil. "Děkuji. To mě potěšilo ale nevím." poví vesele a mrkne na ní. Má v rukou tu skleničku, toho ananasového neví co. Neví jak to pojmenovat. Když se rozzáří nad jeho práci, ušklibne se. "Tak ono se dá naučit pěkně a jednoduše číst dokumentace ale to mi přijde teď. Jak jsem se učil, byl jsem z toho jelen." ušklibne se ještě více protože vlastně tímto se živí krátce a na jeho věk, dělat nějaké školy nebo kurzy bylo náročné ale dál to. Odřenýma ušima ale dál. "Poprosili mě abych jim sám navrhl celé dětské centrum ač nemám děti. Nikdo mi nepomáhá. Je to těžké, protože nevím co by děti přesně chtěli a takto z hlavy to jen tak nepůjde. Chci pak se zeptat maminek a dětí co by se tak hodilo do centra." moc mluví, moc ale tak co se dá dělat. Nakonec exne celý panák aby dokázal že to vypije sám.
-
"To zní dobře." Usměju se na něj. "Je dobrý nápad zeptat se přímo cílové skupiny, jsem si jistá, že to ocení." Potlačím smích, když vidím, jak se s tím pitím pere, ale přesto ho do sebe kopnul. "Jakou nejbláznivější věc si kdy udělal, když jsi byl opilý?" Vyzvídám. Chtěla bych, aby se víc uvolnil. Aby se trochu odvázal a bavil. Něco mi říká, že to v sobě má. Tuhle zábavnou stránku.
-
"Měl jsem možnost pracovat jednou slečnou, co je matka samoživitelka. Ale nějak to nevyšlo, já se chvíli upřímně snažil.. jestli se chápeme a vybrala si jiného..takže se noc nesluší ji moc obtěžovat. Takže musím najít jiné obětí." poví pobaveně, protože zatím to nějak nevypadalo nadějně že by Ellen půjčila Madie na jeho práci. Ne když ví co je zač a boji se ho, po tom všem co se snažil. Nadějné se a položí prázdnou skleničku na bar. Doufal že toto už nikdy neokusí. Bylo to děsný. Mrkne na Dru. "Upřímně? Ani nevím, vážně..můžeš to však někdy zkusít. Myslím, opít mě a tak." málo kdy se podařilo aby se fakt opil ale možná by se jí to podařilo.
-
Je mi ho líto. V očích mu čtu, že mu na té ženě hodně záleží a že mu ublížila. Chci něco říct. Nějak ho utěšit. Ale tak nějak tuším, že nejsou slova, která by tohle napravila, která by zmírnila jeho bolest. A tak se jen smutně pousměju a jemně ho poplácám po rameni. "Proč čekat na někdy? " Ušklíbnu se a řeknu barmanovi, aby nám oběma nalil panáka toho nejsilnějšího, co má.
-
Bylo to těžké, protože Ellen byla krásná a úžasná ale je asi i radši že nakonec zůstali přátelé. Bylo to nejlepší co mohli udělat. Stejně se od té doby neozvala, ani on jí ne. Nechtěl ji rušit od radovánek s Callem a od Madie. Prostě potřebovali čas pro sebe. Lopnd do sebe cokoliv co našel u sebe na pultu, na ex. Ušklibne se, na rtech má upřímný veselý úsměv. Nemusí ji být líto, vidí to na očích jak ho lituje. Mávne na tím rukou a objedná každému to, co pije. On whiskey a ona to svoje. Nebude ji nutit pít něco co nechce a on nebude pit něco co taky nechce . Prostě logika. Když se ozve po chvíli, otočí se na ní. "Tak pojďme se opít. Pojďme!" Poví nadšeně, protože on opory jej tak nebude s tím čím je ale ona bude. Takže možná příležitost si pak užít, nebo ji jen slušně odveze domů. Kdo ví. Mrkne na ní a lopne další skleničku na ex. Jde napřed ale určitě ho Dru brzy dožene.
Kvítko
kris