Fantasy World / Ostatní hry / Savyel Felicio x Christian Ravello / Strana 1
Savyel Felicio x Christian Ravello Hra dvou chlapů, co hledají sami sebe a lásku v tom druhém.-
Nadechl se. Poslední dobou to pro něj bylo více a více bolestivé, dostávat se zpět do stereotypů, které měl zažité dávno před tím než se zase začal hroutit jako domeček z karet. Ale od doby co se rozešel bolestivě s Rhysem uběhla již nějaká doba. Ani netušil jak se ten tajemný muž co v jeho životě udělal uragán a zase zmizel vůbec měl a Savyelovi to začínalo být jedno. On se oklepal. Bral to jako nádherné období v jeho životě a čím více se začínal bavit s Garmadony, tím více začínal tížit k muzice. Možná by se dokázal s některými pořádně rozloučit právě písní. Byl složitý, vyjádřování pocitů pro něj bylo těžké, nepochopitelné.. nešlo mu to přes jazyk. S kytarou na zádech a obvázanými prsty se procházel lesem a přemýšlel zda bylo dobré se dále natolik stranit lidem jiným než těm které považoval za rodinu bylo ještě zralé. Vlastně dlouho neviděl toho zrzka co mu tehdy zachránil život a díky komu se lehce postavil na nohy, aby dokázal přemýšlet o svém životě. Vydechl a posadil se na zem, která na to že bylo skoro léto nechtěla rozehřát. Pořád byla chladnou a v zimě mu dokonce byla skutečně zima jako kdyby byl podzim. Přesto si vzal kytaru a začal vydrnkávat melodii, kterou by nejspíše chtěl někdy převést do písně a tu píseň do slov. Byli to jeho pocity... to co skutečně cítil. -
Vzal si ze svého domku malý košíček, který používá ke sbíraní různých bylin. Snaží se většinu vypěstovat u sebe na zahradě vše co se dalo ale v lese najde i jiné, co mají své kouzlo než ve skleníku. Oblečen do trošku teplejšího si to kráčí pomaličku po své zahradě až nakonec, aby mohl projít brankou. Výhoda že bydlí kousíček od lesa, takže stačilo jen vyjít ze zahrady a udělat pár kroku a tím pádem ujít par metrů aby tam byl. Začal hned na kraji lesa sbírat nějaké rostliny, občas nějakou tu travičku pro zvěř. Jakožto veterinář občas má na vyšetření či operace i hlodavce vyžadující trávu. Jak sbírá, nějak nedává pozor kde jde a jak daleko jde. Až se ponořil hlouběji do lesa. Byl tak zabraný do sbíraní až tak, že jakmile uslyšel nějakou hudbu co zněla jako kytara, tak se automaticky narovnal a u toho si nevšiml velké větve nad ním. Šel tak že byl pod pod stromem, jak se rovnal rychle, tak se silně a nečekaně bouchl do hlavy. Bolestí zanadával a skončil z toho všeho na zemi držící si čelo, byla to fakt rána protože cítí na prstech trošku lepkavé tekutiny. Krev. -
Savyel teď nebyl ten co by se zranil. Ano, měl sice obvázané prsty, ale ne kvůli zranění, ale kvůli kytaře aby se na jeho prstech a rukách netvořili mozoly velké jak pětikoruny pokaždé co si bude chtít něco zahrát. Jen tak si tam hrál melodii co mu hrála v celém těle a nenechala ho spát. Nemohl říct jinak své pocity jinak než tím že by je vydal ven v jeho zpěvu. Zatím se tak nestalo, neměli ještě veřejné vystoupení. Avšak tupá rána a pach krve ho vyrušili od jeho hraní. Cukl sebou a zvedl hlavu. Začal se rozhlížet a hledat zdroj té vůně. Miloval vůni krve už jen kvůli tomu že vlk v něm měl krev rád. Přesto se začal zvedat. Dal si kytaru zas na záda a vydal se hledat toho nebohého člověka co mu tam nadával dokonce i bolestí. Ten hlas až moc dobře znal. Tichými a rychlými kroky si to k němu mířil. Šel podle vůně a taky podle toho, že viděl jeho obrys v dálce. Jen co k němu dorazil, tak se sehnul pro košík. "Měl by jsi dávat pozor na to kam jdeš, v lese obzvlášť." Jeho hlas byl klidným, nikterak nevyzařoval jiné emoce jako předtím. "Uhm.. proč si se vůbec udeřil do hlavy?" Zeptal se ho, když si uvědomil že větvi by se dalo úplně v klidu vyhnout, kdyby dával pozor na své okolí. Znovu si klekl a začal ještě sbírat bylinky co vypadaly z košíku. "Skutečně... ty nemáš tak rychlou regeneraci... měl by sis dávat ještě větší pozor." Ironie že to říkal zrovna on, ten co měl na svém těle další hnusné jizvy do sbírky.
-
Ta větev beztak vyrostla nečekaně a rychle, aby mu ublížila. Jinak si neumí vysvětlit jak to, teda nechtěl si prostě přižat že je nešikovný a nepozorný když loví rostliny. Jak tak sedí na zemi, ruku na čele jakoby čekal že mu naroste roh. Ale jak dal ruku před obličej aby si jí prohlédl, vážně na tom byla kapka krve. Tudíž to nebyla nějak velká tržná rána. Povzdychne si, tohle vážně nechtěl. Porozhlédne se po svém košíku co je o pár centimetrů dál od něj a rostliny téměř všude. Kalamita Christian, fakt. Pomyslí si o sobě a už se pomalu chystal i vstát ale zatočila se mu trošku hlava. Pak se čista jasna objevil Savyel, ten vlk kterého párkrát snažil dát dokupy a pak odešel bez nějakého haf na rozloučenou. "Asi jsem se udeřil do hlavy víc než jsme si myslel... mám asi halucinace." Pípne mírně mimo a sleduje tu siluetu Savyela jak sbírá košík a jeho rostliny. Možná není halucinace? Nadzvedne obočí. Nějak zapomněl co ta halucinace říkala a neodpověděl tudíž. Byl slabě mimo, to se dá čekat a hlavně nečekal jeho. Proto si myslí že je Savyel halucinace.
-
Sbíral květiny a čekal, až řekne cokoliv na to, aby se ujistil že je v pořádku. Aspoň jeden z nich mohl být v pořádku, mohl žít.. nečekal že by ho našel takhle rychle, když se snažil svůj život dát ještě více do pořádku, ale nejspíše to bez nějakého promluvení si s Rhysem to nepůjde. Navíc měl pořád klíče od bytu, chtěl mu to i splatit. "Chrisi... jsi v pořádku?" Zeptal se když mu dlouho zrzek neodpovídal. Tomu nejspíše vyroste pořádná boule. Docela mu ho bylo i líto. Tohle bude ještě nějakou chvilku bolet. Ajajaj. Natáhl k němu ruku doufajíc že jí mladík přijme. Jeho květiny dosbíral. Když Savyela označil za halucinaci tak protočil očima. "Jo.. jsem jedna velká halucinace.. proto ti říkám že jestli se nezvedneš tak tě odnesu na zádech jako vlk do bezpečí." Odpověděl mu docela přísným hlasem. Ne, nenechal by ho tu. I když by to znamenalo, že si bude muset všechno nacpat do huby. Brr, taková kytara nechutnala vůbec dobře a navíc si nechtěl rozhasit struny, které tak pracně ladil...
-
Sedí na zemi, v trávě a sleduje stále ten obraz před sebou. Ten krásný obraz. Zamrka jednou, zamrka po druhé ale stále tam je až si začíná uvědomovat že to asi nebude halucinace. Povzdychne si, mírně bolesti i tím že je to debil, měl poznat realitu od halucinace. "Omlouvám se, já.. nějak tě tu nečekal, vždy ses vypařil a ani jsi nic neřekl. Ale jsem velice rád že tě vidím." pipne tiše, jeho hlas je stále takový nejistý ale Savyho výhrůžka ho pobavila mírně ale i nakopla. Pomalu se zvedne a vyhne se té zle větvi, aby zas neskočil dole. Chvíli trvalo než se jeho rovnováha vrátila a mohl fungovat zas lépe. Podívá se na něj. "Asi budu potřebovat pomoct dojít domů.. nevadilo by ti to?" zeptá se tiše a mírnou naději. Zvykl si že mu občas tento Vlk dělal společnost.
-
Měl krutou pravdu, vždy se vypařil aniž by něco řekl a nebo aspoň pípnul. Vždy zmizel s hlavou v oblacích, tedy v tomhle případě spíše stínech. "Já.. nebylo mi skutečně psychicky dobře.. teď je to lepší, snad." Vysvětlil své důvody proč snad nikdy nedokázal říct že odchází. Nechtěl aby další osobě bylo něco líto, nechtěl ho zatáhnout do svého mizerného života tak moc. Když padla ta další otázka, tak se jen mlčky podíval na košík ve své ruce. Kytaru si pořádně urovnal na zádech a nabídl mu rámě. "Jestli tě dokážu udržet.. nemám pořád zpět veškerou sílu." Odpověděl mu a pokusil se dokonce i slabě usmát. Pořád nebyl v pořádku, nikdy nebude tak úplně v pořádku, ale lepšilo se to. Jen díky lásce všech v jeho okolí se to lepšilo. Pomalu se léčil a mohl se postavit zase na vlastní nohy. "Jak ti šel vlastně sběr bylinek?" Zeptal se ho, aby nevázla konverzace mezi nima. Nechtěl jen tak kráčet v tichosti a nic lepšího ho nenapadlo. Ach, jak trapné, Savyeli. Co by na to řekli ostatní, na to že neumíš prostě normálně vést konverzaci.
-
Upřímně si moc nechtěl přiznat že byl jen z malé boule a trošku krve mimo ale musel. Bohužel. Kouká na Savyela s jeho košíkem, plný bylinek. Posbíral mu je zpátky. Jemně, upřímně se usměje. Natáhne ruku a pohladí jí nevědomky po tváři. "Děkuji za pomoc Savy." poví tiše směrem k němu a kyvné na košík a ukáže i na místo kde ji našel. Možná by ležel na zemi do teď a někoho by se tak rychle postavit na nohy. Vzpamatovat se z toho bylo díky Savymu lepší. "Vím že nejsi moc psychicky v pořádku, nezapomeň že jsem ti párkrát snažil pomoc. Snad jsi na tom trochu lepší, rád bych ti udělal uklidňující čaj cos vždy u mě pil." poví tiše, jako vždy až moc mluví ale nakonec se jen zářivě usměje a upřímně. Ukáže na cestu kdy přišel a sám se pak po ní vydal. Tou cestou by měl být jeho baráček se zahrádkou. Snažil se jít sebejistě, v klidu aby víc nezadelal starost Savymu. Sám přiznal že není ještě ready, takže se snaží v klidu jít sám. "Šlo to, ale pak jsem nečekaně slyšel kytaru a to mě probudilo z transu sbírání bylinek." ušklibne se.
-
Podíval se na něj a pokusil se o úsměv. Struny co si zničil byli již opravené, ale nikdy nebude opravený on. Pořád měl stavy kdy se hroutil jako domeček z karet jen co se zvedl vítr. Jeho doteku se však nebránil, pohlazení po tváři mu nikdy nevadilo. Dokázal zvládat i doteky co na své kůži prostě nechtěl cítit. Poděkoval mu za pomoc, což ho potěšilo. Mohl pomoci všem, jen sobě ne. Věděl že nebyl moc v pořádku. "To nikdy nebude dobré.." Řekl nakonec krutou realitu. Nikdy se nevrátí do pořádku. Nikdy se nebude zas moc beztrestně usmívat na své okolí. Nikdy nebude moc udělat nějakou činnost bez toho aniž by si to pořádně promyslel. "Uklidňující čaj by se hodil." Odpověděl mu tiše a podíval se na cestu kterou ukázal. Upravil si kytaru na zádech a vydal se za ním. Řekl že nečekaně slyšel kytaru, což byla docela ironie. "Chodím nejčastěji hrát do lesa, když ne zrovna ve studiu. Je to uklidňující, úplně jiný zážitek. Navíc mi to srovnává nervy před koncertem." Odpověděl mu na to co řekl a dále jej následoval. Hlavně se mu podařilo jen díky lesu přijít na první slova písničky a zhruba melodii. Jeho hlas se pěkně vždy rozléhal a dávalo mu to skutečně pocit jako kdyby měl zpívat před lidmi. Dokáže to vůbec?
-
Savyel si to možná neuvědomil ale i ten náznak úsměvu, o který se vždy pokoušel byl zatraceně na něm sexy. Tož je u Chrise často děsivé, jak si začínal díky Savymu uvědomovat svou orientaci. Do teď měl pocit že je jen na dívky, setkával se dívkami a snažil se randit dívkami ale no, co zná Savyela tohle všechno šlo do kopru. Od prvního momentu když jej poznal, myslel jen na něj. Jak se asi má, co dělá. Když zrovna nebyl s ním. Líbilo se mu vždy mi pomáhat a dávat dokupy, ač mnohdy to nebylo jednoduché a někdy i ošklivé ale zvládli to. To je hlavní. Teď vypadá že je aspoň trochu na tom lépe. Vždy ho viděl jen nějakou ranou, s krví a neví co ještě. Je to příjemné ho vidět na svých nohou, bez krve. Kráčí vedle něj, pomalu a klidu aby nic neuspěchal. Přeci jen má bolavou hlavu, tak aby mu ještě neupadl do kómatu nebo bezvědomí, kdyby šel moc rychle a nešetřil se. "Důležité ke dát se dokupy aspoň fyzický Savy, pak psychicky ti půjde pomalu taky. Když ne, klidně tu budu jako opora a dávat ti cajiky. Dáme si jeden teďy na uklidnění. Bude se hodit oběma." poví tiše a vyjdou z lesa,bo kousíček dál už vidí branku do své zahrady. Usměje se slabě na Savyela. "Hraješ vskutku dobře. Určitě na koncertu zazaris." mkrne na něj a otevře bránku aby vstoupil, nechá ji otevřenou aby mohl projít i Savy. Pak se i zavře.
-
Podíval se na zrzka a pak na cestu před nimi. Skutečně se pomalu léčil a pak se to vše rozpadlo. Vzpomněl si na to jak moc mu matka chybí a jak mu chybí i to, že se nikdy nemohl pořádně vyjádřit k odchodu od Rhyse. Vždy dělal jak ho nic nebolí, jak se léčí a přitom, když mu oznámil že si našel jinou dívku, tak se Savyel málem sesypal. Netušil nikdy že by zde mohl být někdo další, když miloval tak miloval věrně. Připadalo mu to jako kdyby teď podváděl Rhyse s někým jiným. Jenže on dělal vlastně to stejné, jejich cesty se rozdělili a nic je už více nespojí. Povzdechl si a podíval se na zrzka. "Fyzicky.. tolik jizev mám na těle že se divím vůbec že ještě nejsem nějaká větší zrůda z pohádky. Psychika bude horší.. za tu dobu jsem nebyl ničím než vojákem poslouchajícím rozkazy. I když dávno v armádě nejsem, tak.. pořád se tak chovám." Vždy byl vojákem, co se nemohl nabažit toho aby měl nad ním někdo moc, protože sám si připadal hrozně.. nezkušený. Když se konečně mohl rozlétnout, měl natolik zlomená křídla že už to nešlo. Teď měl ale šanci skrz nový začátek života. "Díky... kdo by byl řekl, že písnička na rozchod bude.. něco co mi spíš pomůže." Tím mohl dát Rhysovi skutečně sbohem. Mohl jít dál. Mohl dát sbohem všem kteří mu nepříjemně ublížili.
-
Když za nimi zavře, byl rád že jsou na jeho pozemku. Vždy se cítí ve svém lépe, tam za brankou a tak se někdy cítí velice... Jak to říct, bojí se často. On není nějak mocný čaroděj ani moc necaruje, takže by se neubránil. Proto je rád tam kde je. Kraj města, víc u lesa a stará se o zvířata a o své bylinky. Podívá se mírným úsměvem, Savyel se mu vždy líbil. Jen ti nedával nějak najevo, ví že prožil těžký rozchod s nějakou sucubou nebo incubusem. Upřímně už neví, radši se vždy snažil pomoc. "Jsem neskutečně rád že jsem se potkali. Dost často jsem na tebe myslel..." slabě přizná a trošku té růžové ve tváři má. Dojdou do baráku, přesněji na verandu dle kecne na zadek do křesla. Na chvíli si odpočine než začne dělat čaj. [b}"Někdy pomůže čas, bohužel.. někdy to trvá. Bude lépe, uvidíš." uculi se, chce aby bylo Savymu lépe. Bude se vždy snažit když na.nej natrefí aby bylo. "Někdy přijde něco, co člověk nečeká že pomůže. Jsem rád že ti to nějak pomáhá."
-
Chudák Chris. Savyel byl v ohledu lásky vždy malé slepé štěně co se nechávalo vodit za ručičku a nikdy neudělalo nic samo. Vždy chodilo pro rady k jiným jako by se samo neumělo postavit na nohy. Ona to byla docela i pravda. Když se postavil na vlastní nohy, tak byl zas sražený k zemi. Docela ironie jeho osudu. Podíval se směrem kde se nacházel dům a vydechl. Byli na jeho pozemku takže čekal až ho pozve dovnitř. Říkal že byl neskutečně rád že se potkali. "Také jsem rád za naše setkání. Nepotkat tě, tak bych asi v tu noc zemřel." Odpověděl mu Savyel s úsměvem na rtech. Smrt by pro něj v ten den byl asi ten nejlepší scénář, nemusel by znovu bojovat. Došli do jeho domu kde se Savyel posadil hned do druhého křesla a kytaru o něj opřel. "čas..." Zopakoval po něm a zamyslel se. Opravdu je čas tak dobrý léčitel jak všichni říkají? Moc se mu to nezdálo, vždy mu akorát tak čas přitížil. "Upřímně.. dříve jsem jiným rasám nevěřil..." Podotkl Savyel. Nečekal by že mu zrovna pomůže člověk? Byl Chris člověk?
-
Byl nadšený že jsou na jeho pozemku, vždy se cítí bezpečně když tak je. Ač kdykoliv může k němu někdo jít, vloupat se, zabít ho. Prostě cokoliv. Ale je to jeho místo, byl by případně zabít u sebe. Ale naštěstí nemá žádné nepřátele, teda doufá. Ušklibne se tomu v duchu a zvenčí se nervózně usmívá, jako vždy když je tu Savyel. Byl z toho trošku nesvůj, ale nechce ti dávat najevo. Savyel je někdo, kdo mu hned na poprvé dokazal se dostat přes kůži, maso až k srdci. Když jsou na zavřené verandě, je rád. Sleduje jak si Savyel sedá. Nakonec rychle odejde aby postavil vodu na čaj a udělat uklidňující čas. Pro oba. Chris si tam asi kápne kapku něco na bolest hlavy. Když je vše hotové, vrátí se tackem kde jsou dva hrníčky a položí to na stůl. Sám si sedne naproti Savyela. Ukáže na levý čaj. "Klidně si vem, ten levý, právem mám kapku léku na bolest hlavy." Poví a ušklibne se tomu. Hned si ho sám běžné a napije se. "Já také moc rasám nevěřím, nebo nevěřil. Jsem slabý, radši jsem tady, v domě nebo na zahradě. Či v nejbližším okolí. Cítím se tu dobře.. občas do města Zajdu, ne že ne ale spíš jezdí lidé sem se zvířaty. Asi jsi už pochopil že jsem zvěrolékař." Poví tiše a napije se zase. "jsem čaroděj, jestli tě to zajímá. Nečaruji, jsem slabý. Nepoužívám to ani pořádně."
-
Netušil že by ještě mohl milovat. Někdy bylo těžké znovu milovat poté co se s někým rozejdete tak ošklivě jako se rozešel on s Rhysem. Savyel ale nevěděl zda by se u něj necítil ještě hůř. Zda by netrpěl. Nemohl už ale nic vrátit. Teď byl sám a netušil jestli se najde ještě někdo kdo by s ním chtěl být. Díval se ale na prázdné místo kde dřív seděl Chris. Možná je to divné, ale kdyby ho opravdu tehdy nepotkal, tak by zemřel. Jeho rány mu dodnes připomínala jen další velká jizva. Ale nakonec se vrátil Chris a to donutilo Savyela vytrhnout se z myšlenek. Netušil zda to na něm bylo vidět, ale lehce se červenal. Všiml si že měl skutečně tácek se dvěma hrnky. Levý byl ten jeho. Proto si ho vzal a ihned se napil. "Musí být super mít normální povolání. Od mého v armádě jsem nic neměl. Ale rád bych se znovu začlenil do společnosti aspoň nějakou prací." Podotkl Savyel zamyšleně, ale to co dál řekl Chris ho donutilo se zakuckat. "Opravdu jsem netušil že budeš čaroděj." To bylo něco co jej dokázalo dostat. Sice nekouzlil, ale pořád byla ta možnost že se to jednou naučí.
-
Kouká na tác s čajem, kde zůstal vlastně jen hrníček pro Savyela. Svůj si vzal a hned se napil aby léky mohli začít způsobit na tu hlavu. Možná příště vezme n slov bylinek helmu, ochranné brýle a možná i bublinkovou fólií. Aby se nějak nezranil. Musel se v duchu tomu i zasmát. Prostě mu to nedalo, ale jinak zvenčí je klidný. Mírný úsměv a sleduje Savyela, jak si bere čaj. Je rád že jej poslal v lese, ačkoliv mohlo to být za normálních podmínek. To je pravda. Všiml si že je Savyel trošku červený ve tváři a neví zda je to studem nebo tím že jsou v teplé místnosti a je mu třeba horko. Kdo ví, každopádně radši dělá že si toho nevšiml, nechce Savyela uvést případně do rozpaků. "Jestli chceš, můžeš mi pomáhat. Někdy je dost složité se postarat o všechny zvířecí pacienty a chystat léky, mít pohotovost nebo jít sbírat bylinky do lesa.. platil bych ti za pomoc, klidně můžeš tady i bydlet. Mám tu volný pokoj." poví zamýšleně a napije se čaje. Když se Savy zakucka, vyskočí na nohy s tím že ještě stihl položit čaj na tácek, ktery je na stole, klečí u Savyela. Trošku se vyděsil. "Pohodě? Není to nic se?" zeptá se dřív než Savyel začal mluvit. Takže to bylo jen takové zakuckane že byl překvapený. Ušklibne se trošku a pokrčí rameny. "Jsem, slabý ale jsem." poví tiše a stále kleci u Savyela.
-
Netušil zda se mu to všechno jen nezdálo. Zda to nebyla jen iluze která měla uklidnit jeho mysl. Ale další lok čaje ho uklidnil více. I kdyby to byla iluze, byla by to krásná iluze. Ale Chris mu nabízel práci u zvířat. Musel ihned zavrtět hlavou. "To je dobré. Přemýšlel jsem že bych se spíše vrátil k armádě. Však nemusím jen jezdit na mise. Určitě jsou i normální místa. A navíc jsem byl vždy vojákem či rytířem. Baví mě to snad nejvíc ze všech povolání." Odpověděl mu na to. "Ne že bych si tvé nabídky nevážil, ale nestudoval jsem veterinu takže zvířatům nerozumím. Nikdy jsem neměl domácí zvíře takže nevím jak se k nim chovat." Dodal ještě a znovu se napil čaje. Ale pak to přišlo. Zakuckal se a nedalo se nic dělat. Prostě byl překvapen faktem že zrovna on byl čaroděj. "Ano jsem v pořádku, jen jsem prostě nečekal že budeš více než člověk." Skutečně ho tohle donutilo se zakuckat. Prostě nečekal to. Celou dobu na něj hleděl jako na člověka a ne jako na mága.
-
Klečí u Savyela, doufající že je v pořádku. Protože nerad by byl kdyby se mu tu někdo udusil a kór Savyel, na kterému mu začíná už delší dobu něco cítit ač stále neví stoprocentně co to je ale asi láska to bude. Cítí to, ten malý slabý počátek lásky. Zřejmě. Ale je to Chris, nedává to moc najevo a hlavně ví čím vším si Chris prošel. Tedy, ví jen to co mu řekl sám Savy. Nadechne se a když jej ujistí že je pohodě, kyvné a jde si sednout zpátky na křeslo. Úsměvem malým ani rtech. "Nemusíš umět nic, stačí mi menší pomoc. Vše bych te naučil... Hlavně bys..." začal něco a uvažující nad tím, zda to má dorict vzal hrníček s čajem do ruk a nápoje se. ... Hlavně bys byl se mnou Savyeli. Bezpečí a v klidu. To je myslím pro tebe hlavní, nejsi pořád v pořádku na to abys šel do armády. A chyběl bys mi." přizná se tomuto a mírně se stále usmívá. Ohledně čaroděje jen pokrčí rameny, nějak to neřeší.
.full.3424572.jpg)
taylor
Kvítko