Fantasy World / Ostatní hry / Shi a Elise Grace / Strana 1
Shi a Elise Grace Zcela normální hra či něco co se zvrtne?-
Shi kráčela jemným, skoro neslyšitelným krokem lesem hledajíc úkryt. Okolo ní se jako vždy vznášel mohutný oblak dýmu v podobě lišky jenž měl na svém obličeji masku vlka tvořenou ze dřeva. Sama měla na obličeji nasazenou masku lišky jenž je ještě více tvořila ikonickým duem na které lidé v průběhu věků zapomněli. Nikdo už je neuctíval a neprosil je o smilování. Byli předpovědí smrti v dřívějších dobách a dychtili po krvi všech, kteří si zasloužili protnout šípem či poznat zuby lišky. Teď se ale něco změnilo. Bělostnou kůži opravdu stroze pokrytou látkami zdobila krev. Rudá tekutina nechutně kontrastovala s bledostí Shi. Ta se snažila najít kohokoliv kdo by jí pomohl, pomohl by jí se nějak omýt či prostě jen dostat šípy z těla. Bolelo to, přesto se pohybovala neustále ladně. "Měla by sis odpočinout, vlku. Zabije nás to." Naléhal dým jenž jí pronásledoval. "Nemůžeme odpočívat tady, zabijí nás bez soudnosti, leč nás po staletí uctívali.." Ztěžka se jí dýchalo. Přesto se dále pohybovala směrem za dýmem. Chata na níž brzy narazila skoro na okraji lesa zela útulným dojmem, netřeba zmiňovat že jinou možnost neměla. Vykročila oným směrem a zlehka zaklepala na jedno z oken. Nebylo by vhodné, aby někdo jako ona, který nepochopil zcela koncept oblečení, takže měl přikryté jen dolní intimní partie se tu pohyboval mezi lidmi. Chápala to, nikdy nezapadala... ale teď byla ta pomoc opravdu potřeba. -
Elise stála u baru, poté co uslyšela klepání, tak se vydala k oknu a opatrně se z něj podívala ven. Jakmile spatřila Shi, tak se podívala z okna. Poté co spatřila Shi, tak se drobek zalekla. Elise se rozhodla jít ven z hospody směrem k Shi, vytáhla svojí P-10 a namířila na ní jakmile ji spatřila. Elise má od ní odstup minimálně na 6 metrů. Elise si ji pořádně prohlédla. Poté se ji zeptala: "Sundejte si tu masku, co tu děláte, co chcete?" Elise vypadá, jako by už pár bytostí zabila a nehodlá skončit v tomhle případě. Zbraň drží s jistotou a nevypadá, že by měla problém vystřelit. -
Všimla si, že se někdo dívá. Konečně nějaká pomoc, ovšem když se postava blížila, tak se Shi více stáhla k lišce, která nyní kroužila okolo jejího těla a dělala tedy mezi dvěmi postavami dostatečnou mezeru ještě větší, jako by šest metrů nestačilo. Postava mířila zbraní, tak i Shi vzala svou zbraň. Luk jenž v sobě neměl žádné šípy, leč po natažení by se šíp udělal, ale ona zatím nenatahovala. Osoba chtěla aby si sundala masku. "Jediné co chceme je pomoc." Odpověděla klidným hlasem. Jednou rukou si obratně sundala masku. "A co tu děláme? Spíše co tu děláš ty, les je náš. Jsi blízko našeho oltáře." To už odpověděla liška, tedy dým co se jevil jako liška. Mluvila hrubým tónem. "Jsme Shi. Věční lovci." Představila se s jemným úklonem. "Liška a vlk." Dodala Kurama jenž se konečně postavila za Shi v podobě šestiocasé lišky. Konečně byla hmotná a sahala Shi pomalu až po hlavu. Děsivá dvojice. "Nemáme potřebu ti ublížit, člověku. Nejsi na našem seznamu. Nečeká tě náš šíp či zuby lišky. Ale potřebujeme pomoci." Vysvětlovala klidným hlasem připomínající tisíce zvonečků Shi. Doufajíc že konečně osoba skloní svou zbraň, kterou ani jeden z dvojice neznal.
-
Elise sklonila zbraň, stále ji však má v ruce a je připravená ji kdykoliv zastřelit. "Jak ti mám věřit? Co jsi zač? Jak chceš pomoct?" Elise vypadá velice nedůvěřivě, avšak lze na ní vidět nějaký soucit.
-
Shi se mírně usmála. "Jsme tu dlouhou dobu, člověče. Nezabíjíme ty co nemáme na seznamu." Odpověděla klidným tónem a pohodila si vlasy. Teď měla prsa odhalená úplně. Nestyděla se, pro ní to bylo zcela normálním jako pro jiné nosit oblečení a navíc principu nošení oblečení ještě na kloub nepřišla. "Co jsme? Liška a vlk.." Odpověděla zase naopak liška. Nevěděli jak se jinak představit, oni neznali svou rasu. Nevěděli ani co byli jinak než vlk a liška. "Mám v zádech šípy... lidé nás loví.. bojí se nás. Bolí to... potřebujeme pomoci." Odpověděla zase naopak Shi. Dívala se na cizinku a sklopila svůj luk i ona. "Lidé nás dříve uctívali, aby se vyhnuli hněvu lišky a vlka.. teď už nikdo k našemu oltáři nechodí.. nemáme jak si pomoci tedy." Vysvětlovala liška a dívala se přitom také na dívku. "Ale ty můžeš..."
-
*Elise schovala P-10 do pouzdra na pravém boku. Opatrně a pomalu šla k Shi, opatrně ji chytla pravou ruku, pohladila ji a usmála se. [b]"Doufám, že mě nezklameš."[/b] Opatrně ji chytla za ruku a vede zadním vchodem do penzionu, bere klíče a odemyká svůj pokoj, poté ji pustila. [b]"Pojď... ošetřím ti to, lehni si."[/b] Elise šla do koupelny, otevřela skříňku a vytáhla lékarničku. Poté se vrátila k Shi a rozepla lékarničku. [b]"Co tě bolí a co se ti stalo?"[/b]
-
Zamrkala, netušila kdo by se choval z dnešních lidí tak moc mile. Většinou se při pohledu na ní děsili, doufali že jí více neuvidí. Přitom ona jim nic neplánovala dělat pokud zrovna nebyli na seznamu. Tuhle osobu tam neměla, neměla tedy důvod se jí snažit ublížit či nějak lhát. Nezklame jí. Když jí chytla za ledovou pokožku, tak nechala jedním mávnutím Kuramu zmizet pro pohledy ostatních. Přesto byla stále cítit její přítomnost. Zavedla jí dovnitř obydlí, které vůbec nepamatovala a neměla ani zdání o tom, co polovina věcí byla. Moderní ptákoviny. Lehla si skutečně tak jak jí řekla a odhalila zbytky šípů. Měla je zlomené na půl any tolik netrčeli ze zad. "To co udělala tvá rasa bolí... procházeli jsme se lesem jako vždy, v okolí našeho oltáře a většina si nás spletla s lovnou zvěří nejspíše. Zmizeli jsme jim dříve než se k nám stihli dostat." Odpověděla na její otázku o tom co se stalo. Ležela klidně.
-
Elise přikývla, odrhnula její vlasy a podívala se na šípy. "Nelekni se, bude to trochu bolet." Elise vytáhla nitrilové rukavice z lékarničky, nasadila si je a začala opatrně vytahovat šípy. Jak vytahovala každý šíp, tak vypadala, že soucítí s tím, jaká bolest to musí být. Nedělala to moc s radostí, avšak musela. Vytáhla dezinfekci a nanesla ji do bodných ran. Dezinfekce je poměrně silná a rozhodně ji to bude pálit. Následně vytáhla gázu a začala jí nacpávat do rán, aby rány přestaly krvácet. Poté vytáhla obvazy a začala rány obvazovat. "Počkej chvilku.." Elise odešla do koupelny, otevřela skříňku a vzala plato s antibiotiky a vytáhla jeden prášek z plata. Došla do kuchyně, otevřela skříňku a vytáhla skleničku, poté ji napustila vodou. Hned se vrátila k Shi a nabídla ji skleničku a prášek. "Spolkni to a zapij vodou.. Pak by ses měla uzdravit." Elise se usmála a sedla si vedle ní.
-
Cítila jak jí dívka odrhnula vlasy. Nevadilo jí to cítit dotyky někoho cizího, připadalo jí to ale tak strašně dávno co je cítila naposledy. Když řekla ať se nelekne, nechápala to. Čeho by se měla leknout? Bolest byla součástí léčby, bez ní se to nemohlo zahojit. Přesto když vytahovala šíp po šípu, nemohla si pomoc, ale při každém si musela zakřičet. Bolest byla neskutečná. To i to nemrtvé tělo muselo cítit dokonale a přesně. Dezinfekce nebyla už tak bolestivá, přesto sebou cukala. Nemohla ovlivnit přirozenost svých svalů. Obvazovala jí dokonce i pečlivě rány. To jí těšilo, tahle lidská starost. Odešla a Shi jen doufala že se nevrátí s něčím ještě víc vražebným. V nitru dívce věřila, ale zkušenosti jí naučili že se lidem nikdy nedalo věřit. Dala jí nějaký prášek a Shi nevěděla ani co to je. "Co to je?" Zeptala se nechápavě a přesto prášek spolkla spolu s vodou. "Neznáme moderní vymoženosti... je to.. divný." Odpověděla na vysvětlení proč něco jako antibiotika neznala.
-
"Co to je? To jsou antibiotika... Jak bych ti to popsala... do rány se ti mohli dostat bakterie, který by se zanítili a můžeš na to zemřít. Díky antibiotikám tak jsou bakterie fuč. Takže vlastně teď určitě přežiješ..." Elise se usmála a prohlédla si ji. Poté se zvedla a šla ke skříni. Ze skříně vytáhla kalhoty, tričko a spodní prádlo. Poté přišla zpět k Shi. "Bez tohohle nemůžeš jít ven... jinak na tebe budou koukat, jak kdyby jsi přišla z jeskyně..." Elise se sarkasticky zasmála.
-
Nechápala stále. Nevěděla co je bakterie. Nějaký přežitek doby? Dřív nikdo bakterie neřešil a svět byl lepší. "Nevím co je bakterie, dřív to nikdo neřešil a bylo díky tomu víc práce." Odpověděla jí na to co si ona myslela o tom, že jí dávala až moc péče. Když se zvedla a šla ke skříni, tak se dívala nedůvěřivě na oblečení co vytáhla. "Žiju v lese kam nikdo nechodí.. nepotřebuju nějaké hadry krom těch které mám na sobě právě teď. Pochybuju že by někomu vadil tento poslední pohled před tím než zemře." Opravdu, odmítala oblečení a jakékoliv boty. Nenosila je už dříve, nebude je nosit ani teď. Navíc oblečení bylo nepříjemné. Nedalo se v něm běhat, nedalo se v něm pořádně střílet. "Hadry nenosím celou dobu co žiju." Odpověděla a odfrkla si. Odmítala to. Nepřirozená věc.
-
"Hm.. asi chápu.." Elise se na ní pousmála. "No... jak dlouho tady budeš chtít zůstat? Ta rána se ti jen tak nezahojí a v lese možná může tohle být normální, ale tady úplně ne... Asi se někomu tenhle pohled může před smrtí líbit, ale tady nikdo nezdechne." Elise se drobek pousmála, ale pak raději dala vážný výraz. Elise to asi chápala, někdo takovej prostě oblečení nepotřeboval, ale když byla v civilizaci, tak oblečená být mohla. "Jestli bys tu chtěla zůstat, tak si to prosím vezmi..."
.full.3424572.jpg)
taylor
scor