Fantasy World / Ostatní hry / Ellen x Sóren / Strana 1
Ellen x Sóren BFF vo*e <3-
Stále si nemohla zvyknout na to, že už nebyla s Calebem, se kterým si myslela, že stráví zbytek života. Každý den se ptala sama sebe, proč něco takového udělal. I když to pro ní bylo těžké, nemohla dovolit aby jeho nevěra byla klín, který připraví jejich dítě o otce. Nechtěla aby mezi nimi byla nenávist, ale zároveň to bylo něco, co nejspíš nemohl nijak napravit. Místo toho, aby chodili spolu k doktorovi a na kurzy, chodila Ell sama. Největší bolest ale měla z toho, že ho pořád milovala. Ten den se šla podívat na zdejší porodnici, aby vůbec věděla co od nich čekat. Zároveň se zapsala a po kontrole, kdy si byla jistá, že je všechno jak má být a že bude mít tu nejlepší péči se s doktorem rozloučila a vyšla ven ze dveří. -
Jako každý jiný upír či vampýr potřebuje aby jeho lednice určena na krev byla stále plná. Přeci jen, nechce být maniak co vraždí jen pro krev. Už je to delší doba co si šel objednat pár litrů krve, proto si vybral dnešní den na procházku do místní nemocnice kde má domluvené u jednoho doktorů, že bude občas od nich odebírat. Nahodil na sebe nějaké to slušné oblečení, jako vždy kdyz jde někam mezi lidi. Jediná Kaligno ho viděla v něčem pohodlnějším a nahého dokonce. Nakonec si vezme koženou bundu pro efekt a hlavně nezapomíná na ten přívěsek, který ho na sluníčku chrání. Pěkně ho dá na krk, schová jej pod tričko a na nos nasadí sluneční brýle. A tak vyrazil na procházku, která trvala přibližně hodinu. Přeci jen nešel přímo ale užíval si že jde pěšky, takže šel všude možně až nakonec dorazil tam kam měl plánu jít. V nemocnici to naštěstí šlo hladce a rychle. Zítra nebo pozítří mu přivezou asi 50L jeho oblíbené krve. Byl tam asi deset až patnáct minut, bez vyšel na chodbu a chvíli mu trvalo než se orientoval kudy zas jít. Okem sleduje každý východ nebi dveře až jeho oko padne na porodnické oddělení. Jednoho dne snad bude i on otcem, ač neví zda se to vůbec možné. Nadechne se a ucítí vůní, kterou necítil už několik měsíců ale poznal by ji kdekoliv. Ellen. Stojí na místě a neví zda jít za ní, nebo spíš ji najít nebo jít domů. Přeci jen, ta vůně pokračuje právě na to porodnické oddělení. Tak zatím stojí na chodbě a před sebou schody nebi výtah dolů, směřující k východu z nemocnice. -
Procházela přes chodbu a oblékala si teplý kabát. Alespoň něco jí za poslední dobu udělalo radost.. Se zamyšleným výrazem vyšla ze dveří porodnického oddělení a plná dojmů pokračovala dál v cestě. Tolik se na to malé těšila, že jí ani nevadilo, že to nebylo podle jejích představ. Těšila se i Madie, která byla jak u vytržení z toho, že bude mít sourozence, jen se jaksi nevyrovnala s tím, že s nimi Cal už není. Chodil k nim docela často, protože Ellen pomáhal a to Mad nejspíš taky mátlo. Spatřila vysokého muže a ani nemusela přemýšlet o tom, kdo to byl. Dlouho se neviděli a připadalo jí jako škoda, kolem něj jen s mávnutím projít. Změnila směr a s úsměvem se vydala za ním. ,, Sorene!.. Moc ráda tě vidím, co tady děláš? " Vzhledem k tomu, že byl na patře, na jakém byl, napadlo jí něco, co možná nebylo úplně možné. ,, Ty.. tam někoho máš?" Hodila hlavu k porodnici. Vypadal stále stejně a vlastně bylo vážně milé ho zase vidět. Naposledy jí dostával z vězení.
-
Možná měl zdrhnout z tohoto patra dřív než si ho někdo všimne, než si ho všimne právě Ellen. Ale byla by možná škoda že jí neuvidí, to co k ní cítil je dávno pryč. Už jí má rád jako kamarádku, teď má přeci Kaligno. Nadechne se ještě jednou a vůně byla jasnější, čerstvější. Nemusel se nějak otáčet aby věděl že k němu kráčí samotná Ellen, až když promluvila se na ní úsměvem otočí a pohledem sjel od hlavy až k patě až se vrátil pohledem na její bříško, které se již rýsuje pod tím kabátem. "Ellen. Také tě moc rád vidím. Vidím že se vám s Calebem zadařilo." Poví úsměvem, je upřímný. Proč by nebyl? Přeje jí to, chce aby byla šťastná. I on je. Pak sleduje mírné zmatení v její tváři a tak, než mu došlo co asi si myslí."Ne, nemám. Zatím ne. Byl jsem tady..." Ukáže na chodbu vedoucí na krevní centrum a prostě se celkem ztratil. "...a jak jsem šel, tak se i ztratil až jsem konečně našel cestu ven." Ušklíbne se tomu a máčkne tlačítko na přivolání výtahu. Čeká že i Ellen jde pryč z nemocnice, vzhledem k jejímu stavu bude vhodný výtah.
-
Usmíval se na ní, takže mohla vytušit, že setkání bylo příjemné na obou stranách. Sjel jí pohledem a skončil u bříška. Neschovala by ho, ani kdyby chtěla. Nicméně, vzhledem k situaci jí to trochu znervóznělo. ,, To ano.." Usmála se a bříško si pohladila. Pak ji vysvětlil co tam dělá a když se podívala kam ukazuje, došlo jí to, byl to přece vampýr a kde jinde sehnat krev mírumilovným způsobem, než v nemocnici? ,, Ztratit se tady je snadné.." Zasmála se a stoupla si vedle něj, protože měla cestu ven taky. ,, Jak se máš? Daří se ti? Co to dětské centrum v Anglii?" Zasypala ho otázkami a když výtah přijel, vstoupila do něj.
-
Bylo tohle setkání nějak divné? Nebylo, aspoň pro něj ne. Byl možná i rád že tohle jde tohle dobrou cestou. Možná byl trošku neuctivý když se dlouze díval na její bříško. V jeho době moc lidé nekoukali na něčí bříško. Ale teď je přeci jinde, jiná doba a Ellen je krásná i pupkem. Musel se to mu v duchu ušklíbnout ale hned mu na mysl přišla Kaligno s pupkem, neví proč ale přišlo jí to roztomilé. Neví zdá lze zplodit dítě, když on je vampýr a ona vlkodlak ale až na to bude čas, možná bude zkoumat a zjišťovat. Až budou oba připravení. Nakonec pomalu a jistě Ellen dochází že proč by tu byl. Koukali na to, jak si Ellen před chviličkou pohladila bříško. Tak spokojeně a šťastně. Přál jí to. "Ano, je to snadné. Jindy to řeším telefonicky ale dneska jsem měl chuť protáhnout nohy na procházce. Příště asi zas zůstanu u telefonu. Budu mít jistotu že takhle se neztratím." Poví pobaveně. Nakonec výtah přijel na to patro kde jsou a nechal Ellen aby vešla první, pak on a zmáčkl přízemí. Udržuje si určitý, slušný odstup a když se Ellen rozmluví, otočí se na ní a sleduje jí. Poslouchá. "Mám se skvěle a daří se mi celkem dobře. To centrum je dávno hotové, teď se snažím abych získal nějakou zakázku ale přitom si užívám chvilek volného času se svou přítelkyní. Oba moc pracujeme, oba máme na sebe málo času. Vážím si každé minuty s ní. Proto projekt vybírám tak, abych měl pak na ní čas." Možná se trošku rozmluvil, maličko. Ušklíbne se.
-
Ellen to vůbec nepřipadalo divné, naopak. Možná mezi nimi kdysi přelétla nějaká jiskřička, ale s Calem zhasla rychleji, než z toho něco bylo. Soren byl přítel, ať už se to někomu líbilo nebo ne. Když se díval na bříško, připadalo jí, že nad něčím přemýšlí a pozdě pak pochopila proč. ,, Procházky jsou zdravé, neměl bys je podceňovat.." Zasmála se, protože byl vamp a ti většinou zdraví nemuseli řešit. ,, Budu sem chodit častěji, takže když si občas uděláš výlet, můžeme pokecat na chodbě.." Řekla s úsměvem. Vstoupila do výtahu na Soren si od ní udržoval celkem okatý odstup. Bylo to trochu chladné, ale zkrátka byl slušný, což mu bylo jen k dobru. ,, Vážně? Někdy bych ho chtěla vidět a Madie určitě taky.." jakmile zmínil že má přítelkyni, užasle se na něj podívala. Měla z něj radost, hlavně protože už nebyl sám. ,, Tak to ti moc přeju Sorene.. zda se, že smůla je pryč, co? Doufám, že je ta tebe hodná.." Mrkla na něj. ,, Taky vampýrka?" Zeptala se a vypadala, že bude hltat každé jeho slovo. ,, Důležité je, že si na sebe ten čas uděláte.." Výtah se zastavil a dveře se otevřely. Ellen vyšla ven a zamířila k recepci, kolem které se dalo dostat na ulici.
-
"To ano, procházky jsou zdravé ale myslím že v mém případě je to dost mimo. Myslím že jsem zdrav jak to jen jde. Ale neuškodí sem tam nějaká procházka, proč ne. Nebudu je podceňovat." Mrkne na ní a jinak nadále udržuje slušný odstup. Možná jako kamarád má právo být blíž ale on takový není a hlavně nerad narušuje osobní prostor ženám, kor těhotným. Proto ve výtahu stojí a ruce v kapsách. Sem tam úsměvem na ní koukne. "Záleží to spíš na mojí zásobě ale kdybys potřebovala nějakou společnost při nějaké kontrole nebo tak, není problém Ellen. Zatím mám času dost a jestli Cal nemůže nebo tak, klidně půjdu ať nejsi sama. Samozřejmě jako kamarád a pokecáme." Nabídne se, možná Kaligno bude chvíli zuřit ale zase, je to kamarádka co by potřebovala případně pomoct. To by Kaligno mohla pochopit, nakonec se otevřou dveře když chtěl pokračovat s odpovědí, nechá jí vystoupit a jde rovnou za ní. "jednou jsem vám slíbil že vás tam vezmu, to také dodržím. Jenže, bude to muset počkat až porodíš a bude dítko vetší, to centrum neuteče.." Odpoví jí na to, přeci jen ono dítko je důležitější než nějaký výlet za velkou louží. Pak na něj koukala když zmínil přítelkyni. "Děkuji, bylo to nečekané ale o to víc je to úžasné. Je hodná, neboj se." Řekne ohledně Kaligno a pak se jen ušklíbne nad tím, jak se vyptává co je zač. "Ne, není vampýrka. Je to vlkodlačice." Jo možná je to zvláštní pár ale milují se i přes to. Možná by ho za to jeho druh ukamenoval ale tak, zvykl si na to. Pro Kaligno cokoliv. Ohledně času jen kývne hlavou, co na to říct víc."Co ty a Caleb?" Jde okolo recepci za ní a ven pomalu.
-
,, Přesně tak jsem to myslela.. Procházka ti neuškodí. Nebuď líný vampýr!.." Zasmála se. Vždycky byl obdivuhodně upřímný, což někdy působilo divně, protože mohl prostě mlčet, ale Ellen si toho vážila. Caleb před ní schovával část sebe sama a vždycky to spělo jen k potížím. Nabídl jí, že by chodil s ní, kdyby Cal neměl čas. Většinu těhotenství byla všude sama a ani Caleba sebou nikam nebrala, nenapadlo jí, že by něco takového vůbec chtěl. ,, Jsi opravdu hodný, ale myslím, že bych tě tím neměla vůbec obtěžovat. Sedět v kroužku deseti dalších těhotných žen a poslouchat jak dýchají, není úplně nejlépe strávený čas pro muže.. " když o tom tak přemýšlela, na ty kurzy nejspíš chodila jen proto, aby nebyla doma. ,, Ale pokecat si můžeme vždycky.." Usmála se na něj. Z výtahu vyšla rovnou ven. Byla zima, ale svítilo sluníčko a bylo hezky. Chtěla vidět centrum, které postavil. Jakoby to bylo včera, kdy chtěl aby mu s tím pomohla. ,,To je jasné a o to víc se budu těšit." Jestli to malé bude jako Madie, mohl se Soren s centrem rozloučit. ,, Někdy bych ráda viděla ženu, která uloupila tvoje srdce.. " Byla na ní zvědavá o to víc, když řekl že je vlkodlak. Tohle mezirasové míchání bylo asi normální, ale Ellen o tom nic nevěděla. V podstatě to tak bylo i u ní a Cala, který nebyl jen inkvizitorem ale taky magianem. Někdy přemýšlela nad tím, jestli to nenadělá nějakou škodu, ale dítě bylo zdravé. Pak Soren trefil hřebíček na hlavičku. Ellen o tom moc mluvit nechtěla. ,, Já se mám dobře.. on taky, takže asi všechno v pořádku.. " Rychle chtěla změnit téma. ,, Jí vampýři? Mám hlad, mohli bysme si zajít někam na jídlo.. " Nemohla si vzpomenout jestli upíři z Twilightu něco jedli. Byl to pro ní takový odrazový můstek, i když nic z toho nebyla pravda. Pro jistotu se ale podívala, jestli se Soren netřpytil. Netřpytil.
-
Musel se tiše tomu zasmát, on aby byl líný? To nějak moc nesedí, teda možná. Věčně pracuje, tak na nějaké jiné aktivity jako procházka nebývá čas a když už nějaký malý čas se najde, snaží se ho skloubit s časem od Kaligno. Přeci jen, s ní strávit čas je nejlepší a hlavně uklidňující, po práci. Kde má sem tam nervy a že někdy ta komunikace s lidmi a kolegy dost těžká. To určitě bude tím že Soren je trošku starší a občas mu prý nerozumí, když přepne do své řeči. Ale tak, to bývá jen když má nervy. Zákoutí jemně hlavou aby přestal tolik myslet, hlavně nenápadně. Nakonec se stále úsměvem pokukuje po Ellen. "Neboj, líný fakt nejsem. Když nemám práci, tak jsem dost aktivní s přítelkyní." Provokativně na ní mrkne. Přeci jen, s Kaligno upřímně spal jen párkrát. Přeci jen času na to moc není a většinou vážně se snaží být spolu i bez toho sexu. Vztah není jen o sexu přece jen. Má strcene ruce do kapes a jde vedle ní. Poslouchá co říká ale nakonec na to kyvné hlavou. "Mě by to nedělalo problém Ellen, jinak bych ti to nenabízel. Není vhodné aby těhotná žena se samotná potulovala městem nebo chodila sama do nemocnice. Caleb je teda hulvát když se takto nechává samotnou. Ale jak říkáš, vždy si pokecám rád a nemusí to být i nemocnici." Poví a dál uvažuje, proč s ní vlastně není Caleb, přeci jen, nějaké ty kontroly a vyšetření jsou náročné pro ženu. Proč u ní není? pomyslí si ale nakonec to nechá plavat. Přece jen to není jeho starost. Možná kdysi jak by miloval Ellen by Caleba ubil k smrti za to že se nestará ale teď má Kaligno, Ellen je jen kamarádka a je to její život. Když vyšli ven, byla znát ještě že zima neodchází. Podívá se na Ellen které očividně byla zima. Možná svítilo sluníčko a bylo krásně ale zima byla. Proto si sundá bundu a přehodí jí přes ramena Ellen "Ať nám nenachladneš. A neberu ne, jako odpověď. Prostě si to na chvíli půjč." Poví na tu bundu a kráčí vedle ní. Možná menší výhoda toho být upír. Tolik nevnímate nízkou teplotu jako jiní. Bylo fajn se projít a ke všemu si s někým promluvit. "Až budeš moct, určitě vás tam všechny vezmu. Budete se vám to líbit, použil jsem nějaké nápady od Maddie ještě z minula jak jsme se víc bavili. Snad nevadí. Když by Ellen ráda poznala dívku, která mu uloupila srdce, jemně se ušklibne. "Nevím zda to bude dobrý nápad Ellen. Kaligno je... Odtažitá. Není moc společenská když nemusí. Ale možná někdy jo poznáš. Určitě." Odpoví na to a zamýsli se nad tím, jak by to setkání těchto dvou žen proběhlo a radši to hned zavrhl. Všiml si že při zmínce o Calebovi nějak zarazila a hned uhodl že to asi nemají mezi sebou růžové. Ale nechal to tak, nechce jí trápit. "No, můžu dělat že jím ale nic mi to nedá. Mám to mnohdy i bez nějaké té chutí. Ale pojďme si sednout, ať uspokojíme tvé hladové já." A ukáže na restauraci, která je naproti ulici. Šli a povídali si, že ani si nevšiml že nemocnice je dávno za nimi.tonze na něj koukala jak kdyby mu narostla druhá hlava radši ignoruje.
-
Dělala si z něj spíš legraci, ale Sorenovi záleželo na tom, aby si o něm lidé nemysleli, že je nějaký budiž ničema a povaleč. Evidentně byl rád, že má přítelkyni a Ellen mu to ze srdce přála. Po tom co řekl, následovalo mrknutí a Ellen se ostýchavě uculila. ,, Nemusíš zabíhat do detailů, je mi to jasné.." Soren projevil starost o to, že chodila po městě sama a taky k doktorům, ale nevadilo jí to. Byla to dospělá žena a nepotřebovala vodit za ručičku, i když ji to někdy bylo líto. Prostě to tak bylo. Caleba se ani nezeptala, jestli by ji nechtěl dělat doprovod, možná ani netušil, že by mohl. ,, Ty jsi tak starostlivý.. " Usmála se na něj. ,, Caleb pracuje jako hasič, nemá tolik času jako dřív.. " Snažila se odůvodnit Calebovu absenci, byla to pravda, i když měl dost volného času, jehož větší část trávil s ní. ,, Když má volno pracuje na dětském pokojíčku a nosí mi zmrzlinu třeba ve dvě ráno, takže mu asi můžeme odpustit, že je trochu hulvát.." Usmála se. Venku jí přikryl kabátem a protože nesměla nesouhlasit, jen přikývla. Vlastně jí přišel vhod. ,, Děkuju.." Poděkovala a zamířila po chodníku dál od nemocnice. Vidina toho, že jednou uvidí centrum, které postavil, se jí líbila, ale opravdu bylo třeba počkat. Chtěla poznat Kaligno, ale podle Sorena byla nespolečenská a odtažitá. I tak by to ale Ellen zkusila, i když jí bylo záhadou, proč si k sobě vybral takovou partnerku. Možná prostě jen chtěl svůj klid a bez výstřelků. ,, To nevadí, kdyby někdy chtěla, ráda jí poznám kdykoliv.." Netrvala na tom, ale Soren byl přítel a připadalo jí důležité, poznat jeho drahou polovičku. Navrhla, že by se mohli najíst, ale Soren na tohle nebyl. Jídlo mu nedalo nic a dokonce necítil ani jeho chuť. ,, Tak si dáš whisky, tu máš rád ne?" Řekla jako kdyby to bylo v deset hodit dopoledne v pořádku. Zkontrolovala, jestli se třpytí a Soren to galantně přehlédl. Zamířili do restaurace, která byla opodál. Nebyl to žádný luxus. Restaurace byla jen takovou úzkou nudlí, kde bylo pár stolů u oken. Vešla dovnitř a podala Sorenovi jeho kabát. Svůj si svlékla a přehodila ho přes židli.
-
Byl rád že se zase potkali, ne že ne. Takže když kráčí vedle ní, cítí se svým způsobem uvolněny. Tak to hlavně má s Kaligno a jak se dá, tak i s Ellen. Ale nebojte, k Ellen již dávno nic necítí. Sem tam se podívá na okolí, nebo na ní když promluví. Byl rád že přijala nakonec jeho kabát. Nechtěl by aby tu umrzla. A do detailu ohledně Kaligno vážně nebude, není takový aby vyprávěl někomu o svém milostném životě. Na to se jen ušklíbne pobaveně. Nadechne se a vydechne aby něco řekl ale nějak netušil jak začít a co říct. "Asi už to tak vypadá, vždy budu asi ten starostlivý Sóren. Ale kdyby něco ,má nabídka stále platí Ellen, nechci abys byla nějak sama a kamarádi se vždy hodí ne? Telefon na mě máš, kdyby něco.." Poví jen k tomu a kráčí dál dokud nedojdou někam kde je restaurace. Celou dobu poslouchal jak to má Caleb a nějak se neptá, jen poslouchá a nic neříká. Vážně je to jejich věc, ale kdyby něco, pro svou kamarádku tu vždy bude. Ohledně Kaligno mávne rukou. "Snad se jednou poznáte. Je jinak fajn holka.. jen má toho taky za ten život dost." Poví jen k tomu a nakonec spolu s ní dojde do restaurace, která nebyla nějak úžasná ale stačila. Vzal si od ní kabát a nad pitím co nabídla se ušklíbne. Hned jak přehodila přes židli svou bundu, rozhodl se být nadále gentleman a pomoc jí židli odsunout od stolu aby si mohla sednout.
-
Sorena neviděla už strašně dlouho a vůbec se nezměnil. Bylo to příjemné překvapení. Měla z něj radost, protože se mu dařilo po osobní i pracovní stránce. Navíc to byl jeden z nejslušnějších vampíru jaké poznala. Pravda, moc jich nebylo, ale třeba takový pan Gray, se kterým bohužel měla tu čest, byl naprosto hrozný a taky zlý. ,, Neumím si představit, že bys byl jiný...Patří to k tobě a nemusíš se bát že bych byla sama.." Raději to dál nerozváděla. ,, Měli bychom se vídat častěji.." S Calebem už nebyla, takže se nemusela bát, že by žárlil a bylo jen na ní, koho měla doma. ,, To si dokážu představit.." Nežila tak dlouho jako oni a měla toho za sebou víc než dost. Měla pocit, že už zažila snad všechno zlé. V restauraci se svlékla a když jí Soren odsunul židli, posadila se. ,, Co tvůj klub ? " Vzala si jídelní lístek, který začala prohlížet. Nejradši by si dala všechno.
-
Snažil se a hlavně chtěl být tak starostlivý a hodný. Možná v minulosti byl zlý a tak, ale pochopil že to není ta cesta kterou by rád šel a už nějakých pár stovek let je takový jaký je nyní. Odsunul slušně Ellen židli a počkal dokud si nesedla. Poté jí posunul blíže ke stolu a sám si dá bundu na opěradlo židle a sedne si. Prohlédne si jí úsměvem a mávne na obsluhu. Slušně samozřejmě. "Já upřímně možná v daleké minulosti bych se ti nelíbil, jaký jsem byl Ellen. Prošel jsem velkou změnou za ty stovky let. Když si vzpomenu jaký jsem býval, nelíbím se sám sobě." Poví dost pobaveně a ušklíbne se nad tím. Nakonec obsluha přišla a přinesla jídelní i jídelní nápojový lístek. Hned jej otevře a začne v něm listovat aby něco zajímavého našel. Klidně se můžeme vídat častěji, jak říkáš. Budu jen rád Ellen." Odpoví na to a najde si whiskey v nápojovém lístku. I nějaké to jídlo když už tady jsou. Klidně si spolu s ní dá nějaké to jídlo. Přeci jen, je to restaurace a tak si nějaké to jídlo dá. Možná neodpověděl na všechno, asi ale tak také mu Ellen určitě neříká vše. "Můj klub? Ono vlastně jsem se vzdal spoluvlastnictví krátce po tom, co jsi mi zlomila srdce. Takže se plně věnuji tomu co dělám."
-
Začal mluvit o tom, jak byl kdysi jiný, což byl skvělý námět ke konverzaci. ,, Tak tomu se opravdu těžko věří.." Usmála se na něj. Myslela, že byl takový vždycky, jenže když někdo žije takhle dlouho, zřejmě se nevyhne tomu aby prošel změnou chování, způsobenou novým pohledem na život a možná i dobou ve které žil. ,, Hrozně mě zajímá, jaký jsi byl.. Něco jako Vlad Napichovač? " Zvedla pobaveně obočí a zadívala se do jídelního lístku. Upřímně se jí v ničem netrefili do chutě. ,, Třeba bych tě mohla někdy pozvat na oběd k nám domů. Už nežijeme v bytě, ale v krásném domě se zahradou.. Taky je tam hodně stromů, takže v létě spousta stínu.." Zasmála se. Očima rejdila po nabídce jídel.. během toho se ho zeptala na klub, kde byl spolumajitel a kam si chodila občas zazpívat. Když řekl, že se toho vzdal, zvedla k němu oči a když pokračoval dál a řekl že to udělal hned potom co mu zlomila srdce, trochu v ní hrklo. Někdy byla jeho upřímnost opravdu nečekaná a dost tvrdá. ,, Třeba je to tak lepší, alespoň svou práci můžeš dělat dobře, když nic neodvádí pozornost jinam.." Řekla a uvedla jídelní lístek až na úroveň hlavy, aby neviděl, že jí zrudly oči a nalily se jí do nich slzy. Připadala si jako monstrum a pak ji to prostě nedalo, odložila lístek na stůl a podívala se na něj. ,, Promiň, ale.. já jsem ti zlomila srdce ? Sorene, vždyť mezi námi nikdy nic nebylo.." Z čeho měla usoudit, že měl zájem? Že byl hodný? Laskavý? Pomáhal jí? Že mu záleželo na tom, co si o ní myslí? Že jí nosil tuny kytek a sladkosti pro Mad? Došlo jí, že jí asi něco nedošlo a rozbrečela se. Nemohla za to, prostě toho na ní bylo moc. ,, Ale teď jsi šťastný, ne?" Vytáhla kapesník z krabičky na stole a utřela si slzy.
-
Musel se trošku ušklíbnout, věděl že Ellen nebude věřit tomu že byl jiný. Kdo by tomu věřil že ano? On sám často diví že se tak rapidně změnil k dobrému. Prostě zjistil že být zlý idiot se nevyplácí a radši se dal na tu lepší stranu, na lepší chování. Naučil se i žít lidmi, tož minulosti prostě je zabíjel a pil z nich krev až je vysál. Teď tohle nedělá. Nadechne se a vydechne, nakonec si vybere nějaké to červené víno a pro Ellen nealko, postě starostlivý bude furt a na jídlo objednal něco sladké, pro oba. Doufal že se trefí do chuťových pohárku Ellen a když ne, nevadí. Usmívá se na ní a vlastně i na obsluhu co si zapsala objednávku. Všiml si totiž že neví Ellen co si dát, snad jí nenaštval s tím že vybral palačinky na sladko "Byl jsem... jak to říct? Podobný idot jako ten Gray nebo jak se jmenuje. Možná horší verze, nevím. Na to období radši zapomenu. Teď jsem prostě lepší a je to krásnější být takový jaký jsem teď." Poví tiše k tomu, musel totiž počkat až paní odejde s objednávkou. Ohledně jejího nového bydlení pokýve hlavou, co na to říct. Očividně se o ní a Mad Caleb staral dost dobře. "Klidně někdy přijdu. Možná s Kaligno." Poví k tomu že by jej pozvala k nim. No a pak jak kdyby Ellen netušila že byl do ní zamilovaný. Tvářila se... jaksi vyděšeně, ve tváři byla trošku bledší než jindy. Nadzvedne obočí jak kdyby to nějak nechápal. Snažil se před tím o její srdce, byl hodný a milý. Dával jim dárky.. no asi to nebylo nic z čeho by se dalo pochopit že jí miloval. Povzdychne si a rukou si pohrábne vlasy. Ohledně klubu a to že může dělat práci dělat lépe, se už nevyjadřuje. Sleduje jí a netuší co jí říct, pak si schovala tvář za jídelní lístek a pak jak jej dala dolu, srdce mu v hrudi poskočilo když jí uviděl plakat. "Nebylo, protože jsi očividně nebrala mou... společnost víc než jako kamaráda. A věř, já tě miloval a asi jsem se tehdy špatně snažil. Ale tak.. já doufám že jsi s Calebem šťastná a hlavně prosím, neplač." Poví tiše a vstane ze své židle, z kapsy bundy vytáhne čistý látkový kapesník a přejde k Ellen, dřepne si k ní a dovolí si aby jí s kapesníkem utřel slzy co jí tekli po tváři. U toho se mírně usmívá. "Jsem šťastný, proto chci abys byla i ty Ellen."
-
Docela jí potěšil, že objednal místo ní, protože byla opravdu bezradná. Palačinky zněly skvěle a měla je moc ráda, zvlášť pokud v nich bylo hodně ovoce a kopec domácí šlehačky. ,, Jako Gray? O tom pochybuju.." Zažila si s ním své a upřímně bylo těžké věřit tomu, že by mu byl byť vzdáleně podobný. Ale jak řekl, žil už dlouho.. ,, Jsem ráda, že jsi takový jaký jsi.. Poslední dobou je kolem mě tolik špatných lidí, že je příjemné vědět, že mezi těmi všemi, je ještě pořád někdo ten nejhodnější.." Řekla s úsměvem. ,, Určitě přijď i s ní, jestli se jí bude chtít.." přikývla. Opravdu na ní byla zvědavá. To co jí řekl potom jí vzalo. Bylo jí z toho smutno a připadala si hrozně, protože teď zpětně si uvědomila, že vlastně všechno co dělal, byly upřímné projevy lásky, které Ellen úplně ignorovala. Nejdřív se chtěla schovat, protože věděla, že muži byli nesví z toho, když rozbrečeli ženu a nechtěla aby byl rozpačitý z její reakce, ale pravda byla taková, že v tomhle stavu jí rozbrečela i chcíplá moucha v rámu okna. ,, Ale byl jsi skvělý kamarád.." popotáhla a naklonila hlavu na stranu. Její pohled byl omluvný, lítostivý a mrzutý. ,, Nezlob se.. teď zpětně mi došlo, že jsi se vážně snažil.. Ale máš Kaligno a určitě si perfektně rozumíte.." Pousmála se, když za ní došel a kapesníkem jí otřel slzy z tváří. O Calebovi nemluvila, protože neuměla lhát a říct mu, jak je všechno kouzelné a úžasné a všichni jsou šťastní, prostě nemohla. Ve skutečnosti, i když byla s Calebem stále kamarádka, zůstala sama v děsivým baráku a každou noc měla noční můry z toho, co by se jí mohlo narodit. ,, To je dobře Sorene, opravdu ti to moc přeju." Popotáhla a otřela si oči do rukávu. Natáhla se k němu a objala ho kolem ramen. Ani nemusela vstávat, protože byl přidřeplý u ní. ,, Už nám nesou palačinky.." Odtáhla se.
Davis
Kvítko