Poslední sluneční paprsky se schovaly za obzor a nad městem se začala rozpínat neproniknutelná tma, kterou ze spodu ozařovala světla pouličních lamp. Bylo jedno, v jak odlehlé části města se nacházíte, vždy jste se cítili, jako byste kráčeli za bílého dne. Lidem to dodalo odvahu potulovat se v ulicích i v pozdních nočních hodinách, nám to vzalo jedinečnou možnost překvapení. A stejně jako oni si přizpůsobili noc, my si přizpůsobili nový a jedinečný koncept lovu. Tedy aspoň v mém případě. Další překážku v honbě za stravou představují nemoci, vakcíny a další umělé látky, které si lidé do sebe cpou po hrstech a mě opravdu není příjemné dopovat si to do sebe skrz jejich neschopnost udržet si své tělo zdravé. A tak se zrodil nápad, jak lovit za bílé noci a mít kolem sebe jen zdravé jedince. Proto otevřete brány, večírek na počest dárců krve a krevní plazmy, sponzorovaný hrdou patronkou, právě začíná. Stejně jako vždy, i nyní ležérně elegantní, se štědrým úsměvem a poloprázdným žaludkem. Dnešní noc se ponese v duchu vítání jara, a tak jsem pro pořádání vybrala botanické zahrady poblíž hvězdárny za městem. Celý areál potom obklopují luka a menší lesík, za kterým začíná parkoviště a přijíždějící cesty. K branám zábavy vede návštěvníky kamenitá cesta lemovaná zářícími svíčkami, na jejichž konci se v náručí květin rozprostírá dřevěný parket, kolem kterého se nacházejí stoly a bary s jídlem. K tomu živá hudba, u jejichž nohou leží bohatá tombola a list s doprovodným programem. Nebylo to levné, ale úspěch šel cítit na sto honů.

Krom dárců byly dveře otevřené i širší veřejnosti, ti ovšem nedostali kolem na ruku památeční náramek. Jakožto spoluorganizátorka jsem si dala za úkol věnovat svou pozornost hostům, se kterými jsem vždy prohodila alespoň pár slov. A i když všichni vypadali velmi chutně, mou pozornost upoutala jistá, doposud neznámá žena s kamennou tváří, kterou však museli tesat andělé.

Byl to už nějaký ten čas co naposledy se šla bavit, po tom všem co zažila se i svým způsobem bála. Ale po tom co ji pomohl postavit se na nohy Marcellus, se musela zas začít začleňovat do společnosti.  Ani neví co jí to popadlo ale vzala na sebe po dlouhé době jakž takž slušivé,  krásné, jarní šaty co jí jsou jen do půlky stehen. Větším výstřihem. Venku je tma, svítí jen pouliční lampy a sem tam nějaké to okno. Stačilo se podívat z okna aby posoudila že dnes bude trošku rusno, viděla i pár lidí jak se baví a něčemu se smějí. Povzdychne si, má poněkud smíšené pocity ale jak jinak se nakopnout a bavit se také? A hlavně zas delší čas nejedla, nepila. Potřebuje nabrat síly. Popadne svou bundičku na tyto jarní dny a vypadne ze svého bytu, tak tak nezapomněla zamknout. Na ulici málem porazila nějakého chlapa, co se už i motal a smrděl po chlastu a ještě po něčem,  to už nemohla rozpoznat. Kráčí rychle ulicí a rozhlíží se po lidech, po klubech, po všem možném co by se dalo využít na případný lov. Ani netuší jak dlouho bloudila po městě než zaslechla něco o noční akci za hvězdárnou a přišlo ji to poněkud zvláštní. Proto se otočí na patě a jde směr tam kde by to melo asi být. Cestou potkavalq dost podivné lidi ale i bytosti, které poznavala jen diky pachu a to že je za ty leta některé potkala. Nakonec dojde na místo a mírným úsměvem se rozhledné po místě. Dle plakátů, věděla že tohle bude ideální misto kde se nají a bude to i fit jídlo. Jde dál a rozhlíží se.

Sama moc netušila co to je přímo za akci, ale nápad a to co tu je se jí dost zalíbilo. Prochází se okolo různých lidí, určitě se tu najde i nějaká bytost co by ráda darovala svou vzácnou krev. Nevěděla kam jít a tak bloudla tak různě, cítila na sobě nětolik pohledů ale nevnímala to. Dneska má planu si to užít. Po dlouhé době. Chtěla se i zkusit zapojit do nějaké konverzace nebo pokusit, lépe řečeno, najít známou tvář ale nenašla, k cizím lidem dnes nemá extra chuť jít. Ale co jiného jí zbývá. Nahodí falešný úsměv od ucha k uchu a zastaví se u jendoho stolu, kde dopůňuje mladičký klučina zákusky. Pohledný, mladý mladík. Ten by stál za hřích. Pomyslela si pro sebe a mrkne jeho směrem, možná není nějak extra elegatně oblečená ale stále je to slušivé oblečení a pěkným výystřihem. Možná najde nějakou chlapskou oběť co jí nabídne krev a možná nějaké to povyražení, ale zase, slíbila Marcellusovi že bude věrná jemu ale no, bude to sakra těžké. Nakonec se u ní objeví slečna, dáma, nebo jak by se to dalo nazvat. Pohlédne si jí dost okatě od hlavy až k patě. Pak od paty až k hlavě. Slečna je i pohledná. 
"Dobrý večer i vám, ano celkem se i bavím. Je to dost zajímavá akce." Poví jejím směrem a podívá se na parket, kde se sešlo odst lidí a hudba začala hrát. Bylo to až moc hlučné na ní ale zas slečnu nechtěla urazit a odejít. Ale než stihla Ava na něco dalšího odpovědět, sama slečna před ní nabídla aby šli někam bokem. Na to jen kývla. Spolu s ní zmizeli pod nějaké ty retro žárovky a vezme si skleničku vína které jí nějak extra nic nedá. Porozhlédne se ještě po lidech, po růzých stolech a pak se vrátí na slečnu co se před tím představila jako Lady Astoria. Bylo to dost zajímavé jméno. Upije si z vína.
"Ono moc na akce poslední dobou nechodím, měla jsem toho hodně a ták. Určitě to znáte. Jinak já jsem Ava. Těší mě. A upřímně, co mě sem přívádí? Láká me tu možnost si najít oběť na dnešní noc." Odpoví a lze to vynaložit jakkoliv, buď jako na sex nebo právě tu krev. Pousměje se, nějak se před chvílí zapomněla usmívat.

"Vskutku" Pronese pobaveně na konto jejího úsudku o zajímavé akci. "Jeden by čekal, že hosté dokáží bavit i o jiných věcech než krev a její darování." Utrousí po chvíli a znovu smočí rudé rty ve sklence víla, své oříškové hnědé oči přitom dále upře k pódiu, kde končí poslední tóny písně a na pódium místo hudebníků nastoupí vysoký štíhlý muž ve středních letech s dlouhými šedými vlasy a pronikavým pohledem, kterým si všechny přihlížející změří pohledem. Poté nasadí vlídný úsměv č. 4 a ujme se mikrofonu. Ten proslov Astoria slyšela už asi desetkrát a proto už u jeho začátku obrání pozornost zpět ke společnici. "Obyčejně je pro veřejnost uzavřená, ale občas uděláme vyjímku, aby jsme přilákali nové dárce a namotivovali ty staré." "...a rovněž naší štědré partronce, bez které by naše nadace jen ztěží přečkata tuto náročnou dobu, Lady Astorii Coimbra de la Coronilla y Azevedo." Postarší muž s lístky v rukou mávne jejím směrem a v ubliku se rozezní aplaus. Lady polkne, široce se usměje a otočí směrem k hloučku lidí, kterým jemným, elegantní pokynutím hlavou poděkuje. "Ale ti hlavní, bez kterých by to nešlo..." Spustí muž po krátké odmlce znovu. Následují ještě dvě vlny potlesku, načež zrekapituluje program a pobídle hosty k užití všeho, co jim hrdlo ráčí. Její oči se stočí k dívce. "Tak, nyní již znáte celé mé jméno." Opět pobaveně pozvedne sklenku a usrkne si, ale při zmínce o "obětech", polkne a se na ni zadívá a jemně nakloní hlavu na stranu. "Považujete snad své tanečníky za oběti? O něčem takovém byste neměla mluvit nahlas, hrozí, že Vás do kola nikdo nepozve." prohodí s ustrnulým úsměvem. "Ale když už jsme u toho, čím se zabýváte, že jste si ještě nenašla čas na žádnou kratochvíly tohoto typu?" Nyní už přesně věděla, koho v ní cítí, což se na jím pohledu projevilo. Krytí emocí nikdy nepatřilo mezi její silné stránky. "Řekněte, jste místní? Mám dojem, že jsem Vás už někde zahlédla." Rukou si upraví pramínek vlasů, který ji spadl do tváře a pomalu si nakročí směrem od lidí, do potemnělejší části botanické zahrady. "Co kdyby jsme se prošly? Dál od zvědavých uší...ještě chvíli se tu nic dít nebude, než začně doprovodný program a předpokládám, že Vy nejste fanouškem karaoke." 

"Vzhledem k tomu, jak je tato akce pojmenována... nedivím se. Prostě téma krev a tak bude všude přítomna." Odpoví tak nějak a porozhlédne se. Bylo celkem na této akci dost lidí, až nechápala jak je to možné a zdá jsou všeci z tohoto města. Ale zas na jednu stranu, kdyby tu byli cizinci až tak se brzy nerozkřikne, když bude jeden dva dárci krve chybět. Jen malé kousnutí, dlouhé sání a někam schovat mrtvolu nebo zakopat. Podívá se mimoto na své ruce a na své nově nalakovane nehty do ruda. Ne, kopat dneska nebudu. Pomyslí si jen a usměje se na Lady Astoriu. Dost byla ve svých myšlenkách až trošku přeslechla to, o čem se ten typek na pódiu bavil. Tak nějak ji probudilo z myšlenek to, jak na ni Astoria  promluvila. Mile se usmála a pokyvala hlavou. Upřímně jeji celé jméno neslyšela a asi jí je to zatím dost jedno. Nic k tomu neříká. Až když začne mluvit také o obětech.

"Ono lidé a jiné bytosti pro mě vždy budou obětí. Vždy. Za ty léta se to nezměnilo. Ale ráda si pak nějakým fešákem zatančim." Poznamená a tiše se uchechtne. Ať to klidně slyší kdokoliv, nikdy se nestalo zatim aby odmítl jí i její tělo. Ačkoliv,  tentokrát to bude muset být bez případného sexu. To by jí asi svědomí nedovolilo. Ani neví kde se Marcellus toulá, chyběl jí.

"Dost cestují a nebo fotím, sebe nebo ostatní. Dělám plno věcí abych se zabavila." Povi jen a ušklibne se tomu. Zvedne skleničku ke rtům a napije se. Bylo to nezvyklé pít něco tak jemného jako víno, většinou přeci jen tvrdší. Nic jí to nedávalo.  Potřebuje brzy tu krev nebo povraždí celou akci. Po tom, co ji unesli a dělali s ní to co dělali, má stále větší chuť na krev. Jak kdyby prostě tělo se stále nedalo dohromady. Nakonec jí neujde to, jak Astroria pomálu a jistě kráčí dál od lidí a tak jí následuje.  Mlčí,  možná si dnes dá na jídlo tuhle dívčinu. Když už tak jdou bokem krásně. 

"Ale, místní nejsem, dost nedávno jsem se sem nastěhovala a je to dost akční město. Furt se něco děje, nějaké to drama. Prostě se člověk nenudí. Co ti povím. A karaoke vážně nemusím. " Prostě přešla na tykání si. Bylo ji to šumak. Zastaví se o kus dál, vedle velkého a urostlého dubu. Je nádherný.  Kopne do sebe zbytek skleničky a začne si jemně pohrávat se skleničkou. Nechtělo se jí nějak vracet aby ji vrátila a nebo si vzala jinou, plnou. Zatim ne.

Bylo tu dostatečný klid, když šli obě takto dál od akce. Možná by se měla držet lidí a připádných obětí, hledat svou večeři, snídani a možná i oběd. Záleží co by ta obět vydržela a co ne. Kouká se tak růžně po okolí, protože ač je tu ve městě už delší čas, nebyla tu. Neznala to tu a tak prozkoumat očima terén a okolí není na škodu. Kor po tom co s ejí stalo, si bude své záda a své tělo celkově patřičně hlídat a opatrovat. Více než kdy jindy.  Bylo to tu vskutku zajímavé, ty stromy a křoví, rostliny. Ale valnou většinu neznala, nebyla jistá co jsou zač. Není znalec rostlin, keřů a stromů. To přenechá někomu jinému. Nějak extra si ani nevšimla toho chlapskeho páru co se pak odsunul pryč. Ale nezapomíná ani na to, s kým tu je a tak svou pozornost obrátí po chvíli zase na Astorii. Bylo Avě dost jedno, jestli je nějaká lady nebo ne. Usměje se jen, možná to je i umělý úsmev. Nechává jí mluvit, sem tam pokýve hlavou. Astroia ji poučuje jak kdyby Ava byla nějaky nový upír, přitom jí je přes 1500. Přesněji 1570let. Nějak jinak než kýváním hlavy nereaguje a víc se cítí vedle teté osoby ostráveně, tím jak jí poučuje co a jak. U toho jejího povídaní se ava zas začne koukat tak různě po okolí, jak doufala že by našla zajímavější bod její pozornosti ale nic co by stálo za řeč, nenašla. Tak se pohledem vrátí na Astroii zrovna když domluvila a vypadalo to, že moc zas mluvit nebude. Aspoň v to Ava doufala.
"Nejsem nový upír ani nějaký novejší vampýr, já vím jak to chodí a upřímně... často na to kašlu, nepatřím mezi ty slušné vampýry." Pokrčí nad tím vším jen rameny. Proč by se najednou měla starat zdá její obět zůstane živá? Když je hlad, tak vysaje těla do poslední kapičky a je to snad ne? Povzdyhcne si, ale jestli by se dnes poklidu chtěla najíst a už je na teto akci, nezbývalo ji nic jénoho než tentokrát byt ta slušná. A nebo odejít a jít si po svých, zabít nějakého nadpřirozeného za krev a je to. Lidská by jí nějak extra nic nedala. Mrkne na Astorii. Napdala jí dost zajímavá myšlenka a hned uvažovala jak na ní. Co když se trošku napiji právě tady Astroii? Jakpak asi slečinka chutná? Pomyslí si a usměje se od ucha k uchu, možná to někdy v budoucnu okusí. Možná. Kdo ví. Zatím to zjisťvat asi nebude ale zřejme její odpor k upíru je stále velký, že by se Astoria nemusela druhého dne dožít. No ale zas Ava by měla plný žaludek a nějaký čas by dokázala fungovat bez toho, aby se najedla.
"Jak říkám, jsem na světe dost dlouho abych věděla co a jak. I to že je každým dnem víc  avíc lidí a bytostí proti nám. Nemusíš se bát, Astorio."  Řekne a dá tak i najevo že fakt kašle na nějaké vykání a oslovení před jménem.  Ava kdysi v minulosti mohla nést taky takové oslovení ale nechtěla to. A je ráda že ho nemá očividně by se chovala tak povyšeně jak tady Astoria, nebo aspoň Avě tak se jeví.