Přišel sem. Ani nevěděl proč prostě jen přemýšlel nad smyslem života protože žádný neviděl. Díval se jen jak tam racci poletují a v děšti přemýšlel proč zrovna on musí být na tomto mizerném světě plného zla a špíny. Kéž by mohl být jeden z těch racků. Nemusel by se držet jednoho místa a kdyby ho někdo štval prostě by odletěl. Nebavilo ho to na tomto světě. Sedl s a dal nohy do vody. Díval se na tu čistou vodu. Možná by do ní i rád skočil a zaplaval si. Přeci jen dlouho takto neplaval a tak ho to napadlo ale přišlo mu to jako blbost. Když se dostal dál od myšlenek všiml si nějaké ženy která tam nejspíš i byla dříve než on. Tedy nejméně mu to tak přišlo . Nějak to ale ani neešil a chvíli si říkal jak dlouho tam asi je a případně zda ho sleduje nebo něco podobného. Přemýšlel zda ji má oslovit ale chvíli ji jen sledoval.

Netrvalo to ani pět kroků a už jsem měla písek v botách. I když mi písek až tak moc nevadí, sehnu se a boty si sundám. Chození na boso je stejně o mnoho více pohodlnější. Chvíli stojím na místě a vychutnávám si studená zrnka písku mezi prsty u nohou. Asi riskuju že stoupnu na nějakou jehlu zahrabanou v písku a chytnu každou pohlavní nemoc která existuje ale sázím na své štěstí. 
Jak jsem se narovnala tak jsem si všimla osoby sedící u vody. Byl tu už chvíli ale byl trochu dál a tak jsem mu předtím nevěnovala moc pozornosti. Teď ale vidím že mě sleduje. Z této dálky jsem neviděla jak je vysoký ale vypadal dost hubeně. Lidskou oběť ale teď nepotřebuji, nemá smysl teď přemýšlet zda mám šanci ho sundat když ho napadnu. Nějaký čas s ním držím oční kontakt. Ať už z něj dostanu nějakou reakci nebo ne, odvrátím se a obhlédnu kam se vydat dál. Napravo i nalevo byly párečky a skupinky lidí... Domů se mi nechce, budu sdílet prostor s osamělcem. Udělám krok a šlápnu na prázdnou mušli. Měla zajímavou barvu. střípek zvednu a dám si ji do ruky s botami. K ničemu mi není ale je pěkná. Můžu chodit po pláži a sbírat mušle jako normální člověk, proč by ne. Vyhodit je můžu vždycky. Rozejdu se a začnu hledat zda nenajdu podobnou ale nerozbitou.

Díval se okolo a viděl ty zamilované párečky s kterým mu jen bylo blbě a řekl si že stejně to je k ničemu když dřív nebo později stejně nějak zemřou. Neví proč ale nejvíc ho zaujala zrovna Ovidia Czerny. Možná proto že to byla jediná žena která tam neměla partnera. Možná byla sama ale to mu bylo docela jedno a pomalu šel za ní. Též si řekl že bude lepší chodit bez bot ale rozmyylel si že za ní půjde. Jen přemýšlel že pokud jo tak jak by ji měl oslovit a jak by měl navázat konverzaci. Přeci jenom mu připadala jako asi ten nejsympatičtější človek na této pláži. Začal hledat taktéž nějaké mušle. Ne že by kopíroval ale mohl by si nějak vyzdobit svůj pokoj nebo něco ve svém domě. Ale furt jeho pozornost přitahovala Ovidia Czerny ani neví proč...

Většina mušlí co jsem našla bylo už rozbitých nebo byly nezajímavé. Nic překvapivého vzhledem k tomu, že je večer. Všechny co by za něco stály už vzali jiní. Lepší bude se dívat u vody, tak se tam i rozejdu. Až do moře ale nejdu, namočit si k večeru cíp sukně opravdu nechci. Přiblížím se k břehu jen tak, aby mi vlnky občas ošplouchly kotníky. 

Muž se zvedl a začal chodit po pláži jako já. Po chvilkách po mě pokukoval ale já ho ignorovala. Osobně si nemyslím že bych byla nějak přespříšerně atraktivní ale lidem se může líbit kde kdo. I tak po mě lidi většinou pokukují protože jim od pohledu nezpadám do jejich pevně stanoveného sociálního chlívečku nebo přemýšlejí jestli jsem pro ně hrozbou nebo budu lehká oběť. Smutné je že to poslední se týká nejedn nadpřirozených ale i lidských mužů. Tento muž se ale nezdál že by mě odsuzoval nebo posuzoval, spíš jakoby se rozhodoval. Chvilku to dokonce vypadalo že půjde za mnou ale pak změnil směr. Ať už jsou jeho záměry jakékoliv, já je zjišťovat nebudu. Jestli jeden z nás začne konverzaci, bude to on. Já si budu hledět svého a dál hledat neužitečné mrtvolky mořských měkkýšů.

Pred pár mesiacmi dostal ponuku, ktorá sa neodmietala. Nebola na počkanie, ale skôr ako znamenie že nemal čo stratiť. Tela svojich rodičov našiel pomocou ľudí, ktorý boli na to školený. Ich talá mal ukryté vo svojej vile v pivniciach, ktoré kedysi boli ako žaláre, no dal ich prestavať. Ale stále boli využívané na uväznenie mytyckých bytostí kvôli jej krvi. Jeho obchody na čiernom trhu rástli a rástli. Nemal sa prečo sťažovať.
No dostal ponuku od osoby, len čo sa dozvedela akú krv mal. Získal ju len kvôli svojim schopnostiam. Nemal v pláne Lady po tom čo sa dozvedel ublížiť. No dlhé dni, noci sa neozvala. Prešlo niekoľko mesiacov od toho dňa čo sa videli.  
Klamal by sám seba, po tom že jej prítomnosť mu bola naozaj príjemná. Žiaľ okolnosti zmenili danú situáciu. 
Nasadol do auta, mal sa s danou osobou stretnúť sám osobne. Bol to niekto, kto sa skrýval za Sarah, ktorá robila svojou povahou skrývala pravú tvár kráľovnej podsvetia. Sarah bola len bábka, ktorá si robila čo chcela a zároveň zbierala artefakty. No tentokrát sa mal s ňou osobne stretnúť, aby si vymenili artefakty. On vymení Ladynu vzorku krvi, nie všetkú. A tak získa krv niekoho po ktorej prebudí aj mrtvých. Chcel svojich rodičov späť. Nemohol akceptovať to, žeby stratil členov ich rodu. Aj keď by sa mal pohnúť ďalej, oni boli tý, ktorý udržiavalo sedemteré bractvo. Bratovú hrobku, žiaľ ešte nenašiel ale aj k tomu dôjde. Auto zastavil na dohodnutom mieste. Už bolo neskoro večer, kde sa mali v prístave stretnúť. Vystúpil s danou vzorkou krvi v špecialnej ampulke s tvrdým nerozbitným sklom. Oprel sa o prednú kapotu auta a čakal. 
Do toho mu niekto volal. Na displeyi mobila sa zjavilo meno "malá mrcha.." Hneď vedel že to bola Saraha. Zodvihol no rozhovor s ňou, ho nepotešilo. No i keď rozhovore znelo "Ona si pre to príde osobne.,, Trochu ním prešla myšlienka, žeby konečne spoznal osobu, ktorá je za tým všetkým. Ktorá mala vyššiu moc. Volali ju kráľovná pekla. Bola viac obávaná než Gray. Ale ten netušil kto všetko mu kazil poza jeho chrbtom. Nebola to ani začínajúca nadvláda Lady, ale tejto ženy. Svetla prichadzajúceho auta ho oslepili. Museli si dať ruku pred oči, aby videl. No uvidel, ako auto zastavilo a pomalý z auta vystúpil muž, ktorý otvoril dvere na aute a uklonil sa pri odstupe. Videl len siluetu, ako ho to svetlo oslepovalo. Silueta ženy, ktorá kráčala v opätkoch k nemu. No len čo sa priblížila, bol prekvapený. Tá žena bola rovnako na tej istej lodi. Ani by si nepomyslel žeby to bola ona.  No uklonil sa k nej zdvôrilo. "Sedric Xender.Mám pre vás to o čo ste požiadali Sarah." Pohľad zodvihol až na jej súhlas. Cítil, že nebola sama. 

Sarah bola jej pravá ruka, ktorá sa vedela dostať všade kam potrebovala. Bol na ňu spoľah aj keď bola ešte mladou vampírkou. Učila sa rýchlo, hlavne, bola tým kým chcela byť. Ona jej to dopriala. Dopočula sa o Lady Astorie a tak ďalej o jej krvi, ktorá mala zaujímavý obsah. Nepotrebovala to pre svoju potrebu, ale pre tých, ktorý kazili biznis v tejto krajine. Hrozne ju posledné dni vytáčali Grayovi ľudia, boli tam kde nemali byť. Preto sa ich zbavovala po jednom. Možno si to ten zazobaný sebec ani nevšimol. Ako by aj mohol, keď mal hlavu v trenkách. Ale zjavne to bolo vyšším vekom. Tým že ostala po boku Elijaha, s jedným najsilnejším vampírom na tomto svete.  S jej krvou mohli vznikať nový, väčší, silnejší vampíry upíry. Vojsko po ktorom by ani samotný Gray nesníval akú moc by mohli mať. Preto Elijah vedel čo robil. No Gray zjavne nie. Krv, ktorú po Sedricovi chce mohla vytvoriť armádu imunnú voči tej drogovej závislosti a tak vytvoriť ďalších. Podstate by to bolo vojsko jej a Astorii. Ale to Astoria vedieť nemohla. Nebola by už unikátom v tomto svete. Vzala ampulky do ktorej dala svoju krv. Krv Elijaha, ale len pod jeho svolením to nebolo tak ľahké. No dosiahla čo chcela, to bolo hlavné. Ampulky uzavrela do drevenej komody s vystužou, aby sa nerozbili. Do komody dala aj lístok s prísadami no aj s menom, necromancera a alchemistu, ktorý vedel naozaj kohokoľvek priviesť zo sveta mrtvých. Jack Snow. Ktorého nevidela niekoľko rokov. No hovorilo sa o ňom že bol samotár ale zároveň mal potomka, ktorý sa všetko od neho naučil. Nasadla do auta a šla na dohodnuté miesto. Šofér jej oznámil, že pred nimi je auto s mužom, ktorý zjavne na ňu čaká. Uškrnula sa a svoje vlnité vlasy prehrábla. Po otvorení dverí vyšla a kráčala vo svetle auta pred neho. Uškrnula sa nad jeho reakciou, ako sa uklonil. "Sedric Xender. Znovu ťa rada vidím. Na tej lodi si bol viac pokornejší než teraz. Máš to čo chcem?" Pozrela na ampúlku v jeho ruke no ona mala to čo chcel on. Bola rázna a priama s vecou. "Ako sme sa dohodli, ak ma mieniš oklamať. Tvoj rod skončí. A rovnako všetci, ktorých poznáš." Zmenila svoj postoj na tvár šéfky než to čo mohol vidieť na lodi. Natiahla ruku pre ampulku a tak ona podala jemu inštrukcie s krvou, ktorou privedie do života rodičov plnej kráse. Boli vampíry, ale na to aby sa dostali do stavu ako predtý, len šľachtičná krv to dokázala. Tých bolo žiaľ Inkvizitormi málo. Vymena prešla bez problémov. Vzala si ampulku, ktorú si prezrela s úškrnom. "Rada som s tebou obchodovala Sedric. O tomto stretnutí, nikomu nepovieš. Pamätaj, nájdu si ťa.,, Otočila sa na opätku a kráčala späť do auta s pocitom, kde možno postúpi vo svojom výskume ďalej. Toto bude začiatok novej éri a Inkvizitory, konečne padnú ku dnu. Tento svet bude patríť najmocnejším. Auto vycúvalo a odišlo s ňou do sídla. Nemala v pláne laškovať s ďalším mladým vampírom, keď šlo len o obchod. No Verruca a Gray boli niečo iné. To vedela len ona sama.

Bol prekvapený s kým sa to stretol. No tentokrát po druhý krát. Nečakal by, že je to žena, ktorá mala okolo prstu obmotaných toľkých vampírov. Čím viac sa približovala tým viac jej tvár mu bola povedomá. Bola to princezná Petrova. Rovnako šľachtičné dieťa, ktoré sa narodilo pre pôvodných vampírov. Žiaľ legendá hovorí, že ich zmluvu porušili a rodičia umreli pod rukami pôvodných. No aby ostalo dievča nažive len týmto spôsobom ju mohli udržať. A zjavne sa jej darilo. Dlho si myslel že je to len rozprávka. No mal len okolo 150 rokov a táto dáma mala oveľa viac. Len čo bola bližšie sa pousmial s úškrnom." Netušil som, že mám tu česť s legendou osobne stretnúť. Slečna Petrová. "Ukázal ampulku, ktorú mal v ruke. "Samozrejme mám ju." Vymenili si veci, otvoril komodku, aby zistil čo všetko tam bolo. Pozrel na slečnu Petrovu. "Vaším prianim je mi rozkazom princezná." Kým nemala dediča post sa neposúval vyššie. Možno časom čo sa dozvedel o pôvodnom, ktorý sa vrátil do mesta sa zmenia plány. Gray netušil vôbec čo sa dialo poza jeho chrbtom. Žiaľ vytvaral si nepriateľov než spojencov. To Sedric robil naopak. Vzal čo potreboval a šiel riešiť danú vec čo najrychlejšie. Nechcel o rodičov prísť, keď bola možnosť ich zachrániť. Len nájsť muža, menom na tom lístku i ten rukopis bol veľmi pekný, musel uznať. O tomto obchode rozhodne nik vedieť nebude. Vrátil sa tak do vili a zvolal všetkých koho mal po ruke, aby akciu spustili.