Fantasy World / Ostatní hry / Sóren x Zaira = Noční klub / Strana 1
Sóren x Zaira = Noční klub -
Má chuť si vyhodit z kopýtka, proto se rozhodl po dlouhé době doložit obleky, slušivé hadry a oblékl si na něj nezvyklé rifle, volnější tričko a tenisky. Tohle bylo pro něj mnohdy něco, co na něm prostě vidíte jednou za sto let. Skoro. Přívěsek díky kterému může chodít i přes den si schová pod tričkem, zvykl si na něj ačkoliv když je má, je o dost slabší. Podívá se z okna a je tam tma, začala být. Tudíž zřejmě ani přívěsek nemusí mít na sobě. Tak aspoň bude silný jak má být, když by byla potřeba. Po tom všem co se děje ve městě, by zas měl přestat nosit přívěsek a chodit ven jen v noci. Síla se hodí takovýchto situací. Kór když bude s Kaligno, byl by vskutku nerad kdyby se jí něco stalo a on jako slaboch kvůli přívěsku by moc nemohl udělat. Nakonec jej sundá a odloží na místo, kde ví že bude až se vrátí - v sejfu za knihami, v knihovně. Ideální místo kde schovat něco takového a plus další důležité věci. Když usoudí že je připraven, vyjde z baráku a nasedne do auta. Sice se chtěl opít, vyrazit si z toho kopýtka ale možná takto bude lepší. Vážně. Jel jen pár ulic, které byli však dlouhé až na konec zaparkuje kousíček od nočního klubu. Rychle vystoupí, zamkne a v klubu si sedne hned k baru, kde je přímo u zdroje. -
Pomalým krokem jsem se nesla ulicí po chodníčku. Na sobě klasicky černé tenisky, sukni nad kolena s rozparkem do půli stehen. Bílé tílko a přes ramena pletený, černý svetřík. Byla tma, příjemné šero. A vzduch byl ztěžklý vodou. Nádherný večer který jsem si hodlala patřičně užít. Žaludek jsem měla plný, peněženku taktéž. Teď bylo na čase se bavit. Zabloudila jsem do jedné z uliček která mi nebyla tolik známá a zaposlouchala se do okolí. Nevzalo si to moc času a slyšela jsem hudbu..a tou jsem se nechala vést. Byla to příjemná, rytmická melodie. A já cítila jak se mi tělo samovolně začalo za chůze hudbě poddávat. Došla jsem k místu odkud hudba vycházela a byla jsem přivítána velkým neonovým nápisem na stěně domu. Takže noční klub, jo? Pousmála jsem se a spokojeně si olízla rty. Poté jsem vešla dovnitř. Nijak jsem nevnímala kdo kde sedí nebo co kdo kde dělá. Já se rozhodla jít prostě pro alkohol. Vyšla jsem tedy přímo k baru, zapřela se o desku a hvízdla na barmanku. Hned jsem si ji sjela pohledem a po krátkém zhodnocení se na ni milounce usmála. "Ahojky drahoušku..brnkni mi sem jednu old fashioned, zmákneš to?" Neubránila jsem se provokativnímu tónu a sledovala její trochu nechápavý pohled. Pokývla hlavou, pak už jsem viděla jak si bere skleničku a vkládá do ní kostku cukru. Moment na to byla kostka utopená ve whiskey a dívenka začala míchat. Trochu jsem naklonila hlavu ke straně, sledujíc její počínání. Ale rozhodla jsem se nic nenamítat, jen se usmívat. Když se cukr rozpustil, vložila do něj několik kostek ledu a nakonec se chopila citronu a seřízla z něj trochu kůry, tu poté vložila do sklenice a tu ke mě přisunula. Spokojeně jsem se na ní usmála a sklenici k sobě přebrala, pak se konečně vyhoupla na stoličku, zatlačila nohou a ladně se otočila za sebe. Drink jsem si držela v pavé ruce a lotky se zapírala o bar za sebou, sledujíc dění před sebou. Hned jsem si přitáhla chlast k sobě a zlehka upila. Zaklonila jsem hlavu a slastně mlaskla. Lahoda. Slast. Dokonalost. Nějak jsem do teď nevnímala kdo a co je vedle mě. A bylo mi to poměrně jedno..ale teď jsem si všimla muže vedle mě. A rozhodla se, že by mi neuškodila nějaká konverzace. Otočila jsem se tedy pro změnu jeho směrem, levou rukou se stále zapírajíc o bar. "Krásný večer, že?" Zeptala jsem se a pohlédla na něj, očekávajíc nějakou reakci.
Get the ambulance, I might mess him up. -
Možná to přece jen přehnal, možná se nemá snažit být nějak moderní a jít úplně s dobou, protože sotva tu chvíli sedí a má pocit že by jej mohla bolet hlava z té hlasité hudby co není moc jeho styl. Ale když už tu je, tak si dá pár panáčku, ale s mírou aby pak mohl pěkně a hezký zas odjet se svým autem domu. Nerad by jej tu nechával, ještě by ho vykradli a zničili auto. Objednal si nějaké pití, avšak preferoval by whiskey. Zapomněl to barmance říci. Dostane to co dostane, vypije to a pak půjde po té whiskey. Když sklenička nějakým pitím přivstane před ním, jen slabě a děkovně kyvne, vezme jí do ruky aby si mohl přičichnout. Byla to vskutku zajímavá vůně. Jemně se otočí na parket, na ty lidí co tu tersaji na tu hudbu, musel se tomu v duchu ušklibnout. Kde jsou ty časy,kdy chodil na bály a plesy? S klasickou hudbou? Normální tance? Tohle je jednoznačně mimo jeho vkus. Vážně. Nechápe jak může být majitel půlky jednoho baru v jiné části. A jó, to jsem chtěl ještě se dostat pod sukni Ellen.. teď je všechno jinak. Asi svou polovinu musím prodat. Pomyslí si a na to se napije, ať zažene myšlenky na Ellen, protože má přece jiný objev a to Kaligno, která k němu možná sedí dokonce lépe. Je nadpřirozená, chápe ho a nebojí se ho hlavně. Sice je to velice zajímavá kombinace, Vampýra a Vlkodlaka aby spolu chodili nebo tak. Napije se zase a tentokrát ten zbytek do sebe kopne. V tom se o kus dál ozve hlasek který zřejmě mluví na něj. Chvíli je šokován, nedává to však znát a otočí se za hlasem. Nenápadně se snaží projet slečnu, paní pohledem až zakotví na obličeji. "Vcelku ujde." Poznamená k tomu jen a pokrčí jemně ramena.
-
Se zájmem jsem sledovala osobu vedle sebe. Cítila jsem vampíra..ale čekala jsem, že bude trochu zábavnější. Tohle působilo spíš jako někdo kdo by si náramně užíval job knihovníka. Zakroužila jsem v ruce svým drinkem, pak jsem se k němu lehce natáhla a lehce si přiťukla s jeho skleničkou. "Joo, pozitivismus z tebe jen srší." Odpověděla jsem mu a trochu se ušklíbla, pak si přitáhla svoji skleničku a lehce z ní upila. Poté se na něj opět koukla.
Hudba hrála stále stejně nahlas, a cítila jsem jak vše kolem duní. Pro mě tohle bylo momentálně přesně to co jsem chtěla.
"Copak, máš toho za sebou tolik že ses zapomněl bavit?" Popíchla jsem jej lehce, přitom jej hypnotizovala pohledem. Ráda bych šla řádit na parket nebo si našla někoho na hraní na dnešní večer. Ale momentálně mě zajímal zamračený vamp po mojí pravé straně. Hodila jsem si nožku přes nožku a lehce se prohnula v pase. Přitom jsem jej stále sledovala.
"Nebo možná jen nemáš svůj den?" Zeptala jsem se jej se stále stejným výrazem.
Get the ambulance, I might mess him up. -
Kouká na tu ženu, nějak jej nepřitahovala. Možná to bylo i tím, že v hlavě i srdci má jinou. Kaligno. Ale ještě si ji prohlédl od hlavy až k patě a naopak. Nenápadně, samozřejmě. Netušil co ta žena po něm jako že chce. Přece jen, mantu plno jiných mužů i žen. Prostě si vybrala špatnou oběť, když se jí nelíbí jak se chová. "Jen nejsem zvyklý na tak hlasitou moderní hudbu, přišel jsem před chvílí. Musím si jen zvyknout." Poznamená a ušklibne se tomu, svým způsobem je to i pravda. Možná tohle nemá rád ale zas si po chvíli vážně dokáže zvyknout a to že je plno mu nějak nevadilo. Objedná si u přicházející barmanky tu nejkvalitnější whiskey co mají, cena mu je jedno a dokonce si řekl dvě, pro něj i pro tu ženu vedle. Možná navázat přátelský kontakt může, přeci jen moc lidí tu nezná, ano bytostí. Tož tato žena něco bude, cítí to z ní i přes ty nejrůznější pachy v celém baru. Rozhodne se otočit tělem na celou, přeplněnou místnost kde lidé tančí a oijou, smějí se, pijí a sem tam u nějakého stolu i fetuji a dávají si lajnu. Zakroutí očima téměř a otočí se na barové židli zpátky, aby tohle všechno měl za zády. Furt však je opatrný, nechce nic podcenit. Rád by vyšel z baru zdrav a živý. Hlavně po svých aby mohl řídit, nenechá tu auto. Do druhého dne by z něj zbylo jen základ. Protože by vše rozebrali, zničili a prodali beztak. Protože je to novější typ auta, které si málo kdo mohl dovolit. Vyruší hi z myšlenek právě to, že barmanka před něj i před ní postaví skleničku té whiskey. Vezme do ruky tu svou. Možná si před tím přiťukla se skleničkou, ale to on nebral. Však tam už téměř nic neměl. Takže se tentokrát natáhne maličko on a mrkne na ní. "Na zdraví." Poví jen a cinkne si skleničku o tu její, hned si dá lok aby to ochutnal a byla vcelku dobrá. Neodpovídá moc přesně na její otázky ale myslí, že jí nějak odpověděl tou delší větou. Musí si jen zvyknout na to prostředí tady. Pak se dokáže lépe bavit. Když začne nějaká pomalejší hudba ale stále moderní na jeho vkus, kyvne na ní a ukáže na parket. Možná chce tančit a je možná jediná oběť co je na baru, tak proto s ním hodlá mluvit. Ale kdo ví. "Nějaký malý tanec? Sice tihle moderní tanečky nejsou moc pro mě ale možná bych to zvládl." Mírně pobaveně zmíní a dá si další lok této úžasné whiskey, to se prostě musí vychutnávat a ne kopat do sebe jak nějaký levný chlast. Postaví se teda na nohy a přejde pomalu k ní, nebyla nějak daleko takže stačil jeden dva menší kroky a nabídne jí ruku, aby spolu mohli odejít na parket. Malý tanec, nic víc. Pak si dá ještě jeden panáček whisky na chuť a uteče za Kaligno, nebo domů aby ji v klidu mohl zavolat. Možná se někdy prostě cítí jak opuštěné štěně a s Kaligno ke ten pocit pryč, po dlouhé době se zas cítí jakoby žil vedle ní. Dost na Vampýra je to co říct že by žil. "Ale jestli nechceš, pochopím. Kdo by chtěl tancovat s páprdou." Nakonec se podívá nečekaně na hodinky na své ruce a zakleje, omluvně mírně na slečnu, rychle zaplatí za pití a všechno. "Musím jít..." Pověděl jen a už šel ven k autu, ani se neohlédne. Pak ejde domu.
-
Je to již nějaká doba co vyšel z nemocnice, co je v domácí péči. Stále to není to nejlepší ale už si začíná pomalu zvykat že jeho tělo je teď jiné. Jinak vypadá. Sama jizva od pálenim, sem tam jizvy jak se při pádu několikrát o něco řízl. A hlavně, je bez levé ruky. Učit se jíst, učit se vše od znova je vskutku síla. Někdy to má chuť vzdát. Když se dnes ucítil trošku lépe, rozhodl se jít dát nějaký džusu nebo mezi lidi celkově, potřebuje lidský kontakt. Potřebuje se jemně nabít, už je to nějaký čas co se nabíjel. Určitě vypadá jak zombie a plus ten jeho stav zdravotní tomu také nepomáhá. Povzdychne si a kroky jej zavedli k nočnímu klubu kde byl častým hostem. Vejde, hned ho udeří hlasitá hudba, smrad zpocených těl, trávy a jiných drog. Sedne si k baru a požádá o nealko. Bohužel, alkohol ještě nemůže. Chvíli mohl čekat na to pití a pak se jen opatrně otočil na parket a na to dění v něm. Kdysi by asi se k nim plný elánu a chutí přidal. Ale dne ještě na to nemá sílu. Proto hned jak se za ním ozve zakašlaní a zvuk sklenice, otočí se zpátky aby si prohlédl to pití. Vypadalo to jak nějaký džus s něčím. Automaticky si k tomu přičichl ale alkohol necítil, mírné pochyby tam byli ale napil se. Stačil jeden lok, který důkladně v puse převaloval sem tam až usoudil že tam fakt není nic a napije se pořádně.
Incubus // Milenec všech -
"Uuu..tomu věřím. V tvém věku už musí člověk ujíždět na něčem jiným." Provokativně jsem se zasmála. S tipem na věk jsem střílela od pasu. Ale byl to bamp..ti bývali staří. A minimálně starší než já byl určitě. Opět jsem si podala svoji skleničku s old fashioned a lehce upila. I vamp po mé pravé straně si něco objednal. Dvě skleničky whiskey. Dost drahé whiskey. A jedna přistála přede mnou. Spokojeně jsem se usmála a sledovala jak se ke mě natočil a pronesl nudný "přípitek". Uculila jsem se a otočila do sebe zbytek obsahu mé první skleničky. Tu jsem i s citronovou kůrou v ní, podsunula barmance. S pohledem upřeným na muže před sebou jsem se poté chopila skleničky, zvedla jí a přiťukla si s ním. "Na zdraví." Zopakovala jsem po něm, přitom jej stále pozorovala. Pak pomalu sklenici zvedla a napila se z ní. Odložila jsem si sklenici vedle sebe a spokojeně mlaskla, přitom se trochu prohnula a zaklonila hlavu. Whiska byla vynikající. Opravdu stála za ty pníze, které jsem ale bohudíky nemusela platit já. Pak přišla otázka na tanec. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Na tváři stále ten hravý výraz jako celý večer. Co když se během tanečku rozpadneš, frajere? Proběhlo mi hlavou, ale rozhodla jsem se to ve svém zájmu podržet pro sebe. Už jsem se nadechovala, že mu řeknu že bych ráda šla. Ale v ten moment se koukl na hodinky a během chvíle odcházel. "V pořádku, já si stejně raději dopiju pozornost od tebe. Krásný večer." Usmála jsem se na něj, úsměv byl falešný. Ale pochybovala jsem že to pozná. Koukla jsem se za ním, pak jsem si vzala sklenici s whiskey, zvedla ji a lehce upila. Cítila jsem jak se mnou hudba šije. A jak mi začíná alkohol prostupovat tělem. Cítila jsem zvláštní pocit ve slabinách a potřebu něco dělat. Však já si někoho najdu. My o vlku a vlk za dveřmi. Stačilo se více soustředit na pachy..a hned na baru kousek vedle mě, pro změnu po levé ruce jsem cítila pach succuby. Splývalo to dohromady s dalšími pachy. Ale byla jsem si jistá. Koukla jsem se na tvora vedle sebe. Potlačila jsem znechucený výraz. Vypadal jako někdo za koho mi lidi běžně platí abych ho přivedla zpět. Nešlo si nevšimnout chybějící paže. A obecně vypadal strašně. Ale tak..succuby mají své přirozené kouzlo. Třeba zvládnu přivést mezi živé i tuhle zrůdičku..ne? Chopila jsem se sklenice a přesunula se na židli vedle něho, pravou rukou jsem se zapřela o bar, do dlaně si položila hlavu a levačkou si držela svoji whisky. "Ahoj fešáku." Klidně jsem jej pozorovala. Zajímali mě reakce a podobně. Těkla jsem pohledem k chybějící paži, pak zpět na něho. "Něco jsi ztratil." Neodpustila jsem si, pak k němu natáhla levačku se skleničkou a přiťukla si s ním. "..nebo jsi se ztratil ty sám?" Usmála jsem se na něho provokativně.
Get the ambulance, I might mess him up. -
Cítil se stále pod psa, ještě aby ne když tak tak utekl ze spárů smrti. Všechno se už pomalu hojilo avšak nějaké rány, jizvy zůstanou a ta prázdnota po ruce také. Počítá že ještě pár týdnů bude vypadat jako troska ale pak, pak bude zase vypadat k světu. Jakžtakž k světu, bez ruky to už prostě nebude ono. Nikdy. Proto šel dneska i do baru, aby si zkusil najít oběť, se kterou by měl nějaké to mehehe, ale jak vstoupil a viděl ty pohledy, věděl že na to ještě nemá. Proto hned zaplul hned k baru a dal si nějaké pití, nechal to na barmanovi. Dostal džus s něčím, prvně to očichal, pak dál jeden lok který si v puse obracel sem tam a pak spolkl. Musel zjistit zda je to v pořádku. Bylo. Proto se hned pořádně napije. Uvidí koutkem oka vedle sebe pohyb. Zatím tomu nedával velkou pozornost dokud osoba nepromluvila. Otočí hlavu k slečně a hned si jí sjede pohledem od hlavy k patě. "Do fešáka mám sakra daleko. Býval jsem pěknější. Jinak zdravím." Poví a ušklibne se tomu. Co jiného by měl říct? Od té nehody moc a nikým ani nemluvil. Byla to pěkná žena, ne že ne. Ale nečeká dnes nějaké to mehehe. Ale přece jen nahodí mírný úsměv aby nezpůsobil negativně. Když pak řekne ze něco ztratil, pochopil co tím myslí. Zavrčí tiše. Tohle nemá rád. Na tohle, aby si dělal srandu je brzo. Pritukne si s ní, asi ze slušností. "Jasně.. jasně." Poví nabrucene jen a napije se. Tohle nechce řešit.
Incubus // Milenec všech -
Přímo z něj čišela sebelítost a utrpení jen ze samé existence. Jak roztomilé. Nevypadal že by si z jeho chybějící končetiny dokázal dělat legraci. Takže o ni nejspíše přišel nedávno. Možná by bylo dobré začít se chovat trochu jinak. Trochu mile, možná empaticky. Přecijen..chci se bavit, ne? "Uh.." Zaraženě jsem se na něj podívala poté co mi odpověděl a pomalu se trochu odtáhla. "..promiň jestli to vyznělo špatně..mám tendence zlehčovat situace kdy něco vypadá špatně..a občas to nevyjde úplně nejlépe." Lehce jsem sklopila hlavu a povzdechla, pak se na něj koukla se soucitným úsměvem. "..co začít znovu?" Zeptala jsem se jej a naklonila hlavu lehce ke straně. Ve strhané tváři jsem viděla rysy velice pohledného chlapíka. Možná mi to za tuhle šaškárnu stojí. Odložila jsem sklenici na pult vedle sebe a natočila se k němu celým tělem. Kolena těsně u sebe, ještě jsem si lehce stáhla sukni, než jsem k němu natáhla pravou ruku a kamarádsky se usmála. "Beatrice." Představila jsem se mu nakonec a nejistě jej sledovala. "Jsem tu nová a chtěla bych někoho poznat..tak snad nevadí že se zaměřím na tebe?" Zeptala jsem se jej. Na tváři stále stejnou masku. Najednou jsem vypadala jako zkurvená školačka co špatně odpověděla před celou třídou a teď poslouchá céres od učitele.
Get the ambulance, I might mess him up. -
Cítil se mnohdy stále jak nějaká mrtvola, ale už to sem tam bývá lepší. Vážně. Avšak elán do života ještě chybí aby si dělal srandu z toho co se stalo a z toho že nemá ruku. Ještě je ve fázi toho že se ráno probouzí s tím že je to hnusný sen, noční můra a všechny končetiny má na svém místě a nebo dokonce doufající že mu ruka dorostla. Bohužel. Ani jedno. Bohužel. Zakroutí trošku hlavou aby na to zapomněl, aby na to nemyslel a radši se začal věnovat skleničce alkoholu v té ruce, která mu zůstala ještě a snad o tu ruku nepřijde Stačí že nemá tu jednu. Nadechne se. "Pohodě, stalo se to poněkud... nedávno, ačkoliv ani nemám pojem o čase. Musím se naučit, že nemám ruku. Čím dřív, tím lépe. Vážně, neomlouvej se ale klidně začneme od začátku." Poví už mírně veseleji. Nahodí menší úsměv aby zkusil nahodit ten šarm co občas měl. Jak je to dlouho co měl sex? Jak dlouho je to kdy se naposledy dokázal krmit a být vážně fešák. Sleduje tu slečnu co si k němu přisedla a prohlédl si jí. Tak jak mu to umožnovalo. Když k němu natáhne ruku, položí skleničku aby jí přijal. Skloní se a líbne jí na hřbet ruky. Prostě gentleman a jak se odtáhl, mrkl na ní. "Tak to vítej v tomto zvráceném, divném městě Beo. Já jsem Rhysand. Jsem momentálně nudný ale tak, možná uspokojím tvé touhy." Ušklíbne se na ní, kdo by se chtěl zaměřit zrovna na něj? No nevadí.
Incubus // Milenec všech -
Vypadalo to, že moje malá předváděčka byla pochopena přesně tak jak jsem chtěla. Věřil tomu. Mile jsem se na něj usmála, pak se přisunula blíže, pravačkou jsem se opřela o bar a položila si hlavu do dlaně. Přišlo na představování, po čemž jsem k němu natáhla pravici a musela se tedy opět narovnat do normálního sedu. Plánovala jsem se ale zase opřít. Pousmála jsem se na něj naklonila hlavu ke straně. Přemýšlela jsem co s ním budu dělat jestli se mi podaří ho odvést. Možná bych si mohla prostě pohrát. Dlouho jsem s nikým nebyla. Všimla jsem si, jak si mě prohlédl a trochu jsem se nad tím uculila. Pomalu jsem stáhla tedy ruku zpět a opět se o ni opřela jako předtím. Souhlasil s novým začátkem a přijmul i falešné jméno. Sám se mi představil jako Rhysand a pravicí mi nepotřásl, ale políbil mi ji. Když jsem mu řekla, že jsem tu krátce a nikoho neznám..nebyla to ani úplně lež. Sice jsem tu druhým rokem, ale lidí tu moc opravdu neznám. Většina byla po smrti a nebo to byli jen pracovní vztahy, takže jsem často ani neznala pravá jména. "Na mě nudný nepůsobíš." Odpověděla jsem mu bez zaváhání a usmála se na něj. "Každopádně, společnost se mi hodí. Umím se bavit i sama, ale něco mi říká že i ty se raději zabavíš ve dvou." Mrkla jsem na něj pro změnu já. Zajímalo mě jak to pochopí. Pootočila jsem se a přitáhla si svoji skleničku old fashioned, ze které jsem se trochu napila. Přivřela jsem oči, spokojeně se usmála a chvíli válela alkohol po jazyku. Slast. Konečně jsem polkla, pak se na něj opět koukla. Na okamžik jsem sklonila pohled k jeho sklenici, poté zase zpět. "Mnom, Rhysi. Ty tu jsi nějak déle?" Zeptala jsem se jej nakonec, a otočila se čelem přímo k baru, kde jsem si začala hrát s whiskovkou.
Get the ambulance, I might mess him up. -
30.05.2022 23:04
Smazaný post
Kvítko
puding