Bylo to dlouho co jsem si nedal menší procházku po měste a ještě jsem zaslechl že do jednoho z hlavních parků tady přidaly pár novejch soch. Vědel jsem že pár jich tam bude a hlavně že tam byli i bonsaie. Možná jsem byl nájemnej vrach a někdo, kdo si dělal z druhých prdel, ale určitej smysl na kulturu a starožitnosti jak by je někdo nazval jsem měl. Proto jsem na sebe hodil svůj ikonický šedej oblek a sebou nějakou tu výbavu - tedy peněženka, klíče, mobil a nějaký ty nože kdyby náhodou. Člověk v tomdle měste fakt neví co ho počká a kor ještě večer. Hezky jsem se vydal pěšky a nijak si nepotrpěl tam bejt rychle a proto jsem to vzal menší oklikou. Lidé se celkem bavily, bezďáci žebrali na ulicích a já šel do trafiky si dokoupit nějaké ty cíga. Hlavu jsem měl i tak plnou myšlenek ale takhle venku člověk si provětrá hlavu. Po koupi cigaret jsem šel do parku a už z dálky jsem si všiml několik sošek které bylí nové. Park byl velkej a dávalo to tomu krásnou estetičnost i s těma pomnikama jak dlouho todle město tady je a kdy bylo založeno. Vytáhl jsem si jedno cígo které jsem si zapálil svým zlatým zapalovačem kterej měl na straně i svastiku. Bylo to odvážné? Jo, ale bylo mi fuk že by se to někoho dotknulo a kor když plamen byl velikej cirka pět centimetrů. Žralo to ten benzín co se do něj leje ale to mi bylo taky fuk, jak poslední dobou snad všechno. Procházel jsem se a rozhlížel po nových věcech co tady byli přidáne. Nakonec jsem se zastavil u šesti metrové sochy která byla uprostřed parku, která měla kolem sebe chodníček ve tvaru kruhového objezdu. Ovšem kolem sochy přímo na travníčku byli krásne křáčky a květiny. Podíval jsem se na sochu a zamýšlel se, ale nakonec jsem ucítil velice známou vůni. Chtěl jsem se otočit, ale teď jsem poprvé v životě na to neměl. Zasrané emoce.. Možná to byla Lady a možná jen někdo má stejnej vkus jako ona na stejný parfémy což bylo o dost více proč jsem se otáčet nechtěl. Dlouze jsem si potáhl z cigarety a dym vydechl se vzpomínkou na to, jak mi Sedric odhalil to... tajemství. Pokud se to tak dá nazvat. Ještě jsem furt Sedricovi nezaplatil za tu židlu co jsem mu tam roztřískal od nervů, ale znova jsem se pobavil nad tím nasraným pohledem Sedrica že jsem mu zničil jeho oblíbenou židly. I kdyby to byla Lady, co bych jí řekl ? Jak bych se k ní zachoval v tendle moment ? Nevědel jsem.. Povzdechl jsem si počas toho, jak furt stojím u té velké sochy s jednou rukou v kapse a druhou držíci cígo.

Bylo už k večeru, když konečně skončila v práci a svým autem dojela domů. Na pracovním stole přitom zanechala pěknou hromádku nevyřízených papírů, jejichž majitelé už tlačili na jejich vyřízení. Veškeré ty účty, smlouvy a dokumentace i se vším tím stresem okolo se ale ani z poloviny nedokázaly vyrovnat tomu, čemu se má dnes postavit čelem. Možná proto byla dnes jako spící a na nic se nedokázala pořádně soustředit. Sotva za sebou zabouchla dveře bytu, musela se napít krve a opláchnout obličej studenou vodou. Ani omylem to ale nepomohlo a po přelíčení a výměně šatů se vydala vstříc nervyhnutelnému. Žaludek se jí přitom svíral jak školačce. Ne, hůř. Jak hříšnici v kostele. Jen s tím rozdílem, že tato hříšnice svých činů nelituje tak, jak by správně měla. Po příjezdu na parkoviště se ještě navoněla a párkát se zhluboka nadechla. Už měla tendenci si k tomu zapálit, ale to teď nepovažovala za nejvhodnější. Musí si to ,,vychutnat" se vším všudy, když už se neudržela na uzdě. Po pár vteřinách vystoupila z auta a pomalu se rozešla k bráně do parku, kterou lemoval břečťan a cedule ozmanující začátek výstavy soch a bonsaí s otevírací dobou. Ta byla příhodně až do pozdních hodin, tudíž byl ještě čas si všechno pořádně promyslet, ale kdo ví, na co by nakonec došla. Než ryskovat vrtkavost myšlenek, se vztyčenou hlavou vešla dovnitř. Hlavou se jí honilo to, co prožila s Alecem, jakým emocím ji vystavil Danny a co zažila se Sedricem. Měla dojem, že nezvládla vůbec nic a ten poslední, který za to všechno mohl, za to zaplatil nejvíc. Nebylo to fér. Pomalu se blížila k siluetě vysokého muže v šedém obleku a s cigaretou u úst. Měl jemně natočenou hlavu na stranu, určitě už o ní musel vědět. Pod nohama jí prokřupávaly kamínky, zatím co míjela sochy různých velikostí vyzorbarzující zvířata, ornamenty a bohy. čeho asi už byly jejich kamenné tváře svědkem? Zastaví se dva kroky za ním a po vteřine pronese tichým, klidným hlasem "Děkuju, že si přišel. Čekáš tu dlouho?" zeptá se na úvod a poté přejde vedle něj. Stále si ale udržovala aspoň krok rozestupu. Se stoickou tváří se zadívala na vysochou sochu znázorňující nějakého řeckého hrdinu zápasícího s obrovským hadem. "Předpokládám, že už ti někdo něco řekl." Vydechne po chvíli. Nechtěla to prodlužovat, oba věděli, proč tu jsou a zároveň byli moc staří na pohádky. Ruce se jí rozechvěly pod náporem abstinenčních příznaků. Hned si je schovala do kapes od saka. V jedné z nich dokonce nahmatala klíčenku, kterou si chtěla doma připnout na klíče. Teď ale poslouží lépe. Začla ji mnout mezi prsty a tím aspoň částečně uzemnila nervozitu. "Nechci ti lhát, už tak jsem ti udělala víc, než bylo nutné. Chtěla bych ale vědět, co ti kdo řekl." pokračuje klidným tlumeným hlasem. Potom se zadívá k jeho tváři a na chvíli se ohlédne, aby zkontrolovala, zda je někdo nesleduje. Zrovna teď by byla jakákoliv další společnost nevítaná. "Mrzí mě, do jaké situace jsem tě dostala. Vím, že sis to nezasloužil." Lehce nakloní hlavu páru, který kolem nich se smíchem prošel a zamířil k východu. "Cokoliv řekneš a jakkoliv se rozhodneš, budu respektovat a plně chápat. Nechci tě omezovat a ani způsobovat další problémy." Sevře se jí hrdlo, díky čemuž už ze sebe další slova nevydoluje. Po tom všem už si nedokázala představit, že by spolu měli dál tvořit pár. Jak by se na něj dívala? Jak by k nmu měla mluvit? Ač je to k nevíře, nikdy se do takové situace nedostala, drtivá většina partnerů dřív zemřela, než se stihli rozejít. A když už se rozcházela, vždy to byla dohoda na obou stranách a vždy v dobrém. Nikdy nezažila, že by se během vztahu zamilovala do někoho jiného a musela řešit něco tak hluboce pod její úroveň. To jí tehdy snad přeskočilo? To se opravdu nemohla přemoct a být aspoň trochu férová? Nakonec asi takovou facku potřebovala, její budoucí já ji jistě ocení a ještě rádo si na ni vzpomene, až ji opět napadne podobná zvrácenost. Bude si to ještě dlouho vyčítat, ale srdci neporučí.

Stál jsem tam a řekl bych že možná bylo chladno, ale jako polodémon jsem necítil zdali je teplo či zima, což mělo výhody ale také i dost nevýhod. Slyšel jsem kroky které se ke mně blíži a lehce jsem vytočil hlavu, ale tak že jsem neviděl kdo to je, jen dal najevo že vím o té osobě co se plíži. Ovšem jsem byl ostražitej a v kapse nahmatal vyklapací nůž s čistého stříbra na které je háklivé hodně nadpřirozených. Naraz jsem ale uslyšel hlas.. Její hlas. Byla to ona. Koukl jsem na sochu. "Dlouho né.." Dostal jsem ze sebe a potáhl si z cigarety. Vyslechl jsem si její slova a sklopil hlavu, měl jsem chuť se z nějakého důvodu smát. Jasně že jsem to vědel a popravdě jsem byl za to rád, že mi to Sedric řekl, nebo spíše ukázal. Nevím síce od kud ty fotky a video měl, ale v tomdle jsem mu i lehce vděčnej, protože bych netušil nic až do tohodle momentu. Sedric viděl jak jsem byl nasranej a proto jsem mu zničil i tu židly a bůh ví co bych udělal v tendle moment, kdybych se to dozvědel teď. Dosti možná by moje vraždíci instinkty začali pracovat a ten stříbrnej nůž by skončil s dalšíma v ní. Ublížit jsem ji ale i tak nechtěl už jen díky toho co jsme spolu krátce prožily. Nijak jsem ji zatím neodpovídal a nechal jsem ji takzvaně rozmluvit, že co mi řekne. Nechápal jsem ale jak ji to mrzelo, když neměla tu kuráž mi to říct dřív a o problémech co se zmínila, jsem si odfrknul, otočil se čelem k ní a potáhl z cigarety. Hezky jsem si ji prohlídnul a vědel jsem že je nervózní. "Abych byl zcela upřímny, nevím co ti přesně říct.. Nechystal jsem si žádnej papírek s monologem a o dost víc autentický to asi bude." Musel jsem si znova potáhnout z cigarety a nějak jsem ignoroval jestli někdo prochází kolem či né. Soustředil jsem se na ní. "A kdo mi co řekl ? Kdyby mi to někdo řekl a neměl by důkaz.. tak bych ho vykuchal na místě že si to troufá říct. Co je ale horší.. že z nějakého důvodu Sedric měl fotky a dokonce i krátke video jak si to s Dannym rozdávaš na kulečnikovém stolu v nějakém pajzlu." Na chvíli jsem přestal mluvit aby tudle informaci do sebe vstřebala že to vím od Sedrica. To jestli ho bude proklínat nebo cokoliv, bylo mi to putna. "Co mě nejvíc zaráží je to... že jsi mi to nijak neřekla dřív. Určitej moment jsem rád, že mi to řekl, nebo spíše ukázal.. protože bych byl do teď nic netušíci polodémon. A bůh ví co by se stalo kdybych to zjistil od tebe po tak dlouhé době." Mírně jsem sklopil pohled, protože jsem si musel promyslet co ji říct dál a tak jsem rychle dokouřil cígo a to odhodil stranou. Bylo to svinský v tomdle parku ale koho to teď sere. "Ublížit ti nechci, na to tě mám furt dostatečně rád.. Co se týče ale Dannyho, toho bych nejraději podpálil i s jeho sídlem a vychutnával si jeho křik jak tam umíra. Jenže tím bych ublížil i tobě." Podíval jsem se zpátky na ní a pomalu k ní přistoupil že nás nedělilo ani pomalu metr. Vytáhl jsem ruku z kapsy abych ji dal najevo že neplánuju z kapsy vytáhnout něco, co by skončilo v ní. "Nevím proč jsi to udělala, ale pochybuju že mi to i nějak vysvětlíš.. Pokud né, tak né.. Ovšem ale pokud se mi Danny pokusí ublížit nebo vyhrožovat.. nebo cokoliv. Očekávej ty i on, že udělám vše pro to aby trpěl a na konci chcípl. Do té doby nehnu ani prstem." Vyhrožovat jsem ji opravdu nechtěl, bylo to spíše varování pro ní, že pokud Danny si nic nezkusí, tak proti němu nepůjdu a tím vlastně ani po ní. Teď mě spíše zajímalo jestli mi řekne co se stalo, že takhle obratila minci. Nakonec jsem ale položil ruku na její rameno jako takovou uklidňujíci útěchu.

Vůně zapáleného tabáku jí nepříjemně dráždila každý nerv v těle. S takovou chutí by si jednu, možná až by jí slza ukápla. Jakoukoliv dramatičnost v tomto směru ale vystřídal velmi jasně patrný posměšný úšklebek směřovaný poznámce o Sedricových důkazech. Nemohla tomu z části uvěřit a zároveň jí nahánělo hrůzu, kdo další na ni poslal hlídacího psa. To si tak moc potřebují pojistit její krev? Nebo osobnost? A nebo si léčí nějaké komplexy... "Tak on na mě poslal své psy. Nevím, jak mu za tu pozornost poděkovat. Doufám, že mu aspoň předali všechno." Utrousí se značnou skepsí vůči tomu, že by to shledání s hledáčkem foťáku bylo náhodné. A Alec ho k tomu zřejmě neponoukl. Na toho chlapa je asi taky dobré si dát pozor. "Promiň, ano. S Greyem jsem se setkala v baru a začali si povídat. Už tehdy to mělo skončit, vím. Ale nešlo to a já tě nechci udržovat ve lži." Odpoví mu a s hlubokým nádechem se odhodlá k dalšímu doplnění informací. Už teď ví, že to bude jak vystřižené z časopisu "Jak být perfektní alibista". "Nebylo snadné tě zastihnou a na dálku jsem to řešit nechtěla." Bylo jí, jako by ze sebe s každou větou shazovala obrvské balvany, které ji tížily. Zároveň ji ale spoutávala lana strachu, že navždy přijde o polodémona, se kterým se nikdy neměla zle, jen už v tom nenašla lásku. "V pořádku, vím co mezi sebou s Greyem máte a jsem ten poslední, který by se do toho chtěl míchat víc, než je potřeba. Ale vždy budu ta, přes kterou by se musel dostat, aby ti ublížil. A stejně tak naopak." Znělo to hrozně, když věděla, že tu největší dýku mu vrazila do zad ona. A nikdy toho nepřestane litovat. "Vysvětluje se to špatně. To máš pravdu. V kostce...jsme se víc zapovídali a víc jeden druhého poznali. Možná se spálím, vím, co se o něm říká a jakou má minulost. Ale konec konců, pořád jsem nesmrtelná a budu mít tak dost pokusů mu všechno špatné vrátit i s úroky." Pousměje se a vytáhne ruce z kapes. Stále se jí jemně chvěly, ale nic, co by neměla zvládnout. Zase cítila trochu jistoty a úlevy, že ji Alec zcela nezatratil. I když kdo ví co by dělal, kdyby ho na to Sed předem nepřipravil. Ah, Sedric. Ten bastard. Sebe zapře, ale na ostatní ukazuje...jak malej. Zřejmně s ním bude muset jako s malým naložit. Aleca to možná zasáhne, ale pokud jsme u té pravdy, neměl by z ní být nikdo vynechán. Jen ať lítají třísky. "Než se rozejdeme...myslím, že by sis měl se Sedricem ještě jednou popovídat na téma zálety. Nechci, aby se smál nad přešlapy druchých, když sám po mně v jednom baru nepříjemně vyjel. Zastavila ho až facka, kterou si určitě ještě pamatuje." Teď se na chvíli cítila jako bůh pomsty. Nikdy by si neodpustila, když by ho nechala jen tak chodit po světě, zatím co ona se ke svým hříchům doznala. A Alec by měl vědět, co jeho nejka za jeho zády dělá. Nakonec se Astoriino ego uklidnilo a docílilo zadostiučinění. Primární pozornost se opět upřela k Alecovi a po jeho slovech a tichu pronese s klidnou tváří a tichým hlasem. "Ještě jednou se ti omlouvám a děkuji za vše. Vážím si tě a vždy tu pro tebe budu..." ...ať už o to stojíš, nebo ne.

Tadle "dusná" atmosféra mezi mnou a ní nebyla tři krát příjemná a hlavně jsem nechtěl ji ranit slovama či nějakým tím předmětem. Vědel jsem že bych to dost litoval jen tím, že něco jsem s ní prožil. Každopádně jsem nechápal proč ji Sedric nechal takhle hlídat, ale po tom zjištění jsem to jednoduše neřešil do teď, jelikož přece jen to bylo dost těžké se nad tím zamýšlet když jsem zjistil co jsem zjistil. Nevědel jsem co ji na to ani odpovědet ohledně toho hlidání. Vědel jsem jenom to, že se s ní Sedric viděl a mluvil, ale o čem, to jsem nevědel. Bylo to mezi něma. Přikývl jsem na další její slova a z části jsem tady i já pochybyl v tom, že jsem tady nebyl. Holt moje práce mě zdržela víc než bych já osobně čekal že mě zdrží pár komplikací které nastali. Nevědel jsem jestli mě ona varovala že bych musel jít přes ní, ale Gray přece jen ležel v žaludku hodně lidem a né jenom mně. "Ublížit ti nechci.. Nikdy jsem nechtěl, tak jenom doufám že si Dannyho pohlídáš. Není to někdo kdo si nechá dát obojek kolem krku aby se krotil, protože mu to ego nedovolí." Nemusel jsem ji nic připomínat, ale cítil jsem jakousi potřebu ji aspoň lehce připomět že Gray není někdo, kdo si nechá rozkazovat od kohokoliv ohledně toho, komu půjde spravit úsměv. Snad vědela co dělá a do čeho se i pouští. Když zmínila že by Grayovi něco vrátila právě i s úroky, musel jsem se pousmát, protože i přes to jak jsme byli oba nervózní z téhle celé situace a konverzace, Lady furt zachovávala svou hrdost a to, co ji dělalo ní. "Musím uznat, že tvůj postoj věcem mi i občas chybí. Jsem rád, že tě ten dement nezměnil v chování a přístupu k věcem." Vyhrknul jsem ze sebe, protože jsem chtěl aby vědela jak si cením jejího přístupu k věcem a to, že ji Gray nezměnil, přece jen dokázal lidem zamotat hlavy a chtěl aby mu byl každej poddanej. Byl jsem rád, že Lady byla tou Lady, kterou jsem znal. Svou ruku na jejím rameni jsem furt nechal a když zmínila Sedrica a pokračovala dál ohledně nějakého záletu, najednou jsem měl tunelovou vizi a poslouchal ji dál. Pozvedl jsem i obočí nad tím, že se ji snažil políbit. Vážně ten skurvysyn v přiteplených svetřikách se nepřizná k tomu co udělal, ale hazí špínu na Graye ? Ano, Gray přešel určitou čáru, ale todle ? Ani jsem si neuvědomil že můj stisk na Lady rameni zesílil díky toho, že jsem byl v tunelové vizi a hněv ve mě vřel jak vříci voda na párky. Lehce jsem sklopil hlavu a po chvílce ticha jsem se začal lehce smát a kejvat hlavou do stran. "Skvělý, fakt kurva skvělý.." Dostal jsem ze sebe a pustil Lady rameno a hned jsem si vytáhl krabku a dal si jedno cígo do pusy, kdy jsem hned nabídl jedno cígo i jí. Poté jsem krabku zavřel, vytáhl zapalovač a zapálil si (pokud si Lady vzala cigaretu, tak prvně zapálil jí a pak sobě), dlouze potáhl a vydechl. "Pokrytec zkurvenej Vampírskej.." Vyhrkl jsem ze sebe plnej hněvu. Cítil jsem lehčí.. co lehčí. Celkem silnou zradu ze Sedricové strany, přece jen jsem ho za ty dlouhé roky bral jako nejlepšího kamaráda a neměl ani ty koule mi říct todle ? Po chvílce jsem se na Lady podíval. "Promiň.. jen.. Nečekal bych že někdo, kdo je mým dobrým kamarádem dlouhé létá a nemá ani posrané koule se přiznat." Byl jsem dosti rozhorčen, ale nechtěl jsem aby to Lady brala že jsem nasranej na ní a proto jsem měl potřebu se ji i teď omluvit za mé chování. "Děkuji za tvou úpřimnost, aspoň jsem se dozvědel něco nového.. ale hlavně že jsi přišla a mohl jsem tě vidět." Byl jsem ji vděčnej za tu informaci, ale už jen to že tady byla mi udělalo určitou radost že jsem měl příležitost ji vidět. Nakonec jsem k ní přistoupil a obejmul jí. Mohl jsem se zeptat, ale potřeboval jsem sklidnit své nervy a aspoň takhle pocítit jí ve své blízkosti. "Pokud bys cokoliv potřebovala, stačí se kdykoliv ozvat. Snad někdy se ještě uvidíme a pokecáme, nerad bych se teď viděl naposled stebou. Občas můžem někam zajít a pokecat pokud bys o to stála." Navrhnul jsem ji to v přátelském měřítku abychom aspoň zůstali přátele a čas od času třeba u vína nebo zase v parku když něco nového bude hodili pár slov kdo se komu jak daří, co má nového a podobně. Chtěl jsem aby byla šťastná i když ta zlá strana mně si možná přála opak, ale i tak jsem chtěl ayb se měla dobře a mohl ji čas od času vidět.

Dusivá atmosféra se najednou začala ztrácet a vystřídaly ji nejisté úsměvy. S tím prvním přišla Lady a to na konto obojků. Což o to, v posteli je to vítané, ale ve vzdravém vztahu naprosto nepřípustné. "Prosím, co si to o mně myslíš. Sama bych na sobě takový obojek nesnesla. Ještě, abych ho dávala druhým..." Prohodí a mírně nakloní hlavu na stranu. "Ráda odděluji postel od běžného fungování." Dodá, aby uvedla věci na pravou míru. "Věřím, že není malé dítě a když už něco udělá, nebude zatloukat..." Pokračuje a pomalu cítí, že s eoslím můstkem opět dostává k tématu problémů ve vztahu a rozchodů. "No, lhala bych, když bych si občas nevzpomněla na společné zážitky. Jsem za ně ráda." Snad jí je přibívající staletí neukradnou. Už teď jen matně vzpomíná, kdy se narodila a jak se jmenoval její první pes. Asi je to přirozený proces, kdy se musí vytvářet místo pro nové informace, ale něco by si ještě ráda uchovala. Z toho důvodu si už nějaký ten rok vede poznámkový blok, tak si poznačuje všechna důležitá data, informace a osoby, o které nechce přijít. na jeho poznámku o vděku za to, že je stále stejná, se uspěje a pohladí ruku, kterou položil na její rameno. Jemně ji stiskla, když mu sdělila novinky o jednání Seda, což ho, mírně řečeno, dost rozhodilo. A poznala to nejen podle jeho výrazu, ale i reakcí, které zahrnovaly například i to, že jí až nesnesitelnou silou zmáčkl rameno. Jí se z toho začakly podlamovat kolena a bolestí křivit tvář. No jo...i Sedrica židle, u mě rameno. Rovnováha, zdá se, musí být. "Prosím, to bolí...." šeptne, ale až poté, co se slovně vyjádřil, ji propustil ze svého sevření a ona opět nabrala druhý dech. Za normálních okolností by mu tu paži asi zlomila, ale tohle si žádalo spíš tiché přetrpění. "Ano, chápu..." Prohodila, zatím co si zkontrolovala, jak velkou modřinu jí udělal. Přesně kopírovala tvar jeho ruky. Po minutě začala s nepříjemným šimráním mizet. "Ah, jo, děkuju." řekne, zatím co si upraví kostýmek, aby působil stejně elegantně, jako když přicházela. Kdo ví, kdo ji z křoví sleduje... "To samé platí i z mé strany. Sklenicí dobrého vína určitě nepohrdnu. Prosím, opatruj se." Pevně ho obejmula a naposledy se nadechla jeho vůně.

Uchechtl jsem se mírně o její poznámkách o obojku v posteli a podobně. "Víš jak jsem to myslel.. A hlavně každej ví jakej Gray dokáže být." Každej vědel že Gray je ten, co se pustí do každého nebo vrzne s nějakou, ale to nebyli mé starosti. Spíše její aby si jej dokázala aspoň nějak uhlídat. Hlavně jsem byl rád, že ten určitej pocit vzpomínek byl na obou stranách, že ke konci jsem jenom doufal že nějaký zážitky a vzpomínky ještě vytvoříme aspoň v té přátelské formě. Rozhozenej jsem z toho byl, ale nebyl jsem jedinej a i Lady dost působila že todle není zrovna něco co není příjemné i jí řešit. Aspoň jsme byli na stejné straně téhle knihy nepříjemností.. Bylo to pro mě snad poprvé co jsem takhle viděl Lady nesvou a taky jsem i celkem doufal že naposled. Mohli jsme si za to ale více méně oba v určité míře, ale holt to je život kdy ani my nadpřirození se nevyhneme těmhle problémům smrtelníků a emocím jako je láska, nepřijemné řešení vztahových věcí a podobně. Konec konců v každém z nás určitá část lidskosti přece jen je i když zahrabaná hluboko.. ale je tam. Zprva jsem si neuvědomoval že ji teď jaksi ubližuju a až poté v tom obětí než jsem ji pustil jsem se musel omluvit. "A promiň za to rameno... nechtěl jsem ti ublížit. Vím že se to zahojí rychle, ale i tak. Jen mě to zaskočilo." Musel jsem se ji omluvit za rameno i když do hodiny tam nebude mít ani takzvanou zmínku o tom, že jsem ji to rameno drtil. Byl jsem ale ovšem rád, že jsem se v nouzi nebo nějaké potřeby mohl na ní obratit a s ní prohodit slova v budoucnu. I když tady byla zrada, chtěl jsem s ní bejt za dobré a ona taky a takhle jsme mohli být aspoň ti přátelé. Pomalu jsem ji pustil z objetí a jenom mírně jsem ji pohladil po líci než jsem udělal krok zpátky aby měla svůj prostor. "Ty se taky opatruj.. Gray má hodně nepřátel tudíž budeš taky cílem aby se k němu dostali. Kdyby cokoliv, ozvy se.. pomůžu třeba se zbavovaním pár lidí co budou dělat dusno. A že jsi to ty, nebudeš muset nic platit." Nabídl jsem se jako takovej osobní nájemnej vrah pro ní, ale ona už sama vědela že v tomdle jsem byl špičkovej. Dokonce i podporovala mojí práci. Aspoň někdo, ale než odešla a já taky, tak jsem pronesl. "Rád jsem tě viděl a užij si na plno bližíce se Halloween." Popřál jsem ji a nakonec odešel opačným směrem.

"V pořádku, za chvíli se to zahojí." Pousměje se a pustí ho z objetí. "Dobře, budu si to pamatovat." pohladí ho po paži a krok odstoupí. Kéžby mu mohla nabídnout stejně kvalitní služby. Neznala lepšího nájemného vraha a být jeho matka, byla by hrdá. Teď mohla být kamarádkou. "Měj se." Mávla na něj, když se jejich cesty rozdělily a ona se zadívala na jeho záda. Navždy pro ni bude elegantním bohémem a noblesním vrahem.

KONEC HRY