Fantasy World / Ostatní hry / Matt & Grace <3 / Strana 1
Matt & Grace <3 ...-
Dny v práci ubíhaly jako voda. Léto pozvolna přešlo v barevný podzim, který se čím dál víc měnil na chladný a neúprosný a když konečně zmizely všechny ty barvy, přišla zima. Grace měla v hlavě zmatek, hlavně z toho co se v jejím životě dělo a s čím si moc dobře neuměla poradit. Doma trávila čím dál méně času a v práci toho začalo být moc. Potřebovala rozptýlení, nějakou jinou aktivitu a trochu zvolnit. Ve volném čase si prohlížela noviny a hledala koníček, nebo kurz, který by trochu obohatil její stereotypní život. Zároveň ale chtěla udělat něco pro sebe. Kurz sebeobrany jí padl do oka hned několikrát, ale vždycky ho přešla s tím, že možná najde něco lepšího. Jednoho večera, když se vracela domů, měla děsivý pocit, že jí někdo sleduje. Představa, ze by se jí zopakoval zážitek z řezníkem, který jí skoro připravil o kariéru jí natolik vyděsila, ze ještě ten večer zavolala na číslo, které bylo uvedené u kurzu sebeobrany. Jediné co jí nevyhovovalo byl čas, protože ten skoro nikdo neměla. Muž na druhé straně jí vyšel vstříct a neměl žádný problém s tím, že by se jí věnoval individuálně. O několik dní později se vydala na místo, kde měl kurz probíhat, čekala nějakou budovu ve stylu tělocvičny, ale navigace jí nasměrovala k domu, který vypadal jako všechny ostatní, jen možná trochu větší. Už byla převlečená, ale než obešla dům a našla dveře, skoro jí zavál sníh. Ten den hustě sněžilo od rána a jak už to tak bývá, zima v Kanadě byla docela krutá. Zmrzlou rukou vzala za kliku a jakmile otevřela dveře, do tváří se jí opřel teplý vzduch. Bylo to příjemné a přívětivé. Jak procházela chodbou rozepla si bundu, kterou následně sundala a další dveře vedly do tělocvičny. V tělocvičně byl muž, se kterým nejspíš mluvila a zrovna boxoval. Nechtěla ho rušit a navíc se na něj docela hezky koukalo, takže zatímco neúnavně sypal jednu ránu za druhou do pytle, odložila si a sundala si boty. Odkašlala si, aby si získala pozornost a když se na ní otočil, usmála se. ,, Dobrý večer.." Pozdravila a vydala se za ním. Natáhla k němu ruku a prohlédla si ho. ,, Jsem Grace.." -
Potom co se v tomhle městě dělo, se lidí přihlašovalo na mé kurzy víc a vůbec mi to nevadilo. Má práce mě bavila, i když jsem jí převzal po otci. Taky že šla většina peněz mé rodině. Každopádně když zavolala žena, že by měla zájem o lekce, ale čas byl trochu mimo její možnosti, domluvil jsem se s ní na "soukromém" kurzu. Neměl jsem s tím problém, tělocvičnu jsem měl v domě a i tak jsem tam trávil spoustu času, být tam s někým bylo příjemnější než sám. Několik dní po telefonátu přišla. Bylo to pár hodin potom co odešla skupina jiných zájemců, přesto jsem tam zůstal a vytrvale trénoval své údery na boxovacím pytli. Měl jsem na sobě jen tílko a tepláky, boty jsem si nebral. Momentálně jsem byl ve své hlavě a taky dost soustředěný jen na věc před sebou, která představovala nepřítele, takže jsem si nevšiml, že žena už dávno přišla. Vlastně by mi to asi ještě nějakou chvíli trvalo, ale nakonec si odkašlala a tím zastavila můj trénink. Otočil jsem se k ní s úsměvem a vydal se jejím směrem, během čehož jsem si sundal bandáž na rukou. "Už jste tady?... Dobrý večer." Po řečnické otázce, která naznačovala nejen to že jsem si jí nevšiml, ale taky že nemám nejmenší pojem o čase, následoval pozdrav, který jsem jí oplácel, popravdě mě překvapilo, že přišla a to dost příjemně. Vypadala slušně a přátelsky, byla už od pohledu někdo, s kým chtěl člověk trávit více času. Natáhla ke mě ruku a já jí přijal. Potřásli jsme si a během toho se představila. Prohlédl jsem si jí stejně jako ona mě. "Matthew, stačí Matt... Těší mě." Představil jsem se a její ruku pustil. "Nemusíte specifikovat, ale máte nějaký konkrétní důvod proč jste si vybrala tenhle kurz?" Zeptal jsem se, ptal jsem se všech, protože pak jsem mohl nejen přizpůsobit trénink, ale taky jsem věděl s čím pracuju, s jakou motivací. Někdy ale stačila jen chvíle a říkat to nemuseli vůbec. "Dáte si něco k pití než začneme? Čaj? Kafe?" Zeptal jsem se. -
Jeho pozornost se na ní upřela hned jak si odkašlala. Bylo trochu okaté jak na sebe upozornila, ale určitě lepší, než na něj zařvat hned ve dveřích. Šla za ním a on zkrátil cestu tím, že jí šel naproti. Vypadal překvapený, takže zřejmě ztratil pojem o čase. V tělocvičně bylo příjemné přítmí, což Grace uvítala, protože ze zářivek v práci mívala mžitky. Pozdravili se a představili jeden druhému. ,,Těší mě Matte.. Doufám, že to není na vás moc pozdě.." Řekla omluvně a lehkým úsměvem, protože touhle dobou, už chtěl být nejspíš každý doma a dělat si své věci. Cenila si času, který jí věnoval, i když to bylo na úkor jeho osobního volna. Pod tílkem se mu kromě svalů rýsovalo také poměrně rozsáhlé tetování a bývala by si ho i lépe prohlédla, kdyby to nebylo nevhodné. Nečekala, že jí bude pokládat nějaké otázky a takhle ji zvlášť zaskočila. Nejprve chtěla zalhat, aby se vyhnula případným dalším otázkám, ale na tom muži bylo prostě něco, co se jí těžko odmítalo. ,, Ehm.. možná.." Položila si ruku na čelo a trochu zoufale se pousmála. ,, Mám jednu špatnou zkušenost s přepadením a.. ten večer, kdy jsem vám volala, jsem cestou z práce měla opravdu špatný pocit, takže... Řekla bych, že to bude asi ten důvod.." Řekla mu to ve zkratce, protože o tom moc mluvit nechtěla. Cítila mírnou nervozitu, která ji nebyla příjemná. Přepadení a následný únos jí způsobilo problémy, se kterými se vyrovnávala doteď, ale bylo to nic v porovnání s tím, že mohla skončit vykuchaná v odporné zatuchlé kůlně. Nabídl jí teplé pití, které by ráda přijala, ale určitě ne teď. Kdyby si totiž sedla a dovolila si vypít třeba čaj, nejspíš by mu tam někde usnula mezi činkami. ,, Ne děkuji, můžeme začít.." Rozepla si zip na mikině a odhodila jí ke svým věcem. V očích měla odhodlání, které zmizelo pokaždé, když zavadila pohledem o různé části jeho těla. ,, Takže, kam a jak si mám stoupnout? Mám vás praštit, nebo jak ?"
-
Vzájemně jsme se představili a pak zmínila že doufá že to není pozdě. "Ne, vůbec. S tím si nedělejte starosti." Řekl jsem, protože mi to vážně nevadilo. Soukromé hodiny jsem normálně nedělal, jenže lidi si o to zatím neřekli, takže když se objevila Grace, byla vlastně první, kdo o něco takového stál. Zeptal jsem se na důvod přihlášky, nemusela odpovídat, přesto jí nejspíš má rasa ovlivnila a ona přeci jen něco prozradila. Kývl jsem. "Pak se tedy musíme postarat o to aby se to neopakovalo..." Řekl jsem a vnímal její nervozitu, která ale nebyla tak o nervy. Mohl jsem jí trochu uvolnit, ale nechtěl jsem používat své schopnosti jen tak. Ne takhle. Nabídl jsem jí pití, ale odmítla, místo toho chtěla začít, usmál jsem se a kývl. Sundala si mikinu a zůstala v legínách a triku s dlouhým rukávem. Lhal bych, kdybych řekl že mě nepřitahuje, ale kvůli tomu jsme tu nebyli... Odhodlání, které vypadalo že měla, mě přitahovalo o to víc. Byla rozhodnutá se o sebe postarat a nedat dalším možnost jí ublížit, to se mi líbilo. "Můžete to zkusit." Řekl jsem pobaveně když se zeptala jestli mě má praštit. "Pojďte za mnou." Řekl jsem a dovedl jí před zrcadla aby viděla co dělá. Zrcadla byla přes celou stěnu. "Tady si stoupněte. Nejprve se trochu rozcvičíme a pak vám ukážu pár věcí, které po mě budete opakovat. Až se do toho dostaneme, posuneme se k obraně." Pousmál jsem se a začal se protahovat s ní, aby mohla napodobit mé cviky, kdyby měla zájem. "Nejlepší sebeobrana je nikdy se nedostat do konfliktu. To vám řekne asi každý. Pokud jste se vyhla nebezpečí, udělala jste to nejlepší. Taky je dobré říct, že útěk neznamená slabost." Během protahování jsem jí alespoň vysvětloval, základy. "A když utíkáte, upozorněte na sebe ostatní. Ne pomoc, ne že po vás někdo jde, ale že hoří. Najít někoho kdo vám pomůže proti útočníkovi se zbraní, je těžší, než nalákat lidi na hořící budovu. Ta je zajímavější a pro ně bezpečná." Řekl jsem a přestal s rozcvičkou. "Takže. Důležitý je balanc. Ztráta rovnováhy, je to nejhorší, vždy musíte mít pevný postoj, protože když vás dostane na zem, zpátky se dostanete těžko. Jedna noha mírně dopředu, druhá dozadu." Dělal jsem to, co jsem chtěl po ní. Přední nohou jsem mířil před sebe, zatímco zadní do strany. "Zůstaňte tak." Řekl jsem a svůj postoj jsem přerušil, abych mohl přejít k ní a ujistit se, že stojí správně.
-
Matt jí ujistil, že tahle hodina je v pořádku a nemusí si dělat starosti, což jí po dlouhé době udělalo docela radost. Znamenalo to, že to nebude jen jednorázová věc, ale že bude moct chodit pravidelně. Konečně se někdo přizpůsobil jejímu času. ,, Dobře, to jsem ráda.." Pousmála se. Řekla mu z jakého důvodu si vybrala tenhle kurz a nebylo to tak, že by to říct nechtěla.. neviděla zkrátka důvod mu to neříct. Byla lehce nervózní, ale ne nepříjemně. Spíš to bylo něco nového, co jí mohlo dodat pocit bezpečí minimálně vždy, když šla v noci domů z práce, nebo do ní. Nechtěla plýtvat jeho časem a tak odmítla teplý nápoj, který by jí nejspíš uspal. Měla odhodlání, které mu dala najevo tím, že si sundala mikinu, připravená vypálit mu, jakmile by si o to řekl. Pobídl jí, aby šla za ním a tak šla. Měla si stoupnout před zrcadla, která zabírala celou jednu stěnu a ve kterých se odrážela celá tělocvična. Ze zrcadla měla divný pocit, ale netušila proč. Možná protože zvětšovalo prostory které ve skutečnosti nebyly tak velké. Začala se protahovat stejně jako on a v jedné chvíli dokonce cítila svaly o kterých netušila, že je má. Kdysi cvičila ráda, ale teď na to zkrátka neměla čas. Její tělo se protáhnutím zahřálo a nervozita se ztratila úplně. Cítila se dobře, hlavně protože byl tak sympatický. Během procvičování mluvil o tom, že je lepší se konfliktu vyhnout a nejlépe utéct, což ani ona nebrala jako slabost. Informace byly triviální, ale pravdivé. Žádná věda a kdo uteče ten vyhraje. Grace přestala cvičit jak přestal Matt a překvapeně se na něj podívala. ,, Nikdy by mě nenapadlo volat že hoří, když utíkám před někým, kdo mě chce přepadnout.. je to velmi chytré.." Usmála se. Na tom co říkal, rozhodně něco bylo. Pak pravděpodobně přešel rovnou k té části, která se týkala přímo sebeobrany. ,, Balanc.. dobře.." Zopakovala si pro sebe a dala nohy, tak jak říkal. Jedna noha vpřed a druhá dozadu do strany. ,, Nemyslím, že budu myslet na to, že si mám udržet postoj.. Co když bude mít nůž ?" Zeptala se, protože tahle hrozba byla reálná a těžko by při tom myslela na něco jiného, než je nůž. On sám toho nechal a vydal se za ní. Grace se automaticky narovnala, ale postoj jí zůstal. Dívala se na něj a když došel až úplně k ní, zasmála se, netušíc proč.
-
Moc lidí mě o soukromé hodiny nežádalo, ale když ano, nemohl jsem říct ne. Pokud jsem nic neměl, rád jsem vyhověl, protože jsem chápal že se někteří lidi nedostanou na kurz v hodinách, ve kterých ho mám. Ujistil jsem Grace, že mi to nevadí a přesně tak jak si myslela to i bylo, mluvil jsem o dlouhodobé záležitosti. Prozradila mi dokonce i důvod proč na kurz přišla. Jakmile si sundala mikinu, její pohled byl odhodlaný a taky to vypadalo, že chce porazit celý svět. Dovedl jsem jí před zrcadla, kde mohla sledovat jak moje pohyby, tak ty svoje. Bylo lepší aby viděla co dělá i z pohledu třetí osoby. Rozcvičili jsme se a během povídání jsem se sem tam podíval nejen na to co dělá, ale taky na ní, protože byla sexy. Byly to letmé pohledy, jen nepatrné, takže to nebylo nic, co by vyústilo v nepříjemnou situaci. "Zní to trochu blbě..." Usmál jsem se, protože byla blbá i ta představa, jenže když lidi uslyší pomoc, radši utečou, než aby přišli o život taky. Předvedl jsem jí postoj, kdy byla jedna noha vepředu, druhá trochu víc dozadu a mírně pokrčené, kdyby zvedla ruce, dost by připomínala zápasníka v ringu. "Máte pravdu... Proto vás to učím. Budete tu používat jen tohle. Pro obranu před každým útokem je potřeba neztratit rovnováhu a čím víc to pro vás bude rutinou, tím míň budete muset přemýšlet jak si stoupnout." Vysvětlil jsem. "Pokud bude mít nůž a půjde na vás, ve smyslu, že už budete stát proti sobě kdo z koho, a vy nemáte nic na obranu, je potřeba použít tu nejdelší zbraň, co zrovna máte... Nohu. Takže když stojíte naproti sobě, otočíte se k němu stranou..." Předvedl jsem jí jak. "A pak mu vší silou v podstatě dupnete na koleno. Prostě ho kopnete. Není to stoprocentní výhra, ale zvýší to šance... K tomu se ale dostaneme až potom." Pousmál jsem se a pak se za ni vydal. Zasmála se s tak se mi na tváři objevil široký úsměv. Prohlédl jsem si postoj ze všech stran i skrz zrcadlo, abych jí neobcházel. "Stojíte skoro správně." Řekl jsem a přešel k ní zezadu. "Můžu?" Zeptal jsem se, když jsem naznačil, že jí vezmu v bocích, abych jí mohl srovnat. Nakonec jsem jí tedy položil ruce na boky abych s ní mohl lépe pracovat. "Trochu pokrčte nohy a uvolněte se. Takhle se nejen lehko vyčerpáte, ale taky zraníte." Řekl jsem, zatímco jsem se díval do zrcadla, abych se jí mohl dívat do očí. Nakonec jsem se jí ale podíval přes rameno.
-
Bylo jí sympatické, že jí vyšel časově vstříct a že mu to nevadilo. Výuka sebeobrany začala v okamžiku, kdy odmítla pití. U zrcadel se protáhli.. dal jí několik rad do začátku a Grace hltala každé jeho slovo. Nemyslela si, že se bude cítit tak příjemně s někým úplně cizím, ale nejspíš ji tahle malá změna byla k dobru. ,,Nezní to blbě, jen.. opravdu by mě to nikdy nenapadlo.." Bylo to tak snadné a věřila tomu, že i účinné. Nikdy předtím o tom nepřemýšlela, ale v jejích očích jeho kvalita pomalu stoupala. Nevypadal jako jeden z těch, který by to bral jen jako práci. Možná to pro něj bylo poslání, stejně jako práce doktora pro Grace. S trochou nadsázky se dalo říct, že taky zachraňoval životy. I Grace mu tu a tam věnovala letmý pohled, ale nebylo v tom nic, z čeho by mohl usoudit, co si myslí. Byl hezký a nejspíš by na něm nechala oči každá žena. Napodobila jeho postoj a opravdu se snažila. Byla pohybově nadaná a určitě nebyla žádný prkno. Jedna noha šla dopředu a jedna dozadu. Nezdálo se jí, že by byla schopná udržet balanc, ve chvíli, kdyby před ní někdo stál a tak ji Matt ve zkratce vysvětlil, že to bude dělat tak dlouho, dokud to pro ní nebude přirozené. Její postoj poněkud povolil, ale nohy zůstaly tam, kde měly být. ,, Nemám tolik času.." Odpověděla. V podstatě i teď riskovala, že jí pípne pager a bude muset jít, kurz nekurz, postoj nepostoj. Na její otázku ohledně nože odpověděl, dokonce i s ukázkou, ale teď nebyla ta správná chvíle, protože v lekcích postupoval strategicky. Přikývla. Vydal se za ní a Grace se usmála, což jí oplatil. Měl krásný úsměv, který by určitě ráda viděla i jindy, jenže v jejím případě by to muselo být při nejmenším na chirurgii. ,,..Skoro?" Zvedla obočí. Měla dojem, že stála úplně stejně jako on. Podívala se na sebe do zdrcadla a kritickým okem zhodnotila, že to možná není úplně ideální. Přešel k ní zezadu a natáhl ruce, ale předtím než na ní sáhnul se dovolil. Grace to mírně rozhodilo a tak si dala pramen vlasů za ucho. ,, Jistě.." souhlasila. Přece by mu neřekla ne, když jí má něco naučit. Stál těsně za ní a držel jí za boky. V přítmí tělocvičny narušil její osobní prostor. Tajila dech a chtěla se soustředit. Záleželo jí na tom a nechtěla nic zkazit. Pokrčila nohy tak jak chtěl, ale uvolnit se nedokázala. ,,Takhle ?" Zeptala se a podívala se na něj do zrcadla. ,, Co mám dělat s rukama?" Řekla tlumeně a otočila k němu hlavu. Tentokrát se na něj nedívala přes zrcadlo, ale dívala se přímo na něj. Pohledem zavadila o jeho rty a pak se radši podívala před sebe. Automaticky začala myslet na Caleba, který byl teď kdoví kde.
-
Nečekal jsem někoho jako byla Grace, i když ke mě chodila spousta různých lidí. Bylo příjemné tu být s někým nejen přitažlivým, ale taky sympatickým. Moc jsem toho o ní nevěděl a ani jsem nemusel, protože jsem z ní měl dobrý pocit. Pousmál jsem se, když zmínila že volat "hoří" není něco co by jí napadlo. Bylo to vlastně dost jednoduché, přesto to mohlo pomoct. Tuhle práci jsem vlastně nikdy dělat nemusel, uživil jsem se ze zápasů, takže tohle byl už jen koníček a vlastně bych za to ani nic nechtěl, ale vše co jsem tady vydělal šlo rodičům. Vlastně možná i něco navíc, ale to vědět nemuseli. Napodobila můj postoj, tak jak jsem chtěl a bylo vidět, že se snaží. Lidi, kteří měli vážný zájem o to se něco naučit byli důsledný, u Grace ale bylo znát, že to nebylo jen ze zájmu, ale i protože si něčím prošla. Sledoval jsem jí v zrcadle, abych viděl jestli dělá vše správně. "No...máte moje číšlo, tak můžete kdykoliv zavolat a když budu mít čas, můžeme se tu sejít klidně i během několika minut." Chtěl jsem tím říct, že pokud neví jistě kdy bude mít čas, může prostě zavolat, že ho má teď a já se pokusím to nějak udělat. "Co vlastně děláte, že jste takhle časově zatížená? Jestli se můžu zeptat..." Zeptal jsem se a pak se za ní vydal. "Skoro..." Tlumeně jsem se zasmál, ne protože bych se smál jí, ale protože mě její reakce pobavila. Došel jsem k ní zezadu a natáhl k ní ruce. Když mi ale došlo, že by jí to nemuselo být příjemné, dovolil jsem se. Souhlasila i přes mírnou nervozitu, která nebyla téměř ani znát. Chytil jsem jí v bocích, abych jí mohl trochu srovnat a tím i cítil, v jakém je napětí. Já se v její blízkosti cítil skvěle a uvolněně, pravděpodobně protože nebyla první ani poslední, ale tady šlo o sebeobranu... "Přesně tak." Řekl jsem s úsměvem. "Teď už se stačí jen uvolnit." Řekl jsem, ale tak nějak mi bylo jasné, že to se mnou nepůjde. "Když proti vám někdo stojí, s jakýmkoliv úmyslem, nikdy mu nedávejte další podněty k útoku. Ruce mějte před sebou, ale ne tak aby to vypadalo, že mu chcete vrazit. Jako když nemáte zájem o problémy, což taky nemáte..." Pousmál jsem se a když ke mě otočila hlavu, já se otočil na ní. Díval jsem se jí do očí a celkem ztratil pojem o tom co vlastně ještě děláme. Když se zase podívala před sebe, taky jsem se podíval jinam a pak jí pustil a ustoupil. I tak jsem ale neodcházel nikam daleko. "S tímhle postojem se pak můžete jednoduše otočit za sebe." Řekl jsem. Stačilo vážně málo a ani nemusela sundávat nohy ze země, aby změnila směr kam její tělo mířilo. "Teď když k vám někdo přijde a chytí vás kolem ramen." Řekl jsem a udělal přesně to. Moje ruka zůstala na jejím rameni, jakobychom si vyšli někam ven a já jí držel u sebe. "Možná to není úplně standartní, ale pak to pro ostatní nevypadá tak podezřele, stačí když podržíte mojí ruku na svém rameni." Řekl jsem a sledoval co dělá, abych nepředbíhal. "Otočíte se tak, že hlavu provléknete pod mojí rukou." Řekl jsem a tím jak držela mou ruku a otočila se, mi jí vykroutila do nepříjemné polohy, takže jsem ani nemohl normálně stát. "A teď stačí, když útočníka kopnete zezadu do kolene." Řekl jsem a čekal až zkusí i to, protože bez toho to byly jen slova... Nemyslel jsem samozřejmě vší silou, ale alespoň pomalu by si to zkusit měla.
-
Z prvu se bála, že to bude trochu divné, už jen protože za ním docházela sama. Nejednou ji napadlo, že by sebou vzala nějakou kamarádku z nemocnice, ale teď byla vlastně docela ráda. Na Mattovi bylo vidět, že to dělá rád a kdyby věděla, co všechno za tímhle stojí, určitě by si o něm myslela jen to nejlepší. Rozhodně by do něj neřekla, že se tak stará o vlastní rodiče, protože spíš vypadal jako playboy, který si žil svůj život. Protahovala se spolu s ním a brzy byla připravená na první část sebeobrany, což byl postoj. Zvýšil její šance na pokračování kurzu, když jí štědře nabídnul, že na něj má číslo a může mu kdykoliv zavolat. ,, To zní ideálně.." Spokojeně se na něj usmála. Konečně byl někdo ochotný přizpůsobit se jejímu času. Byla to blbost, ale opravdu jí to udělalo radost. Zeptal se jí kde pracuje. Grace nepatrnou chvilinku váhala, protože dělala spoustu věcí. Nepracovala jen v nemocnici, ale měla ordinaci i doma, kde taky psala příspěvky do časopisů. Několikrát týdně pobývala na základně, kde se starala o inkvizitory a pracovala na svém vlastním výzkumu. Otázkou bylo, kdo Matt byl a co mohla říct. ,, Jsem doktorka.." Odpověděla ve zkratce. Asi to nebylo úplně nejvhodnější, na druhou stranu si říkala, že když jí má učit sebeobranu, nebylo od věci aby jeden o druhém něco věděli. ,, Vy se tímhle živíte? Nebo jen vyplňujete volný čas ?" Šel k ní aby zkontroloval postoj, který tak akorát ušel, ale perfektní nebyl. Zasmál se, když projevila určitou nevoli ohledně své pozice. Nebyl to výsměch, spíš pobavení. Přešel k ní do blízkosti, o které si nebyla jistá, jestli jí je vlastně příjemná, ale když se jí po dovolení dotknul, bylo to příjemné možná až moc. Mírná nervozita, byla z něj, nikoliv z toho, že něco dělala blbě. Srovnal jí, tak aby to bylo správně, ale když po ní chtěl uvolnění, bylo to těžší, než si myslela. Řekl, co má dělat s rukama. Žádný výhružný postoj s připravenými pěstmi, jen čistě neutrální zvednutí rukou. Grace přikyvovala, aby viděl že ho vnímá. Každou radu si snažila zapamatovat. Jejich pohledy se střetly, když se k němu otočila. Díval se na ní a Grace na něj.. docela dlouho a když to začalo být opravdu divné, radši se podívala před sebe. Svoje myšlenky odvedla ke Calovi, protože až opustí tuhle tělocvičnu, určitě nebude myslet na sebeobranu. Pustil jí a odstoupil. Grace se jednoduše otočila, jak řekl , položila ruku na jeho, kterou jí držel za rameno. Provlékla hlavu pod jeho rukou, kterou mu následně zkroutila za zády. Vše dělala pomalu a podle instrukcí, tak jak říkal. Cítila se jako královna a zvedlo se jí sebevědomí, což bylo vidět na její tváři, na které byl úsměv. Připadalo jí úžasné, že dokázala zpacifikovat chlapa jako byl Matt a vlastně to nebylo ani tak těžké. Samozřejmě jí teď nehrozilo nebezpečí a pokud by to potřebovala doopravdy, asi by to bylo jiné, ale teď.. v tuhle chvíli, se cítila úspěšně. Poslední co měla udělat, bylo kopnout ho zezadu do kolene. ,, Mám vás kopnout ?" Znejistěla. Nebylo to přece nutné, když už byl zajištěný.. útočníka by asi kopla, ale musela kopat i do Matta ? Nakonec ho ale kopla do slabiny pod kolenem, čímž mu podlomila nohu. Trochu víc než měla v úmyslu, protože mu chtěla ukázat, že to myslí smrtelně vážně. Pustila mu ruku, protože ho ta nepřirozená poloha určitě bolela. ,, V pořádku ? Omlouvám se.. asi jsem vás kopla moc." Jako zápasník na to byl určitě zvyklý a nejspíš to pro něj nic nebylo, jenže Grace prostě nebyla ten typ člověka, který by do někoho jen tak bez výčitek kopnul. Podala mu ruku, což bylo takové gesto, které ukazovalo, že je všechno v pohodě a usmála se na něj. Když si stoupnul, úsměv jí zůstával pořád. Dívala se na něj a přemýšlela co dál. ,,Chcete to.." Odmlčela se a stáhla si gumičku z ruky a pak je obě zvedla k hlavě. ,,..zkusit ještě jednou ?" Spletla si rychle cop, ze kterého jí po stranách okamžitě vylezly vlasy. -
Nabídl jsem jí že mi může kdykoliv zavolat, protože se už od začátku jevila příliš zaneprázdněná na to aby sem docházela pravidelně. Jelikož jsem ale neznal přesný důvod, neodpustil jsem si ohledně toho otázku. Vždy jsem dal na výběr, aby neměla pocit že musí odpovědět, přesto odpověděla. "Páni... To klobouk dolů." Pousmál jsem se. K takovým povolání jsem choval velký respekt, protože zachraňovali životy. Oplatila mi otázku a já se na chvíli zamyslel. "Vlastně tak nějak obojí. Ale jinak se věnuji MMA." Prozradil jsem, i když jsem z toho rodiče vynechal. Nebylo to nic co bych říkal jen tak na potkání, i když Grace byla vážně přitažlivá. Nebýt tak sympatická a přátelská, nedržel bych se zpátky. Jenže přišla kvůli sebeobraně a já jsem to nechtěl zkazit. Její postoj byl téměř takový jaký měl být, ale k dokonalosti jsem se ho snažil uvést vlastníma rukama a to doslova. Když jsem ji je dal v bok, bylo to dost lákavé a příjemné, opět šlo ale o to to nepokazit. Měl jsem spoustu možností, mohl jsem jí trochu pozměnit náladu a nejspíš bych ji tak lehce dostal do postele, ale chtěl jsem to vůbec? Naše pohledy se střetli a v tu chvíli nic jiného neexistovalo. Byla překrásná. Její modrošedé oči s náznakem hnědé mě hypnotizovali a kdyby jimi neuhla, nikdy bych se z toho nedostal. Pustil jsem ji a místo toho jsem se raději začal věnovat něčemu jinému. Chtěl jsem ji dát alespoň nějaký základ, když bylo ve hvězdách, kdy se zase uvidíme. Dělala co jsem jí říkal pomalu a plynule. Tak si aspoň mohla plně uvědomit co k čemu dělá a jaký je výsledek. Vykroutila mi ruku za záda a i když jsem na ní neviděl, bylo mi jasné že z toho má radost. Každý měl, každý se cítil silný a sebevědomí tak lehce stouplo, i tenhle výraz mi byl často odměnou mého snažení. Pobídl jsem ji k tomu aby mě kopla, protože to k tomu patřilo a pokud do teď vše dělala pomalu a svým způsobem šetrně ke mě, nebyl důvod si myslet že to bude jinak. "Jen do toho..." Řekl jsem a čekal až tak udělá. Nebylo to nic příjemného, ale nevadilo mi to. Grace udělala co jsem chtěl a kopla mě pod koleno. Bylo to trochu víc než jsem čekal, možná víc než jen trochu víc, takže jsem šel k zemi celkem rychle. Druhou ruku jsem dal pod sebe, abych zmírnil pád na koleno, každopádně i když to nebylo úplně bezbolestné, nebylo to nic co bych už nezažil. Navzdory tomu jsem se ale cítil spokojený, protože to Grace šlo. Pustila mi ruku a hned se omluvila. Pobaveně jsem se usmál a pak nasadil neutrální výraz, aby to neviděla. Jedním pohybem jsem obkroužil ramenem, abych si ho protáhl a její ruku přijal a stoupl si. "Jsem v pohodě, omlouvat se nemusíte, řekl jsem si o to... Doslova." Pobavený výraz mluvil za vše, i když byla pravda že mě celkem překvapila. "Zvládla jste to skvěle." Řekl jsem. "Jakmile někoho takhle dostanete na zem, nad ničím nesmíte přemýšlet a prostě utíkat pryč. Nejlépe mezi lidi." Dodal jsem ještě. Na její úsměv byl hezký pohled a rozhodně by mě mrzelo, kdybychom se už nikdy neviděli. "Jo... Zkusíme to ještě párkrát a zrychlíme to, co vy na to?" Zeptal jsem se a po krátkém napravení škod z pádu mírným protažení jsem se k ní vydal znovu...
-
Rozpačitě se pousmála. ,, Díky.." Doktoři se většinou těšili velké úctě, ale Grace to nedělala kvůli tomu. Jednoduše se v tom viděla a byl to smysl jejího života. Její cesta, která mnohdy nebyla úplně snadná. Byl fér a odpověděl na její otázku, takže už bylo něco, co jeden o druhém věděli. ,, Vážně? Asi jste v tom opravdu dobrý, protože bych vás jinak určitě potkala.." Zasmála se. Většina zápasníků dřív nebo později potřebovala chirurgické ošetření, ale Matta u sebe nikdy neviděla. Musel být buď opravdu dobrý, nebo měl vlastního doktora. A nebo to prostě nepotřeboval, protože to zkrátka nebyl člověk. ,, Ráda bych se někdy přišla podívat na váš zápas.." Vyslovila své přání. Otázkou bylo, jestli by vůbec měla čas. Jeho nedostatek jí štval čím dál tím víc.. Opakovala po něm pohyby, které jí měly dostat do správné obranné pozice, ale nebylo to úplně podle jeho představ, takže k ní přistoupil a její postavení trochu poupravil. Dotýkal se jí a manipuloval s ní a Grace se to vlastně docela líbilo. Byla z něj mírně nesvá, ale příjemně. Tajil se jí dech, možná z něj, možná z toho jak se snažila soustředit, ovšem uvolnit se nedokázala, protože ji to jeho velmi blízká přítomnost nedovolila. Měl krásné tělo, úsměv, byl milý a sympatický. Mezi nimi v jedné krátké chvilce vznikla napjatá chvilka, kdy během očního kontaktu, oba ztratili ponětí o tom, proč tam vlastně jsou. Byl tak přitažlivý.. Grace udělala to, co by nejspíš udělala každá svobodná žena a když jí popisoval co má udělat, aby ho zpacifikovala, podívala se jestli měl prstýnek. Kdyby se nesnažila systematicky plnit to co říkal, nejspíš by si kvůli tomu připadala hloupě. Nakonec jí vyzval, aby ho kopla, což s menším zaváháním a s o to větší silou udělala. Šel k zemi a Grace to udělalo radost. Dokonce by se dalo říct, že na sebe byla hrdá. Nepřipadalo jí to tak obtížné, ale to taky mohlo být celkem komfortní situací, kdy ji vlastně nic nehrozilo. Uvědomila si, že ho kopla trochu víc, než původně zamýšlela a tak se omluvila. Nechtěl mu ublížit, i když byl zvyklý na mnohem větší a tvrdší rány. Nikdy nikoho takhle nekopla. ,, To je pravda, jen jsem to chtěla udělat dobře, takže si za to můžete sám.." Zasmála se a vrátila mu pobavený pohled. I tak jí to ale bylo líto. Pochválil jí a tím jí zase o kousek zvedl. ,, Dobře.. takže útěk.." přikývla. Všechno se zdálo tak snadné. Chtěla to zkusit znovu a když si spletla vlasy, byla připravená začít znovu a tentokrát o něco rychleji. ,, Jsem připravená.." řekla odhodlaně a pousmála se. Matt si protáhnul rameno a vydal se k ní. Grace mezitím zaujala postoj, který ji naučil. Soustředila se na jeho i na svoje pohyby. Jakmile k ní natáhnul ruku a dotkl se jejího ramene, položila na něj svojí ruku, kterou chytila, provlékla se pod ní a souběžně mu ji zkroutila za zády. Nakonec ho znovu kopla do kolene, ale tentokrát jen jemně náznakem, aby mu neublížila. Její sebevědomí se dostalo do takových výšin, že měla pocit, že by ho zmidlila jak nic. Udělala by z něj nudličky, to bylo jasný. ,, Kdybych vás v závěru nemusela kopnout, bylo by to jako tanec.." Konstatovala a počkala, dokud se znovu nepostaví. Nacvičit si to, byla jedna věc, ale zažít to skutečně, bylo něco jiného. Došla si pro láhev s vodou a vrátila se za ním. Prohlédla si ho, trochu okatě a když si to uvědomila, podívala se stranou, jako kdyby si to tam prohlížela. ,, Znáte někoho, koho jste tohle učil a reálně mu to.. pomohlo ?" Byla lehce zadýchaná, ale i tak to stačilo na to, aby se jí vzdouvala ňadra. Podívala se na hodinky a pak na něj. ,, Nechci vás zdržovat moc dlouho.." v jejím hlase byl náznak zklamání, ale taky příslib toho, že ho snad zase brzy uvidí. Bylo dost pozdě a venku stále hustě sněžilo. I kdyby mu nevadilo, že tam pořád je, riskovala, že cesta domů autem potrvá nekonečně dlouho, pokud rovnou někde nezapadne.
-
"Když o tom tak přemýšlím, asi nebudu nejhorší..." Zasmál jsem se s ní, ale popravdě jsem párkrát dostal slušně do držky, jenže jsem měl regeneraci, která mi dovolovala tohle ignorovat. Nemusel jsem do nemocnice ani k jiným doktorům, což byla výhoda. "Bylo by hezké vás tam vidět... I když byste potom mohla zjistit, že nejsem zase tak dobrý jak vypadám, tak nevím jestli je to dobrý nápad." Zasmál jsem se a pak s ní začal manipulovat. Bylo to tak intimní a příjemné, zezačátku to bylo kvůli postoji a i když jsem jí srovnal tak jak bylo potřeba, bylo v tom něco víc. Obzvlášť když se spojili naše pohledy. Nedlouho potom jsem jí krok za krokem řekl jak mě zpacifikovat a vzhledem k tomu že to v podstatě nic nebylo a Grace se učila rychle, to zvládla a přemohla mě. Nakonec mě kopla, tak jak jsem chtěl a tím mě dostala na zem. Bylo to trochu hrubší než jsem čekal, ale vlastně mi to nevadilo, naopak jsem byl rád. "Přesně. Na tom se shodneme." Usmál jsem se pobaveně. Nemělo by ji to být líto, protože jen dělala co jsem chtěl a dělala to dobře. "Ano útěk. Sebeobrana je stavěna hlavně na momentu překvapení. Většina útočníků bude silnějších než vy, může jich být klidně víc, protože nikdo nepůjde po oběti, která by je nakonec přemohla." Řekl jsem a na chvíli se odmlčel. "Váš první útok je překvapí, možná je dostanete do šoku, když utečete je šance že ani nepostřehnou kam jste běžela, když zůstanete a budete se z něj snažit vymlátit duši, dřív nebo později se dá dokupy a dost možná dosáhne toho co chtěl původně..." Vysvětlil jsem, i když to mohlo být poněkud logické. Souhlasil jsem se zopakováním a když řekla že je připravená, naprosto odhodlaně nakopat mi prdel, kývl jsem a šel za ni. Stejný scénář se zopakoval, ale tentokrát o něco rychleji. "Jo... Tak nějak. Tančíte ráda?" Zeptal jsem se jen tak mimochodem a zvedl se. Došla si pro pití a když se vracela, prohlédla si mě. Dělal jsem že nic nevidím, i když to bylo naprosto očividné. Popravdě se mi to dost líbilo. "Popravdě? Ještě se za mnou nikdo nevrátil aby poděkoval nebo řekl že mu to pomohlo a jsem rád... Znamená to totiž že to použít nemuseli. Aspoň v to doufám." Řekl jsem zamyšleně, něco na tom bylo. Bylo to protože to použít nemuseli, nebo protože jsem je to dostatečně nenaučil? Rád jsem věřil že to nepotřebovali a tak jsem to i nechal. ?Vážně mi to nevadí.." Ujistil jsem ji znovu, pak mi ale došlo že ji tu nejspíš držím já... "Ale samozřejmě pokud chcete, můžeme pokračovat zase příště." Řekl jsem a podíval se ji do očí. Nechtěl jsem aby odcházela a to jsme se sotva znali... I když pro mou rasu nic nového, ne?
-
S mírným úšklebkem se na něj uculila. Kromě toho, že byl hezký a sympatický, měl taky zdravé sebevědomí, což bylo taky dost přitažlivé. ,, Hm.. na druhou stranu, mít v blízkosti někoho kdo se o vás postará jak nejlépe dokáže, přece není škodu.. " Určitě měli při zápasech své zdravotníky, ale Grace byla schopná provádět i větší než základní zákroky. ,, I tak bych se na vás někdy ráda podívala" Musela to být neskutečně nažhavená podívaná, když do sebe mlátí dvě korby a jedna druhou se snaží dostat k zemi, v kleci, kde je všude krev a pot. Z Matta už takhle sálal testosteron a to v podstatě jen stál. Pustili se do další části, což jí rozptýlilo od myšlenek na něj, ale jen na malou chvíli. To jak s ní manipuloval, bylo vzrušující a kdyby se Grace nesnažila držet nohama na zemi, nejspíš by brzy ztratila hlavu. V jeho pohledu bylo něco co chtěla a.. možná se pletla.. ale měla silný pocit z toho, že to vidí stejně. Samozřejmě si neustále opakovala, že tenhle kurz je pro ní důležitý a nechtěla ho nijak ohrozit. Pomalu ho zpacifikovala a vyslechla si další rady. Chtěla to zkusit znovu, tentokrát v normálním tempu a když Matt skončil znovu na zemi, dala si pozor, aby ho tentokrát nenakopla zase moc. To jak se během toho jejich těla přibližovala a oddalovala jí připomínalo tanec. ,, Líbí se mi, ale nevím jestli to dělám ráda.. už je to dlouho, co jsem naposledy tančila.. " Odpověděla s úsměvem a vzala si vodu. ,, Vy umíte tančit ?" Zeptala se, se zájmem a napila se. Bylo už pozdě a Grace ho nechtěla zdržovat. ,, Doufám, že se nevrátili z toho důvodu.." Myslela si, že mu děkují normálně. Minimálně po absolvování kurzu. Neměl pocit, že by s ní ztrácel čas, ale to mohlo být klidně tím, že byl v podstatě doma. ,, Klidně bych tu ještě zůstala, ale pak byste mi musel odhrabat auto.." Zasmála se. ,, Ne, myslím, že už je dost pozdě.. I za tu krátkou chvilku jste mě toho naučil docela dost.." Díval se jí do očí a Grace se v těch jeho úplně ztratila. Poslední dobou hledala společnost, kde mohla, protože ta samota už byla k nevydržení. Neměla skoro žádný společenský život a téměř každý den se dívala na utrpení druhých. Uvědomila si, že by tam taky ráda zůstala, protože doma na ní, kromě ticha nic nečekalo. Nic kromě práce. S Mattem jí bylo dobře a z jeho společnosti se těšila. Možná to bylo trochu zvláštní, protože ho viděla poprvé v životě, ale prostě to tak měla, nebo už byla vážně zoufalá, kdo ví. Podala mu ruku na rozloučenou a nepřestávala se na něj dívat. Na tváři pořád měla nepatrný úsměv. ,, Určitě se brzy ozvu.." Odtrhla od něj oči a vydala se k lavici, kde měla oblečení. Bylo to tak lepší v každém směru. Oblékla si mikinu, boty, bundu a šálu a vyrazila ke dveřím. Když vzala za kliku ještě se na něj otočila. Široce se zasmála. Bylo to rozverné, ale bylo to pro něj. Něco jako ?díky a těším se na příště?. Odešla. Venku si popoběhla a v autě si z vlasů smetla sníh. S úsměvem nastartovala a vyrazila pryč od jeho domu. Cítil se, jako kdyby zažil něco hezkého.. něco z čeho se mohla těšit i nadále. Setkání s ním bylo opravdu příjemné. Následující dny neměla čas a i když měla volno a domluvila se s ním, nakonec to musela dvakrát zrušit, protože musela vzít službu navíc. Bylo to deprimující, ale pořád si snažila udržet dobrou náladu. Matt s ní měl trpělivost, ale Grace se i přesto cítila špatně, protože musela rušit kurzy jen pár minut před začátkem. Třetí termín jí vyšel a když zaparkovala před jeho domem, skoro dovnitř doběhla, jak se nemohla dočkat. Zahodila tašku a většinu svrchních dílů, až na sportovní podprsenku a průsvitné tílko, opět zvolila černou barvu. ,, Jsem.. tady!" Opřela se dlaněmi o kolena a snažila se rozdýchat svůj spěšný nástup. Být jí o pár let víc, dostala by infarkt. Pak se narovnala a podívala se na něj. Byl přitažlivý snad ještě víc než předtím. Možná protože se na něj těšila. ,, Hrozně se omlouvám za ty zrušené termíny.. asi to se mnou nebudete mít jednoduché.."
-
Vyslechl jsem si jí a pokýval hlavou. "Asi máte pravdu. Příští týden mám zápas. Kdybyste měla čas, můžete přijít." Řekl jsem, protože vypadala že má opravdový zájem. Už jen při začátku tréninku jsme sdíleli intimní chvilku plnou napětí a vzrušení. I když většina zástupců mé rasy rádo střídalo partnery a volilo raději jednorázovky, já byl na delší vztahy. Ne že by to bylo něco extrémně dlouhého, ale vždy jsem se snažil aby nám to aspoň měsíc vydrželo. Dřív nebo později se ale stejně ukázalo že jde vlastně jen o sex a nebyly zrovna zástupy lidí na vztah s incubusem. Grace měla mou pozornost od začátku. Byla sympatická, přitažlivá a charizmatická. Líbila se mi a sice jsem jí vlastně vůbec neznal, ale chtěl jsem jí. Možná to bylo tím, že jsem teď už nějakou dobu nikoho neměl a to nebylo nic dobrého, ale taky to mohlo být něčím jiným. Navíc se zdálo že má Grace taky zájem. Zpacifikovala mě a po dalších faktech měla zájem to zkusit znovu. Tak jsem jí vyhověl, protože opakování byl nejlepší způsob, jak si to v hlavě zafixovat do podvědomí. Tentokrát si dávala pozor jakou silou mě kope, což bylo milé, ale dělat to nemusela. "Něco málo umím." Usmál jsem se, ale že bych byl nějaká hvězda v tanci se říct nedalo. Grace se pomalu měla k odchodu, i když tvrdila že by ráda zůstala. Když zmínila auto, měl jsem chuť říct, že by tu mohla přespat, ale to by bylo asi nevhodné. Navíc dodala že je pozdě... "Dobře..." Řekl jsem s mírným úsměvem a díval se ji do očí. Měla tak nádherné oči, nechtěl jsem aby odcházela, protože s ní to tu bylo o něco hezčí a taky by nebylo úplně špatné se nakrmit... Lhal bych, kdyby to v tom taky nehrálo nějakou roli. Podala mi ruku a já ji po chvilce přijal. Potřásl jsem si s ní a culil se na ni, aniž bych si to uvědomil. "Budu se těšit." Řekl jsem a sledoval jak odchází. Když se otočila a zasmála, zvedl jsem ruku a zamával ji. Byli jsme jak malé děti. I když odešla, v mysli jsem byl pořád s ní. V momentě, kdy jsem napravoval její postoj. Následující dny sice moc času neměla, ale domluvené schůzky vypadali nadějně... Do doby než je zrušila. Bylo to naštěstí jen dvakrát a i když to rušila na poslední chvíli, jediné co mi vadilo, bylo to že nemohla přijít a ne to že to bylo tak narychlo a podobně. Těšil jsem se a kdykoliv to zrušila, cítil jsem se trochu zklamaně. Většinou to byl ale jen krátkodobý pocit, i tak to bylo dost zvláštní, protože jsem k tomu vlastně neměl důvod. Neznal jsem ji, nic mezi námi nebylo, alespoň zatím a viděl jsem ji jednou. U třetího termínu už jsem si pomalu taky myslel že to zruší. Nějak jsem stále doufal, ale víceméně jsem čekal to samé co předtím. Vždyť konec konců o nic nešlo. Nakonec ale přišla. Dost ve spěchu, jakoby běžela sprintem od nemocnice až sem. Sledoval jsem jak rychle ze sebe shodila oblečení a z nějakého důvodu mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Aniž bych si to uvědomoval, prohlížel jsem si jí a probralo mě až když promluvila. "Jste tady..." Řekl jsem a v tónu hlasu jsem měl jemný nádech překvapení. "To nevadí... Chápu vás, v nemocnici to asi taky není zrovna jednoduchý." Řekl jsem.
-
,, Ah, to bych opravdu ráda, ale celý příští týden už mám rozepsané služby.." řekla trochu zklamaně. Kdyby pracovala jenom v nemocnici, měla by času víc. Když jí řekl, že trochu tančit umí, hned si představila tanec místo rozvičky. Dokonce jí z té představy polilo horko. Ukázal jí základní postoj a něco málo ze sebeobrany. Mezitím bylo pár chvil, kdy by po něm nejradši skočila. Vlastně se vůbec nepoznávala. Pak se rozhodla jí domů, hlavně kvůli počasí. Mrzelo jí to, ale nedalo se nic dělat. Zamávala mu zpátky a odešla. Taky na něj často myslela, zvlášť když byla sama. Jen myšlenka stačila a hned měla úsměv na tváři. Tenhle pocit byl pro ní nový. Bylo to jako ti pomyslní motýlci v břiše, ale na tohle mi nevěřila. Nejlépe se cítila v ty dny, kdy věděla, ze půjde na kurz. Jenže pak to musela několikrát zrušit, což jí bylo nejen líto, ale taky sw kvůli tomu cítila hrozně. Čekal na ní v pozdních hodinách, kdy mohl klidně jít spát a ona pak ani nepřišla. Nehledě na to, ze se klidně mohlo stát, že kvůli kurzu rušil nějaké své věci. Kvůli Mattovi byla rozpačitá, protože se jí líbil a chtěla ho poznat o něco víc. Celou tu dobu dokonce ignorovala seznamku. Pak konečně přišel ten den, kdy měla jít znovu na kurz a tentokrát to vyšlo. Přiběhla uřícená a chvíli lapala po dechu. Schodila ze sebe svršky a omluvila se za to, že předtím nepřišla. Byl překvapený a vlastně se mu nedivila. Na druhou stranu měl pochopení proto co dělala. ,, Ano.. vlastně je to dost náročné a bohužel jsem si toho nabrala tolik, že mi to začíná přerůstat přes hlavu.. " Odpověděla. ,, Díky, že máte pochopení.." Řekla s úsměvem a vydala se za ním. Stoupla si před něj a automaticky se začala protahovat, avy mohli rovnou začít. ,, Jak vůbec dopadl váš zápas ? Na chirurgii jsem vás neviděla takže předpokládám, že asi dobře.." S úsměvem na něj mrkla. Narovnala si ramínko, které jí spadlo z ramene a pokračovala. ,, Asi vás nepřekvapí, že jsem to vůbec neviděla.." Nevědomky si velmi smyslně prsty přejela po klíční kosti.
-
Grace nakonec musela návštěvu zápasu odvolat už když jsem ji o tom řekl, protože neměla kvůli práci čas. Nevadilo to, protože jich ještě bude spoustu. Každopádně čas s Grace utekl jako voda a brzy bylo pozdě a čas odejít. Rozloučili jsme se a Grace odešla. Další dny byly všelijaké. Myslel jsem na Grace a sem tam jsem si ani neuvědomil jak jsem se v mysli k něčemu takovému dostal. Něčím mě zaujala už když vešla do tělocvičny a to jsme se viděli pouze jednou a krátce. Dvakrát to vypadalo že přijde a nakonec to zrušila. Abych pravdu řekl, zrušil jsem svoje plány, abych s ní mohl být a řekněme že to nebyl úplně nejlepší nápad, protože jsem se nenakrmil už nějakou chvíli a tohle vše komplikovalo. Nebylo to na mě znát, jen jsem se cítil slabší. Napotřetí už naštěstí přišla a napadlo mě jestli by z tohohle mohlo být něco víc. I z Grace jsem měl dojem, že má zájem, že by snad mohla chtít něco víc než se jen naučit sebeobranu. Vběhla do dveří, byla celá uřícená a zadýchaná, zatímco já jí sledoval s jakým zájmem a nedočkavostí se hrnula do akce. "Máte vy vůbec čas jen pro sebe?" Zeptal jsem se s úsměvem, i když bylo docela smutné vidět, že ho očividně neměla. Vydala se za mnou a začala se předemnou protahovat, jenže dnes jsem měl připravené něco jiného. "No... Nevyhrál jsem, ale pár ran jsem rozdal." Řekl jsem s úsměvem. "Ale myslím že už znám svého nepřítele." Naznačil jsem že příští zápas vidím jinak. Ramínko ji spadlo z ramene a já měl hned chuť na něco co bylo naprosto nevhodné, i když ta představa byla lákavá. Nakonec si smyslně přejela prsty po klíční kosti a já se musel držet, abych to nepokazil. Odešel jsem během hovoru k notebooku, který jsem měl napojený na repráky a začal hledat nějakou hudbu. "Nevadí, nebyl to ten nejlepší zápas..." Řekl jsem a když jsem pustil hudbu, vrátil jsem se k ní. "Minule jste říkala, že jste dlouho netančila..." Řekl jsem a přešel do její těsné blízkosti. "Dnes si to dáme místo rozcvičky..." Řekl jsem a podíval se ji do očí.
-
Snažila se zkrotit vlastní dech, zatímco co přemýšlela o tom, jestli ma vůbec nějaký čas pro sebe. ,, Vlastně.. ho mám zrovna teď.." Zasmála se. ,, Nechci aby to znělo, jakože nemám vůbec žádný čas.. jen je ho poslední dobou trochu málo.." uvedla na pravou míru. Vlastně toho času měla míň, od té chvíle, kdy ji přepadl řezník, který jí zničil ruku. Na základně se s pomocí Maxe pustila do výzkumu a když měla čas, pokoušela se najít způsob, jak napravit chrupavku a klouby. V práci to za sebe bylo i tom, že najednou mohla dělat jen obyčejné běžné a krátké zákroky. Většinou to bylo šití, protože k ničemu jinému jí nechtěli pustit. Nechtěla být nepotřebná a tak dělala co se dalo. Zeptala se na zápas, zatímco se protahovala. Matt prohrál a říkal to s lehkostí pravého bojovníka, prostě to přijal, netrucoval kvůli tomu, ale poučil se a nechtěl to jen tak vzdát. Grace to ohromilo. Málokterý muž, dokázal přijmout prohru. ,, To mě mrzí Matte, ale příště už to určitě vyhrajete.." Usmála se na něj. Na příštím zápase chtěla být, ať to stojí, co to stojí. Incubus byl těžce zkoušený , protože nejenže jí spadlo ramínko, ale taky se nevědomky dotýkala vlastního těla.. docela dráždivě. Pro ní to nebylo nic, ale pro něj, jakožto pro pro hladovějícího to musela být muka. Sledovala kam šel. ,, Na ten příští bych ráda přišla.." Řekla. Chtěla mu dát najevo jakýsi zájem o to, co dělá. Chtěla ho vidět a přála mu výhru. Překvapilo jí, ze slyšela hudbu. Matt měl skvělý výběr. Netušila co přesně s ní tak pohlo. Jestli to, že jí poslouchal a vnímal, nebo to, že měla pocit, že pro ní chtěl něco udělat. Každopádně jí jeho pozornost očarovala. Když za ní přišel do těsné blízkosti, rozpačitě se pousmála a na chvilku sklopila zrak, aby ty rozpaky schovala. Vydrželo jí jen pár vteřin. Nebyla stydlivá, jen ji to vzalo, protože to brala velmi osobně. ,, To je pravda.. Je hrozně milé, že si to pamatujete.." Nabídla mu ruce, protože očekávala, že jí povede. Dívala se mu přitom do očí, ve kterých byl naprosto jasný a zřetelný zájem. Vlastně z ní ten chtíč přímo sálal.
-
Grace vše uvedla na pravou míru a vlastně to dávalo smysl. To že dávala svůj čas do tohohle kurzu mě těšilo, i když to dělala kvůli sobě, ale nejspíš právě to mě těšilo. Vypadala jako někdo, kdo se nezastaví a potvrzoval to třeba i její příchod, který to úplně vystihoval. Zeptala se na zápas, který ale nedopadl úplně tak jak bych si přál. Nevadilo to, jen jsem musel víc trénovat, aby to příště skončilo jinak. "Snad ano." Usmál jsem se, bylo to od ní milé a těšilo mě že mi fandila. Začala se rozcvičovat a během toho jsem byl v pokušení. Nejprve jí spadlo ramínko a pak smyslně přejela prsty po klíční kosti. Napadlo mě jestli to nedělá naschvál, ale nevypadala na to. Tak či tak jsem na ní měl chuť a bylo těžké se držet. "Třeba budete mít tentokrát čas." Řekl jsem, rád bych ji tam viděl a ani jsem nevěděl proč. Každopádně vždy bylo hezké mít mezi diváky i známou tvář. Pustil jsem hudbu a vrátil se k ní s tím že jdeme tančit. Grace se vyhnula očnímu kontaktu, ale ne na dlouho. Nakonec přeci jen zvedla zrak a když mi nabídla ruce, chopil jsem se vedení, tak jak to mělo být. Tanec byl intimní záležitost. Bylo to osobní a často to mnohé vypovídalo. Určitý způsob konverzace. Celou dobu jsem se jí díval do očí a netrvalo dlouho abych zapomněl co tam vlastně děláme. Cítil jsem mezi námi souznění a veškeré ovládání šlo mimo mě. Už jsem se nedokázal bránit jejímu pohledu, ani tělu, které se vlnilo pod vlivem hudby a ani její povaze, která mě dost přitahovala. Vzal jsem jí za boky a hned na to jsem jí k sobě přitáhl a začal jí líbat. Byla tu možnost, že se jí to nebude líbit, ale její očí mi říkali něco jiného.
-
Rozhodně to nedělala schválně. Možná za to mohl on, protože by docela věřila tomu, že stačilo, aby se na ženu jen podíval a ramínka padala sama. A nejen ta. Mrzelo jí, že neviděla jeho zápas i když prohrál, což jí vlastně mrzelo dvojnásob. Na ten další si ale čas udělat chtěla, i kdyby si měla vypnout pager a nechat mobil doma, což nikdy předtím neudělala a ani na to nepomyslela. Předtím než pustil hudbu, automaticky se začala rozcvičovat. Na dnešní den, měl ale jiný plán, který jí mile překvapil. Dlouho jí nic neudělalo takovou radost, jako to, když z jeho strany cítila určitou pozornost. Byla to v podstatě maličkost, blbost, ale pro Grace to znamenalo opravdu hodně. Roztržitost a rozpačitost, kterou mu dala najevo, když se za ní vrátil do těsné blízkosti, vystřídala vášeň a touha. Podala mu ruce a už když jí za na ně vzal, byla v pokušení. Musel to vidět a doufala, že alespoň z malé části byl v pokušení taky. Nechala se ochotně vést a bylo to příjemné. Přitiskla se k němu o něco víc a s úsměvem se na něj dívala. Prohlížela si jeho oči a chtěla si zapamatovat každou čárku, kterou v nich měl. Matt byl uvolněný a tančil lépe, než o sobě řekl. Možná i tím co dělal, měl nadání na takový pohyb. Byli si cizí a viděli se jen dvakrát v životě a přesto jí to za ním celou dobu táhlo. Nechala se vést hudbou, vnímala její tóny a pohyby kterými jí vedl. Dávno to nebyla rozvička, ale něco víc. Pak už hudbu nevnímala, protože se z ní stala jen okrajová záležitost. Jeho chtivý pohled si ji podmaňoval a když jí vzal za boky, vzrušeně vydechla. Sdílet něco takhle osobního s cizím člověkem, bylo pro ní nové, ale bylo to krásné. Přitáhl si k sobě, tak těsně jak mohl a políbil jí. Grace nezaváhala, necouvla a ani nebyla překvapená. Chtěla to a připadalo jí to správné. Položila mu dlaně na krk a prsty mu vjela do vlasů. Teď jí bylo jedno, že kurz nejspíš skončil. Oplácela mu polibky, které byly plné vášně a velmi procítěné. Do tváří se jí navalilo horko a zčervenaly jí. Nechtěla přestat a nechtěla aby přestal on. Svlékla si tílko a bylo jí úplně jedno, že jsou v tělocvičně a že jsou tam otevřené dveře. Paradoxně se sem přišla naučit bránit, ale nedokázala se ubránit jemu. Rukama mu vjela pod triko a konečky prstů se ho dotkla na břiše. Jemně mu přejela podél linie kalhot a pak se dlaněmi vydala vzhůru. Palci zavadila o jeho bradavky.
-
Sledoval jsem všechny ty maličkosti, které mě pokoušely a i když mě nenapadlo, že by to mohla dělat naschvál, vlastně by se to tak taky dalo brát. Její zájem o můj zápas mě těšil a její návštěva byla dost velkou motivací k výhře. Její krátkou rozcvičku jsem narušil hudbou a navrhl tanec, o kterém jsme se bavili minule. Když jsem se za ní vrátil do těsné blízkosti, Grace vypadala roztržitá a rozpaky nemohla skrýt. Přesto se to brzy změnilo. Podala mi ruce a náhle byla vidět touha a vášeň, kterou jsme sdíleli. Naše těla se hýbala do rytmu a panovalo mezi námi souznění. Vedl jsem jí s jistotou v každém kroku a nemohl z ní spustit oči. Přitiskla se ke mě o něco víc a já se na ní pousmál. Opět jsem ztratil pojem o tom proč tu vlastně jsme, bylo mi to jedno. Její oči mě hypnotizovali a naopak. Najednou bylo mezi námi příjemné napětí, které ale vlastně nedávalo smysl, protože jsme se vůbec neznali. Tanec byl plynulý, příjemný a bylo v něm naprosté souznění. Blízkost, která byla chvílemi docela k nevydržení, byla vzrušující a když už se to nedalo dál vydržet, vzal jsem jí za boky a přitiskl jí ke svému tělu a začal jí vášnivě líbat. Neuhla, ani mě neodstrkovala, skoro jakoby na to celou dobu čekala. Hlavou se mi mihly výčitky, že jsem jí právě připravil o zbytek kurzu, minimálně dnes, ale jelikož jsem měl plnou hlavu Grace a to hlavně toho pozitivního, myšlenka na to jak blbé tohle mohlo pro její sebeobranu být šlo rychle mimo mě. Její dlaně se ocitly na mém krku a pak mi prsty vjela do vlasů. Mé ruce se přesunuli z boků na její záda, abych jí k sobě mohl přitisknout ještě o něco víc. Její polibky byly takové, jaké jsem si představoval a vlastně mnohem lepší. Chtěl jsem víc a bylo to znát, o to víc, když si svlékla tílko. Stále měla podprsenku, ale to už byla jen maličkost. Její ruce si našly cestu pod moje triko a když jsem ucítil konečky prstů na břiše, ucítil jsem vlnu vzrušení. Na chvíli jsem přestal s polibky abych se jí mohl podívat do očí a usmát se. Chtěl jsem si být jistý že to chce taky a není jen ovlivněná mnou. Mohla být, protože jsem si někdy sotva uvědomoval jestli jsem schopnosti použil nebo ne. Přejela prsty podél linie kalhot a když se pak vydala rukama výš, vrátil jsem se k polibkům. Byl jsem plný vzrušení a chtíče a pak nevědomky použil schopnosti. Bylo to jednoduché přehlédnout, hlavně přitom když se incubus krmil, minimálně já s tím měl někdy problémy, ale i když to bylo určené zejména pro usnadnění nám, člověk, na kterého schopnost působila, si to taky užil o něco víc. Dlaněmi jsem pomalu přejel přes její bříško až k linii legín, kterou jsem začal pomalu posunovat dolů...
Davis
citrónový ježíš