Fantasy World / Ostatní hry / Kuroko White Garmadon x André Aaron Giomor / Strana 1
Kuroko White Garmadon x André Aaron Giomor -
.jpeg)
Projde okolo prvního stromu, pak okolo další jo. Bylo to pěkný byl zase po dlouhé době v lese. Sice by měl být někde ve městě a shánět být ale nějak mi to nedalo. Tady se bude cítit lépe, chtěli by to byt nebo baráček hned u lesa. V přírodě. Nadechne se aby pocítil více tu vůni lesa a přírody. Dřevo, květiny, zvířata.. prostě vše ho udeřilo do nosa a cítil se skvěle. Na sobě má jen tepláky. Jinak je boso, bez nějakého trička. Své věci má v uschovne, než si něco najde. Mohl by se přeměnit na Vlka a proběhnout se ale teď má jen chuť stát ve středu lesa, nechat okolo zvuky aby ho pohltili. Nadech. Výdech. -
Měl konečně nějakou chvilku pro sebe a tak si užíval toho, že se mohl proběhnout lesem se sluchátky v uších. Ovšem po lese kde měli základku v blízkosti. Zarazilo ho když ucítil pach cizího vlka. Byl zvyklí na to, že se zde pohybovali jeho sourozenci a ostatní zcela svobodně, ale.. podíval se směrem kterým cítil cizince. Tohle byl skutečně někdo koho neznal. Sakra, teď litoval že svůj amulet dal Mikarymu. On ho měl mít jako Alfa smečky. Zamručel si něco pod vousy a vydal se rychle tím směrem. V lesech se uměl dokonale pohybovat na boso, bez vydání jakéhokoliv zvuku, jelikož byl tak od mala trénovaný. "Cizí území ti nic neříká?" Zeptal se ihned co se k němu dostal. Díval se jeho směrem a propaloval ho. Vypadal mladší než on, jaká to ironie. Dělalo to hlavně to nejspíš, že mu nikdy vousy nerostly... jako většině rodiny. Nikdo to nechápal, ale bylo to tak. "Co tě sem přivádí? Chuť si zaběhat?" Jeho hlas byl ledový, stejně tak jako pohled kterým protínal muže před ním. -
Neznal to tu, prostě šel do lesa kde se cítil mnohem lépe. Stojí uprostřed, dýchá tu vůni lesa, ty různé pachy mezi kterými cítí i vlky zdejší smečky nebo celkově. Ale to mi hlavu nedělalo, je vlk samotář, nidky se do žádné smečky nepřidal ani mu nikdo nenabídl. Tak to neřešil, v tom ucítí čerstvý pach vlka. Byl daleko ale postupně se blížil. Nádech a výdech, měl na chvíli i zavřené oči jak relaxoval. Založí si menší klid a ono ho někdo u toho ruší. Zavrčí tiše a otevře oči aby se podíval na toho, kdo jej vyrušil. Hned si ho prohlédne, ani to nějak netají, nemá proč. Vypadá mládě. Kdo ví, možná podobně jako on. Nemůže to jen tak odhadnout, často vzhled klame. "Tulák se většinou loudá kde se dá, území neuzemí. Návod je to tu krásně, takže mlč ty štěně. Rád bych dorelaxoval.." zavrčí k němu a následně mu neujde malé mrknutí, nakonec si rychle kecne na zadek. Je příjemné být řady boso, bez trička a jen kalhotech. Cítí tak každý vánek co utíká lesem. "Přivedl mě sem klid, klid na relaxaci."
-
Upíral na něj tmavě modré oči tak moc typické pro jeho rodinu. Když řekl že tulák se loudá, zalitoval že tady nemá svou exkluzivní skupinu hraničárů jako doma, co by mu lehce ve vlčí podobě vysvětlili co je to vstoupit na území smečky. Zavrčel docela dost nepříjemně. "Tulák se loudá, ano, ale zároveň respektuje to že je nějaké území smečky. Být v mé rodné smečce, dávno by tě napadla skupina elitně vycvičených vlků." Mlčky si však kecl vedle něj. Nebyl jako jeho bratr, skutečně bral odpovědnost za smečku do vlastních rukou až moc. "Nechce se mi moc věřit, že by někdo přišel jen hledat relaxaci... v tomhle městě kde všemu velí pijavice zkurvená." Odfrkl si. Jeho smečka měla určité znepokojení s tím co se v blízkém městě dělo a vůbec se jim to nelíbilo. Ještě jim ta pijavice začne všem dávat obojky a bude si je značkovat, aby nedej bože někdo z nich nebyl zlobivej pes. "Pochop že pro svou rodinu nechci nic špatného.. nevím jestli náhodou nejsi špeh odjinud."
-
Nějak nereaguje na naštvaného vlka, nemá na to nervy a náladu aby řešil štěně. Jen se po očku sleduje na něj podíval a dál koukal jinak do okolí lesa. Jde z tohoto lesů klid a ticho.miluje takové místa. Nadechne se a vydechne. Sedí na zemi. Nehrne se do nějakého odpovědi, na co. Jestli chtějí klid tak musí být potichu ne? Ale očividně vlk vedle něj chce si povídat. Podívá s sna něj a maličko se zamraci. "Za prvé, nebylo to nějak označeno a i kdyby. Tak myslím že tulák občas se zatoulá. Bohužel. Takže mlč štěně. Chci mít klid a ne řešit nějaké tvé mindraky." poví pevně, možná víc než chtěl ale většinou to byl on kdo měl někde pevnou ruku a nenechal si nic líbit. Ohledně pijavici jen pokrčí rameny, protože je ve městě nový a neví tedy o co go, možná to lze vidět i ve tváři. "Jsem tu nový, chvíli jsem byl v armádě. Als už potřebují klid." poví jen.
-
Zavrčel. Proč ho nazýval štěnětem když byl dokonce i vyšší jak on? Stěně ho naposled označil jeho děda.. jak nechutné. Bude ho hlídat dokud se bude pohybovat v okolí jeho smečky a nepustí ho z očí. Navíc v lese žil celý život, uměl se pohybovat a hledat zkratky skoro všude. Nehledě na to, že dříve než se tu usadili si to tu všechno několikrát oběhali, aby měli dokonale zmapovaný terén. Věděli kde byla nastražená jaká past a nebo kde byla jaká propast či jeskyně. Když řekl že to nebylo označeno, tak se poušklíbl. Bylo to označeno. Pachem. Jako si i běžní vlci očůrávali území. Mohl by ho přeprat, zničit ho... ale jestli byl z armády, tak by se tomu nevyrovnal ani Kurokovo nechutný několikahodinový výcvik sestavený přesně podle armádních cvičení. Přesto se ale nechtěl pouštět do křížku s někým koho by nemusel nutně lehce přeprat. Ale pokud se cizinec pokusí něco udělat, bude tu aby mu hlavu rozmlátil o nejbližší strom. Chtěl klid? Fajn. Zvedl se a pár obratnými pohyby skončil na stromě nad ním. Hlídajíc ho pořád jedním okem, to druhé měl zavřené. Nenechá ho cokoliv udělat.
-
Pro něj je to štěně, vypadá tak. Viděl jak se to tomu klukovi nelíbilo ale má smůlu. Prostě to tak je. Jak tak sedí, vnímá okolí, les, vítr a i toho vlka vedle sebe. Čeká kd spustí nějakou hysterickou scénu ale nic nepřicházelo, tak byl celkem udiven. Ušklibne se viditelně, chce jej možná trošku vyprovokovat. Bylo by to zábavné ne? Nakonec se kluk uvedl a odešel na nejbližší strom. Zvědavě na něj mrkne a ušklibne se zase. "Klidně jsi tu dole mohl zůstat, já nekoušu." Poznamená pobaveně. "Řekni mi, jaké to je město? Jací jsou lidé? Dá se tu poklidně žít?" Zeptá se najendou zvědavě.
-
Chvíli byl klid, že Kuroko s klidem mohl uvažovat nad melodií pro další písničku, kterou by pro skupinu mohl složit. Ach, jak krásné to bylo. Vítr mu čechral černé kadeře a on se konečně mohl zamyslet více než kdy mohl doma. Vždy tam byl nějaký hluk. Ale nakonec ticho přerušil on že mohl zůstat na zemi. Povzdechl si. "Odsud mám nejlepší výhled." Odpověděl mu lehce mrzutě. Ale ptal se na to jaké to bylo ve městě. Následoval povzdech. "Hlučno, smrdí to tam.. ale lidi byli v pohodě. Jako všude ve městech. Hledí si svého. Až na jednoho cápka od Vampírů. Ten chce vládnout celému městu. Bojím se kdy začne tetovat i nás, protože jsme také nebezpeční pokud přijde na věci jako je rudej úplněk a tak." Při své odpovědi se díval na nebe. Jeden by nikdy neměl u moci držet nějakou kouzelnou bytost. Doufal že se to brzy vyřeší ve prospěch všech.
-
Sedící na zemi, sleduje toho chlápka na stromě. Přeci jen, nemusel tam jít. Stačilo kdyby si sedl v klidu vedle něj nebo někde tady na malé louce. Ale očividně chtěl klik mít navíc a vidět lépe. Na rtech má úšklebek ale nechává to tak. Když se mu tam nahoře líbí, proč ne, že ano. Možná chtěl klid ale to bylo před tím než jej vlk vyrušil, teď si chce s tím vlkem povídat. Ohledně výhledu nějak nereaguje, nemá důvod ani nechce. Slyší povzdech a tak pozorně na kluka na stromě sleduje a následně i poslouchá. Bylo zajímavé tohle všechno slyšet. Takže nějaký upírský debil si chce ovládnout tohle město očividně. Odfrkne si. "Kolik smeček je tu? Nebo kolik vlkodlaků? To se nemůžete spojit a upíry a vampyry vyhnat? Měli by jste klid. Lidé a jiné rasy také." ušklibne se tomu a mrkne na něj, nějak si to neuvědomoval ale prostě mrkl.
-
Díval se na obzor a povzdechl si. Kéž by to bylo tak lehké. Všechno se tulákům zdálo lehké dokud nevedli smečku. Kuroko se zachytil nohama za větev a překulil se tak, aby na něj viděl. Visel teď hlavou dolů a díval se na toho druhého vlkodlaka zamračeně. "Jsme tu dvě smečky vlkodlaků? O víc jsem neslyšel. My a smečka Valentine. Co se týče počtu členů, myslím si že máme jako vlkodlaci převahu. Ale tak většinu tvoří jen má rodina." Odpověděl mu zamyšleně na otázku. "Není nás dost na to abychom vyhnali tolik upírů a vampírů.." Dokončil svou odpověď a dopadl ladně na nohy. "Navíc mám jen jednu betu.." Odpověděl mu a odkašlal si. Nebylo to lehké.
-
Vlk zůstává nahoře, očividně se mu tam líbí. Nádech, pořádný aby cítil všechno v okolí. Jako vlkodlak má vlastně lepší čich a všude je čisto. Tedy když nepočítá ty pachy jiných vlkodlaků a tak. Je tu teď ticho a klid. Jen oni dva. Pohledné nahoru na vlka a sleduje jej, přitom poslouchá co říká o městu a o smečkách. Mlčel celou dobu dokud vlk nedomluvil. Chtěl slyšet všechno a nerušit ho. Kyvné že to chápe. "Já jsem samotář, nějak uvažuji že bych časem šel do nějaké smečky, kdybych zůstal. Jaká je tvá smečka? Jaká druhá? Ať si mohu vybrat. Nebo tak. Jinak jsem André Aaron Giomor. Nevim zda jsem se představil." mrkne po Vlkovice na větvi, kteří po chvíli je na dvou pevně na zemi
-
[b]SKIP[/b] Železitá vůně krve. To bylo cítit v jeho okolí. Dostal se do potyčky s nechutnou upírskou mafií a utrpěl docela.. nechutná zranění. Hlavně bodné rány, tržné rány a pár zlomenin. Nic co by ho ale donutilo jít do nemocnice. Pomalu se doplatil ze stromu a opřel se o něj. Kravatu povolenou, aby se mu lépe dýchalo, bílou košili propitou krví. [b]"Sakra.."[/b] Zasyčel když se blbě pohl a na košili se objevil další rudý flek. Bylo to něco co se jen tak nedělo. [b]"Zasraná upíří mafie."[/b] Hmatal v kapsách kalhot než vytáhl krabičku cigaret. Jednu si zapálil a vydechl cigaretový kouř se slastným výrazem na svém obličeji. [b]"Ať chcípne celý pan dokonalý."[/b] S tím si opřel hlavu o kmen a zavřel oči.
-
Už je to delší čas co byl provětrat svůj vlčí kožich a proto dnešní den byl ideální to změnit. Také je jeho velké plus, že jeho vlčí já jde cítit jako normální vlk a ne jako vlkodlak. Vždy jak někde byl ve vlčím já, vlkodlaci ani jiné bytosti nepoznali co je zač. Mysleli si že je to normální vlk. To bylo jeho výhodou. Naštěstí bydlí na kraji města, ve svém starším autě. Nějak nemá zapotřebí mít byt, když potřebuje něco vyprat nebo cokoliv, najde to ve městě. Zrovna teď ze svého auta vyšel nahý, nikdo nebyl a tak si to mohl dovolit a přeměnil se, bylo to trošku delší a možná bolestivější ale nic co by nakonec nezvládl. Rozběhl se do lesa, běžel dál a dál. Hlouběji. Aby si našel nějakou kořist ale v tom ucítí známý pach a bohužel i pach krve, zavrčí a zavyje. Dost nahlas aby ten dotyční věděl že je poblíž vlk. Rozběhne se tím směrem kde ta vůně krve a pach je nejsilnější. Nakonec se po chvíli objeví několik metru před chlapem, co sedí na zemi, opřený o strom. Zná ho. Kuroko.
-
Slyšel vytí a uvědomoval si že nejspíše se k němu nějaký ten vlk blíží. Však si o to prosil s tím že se tu vyvaloval zakrvácený. Díval se na toho vlka, když doběhl. Necítil strach. Kdyby mohl, taky by se proměnil. Měl u sebe pořád onen medailon. "Kšá, nejsem k žrádlu." Dostal ze sebe ve snaze odehnat vlka a znovu popotáhl z cigarety. "Nepochutnal by sis." Dodal ještě a sykl bolestí, když se pohl. Brzo se snad nakopne jeho vlkodlačí já a on se začne rychleji léčit. Nebyl sice pyšný na to, že zbydou nějaké jizvy, ale tak co. Vlka vůbec nepoznával, netušil že by to mohl být nějaký další vlkodlak. Přeci jen.. byl více méně normální. Ale ten pach.. zavrtěl hlavou, znovu sykl bolestí a popotáhl ze svého cíga. "Až umřu.. což možná bude za chvíli, tak mě sežereš." Nabídl vlkovi. Teď chtěl být prostě sám.
-
Někdy to možná bylo štěstí, někdy smůla to že ho lze splést s jiným obyčejným vlkem ale tak, nikdy si nějak nestěžoval si. Neměl ani komu. Poslední dobu se sem tam setkával právě s Kurokem ale v lidské podobě. Tak nemohl tušit že před ním je André. Začenichá a popojde blíže. To jakém stavu je Koruko se mu nelíbí. ani to že se nehojí jak by měl. Když si ho Koruko spletl vlkem a začal ho odhánět, asi by se zasmál kdyby mohl. Nějak se zaksichtí ale neví, jak to vypadá, nikdy neviděl vlka že by se ksichtil. Hlavu dá na levou stranu, pak na pravou. Teď lituje že vyběhl z auta nahý, kdyby se přeměnil, možná by Kuroka pohoršil ale zas, potřebuje třeba pomoct. Zavyje dlouze až se nakonec pomalu a jistě z něho stával zase člověk. Dvounožec. André stojí před Kurokem ve své nahé kráse. "Neboj, sežrat tě nehodlám. Nejsi bez urážky něco, co bych jedl. Co se ti do pekla stalo? Proč se už nehojíš?" Poví tiše a přistoupí k němu pomalu a klekne si před ním. Sleduje jeho košili, která je nasákla krví.
-
Díval se na něj, netušil proč se proměnil. "Být ve svém plném zdraví, tak tvé nahoty využiju.." Sykl bolestí co se pohl, musel se tomu zasmát. Možná.. by měl na chvíli prostě jen přestat. Když slyšel jeho poznámku, ušklíbl se. "Byl bych samá šlacha. Samá nechutná věc.. taky bych si nechutnal." Poznamenal a musel si přitlačit dlaň na jednu z ran. "Proč se neléčím? Vždy mi to trvalo déle. Navíc ani nevím co použili. Bylo to strašně rychlé." Všímal si že ty mělkčí rány se začínali úspěšně hojit. Musel si oddechnout. "Kde se tu vlastně bereš?" Díval se na něj s úšklebkem. Kdyby měl tenhle svět spřízněné duše tak by pochopil že je tu tak rychle, ale on.. tohle bylo až moc divný.
-
Sám pořádně netušil co tu dělá ale měl potřebu nějak tomu vlkodlakovi pomoct. Ale zatím jen čumí a nic nedělá. Nakonec se přeci jen odhodlal přeměnit se na člověka a byl zvědav zdá ho Kuroko pozná. Sníst ho samozřejmě nehodlá, to by bylo blé. On radši divoké zajíce nebo jinou divočinu. Ušklíbne se a přijde blíže k němu ač je nahý a není zrovna nejtepleji. Ale tak, co se dá dělat. "Myslím že budeš mít i víc příležitostí kdy zneužít mou nahotu Kuroko. Teď je však hlavní, aby ses sakra dal dokupy než tě najdou skuteční vlci a dají si tě k večeři." Poví pobaveně, bylo vtipné že chlapec před ním myslí hned na nekalé věci i když je zraněn. Koukne se na to jak mu krev zničila oblečení. Dopadl jakž takž dobře, ví že potyčka s upíry nebo vampýry může dopadnout o dost hůř, třeba i smrtí. Ohledně toho že je samá šlacha a tak se nevyjadřuje. Jen se možná ušklíbnul. Poslouchá co říká dál a jen kývne hlavou. Nakonec si všimne že asi se něco začíná léčit a tak si dřepne k němu."Cítíl jsem krev, pak tvou vůni. Táhlo mě to sem a tak jsem tady. Tradada... nejsi nadšen že mě vidíš?"
-
Když mu zakázal více méně, princip byl stejný, myslet na nechuťárny s ním dokud byl zraněný, odfrkl si. "Člověk je jednou vůdce smečky a hned už si nemůže užít. Člověk je jednou zraněný a také mu je to zakázáno. Sakra.. dohodněte se lidi. Taky sem chlap, kterému jen masturbace nestačí." Zamručel nespokojeně. Možná z něj lehce mluvila ta vysoká ztráta krve. Nakonec si opřel zase hlavu o strom a koukal na něj. Protínal ho modrýma očima, které měl tak podobné se všema sourozencema. Když si k němu klekl, tak ho chytl za ruku. "Proč si naposled odešel? Nesedlo ti to? Hledal jsem tě pak. Nakonec dostanu na držku a je to v háji vše." Odfrkl si a pustil nakonec i jeho ruku. Neměl moc co říct.
-
Usměje se víc než do teď se usmíval, prostě ho Kuroko pobavil. Nahý u něj dřepí a sleduje jeho hruď a to zranění, které se již začalo pomalu ale jistě dávat dokupy. Ještě chvilka a bude fit. Když si Kuroko odfrkne, nadzvedne obočí a sleduje jej pečlivě. Jeho tvář. "Tak vůdce smečky má právo si sem tam povyrazit a užít si. Nebo si najít družku aby vládli smečce spolu. Ale až bude v pohodě, tak si klidně můžeme užít a to určitě bude za chvíli." Poví pobaveně, nějak si ale upřímně nedokáže vedle Kuroka představit nějakou ženskou či jiného chlapa. Možná se neviděli moc ale Kuroko mu prostě v srdci nějak zůstal i za tu dobu co se neviděli. Nadechne se a vydechne, trošku sebou cukne když ho obviní že utekl. "Já neutekl. Ne úmyslně. Já pak měl pocit že jsem u tebe nevítaný, že mě nechceš. Byl jsi pak.. mírně protivný a já netušil zdá kvůli mě nebo nevím. Tak jsem odešel radši." Poví tiše a pohladí jej po tváři opatrně.
-
Díval se na něj a nechápal co se vlastně dělo. Nejspíše.. se mu naplní chutě. "No.. hlavně musí předat své geny dál. Ale.. nikdy mě to nelákalo. K čemu někomu budou mé geny? K čemu?" S tím pokrčil rameny. Lehce to bolelo. Díval se směrem na toho chlapa co se tu rozhodl promenádovat nahý. Možná to byla jeho chyba, že se neuměl udržet. Přeci jen se nakonec začal hrabat na své nohy, ale ještě to nešlo tak suprově. Když řekl, že neutekl úmyslně, musel sám pozvednout obočí. Co mu to tu říkal? Ale nakonec to přeci jen pochopil. "Za to se ti omlouvám, v tu dobu jsme řešili tunu dalších věcí a já se snažil udržet aspoň členy své rodiny v bezpečí. Jako snažil jsem se i zbytek smečky, ale.. ten trouba Savyel si nikdy nenechal říct. To mě štvalo... více než cokoliv." Omluvil se mu více méně. "Nechtěl jsem tě odehnat." Když ho pohladí po tváři, neví co dělat. Přesto se vyhrabe na své nohy a vtáhne ho do objetí. Ach, dnešek nemůže být divnější.
Kvíti
taylor