Nasraně jsem se díval před sebe, totálně jsem ignoroval okolí. Aby toho nebylo málo, k mému neštěstí se přidala melodie písničky "dont worry be happy" která mi neúnavně hrála v hlavě. Upřeně jsem civěl před sebe a snažil se nezešílet. Nebudu happy...drž už hubu...1, 2, Honza jde, nese pyt...NE..NEBUDU SI PRO ZMĚNU BROUKAT TOHLE. Rty jsem stáhl do úzké linky a dál nechal aby mě můj mozek tyranizoval tou debilní melodií. 
Pak jsem koutkem oka viděl, jak se na mě němčour otočil..a pak i promluvil. Jeho slova mě zrovna nepotěšila. 
Sklonil jsem hlavu a upřeně, nasraně jsem se na něj podíval. Chytil jsem tik do pravého oka. 
Pevně jsem zatnul čelist i obě pěsti a sledoval toho magora před sebou. Nádech, výdech, nádech, výdech. 
Nakonec jsem otevřel ústa, a velice tiše, ale dost důrazně na to aby to slyšel jsem mu odpověděl. "Jestli nechceš abych tiobě oči vypíchl vidličkou, a dal ti je sežrat místo toho dortu, tak to už nekomentuj." Procedil jsem skrze zaťaté zuby, pak jsem pomalu zvedl hlavu a díval se dál před sebe. 

Napjatě sleduji tu chodící reklamu na hovnocucy. Jakmile vykřne svá slova, držím svůj smích, Bože, já bych se tak chtěl řechtat! Ale nemůžu, nebo mi ty oči fakt vypíchne. Skvělá mučící technika, konečně mám novou taktiku... jsem si řekl v hlavě a pak začal mluvit na toho nešťastlivce. ,,To je perfektní způsob, jak donutit subjekty mluvit! Díky za nápad, chlape. Ale jíst je nebudu, mám dneska nějakej vratkej žaludek..." Pak jsem se otočil a asi pár sekund si hleděl svého, pak jsem se ale otočil a provokativní já se projevilo. ,,Mimochodem.., chodící reklamo na hovnocuc, co se stalo, Maxwell tě za něco trestá, nebo?" tázavě jsem vypustil ze svých slov. Ta první část mého projevu asi zněla provokativně. JAKOŽE ASI HODNĚ. Ale o to mi nejde, fakt mě jenom zajmá, co se stalo. Snad ze mě neudělá abstraktní umění, to by nebylo příliš veselý.  

On snad moje výhrůžky bere jako prdel... Pomysleljsem si a nevěřícně sledoval jak se otočil. Pak jsem zamrkal a podíval se dál před sebe. Kuchařky už to cítili taky, vykláněli se z okének. Fronta se posunula a já si vzal tác ze stojanu po mojí levici. Chytil jsem tác do obou ruk a dále sváděl souboj s otravnu písničkou, když se zase otočil němčour. Pevně jsem stiskl tác a zatlačil ruce proti sobě. Ozvalo se zapraskání, a tác se přelomil na dvě poloviny. Tu půlku co jsem měl v pravé ruce jsem zvedl a praštil s ní němčoura po hlavě. Nijak moc silně, ale rozhodně to musel cítit. Pak jsem se otočil a hodil tác do koše. Na to se z výdejního okénka ozvalo: "Děláte si prdel?" Otočil jsem se na tlustou kuchařku co visela z okna do půl těla a sledovala mě. "...pardon." Odpověděl jsem jí a pak koukl na germánce před sebou. Kuchařka zavrtěla hlavou. "Smrad jak v prasečinci, půlka lidí odešla a ještě nám tu ničíte vybavení.." Kuchařka mě přivedla do reality a já sklonil hlavu. Koukl jsem se na dementa před sebou. "Sorry vole..ale už mě fakt neser." Zavrčel jsem a vzal si další tácek, pak jsem spolu s ním postoupil k okénku a položil tác na plošku před oknem. 
Měl jsem chuť ho chytit za nohy, vymáchat ho v tom co se vařilo a pak ho opatlat o všechny stěny. Kuchařka dala tomu přede mnou na talíř bramborovou kaši s párkem, a malý kus čokoládového dortu. Postoupil jsem dál, u prvního okénka jsem dostal kaši a maso, a u druhého.. "To byl poslední, už nemáme." Oznámila nakvašená kuchařka, a pak se rychle zatáhli rolety v celém okně. Skousl jsem si jazyk abych nezačal nadávat, pak jsem si vzal příbor a naštvaným krokem odešel ke stolu v koutě místnosti. 

Tak tohle jsem nečekal pomyslel jsem si, když jsem dostal headhit tácem, nebo spíš půlkou tácu. Mírně jsem pošeptal: ,,Jistě.." a otočil se, vzal jsem si jídlo a chytla mě bolest hlavy, ale nic hrozného. Dostal jsem celou večeři a čokoládovej dortík k tomu. Když jsem slyšel, že to byl poslední dortík, potřeba smát se mě ničla, ale bylo mi jasný, že by mi ten tác narval až doprdele. Dokážu ale vycítit fajn lidi a on jedním z nich bude, nebo aspoň doufám. Každej máme svý dny, já je vlastně mám každej den, není den, kdy bych někoho nenasral. Sedl jsem si na druhou stranu jídelny, co ten smraďoch. Bylo mi ho líto, za doprovodu smradu a stresu, kterej mě ničil s osobním přesvědčením, že z tý jídelny nevyjdu živej, nebo minimálně v jednom kuse ne, jsem došel za ním a usadil se. ,,Promiň, že jsem se ti představil v silně pozitivním světle. Holt jsem trochu-" psychcopatický smích "-trochu šilenej. A jestli mi teď ten talíř s jídlem plánuješ omlátit o hlavu, nedělej to, prosím." Jsem zvédavej, co mi na to odpoví... nechci bejt provokativní, ale moje přátelský já to nezvládá, chci se s ním bavit. Teď mě ochraňuj mein Gott, bitte. 

Sedl jsem si, vzal jsem lžíci a dal jsem se do jídla. Musel jsem do sebe dostat aspoň něco, jinak mi fakt mrdne. Po několika prvních lžicích došel ten němčour a já čekal další výsměch. Zvedl jsem hlavu a upřeně jsem ho sledoval. Omluvil se mi, a konečně nezněl jako někdo koho bych rád hodil do toho septiku místo sebe. "Co chceš..?" Zeptal jsem se jej tónem, který jasně dával najevo že tenhle den fakt vzdávám. 
Pak jsem se koukl zpět a pokračoval v jedení. Párek jsem lžící rozdělil na menší kousky a vždy jsem si vzal spolu s kaší jeden kus masa. Porce to nebyla bůh ví jaká, a rozhodně jsem nebyl sytý. 
Pootočil jsem hlavu a podíval jsem se na němčourův tác. Jo, to sladký by bodlo. 
Přišlo mi, že i já dlužím tady tomu kokotovi nějakou omluvu, a tak jsem se na něj podíval. "Po tomhle..a po fakt dlouhý sprše, si půjdu sednout někam kde je chlast..a ideálně něco sladkýho co nemá stejnou barvu jako to, v čem jsem se před hodinou válel...jdeš taky?" Byla to asi dobrá příležitost se tu s někým seznámit více. 

Jím v klidu svoje jídlo a poslouchám toho šťastlivce. První otázku jsem úplně odignoroval. Co mu na to mám říct? Chci se kamarádit, vole, to ti to nedošlo? Jeho druhá promluva mě ale víc zaujala. Alkohol a socializace? Co víc by si němec mohl přát. Snad to není léčka, třeba mě utopí v hovnech... Snad ne, ale budu mu véřit, ostatně co mi zbývá, narvat mu dortík do huby? Raději ne. ,,A kam zajdem? Sklenka by bodla, už mám plnou hlavu krve a prokopanejch kloubů. Co bych ti povídal, je to na hlavu občas."  Nepochopil jsem proč je na jednou tak přátelskej... Ale jo, je to fajn člověk. Na sklenku mě nikdy nikdo nepozval, většinou jsem za "toho divnýho germána z delty". Mít kamaráda jako mě musí bejt ale hodně těžký. Ale což, třeba se Benjamin ukáže v pozitivnějším (a méně smradlavém) světle a nebude mi mlátit tácem do hlavy, jak tyčkama do bubnů. 

Posunul jsem před sebe tác a otočil pozornost na němčoura. Vypadal překvapivě nadšeně, že půjde na pivo s kupou hnoje co mu dala po hlavě tácem. "Něco vyberem." Pokrčil jsem rameny a pohled přesunul na hodiny na stěně. "Mnom, je..17:00. Tak o půl sraz u hlavní brány." Kývl jsem na něj a pomalu se zvedl, i s táckem. "Zatím se měj." Zamručel jsem a rozešel se směrem k odkladišti na tácky, tam jsem uložil ten svůj a došel zpět na pokoje, kde jsem si otevřel náhradním klíčkem. 
Vešel jsem dovnitř, vzal jsem si svůj šampon, gel na vlasy, sprcháč, lubrikant, jar na nádobí a motorovej olej v jednom a čistý ručník, spolu s další sadou čistého prádla, a odešel jsem z pokoje směrem do sprch. Tam jsem hodil svoje šaty, s podepsanýma etiketama do koše na prádlo a hodil ručník přes sprchovou tyč. Vešel jsem do sprchy, zapnul vodu a nanesl si na tělo to nekonečno v 1, a začal ze sebe drhnout ten odpornej zápach. 
Když jsem se konečně vydrhl a přišel jsem si zase jako novej, zatáhl jsem za ručník..ten mi vyjel z ruky a spadl na dno mokrý sprchy. Když jsem ho zvedl, dal se ždímat. Měl jsem chuť ječet. Možná spíš vraždit. 
Sklonil jsem se a vymačkal si z hlavy co nejvíc vody co šlo, pak jsem prostě stál jako kokot uvnitř, dokud jsem konečně neokapal dost na to abych neměl instantně prochcaný hadry. Když to bylo, oblékl jsem se, zahodil ručník a odešel na pokoj, kde jsem si vzal mobil a peněženku, spolu s náhradním klíčem, na sebe jsem hodil koženou bundu a odešel jsem směrem k východu. 
Pak jsem si stoupnul před vstupní branu a čekal na němčoura. 

Hned, co odešla antipropaganda na parfémy jsem do sebe jednim soustem vhodil dortík, utřel si pusu do ubrousku a ten jsem hodil na tác. Jak absurdní tahle situace sakra je? se sám sebe ptám. Právě jdu na pivo s někým, kdo mi vomlátil hlavu tácem na jídlo, ale já jsem takovej sebevrah a šílenej člověk, takže to není nic divného. Tác jsem odnesl na odklatiště táců a odcházím na svojí garzonku, respektive služební byt. Hodim se do trochu slušnýho oblečení, chodit v hadrech ve kterejch jsem řezal prdelní díru kočkodlakovi není zrovna nejslušnější věc. Tohle bude něco, Friedrichu. Buď dnes zemřu, nebo si najdu skvělýho parťáka. Nicméně jsem se ještě navoněl nějakou sračkou, samozřejmě ne sračkou ve smyslu sračky, která táhla z Benjamina, to bych samozřejmě nechtěl. Pak jsem se vydal směrem k bráně, ulízl si patku a dal si do huby žvýkačku. Po chvíli jsem dorazil před bránu, kde na mě čeká můj novej kamarád (nebo taky možná kamarád není). Podíval jsem se na něj a pronesl: ,,No nazdar, jdeme?" a psychopaticky jsem se usmál.

Stál jsem tam, a přešlapoval na místě. Konečně jsem si nepřipadal jako totální kupa hnoje. A už jsem ani nesmrděl jako hovno v parfumérii..takže jsem se cítil mnohem lépe. 
Po několika minutách vyšel z budovy i němčour a já na něj kývl. "Jdeme, jdeme." Řekl jsem mu souhlasně a pomalu vykročil. Sám jsem si nebyl jist kam půjdeme. Ale napadl mě jeden podnik, kde byl většinou klid a chlast byl fajn. "Asi i vím kam jdeme..vezmem auto." Pokýval jsem hlavou a pomalu přešel na druhou stranu silnice, s němčourem v závěsu. 
Došel jsem k mýmu černýmu, starýmu bavoráku, kterej se definitivně nedal srovnávat s čímkoli v čem jsem si vozil prdel když jsem jel někam služebně. 
Vsunul jsem klíčky do zadních dveří na straně řidiče, otevřel je, pak jsem se natáhl dovnitř a otevřel přes caplík i dveře řidiče. Nasedl jsem a pravačkou vytáhl capl i na straně spolujezdce, aby mohl skoro gestapák nasednout. 
Když tak učinil, nastartoval jsem a zapnul si pás. 
"Jen si nejsem moc jistej  kudy mám jet.." Zamrmlal jsem, a sáhl do kapsy pro mobil, který naštěstí neskončil ve spalovně. Otevřel jsem jej abych vypnul "letadlo" a zapnul aplikaci s mapama. Jenže jakmile jsem to udělal, začaly na mě vyskakovat SMSky od různejch členů inkvizice, co se mi tlemili kvůli dnešnímu fiasku. Stáhl jsem rty do úzké linky, a začal postupně zprávy mazat..než jsem si všiml zprávy od Trinity. Přimhořil jsem oči, naklonil se a přečetl si ji. "Dojeď do Poison Bitu, bude potřeba čistka." Aaa sakra. Koukl jsem se na čas zaslání. Poslala to když jsem byl na večeři.
Rychle jsem naklepal do mobilu "UŽ SE ŘÍTIM" a pak jsem se sehnul pod sedadlo, vytahujíc svojí pistoli i s pouzdrem. Sundal jsem si bundu, nahodil si pouzdro i s popruhem na sebe a přes to znovu natáhl bundu. Glock jsem vytáhl z pouzdra, rychle vytáhl zásobník a zkontroloval jsem jej. Plnej..aspoň, že tak.
"Změna plánu..Trinity chce abych za ní jel do Poisonu..snad to nebude velká clownfiesta...pojedeš se mnou." Oznámil jsem Friedrichovi, a šlápl na plyn. 

Po nasednutí do toho jeho baworáku, který by se dalo považovat za úrážku německý cti a německýho automobilovýho průmyslu, jsem se pohodlně usadil. Víceméně jsem ho jenom poslouchal a nic neříkal, nasrat ho ještě víc opravdu nechci. Zaujalo mě však když řekl, že Trinity chce, aby za ní jel do Poisonu. Bylo mi jedno, že mi takovým arogantním, nevůdcehodným způsobem oznámil, že jede semnou, co mě však zajímalo bylo proč. ,,A proč, potřebuje Trinity mužskou přítomnost?" jsem na něj vyhrknul a dál si všímal svého. Když vytáhnul svojí zbraň, bylo mi to jasný, jdeme vrtat hlavy pár hajzlům. Ze svejch těžkejch vojenskejch kanad jsem vytáhnul nůž, kterej je normálně zasunutej do podrážky. Ten jsem uchopil a vyčistil ho o vnitřek bundy, ten nůž je furt od nějaký krve, či co to je. U mě člověk nikdy neví, třeba by to mohl bejt i obsah střev, že. Kromě toho jsem se trochu podíval do bundy, jestli tam nemám něco, co by mohlo přijít vhod a voala. Netuším z jakého důvodu u sebe nosím skalpel, teda jako, vím proč, ale chci dělat, že takový hovado nejsem. Radši jsem ho schoval zpět, než si s tim něco udělám, nebo nedej něco udělám tomu druhýmu. ,,Sice jsem jenom delta, ale nějakou akci si rád užiju, pokud se nejdeme koupat ve sračkách." jsem slabším hlasem řekl, přičemž tu část se sračkama jsem pronesl trochu opatrně.

Zašlápl jsem spojku, zařadil na dvojku a pomalu vyjel z ulice před sídlem. 
Nemeček blbeček se ptal, proč chce Trinity mužskou přítomnost. Přibrzdil jsem a podíval se na něj, jemně zavrtěl hlavou a rozjel se dál. "Asi si chce užít, že mě dostala pod sebe, a chce mi dát sežrat ten dort co jsem jí narval do huby na tý schůzi tenkrát." Odvětil jsem mu naprosto upřímně. Moje nakrmení Trinity sladkostma nebylo žádný tajemství, tak mi bylo jedno to říct. 
Moc jsem nevnímal co dělal, ale koutem oka jsem viděl, že si z boty vytáhl kudlu. Skvěle, třeba se i delta bude hodit. 
Otočil jsem pozornost k silnici a pokračoval v cestě tak rychle jak mi to zákony a předpisy povolovaly. 
Jeli jsme už pár minut. Pootočil jsem se na deltu, pak koukl na silnici, vyvalil jsem oči a prakticky jsem skočil na brzdy. Asi deset metrů přede mnou mi na přechod skočila ženská s kočárkem. Pleskl jsem pravačku na klakson a začal agresivně troubit, pak jsem levačkou chytil páčku pod oknem, abych okýnko stočil dolů. Jenže jsem za ní zabral tak silně, že jsem po dvou tempech zůstal s kličkou v ruce, a okno stočené jen dva centimetry. Musel jsem vypadat jako mašinka tomáš, protože přísahám bohu, že mi z nosu i uší šla pára. "JESTLI NECHCEŠ DĚCKO TAK JDI NA POTRAT A NE NA SILNICI TY TUPÁ NÁNO!" Zařval jsem skrze škvíru v okně, pak znova zatroubil a objel jsem ji kolem. Podíval jsem se nanemečka. "Chápeš to?!" Zavrtěl jsem hlavou a pomalu jel dál. Aby toho nebylo málo, začal němec zase mluvit, a musel mít poznámky na můj den. "Jestli mě bude někdo ještě chvíli srát, přísahám bohu že ho dojedu hodit do tý stejný díry kam jsem spadl já." Procedil jsem skrze zuby a dál se věnoval řízení.

Bůh ví, jestli náhodou neměla v kočárku dítě vampíra, to bych jí šel udělat pozdní potrat. Radši dál nebudu provokovat toho nerváka. Ještě by ten můj skalpel skončil v mojí krční tepně, ale Bože, mě to tak baví! Ten jeho rudej obličej a pára z uší mi dělá tak dobře, že tomu nejde odolat. Každopádně se radši snažím v hlavě vymyslet, jak se budu chovat při takové situaci. Mám strčit Trinity taky dortík do huby? Kurva, to neznělo tak jak by mělo. Asi budu bodat do čehokoliv, co nevypadá přátelsky. Tak snad tam nebude zrcadlo, probodat sklo není bezpečný. Nicméně jsem zvědavej, jak to dopadne. Nikdy jsem v takový akci nebyl, maximálně při zkoušce vstupu do inkvizice. Umřít dneska opravdu nechci, minimálně po boku takovýho mručouna. 
Co mě zaskočilo je však stav Benjaminovo auta. Říkal jsem si, že můj Hilux je sračka, ale očividně není. Ten se aspoň za jízdy nerozpadá, čekám, kdy tomu baworáku upadne kolo, nebo rovnou celá náprava, minimálně ty zvuky, co to auto vydává, tak zněj. ,,Příště pojedem mym, tvoje auto zní jak typický ženská, když se jí něco nelíbí."