Danny vycítil, že to prehnal a celý čas, čo boli v aute radšej neprehovoril ani slovo. Jednak nechcel súkromné veci riešiť pred treťou osobou Jamesom, ale potreboval si hlavne zrovnať myšlienky. Bol rád, že po tom vystúpení v kúpeľni s ním vôbec nastúpila “dobrovoľne“ alebo skôr nasilu, lebo vedela, že ju inak nepustí kým si to celé nevydiskutujú.. “To čo som povedal.. som nemyslel úplne vážne.“ Svojím zamatovým hlasom ospravedlňujúco prerušil ticho, ktoré bolo až deprimujúce. Nakoniec zastali pred vysokou vysvietenou budovou, kde na najvyššom presklenom poschodí bol slávny bar Dublin spojený s luxusnou reštauráciou. Celá smotánka a najvyšší predstavitelia, čo niečo znamenali sa tu schádzali, aby si užili príjemný večer s 5 hviezdičkovou obsluhou a miliónovým výhľadom na celé mesto. James im otvoril dvere, aby mohli vystúpiť, pričom Danny vo svojom business casual štýle neisto Lady nastavil ruku. Nevedel či po tom všetkom ako sa predviedol v tom najhoršom svetle vôbec bude chcieť, aby sa jej dotkol. Potom spolu prešli okolo recepcie smerom ku výťahom, kde stretol svojho obchodného partnera a najnovšie ministra financií so svojou manželkou. “Pán Gray a dáma?“ Kývol mu hlavou minister, pričom sa decentne usmial na krásnu Lady v koktejlových šatách, ktorá ho sprevádzala. “Zdravím Albert a Jacqueline /Žaklin/“ Odpovedal Danny neprítomne len zo zdvorilosti, ale nevenoval im pozornosť. Celý čas skúmavo sledoval Lady či je na neho stále naštvaná alebo má nejakú šancu to napraviť. Do výťahu nechali nastúpiť najskôr dámy a potom spolu začali stúpať smerom hore. Na jednotlivých poschodiach pristupovali ďalší hostia, ktorí sa zdravili Grayovi a posúvali ich smerom dozadu veľkého výťahu so zrkadlami. Nakoniec vyťah zastal na poslednom 200.poschodí, kde sa otvorili dvere priamo do reštaurácie. V miestnosti s diamantovými lustrami boli tlmené svetlá, aby majiteľ mohol každej spoločnosti zabezpečiť intimitu a nie oslepujúce reflektory. Všetko tam bolo na prepychovej úrovni s dôrazom na detaily, ešte aj toalety boli vrcholom vymoženosti. Takmer hneď sa ich ujal hlavný čašník, ktorý ich usadil do VIP banketky, kde mali súkromie len oni dvaja. Následne im s gráciou podal slávnostné menu, kde samozrejme neboli žiadne ceny, aby si dámy mohli vybrať bez výčitiek na čo majú práve chuť. Pre Graya a celú smotánku v danom podniku boli ceny nepodstatné, pričom Danny tam mal otvorený účet ako gold zákaznik. Bez toho aby sa dopredu Astórie spýtal si dovolil na začiatok objednať ustrice s omáčkou Mignonette a k tomu Grand Cru Chablis, francúzske víno prémiovej kvality zlatožltej farby so striebristými odleskami. Keď konečne časník odišiel a nechal ich osamote, Danny sa prisunul bližšie aby s Lady mohol nadviazať intímny očný kontakt. “Tie šaty Ti neskutočne pristanú, ešte viac zvýrazňujú Tvoju krásu až neviem či mám žiarliť.“ Položil si ruky na svoje stehná, ale tentoraz sa jej ani nedotkol. Aj keď vedel, že v tých sladkých šatočkách nemá ani kalhotky, pretože tie skončili v jeho vrecku.. ale po tom, čo spravil si zatiaľ držal odstup. “To čo sa stalo.. mrzí ma to. Už som ti spomínal, že mám temnú minulosť, ale nedokážem Ti ubližovať.. Chcel som sa od teba držať ďalej, aby si mohla žiť svoj bezstarostný život s Alecom, ale nemôžem na teba prestať myslieť. Lady.. doslova a do písmena ma privádzaš do šialenstva ako mi v jednej krásnej chvíli povieš, že to bolo úžasné a v druhej mi jednu vrazíš. Potrebujem aby si so mnou viac komunikovala, chcem ťa viac spoznať, zistiť ako sa naozaj cítiš. Čo sa ti páči a čo vlastne chceš?“ Zrazu Dannov monológ prerušil jeho poskok, ktorý mu doniesol zásielku, kde bola Astorina stratená kabelka. V poslednej chvíli ju zachránili z jeho vyhoreného hotela spolu s dokladmi a mobilom. Keď očkom skontroloval jej obsah, položil ju na stôl. “Musíš si vybrať. Buď chceš žiť nudný presladený život s ním alebo to riskneš so mnou? Ak si vyberieš prvú možnosť, budem to rešpektovať a nebudem ti viac robiť problémy.“ Sťažka vydýchol. Len pomyslenie, že by patrila niekomu inému ho mučilo. “Síce ma to bude stáť veľa síl.. ale nechám ťa na pokoji a už sa ťa ani nedotknem. Môžem ti to dať aj písomne ak bude treba.“ Povedal vážne s okamžitou platnosťou, pretože nutne potreboval poznať odpovede. Za ten čas prišiel čašník a dokonale vychladené víno im v rukavičkách nalial do vysokých diamantových pohárov a pred nich položil veľkú misu ustríc s ľadom, kde v strede bola špeciálna omáčka. “Je to všetko pane alebo si dáma ešte niečo praje?“ Danny mu nevenoval pozornosť, pretože bol zahľadený na Lady. Neznášal ten neistý pocit keď niečo nemal pod kontrolou. Netušil ako sa rozhodne Lady a to čakanie na odpoveď ho ubíjalo. Nakoniec sa nahnevane pozrel na čašníka aby konečne vypadol ak si samozrejme Lady nechce ešte niečo objednať..
Svou dlaní jí pevně sevřel hrdlo a s nasranou tváří jí pozvedl na špičky. Lady se mu zhrozeně podívala do očí a své nehty zaryla do jeho zápěstí. Hlavou se jí začaly zběsile honit vzpomínky a myšlenky o úzkostém lapání po dechu, prosbách a slzách. O kritických momentech a pocitech bezvýchodného zoufalství, které hraničilo se smrtí.
"Jak jakože si nestihla uvařit? Co si tu do prdele celý den dělala?!* Rozohní se a bouchne lahví vodky o stůl. Červeně podlitýma očima se na ni zadívá a vycení žluté prohnilé zuby. "Bestak si tu s někým chrápala, co?! Co taky jiného, když tu nejsem." Prudce se zvedne, až židle za ním spadne a rázným krokem se k ní rozejde, chytí pod krkem a pohrdavě změří pohledem. "Stejná děvka, jako ostatní..." Přecedí mezi zuby a pevně jí sevře hrdlo. Astorie začala tiše prosit, zatím co v obličeji rudla a zoufale lapala po dechu. "Cože? Neslyším tě. Chceš se omluvit? Za to, že mi nasazuješ parohy? Co taky jiného, kurva! Jsi jen obyčejná děvka a nebýt mě, šlapeš teď chodníky a chrápeš v chudobinci se svou zasranou matkou! Měla by si mi děkovat a být vděčná, ale ty místo toho vymýšlíš, kudy zdrhnout a s kým zahnout. Snad si nemyslíš, že zrovna na tebe čeká něco lepšího, než máš tady. Ty, která si v životě nehrábla na pořádnou práci a já tu musím dřít jak otrok! Máš mě snad za svého otroka?!" Vypění ve svém dlouhém monologu, který jí řve přímo do obličeje. Astorie už stíhá jen polikat slzy a odevzdaně se mu omlouvat za vše...i za to, co se nikdy nestalo. Nebylo to poprvé, ale pevně věřila tomu, že jednou to bude naposledy. I kdyby se o to musela postarat vlastníma rukama. "Takže teď, jako každá normální ženská, se otočíš ke spižírně a přineseš mi na stůl něco jedlého, rozumíš?!" Zatne zuby a povolí stisk. Sotva se ale Astorie opět dotkne nohama země, pěstí jí prudce udeří do podbřišku, načež se skácí k zemi. On se zatím pomalým krokem odšourá ke stolu, zvedne si židli a znovu si přihne z flašky.
V náhlém krátkém záchvatu silné paniky a strachu vycenila zuby. Tváře jí ještí víc pobledly, aby vynikly temné žilky kolem očí, které se jako pavučina rozrostla po celém obličeji. Oči se podlily krví a panenky zčernaly. "Pusť mě!" zavrčela, když se konečně vzpamatovala z prvotního šoku. Nemohlo se jí nic stát, vždyť už skoro dvě staletí nežila, ale jisté věci se hojí jen těžko. A on zvládl uhodit na místo, které ještě stále tepalo. Prudce ho potom odstrčila a sama poodešla. Bezeslova mu kývla, aby odešel. Rozhořčenost z ní přímo sávala a svými výhružkami to jen umocnil. Tohle si k ní dlouho nikdo nedovolil a zopakovat si to určitě nechce. Ani neví, co jí mrzelo víc, jestli to, že opět podlehla svým panickým strachů a nebo to, kdo to spustil. Bezeslova se oblékla, nachystala a upravila. Se svou typicky hrdou a kamennou tváří ho doprovodila k autu a nasedla. Po celou dobu v ní bylo jasně čitelné, jak moc Danny přešlápl. "Přehnal si to. A věta, že si to nemyslel... úplně... vážně, mě nepřesvědčuje o tom, že by si to neudělal znovu." odpoví suše a otočí se k okýnku. Zanedlouho zastavili u jedné z luxusních restaurací, Danny vystoupil a podal jí ruku. Astorie měla pevně nastavené normy a mezi nimi patřila i pravidla společenského chování. Osobní vztahy a emoce se nemají tahat na veřejnost, nikdo na to není zvědavý. Mají svých problémů dost a je jim sympatické, když naopak někdo vyslechne je. Proto přijala Dannyho dlaň a hned jak mohla, zase se od ní vzdálila. Na dva nové společníky se mile usmála a s klidným, vlídným "Velmi mě těší, že Vás poznávám. Snad na nás nečekáte dlouho." jim potřese rukou. Následně je doprovodila do prostorů luxusní restaurace, kde se rozdělili každý do své kóje. Danny potom začal dlouhý monolog, ve kterém jí vyznal lásku a respekt vůči jejímu rozhodnutí. Lady s díky odmítla cokoliv alkoholického a požádala o vodu. Prsty nervózně začala klepat o stůl, chyběla jí cigareta, nebo cokoliv tomu podobné. Při první příležitosti si bude muset udělat test. "Máš pravdu, měli bychom si to mezi sebou ujasnit. Nepopírám, že k tobě delší dobu něco cítím. Dlouho jsem si to nechtěla přiznat a prakticky jsem to banalizovala jako chvilkové pobláznění.... To, co se stalo těsně před obchodem mě utvrdilo v původním přesvědčení." Řekne s vážnou tváří a poté se na chvíli odmlčí, aby se napila a vzala si na talíř trochu jídla. "Ta facka nebyla fér, pokud už byla nutná, měla přijít dát hned a ne čekat, až naberu sílu. Za to se omlouvám." doplní klidně a nezaujatě. "Co od druhého nečekám a nestrpím je fyzické a psychické násilí. Nejsem fackovací panák a mám své hranice. Takže, ještě jednou se mě dotkneš a nebudu za sebe ručit. Ve společnosti se nejspíš nadále budeme stýkat, ale budeš ten poslední, za kým půjdu. Rozumíme si?" Zhluboka se nadechne a napije čisté jemně perlivé vody. "Aby sis nemyslel, prošla jsem si mnoha věcma a nehodlám opakovat stejné chyby. Ani známosti." na sucho polkne a skloní oči. Hluboko uvnitř jí to neskutečně bolelo.
Keď ju Danny po tej facke v nahnevanom afekte /bez nejakého hlbšieho rozmýšľania/ s temným pohľadom pritlačil za krk a zodvihol do výšky, začal sa jej vyhrážať. Nemyslel to tak vážne ako to vyznelo, pričom vedel, že Lady už bola upír, takže by sa jej nemalo nič stať. V jej pohľade však uvidel zhrozenie, bolesť, zvlhnuté oči až úzkostne lapala po dychu. Takéto pocity vyvolával a užíval si u svojich obetí, ale nie u Lady, ktorú nemohol takto vidieť.. Pripadal si ako netvor, ktorý nepozná svoje hranice až v nej prebudil psychickú traumu možno ešte z minulosti. Keď na neho skríkla aby ju pustil, takmer hneď ako po studenej sprche sa prebral zo svojho temného moodu. Niežeby sa zľakol jej sexy vrčania s vystúpenými žilkami, ale bol zaskočený jej predchádzajúcimi emóciami. Automaticky povolil zovretie a opatrne ju postavil na nohy, kde sa ho snažila od seba odstrčiť. Bez slova radšej vybehol z kúpeľne, aby sa nespustilo jeho trýznivé svedomie, ktoré by ho nenávidelo. Nevedel presne, čo sa v jej myšlienkach odohrávalo, ale na moment otvoril jej hororovú komnatu, ktorú si nevedel ani predstaviť. Lady sa mu s tým nikdy nezdôverila, bohužiaľ nevedel čítať myšlienky, inak by tomu debilovi vytrhol gule a veľmi.. veľmi.. pomalou bolestivou smrťou krvilačne zavraždil a jeho znetvorené telo hodil Alice ako žrádlo pre zombíkov! Danny nechcel aby ho rovnako neznášala a spájala si ho s nejakým jej ex prijebaným násilníkom, ktorý chlastal prvú ligu. Bol rád, že s ním vôbec nastúpila do toho auta, ale cítil to napätie z jej strany akoby klesol v jej očiach. Vôbec mu nedôverovala a on sa tomu ani nedivil. “Máš pravdu.. Vďaka tebe si uvedomujem, že musím krotiť svoje výbušné nálady. Panebože Lady.. pri tebe jednoducho strácam hlavu a robím hlúposti, ale radšej by som na tej základni chcípol ako žil ďalších tisíc rokov s tým vedomím, že som ti nejako ublížil..“ Povedal to úplne vážne Lady priamo do očí ešte predtým ako od neho chladne odvrátila zrak smerom do okna. Danny potreboval vyžehliť situáciu, preto keď auto zastalo na červenom koberci pred vysokou budovou, vystúpil ako prvý, aby jej mohol podať ruku. S hraným výrazom v tvári ju našťastie prijala a spolu s ním elegantne prešla smerom k výťahom ako keby sa pred chvíľou nič nestalo. Danny z nej skúmavo nespúšťal oči až dokým od neho nestiahla ruku, ktorú radšej podala ministrovi financií a jeho manželke. “Moja priateľka..“ Naschvál zdôraznil /aj keď to nebola úplná pravda/, ale chcel aby sa stiahli všetci tí businessmani, ktorí si ju obzerali. “Lady Astoria Coimbra de la Coronilla y Azevedo.” Dalo mu to veľa námahy kým sa vôbec naučil jej zložité meno, ale konečne ho vyslovil správne. “Moji starí známi.. dobre, nie až takí starí..“ Zasmial sa. “Minister financií Albert Connel so svojou manželkou Jacqueline.” Opätovali jej milý úsmev s úctivým podaním ruky a spolu s ňou prešli do luxusnej reštaurácie. “Potešenie je na našej strane. Gray môže byť rád, že má niekoho ako ste Vy drahá Astória. Máte šlachtický pôvod zo Španielska?“ Začala vyzvedať Žaklin, ktorá by si ju najradšej ukradla na klábosenie pri kávičke. “Žeby Gray konečne dostal rozum?" Podpichovačne sa spýtal Albert, pričom sa zasmial, pretože dobre vedel, že Danny vetko počuje. "Neviem čo s ním robíte Lady, ale má oči len pre Vás a neflirtuje tu s každou sukňou.“ Ako jeho bývalý obchodný partner veľmi dobre poznal Dannyho, preto si ho rád pri každej príležitosti priateľsky doberal. Danny s vážnou tvárou sledoval tých troch, ktorí ho ignorovali a rukami si Lady zozadu pritiahol okolo bokov. “Veľmi vtipné. Snáď mi ju ešte nechcete odradiť..“ Privoňal si k jej vlasom, po ktorých ju pobozkal. Následne sa odtiahol, pretože vedel, že je na neho stále nahnevaná. Potom prišiel čašník, ktorý ich po rozlúčke so známymi odprevadil do vedľajšej súkromnej miestnosti, kde Danny hneď objednal luxusné predjedlo a k tomu kvalitné vínečko. Avšak Lady chcela len vodu, nič alkoholické, dokonca si nezapálila ani cigaretu. Zatiaľ tomu nepripisoval pozornosť, pretože ho zaujal rozhovor, v ktorom mu konečne potvrdila, že k nemu tiež niečo cíti.. Jeho pery sa zvlnili do spokojného a rozžiareného úsmevu až kým to nezaklincovala. Ospravedlnila sa mu za facku, ktorú mu vraj mala vypáliť skôr a nakoniec dodala, že ak sa jej ešte raz dotkne pošle ho do hajzlu. Danny celý stuhol s prekvapeným výrazom v tvári, pretože už nechcela opakovať rovnaké chyby. Nebol zvyknutý na odmietnutia po tom, čo s niekým "strávil noc" skôr naopak. On bol ten čo im už nezavolal alebo nedvíhal mobil. Teraz však cítil neistotu a strach, že to naozaj dojebal. Na stole ju jemne chytil za ruku a druhou rukou jej ukazovákom a palcom zodvihol bradu, aby sa mohol pozrieť do jej sklopených očí.. “Lady naozaj neviem.. čím všetkým si si musela v živote prejsť, ale keď budeš pripravená budem rád.. ak sa mi s tým zdôveríš, aby som ťa mohol lepšie pochopiť. Na tu facku som reagoval prehnane a tým som zrejme prebudil tvoje najtemnejšie obavy, ale ako som spomínal nemal som v pláne ti.. doprdele.. ublížiť. Očarila si ma telom aj dušou. Určite aj ty cítiš tú vášeň, posadnutosť, niečo, bez čoho sa nedá žiť. Asi nemáš dobré skúsenosti s bad boys, ale nemá zmysel prejsť tak komplikovanú cestu a nedať nám dvom šancu.. Vzťahy nikdy neboli ľahké, budem na tom musieť pracovať každý deň, ale chcem ti byť bezpečnou a vernou oporou, pretože ťa neskutočne chcem. Lady Astoria.. Chcem ťa celú, len teba, každý deň, hoci aj tu a teraz.. Keď si konečne uvedomíš, že chceš s niekým stráviť zvyšok svojho života, zrazu chceš, aby ten zvyšok života začal čo najskôr.. a neušla si mi.. kvôli nejakým mojím stupidným prešľapom.“ Povedal úprimne a celkom rozhodený z jej posledných slov sa pozrel na čašníka, ktorý sa tam znova objavil ako duch.. “Nevidíte, že to víno Lady nechutí, chceme niečo špeciálne!“ S hypnotizujúcim pohľadom, aby ten čašník nevrieskal a zabudol na všetko, čo sa tam práve deje.. ho silno potiahol za ruku. Chytil ostrý nôž, ktorým mu prerezal žily a nechal stiecť do čistého vysokého pohára. “Snáď dáma nebude piť čistú vodu.“ Keď sa pohár naplnil, zobral plátenú servítku, ktorou mu zaviazal ruku, aby nenarobil zbytočný rozruch a poslal ho preč.
Po jeho monologu od něj s povzdechem odvrátila oči a zadívala se na světla pomalu se probouzejícího města. Sluneční paprsky hladily opar nad špinavými chodníky a unavené tváře se míjeli při střídání na dvanáctihodinových směnách. Skoro až cítila, jak moc by chtěli ještě ležet v posteli, dopoledne si uvařit, odpoledne věnovat dětem a noc partnerovi. Je tolik příjemnějších činností a ty všechny jsou jí na míle vzdálené. Mami, až vyrostu, budu mít taky takový dům, jaký máš s tatínkem a budu tam mít černochy. A taky bohatého manžela a hodně moc dětí. Asi tak deset. A budeš za náma jezdit na čaj s kamarádkama a pozvu i paní Brownovou, pokud bude hodná. Co šlo, odvál čas a zahubila nesmrtelnost. Své depky, ale nechce a nemůže tahat ven, brečela by jen nad rozlitým mlékem. Své další poznámky pro zatím polkne a nechá se vyprovodit ze dveří luxusního auta, aby stanule před ještě luxusnější restaurací pro vybranou sortu lidí, pro ni a jí rovné. Vědoma si své nadřazenosti se seznámila s nečekanou společností. Zahrřálo ji na místě, kde bylo srdce, když Danny bez chyby vyslovil její dlouhé jméno a ani jendou ne nezadrhl. Ten to snad musel při dlouhých nocích trénovat. Další slova s milým úsměvem venuje Žaklin, které s k ní při zmínce o šlechticích nalepila. "Ano, můj rod má ve Španělsku kořeny. Vlivem politických a ekonomických zájmů jsme se ale rozděli a já v současnosti žiji zde." Poznala už mnoho zvědavců a rozhovory podobného rázu jí vždy jen utvrdily v její nekonečné dokonalosti a výjímečnosti. Pomalu přešli do prostor baru, kde je usadili do kójí. Cestou nijak nereagovala na rozhovory, které mezi sebou muži vedli Jak dostal rozum? Jak konečně? Jakou roli v jheo životě, sakra, hrála a hraje Aurora. To si jí nikdo nevšiml? Ne že by si mohla nějak vyskakovat, ale co je potom zač. A co bych byla zač já?" Hlavou se jí začínaly míhat znepokojiné otázky, na které asi ani nechtěla znát odpověď Všechy ty lichotky a uhánění...chtěla nahlédnou skrze ně a hodnotit holá fakta. Je zadaný a to mu nezabránilo si něco hzačít s další ženou, okolí ho tu plácá po rameni, jako by si našel po bůh ví jaké době přítelkyni,a le přitom on ještě stále zadaný je. A poslední fakt, začínal se jí z toho pomalu zvedat žaludek. Všechy jeho dotyky se v jejím podvědomí měnily v neznámé sítě, do kterých za žádnou cenu nyní spadnout nechtěla. Jen mantinely společenského vystupování jí držely na uzdě. Po nalití vína a přinesetí předkrmu spustil Danny další z monologů, na který už ale byla očekávaná její reakce. Lady se na chvíli se semknutými rty a skloněným zrakem odmlčela. Přemýšlela, jak nejlépe zvolit slova, který by vystihla co cítí a zbytečně se do toho nezamotala. nakonec se pousměla a zadívala se na něj. "Prošla jsem si mnoha věcma a o to náročnější to pro mě je." řekla na úvod, aby ho aspoň trochu připravila na to, jak rozporuplně může znít. Nervózně zaklapala nehty o stůl a pokračovala ve stejném vážném a upřímném tónu. "Celý ten večer, pokud vím, nebyl v plánu. To ale nic neměníé na tom, že mě nikdo nebude držet pod krkem a k tomu vyhrožovat. To, jak málo ti k tomu stačilo mě jen utvrzuje v tom, jak moc si na tebe mám dávat pozor, napříč tomu, co k tobě cítím. Jsou bad boys a jsou hajzlové, se kterými nechci ztrácet svůj čas. Co z toho jsi ty nechám už na tvém uvážení. Já jsem ochotná jít do vztahu s podmínkou absolutní důvěry a bezpečí, se kterou si z tvé strany nejsem jistá. Další věc je, že na nás oba někdo doma čeká. Minimálně vůči nim by začínání něčeho nebylo slušné. Byla bych proto ráda, kdyby jsme se oba rozšeli svou vlastní cestou, vypořádali se s tím, co vlastně chceme a co očekáváme a...urovnali si osobní záležitosti. Mám dojem, že mnozí se na mě dívali jako na, po dlouhé době, novou partnerku, což mi v kontextu s Aurorou přijde v lepší případě úsměvné." Odloží příbor, kterým dojedla malou porci předkrmu, který si dala na talíř. Ke koutkům úst si přiložila ubrousek a trochu vykolejeně se zadívala na to, co se před ní odehrálo. Jak bez mrknutí oka chytil tu nebohou duši a obral ji o krev. I to, jak během vteřiny zapomněl na to, co ho ještě na základně rozhodilo a vytočilo k nepříčetnosti. Nežádala si to, ale ochotně se napila, aby uhasila žízeň a hlad v jednom. U toho byla sama ze sebe zděšená, protože za to, co by dle normy měla odsoudit, byla vděčná. Poté, co vyprázdnila sklenici do poslední kapky a vděčně se špičatými zoubky se na něj usmála, si opět otřela koutky úst. "Snad jsme si to tímto vyjasnili. Vím, kdo jsi a nedělám si iluze. Sama ale chci moít vedle tebe pocit bezpečí a důvěry." Podívala se na něj, zda má něco, co by dodal a pomalu se nachystala k odchodu.
Danny sa celý čas snažil jeho násilné konanie odčiniť a na Lady urobiť dojem, ale nakoniec mu to ešte viac dojebali tí jeho známy.. Dobre vedeli, že predtým chodil s Aurorou, ale tí nafúkaní aristokrati s predsudkami ju nikdy poriadne neprijali do spoločnosti. Pre nich Aurora bola len ďalšia Dannyho krátka známosť a nie vážny vzťah. Lady však nečakane prijali ako jeho novú partnerku na úrovni, pretože mala šľachtický pôvod. Danny hlavne nechcel, aby si niekto myslel, že Lady je nejaká jeho bokovka aj keď sa oficiálne ešte nerozišiel s Aurorou. Obidvaja boli ešte vo vzťahu, ale nikto z nich neplánoval dnešný večer. Jednoducho sa to stalo a Danny vedel, že chce byť jedine s ňou. Kvôli všetkým tým zvedavcom, ktorý Lady hltali pohľadom ju bez nejakého hlbšieho rozmýšľania predstavil ako svoju priateľku. Nejak neriešil detaily, ale ocenil, že sa jeho známy nepýtali na Auroru, pretože by sa to ešte viac zamotalo. Albert však naschvál, aby podpichol Graya, začal trepať hovadiny, čo bolo Lady určite nepríjemné. Nabudúce mu tie jeho debilné poznámky vráti, ale tentoraz jeho celú pozornosť mala Lady, ktorú radšej odprevadil do súkromnej banketky. Keď mu jasne vysvetlila, že si najskôr musia vyriešiť svoje osobné veci.. Danny zvážnel. Na jednej strane to chápal, ale na tej druhej nechcel, aby odišla. Z jej slov mal zmiešané pocity. Potom ako čašník bežným spôsobom poslúžil ako lahodný krvavý drink pre Lady, mal pocit, že sa na neho pozerala ešte horšie. Veď boli v predraženej luxusnej reštaurácii, takže si dopredu zaplatil všetky.. samozrejme aj tie nadštandardné služby. Samotné slovo luxus znamenalo, že je ich povinnosťou uspokojiť všetky potreby zákazníka, dokonca skôr ako o to vôbec požiada. Nevidel v tom žiaden problém. “Lady.. nikdy som ťa neklamal sladkými rečičkami.. sama vieš, že som hajzel. Asi sa budem opakovať, ale ako vampír som vyvraždil celé dediny a nerobil som rozdiely medzi ženami ani deťmi. Ako mafiánsky boss som si vybudoval svoju moc a rešpekt na strachu a nechutnom mučení, nechcem zachádzať do detailov.. už teraz mám pocit, že ma istým spôsobom nenávidíš za to, čo som ti vo svojom nahnevanom afekte spravil. Nikdy by som ti však fyzicky neublížil.. nemôžem, nechcem ani to nedokážem, pretože ŤA.. pri všetkých démonoch.. Astoria.. milujem. Chcem aby si mi dôverovala a cítila sa bezpečne.." Spravil by pre ňu čokoľvek, aby k nemu cítila to isté. Danny sa jej pozrel priamo do jej oslnivých očí, aby vedela, že to myslí vážne pričom ju nežne pobozkal na ruku. “Skôr by ma zaujímalo čo ku mne naozaj ty cítiš? Strach? Nenávisť? To čo sa stalo.. neviem to vrátiť späť, ale už sa to nezopakuje. Nechcem aby si sa ma bála ako nejakého tvojho ex parchanta, ktorý ti zrejme spôsobil traumu a ktorého by som najradšej..“ Odmlčal sa, lebo ju nechcel desiť ďalšími jeho zvrátenými mafiánskymi praktikami. “Len prosím neodchádzaj..“ Začal ju nežne bozkávať po ruke pričom vášnivými bozkami prešiel vyššie až sa perami jemne prisal na jej krk. “Láska si taká sladká až nedokážem odolať.“ Jednu ruku si zaplietol do jej blonďavých vlasov a druhou nepozorovanie zišiel pod stôl s bielym obrusom. Dlhými prstíkmi dráždivo kĺzal po jej zamatovej pokožke stehna až k vnútornej strane, kde pomaličky s citom putoval stále vyššie smerom k rozkroku. Nemala ani kalhotky a to ho neskutočne rajcovalo. Zastavil sa až pri jej odhalenej mušličke, po ktorej ako bandita mrazivým pohybom párkrát prešiel kým do jej úzkej dierky vsunul svoj najdlhší prstík. “Ahh.. miláčik..“ Túžobne jej vydýchol do uška. Síce si za toto vyslúžil asi ďalšiu facku, ale radšej jej roztopašné ústa umlčal intenzívnymi bozkami. Prestal by jedine vtedy keby ho sama zastavila. Zrazu Dannyho intímnu chvíľku prerušil prominentný párik Alberta so Žaklin, ktorý sa tam objavili bez pozvania. “Tu sú naše zaláskované hrdličky! Všade sme Vás hľadali, chceli sme Vás pozvať na pohárik.“ Povedal do nálady pripitým hlasom minister financií, ktorého ťahala manželka. Žaklin vedela, že prišli nevhod, preto sa s ospravedlňujúcim pohľadom zadívala na Lady, ktorá sa odtiahla od vášnivých bozkov. Danny však svoje nezbedné prstíky nechal pod stolom priamo v jej vlhkej dierke, kde dvomi vsunutými prstíkmi zatlačil na jej tajomný bod G a zoširoka s nimi obkrúžil.. Takmer automaticky sa v nej začal hýbať dnu a von pričom zrýchloval na tempe. Akoby sa pod stolom nič nedialo popritom sa celkom vytočeným pohľadom pozrel na Alberta, ktorý si na drzovku sadol hneď oproti nim. “Zaujímalo by ma, kde Gray zase spoznal tak krásnu ženskú?“ Žaklin ho hneď stopla. “Albert nevidíš, že chcú mať súkromie. Prosím ospravedlňte môjho manžela, trošku to prehnal s alkoholom.“ Snažila sa upokojiť situáciu, pretože si všimla ako ho Danny prepaľoval pohľadom. “Akože zase?! Lady je samozrejme iná ako všetky ostatné.. Albert asi som ti už dávno nenakopal prdel pri billiarde.“ Povedal svojím sebavedomím hlasom, ale momentálne ho veľmi nezaujímal. “Už sme aj tak na odchode, že láska?“ Skúmavo sa pozrel na Lady, ktorej rúčku tiež nepozorovane stiahol pod stôl smerom na jeho tvrdý a navretý rozkrok v čiernych džínsoch. Najradšej by ju odprevadil na dámske toalety, ktoré boli v tomto podniku tiež vrcholom luxusu alebo ho skôr pošle do hajzlu.
Na pozadí diskuze a společných kroků hrála rytmická příjemná hudba, která perfektně umocňovala noblesní atmosféru Irské restaurace. Jemu to možná ještě nedocházelo, ale jí se dělalo mdlo ze všeho, co by mohlo nastat. A že to je ve většině jen otázkou času. Co když je tu teď někdo viděl? Jak to bude vysvětlovat Alecovi? A co teprve Sedricovi? Co když je těhotná? A co když se provalí celá noční jízda, razií v hotelu počínaje? Nějak to dopadne, teď se hlavně nesmí stresovat. Jen si začala moc vysokou a nebezpečnou hru. Pocítila moc snad všech, jejichž jméno něco zajímá. A teď může být v hledáčku díky informacím, které doposud nasbírala. S Dannym se usadila do předem připravené kóje v diskrétní vzdálenosti od zbytku strávníků a s dlaněmi položenými na stole naslouchala jeho slovům. "Ano, vím kdo jsi a co máš za sebou. Jsem si vědoma, jakých zvěrstev ses dopouštěl a věř mi, že to je to poslední co mě znepokojuje. Od predátora nelze čekat andělstké skutky. Ale důvěra a pocit bezpečí se je něco, co si u mě nezískáš na povel a nebo po první noci. Řekně klidným hlasem a pohledem upřeným do jeho uhrančivých očí. Potom se pousměje, když zmíní toxického ex. "Kdybych se tě bála stejně, jako svého toxického ex, tak s tebou naložím velmi podobným způsobem. Ale ještě stále žiješ." Poznamená, aby ho uklidnila a oddálí se s krvežíznivou jiskrou v oku. "Jeden incident netvoří pravidlo. Ale jak si správně řekl, je to něco co se vůči mě nebude opakovat. Cítím se pohoršeně, že si to vůbec zkusil. A věř, že chybovat je lidské, ale odpouštět božské. A já zatím Bohem nejsem. Rozumíme si?" Pokračovala klidným hlasem, ve kterém bylo lehce patrné, jak moc to přehnal a jak těžce ji nakrkl. Jestli to byla u Aurory běžná praxe, budiž. Lady je ale docela jiný materiál. I přes to s rukou neucukla, když se jí dotkl a na venek působila maximálně distingovaně. Tiše sledovala, jak se rty přiblížil k její pokožce a pomalu ji líbá směrem k ramenům a poté ke krku, kde se zastavil. Ruce přitom zanořil do jejích vlasů a dlaň druhé ruky pod bílý ubrus. Teď už musela zatnou zuby. "Přestaň." Přecedila, když uslyšela vrávoravé kroky, které se blížily. Už s první větou nevítané návštěvy chtěla bolestně zavřít oči. Bylo to krajně nemístné a nepříjemné. Dokonce se i zamyslela nad tím, jestli by někomu chyběl, když by si ho dala ke svačině. Z tohoto rozjímání jí opět vyrušil, kdo jiný, než Danny. "To je v pořádku, Žaklin. Právě jsem na odchodu." Usmála se jejím směrem a zatím co si z klína sundávala vínově rudý ubrousek, krátce mu stiskla ruku. Po poznámce, že je už zase další v řadě měla dost. Může být nesmrtelná jak chce, ale s absencí cigaret její tolerance vůči okolí klesá nesporně rychleji. Z chvějících se prstů bylo možné vyťukávat morzeovku a na jeden dech by naplnila několik balónků k dětské oslavě. "Děkuji za zpestření večera, ráda jsem vás poznala." Stoupne si a podá si s nimi ruku, přičemž o poznání odměřenější, asíše až nucený úsměv věnu je tomu podnapilému politikovi. Ještě se hlédne, aby náhodou něco nezapomněla a svižným tempem vyrazí k hlavním dveřím. Obsluha restaurace má v jejím tempu náročné včas předat kabát, rozloučit se a ještě otevřít dveře. Ona s nimi neztrácí více času, než je nezbytně nutné na formality. Sklenku ani cigaretu neměla jen několik hodin a už se dostavují abstinenční příznaky. Netrpělivě si stoupne k chodníku a zamyslí se, kde nechala auto. Počkat, jaké auto? I kdyby někde nějaké měla, klíče jsou v nenávratnu.... K čertu se vším! Do háje! To snad není možné! Teď bude řešit ještě odtahovku a nové klíče? A doklady? A do bytu se vlastně taky nedostane. Perfektní...noc jak vymalovaná. Ne, nesmí se rozčilovat, musí být klidná a vyrovnaná. Nádech, výdech. Jakýkoliv stres se může odrazit na dítěti. Krátce si promne čelo a chytí se za kořen nosu. "Danny, máš možnost vzít mě do nějakého hotelu?" Otočí se k němu. Procházka nad ránem by možná byla zajímavá, ale určitě ne vítaná.
Danny nijako nevnímal okolitú hudbu a šum reštaurácie. Tieto nechcené zvuky úplne odfiltroval, vnímal len znepokojenú Lady, jej vôňu a nervózny dych. Zrejme sa pri ňom cítila nekomfortne alebo ju niečo trápilo, čo nedokázal vyčítať z jej myšlienok. Vyznal jej svoje city (čo nerobí často, vlastne vôbec), ale nedostal žiadnu priamu odpoveď, len ho odbila s tým, že mu nedôveruje. Z jej slov vraj bol úspech, že nedopadol ako jej ex. Nad tým sa musel ironicky pousmiať, pretože on by nikdy nedopadol ako nejaká socka, ktorú by len tak na posedenie niekto zakilloval. Popravde sa skôr cítil ako debil, ktorý si tam vylieva svoje srdce, ale Lady ho neberie vôbec vážne. Buď necítila k nemu to isté alebo ako typická žena chcela čas, aby jej to dokázal v praxi. Lady nebolo jednoduché si získať, dokonca na ňu nezapôsobili ani jeho úprimné slová, ktoré si nabudúce radšej nechá pre seba. Dala mu jasne najavo, že mu to neodpustila ani nemieni odpustiť. "Skôr ma zaujíma do kedy mi to chceš akože vyhadzovať na oči? Aby som vedel či mám prísť v tomto alebo až v ďalšom storočí?" Danny sa jej síce s veľkou námahou ospravedlnil, ale Lady to nestačilo. Nevedel ako si to celé vlastne predstavuje. Naopak Danny vedel presne, že chce Lady, preto v tom momente ako sa jej intenzívne díval do očí, neodolal a začal ju vášnivo bozkávať. Popritom rukou pod stolom automaticky zablúdil k jej rozkroku. Lady sa od neho po chvíli nahnevane stiahla, aby prestal. Zrejme zas prekročil isté hranice prípustnosti, vzťahy boli tak komplikované. Keď Danny nechcene stratil kontakt s jej sladkými perami, vzrušene až sklamane vydýchol. Podráždene sa pozrel na tých dvoch, ktorý prerušili ich intímnu chvíľku. Albert bol síce jeho známy, ale za tie drzé reči mal chuť mu v ten moment ako tam vtrhli bez ohlásenia.. rozpárať hrdlo. V živote urobil oveľa horšie veci, takže jedna vražda hore dole, no nie? Držal sa jedine kvôli Lady, ktorá sa decentne rozlúčila so Žaklin a Albertom. "Potešenie je na našej strane drahoušku. Budem veľmi rada ak sa ešte osobne stretneme niekde pri kávičke a troška poklábosíme, najlepšie bez mužského osadenstva." Priateľsky sa usmiala na Astóriu a úctivo jej podala ruku na rozlúčku. Akonáhle Lady odišla smerom k východu a Dannymu viac menej dala košom, bol z toho celého nadmieru vytočený až sa mu zablýskali oči. Mal problém udržať svoje emócie. Celé si to nakoniec zlízol ožratý Albert, ktorého chytil pod krkom a zúrivo na neho vyceril svoje ostré špicáky. Keďže sa dobre poznali viac než nejaký ten piatok, vedel, že sú nadprirodzený meňavci a oni takisto vedeli o jeho pôvode, preto Žaklin s hrôzou v očiach prosila, aby chudáka Alberta nechal na pokoji. Chýbalo naozaj málo a len kvôli jeho milej a krásnej manželke sa stiahol pričom ho posadil znova na stoličku. “Žaklin.. dávaj na neho pozor, lebo nabudúce mu ten jeho drzý jazyk vytrhnem..“ S vyčítavým pohľadom sa Žaklin pozrela na Dannyho. "V poriadku, tiež to prehnal. Viem, že ti na nej záleží, ale pamätaj ak budeš takýto výbušný.. stratíš nielen svoju Lady.." V dobrom mu poradila Žaklin. Vždy bola veľmi intelientná a nikdy sa nepúšťala do žiadnych hádok, preto si Danny občas k nej chodil po rady ako namotať hlavu svojim voličom. Avšak ako to býva nezostalo to len na priateľskej úrovni, istú dobu mali spolu pomer, ale Albert sa o tom nikdy nesmel dozvedieť. Boli to časy dávno minulé. Danny bez ďalších zbytočných slov zo stola zobral Astorinu kabelku, ktorú mu predtým doniesol jeho poskok. Ani nevie či tú kabelku Lady vôbec pri tom všetkom na stole zaregistrovala. Nakoniec hodil tučný bakšiš zopnutý zlatou spinkou a s kamennou tvárou (poker face) elegantne ako keby sa pred chvíľou nič nestalo sa pobral smerom von. Danny bol predsa mafián, nikdy nehral fair play /to nebol jeho štýl/ takže cestou dole výťahom si stihol prezrieť celý obsah jej zachránenej kabelky z vyhoreného hotela. Okrem zbytočných cigariet so zapaľovačom, ktoré vyhodil cestou do koša /aspoň jednu cigaretku jej tam nechal/ našiel ďálej doklady s celkom sexy fotečkou Astorie Coibra de la.. atď. Príliš dlhé meno na opakovanie. Popravde by to mohol celé zatajiť a ako sa povie po mafiánsky zneužiť jej doklady čím by jej trošku okorenil život a zobral slobodu, ale to by bol asi pravý opak toho, čo sa mu tam snažila tak krvopotne vysvetliť o dôvere. A čo s jej inkriminovanými kľúčami? Radšej by ju zobral do hotela alebo k sebe domov, ale nakoniec všetky jej náležitosti vrátil naspäť do kabelky, ktorú si schoval za chrbát keď pred hotelom spozoroval Lady. “Nebodaj ma zrazu slečinka potrebuje? To sú mi ale novinky. Možností by bolo viac.. na cieľovú destináciu, ale svojmu šoférovi som dal voľno a mne.. ako si mi to viackrát vysvetlila.. nedôveruješ. Čo keď ťa náhodou unesiem alebo znásilním, hmm?“ Ironicky sa usmial, pričom našmátral vo svojom vrecku kľúče od žltého Lamborghini, ktoré si dal medzitým na oplátku doviesť. Potom si všimol jej roztrasené prsty akoby jej chýbala nejaká dávka alkoholu alebo drogy. Dobre poznal tieto stavy, hlavne keď neplánovane nasával Astorinu delikátnu krv, už len očakával kedy sa jeho závislosť znova prebudí a nebude mu stačiť nadprirodzená krv. Neznášal ten pocit keď bol jak otrok odkázaný na ďalšiu dávku drogy. "Deje sa niečo?" Spýtal sa s neskrývaným záujmom, ale vyzerala, že má abstinenčné príznaky ak to nebola nervozita.
Lady s nervózním podupkáváním otráveně protočí oči. Vážně to potřebuje slyšet? Opravdu? Nehtíky pravé ruky rytmicky poklepává na stehně, zatím co druhou si hraje s kouskem šatů. S nalomeným hlasem mu odpověděla na úšklebek "Víš ty co? Ano, děje. Děje se něco..." Vyhrkne a vzápětí toho lituje. Ne snad, že by se bála jeho pověstné odplaty, ale spíš, že se cítí rozpolcená a tohle považuje za až příliš unáhlené a hysterické, než aby na to mohla být hrdá. "A dokonce je toho tolik, že ani nevím kde začít a to, jak se k nám dopotácel ten podnapilý měch krve jménem Albert tomu celému dodalo korunku. Nechci ti mluvit do kamarádů, ale osobně jsem ho chtěla v tu chvíli rozpárat..." Vyplivne síru směrem k podniku, kde se ubohá Žaklin musí brodit v hanbě za nezvladatelného manžílka. No jo...hotový Americký sen, ideální pár, kdy na venek působí dokonale, ale za zavřenými dveřmi jsou při nejlepší tuctoví. Lehce se po tomto uklidnila, ale vlna frustrace poháněná absencí a démony, které si v sobě za dlouhý čas nasbírala, jak nálepky do alba, nedovolovali zastavení. A nouzovou páčku někdo urval. Bezeslova a reakce na jeho ironii poté usedne na sedadlo spolujezdce a upřeně se zadívá před sebe. Inkoustové nebe se nořilo do bouřkových mraků a z domovů vycházeli první lidé směřující do svých prací. Měli tak klidný život a jistoty, o kterých se lady může nechat jen zdát. Počkala, až si sedne vedle ní a po pár vteřinách ticha se v ní nalomilo něco dalšího. Měla chuť se jen někam zavřít, odložit masku a být aspoň na chvíly tím, kým skutečně je. Cítila, jako by se kruh uzavíral, jakoby už nebylo cesty zpět. Vše se v ní svíralo a svou tíhou táhlo k zemi. Na pár minut se vzchopila a nadechla se, aby opět spustila tu svou typickou. Než se jí opět roztřásly ruce a hlas. S tím rezignovala i na dašlí snahy podobného typu. Až příliš jí to unavovalo a vysávalo. Koutkem oka se zadívala na Dannyho a potom zpět na cestu. "Promiň, necítím se dobře." řekne krátce a promne si kořen nosu. Přesně věděla, co by chtěl a už jen ten prostý fakt, že to načala, jí nepříjemně svazovalo ruce. "Nutně si potřebuju zapátit a spolu s tím se ve mně motají další věci, které se mi velmi špatně vysvětlují. V základu se ve mě ale bije to, co k tobě cítím a to, čeho se bojím. Že skončím stejně špatně jako kdysi a nebudu mít už znovu takové štěstí na nový start. Nevěřila jsem, že nekdy od tebe usyším vyznání lásky. Mnozí mě přesvědčovali, že žádné emoce už nemáš. O to víc jsem si byla sama sebou a tím, co si ve mě vyvolával, kdykoliv jsem tě viděla, nejistá. Na jednu stranu mi rozum radil, abych si dávala pozor a držela se dál, protže zkušenosti s jiným. Na druhou je něco ve mě přesvědčené, že ty obavy jsou naprosto irelevantní a přehnané. A abych poslechla to, co cítím." Hlas se jí zadrhl. Koutkem oka spozorovala kabelku, kterou v restauraci zapomněla a on si ji proto nechal u sebe. Stačilo s ejen natáhnout a dostala by to, na co měla celou dobu chuť. Ale nemohl a nechtěla. Bylo to sice o to náročnější, ale pokud měla na toc skutečně takové následky, jaké hrozily, nechtěla, aby to tím trpělo. "Vím, že ze mě může mluvit i absťák, ale vnímám, že ten mi spíš ubral snahy udržet si něco, co bych stejně dlouho nevydržela dusit v sobě. Co si mi řekl, vím že bylo upřímné."
Danny ju pozorne sledoval, ale pre neho vždy bolo ťažké porozumieť ženskému pohlaviu. Buď to bola tichá domácnosť alebo všade lietali predmety. Ak mu jasne nepovedala čo ju tentoraz trápi tak to nemal z kadiaľ vedieť. Pri chlapoch to bolo oveľa jednoduchšie, vybavili si to stručne jasne, väčšinou to skončilo krvavým masakrom, ale problém bol vyriešený. Lady na neho vybehla takým nervóznym štýlom ako keby mal byť Dann vševed a domyslieť si úplne všetko čo sa v jej roztomilej hlave odohráva. Keď spomenula, že by toho Alberta najradšej sama rozdrápala, spokojne sa mu zvlnil úsmev, pretože mal v pláne to isté. Zastavilo ho jedine to, že nechcel morálne ešte viac klesnúť v očiach Lady. “Prečo si mi to nepovedala skôr? Ten debil si u mňa už ani neškrtne. Zlato, stačí povedať a Žaklin mu môže chystať pohreb.“ Danny bol mafián, takže vraždenie bolo pre neho na dennom poriadku. On popravde nemal priateľov, len známych obchodných partnerov a bývalé milenky. Momentálne mu záležalo len na Lady a viac ho trápilo, že pri ňom nebola spokojná, ale rozbitá. Akonáhle mu povedala, že sa necíti dobre, nevedel ci ju má objať alebo ako má reagovať. Skôr by vedel vymenovať celý zoznam spôsobov smrti a mučiacich praktík ako Lady pochopiť a spraviť šťastnou, čo pre neho bola zložitá šifra. Tieto pocity boli stále nové, ktorých sa obával. Konečne sa sama od seba rozhovorila, čo bral ako pokrok aj keď k tomu v značnej miere dopomohli jej viditeľné abstinenčné príznaky. Len ju počúval a až po chvíli reagoval. “Pozri Lady, nechcem ťa do ničoho nútiť, zatiaľ mi celkom stačí, že ku mne necítiš nenávisť a že ma nechceš zabiť ako svojho ex.“ Povedal s miernym úškrnom, pričom jej podal kabelku, kde mala všetky doklady. “Pri tom zmätku si si to tam úplne zabudla, ešteže ma máš.“ Arogantne na ňu žmurkol, pretože očakával, že mu za to bude zaviazaná. Nechal jej tam jednu cigaretku, pretože dobre poznal tieto závislosti a ako nutne si potrebuje zapáliť. Bolo však podozrivé, že predtým v Dublin reštaurácii odmietla alkohol.. Všetko čo predtým Danny povedal.. samozrejme myslel vážne, ale keďže Lady mu zatiaľ neopätovala city, tiež mal v pláne ju naťahovať. “Tu sa naskytne otázka ako vieš, že to bolo úprimné? Čo keď som ťa chcel dostať len do postele?“ Provokatívne na ňu zodvihol obočie. Astória síce neustále tvrdila ako mu nedôveruje, ale opak bol pravdou aj keď si to sama nechcela priznať. Tajomne sa usmial a nastúpil do žltého Lamborghini, ktoré mu priviezol poslíček z garáže hotela rovno pred červený koberec. Z miesta vodiča jej otvoril dvere pre spolujazdca, aby nastúpila a automaticky sa pohol smerom pred jej bytovku. Dnes toho bolo na ňu až príliš, takže sa rozhodol, že najlepšie bude keď ju odvezie domov. Adresu si samozrejme zistil z jej dokladov. Po plynulej jazde pomocou GPS zaparkoval rovno na určenom mieste. Keď sa pozrel na tie “králikárne“ /takzvané mestské byty/ mal z nich klaustrofóbiu. Nechápal ako môže niekto takto bývať. Kľúčiky vybral zo zapaľovania a prešiel na druhú stranu, aby svojej kráske podal ruku z auta, ktorého dvere sa štýlovo otvorili dohora. Nerobil často tieto gestá, pretože bol zvyknutý, že mal na takéto veci svojho súkromného šoféra, ale jeho Lady si zaslúžila špeciálnu pozornosť. “Aby sme mohli popracovať na tej dôvere, zlato nepozveš ma ďalej?“ Spýtal sa priamo na drzovku, keď ju odprevadil až ku vchodovým dverám. Celkom bol zvedavý na jej životný štýl, spoznať ju hlbšie cez jej dokonalý ochranný vonkajšok.
Přitáhla si kabelku k sobě na klín a rychle si v ní nahrabala cigarety..."Sakra, nebyla tady celá krabička?..." Zmateně zavrtěla hlavou a ještě chvilku se v ní prohrabovala, než jí došlo, že by si mohla zkontrolovat i osobní doklady, mobil a klíče. Hrozné, jak jí ten cigaretový dým zatemnil rozum. To už opravdu nedokáže myslet na nic jiného? Koho a co ještě musí hodit přes palubu, aby byla její závislost naplněna a plně pokryta? To možné dítě? Až tam to má zajít? Tady už nejde jen o ni. Lady si letmě zkontrolovala peněženku a v ní veškeré karty. zastavila se na svém falešném občanském průkazu, který by už potřeboval vyměnit. Na 40 let vypadá až moc dobře. "Ty ses mi v ní hrabal, co? Zjistil si aspoň vše potřebné?" Zvedne hlavu a podívá se do navigace "Tak gratuluju. Pro příště si ale nepřeju,a by si bez mého vědomí a svolení prohledával mé osobníé věci a to za jakýmkoliv účelem. Jsme si blízcí a do jisté míry i podobní v mnoha směrech, proto věřím, že to chápeš a budeš respektovat." řekne tichým hlasem a mezi prsty si vloží poslední cigaretu. Krátce, ale s neskrývanou úlevou si ji mezi ukazováčkem a prostředníčkem pování, občas pootočí za pomocí palce. V duchu s euž vidí, jak si ji vkládá do úst a se stastným výdechem vypustí k nebi úhledný obláček. Celé své tělo přitom uvolní a zády si plně vychutná měkkou koženou sedačku s decentním a elegantním vzorováním. Bílou trubičku si při tom zvedne na úroveň očí a stejně klidným hlasem dodá "Vlastně máš pravdu. Neměli bychom riskovat, když už to možná není jen o nás dvou..." Tlačítkem na dveřích stáhne okýnko a se zatajeným dechem natáhne ruku s cigaretou ven a nechá vít, aby jí ji pomalu vzal. Celou dobu z ní nespouští pohled. Je to podivně osvobozující a zároveň svazující nutností tohle dodržet. "Nech Alberta být. Nestojí za naši námahu. Věř mi, že cirhóza ho dostihne dřív. A pokud nebude Žaklin dost rychlá, stáhne ji s sebou ke dnu." Pousměje se a vrátí ruku zpět do auta. "Víc věcí jsem ti neřekla dřív. Věřila jsem, že dělám dobře...no, hloupost kvete v každém věku. Ale neboj, nenávist necítím. Jak už jsem nastínila dřív, slyšela jsem toho o tobě hodně a viděla dost na to, abych mohla s klidným svědomím říct...že na tvém místě bych byla stejná. Žijeme ve světě, který je jen pro silné." Otočí se k němu, aby viděla jeho reakci. Daleko víc ale chce pohlídat, že si nevšiml jejích abstinenčních příznaků. Posledních pár vteřin z ní opadla první vlna úzkosti a stresu. Je jen otázka času, kdy se dostaví další. A kdy zasáhne i Dannyho. "Kdyby si mě chtěl dostat do postele, tak se neobtěžuješ vším dalším okolo." Vysvětlí a vrátí se pohledem zpět na silnici. Pomalu přijížděli k malému parovišti před panelákem, kde měla byt. Nechala si otevřít dveře a vystoupila před vchodovými dveřmi. "Jsme si jistá, že dřív nebo později by sis tam stejně našel cestu..." Prohodí, jako by s tím už byla dávno smířená. Sotva ale vykročí i on, prudce se zastaví a s povýšeneckým úsměvem se k němu otočí. "Ale zapamatuj si, že je to můj byt a ať se ti to líbí nebo ne, platí tam má pravidla. Nevím, jak moc ti uvolňují uzdu druzí, ale co řeknu já, to pro tebe bude více než svaté. Rozumíme si?" S noblesou sobě vlastní se usměje. Opět cítí pevnou půdu pod nohala a tak si mohla vyskakovat bez obav, že by nedopadla. Můj dům, můj hrad. Sranda bude, až jednou vejde do jeho domu. Ten jí to dá vyžrat. Přejde k hlavním dveřím, které byly kvůli nedávnému útoku výtržníků vyměněny za zcela nové a opatřené maketou kamery. To kdyby se náhodou chtěli vrátit. Výtah byl už druhým týdnem mimo provoz a fotobuňky, které se měly rožínat při zaznamenání pohybu pochybně poblikávaly. Lady vystoupala svou upíří rychlostí až do 6. patra, kde se na malé chodbě naproti sobě stály dvoje dveře. Jedny byly snad 30 let staré, obouchané s květinovým vencem pod kukátkem a plným botníkem před nimi. Podle kombinace dámských, pánských a dětských bot bylo jasně patrné, že byt Lady je ten s o poznání méně poničenými, ale stejně starými dveřmi. Astorie se neobtěžovala zkoumat, zda se mu to tu líbí, nebo ne. Stále má možnost utéct, ale pokud má skutečně zájem měl by ji poznat ze všech stran. Pomalu odemkne dvoje zámky na dveřích a vejde do místnosti. Před nimi se automaticky rozsvítí bodovky na stropě, které vrhají na menší chodbu ledově bílé světlo. Veškerý nábytek ještě voněl novotou a dle zvoleného stylu bylo poznat, že si ho nechala vyrobit na míru. Vše se neslo v elegantním opulentním stylu, kde nechybělo moderní vybavení včetně hlasového asistenta. Z důvodu prvních slunečních paprsků se začaly sami srolovávat rolety a než si lady stihla sundat lodičky, zeptal se jí příjemný ženský hlas, zda jí může s něčím pomoct. "Rozlej 2x víno. Třetí police, první z leva." V kuchyňském koutě to zarachotilo, ozvalo se cinknutí skleniček a poté i bzukot dávkovače. "Nejdeš dál?" Otočí se k Dannymu a sama se projde po plovoucí podlaze k větší čedé sedačce z příjemného měkkého materiálu, do kterého se měl člověk chuť zabořit a nikdy nevylézt. "Budeš něco chtít? Nemáš hlad?" Zeptá se ho, zatím co si odnese hromádku oblečení odložený župan ze sedačky k háčku na dveřích ložnice. Za nimi jde vidět, že si od posledně ani neustala a nejspíš si tam ustavičně udržuje ležérní neupravenost. Na malou chvíli za nimi i zmizí, zpoza mléčného skla jde vidět, že se převléká do pohodlnějšího. Zpět se vrátila ve volnější bílé košili a černých legínách, rovnou to namířila kolem kuchyně, kde si vzala sklenky a přinesla je k sedačce, na kterou si sedla. Už z dálky jde poznat, že to není červené víno, ale dobře udržovaná krev. Jednu z nich mu podala a sama se uvelebila. "Nuže, je něco, co tě zajímá a chceš se zeptat?"
-----) hra pokračuje v: Byt Lady