Fantasy World / Ostatní hry / Will & Hanna / Strana 1
Will & Hanna ...-
Will se prochází parkem po důležité schůzi s vlkodlačím knězem. Setkání bylo inspirující. Vlkodlaci jsou oříšek, od Boha je to vskutku zkouška, když mají období, kdy je duch kompletně opustí. Líbí se mi způsob jakým to Melichar řeší. Vybudoval si s podporou jeho sboru vlastní vězení, které je nedobytelné. Po přeměně se tam vždy ještě týden postí. Vskutku plnění Matouše 5:29-30, myslím, že by démony svého života měl obětovat každý. Mohl bych také zvážit půst od života samotného po mých nocích Do přemýšlení se však příliš vžije a narazí do stromu. "Za to si můžu sám!" řekne a zasměje se své chybě. Přesto sedí na zemi a vydechuje po nárazu. Bude z toho pořádná boule. Začne se modlit v duchu klasické Otče Náš, kvůli tomu, aby uctil rychle Boha a aby skrz Ducha Svatého zjistil, jestli bylo jeho zamyšlení správné a nebyl příliš zahleděný do sebe. Pro ostatní lidi kolem, musí vypadat situace vážně, možná nadejde pomyšlení na otřes mozku, když se nezvedá a ani nevypadá, že je při vědomí. -
Seděla v parku a rozhlížela se okolo. Snažila se působit nenápadně, což se jí taky dařilo, jelikož káva a časopis People, prostě nebylo nic podezřelého. Chodila sem už týden, jen vždycky měnila místo. Jednou seděla v restauraci u okna, venku před kavárnou, nebo jako teď na lavičce. Sledovala denní rutinu jednoho muže, na kterého měla spadeno už delší dobu. Zrovna když otočila stránku, podívala se vpřed a všimla si muže, kterých šel neohroženě přímo stromu. Bylo to fascinující a nemohla se od té situace odtrhnout. Chtěla vědět jestli na poslední chvíli uhne nebo jak. Neuhnul a byla to docela rána. Odložila časopis a doběhla za ním. ,, Jste v pořádku?" Zvedla mu hlavu aby se podívala. Byl trochu odřený od kůry stromu a docela určitě bude mít bouli. ,, Jaktože jste ten strom neviděl? " Zasmála se. Nesmála se jemu a nebo jen minimálně. Spíš to celé bylo legrační, protože na to, že to byl park, tohle byl v okruhu několika metrů, jediný strom. V podstatě vyhrál jackpot. -
Otevře oči po neslyšném ámen s píchavým pocitem, který na chvíli zmlkl. ale opět se ozval ke zpěvu. Okolí parku a chodící lidé však nebyli jediné věci na obzoru. Běžela k němu mladá slečna a zvedla mu hlavu. Boží cesty jsou nevypytatelné... vřele jsem se na ní usmál. "Teď už ano. Modlil jsem se za to, abych dostal znamení, jestli bylo mé zamyšlení k něčemu dobrému. A každé poznání nového člověka v mém životě k něčemu bylo. Taky jsem narazil, kvůli zamyšlení nad jedním fascinujícím v...." na chvíli se zasekl, prohlédl si ji a raději informaci poněkud upravil. Kvůli úctě ke svému příteli ho nechtěl ohrozit. Přece jenom je cizí. "člověkem" dokončí větu a zvedne se ze země. Pomalu a nevypadá, že mu to je příjemné, ale bylo v něm něco silnějšího, než bolest. Málokdy se najde člověk s takovým odhodlaním, jako tady pastor. "Jsem Will Morgan, je mi potěšením, potkat se s někým, kdo nepokukuje před pomocí člověka" řekne nadšeně s menším obdivem. Jde vidět, že je tak nadšený z poznání hnědovlásky, že bojuje proti své vlastní bolesti, kterou cítí čím dál více. Jako kdyby to bral jako nějakou urážku, když se bude zabývat vlastní bolestí. Jediné čeho se dá všimnout je, že druhou rukou se štípe do ruky, aby si jednu bolest tlumil druhou. Normálně by si jí prohlédl a snažil se vyvozovat závěry, co to je asi za člověka. Jestli je nervózní, či sebevědomá. Usměvavá či ne. Podle těchto řečí těla. Teď však nedokázal přemýšlet, rozhodl se chovat se dle jejích činů. "Většina lidí není starostlivá natolik, že by pomohla cizinci, který si ještě za svou bolest může sám. Za to u mě máte respekt" řekne se soustředěným výrazem s mírným úsměvem. Nevypadá to, že by tyto slova říkal jen tak. I když je rozdává často, protože na všech hledá to dobré. Do hlavy mu vnikl najednou nápad. "Nechcete se projít? Abychom zaměstnali bolest z mého zranění. Nevypadáte jako nudný člověk, rád bych vás proto poznal. Můžu oplatit laskavost. Lidé o mě říkají, že jsem skvělý na sdílení problémů. Tentokrát se budu dívat na cestu" Zavtipkuje nakonec, aby uvolnil atmosféru a sám sobě se usměje, jak je jeho zlozvykem. Miluje vlastní vtipy. Je to zvláštní návrh předem k krátkému poznání, ten nahoře mu však říká, aby pokračoval. A celý život jeho příkazy poslouchá, i přes mnoho strastí a utrpení v životě.
-
Zeptala se, jestli je v pořádku a namísto obvyklého stručného ano či ne se jí dostalo zdlouhavé celkem květnaté odpovědi. Ke konci se zarazil a Hanně bylo jasné, že si dává pozor na to co říká. Zvedl se a nevypadal, že by byl úplně v pořádku. Přinejmenším ho musela bolet hlava. Představil se a zároveň byl potěšený tím, že mu šla pomoct. ,, Jsem Hanna, těší mě.." Odpověděla. Byl milý a taky velmi slušný, což vzhledem k tomu jakými lidmi se obklopovala, bylo divný. ,, Vlastně cítím trochu vinu. Viděla jsem kam jdete a čekala jsem, jestli narazíte.. a narazil jste.." Pousmála se a dala si vlasy za ucho. ,, Nebylo by lepší rozjímat nad věcmi.. já nevím, třeba někde na lavičce? Nebo doma? Příště by vás mohlo přejet auto.." nenápadně si všímala toho co dělá, jak se snaží odvést pozornost od bolesti. Nechala to být, protože nejspíš nechtěl poutat pozornost a navíc si přes cestu všimla, že se jejich směrem někdo dívá. Mohl to být někdo úplně neškodný, ale taky ne. ,, Raději vás doprovodím, abyste někde neomdlel.." Ne že by měla potřebu starat se o ostatní, ale tenhle byl tak neškodnej, že dokonce měla pocit, že to bez ní dnes nepřežije. Rozesmála se, když zavtipkoval a slíbil, že bude koukat na cestu. Dokázal si udělat legraci sám ze sebe, což bylo fajn. ,, Skvělej nápad! Jen nevím o čem si pokecáme, nejsem moc zajímavá a taky nemám problémy.. Takže, co třeba vy? Jste věřící? Jaká církev?" Vydala se s ním někam mimo park.
-
Její chování dál naznačovalo její dobrou povahu. Je milá, vtipná a starostlivá osoba. Takových lidí na světě, co nejvíc! proběhne mu hlavou, když se vydají mimo park. Na začátek její odpovědi měl na jazyku slova, že ještě nepotkal člověka bez problémů, nakonec si to však rozmyslel a pouze přikývnul. Nad její otázkou se zamyslí, jak přesně zformuluje odpověď. Teď už nemá výmluvu, proč nemluvit o bytostech, které jsou nadlidské. Včetně jeho samotného. "Ano, věřím v obětování Ježíše Krista." usmál se na ní pokorným úsměvem. "Původně v irské katolické církvi, kde jsem se narodil. Později jsem byl něco jako evangelizátor nebo misionář. Věřil jsem na církvi pro všechny i pro ty, které ostatní pokládají za hříšníky či proti kterým je rasová nenávist. Rozhodl jsem se v tomto městě nakonec usadit. Velké zjednodušení, celý můj příběh by byl na déle." řekl a v hlavě si jakoby odškrtl políčko. Ještě se na ní jednou zahleděl, jestli jí opravdu můžu věřit. proč jsem najednou tak ustrašený? To jsem se pořád nesmířil s inkvizitory a smrtkou? "Jsem farář církve KSPV, už nějakou dobu. Tato zkratka se překládá dvěma způsoby, ale já preferuju Křesťanské společenství pro Všechny, což je i oficiální. Někteří to vykládají Křesťanské společenství pro Vyjimečné. Konkrétně dva typy návštěvníků a s oběma nesouhlasím. Do naší církve chodí totiž i Lidé, kteří jsou speciální. Vlkodlaci, Magiani, Ifriti, Liškodlaci, upíři, vampýři a tak. A občas si myslí o sobě příliš. Nebo si lidé myslí, že tam jsou pouze oni. A abych byl upřímný..." zastaví se a podívá se jí do očí. Jeho rána se už částečně vyléčila, kvůli jeho regeneraci, která je však zpomalená, kvůli typu krve, kterou pije. Přesto to pro ní muselo vypadat zvláštně. "Jsem také upír. Nikdy jsem nikoho nezabil, piju pouze krev zvířat. A vždy jsem se nebál o tom mluvit, ale co se stalo před pár měsíci...mě změnilo." Podíval se do země, nechtěl o tom mluvit, ale věděl, že by měl. "Pozvali jsme prastarého vampíra, který zabíjel pouze zlé lidi. Zajímavá bytost, vskutku. Vše probíhalo, jak mělo. Jenže když jsem měl zrovna závěrečná slova po dokončení proslovu Caesara, vběhli do církve inkvizitoři a spoustu mých přátel povraždili. Bůh říká, abychom vše odpustili, já však v srdci stále nedokážu odpustit těmto vrahům." přiznal se, aniž by chtěl, věděl, že má, aniž by tušil proč. Po tváři mu stékali pomalu slzy. To se nestalo pořádně dlouho. "Omlouvám se, většinou se mi takové situace nestávají. Aspoň vidíte, že mám také své démony" usmál se smutným úsměvem a čeká na její reakci. Celou dobu jsem ignoroval moji bolest, ale ty říkáš, vykřikni jí do světa. Díky, Pane.
-
Přikývla, když řekl, že je věřící. Podle toho jak mluvil, Bohu zasvětil vše, byla to jeho volba a pokud se v tom viděl a dělalo mu to radost, bylo to jen dobře. Ovšem jakmile zmínil církev KSPV, tušila že to nebude jen tak. Jelikož nebyla lovcem jen lidí, ale taky nadpřirozených.. s tímhle termínem už se setkala. Jenže to ještě netušila, jaký bizár přijde potom. Většina nadpřirozených, žila mezi svými, kvůli tomu, aby nemuseli tajit kým jsou a zároveň byli v bezpečí, proti lovcům, inkvizitorům, jiným nadpřirozeným a různým dalším eliminačním skupinám. Našli se i samotáři u kterých bylo složité poznat kým jsou. Jenže tenhle duchovní, to byla úplně jiná liga. Nejenže jí řekl, co je církev zač a kdo do ní chodí.. ještě úplně v klidu do očí řekl kdo je a jakou potravu preferuje. Přitom ji vůbec neznal. Asi tak na pět vteřin si myslela, že je to past . Byla v šoku a netušila jak na tohle zareagovat. Doslova jí sebral vítr z plachet. Odkašlala si. ,, Aha.." řekla a dívala se před sebe. Kdyby se alespoň snažil o nějaké malé tajemství.. něco na co by mohla přijít, ale ne...dostala informační ránu mezi oči. Zajímavá taktika se kterou se ještě nesetkala. Jeho rána se pomalu hojila, což bylo u jeho rasy běžné, i když u něj trochu pomalejší. ,, O tom útoku jsem slyšela.. stejně jako o vaší církvi. " Zastavila se a otočila se k němu. ,, Proč mi tohle všechno říkáte? Měl byste být spíš na pozoru. Co když jsem inkvizitor?" Zvedla obočí a čekala nějakou reakci. ,, Mimochodem, odpuštění se dost přeceňuje. Někdy je lepší v sobě trochu tý nenávisti nechat, je to bezva motor.." Nějak se jí nechtělo věřit, že by to byl upír. Byl to takový ten milý, neškodný typ, který dává poslední své peníze na charitu, takový docela hezký magor.
-
Podíval se do dáli a věděl, že tento moment není jen tak. Že něco znamená. Mám se po tolika letech obětovat pro všechny nadpřirozené? Aby se vědělo, že se má jít na cestu směrem k nim? Nebo to je zkouška této mladé slečny? Co pro mě plánuješ, Ježíši? Když je znalá všech těchto událostí, čím víc to vypadá na tu jednu možnost. Musel se na chvíli zamyslet. "Víte, my křesťani jsme byli vždy mimo očekávání ostatních. Všichni čekali, že až se objeví Mesiáš, dobyje celý svět, včetně Říma. Místo toho nám však ukázal pravé morální hodnoty a pravou lásku k lidem. To Římani nedokázali dlouho pochopit. Na stejnou otázku se musel ptát Nero Svatého Petra, proč šel učit své učení do hlavního města jeho nepřátel? A následně apoštol zemřel. V tu chvíli to muselo vypadat nesmyslně, ale vedlo to k rozšíření víry po celé říši. A Řím se rozpadl sám svou zvráceností. Když Jan Hus se nechal upálit, jen kvůli chamtivosti tehdejší církve, vypadalo to v tu chvíli logické? To stejné s Martin Luther Kingem, kněžím v době moru a neskutečně dalších lidí. Je to naší úlohou být pouze malé součástky většího plánu."
Podíval se na ní smutně má v životě nějaký smysl? Co když se ztratila ve složitosti dnešního světa? "Na krátkou dobu je nenávist možná výhodná. Ale postupně to člověka pohltí. Dostane se myslí mimo tento svět a pouze myslet na to jediné. A i když je pomsta vykonána, co potom? Nestává se, že by spokojeně žili až do smrti" Klekl si na kolena a pouze čekal, co s ním bude. "Zahleďte do své duše a udělejte, co je třeba." -
Nikdy v životě nebyla tak zmatená jako právě teď. Pravděpodobně odpovídal na její otázku, kterou se ptala, proč ji tohle všechno říká. Historie jí nezajímala a stejně tak bible. Jediné co jí něco říkalo byl King, ale určitě ne Martin Luther. Poslouchala ho a nejspíše chápala, co jí tím chce říct, ale vypadal jako naprostý blázen. ,, Můžu vás ujistit, že pro mě jste teď úplně mimo očekávání.." Rozesmála se. Litovala, že nezůstala u své původní činnosti, protože ztrácet čas s někým, kdo byl evidentně buď blázen nebo feťák na těžkým dojezdu, nechtěla. Přesto, ale cítila něco jako povinnost dovést ho minimálně mimo ostatní lidi. Věnoval jí smutný pohled, jako kdyby věděl, že je její duše zatracená a že jestli existuje peklo, tak tam má celkem jisté místo, ale pak ji došlo, že je asi smutný z toho co řekla. Dohajzlu. ,, Existují lidé, kterým stačí nenávist jenom na chvilku.. Necítíte náhodou to samé, když tvrdíte, že nejste schopný odpustit těm vrahům co zabili vaše přátele?" Zvedla obočí. ,, Co to.. děláte?!"... Rozhlédla se. Lidé se dívali. Smáli se a šuškali. Ukazovali si protože to vypadalo že jí bude žádat o ruku. Vzala ho za ramena a vytáhla ho nahoru. ,, Nejseš magor? O co ti jde?".. Vzala každou jeho ruku, aby se podívala, jestli náhodou nemá na zápěstí nemocniční náramek. Kdyby utekl z blázince, dávalo by ji to smysl, ale nic takového neměl. ,, Možná jste se praštil do hlavy víc, než je zdrávo... Radši vás vezmu do nemocnice.."
defensor
Davis