Když jsem se dozvěděl o turnaji v šipkách, který se pořádal v jednom z mnoha barů ve městě, neodolal jsem. Krom toho že jsem vymetal všechny akce ve městě, jsem byl taky skvělý v šipkách. Nikdo se mi nevyrovnal, protože jsem byl prostě borec. Pravda byla taková, že jsem netrénoval... A šipky hrál jednou za čas v baru, když jsem se ožral a snažil se zjistit, jestli platí ten terč vlevo nebo vpravo. Ale tak co mohlo být tak těžké na tom trefit střed? O tom to bylo, ne? Třikrát střed a výhra je moje, nebo kolik šipek se dalo najednou hodit. Když jsem tam dorazil, rozrazil jsem dveře jak pánko a napochodoval před maníky, který zapisovali lidi, kteří se chtěli účastnit. "Jméno?" Zeptal se mě jeden z nich. "Danny Elliot Gray." Odpověděl jsem a když mě požádali o občanku, předložil jsem jim falešnou s Dádovím jménem. "V pořádku..." Řekl a ukázal mi ať jdu dál. Mělo se čekat ještě asi půl hodiny, takže jsem došel k baru a dal si něco drahého k pití...

Popíjel jsem u baru nějaký dráhy drink, kterého jsem nedokázal vyslovit ani název a sledoval ty exoty kolem, co vážně chodí na turnaje v šipkách za vidinou výhry. Když přišla žena, která se do davu rozhodně nehodila. Hlavně protože byla cítit jako Danny... Už od pohledu vypadala, že žila v minulém století, což neměla být urážka, jen upřímnost. Tenhle druh nadpřirozených to měl prostě v sobě a nějak to šlo odhadnout. Každopádně pach upíra nebo vampýra, ať už byla cokoliv, byl jen malinko odlišný od toho, co jsem z ní dokázal vycítit. Takže jsem si pohrával s myšlenkou, že byla vlastně hybrid. Něco mi říkalo, že by nebylo špatné zlákat jí do klanu, přeci jen by mi třeba Danny dal provize z nováčka. Zatímco jsem popíjel drink, žena si přišla taky pro něco k pití a poté se odebrala k tabuli, kde byli jména všech přidělený k terčům. Už když jsem četl ten papír, bylo mi jasný že jsme u terče spolu, už jen kvůli jménu, které by v dnešní době nikdo nedostal. Když k nám přišla a prohlédla si nás všechny, oplatil jsem jí to. Vlastně mě docela zajímalo jak dobrá je. "Zdravíčko..." Řekl jsme klidně a usmál se, pak pronesli pár slov a bylo na čase začít. Byl jsem první na řadě, takže jsem si vzal šipky a i když jsem vypadal že se soustředím a přepočítávám rychlost větru a směr, který v uzavřené místnosti ani nebyl, do terče jsem se trefil jen jednou šipkou. Zbytek skončil kolem nebo na zemi. "To je smůla..." Pronesl jsem naprosto nešťastně, i když to bylo přesně to, co jsem chtěl Dannyho jménem udělat a potom co jsem předal šipky někomu jinému, šel jsem za ženou. "Zdravím... Tak co? Myslíte že překonáte moje skóre?" Zeptal jsem se jako bych snad dokázal nasbírat milion. Vlastně jsem ani netušil jak to funguje. Jediný co jsem měl vždy chuť trefovat byl střed, ale na nějaký taktiky jsem nebyl. "Jste ve městě nová? Znám tu spoustu upírů, ale vy mezi nimi nejste." Řekl jsem na  férovku, aniž bych řešil jestli mě někdo slyší. 

Možná Dádu znalo spoustu lidí, ale v tomhle baru jich byla jen malinká část, což znamenalo, že ostatní uvidí jen jméno a řeknou si co je to za matláka, že nedokáže trefit terč. Nikdo mě nepodezíral, protože u stolu zapisovali opice. Rozdělili jsme se ke svým terčům a po proslovu jsem mohl předvést své umění netrefit. Když jsem skončil, šel jsem rovnou za ženou, která mě zaujala zejména svou rasou, ale také vzhledem a tušením, že by se mohla hodit do klanu. "Nemáte zač..." Usmál jsem se, jakoby mi snad měla děkovat, to by přece Danny udělal, ne? Vychrlil jsem na ní otázku aniž bych se nějak bál toho co by si lidi kolem mohli myslet, byli mi u něčeho a když to jejich mozečky nepobraly, měli smůlu. "Nemusíte předstírat, lidi náš svět neznají, takže pokud nemáte strach z lovců, můžete se o něm bavit otevřeně a nechat ty idioty, aby si mysleli, že jste magor." Mrkl jsem nevinně. Nebavilo mě pořád dělat jakože jsme lidi a jestli to ví a tohle a tamto... Pořád to samé a nikam to nevedlo, jen ztráta času. "Danny Eliot Gray." Řekl jsem a usmál se. Věděl jsem na co naráží,ale hrál jsem si pořád na Dádu. Začala mluvit o tom jak si buduje jméno v pozadí...jaká nuda. Byla svázána opatrností, ale šlo jí zachránit. "Nebyla byste raději za trochu zábavy a volnosti? Žít ve stínech je nuda." Podíval jsem se jí hluboko do očí se zlomyslným pohledem a úsměvem. Zeptala se mě na pár věcí, ale musela jít házet... Slušný výkon. Když se pak vrátila a podala mi šipky, byl čas rychle odpovědět. "Znám spoustu lidí... I v inkvizici... Možná bychom to mohli probrat po turnaji. Při sklence něčeho dobrého." Navrhl jsem. Záměrně jsem neodpovídal na to kdo jsem, protože jsem jí to chtěl říct až potom, pokud tedy bude souhlasit. Potom jsem šel zase házet. Tentokrát všechny šipky skončili na 1. Dandelion byl přece taková jednička. Předal jsem šipky dál a vrátil se. "Slušně jste nám to nandala." Řekl jsem pobaveně, ačkoliv to byla prostě pravda. 

"Kdy se žena jako vy rozhodla postupovat opatrně?" Zeptal jsem se. Nepřišla mi jako někdo kdo by se držel zpátky a přesto se tak tvářila. Měl jsem za to, že by nejraději pozabíjela všechny okolo a i tak to držela v sobě. Tak jako každý, jediný kdo přemýšlel naopak byl Gray. Byl opatrný, ale nebál se zariskovat. Jeho sebevědomí se bralo z peněz a vlivu, možná kdyby měla to samé nebo možná jen klan za sebou, který by byl na její straně, dokázala by toho tolik co on, ne-li víc. I přestože jsem bytostí jako ona potkával spoustu, mou pozornost si získala snadno. Ne každý mě dokázal zaujmout na první pohled, takže už díky tomu stálo za to jí poznat. "Otevřeně si myslím, že kdybyste měla za zády klan, dokázala byste spoustu věcí..." Řekl jsem. "Kde byste mě čekala?" Pousmál jsem se a stále hrál Dannyho. Musel jsem alespoň dokud jsem hrál šipky. Vytáhla cigarety a zeptala se zda nemám oheň. Podívala se mi přímo do očí, jakoby se snažila podívat až do mé duše a tak jsem jí ho oplatil. Zírat dýl, začalo by to asi vypadat divně. Vytáhl jsem zapalovač, škrtl a když se objevil plamínek, dal jsem ho blíž k ní, aby si mohla zapálit. "Stoprocentně... Nevím jestli nejstarší, ale vampír určitě." Pousmál jsem se. "Zaujalo mě to... Ale přiznávám, že teď mě spíš zajímáte vy." Odpověděl jsem a probodl jí pohledem. Nakonec se mnou souhlasila, když jsem život ve stínech nazval nudou. "Vidíte? Aspoň na něčem se shodneme." Řekl jsem. "Můžu vás ujistit, že pokud se k nám přidáte, bude vás chránit celý klan. Tudíž trochu zbrklosti nevadí..." Pousmál jsem se, zatímco ze mě číšilo sebevědomí. "Můžete si mě připsat na seznam, pokud máte zájem." Navrhl jsem, když řekla že zatím shání kontakty. "Tak něco." Odpověděl jsem a usmál se stejně jako ona. "Mohl bych říct to samé." Řekl jsem, nepatřil jsem do Dannyho klanu, ale ve spoustě věcech jsem mu pomáhal a ona by byla přínos, rozhodně by to tam trochu rozproudila, to přece nešlo jen tak nechat být. Vzala si šipky a pokračovala i dál. Když bylo po turnaji a pan Gray skončil tak poslední jak jen to šlo, bylo na čase dát si skleničku se slečnou...