Je to už dlouho co vypadla z toho bytu nad bordelem, který se svým bratrem vlastní. Nerada se nějak zdržuje někde mezi sexuálně nadržené lidi nebo dokonce bytosti. Několikrát se stalo, že její osobité kouzlo a vzhled očaroval každého a pletl si jí s děvkami v bordelu. Ještě aby ne, když je sucuba, z té většinou vyzařuje taková zvláštní energie aby nalákala každou oběť. Je to taková jejich schopnost, kterou mají. Cass upřímně nenavádí čím je. Od malička, proto se nekrmí nějak moc často a proto mnohdy je spíš jak chodící mrtvolka dokud jí bratr nedokope k tomu, aby si našla nějakého chlapce. Naštěstí dneska vypadá k světu, bylo to dost nedávno co se musela nakrmit. Na sobě má úplejší rifle a kozačky na nohou černé téměř až ke kolenům. Začínal podzim. Tak se dle toho oblékla, měla na sobě teplejší svetr černé barvy, volnější ale bylo jí v něm teplíčko a pod tím tričko. V ruce knížku, kterou má rozečtenou. Kráčela si ulicí, nevěděla kam půjde ale doufala že na chvíli někam sedne, chtěla by si dát menší snídani a kávu. Do oka jí nakonec padne kavárnička naproti ní na ulici, proto musela opatrně přejít. Ohlédla se zdá nic nejede a pak přešla. Do kavárny to bylo pár krůčku až nakonec vešla a sedla si na volné místo. Než přišla obsluha, začalo se to plnit. Je ráno, nedivila se. Objednala si dva croissanty a latté. Knihu položí na stůl.
Po menšej žúrke na ktorej bol minulú noc potreboval výsť vonku. Na svetlo. Vôbec sa mu nechcelo pretože slnečné svetlo je jedno z toho, čo najviac nenávidí vo svojom živote. Na druhom mieste su spodina ako upíri. Dal si dobrú teplú sprchu, nie že by záležalo na tom že bola teplá bo ju moc necítil ale pre efekt fajn. Po sprche sa upravil a aj svoje vlasy. Obliekol sa do modrých nohavíc a niejaké tie botasky a čiernu košelu. Nepotrpel si na oblekoch ako väčšina Vampírov, no račej mal volnejšie veci. Síce je vonku podzim, ale on to moc nijak nepociťuje. Jeho služobníctvo mu už ráno prinieslo sáčok s krvou a noviny. Sáčok celý scúcol jak niejaké Capri-Sone. Vzal si svoj amulet na slnko a nasadil si ho, no schoval si ho pod košelu aj keď bol predsa len vidieť keďže košeľu mal rozopnutú čo sa týka jeho hrude. Odišiel zo svojho sídla pešo, pretože mu nevadilo sa prejsť trochu na čerstvom vzduchu. Narazil na pár známych a neznámych tvárí či mladých tak i starých osôb. Za takmer 1500 rokov toho zažil dosť a nikdy sa to nejak extra nezmenilo. Nakoniec sa rozhodol zájsť na niejakú tu ľudskú stravu, teda aspoň kávu aj keď mu to nechutná nijak extra, ale musí zanechať po sebe dojem že nieje len Vampír ale možno niejaký bohatý debilko čo si potrpí na kávu. Nevšímal si moc ľudí čo sú v kaviarni a objednal si espresso, dokonca dvojté. Sadol si do menšieho rohu a mál síce výhľad na niejakú peknú slečnu ktorá si doniesla dokonca aj niejakú knížku, ale nedával tomu nejakú pozornosť, no ucítil trochu zaujímavý pach ktorý mala. Neriešil to. Vytiahol svoj mobil a začal si čítať svoj mail a potrebné veci s tým, že prezrel niejaké faktury a odpísal na messenger či instagram ktorý mu začal cinkať. Našťastie to nebolo tak počuť vďaka tej príjemnej hudbe ktorá hrávala v kaviarni. Nakoniec slečne o 3 stoly pred ním doniesli kávu a dokonca aj jemu v ten istý čas. Mobil položil na stol a dal si cukor s mliekom. Všetko pekne zamiechal a nevšímal si svoje okolie. Znova začal riešiť svoje veci na mobile a trochu si odpiil z kávy. Po chvíľke partička pubertiakov príšla dnu a už od prvej chvíle boli hlučný a keďže videli jedinú peknú babu, tak ju začali obťažovať. Chvíľu sa to snažil ignorovať no ta trojica jej nechcela dať pokoj aj na jej požiadavky aby odišli. Mobil odložil do vrecka a vzal si svoju šálku s kávou a išiel k stolu kde je slečna s knížkou a bez opýtania na surovku si tam kávu na stôl položil a posadil sa, pričom sa pozrel na trojicu chalanov. "Neobťažujte moju partnerku. Ďakujem." Chalani jaksi pochopili že asi tu zábava skončí keď si tam prisadol niekto v drahej košeli, no račej išli niekde vedla kde si sadli a objednali. Tony sa pozrel na mladú slečnu a nahodil menší úsmev. "Ste v poriadku slečna ? Dúfam že Vám nijak neublížili a ospravedlňujem že som tu takto vtrhol a posadil sa, ale nechcel som ublížiť neplnoletým." S úsmevom povedal na Cassiopeiu ktorá sedela pred ním.
Chtěla mít konečně klidnější čas pro sebe, protože v tom bordelu moc klidu není. Když je nějaký problém, musí ho většinou vyřešit ona, s bráškou mají rozdělené práce. Kde je vždy klid je jejich společný byt, kde má velkou knihovnu s knížkami a svůj koutek na čtení. Ale nemůže být věcně být právě zavřena v tom baráku a v tom bytě. Musela se občas ukázat na čerstvém vzduchu. Proto šla sem, kde je možnost také klidu, knížku si otevřela tam kde skončila a začetla se natolik, že netušila kdo všechno v kavárně je. Milovala čtení, to pak vše šlo mimo ní a nevnímala. Není moc jako jiný v jejím věku, co musí mít mobil v ruce nebo fotit selfička. Pro ní je lepší teda kniha. V tom jí vyruší milé obsluha s její objednávkou, které slušně a úsměvem poděkovala. Když odešla, zavřela na chvíli knížku aby se mohla bezpečně napít káv ale v tom přišli k ní partička nějakých mladíku a začala se dost cítit nesvá. Nevěděla co má dělat, tohle nenávidí. "Nechte mě prosím na pokoji..." Řekla dost tiše ale určitě jí slyšeli, bála se. Oni se začali smát a dokonce si dovolili se jí dotknout na rameni. Už už měla na krajíčku, protože byli víc a víc otravnější. Ještě tak tak zachránila svou knihu, už se jeden z nich natahoval že jí vezme. V tom uslyšela mužný hlas až zvedla pohled na pána co k ní přišel, co tvrdil že je její přítel. To už utekli ale stihli si ukrást oba dva její croissanty. Očividně je bez snídaně, vzlykne tiše. Ona je velice citlivá dušička, která tohle nemá ráda. Rozklepaně chytne hrníček latté a napije se, na ty nervy. Ještě před tím si bezpečně uložila knihu na klín. Když položí na stůl zpátky kávu, podívá se na něj. "Děkuji Vám. Asi bych to bez vás nezvládla." Pípne děkovně.
Užíval si dosti klud a na sídle okrem služobníctva je kompletne sám a nevadí mu ta samota. Mohol samozrejme niečo vyriešiť a rád chodí na niejakú tu párty, ale nemohol preflámovať celé dni ako kedysi. Nemal potrebu samozrejme nič zháňať a pár žien jeho postel prestriedalo no nikdy sa necítil zrovna na usadenie. Penize tečú furt a jeho modrá krv očividne robí asi viac než dosť v jeho živote. Nenávidí slnko a nehovoriac o tom ako je na ňom oslabený. Keby mohol, tak by najradšej niejakým kúzlom si zariadil aby nemusel trpieť takto na slnku, ale očividne všetko má svoje výhody a nevýhody. Pred odchodom zo sídla si samozrejme dal na seba niejakú drahú voňavku obsahujúcu afrodisiakum. Síce to pre ženy vonia pekne a niekedy afrodisiakum pomohlo možno trochu aby tie ženy cítili potrebu k nemu, ale vždycky ukúzlil svojím šarmom ktorý má. Skontroloval si svoje čierne nohavice ktoré dúfal že nemajú niejaké špiny na sebe či niesú roztrhané. Keď sa dostal do mesta tak sa cítil nesvoj kvôli slnku a pohľadom ľudí, pretože niekoľko z nich závidelo a ďalší zas, prevážne ženy chceli niečo s ním. Pár pohladov vymenil ale račej šiel do kaviarne kde sa to očividne nečakane zvrtlo. Bol milovník malieb, ale aj niejakej tej literatúry ktorú si rád prečítal samozrejme. Na slečnu očkom občas zazrel, ale nijak ju neriešil do doby než prišli ty tupci. Ignoroval to pretože nechcel sa do toho pliesť a hlavne nechcel ublížiť par pubertiakom no keď videl ako to preháňaju zasiahol. Nechcel peknú slečnú nejak uraziť, ale nič lepšieho ho nenapadlo ako jej pomôcť. Bol to riskantný krok a čakal že možno bude facka, ale nakoniec mu poďakovala a dal jej mierny úsmev a odpil zo svojej kávy. "Za málo slečna, pokiaľ Vám to vadiť nebude, tak tu s Vami posedím keby náhodou ty chuligáni sa vrátili." Nahodil úsmev a obzrel sa za čašníkom na ktorého mierne mávol a objednal Cass ďalšie croisanty aby chúďa nehladovelo a ešte dokonca dodal, aby jej objednávku celú napísali na jeho meno. Otočil hlavou na Cass a usmial sa, pričom k nej natiahol ruku. "Kde je moja slušnosť slečna. Volám sa Tony." S úsmevom povedal a keď ruku hanblivo podala tak jej ako gentleman pobozkal na prstoch a ručku položil na stol a pustil.
Byla z toho nesvá, co se tu před chvíli událo. Snažila se být v klidu ale její srdíčko bylo tak rychlé jakoby chtělo vyskočit z hrudi. Musela se uklidnit, položila své ruce na knihu kterou má na klíně a moc se na něj nekoukala. Na toho chlapa co jí pomohl. Bála se že by se mohli vrátit, možná na ní počkají až půjde domů, kdo ví. Lituje že někam šla, asi by vážně měla poprosit svého milovaného brášku aby jí doprovázel všude. On by jí ochránil, jako vždy. Je to starší bráška, někdy má pocit že k němu cítí víc než bylo povolené mezi sourozenci. Ale netuší zdá to cítil i on. Povzdechne si, zas s klepající rukou zvedne kávu aby se napila. Pán stále u ní seděl a nevěděla jak začít konverzaci. Styděla se, bála se i stále. Nakonec kávu položí na stůl a podívá se na něj když promluvil. "Děkuji... vážně. Já už myslela že neodejdou, bála jsem se jich." Pípne a možná zas dokonce vzlykne, ale nerozpláče se. Koukala se jak zamával na obsluhu aby objednal pro ní croissanty, které jí ti chuligáni vzali a dokonce prý její objednávku bere na svůj učet. Zakroutí hlavou. "To nemusíte, to spíš já bych Vás měla pozvat na kávu." Tiše mluví celou dobu ale naštěstí je v kavárně zase klid, tak jí může slyšet. Neví ani co je zač, ani jméno. Co když je to nějaký nebezpečný chlap? Ale zas, to by se nestaral o to aby byla v pořádku. Když se představí, usměje se snad poprvé od té doby co tu je. "Já jsem Cassiopeia, ale můžeš mi říkat Cass." Poví trošku víc nahlas a snažila se být sebejistá a být víc společenská ale moc to nešlo. Když natáhl ruku k ní, tak natáhla také. Nečekala že by jí políbil na prsty, to trošku ve tváři zrudne. Pak ruku stáhne zpátky.
Videl na tej prekrásnej žene pred sebou ako je nervózna a kompletne vyklepaná. V hlave sa nad tým proste musel zasmiať, ale chápal ju že je bezbranná a hanblivá tak logicky má strach o svoj roztomilý životik. Jej srdce tak hlasito tlučalo že ho to takmer na sekundu uspalo keď sa sústredil na tlkot jej srdiečka, ale prebral sa z toho. Nebol zrovna typ že by prišiel a ochraňoval niekoho, vždy mal na to ľudí ktorých poslal aby danných ľudí ochránil, abo boli ochránený. Cassio vyzerala fakt roztomilo v tvári a prevážne keď sa hanbila a snažila sa svoju tváričku schovať pod stôl. Pripomenulo mu to menšiu atrakciu v osemdesiatom štvrtom keď bol cirkus a boli tam rôzne obchodíky kde sa dali vyhráť plyšáky. Raz na vyhral jednu veľkú roztomilú mačičku až sa musel bezdôvodne usmiať nad tou myšlienkou. Bolo to roztomilé už samé o sebe že Cassio mu pripomenulo zrovna niejaké roztomilé mačiatko ktoré už na pohľad kričí o pomoc. Cítil ako chce začať konverzáciu, no nevie ako a to ho zaujalo či sa bojí aj jeho. Samozrejme že sa mohla, bol cudzí človek, slušne oblečený a odohnal pár blbcov, no keďže chuligání nijak neodíšli z kaviarne, tak mu došlo že očividne ju odprevadí pretože by mohli ísť za ňou. Keď započul jej roztomilý, príjemný hlások tak sa sústredil na jej pery a hneď na jej oči. "Nebojte krásna slečna, ak by ste chceli tak Vás odprevadím pre vaše bezpečie." Milo odpovedal a odpil zo svojej kávy že na chvíľu zabudol hrať svoju "rolu" že mu ta káva chutí a zatváril sa jak keby jedol plesnivý chleba. Dúfal že to Cassio nevidela pretože vyzeral dosť vtipne. Nakoniec roztomilo odmietla jeho objednávku, no chcel aby sa najedla. "To nič prekrásna slečna, je to naozaj maličkosť. A ak sa cítite dlžná, tak ak by ste mala záujem ísť možno na večeru ?" Síce na to bolo skoro, ale ak to chce splatiť kvôli pocitu dlžoby, tak by mu to splatila že príme pozvanie na večeru. Nehovoriac o tom, že by ju mohol ochrániť keby ju celý deň tý pubertiaci sledovali. Pri podaní ruky s Cassio ucítil niečo divné, jak keby sedel s nepriatelom a nešlo mu to do hlavy keď je tak roztomilá, ale neriešil to. "Cassiopeia ? To je prekrásne meno, ale trochu netradičné. Odkiaľ že si ?" Zaujímalo ho z kade je, pretože takéto meno ešte nikdy nepočul a zaujalo ho to.
Neví proč je nesvá i z toho pána před sebou, jakoby jí intuice říkala že možná taky je nebezpečný. Snažila se o mírný úsměv aby věděl že mu je vážně vděčná ale neví zdá se to podařilo. Občas cítí jeho pohled na sobě, snaží to ignorovat. Když obsluha přeci jen přinese ty croissanty, mile se usměje na paní která je přinesla až se nakonec i usmála na něj. Protože jí zachránil a koupil jí náhradní jídlo, když tam to jí ukradli a možná snědli. Neví kde jsou ale asi stále v kavárně, nekoukala se nějak po stolech ani po lidech. Byla taková šedá myška, co nerada velkou pozornost ani zbytečně na někoho koukat. "Jsem Vám vděčná.. a jestli nevadí, tak budu ráda když mě doprovodíte domů. Kdo by tušil že i ráno bude nebezpečné jít ven.." Povzdychne si smutně, to asi je po dlouho době co vyšla ven a asi i naposledy. Chtěla si vzít croissant do ruky ale všimla si jak se pán zatvářil po tom co se napil své kávy, uchechtne si. Takové tiché a radši hned si kousla do croissantu. Když se zeptal na večeři, díky které by splatila dluh a projevila dík, nevěděla chvíli zda to přijmout. Musela hned pomyslet na brášku ale zas, nevinná večeře nebude vadit. "Dobře, ráda zajdu na večeři." Poví mírným úsměvem. "Jsem místní." Odpoví jen tiše a zase si kousne do pečiva.
Sleduje jej skleslú a bojazlivú tváričku ktorá bola roztomilá. Čakal že z neho sršelol niečo, čo jej hovorilo že asi je dosť nebezpečný ako každému ktorý je na potravinovom reťazci. Ani by ho nenapadlo žeby ona mohla byť hrozba niečim přenho, keď už od pohladu vidí, že Cassio by neublížila ani komárovi a nie to Vampírovi čo kráča celú večnosť po tomto svete. Nevedel čo niečo také milé môže byť roztomilé. Nemohol poprieť že by sa do jej krásného krčku nezakúsol, no nechcel jej ubližiť a nemal ani tu tendenciu. Zatiaľ. Keď prišla čašníčka s croissantmi tak sa len usmial a poďakoval jej že jej to netrvalo pol rána a usmial sa spätne na Cassio. "To nič a kludne odprevadím. A rána su občas očividne nebezpečné, ale nemusíte sa báť. Ochránim Vás pred chuligánmi." Úsmevne odpovedal Cassio aby ju ukludnil a nevedel o tom, že si ho všimla ako sa zatváril keď sa napil kávy, no čo započul je jej zakúsnutie do croissantu. Nevedel či odmietne jeho pozvanie na večeru ako vďak, ale odpovedala v jeho prospech. "Tak to rád počujem Cassio. Snaď nevadí ak ťa budem volať Cassio.. že ?" Bolo mu to lepšie ju volať Cassio než Cass. Je pravda že v oboch prípadoch to znie krásne, no nečakal žeby niekto z tohto mesta mal takéto meno. "Miestna ? Zaujímavé. A čo tak prekrásna žena ako ty číta zaujimavého ? Síce niesom niekto, kdo číta romány, ale mám pár kníh prečítaných." Začal sa zaujímať čo číta aby ju upokojil a získal si jej dôveru a hlavne, aby sa cítila čo najviac komfortne pri ňom. Na kraj oka zazrel ako sa jeden z partičky chuligánov obzrel smerom kde sedí Cassio a hlavne tak, akoby si chceli pozrieť jej zadok. Zamračil sa, ale snažil sa to ignorovať a začal sa pozerať Cassio do jej prekrásných očí jak keby ich chcel zhypnotizovať a možno Cassio nalákať.
Asi se dokáže už trošku uvolnit v jeho společnosti, už se lepe cítila. Jen furt na zádech i na zadku nepříjemný pocit, jakoby jí někdo hypnotizoval zezadu. Povzdechne si tiše ale už se mírně usmívá i na Tonyho. Vypadal vskutku zajímavě, ne že ne. Ale nic co by jí nějak přitahovalo, asi spíše není moc na to aby se na poprvé nechala sbalit. Cass chce zažít velkou lásku, na kterou se půjde postupně. Tak jako v těch romantických knížkách. Mnohdy si to představovala dle nich, jak bude vypadat její láska a vztah. Prostě tichá romantička. "No, já se rozhodla po dlouhé době, že půjdu mezi lidi a takto to dopadlo. Asi zas dlouho ven nepůjdu." Zafrkne nahlas a kousne si do croissantu až jeden celý nakonec sní. Rozhodne se, že si jej nenápadné prohlédne aby věděla s kým to mluví. Nic jeho tvář neříkala, neznala. Asi návštěvník jejích bordelu to nebude. S tím jak se obléká, ony se by se mohla stydět být vedle něj a to přijala jeho pozvání na večeři. Co když jí vezme do nějaké nobl restaurace? Co když nemá nějaké šaty, co by šli? Sklopí hned pohled zas na svou knihu a své ruce. Možná udělala unáhlené rozhodnutí. "Ne, nevadí. Cass či Cassio. Může být." Pípne tiše a napije se maličko a opatrně kávy, aby se nespálila. Je možné že je to zvláštní jméno na místní poměry, ale nikdy se nějak nad tím nepozastavila. Když jí poví že je překrásná, zrudne na obličeji. "Děkuji... Čtu většinou takové, romantické knihy. Historické romány." Poví tiše le je si jistá že jí slyšel, stále se mírně usmívá.
Všimol si ako sa Cassia uvolnila na čo sa pousmial pretože už sa dostávali niekam. Bola kludnejšia a hlavne aj jej srdce bije o niečo kludnejšie že ho to neuspávalo. Keby mohol, tak si ju prezre od hlavy po päty ale sedeli a nechcel vyzerať ako niejaký úchyl. Bola krásna a pôsobila slušne. Bola moc hanblivá aj keď nemal ani najmenšie tušenie prečo. Asi bola nesvoja medzi cudzími ľuďmi keďže keď pri nej nikto nesedel, tak bola celkom kompletne v pohode. Už pohľadom bola na zakusnutie. Posledných sto rokov mal ženy len na jednu noc, ale Cassio vyzerá zaujímavo že by si ju aj nechal keby mohol, ale jeho emócie sú takmer žiadne vďaka toho čím je. A možno prebudí niečo v ňom, kdo vie. Možno len predsa len utečie z večere abo nepríde. "Take nehovor Cassio. Ak chceš, budem chodiť von stebou a budeš v bezpečí. Alebo mám známosti a budeš mať ochranku. Pracujú tam aj ženy keby si nechcela chlapov. Ale nie... Taká krása ktorú máš by sa nemala schovávať niekde zavretá boh vie kde. Len občas si človek nevyberie správne dni." Nedáva najavo žiadne emócie a hovorí kľudnym hlasom na Cassio aj keď si mozno všimol ako si ho prezrela, no nevie v akom slova zmysle. Keď sklopila hlavu tak sa mierne zamračil. "Cassio, noták. Neschovavaj tu tvoju prekrásnu tvár a oči. Usmej sa pekne na mňa a nehanbi sa za svoju krásu." Pousmial sa a pokúsil sa podvihnut Cassio jej sebavedomie aby nemala furt hlavu sklopenú a pozrela sa naň poriadne. "Tak romantika vravíš." S úsmevom si povedal pre seba a odpil z kávy pri pohlade na jej červené líčka.
Nevěděla jak toto setkání má brát. Proč zrovna on, proč zrovna ona. Ale zase je mu vděčná že jí pomohl, nikdo se k tomu neměl, bůh ví jak by to odpadlo. Ani by si to nechtěla připustit ani pomýšlet. Bylo to hnusný a nechtěla to, stačilo že několik let žila tak jak si přál otec, kde jí zákaznici a otcovi známi zneužívali, její tělo. Jemně zakroutí hlavou, nenápadně aby nic nemusela vysvětlovat. Už na sobě necítí žádný pohled co by jí hypnotizovali její zadek a záda. Tak usoudila že možná chuligáni odešli, neví, nebo už je nebavila a to je dobře. Ale stále bude ráda že jí doprovodí tento chlápek, pak snad jí převezme bratr od něj. Netuší zdá jí bratr jen tak povolí jít na nějaké rande ale kdo ví. Možná ani nebude doma. Pak zrudne až po zadek, protože slyšela co o ní říká. Nechala ho úplně domluvit, protože neví co by měla říkat a tak uvažuje v hlavě co by. "Většinou chodím všude mým bráškou. Dnes bohužel nemohl. Jinak by se tohle určitě nestalo. Aspoň myslím a nejsem krásna, víš kolik žen ve městě je doopravdy krásných? Měl bys balící hlášky nechat na krásnější ženy, ne je plýtvat na mě." poví překvapeně pevným hlasem, protože ona není na nějaké balící typy chlapů. Prostě tohle asi není nic pro ní. Pak se zas koukala na své ruce, které jí podali hrníček aby dopila svou kávu. Úplně jí dopila. Nakonec zvedla svůj pohled na něj, mírným úsměvem stále na rtech. Ohledně toho aby se neschovávala nějak nereaguje. "Ano, ano. Romantika."
Nevedel čo jej vŕta hlavou ale vedel že nad niečím premýšľa a možno ju niečo trápi. Nemohol sa blbo pýtať čo ju trápi aby jej pomohol keďže dosť sa musel kontrolovať aby nezačal hovoriť niejaké veci ktoré by možno lutoval. Nijak extra to neriešil a obzrel sa na novo prichadzajucich zákazníkov či odchádzajúcich. Bolo celkom rušno a to je len niejak ráno okolo osmej hodiny. Možno Viac, už ani nevie. Pri Cassio mu čas očividne letel docela rýchlo pri jej očiach ktoré schovávala furt pred ním. Hanbila sa a mala niejaký emočný problém asi. Možno šikana či zneužívanie. Nechcel sa jej nijako dotknúť jak emočne tak fyzicky aby ju nevydesil či nenarušil jej takzvanú komfortný zónu ktorá je u nej tenká než u väčšiny žien ktoré pozná. Ale Cassio ho zaujala, no počas toho čo rozprával ho vytrhla z vety a začal ju poslúchať a dozvedel sa o jej bratovi. Možno niejaká páka ktorú môže na ňu použit aby ju získal. Kdo vie. Ale pozdvihol svoje pravé obočie pri jej sebakritike. "Cassio, ak som sa ťa niejak dotkol tak sa ospravedlňujem. Ale nepáči sa mi tvoja sebakritika. Neviem čo sa stalo, ale ano, je pravda že po meste je mnoho prekrásnych žien, ale ty si jedná z nich. Nemyslíš si to, ale je to tak. Si ako prekrásna ruža ktorá kvitne. Nehovor tak škaredo o sebe že niesi pekná keď si." Normálne by ju chytil za ruku aby ju upokojil ale poznajú sa fakt chvíľu a narušovať jej osobný priestor nebude. Zatiaľ. Tak sa račej napil kávy ktorú dopil a mal na mále aby nespravil zase grimasu s tvárou ako predtým. "Bojovať s nízkym sebavedomím je ťažké, ale verím že časom si budeš viac veriť. Veď si mladá, pekná a sympatická žena." Snažil sa ju povzbudiť a bral to ako výzvu ju poznať viac. "Ta kniha o tebe dosť vraví, ale keď chceš tsk môžem zaplatiť a odprevadiť ťa. Ak máš naponáhlo." Slušne poznamenal aj keby s ňou rád kecal.
Povzdychne si, neví co mu má říct nebo zeptat. Nečekala že dneska někoho pozná a ještě přijme pozvání na večeři. Je to rande? Nebo jen večeře? Co když jí také chce využít jako kdysi otec a jeho známí? Ona prostě je mimo snad z toho všeho co by se dnes muže stát nebo stalo. Nebyla na toto zvyklá ale snaží se, fakt se snaží. Usmívá se ač je to mírný úsměv. Dokonce zvedla hlavu aby na něj viděla a aby si nestěžoval že se schovává. Aspoň malý pokrok, teda doufá. Rukou si zajde do vlasů aby si je trošku upravila a pramen vlasů co jí utekl, vrátila za ucho. "Myslím že každá máme jiný názor, já si myslím své a ty také Tony. Takže mě to nerozmluvíš, já si tak prostě nepřipadám." Poví mu pevně a už se nějak nezakoktává, už asi možná všechno jde pryč. Asi se už otrkala nebo jestli je to s tím co tvrdí Tony? Kdo ví. Jednu ruku má na knize, která je na klíně a druhou chvíli měla na hrníčku od kávy, který je prázdny ale nakonec tou vzala ten druhy croissant, snědla ho celkem rychle. No co, měla hlad a tam ti jí ty první snědli. "Jak říkám, ty si něco myslíš. ja taky. " Opakuje se ale nějak to nevadí a když poví že ta kniha o ní dost vypovídá tak zvědavě nadzvedne obočí. Nevěděla jak to myslí,
Všimol si jej povzdychnutie na čo pozdvíhol pravé obočie a premýšlal nad tou reakciou. Kompletne sa už chovala celkom uvolnene čož bolo plus až na tie narážky čo sa potom udejú. Nevedel čo jej ide hlavou, ale očividne niečo vážne. Možno ľutuje tu večeru, ale zrušenie aspoň z jeho strany neprípadá v úvahu. Keby tu večeru chcela zrušiť, tak by to teraz prekrúcala že nemôže abo že nechce ísť, ale zatiaľ v klude sedí a nič o večeri nevraví. Možno na ňu chce ísť ale zároveň aj nechce. No bol mierne prekvápený keď svoju tvár mu naozaj ukázala, no nechcel zrovna teraz na ňu tlačiť ako to robí u väčšiny žien, pretože ona je fakt tvrdý oriešok takzvane. Bral to ako výzvu a keby ju dokázal časom aspoň pobozkať, tak by to bral ako výhru. Do postele ju dostať nemusí. Zazrel na jej pery keď si dávala vlasy za úcho a odpovedala mu jej názor no nevnímal ju, jeho oči boli na jej perách a občas mu prekĺzli na jej prekrásny krk do ktorého by sa zakúsol jak do niejakého chlebíčku. No musel spozornieť a pozrel jej do tých modrých krásnych očí. "Ospraveldňujem sa znova ak som ťa urazil abo niečo." S úsmevom sa jej ospravedlnil aby to nebrala ako osobný útok a očividne bude musieť na ňu ísť inou stratégiou. Dobrá výzva. Už rozprávala normálne a nie hanblivo čo bolo ešte viac plus, no nevedel či to bolo práve tým že či náhodou není nasraná a tak sa s ním neserie a hovorí na plnú hubu že sa nehanbí. V každom prípade ho Cassio zaujala celkom dosť. Vzala druhý croissant ktorý schalovala docela rýchlo čo ho prekvapilo. "Viem, viem. Ak chceš ísť, stačí povedať." S úsmevom povedal a pozoruje jej reakciu a bola zvedavá ako myslel to o tej romantike, no odpovede jej nechcel proste dať. Nechá si to ako niejakú tu tajnú zbraň na Cassio. "Ale páčia sa mi tvoje oči." Tichším hlasom povedal, ale Cassio ho mohla počúť. Vie že by nemal niečo také vravieť, ale nemohol si odpustíť takúto pochvalu. Nakoniec príšla čašníčka ktorá vzala hrnčeky a tanierik a pýtala si čo si dajú. "Já nič, tu slečna neviem, ale keď tak, tak zaplatím." Čašníčka s úsmevom prikývla a odíšla odniesť veci aby sa umyli a po chvílke doniesla lístok. Tony vytiahol peňaženku z vrecka a dal jej stovku s tým, že nemusí vydávať a nech to bere ako dýško.
Možná se najednou začala chovat vůči němu zle, ale neuvědomuje si to. Možná je to jen ze strachu obraný systém ale zas, sama neví co si o tomto všem myslet. Jen mu je vážně vděčná že jí zahranil krk, nevěděla by co dělat kdyby ti kluci jí otravovali více než byla potřeba. Ani nevěděla proč si vybrali jí. Snažila být tichá a šedé myška. Ani nemá na sobě něco co by naznačovalo že má sex tělo nebo tak. Ale asi jedno ví jistě, jestli má jít tímto člověkem nebo co je zač na večeři, musí to prvně aspoň trošku poznat. Položí knížku na stůl a ruce položí na ní. Kouká se na něj. Všimla si že si jí pozoroval a hlavně koukal na její rty a pak na krk, kde ponechal pohled delší dobu. Hned jí překvapivě došlo co by ten Tony mohl být zač. Vampýr nebo upír. Jeden z toho. Zamrká jemně překvapeně a asi ten strach je zpátky, ale snaží se zvenčí jevit že je v pořádku. "Neurazil, jen každý máme jiný názor Tony. To je zcela normální věc." Usměje se, měli tu výtečné croissanty, které jí vskutku chutnali. Tak u druhého to to šlo rychle. Když zmíní jestli chce jít, že mohou jít ale ona jen na to zavrtala hlavou ve znamení že ne. Ohledně očí se radši nějak nevyjadřuje. "Jelikož máme mít tu večeři, ráda bych tě poznala Tony. Řekni mi něco o sobě, prosím." Poví mu a podloží si bradu rukou a zvědavě na něj kouká, zajímalo by jí co poví. Jestli přizná že je pijavice. Když přijde obsluha, chtěla si objednat aspoň čaj ale to už nestihla a už tu nebyla. Tak jindy, prostě až moc rychle odnesla věci nehledě na to, že by si ona chtěla objednat.
Očividne zasiahol Cassio osobný priestor keď sa začala chovať trochu mierne arogantne, ale zas za to možno malá dôvod pôsobiť nasrane tým, že hovoril niečo čo jej nebolo príjemne. Tedy jej názoru. Jej názor rešpektoval aj keď nechápal prečo mala tolko diakritiky a malú sebadôveru. Asi sa jej udialo niečo keď bola mladšia aj keď to asi odhadnúť moc nemôže pretože predsa len ani nevie koľko rokov má Cassio. Preňho je každá žená mladá aj keby mala Cassio len 500 rokov, tak preň bude furt mladá. Možno je to druh pedofílie alebo niečo, ale tak s Cassio má pocit že si možno bude rozumieť aj keď nevie ako moc, Asi treba len dúfať. Cassio nepotrebovala nijaké vyzývavé oblečenie a dokázal povedať že je naozaj kosť ktorú určite chhcel každý koho aspoň Tony pozná. Veď po nej slintali aj nezletilí pubertiaci čo jej šlohli croissanty. Keby jemu takto dačo ukradnú tak by ich nešetril a stiahol by ich z kože. Ale pred Cassio sa chce chovať ako človek slušný, pokiaľ to vôbec ide. Nevie či chce zrovna takto na ňu zapôsobiť, ale kto vie. Ani si neuvedomil že si všimla ako jej pozerá na jej prekrásne pery, no prevážne na jej krk čo ho mohlo aj dosť odhaliť. Na jej slova len pochopene prikývol s úsmevom ktorý si pomaly musel nakresliť pretože takto sa snaď v živote neusmieval ako pred Cassiou. No Cassia ho prekvapila a položila knihu na stôl a upravila si svoje prekrásne blond vlasy a vybafla naňho dosť zavážnu vec. Hovoriť o sebe. Začal vo svojej hlave listovať jak v nejakej kartotéke a hladať papier s klamstvom ktoré jej povie. Keby začne o sebe hovoriť že je niejaký snob a žije v skurvenom paláci kde má zaparkované aj limuzíny, tak by si myslela že ju chce ponížiť. Chvíľu váha čo jej povie ale zhlboka sa nadýchol a vydýchol. "Som mladý muž.. viac menej. Mám presne 28 rokov, aj keď možno až tak na to nevyzerám a mladosť není večná. Venujem sa podnikaniu a mám pár.. no povedzme že podnikov. Bary a kluby. Som slušný občan tohto mesta, ale za to zase keď ma niekto naozaj dosť naštve tak sa s tou osobou s prepáčením neserem. Tudíž pôsobim dosť často arogantne a egoisticky. Nemám rád keď sa ublíži mojím blízkym a som sirota. Rodičia ma zahodili na ulicu po tom, čo som sa narodil. Náhradná rodina sa o mňa moc postarať nevedela. Takže som bez súrodencou a náhradný rodičia su po smrti. Som sám samotínky, bez závazkou. Niesom ani jeden krát ženatý." Zamyslene sa pozrel stranou čo Cassio ešte povie a pozrel jej do jej prekrásných očí. "Milujem literatúru, ale prevážne malujem sám pre seba kresby. Pretože malovanie je naozaj niečo prekrásne. Dá sa pomocou malieb vyjadriť svoje emócie. Proste malovanie je metafora pre kontrolu." Úsmevne povie Cassio a trochu naklonil hlavu do strany. "Otázky než sa začnem pýtať ja na teba ?" Spýtal sa slušne pozitívnym hlasom.
Nevěděla si má myslet o tomto pánovi, co se ji představil jako Tony. Byla i zvědavá co jí tak zajímavého poví o sobě. Mírně se usměje a kouká na něj, no občas teda mrkne na svou knihu na stole, byla by ráda kdyby se mohla zase začíst ale má tu společnost, tož není vhodné aby si začala číst. Okolo nich náhle projde obsluha, tak jí Cass zastavila a objednala si ten čaj aby měla co pít a neví zdá by chtěl i Tony, ale to asi zas nestihne protože obsluha je akční a utekla už to připravovat. Musela se tomu tiše zasmát. "Ani pořádně člověk nemůže objednat, s tím jak mají plno očividně spěchají a nestíhají," Poví tiše a nezávidí jim to tu ale ženské tady vypadají že je ta práce i tak baví. Furt mají úsměvy na rtech a jsou i pěkné. Těm by měl Tony dávat ty lichotky. Hned zvedne pohled zase na něj, právě včas aby si ho pořádně poslechla. Něco jí na tom všem nesedí ale to možná bude jen proto, že se tu vybavuje cizím člověkem. "Na 28 nevypadáš, vskutku. To s rodinou mě mrzí, vážně." Poví jemně, protože neví jaké to je být úplně bez rodiny. Ona má bratra, měla otce kterého však jako otce nebrala za to co jím udělal. Možná je to špatné co si teď pomyslí, ale je ráda že otec je mrtvý. "Miluji literaturu. Můj neoblíbenější žánr je romantika, historické romány a ták. A kresbami a malbami máš pravdu, dá se vyjádřit mnoho v nich. Jako menší jsem si pro sebe něco kreslila, snažila se tak vyjádřit co mi je. Nikdo nepochopil." Pokývá hlavou že s tomto a usměje se trošku více. "Zatím další otázky nemám, možná mě něco napadlo." Takže má i on prostor na otázky vůči ní.
Prezeral si Cassio, prevažne jej prekrásnu tvár s menším úsmevom a už si takmer zapamätal každý detail a krivku jej tváre. Očividne už vie, čo ďalšie nakreslí a určite jej ten obraz pošle. Cassio pôsobila zaujímavo, nevinne ale za to dosť milo. No furt mu nešlo hlavou že keď si s ňou podal po prvý krát ruku, tak jeho zmysli takmer zošaleli. Niečo mu nesedí a dúfa že není inkvizitorka ktorá bola nasadená ho zabiť a získať informácie. Vie o tom, že inkvizícia je teraz na tom biedne ale to neznamená že by niektorý furt nepracovali alebo neboli poslaný z inej krajiny aby ho zabili. Ak by predsa len bola najatá na jeho zabitie, tak musí uznať že to hrá dobre. Až moc. Ale možno je len paranoidný, ale také roztomilé a nevinné stvorenie ako Cassio pochybuje žeby niekomu ublížila. Medzi rečou si chcela objednať čajík s tým, že obsluha očividne funguje na speede, alebo na iných drogách pretože lietaju kade tade že už chýba len rozbijanie pohárov a podšálkov. Na to, jak to Cassio okomentovala sa pousmial. "Je to ich práca a hlavne ich to baví. Je tu dosť ľudí na také ráno, tudíž maju čo robiť aby to všetko očividne stíhali. Ale aj tak by som si nič nedal, ale majú tu výborný ovocný čaj, presne malinový." Usmevne odpovedá Cassio svoj názor s doporučením na ovocný čaj ktorý síce mal, ale chuť nevedel či je naozaj dobrá pretože jeho chuťové bunky su o hovne. Len počul ako každý si ten blbý čaj vychvaluje tak snáď je naozaj tak dobrý a neporadil Cassio zle. Videl jak Cassio niečo asi nesedí, ale jeho vek mu pochvalila na čo sa pousmial pretože keby vie jeho pravý vek, tak možno utečie. "Ďakujem, už je zo mňa starý mládenec. A rodina no.. tu si nikdo nevyberie." Odfrkol nenávistne pretože jeho pravý rodičia ho nechali na ulici a tý, čo sa ho ujmuli tak sa mu nevenivali a ešte ho takmer šikanovali. Teraz sa im tak maximálne vysmieva že je z neho boháč a dokázal niečo viac. Pozrel na Cassio keď sa rozhovorila o literatúre a malbách že mierne prižmuril oči, ale otvoril ich. "A ešte kreslíš, alebo si toho talentu nechala a venuješ sa knížkam ?" Zvedavo sa spýtal, pretože ho to zaujalo. Otvorila sa s tým že sa chcela s tým niejak naznačiť niečo okoliu. Žeby šikanována v detstve? Znasilnená? Nevie a hádať to ako v hre bingo to nebude a možno to časom z nej vypadne samo, aj keď nemusí počúvať "ľudské" reči. Ale keď ju niečo napadlo, tak zvedavo podvihol obočie. "A čo ťa napadlo Cassio?" Zvedavo sa jej spýtal čo mala na mysli keď nemala žiadne otázky.
Na obsluhu se nějak nezlobila, neměla důvod. Prostě se divila že ani nepočkala na to, zdá si Tony nebude chtít objednat také. Ale asi to nevadilo, všimla si že by si ani neobjednal. Možná mu ta káva stačila. Aspoň si ona stihla objednat a to je pro ní momentálně hlavní a je ráda že bude mít nějaký ovocný čaj. Nechala na paní výběr chuti toho čaje. Všimne si že se Tony pousmál a ona se musela též. "Já jím to nemám za zlé. Prostě ani nečekala zdá něco chceš, i kdyby jsi řekl že nic. měla počkat. Ale chápu je." Poví tiše a ušklíbne se, nemá fakt nic proti tomu. Jen by měla počkat, za tím si bude stát. Ale nechá to být, nebude to řešit. Poposedne si na té židli a koukala na chvíli na Tonyho ale pak na svou knihu. Už teď se částečně se těší na to, jak bude ve svém bytě a číst si a nebo bude otravovat brášku s tím, co se dnes stalo. Ale zatím chce být tu a zjistit co je Tony zač, zatím se nějak neprojevuje že by byl ten upír nebo vampýr. Překvapivě je hodný, zatím. "Stále je to pěkný věk. S tou rodinou souhlasím. Tu si nevybereme." Poví tiše to poslední, protože nerada nějak zmiňuje rodinu. Tu špatnou dobu co zažila se svým otcem. Zakroutí hlavou, ať teď na to nemyslí.**"Talentu se málo kdy se vracím, protože to moc talent teda není. Takže spíše ty knihy." Pípne a ušklíbne se. V tom nakonec se ozve obsluha že jí donesla ten čaj a odešla hned, jak Cass poděkovala. Dala si tam cukr, dala si tam všechno co tam patří a nechává to zatím ležet. "Nic mě nenapadlo, jen sem to omylem řekla špatně. Mělo to být - možná až mě něco napadne." Ušklíbne se.
Neriešil nijak extra tu obsluhu aj keď to boli prevažne prekrásne slečny, ale jeho pozornosť mala Cassio ktorá sa prekvapivo chovala zvláštne v dobrom slova zmysle. Nevedel čo od nej čakať, ale všimol si že je asi niejaké podozrenie na Tonyho. To ho znepokojilo no všimol si ako Cassio sa pousmiala tiež v ten istý moment čo on. Bolo to zlaté a na zakúsnutie. Doslovne. Nad slovami Cassio mierne mávol ruku. "Majú tu rušno, takže to neriešim. Mne na ráno stačí niejaká ta kavička a občas si dačo dať na zakúsnutie." Pobavene povedal a oprel sa o stoličku kde sa lakťom o opierku zaprel. Prezrel si znova Cassio pretože sa na ňu nemohol vynadívať. "Mal som blbú rodinu, tu náhradnú. Nestarali sa o mňa moc a tak som začal robiť všetko pre to, aby som im dokázal že na to mám. Teraz mám pár podnikov a mám aj to, čo mi kedysi chýbalo. No až na vzťahy, tie su zložitejšie. Ako u každého človeka." Takmer sa hanbou v duchu prepadol že čo z pusy vypustil. Niečo o láske a podobné kokotiny to šlo naozaj mimo neho vďaka tomu čím bol. Kdo by miloval zrovna jeho? Možno tak jeho moc abo peniaze. Inak nie. "Aj knihy su fajn. Hovorí to dosť o ľuďoch a hlavne aj o tom čo čítajú." Nestihol dohovoriť a Cassio si zbehla pre čaj a prišla nakoniec späť a dala sk všetko do čaju že už zabudol čo vravel a nechal hovoriť Cassio. "Nič sa nedeje. Ale ak chceš, rád by som sa dozvedel aj niečo o tebe." Usmevne povedal a v tu ránu jednej čašníčke praskol sklenený pohar ktorý nevydržal tlak v ruke. Otočili sa všeci a to aj Tony ktorý cítil krv. Krv meniča. Dostal hlad že mu mierne stemneli oči, ale hneď ich dal do normálu a otočil sa smerom na Cassio kompletne nesvoj a nervózny tým ako cíti krv. Má hlad a tá vôňa krvi je silná keďže je to mladá krv. Každý vidí ako sa čašníčka dorezala na pohári čo praskol.