Mal veľa práce svojich rodičov dať dokopy. Neboli s ním v jeho vile, len z dôvodu že boli slabý a potrebovali naozaj odpočinok a dlhší čas na zotavenie. Nemusel zháňať toho za kým ho poslala daná osoba. On mal kontakty po celom svete. No rovnako mal na stole mapu, popíjal pri tom burbom a malími pripínačkami si značil miesta, kde hľadal niekoho, kto mu bol k srdcu blízky. Jeho najstarší brat, ktorý záhadne zmizol. No po dlhšom pátraní, mal stopy. Ako tak bol predklonený pri mape, zamyslený počul zvonček. No nie len to. I psy štekot z volier bol hlasný. Z kamier sa dalo usudiť a potvrdiť, že na pozemku bol niekto. 
K dverám poslal jedného zo svojich mužov, aby zistili kto to je a čo chcel. Nemal náladu na žiadnu návštevu nie, keď mal v pláne odísť na miesta, ktoré si označil na mape. Bola to historická mapa, ktorá značila miesta, ktoré už pekne dlho boli niekde pochované prírodou alebo ľudskou rukou. 

K dverám došiel jeho posol, ktoré otvoril s tým, aby sa osoba prestavila. " čo si želáte?" Prv nevedel o koho šlo, nemal ženské návštevy vo svojom obydlí. Neočakával žiadnu návštevu. Dlho o Alecovi nič nepočul a nevedel. To sa  mu nepáčilo, kam ten bastard mohol zmiznúť. Ale vedel že mal po boku ženu, ktorá mu program rozhodne zariadila, aby sa nenudili. Tiež by prijal ženu po svojom boku. 

No sluha, posol čokoľvek podradné a dobre platené zvieratko v jeho vile, ktoré poslúchalo na slovo dámu do vnútra nechcel pustiť. "Bola ste ohlásená ? Môj pán dnes neprijíma žiadne neohlásené návštevy." Stál vo dverách a čakal na vyjadrenie dámy, ktorá chcela prejsť cez prah jeho šéfa. 

Neočekávala velkolepá uvítání, ani červený koberec lemovaný zástupy jeho zaměstnanců. Neočekávala ale ani, že se na ni po telefonické domluvě budou dívat jak na nevítaného hosta. "Doufala jsem, že je váš pán zodpovědnější." Podotkne na jeho slova s konejšivým hlasem a stále vlídným úsměvem. S ním se v zápětí, když muži před ní stále v hlavě nic neseplo, také představí. Pro jistotu celám jménem, kdyby si náhodou prvně zapamatoval jen část z něj "Jsem lady Astoria Coimbra de la Coronilla y Azevedo. Váš pán jistě instruoval Vás a nebo některého z Vašich kolegů o mém nadcházejícím příjezdu." S trpělivým pohledem si ho změří od hlavy ke špičkám naleštěných bot. Mlčky pár vteřin počkala na jeho požadovanou a adekvátní reakci, ale když se nedostávala, nezbývalo, než mu napovědět. "Byla bych velmi vděčná, pokud byste jej informoval, že jsem přijela i s dokumenty, které po mně žádal." Trpělivost jí pomalu docházela. Dlouho se jí nestalo, že by někde nebyla vítaná, nebo že by dokonce zapomněli na její nadcházející návštěvu. A Sedric přece nemá paměť jak cedník, když si byl schopný zajistit takové bydlení se zaměstnanci a kšefty, jenž mu jiste vynáší víc, než stíhá utrácet. To jen ona se musí stále otáčet, ale nebude to trvat příliš dlouho a taky se bude mít zase stejně dobře, jako ostatní. Nejhorší na tom ale je pořád počítat s variantou spěšného odchodu do exilu s ničím v kapsách.
Zatím co muž odcházel vyřídit poselství, ona si vyřídila telefonát do PR agentury s dotazem jak to vypadá s její kampaňí a kdy může přijet. K jejímu potěšení mohla již dalšího dne, načeš jim poděkovala a z naposálaných vzorů propagačního materiálu si na mobilu prohlížela ty nejlepší z nich. Ze zamyšlení nad tím, kam plakát s její tváří a úderným nápisem nechá pověsit, jí vyruší něčí kroky.

Neočekávala velkolepá uvítání, ani červený koberec lemovaný zástupy jeho zaměstnanců. Neočekávala ale ani, že se na ni po telefonické domluvě budou dívat jak na nevítaného hosta. "Doufala jsem, že je váš pán zodpovědnější." Podotkne na jeho slova s konejšivým hlasem a stále vlídným úsměvem. S ním se v zápětí, když muži před ní stále v hlavě nic neseplo, také představí. Pro jistotu celám jménem, kdyby si náhodou prvně zapamatoval jen část z něj "Jsem lady Astoria Coimbra de la Coronilla y Azevedo. Váš pán jistě instruoval Vás a nebo některého z Vašich kolegů o mém nadcházejícím příjezdu." S trpělivým pohledem si ho změří od hlavy ke špičkám naleštěných bot. Mlčky pár vteřin počkala na jeho požadovanou a adekvátní reakci, ale když se nedostávala, nezbývalo, než mu napovědět. "Byla bych velmi vděčná, pokud byste jej informoval, že jsem přijela i s dokumenty, které po mně žádal." Trpělivost jí pomalu docházela. Dlouho se jí nestalo, že by někde nebyla vítaná, nebo že by dokonce zapomněli na její nadcházející návštěvu. A Sedric přece nemá paměť jak cedník, když si byl schopný zajistit takové bydlení se zaměstnanci a kšefty, jenž mu jiste vynáší víc, než stíhá utrácet. To jen ona se musí stále otáčet, ale nebude to trvat příliš dlouho a taky se bude mít zase stejně dobře, jako ostatní. Nejhorší na tom ale je pořád počítat s variantou spěšného odchodu do exilu s ničím v kapsách.
Zatím co muž odcházel vyřídit poselství, ona si vyřídila telefonát do PR agentury s dotazem jak to vypadá s její kampaňí a kdy může přijet. K jejímu potěšení mohla již dalšího dne, načeš jim poděkovala a z naposálaných vzorů propagačního materiálu si na mobilu prohlížela ty nejlepší z nich. Ze zamyšlení nad tím, kam plakát s její tváří a úderným nápisem nechá pověsit, jí vyruší něčí kroky.

Neočekávala velkolepá uvítání, ani červený koberec lemovaný zástupy jeho zaměstnanců. Neočekávala ale ani, že se na ni po telefonické domluvě budou dívat jak na nevítaného hosta. "Doufala jsem, že je váš pán zodpovědnější." Podotkne na jeho slova s konejšivým hlasem a stále vlídným úsměvem. S ním se v zápětí, když muži před ní stále v hlavě nic neseplo, také představí. Pro jistotu celám jménem, kdyby si náhodou prvně zapamatoval jen část z něj "Jsem lady Astoria Coimbra de la Coronilla y Azevedo. Váš pán jistě instruoval Vás a nebo některého z Vašich kolegů o mém nadcházejícím příjezdu." S trpělivým pohledem si ho změří od hlavy ke špičkám naleštěných bot. Mlčky pár vteřin počkala na jeho požadovanou a adekvátní reakci, ale když se nedostávala, nezbývalo, než mu napovědět. "Byla bych velmi vděčná, pokud byste jej informoval, že jsem přijela i s dokumenty, které po mně žádal." Trpělivost jí pomalu docházela. Dlouho se jí nestalo, že by někde nebyla vítaná, nebo že by dokonce zapomněli na její nadcházející návštěvu. A Sedric přece nemá paměť jak cedník, když si byl schopný zajistit takové bydlení se zaměstnanci a kšefty, jenž mu jiste vynáší víc, než stíhá utrácet. To jen ona se musí stále otáčet, ale nebude to trvat příliš dlouho a taky se bude mít zase stejně dobře, jako ostatní. Nejhorší na tom ale je pořád počítat s variantou spěšného odchodu do exilu s ničím v kapsách.
Zatím co muž odcházel vyřídit poselství, ona si vyřídila telefonát do PR agentury s dotazem jak to vypadá s její kampaňí a kdy může přijet. K jejímu potěšení mohla již dalšího dne, načeš jim poděkovala a z naposálaných vzorů propagačního materiálu si na mobilu prohlížela ty nejlepší z nich. Ze zamyšlení nad tím, kam plakát s její tváří a úderným nápisem nechá pověsit, jí vyruší něčí kroky.

Muž vo dverách, ktorý slečnu zastavil skôr, ako ju pozval dnu, potreboval overiť. No meno mu nič nehovorilo a ženské návštevy tu boli zriedkavé. Hlavne vo vile minimálne, až žiadne. No otočil sa po tom dlhom mene a poslal ďalšieho muža, aby sa spýtal Sedrica na povolenie a prijatie návštevy. "Počkajte chvíľku, oboznámime vašu neohlasenú návštevu." Pozvať ju ďalej pozval zo slušnosti, no mal zákaz pušťať dnu ľudí, bez povolenia a rozkaz bol rozkaz. 
Druhý muž z jeho personálu zaklopal na dvere. "Kto je." Spýtal sa Sedric na klopanie. " Pane prišla za vami žena s príšerne dlhým menom. Ospravedlňujem sa, nedokázal som si ho zapamätať." Sedric sa rukami opieral o kraj stola dívajúc na mapu pred sebou. Nadýchol sa s tým, že jeho chladný a odmeraný pohľad padol na dvere. Prešiel k dverám, ktoré rázne otvoril až sa samotný muž zľakol. "Pane. má pre vás dokumenty." Nadvihol Sedric jedno obočie. Aká žena s dlhým menom, by niesla k nemu dokumenty. Sarah rozhodne nie. Tanja ta taktiež nie. Alebo sa rozhodla ho navštíviť po dlhom čase? "ďakujem. Vybavím si to sám." Kráčal z kancelárie, ktorú zamkol za sebou. Kráčal dlhou chodbou k dverám, kde bol muž, ktorý stál naďalej pri dverách a slečnu Astoriu nepustil dnu. Ako sa priblížil a ucítil nie len vôňu ale zahliadol krásnu lady Astoriu pred prahom jeho domu, bol prekvapený. " Ďakujem Alfonz, Už si túto vzácnu návštevu prevezmem sám. Lady Astoria. " Podišiel k dverám. Alfonz sa uklonil a odišiel späť pracovať čo bolo jeho úlohou. "Aká milá vzácna návšteva lady." Pozval ju dnu, aby viac nestála vo dverách. Chytil jej ruku a pobozkal hánky. " čo vás ku mne privádza."  Nadvihol s vážnosťou pohľad smerom k nej. No bol prekvapený, že bola sama. Kde bol kurva Alec. "Ste sama? Nemáte doprovod v podobe ALeca?" Ten skurvisyn sa niekde znovu flákal. Nadýchol sa a vyhrnul si rukávy na svojej tmavej košeli.  Prezeral si jej prirodzenú božskú krásu, ktorá chodila po tejto skazenej zemi. "Dám spraviť čaj, alebo sa nezdržíte dlho. Nech viem koľko času strávite so mnou. "Každá sekunda bola preňho dôležitá no pri Astorii by strácal i pojem o čase. Bol rád že došiel niekto, kto jeho sympatie vzbudil. Prekrížil ruky na hrudi. "Máte pre mňa nejaké dokumenty? alebo ste ma len chceli vidieť." Uškrnul sa nad tou myšlienkou. 

Nechcel, aby ich niekto počúval počas rozhovoru len pri dverách. "Poďte ďalej. Nebudeme to rozoberať na prahu domu" Prezrel si ju z blízka. No upravil si rukávi na košeli, ktoré si vyhrnul. "Samozrejme že som nezabudol. Len čom nečakal túto hodinu. "Kráčal a viedol ju k svojej pracovni. Počas toho pozrel na mužov, ktorý tam strážili areal aj priestory v sídle. Prikývli a odišli z dohľadu. Otvoril jej dvere do pracovne, počúval ju pozorne o čom hovorila. " Sedric na cestách, hm. " Mal s ním menší telefonát a sám vedel kde bol pes zakopaný. Uškrnul sa, ako si to myslela že je niekde na cestách. Nebol. Ale to jej vešať na nos nemusel. Nestaral sa do cudzích vzťahov aj keď Alec je jeho ako nevlastný brat. Pozrel sa na zložku, ktorú mu priniesla. Vzal si ju a prešiel k stolu. kam si ju položil. Prstami zavolal do kancelárie svojho muža" Spravte Lady čaj, ten z Francúzka"  Muž prikývol a odišiel. Zavrel za ním dvere a jej ponúkol pohodlné kreslo pri okne s výhľadom do ich záhrad. Už bolo sichravé počasie, ale sochy a krizantény práve mali svoje čaro. "To je všetko čo máte?" Prešiel k stolu a odtiaľ odložil svoje veci, aby do nich nenahľadla ona. Posadil sa k stolu, kde si otvoril zložku. " To je jeho písmo.." Povedal v tichosti a sledoval ten rukopis a poznámky, ktoré sa udiali okolo jeho brata.  "Tiež mam pár nájdených vecí o bratovi." Zamyslel sa nad tým čo si čítal, že jej otázku na jeho adresu, takmer prepočul. "Prosím?  A, ako sa mne darí ? Myslím že skvelo. Niektorých problémov som sa zbavil. " Pohľad jej venoval aj celú svoju pozornosť. Všimol si jej pohľad a mal pocit že ju niečo trápilo. " Ale vy sa mi pochvaľte, vidím na vás že sa niečo deje. Viete že máte vo mne dôveru a čo sa povie za tými múrmi sa von nedostane." Jeho prefíkanosť nemala hranice. No chcel si počkať či sa mu zdôverí sama, alebo by musel dostať iným spôsobom. Prstami v spise našiel fotku, na ktorú sa chvíľku zahľadel a premýšľal, bol to kus fotky, ktorú mal on. Otočil fotku, kde bolo čosi napísane. No polku fotky mal on odložené. "Stále chcete nájsť môjho brata ?" Aspoň pozostatky, ktoré zrejme po ňom rozhodne ostali. "čo vy a Alec, je medzi vami všetko v poriadku? Naozaj sa mi môžte zdôveriť. " Len čo sa jej spýtal pokojným hlasom. Zaznelo klopanie. "Vstúpte." Vošiel muž s táckou a čajom pre Lady. Položil ho na stolík pri nej.  Len v tichosti sledoval svojho poddáného, ako odišiel z kancelárie a zavrel za sebou dvere. Lady v čaji plávala ruža. Bol to typický čaj s kvetom vo vnútri, ktorý mal príjemnú vôňu aj chuť. 

S rádoby cudným úsměvem přikývne na jeho vyzvání překročit práh jeho domu a zatím co kolem něj prochází, koutkem oka si prohlédne jeho silné paže, které vyhrnutím rukávů vydal na obdiv. I když patřil k rodu nesmrtelných, byly opálené, šlachovité s vystouplými žílemi, připomínající lodní lana. Lady Astorie odjakživa milovala umění, především realizmus a přesně takoví by jí stáli modelem. "Stačilo naznačit. Jsem stejně vytížená jako Vy. Chápu a věřte, že Vás nemám v plánu zdražovta déle, než je nezbytně nutné. V podtatě jde jen o materiály, které jsem doma našla. Jste první, kterému se o nich zmiňuji, protože máte k mému stvořiteli nejblíž. Jsem přesvědčená, že naše cíle jsou přijemneším v této oblasti stejné." Za chůze se k němu otočí čelem a s přivřenýma očima se široce usměje. Od poslední návštěvy se moc nezměnil, ale i přes to měla dojem, že jsou jí jeho rysy ve tváři známější a milejší. Možná jí sem skutečně táhla vůně stejné krve. Ladným krokem překročila práh jeho kanceláře, usadila se, počkala až jí u komorného zajistí čaj a po zaklapnutí dveří její úsměv trochu opadne. "Samozřejmě, že je. Je tam přiložená i jeho kresba. Stejně, jako jiné dokumenty je původní. Bez toho bych snad už ani nevěděla, jakou měly jeho oči barvu." Řekne tiše s upřeným pohledem do otevřené složky. List střídal list a jí se před jejíma očima se přehrávala minulost, ve které její stvořitel tyto papíry psal. "Tak snad nevyplanou na hladinu nové problémy. Jistě je to náročné, když je v jednom městě tolik konkurentů. S mírnou nervozitou se pousměje. Už dlouho nejedla a teď to na ni začalo doléhat. "Jsem v pořádku. Kariéra mi zatím stoupá, kontakty rozšiřují a dostávám s eopět mezi společnost, ke které patřím..." Pronese, jako by bezchybný život mezi smetánkou byl samozřejmostí, která si jen na nějaký čas vzala dovolenou. "Jen mám dojem, že čím více se snažím o realizaci svých plánů, tím více se vzdaluju... svým blízkým. I když si to nepřiznávám, začínám cítit...jisný druh osamění? a....sentimentu..." Pronese nejistě, až na poslední slovo, které přecedí mezi zuby s takřka znechucením. "Ale to už asi tak bývá, když jsme zde tak dlouho. Jinak nic významného, co by stálo zařeč." Usměje se a v duchu polkne všechno další. Nebude přece na sebe práskat celý svůj život. Tohle mu musí stačit. Už by měl mít pocit, že mu plně důvěřuje, když mu sdílela své emoce. Naštěstí je to jen povrch celého problému...celého Dannyho. Zatracený parchant. "Samozřejmě. Jinak bych Vám ty složky nenesla." Zadívá se na něj s nevyřčenou otázkou, zda si dělá srandu. V mžiku se jí také změní emoční rozpoložení a s přehození nohy přes nohu se pohodlně uvelebí do křesla, jako by tu byla doma. na jeho otázku o Alecovi by už odpověděla, ale to se ozval hlas zpoza dveří, který přinesl čaj na stříbrném tacu a opět zmizel. Až poté Lady opět otevřela ústa. "Myslím, že nyní byste se mi mohl svěřit Vy. Jste s ním snad v užším kontaktu?" Vytáhne si z kabelky cigaretu a zapálí si ji zdobeným zlatým zapalovačem s ornamentem Činského draka s pěti drápy. "Můžete mi věřit. Mimochodem, úžasný čaj." Pronese a sklouzne očima ke květu růže. 

Zamyslene si prezeral papiere, ktoré mu Astoria priniesla. No bolo tam niečo čo by si málo ktoré pozorné oko všimlo. Zatiaľ to nevytiahol, aby neprerušil Astoriín monológ. Len zodvihol pohľad od listov a sledoval krásnu zvodnú ženu, priamo pred sebou. Nadýchol sa a pokojne vydýchol nosom. Rukou sa oprel o operadlo a len ju sledoval. " Som jeho najmladší brat, kto iný by sa k tomu mal vrátiť. Ostatný bratia by vám v tom nepomohli. To som si 100% istý. "Povedal rázne, sám vedel aký sú jeho surodenci a hlavne ako tá urodzenosť poniektorým stúpla do hlavy. " Veľmi na seba pútate pozornosť. Dopočul som sa istým veciam od ktorých by som najradšej ruky dal preč. A vám radím, neukazovať sa takto okato pred všetkými. Len na seba upútate pozornosť natoľko, že vás začnu prešetrovať Inkvizácia. Nehovoriac o tom že Alec odišiel do zahraničia." Ale o tom isto musela vedieť. Jej popularita stúpala a všetci okolo nej začínali trpieť tým, že strácali pôdu pod nohami. " je lepšie sa držať pri zemi. Nedoplatíte na to vy, ale všetci ktorých máte rada." O sebe nemohol hovoriť. Už len z dôvodu, čo bolo medzi nimi bolo zjavne len puto krvi, kto vie či to bolo iné. Od nej viac nemohol mať, sám sa v nej nevyznal a ženy vedeli byť riadne zákerné. " Ja som v kontakte s Alecom minimálne, kvôli jeho bezpečnosti. " Znovu sa zohol k papierom. " Som rád že vám chutí, je špeciálne namiešaný aby ulahodil aj vampírskym jazýčkom. Dar od známej. " Uškrnul sa nad tým, lebo slečna Wangová bola úžasná obchodníčka, ale udržať s ňou mierovú líniu je ako chodiť po tenkom ľade. Vzal do ruky nôž s ktorým otváral obálky. Mal na rúčke ornamenty erbu. Bolo počuť len ako rezal papier, ktorý doniesla. No ten papier bol hrubší než ostatné papiere. Bol to zlepený list v ktorom bola skrytá polka fotky. " hm, zaujímavé." vybral fotku, ktorá bol na pol roztrhnutá.  "Niekde by som mal mať druhú polovičku fotky." Hovoril si to skôr pre seba a hľadal v šuflíkoch album, ktorý tam mal odložený. Našiel ho, dal na stôl a listoval vo fotkách, kde bol on, jeho rodina, bratia. Listoval kým nenašiel fotku, ktorá bola pretrhnutá. Vybral ju z albumu. Len čo zavrel album z neho vyletela fotka ženy, ktorá padla na zem. Na zajdnej strane bolo milostné venovanie pre Sedrica. On šiel fotkami ďalej k stolu, kde ich spojil. "Strýko Edgar." Zaznel člen rodiny, ktorý na fotke bol aj s jeho najstarším bratom. 

"Tak to jsem ráda, že jsem narazila zrovan na Vás." Řekne klidně a s úsměvem si potáhne z cigarety. "To vím. Inkvizice mi jde po krku už pár desítek let. A že vzbudím pozornost...občas se zkrátka stanou věci, které jde jen ztěží ovlivnit a přece dokáží zasáhnout nezměrnou silou. Náhody, řekla bych." Skousne si spodní ret při vzpomínce, jak pár gesty zničila charitativní večírek hostiteli a sama se, obrazně řečeno, vyškrábala po jeho zádech až na výsluní. Média o ní ještě dlouho psala, vesměs pozitivně. "Jaké věci jste zaslechl? Pokud to není tajné." upije z čaje. "Vezmu si tu radu k srdci a nějakou dobu nebudu vylézat před média. Sice to poškodí mou kampaň, ale horší by bylo, kdyby to poškodilo mé okolí." Zadívá se na spisy a na to, jak je přetrhává a nožem upravuje. Sleduje to s velkou nelibostí a s ještě větším sebezapřením se neozývá. Je však cítit, že atmosféra v místnosti zhoustne, dokud Sedric nenajde polovinu fotky, ke které začne hledat druhou do páru v albu, ze kterého během toho vypadne fotka ženy. Zatím co Sedric odchází, lady se pro ni nahne a prohlédne si ji z obou stran "Našel jste něco zajímavého?" Protože já jo... Ušklíbne se nad romantickým vzkazem a mladou tváří, která pózuje pro fotografa. "Kdo je strýček Edgar?" Přimhouří oči ve snaze si vzpomenout, zda tohle jméno z úst jeho bratra náhodou neslyšela. Bylo to ale tak dávno a bylo tak tolik tváří, že si netroufne. "Mimochodem, není to ta stejná slečna, která byla na obraze? Zdá se, že jste měli k sobě blízko." Nezaujatě hodí fotku na stůl a opět se opře do křesla.

Dobre sa to počúva z vašíc úst. "Uškrnul sa nad touto poznámkou. Len čo videl, akú fotku vrátila na stôl zamračil sa. "To vás nemusí trápiť, vás by zrejme malo trápiť niečo iné. " Nadvihol hlavu a jedno z obočí so sebavedomým postojom. " Môj strýko Edgar, ktorý žije v zahraničí. Zjavne ďalšia zastávka k bližším informáciam vedie k nemu. " On vedel, kde jeho strýko žil. Ale to Astorie momentálne nechcel hovoriť. "Nemali by ste byť sebecká voči svojim najbližším. Lebo ak padnete vy, padnú aj oni. To isto viete. " Jeho monológ o páde prerušil klopanie. Otočil tvár k dverám. " vstúpte." Povedal rázne. Do vnútra došiel jeden z jeho mužov, ktorý pozdravil dámu sediac v kresle a šepkal Sedricovi do ucha. Zamyslene Sedric sa díval na Astóriu. Nadýchol sa zhĺboka a prikývol. "Ďakujem za info, zdržte ho kým to tu neupracem." Muž sa uklonil jemu aj Astorii a odišiel von z pracovne. Zavrel za sebou dvere. On šiel k oknu, ktoré pootvoril a jej vytrhol z úst cigaretu, ktorú uhasil a vyhodil z okna von. Hneď veci zbalil do šuplíkov v stolíku a uzamkol ich, aby sa k ním nik nedostal. " nič sa nepýtajte, pôjdete so mnou."  Chytil ju na drzovku, bez vysvetlenia za zápästie a postavil na nohy. Bol k nej momentálne hrubý, ale mal svoje dôvody. Vyšiel s ňou rýchlym krokom hore na poschodie, ktoré bolo dosť husté, viedlo to k chodbe, kde boli iné miestnosti. Ju ťahal za sebou a nepúšťal ju. Po užšej chodbe ju zatiahol do miestnosti, kde bola posteľ. Zavrel za sebou prudko dvere a ju stiahol na seba. Chytil ju okolo pása a rukou jej zakryl ústa. "pšt nehovorte ani slovo." V hlavnej chodbe na prízemi zaznel rázny hlas, dosť hrubý a desivý hlas. On ako sa oprel o dvere zacvakli potichu. Držal ju chrbtom opretú o svoj hrudník, počúval hlas z dola. No cítil aj Astoriininu blízkosť natoľko že sa sám pozrel na jej tvár z boku. Obtrel sa perami o jej ucho. "môj otec, ak by vás tu videl, cítil a počul, zabil by vás." Šepol jej do ucha a hlas sa pomalý približoval a rovnako aj kroky lakovaných topánok. Tento adrenalínový zážitok nebol zlý. Hlavne keď mal pri sebe v tesnej blízkosti Astoriu. "Sedric?! si doma?! " Znel hlas blízko dverí, kde sa kroky zastavili. 

Z pracovne ako odišli, vošiel jeho zamestnanec, ktorý po príchode jeho otca. Nezanechali tam žiadnu stopu po tom čo tam bola Astoria. No ale On nečakal že bude až takáto bojovná Astoria, ako sa sám snažil dostať do izby. Nemohol jej vysvetľovať čo sa momentálne dialo. Ale toto bolo seriózne zle načasovanie po tom čo jeho otec je podráždený od toho dobu, ako ho opäť dal dokopy. Cítil Astoriínnu vôňu. Bola krásna, neodolateľna, aj chápal Aleca, prečo si ju tak chránil, kým sa on sám nedostal do problémov. Už len to ako sa pokúsila vymaniť z jeho zovrenia, sa mu celkom páčilo. Divokú ženu dlho pri sebe nemal. Ale Astoria bola iná, jeho tiahlo k nej aj z pokrvnej časti, ale aj to žeby rád vedel o nej viac. Čo sa žiaľ stalo. 
Znovu sa sklonil k jej uchu. "Ak by vedel že vás stvoril môj brat a zároveň ste preňho len večera. On neuznáva nižšie pokolenie upírov." Pozrel si na zápästie do ktorého zaryla nechty, ťahajúc hore schodami. Nebolelo to, ale cítil hlboké škrabance. "Pššt.. nebráň sa. Nech nemáš inú vôňu než tú moju, jeho zmysli sú ešte oslabené, ale silu nestratil." Všimol si jej tvár, ktorá vyzerala aj videsene, zároveň jej oči hovorili niečo iné. Ten pohľad poznal a hlavne pri upíroch, ktorý boli hladný. "Odkryjem vám ústa, nekričte."Stále hovoril na ňu potichu. Ruku z jej pásu nepustil, len tú ktorou jej držal ústa. Zmenili sa mu oči a zároveň svoje špičáky s ktorými zahryzol do zápästia. Pozrel na ňu s tým rovnakým chladnokrvným pohľadom. Svoje zápästie jej ponúkol so svojou krvou. Nerobil to tak často žeby sa rozdal. No jeho šľachtičná krv bola oveľa lepšia, ako zo sáčku. Hlavne ju potreboval umlčať. " Som otec, hneď za tebou prídem, len čo vybavím hovor." Odpovedal mu na otázku či bol doma.  Jeho otec chytil kľučku, ktorú stlačil ale len čo počul hlas Sedrica pustil ju. "Dobre, budem ťa čakať v mojej pracovni. " Pomalý jeho otec kráčal do svojej pracovne na poschodí. On stále zovieral Astoriín pás a premýšľal tak, ako ju dostane z domu.  On ju stále držal pri sebe, sledoval ju. Jeho modre oči boli oproti týmto milejšie.