Když jsem si dal nůž za opasek netvářila se moc vesele, přesně dle očekávání. Bude se jí muset na tu kudlu později zeptat, tohle mě zajímá. Vyšli jsme na chodbu a já zaplul do šatny. Rychle jsem vzal z věšáku bundu. Lišila se od těch co nosí polcisté, na téhle nebylo žádné logo, jen zepředu a zezadu nápis RCMP vyvedené bílím písmem na tmavě šedé barvě bundy. Vrátil jsem se na chodbu a bundu ji předal. "Prosím"  Poté jsem vyrazil k východu. Cestou jseme opět minuli policistu u přepážky který v reakci na náš odchod jen něco zamumlal. Když jsem vyšli ven, odemkll jsem auto, přešel ke kufru a vytáhl svoji bumdu s řádným označením a nasadil si ji přez vestu. S bouchnutím jsem zavřel kufr, nastoupil na místo řidiče a nastartoval. Počkal jsem, až nastopí ona a poté jsem vyrazil opět směr San Hillesh.
Když jsem najeli na hlavní silnici, otočil jsem se k ní a pravil "Co máte s tím, ten asi nenosíte jen na mazání paštiky co?"

Prošli jsme chodbou a on zmizel do nějakých šaten, ze kterých vzal bundu a tu mi následně předal. Kývla jsem na znak vděku a pak jsem si přetáhla bundu přes zbytek svého oblečení. To, co na sobě bunda měla nebo neměla napsané jsem neřešila, ale rozhodně to nebyl zrovna poslední výkřik módy. 
Cestou ven jsme minuli toho stejného policistu co předtím. Vypadal, že se ani nepohnul - stále si četl a o okolí jevil asi stejný zájem jako dítě o brokolici. 
Otevřela jsem dveře, nasedla na spolujezdce a zapnula si pás, pak jsem si složila ruce na klíně jako poslušná školačka. Pohled jsem přesunula na silnici, která pomalu ubíhala za nás. Moji pozornost si ale rychle ukradl Dante, a tak jsem se natočila více na něho. "Já..ani nevím, probrala jsem se s ním už. Ale kdykoli se na něj podívám, přijde mi to jako..kdybych skrze ní dostávala zpět alespoň kousek sebe." Znělo to zvláštně, ale bylo to nejlepší popsání mých pocitů, které jsem ze sebe zvládla dostat. "A ten tvar mi moc dobrý na paštiku nepřijde." Dodala jsem zamyšleným tónem a sklonila hlavu k boku, kde zpod policejní bundy vyčnívala špička pochvy. 

Cesta ubíhala rychle, silnice byla téměř prázdná. Její odpověď ba moji otázku byla taková jalová. Trochu nuceně nsem se zasmál. "To chápu, jé se bez pistole na opasku cejtím skoro jako nahej." Byla to taková klišé hláška, ale taky to byla pravda, bez pistole jsem barák nikdy neopustil.

Zbytek cesty jsem byl potichu. Připadala mi to jako moje první rande, vzduch ztěžklý trapností situace a ani jeden moc neví, co dělat.

Když jseme vjeli do města konečně jsem prolomil mlčení. "Takže zajedem tam kde sem váš našel a vy mě pak budete navigovat?" Odbočil jsem staré město a pokračoval zpátky k původnímu místu činu.