Fantasy World / Ostatní hry / Aurora + Dominic / Strana 1
Aurora + Dominic -
Prešlo niekoľko dní po večeri s Richardom a pánom Grayom, ktorý si zgustol na jej krvi. Aj keď má regeneračné schopnosti, dva body na krku stále boleli. Richardovi sa občas cez deň ozve ale aj to minimum. Je mu vďačná že bol pri nej, kedy bola naozaj slabá a nevládala vstať na vlastné nohy. No vedela že musí ísť ďalej. Sama bezpomocné. Potrebovala prísť na iné myšlienky, aby zabudla na slová, ktoré ju ranili natoľko, že premýšľala nad ukončením života. Vedela len o jednom mieste, kam by prišla na iné myšlienky, kde by ju nik nehľadal. Zbalila si veci zo skladu kde prespávala a nimi sa vybrala do mesta. Za peniaze si nakúpila náradie, ktoré sa jej určite zídu. Chcela sa vrátiť do lesa do jej starej opustenej chaty. Ktorý snáď ešte stál tam kde mal byť. Všetkým tými vecami sa nechala pred les odviesť taxíkom a potom s debničkou a batohom kráčala doň. Stromy v lese sa začínali sfarbovať v vzduch bol oveľa čerstvejší než v meste. Usmiala sa lebo bola doma. Potrebovala oddych od ľudských rečí, úchylov a alkoholu, ktorý jej naozaj nerobil dobre. Richard o tom vedel že šla na "dovolenku" z ktorej sa možno nevráti, kto vie čo bude ďalej. Kráčala lesnou čistinkou až chodníčkom do hĺbky lesa. Podľa inštinktu vedela kam ide, aj keď tu pekne dlho nebola. No našla svoju chatku, ktorá ešte stála. Aspoň niečo jej srdce potešilo. Stará dobrá chatka. Položila si na rozpadnuté schody veci a šla otvoriť dvere. Keď ich otvorila vybehli odtiaľ myši a hmyz. Všade pavučina ako z hororu no bol tam medvedík čistotný, ktorý sa tiež vyplašil. Zasmiala sa nad tým ako utekal preč. Vzala si veci do vnútra a prezerala tu zanedbanú hrôzu. Skôr ako sa tu usídli mala by ísť do lesa pre drevo. No prv upratala pavučinu a potom sa vybrala s vedrom pre vodu k jazierku neďaleko chatky. Voda bola priezračne čistá ale dosť už studená. Prstami sa jej dotýkala a premýšľala nad tým čo bude. -
Ještě jsem pořádně nevěděl jak to tu se mnou bude. Přijel jsem před nedávnem bez cíle jako pokaždé, jediné co jsem věděl bylo že bych rád navštívil rodinu a taky jsem se stavil u Vala - mého bratrance, takže jsem to vlastně splnil. Jenže teď se nabízela otázka zda tu vůbec zůstanu. Popravdě jsem nikde nezůstával moc dlouho a tak bylo pravděpodobné že zase půjdu. Na druhou stranu, tohle město jsem ještě neprošel celé. Neznal jsem to tu pořádně a vedle bylo Marawlo, jako stvořené pro to co jsem miloval. Pro dnešek jsem se ale rozhodl zajít do lesa. Zatím jen menší průzkum. Jakmile jsem se dostal na kraj lesa mimo dohled ostatních, změnil jsem se do liščí podoby a hravě se rozeběhl dál do lesa. Běhal jsem po lese a nějakou dobu a nakonec narazil na nějakou chatu. Nevypadala zrovna úžasně a asi tu už nějakou dobu byla... Bez lidí, jenže v tom jsem ucítil pach nějakého člověka. Byl tu nedávno a tak jsem se rozeběhl směrem, kam mě stopa vedla. Nakonec jsem si všiml jezírka a jelikož už jsem nějakou dobu nic nepil, vrhl jsem se k němu, aniž bych dvakrát přemýšlel jestli je někdo kolem a začal z něj pít. -
Bolo to tam krásne. lístie opadávalo a s farbami sa hrala matka príroda. Bolo to tam pokojné, tiché a naozaj príjemne hoc skôr sa stmievalo a les z krásneho pokojného menil na nebezpečný a hrozivý. Nabrala si do vedier vodu, aby mala dostatok na pitie, na uvarenie čaju, alebo to čo by potrebovala. Keď uvidela pri kraji jazierka svetlú albínku takmer líšku. Bola ňou uchvátená. Lebo bola naozaj krásna. Hľadala po vačkoch bavlnené vrecko kde mala sušené mäso a hrozienka. Milovala zvieratá, hlavne keď sa sama na ne mohla premeniť. "Na maličký" Usúdila že to bude chlapec a chcela mu dať to sušené mäso. Natiahla k nemu ruku opatrne. Sama netušila prečo ale túžila sa dotknúť jeho svetlej srsti. "Tiež sa viem premeniť v líšku, ale nečakala som tak krásneho lišiaka ako ty." By si niekto myslel že je blázon, keď sa zhovárala so zvieratami, ktoré jej väčšinou rozumeli.
-
Voda byla průzračná a čistá a tak jak dobře vypadala i dobře chutnala. Byla krásně studená, což mi i když byla menší zima spíš vyhovovalo než aby mě to vadilo. Začínalo se stmívat a já po cestě potkal pár pastí, teda pár bylo slabé slovo, takže asi bylo lepší se vrátit ještě za světla. Jenže v tom jsem uslyšel vodu a pak zaznamenal i pohyb. Dívka si nabrala vodu a teď šla ke mě. Poskočil jsem pryč s úmyslem utéct, ale nakonec jsem zastavil a podíval se na ní. Nevypadala nebezpečně. Natáhla ke mě ruku s jídlem a já se na ní s ušima dozadu podíval. Nakonec jsem ale usoudil že není potřeba být tak ostražitý a tak jsem se narovnal. Cítil jsem pach měňavce a ten by byl jen těžko lovcem. Opatrně ke mě ruku natáhla a já si opatrně vzal maso, které jsem hned na to snědl. Nebyl jsem si jistý jestli to není blbý nápad, protože si myslela že jsem jen lišák, ale asi by bylo fér uvést věci na správnou míru. "Děkuji..." Poslal jsem jí telepaticky a upřímně nerušil co teď.
-
S natiahnutou rukou s mäskom a hrozienkami čakala na jeho reakciu. Usmiala sa keď sa priblížil a neušiel "Ty si tak krásny. chutí? chceš ešte?" Vybrala znovu z vrecka mäsko a natiahla k nemu. "Mňa sa nemusíš bať, tiež som z časti zviera." Milovala zvieratá tie jej neublížili, teda o vlkodlakoch mala svoju mienku, okrem Richarda, ktorý sa snažil zbaviť strachu z jeho druhu, žiaľ stále mala strach a odstup. Hlavne nechcela aby sa Richardovi niečo stálo. Mala ho rada ale stále ten strach. Keď ale sa prihovoril v jej hlave hlas sa nadýchla a zľakla. Z čupiacej polohy si sadla na zem a obzrela okolo "Kto to bol?" Obzerala sa a nikde nikoho nebolo len krásny lišiak pred ňou. Potom sa pozrela na lišiaka, ktorý si pochutnával na mäsku od nej "Ty? ty nie si líška?" Bola prekvapená že práve líška na ňu prehovorila "si menič ako ja? kto si." Bola zvedavá natoľko, že tento druh bytosti nepoznala ani podľa pachu ani tak.
-
Vzal jsem si od ní maso a ona mi nabídla další, to už jsem si ale nevzal. Byla milá a očividně měla ráda zvířata, ale pro lepší pocit, jsem si radši držel odstup, už tak jsem udělal chybu na začátku, když jsem jí hned nedal vědět že nejsem jen liška, ale taky z poloviny člověk, což byla celkem podstatná informace. Jakmile jsem na ní telepaticky promluvil, lekla se a z podřepu si sedla. Pobavilo mě to, ale jako na lišce to na mě poznat nemohla. Nevěděla kdo na ni mluví dokud ji to nedošlo. [I]"Jsem..." Promluvil jsem na ní znovu a nakonec se přeměnil zpět na člověka a oprášil si oblečení. "Promiň... Měl jsem se přiznat už dávno." Řekl jsem a pousmál se. "Jsem Dominic... Liškodlak." Představil jsem se a podal ji ruku. "Tak ty jsi měnič, jo?" Zeptal jsem se, aby nenastalo trapné ticho.
-
Prezerala si lišiaka, ktorý odmietol pamlsku. Tú odložila späť keď nechcel. No po ďalšom prihovorení naozaj ostala nemo prekvapivo pozerať. "Ešte som nikdy nevidela liškodlakov v tomto lese." Keď sa premenil ostala prekvapene dívať na vysokého chlapca/muža. A vážne bol to liškodlak a celkom sympatický. Opatrne mu podala ruku a vstala zo zeme. Oprášila si zadok od prachu a hliny. No i keď sa postavila bol vyšší od nej. Odstúpila s tým že by si mala tiež dať odstup. O liškodlakoch nevedela nič. "Som myslela že v tomto lese sú len vlkodlaci. Liškodlakov naozaj som nečakala. Si tu sám alebo ?" Obzrela sa či mal svorku, alebo bol sám naozaj a len sa prišiel napiť vody. "No, som preto som tu. Žila som tu a teda ešte tu mám chatrč, ak by si chcel prísť na čaj." Potom si uvedomila že sa nepredstavila "Prepáč ja som Aurora." Usmiala sa naň ho a šla si pre vedrá s vodou, ktoré zdvihla horko ťažko. "Len musím si ešte nejaké drevo nazbierať do krbu, aby bolo tam trochu teplejšie predtým než sa zotmie."
-
Netušil jsem jak to tu je, ale liškodlaci nebyli tak vzácný a to že žádného neviděla bylo dost zajímavé a divné, každopádně to nemusela ani vědět, že někoho takového potkala, když nepoznala ani mě. "No... Nejsme tak speciální, nejspíš jsi jen nevěděla že ho vidíš." Pousmál jsem se a rozhlédl se. Podal jsem ji ruku a pomohl jí se zvednout. Během toho jsem se i představil, ale ona své jméno neřekla. Nevadilo mi to, spíš mi přišlo že zapomněla. "Nejsou jen vlkodlaci, ale co já vím... Neznám to tu, takže je možný, že tu tyhle rasy nejsou... Jsem tu sám. Šel jsem se jen proběhnout." Vysvětlil jsem. "Okolo nějaký jsem proběhl, ale nevypadala zrovna v nejlepším stavu, to je ona?" Zeptal jsem se, chápal jsem když někdo neměl na lepší, ono to zase tolik nevadilo, když se člověk měnil na zvířata... Hned na to se představila a omluvila se. "V pohodě." Kývl jsem klidně a když jsem viděl jak těžko zvedla vědra, pozvedl jsem obočí a nakonec k ní došel s úmyslem jí pomoct. "Ukaž, já to vezmu..." Pousmál jsem se a vzal je místo ní. "Můžu pomoct, ale už se stmívá, chtěl bych stihnout cestu zpátky ještě za světla... Takže se na čaj asi nezdržím." Pousmál jsem se a šel k chatrči s vědry plný vody.
-
Usmiala sa na mladého liškodlaka, ktorý bol naozaj Gentleman a pomohol jej s vedrami. "Áno to je tá trochu už zničená. Ale na relax fajn, len ešte neviem ako prežijem v nej noc." Vydala sa k chatrči, ktorá bola aká bola. "Ďakujem za pomoc s vodou, naozaj som nečakala že mi niekto pomôže v tomto lese." Zastavila sa pri chatrči, keď povedal že odíde skôr než sa zotmie posmutnela. "Ah, tak to chápem máš strach a rodina by sa určite o teba bála." Vedela ho pochopiť. Ona nemala za kým utekať alebo žeby ju niekto čakal. Prešla si rukou po pažiach a začala okolo chatky aspoň nejaké konáre zbierať v tom počula prasknutie konára v lese. Otočila sa za zvukom "Naozaj si tu sám ?" Zvedavo sa pre istotu spýtala.
-
"To nezní jako relax, když ani nevíš jestli přežiješ noc..." Usmál jsem se pobaveně a šel spolu s ní k chatrči, o které jsem si nemyslel že by mohla unést vědra s vodou. Někdy tyhle stavby ale vydrželi víc a jestli tu nějakou dobu nebyla, bylo obdivuhodné, že to ustálo vše co mohlo za dobu její nepřítomnosti přijít. "Jo no... Ono sem asi moc lidí nezabloudí. Rád jsem pomohl..." Řekl jsem a usmál se. Zastavili jsme u domku a když jsem ji řekl že budu muset jít dřív než bude tma, všiml jsem si že ji to mrzelo. "Mít strach a být opatrný jsou dvě různý věci. Neznám to tu a rád bych se vrátil aniž bych si amputoval nohu v pasti..." Usmál jsem se. Věděl jsem že to nepochopí, ale já se, za těch pár desítek let co jsem cestoval, naučil opatrnosti. Jak se říká, nemá se skákat do vod, které neznáte a přesně tak to bylo. Obzvlášť když se lovci tak rozmohli, minimálně tady co jsem slyšel. Položil jsem vědra, zatímco Aurora začala sbírat dříví. Ucítil jsem přítomnost něčeho dalšího a tak jsem se rozhlédl, když jsem uslyšel prasknutí větve. Podíval jsem se na Auroru, která se mě zeptala jestli jsem opravdu sám. "A ty?" Zeptal jsem se, protože zatímco já řekl že sám jsem, ona se nevyjádřila. Pak jsem se pomalu vydal k místu, ze kterého zvuk přišel, připravený že se na mě někdo vrhne. "Vím že tam jsi... Co kdyby ses ukázal?" Promluvil jsem na pomyslného nepřítele a rozhlédl se. Pak jsem se zastavil, protože jsem byl kousek od Aurory a ten někdo se mohl už dávno přesunout.
-
Od odchodu Elen a Madie sa nevedel dovolať Aurore. Nedvíhala a ignorovala jeho správy, to ho vytáčalo do nepríčetnosti. Ako si to tá mala štetka predstavovala, že bude takto ignorovať. JEHO ignorovať. Mala niečo čo patrilo jemu a to veci z púte, ktoré mala ukradnúť. Vedel že ich má a určite nemala v pláne ich vrátiť jemu. Ba dokonca vedel že Aurora nemá ochranu a jemu nebránilo nik a nič k týmto činom. Zavolal svojím mužom, ktorý boli verný jemu a práci. Predsa ich dobre platil, tak prečo nie. Vzal si zo svojej tajnej miestnosti materiál, ktorý potreboval na zaistenie osoby a to Aurory. S ním sa nik hrať na mačku a myš nebude. No potom mu prešla hlavou vziať tie veci o niečo viac. veci hodili do kufier auta. Ukázal im plán a mapu lesa a miesta kde by Aurora mohla ukrývať. Pochyboval žeby šla za Grayom do sídla. Ten sa nestaral o nikoho, možno by sa mal pozrieť aj po Aine, ktorá vedela rozhýbať jeho ľadové srdce. No teraz sranda bokom. Nastúpili do aut a rozdelili sa tak autá do celého mesta. On si to vybral do lesa, kde občas Auroru videl sa skrývať v tej drevenej diere. Cez vysielačky a mobily sa dohovorili, že na týchto miestach sa ta prefíkaná líška neskrývala. Tak im povedal aby sa vrátili do lesa a dávala bacha na pasce, ktoré tam dali pytliaci a iný divný ľudia, ktoré lovili aj mýtické bytosti. Vystúpili z aút a vzali potrebný materiál. Vedel že Aurora je menič, takže na to bol pripravený. No cítil rôzne pachy zvierat, šťavnaté mäsko a nakoniec bližšie k územiu cítil vôňu sladkej krvi. Ale nebola to vôňa Aurory. V tom ako bol čoraz bližšie sa zastavil, videl ich a dokonca nebola sama. Uškrnul sa akoby jeho intuícia vravela že bolo fajn, ako vziať viac loveckých vecí. Prstom dal pokyn, kým jeden z jeho debilov nestúpil na konár. Zamračil sa a po vyzvaní, kto je tam a nech vylezie sa uškrnul a tak aj spravil. Všetku pozornosť namieril na seba "Ale, ale koho že tu máme. Sladká Aurora a jeho." Nadýchol sa aby rozoznal pach tohto chalana " Liškodlak? mladý liškodlak. Aurora. " Začal jej s arogantným tónom tlieskať "Ideš z extrému do extrému a som rád že som ťa našiel." Pohľad padol aj na polo rozbitú dieru. "Toto sa robí Aurora?" Pozrel na mladíka, keď sa priblížil k Aurore, ktorú pohladil po tvári a jej prameň vlasov obmotal okolo prstu. Popritom sa pozrel na liškodlaka a ukázal mu varovný prst. "Na tvojom mieste by som sa nehýbal. 3 sekundy a dohonil by som ťa aj ako líšku." V tom sa vynorili spoza stromov a tmy ďalší jeho ľudia. "Nebudem to zdržiavať. Berte ich oboch. Vezmite jej osobné veci a spáľte tu ohavu z lesa, špatí tomuto lesu." V to muži sa priblížili k ním a cez hlavu obom nahodili vrecká a utiahli okolo krku. Zviazali pevne ruky za chrbtom a aby nebolo málo a boli pokojný použili na nich uspávaciu injekčnú vakcínu na uspatie. Jeden z mužov vzal Aurore osobné veci, aby uhladil stopy a on ako bonus hodil do chajdy zapaľovač, tým že tam boli deky a látkový materiál sa to rýchlo chytilo. Mykol prstami aby ich naložili do kufier a mohli vypadnúť z tohto lesa plný blata a hnusnej špiny. -
Taktiež spozornela a obzerala sa vôkol. "Ja si nemyslím že to bude zviera... Dominic, nemal by si to provokovať" Šepla, lebo vážne v tejto chvíli nevedela čo si mala myslieť a poprieť že mala strach nemohla. Zviera to nebolo to by cítili. Keď z tmy vyšiel Sedric pustila konáre a spravila kroky vzad k Dominicovi. Ako ju našiel, veď ho ignorovala a nič s ním nechcela mať. Vedela že Sedric jej len ta pokoj nedá. Pri jeho približovaní sa pozrela na Dominika a naznačila mu aby ušli. Len kým sa nadýchla Sedric bol pred ňou. Zomkla pery k sebe a odvrátila tvár od jeho dotyku a znovu sa odtiahla "Ja ti to vysvetlím, ja.." Len čo stihla niečo povedať skríkla. " Nie! nie prestaň!" Odťahovala sa od rúk ktoré sa jej dotýkali od muža ktorý jej dal cez hlavu čosi cez čo nevidela. Hádzala sebou a bránila sa samozrejme. V tom ucítila bodnutie a to ako sa jej oči privierajú. Až zaspala. Nechcela aby jej jediný pravý domov vypálil a zničil aj keď ju varoval. Všetko o všetko Aurora momentálne prišla.
-
Aurora řekla, že to je nejspíš jen zvíře, ale já cítil vampýra a nejen to. Byl jsem připravený a věděl jsem že jsou kolem, byli cítit, všichni a šli v podstatě ze všech stran... To dobré nebylo a když jsem vyzval toho, který šlápnul na klacek, opravdu se ukázal, což jsem moc nečekal. Aurora pustila vše co nasbírala a tím akorát prozradila že ho zná a pravděpodobně byl i nebezpečný, já jsem se ho ale nebál, takových jsem poznal mraky... Jen namyšlenci, co mají prachy. "Máš problém slizoune?" Zeptal jsem se, když mluvil o Auroře a mě, jako bych byl jen další její známost na jednu noc. Přešel k ní a pohladil ji po tváří s pohledem na mě. Jen jsem stál a sledoval ho, protože jsem netušil co se děje a neměl jsem úplně zájem se do toho míchat. Zvedl prst a varoval mě, abych se nehýbal. "Nebuď tak sebestřednej, nejsi dost rychlej." Řekl jsem a usmál se. V tom se vynořil zpoza stromů zbytek a hned se na nás vyrhli, jak jim Sedric nakázal. Chtěli mi dát přes hlavu pytel, ale vyhl jsem se a tak mi stihli svázat jen ruce za záda. Odstrčil jsem jednoho z nich a druhého jsem ramenem nabral, čímž jsem si ho přehodil přes záda. Chudáci leželi na zemi a tak jsem se vydal k Sedricovi. Možná jsem měl ruce svázané, ale to pro mě nebyla překážka, ne úplně. Kousek od něj na mě zaútočil jeden z jeho mužů, zatímco druhý mi dal injekci do krku. Obou jsem se zbavil, ale jakmile jsem vykročil k Sedricovi, podlomily se mi kolena a já skončil na zemi. Dál už jsem nevnímal.
-
Sledoval Liškodlaka, ako sa snažil k nemu dostať no bohužiaľ. Jeho sila nebola tak dostačujúca ako vampírska injekčná striekačka. Keď padol na kolená, opäť mu dali na hlavu vrece. Nasadli do áut a tak ich vzal oboch do svojho sídla, ktoré malo podzemné niečo ako väznice. Tam väčšinou ukrýval svoje obete z ktorých udržiaval pri živote a odoberal kvalitnú krv. Preto nemal hoc koho u seba. A práve dva úlovky, to by sa potešila vyššia väčšina vampírov a upírov s ktorými obchoduje. Autá zastali na mieste a oboch dal zaniesť do temných miestností pod vilou. Poslal tam lekárov, aby ich skontroloval po zdravotnej stránke. Nechal ich rozdeliť každého do svojej klietky. No ako opatrenia po stiahnutí vriec z hláv mal ešte dosť času. Prv nechal Auroru prezrieť, no videl lekár hneď na jej krku bodné rany. "Upír alebo vampír si na nej už pochutnal? Hm." Bol zvedavý kto, možno ho alebo ju poznal. Dali aurore na krk elektrický obojok a zamkli mreže. Potom došiel rad na mladého liškodlaka. Dal mu dole vrece a prezral si jeho tvár. Dal mu skontrolovať zuby a aj miesta či nebol pohryzený. Samozrejme obom odobrali krv na rozbor. Už teraz mu to voňalo ako kvalitný druh vína. Chytil liškodlaka za veci a v jeho spiacom rozpoložením premýšľal čo sním. Zodvihol ho a uškrnul sa pred jeho tvárou "Takto už hrdina nie si, čo maličký." Aj jemu dali elektrický obojok. Rozviazali im ruky, aby neboli v jednej polohe. Z klietky by sa nedostali von, ak by sa dotkli mreží tak by ich to dosť koplo. Zavrel ich tam a nechal im pripraviť jedlo. On s fľaštičkami krvou odišiel a nechal ich pod dozorom ochranky. Dal spraviť degustáciu krvi a premýšľať čo spraví potom s nimi. Vzal Aurore batoh, ktorý mu podal jeden z mužov a vo svojej pracovni prezrel jej osobné veci. Nemala to tam čo hľadal a bol naštvaný. No potreboval taktiež oddych, potreboval počkať kým sa prebudia. Zatiaľ sa najedol a čakal za listami, ktoré budú na čiernom trhu zaujímať kupcov.
-
Chcela kričať, brániť a hlavne ujsť. No nemohla keďže dostala látku do seba, ktorá jej nedovolila tak rýchlo prebrať k vedomiu. Cítila na sebe dotyk, bodnutie ihly. No po nejakom čase cítila že je jej zima. Pomalý sa preberala na to, že bola v nejakom podzemí ako katakomby alebo niečo také. Chytila si ruku, ktorú mala prelepenú a mreže okolo seba. No kým sa spamätala videla Dominica, ku ktorému sa prisunula. Ale len čo sa chytila klietky ju to dosť koplo "Au!" Pozrela na svoje ruky a chytila si na krku divnú vec. "Dominic? preber sa prosím." Snažila sa nerobiť hluk, chcela odtiaľto ujsť mala strach. Ako by dala vedieť aspoň Richardovi, nemala mobil nič, všetko jej vzali. Stiahla sa tak dozadu k stene.
-
Nevnímal jsem cestu, ani nic kolem. Pak jsem ale uslyšel hlas, který mi byl povědomí a dokonce jsem i docela zřetelně rozuměl, byla to Aurora... Začal jsem se probouzet a zjistil jsem že jsem v nějaké kleci. Chtěl jsem si nahmatat místo po vpichu, ale místo toho jsem nahmatal obojek nebo co to bylo. Zamračil jsem se a sebral se do sedu. Bolela mě celkem hlava, a chvilku mi trvalo než jsem se rozkoukal, ale pak už jsem se mohl pořádně rozhlédnout a aspoň částečně zjistit kde jsem. Byl jsem naštvaný hlavně sám na sebe, protože jsem se do tohohle dostal sám, ale taky na všechny ostatní. Vedle v jiné kleci byla Aurora. Podíval jsem se na ni a prohlédl si ji. "O co jde Auroro? Kdo to je a co chce?" Jednoduché otázky podané naštvaným tónem, který možná nebyl oprávněný, ale musela chápat, že jsem byl momentálně dost na hraně. Pak jsem si pořádně prohmatal obojek. Nějak se to muselo dát rozdělat...
-
Po prebudení Dominica došla k nemu štvornožky a kľakla si k mrežám "Nemôžem sa premeniť, aj ty to máš? a pri dotyku mreží ma to koplo. Zrejme je v tom pustený elektrický prúd. " Obzrela sa okolo seba "Ja neviem o čo ide, ale mám strach že to snami dopadne zle. Sedric je vampír, ktorý ma nútil kradnúť pre neho inak sami vyhrážal. A na púti to urobil tiež. Nedala som mu ukradnuté veci, lebo si ich vzala polícia. To je na dlhé rozprávanie. Ale sama neviem čo bude snami. Potrava? sexuálny otroci... Sedric nemá zábrany." Šepla s tým že chcela ujsť ani podkopať sa nešlo, keďže bol pod nimi betón. Prezerala si to tam a objala kolená. "Neviem prečo chytil i teba, ale zjavne ucítil že si potrava..." Zomkla pery k sebe, keď Dominic v tom bol nevinne a zároveň s ňou skončil na tomto mieste.
-
Cez svojich ľudí počul že sa ty dvaja zobudili. Dal im priniesť deky na spanie a jedlo. Vyliezol z pracovne, odkiaľ si namieril medzi nich. Pomalým krokom zišiel po schodoch a kráčal k mrežiam, kde sa tieto zvieratá bavili medzi sebou. V ruke držal ovládač od ich obojkov aj od mreží.**"Konečne ste hore zvieratká." Chodil od jednej klietky k druhej a prezeral si ich. Potvoril mrežu, cez ktoré im vsunuli deky a na deke tácku s jedlom "Na vašom mieste by som poslúchal, jesť musíte inak skapete a po vás neostane ani smrad. Užitejším ste mi obaja ako živí. Poslúžite mi ako tovar na krv pre mojich známych. A ty, Aurora. Splatíš mi to čo si mi mala priniesť sebou." Nadvihol obočie a ruky založil na hrudi. "Obaja máte skvelú chuť, už sa neviem dočkať na tie objednávky vašej krvi." Postavil sa pred Dominica "A teba si zrejme vytrénujem poslušnú líšku, inak skončíš rovnako na dražbe ako ona. " Zamračil sa nad tým a snáď ho pochopili čo tým chcel povedať.
-
"Nevím..." Odpověděl jsem Auroře chladně, netušil jsem co je zač a z lesa jsem se měl klidit už dávno, teď jsem tu trčel s ní a s nějakým úchylem, který mě zavřel do klece. Řekl jsem ji že nevím, i když jsem si byl jistý že se změnit můžu, protože jsem jí tak trochu nevěřil a vlastně jsem na ni byl i naštvaný, protože to byla její vina. Možná to nebyl úmysl, nebo něco co by mohla ovlivnit, ale byla to její vína, alespoň částečně. Když řekla že jsou mříže pod proudem, ani jsem to moc neřešil, protože to stejně nic neměnilo. "Zdá se že ho dost dobře znáš..." Poznamenal jsem, protože mi to tak přišlo. Možná s ním kdysi byla dobrovolně, nevěděl jsem o nich nic, takže to mohlo být různé. Sexuální otrok jsem být, ale rozhodně nechtěl a znělo to dost nechutně, stejně jako být potrava. Pak přišel Sedric. Všiml jsem si že měl v ruce ovladače, které pravděpodobně fungovali na obojky. "Proč tu jsem?" Zeptal jsem se při pohledu na něj. Dali nám deky a jídlo, které jsem ale neměl v úmyslu jíst. Jak řekl, očividně jsme tu byli jen na krev. "Objednávky? To někdo kupuje krev od tebe? To si snad můžou sehnat v nemocnici, ne?" Zeptal jsem se otráveně. "To nedokázala ani moje rodina." Řekl jsem klidně, když řekl že si mě vychová.
-
Pozrie prekvapene na naštvaného Dominica na ňu. Povzdychla a hľadela pred seba. Premýšľala ako z tohto von. Nechcela aby na ňu bol naštvaný. "Nemôžem za to, dobre? Nebuď na mňa naštvaný, ako som mala vedieť že tam bude hľadať a zároveň tam budeš aj ty" Zamračí sa naň ho a čaká čo sa bude diať pri tom. Uvidela Sedrica na ktorého zavrčí naštvane a posunie sa ďalej k stene od mreží. Pozrie na Dominica, ktorý zjavne nepochopil čoho sú vampíry schopný. A nemusia ich mať z nemocníc. Ale bola ticho. Naozaj za toto nemohla, tiež si všimla ovládač v Sedricovej ruke.
Rory
citrónový ježíš