Mal obchodné stretnutie a to potrebovalo rušné prostredie, ktoré zakryje to o čom sa budú baviť. Ale sám naštevoval kluby, bary aby pri poháriku dobrej Whiskey alebo burbonu prešiel svoje zblúdené myšlienky, ktoré si potreboval utriediť. Občas sa podarilo uloviť žabku, ktorá mu ľahko podľahla. Jeho vampírsky šárm predsa medzi tými vypasenými opicami, nešlo prehliadnuť. Jeho výrazne modré oči, opálená pleť, viacero žien ho nazýva Persian Princ. Jeho pôvod len on sám vedel, ale i jeho bratia. 
Pri stole mal pár ľudí s ktorým preberal pracovnú vec. Obchodnú, ktorá mala niečo jemu priniesť. Objednali si drink a popri obchode a dohodách sa obzerali po dievčatách v klube. Hudba hrala hlasno, ledva by ich niekto počul. Nech to bude ktokoľvek.  O to aj šlo, aby bolo toto miesto hlučné. Páni si vedeli vybrať kade akú podivnú spoločnosť. No on sám si nevyberie hoc akú, hoc koho. Mal už na svojom zozname silnú čarodejnicu, vampírku, ktorá priam bažila po jeho spoločnom pôžitku aj na verejnosti. Zapálil si cigaru, ktorú potiahol do svojich pľuc. Pomalý dym vydýchol. No to čo mu udrelo do nosa, nebola vôňa dymu z cigariet, ani drahé parfémy dám či kolinské. Bolo to niečo silnejšie, čo už niekde cítil. Len si musel spomenúť kde. Pozrel na svojich chlapov, ktorý spozorneli rovnako. No obzerál sa, či nezahliadne osobu, ktorá dráždi nie len chuťové poháriky, ale i mužské ego.  Bol to Gentlman, zároveň mal úroveň správania voči ženám. Bol opakom Graya, ktorý striedal ženy, ako ponožky. On by si ženu hýčkal. Zas ale na jednej strane, mal slabinu ak mu záležalo na žene. Hlavne po tom. že Aurora kedysi pracovala preň. Patrila jemu, už len kvôli dopytu jej krvi a schopnosťiam. Len raz príde deň, kedy o ňu príde a zlaté časy sa vrátia. Gray netušil čo mal vedľa seba, preto zjavne to tak vyzeralo. Pomalý sa postavil, ospravedlnil sa mužom, že si odskočí. Hoc Vampíry ťažko môžu chodiť niekam na toaletú, ale jeho klienti o tom nevedeli. Šiel za vôňou, šiel za osobou, ktorá mu pripomenula miesto, na ktoré by viac myslieť nechcel. No uvidel blond vlasy, zamyslel sa nad ženou s krásnou postavou a pevným zadkom v tých obtiahnutých veciach. Premerial si ju a bolo mu jasné, že je to Alecová družka, alebo čosi také. Obaja sú ako toxický pár. Mať polodémonku a nezahryznuť sa do nej, by bolo preň ťažké. Hlavne keď vedel, žeby ju otrávil. Hoc bolo neslušné ju prenasledovať, chcel vedieť prečo sem prišla. Obzrel sa či nevidel toho čuráka Aleca, ktorý si rád uťahuje z každého. Nebol tu, možno mal šancu viac spoznať túto krásnu ženu oveľa bližšie. "Lady Astoria?" Prihovoril sa k nej stojác za ňou. Jej vôňu by spoznal aj na 100km.

Alec mal veľmi dobrý vkus na ženy, predsa sám by si nevybral hoc akú. Ale je prekvapený že s jeho slovníkom práve dámu zaujal. Nechápal čím to bolo, že vedel zaujať práve ju. Ako šiel za ženou s červeným kabátom, ktorý ladil k topánkam a nehovoriac k blonďavým vlasom. Len čo sa otočila potvrdila sa jeho mienka o tejto dáme. Uškrnul sa, keď mal pravdu. Prikývol pri oslovení a chytil jej ruku, pobozkal jej hánky galantným gestom.  "Dobrý večer slečna. " Naklonil hlavu do strany s tým, že si jej tvár stále pozeral, ako dielo na maľovanom plátne. " To isté som si povedal v hlave, ale taktiež by ma zaujímalo. Prečo ste tu sama, bez Aleca?" Obzrel sa či sa neobjaví ako výchor spoza roha. Ale nie. "bez ochranky. Hazardujete so životom slečna." Znovu sa uškrnul a očný kontakt neprerušil. " Darí? veľmi dobre. Po tom čo sa stalo, mam veľa práce ale času. "Otočil sa na bok a ukázal jej jemným gestom ruky, jeho stôl "chcete sa pridať? Páni už pomalý odídu a máme stôl len pre seba. " Chcel s ňou viac rozvinúť konverzáciu. Len či jeho pozvanie k stolu neodmietne. Zas sama Astoria netušila kým je Sedric. Kto vie čo si o ňom myslí. "vezmem vám ho." Upozornil na kabát, ktorý materialom bol príjemný ale ťažký, keďže ešte bol preložený cez tu útlu ruku. Vzal jej kabát a odpoveď nie, nechcel počuť. Pozval ju k sebe k stolu. "Páni, ukončíme dnešné sedenie. Ozvem sa vám. "Muži v prítomnosti krásnej ženy sa postavili a prikývli. Uzavreli kufríky a podali si ruky, rozlúčili sa s ním. No iný muži tam stáli stále okolo stola. Odsunul stoličku Lady. "Prosím." Kabát dal jednému z mužov, ktorý ho odložil na bezpečné miesto. 

Mile jí potěšilo gesto políbení hřbetu ruky. Už byla připravená se setkat s krutou realitou 21. století a tedy s pouhým potřesením. Nějaké jásání, ale, samozřejmě, nedávala najevo. Sedric byl vampír, tedy chodící definice starých časů, které si pamatují už jen oni. "Alec je, bohužel, zaneprázdněný. Dnešní večer jsem si tedy vyhradila pro sebe. Snad nejste sklamaný." Podotkne na konec a naváže s ním oční kontakt "Máte dojem, že ochranku potřebuji? zatím jsem si nevšimla kohokoliv, kdo by mě mohl ohrozit." Usměje se nad jeho starostlivostí. Je tak absurdní co řekl. Kdo by mu to ale dával za zlé...do ohrožení se můžeme dostat vlivem různých jevů a náhod. A nemusíme u toho ani dělat chyby. Následně, stejně jako on, i ona přeruší oční kontakt, aby na malých zlatých hodinkách zkontrolobvala čas. Je to jedna z proměnných, se kterými není možné smlouvat a proto, i když nikam nespěchá, má ráda přehled o tom, kolik je. Noc už samozřejmě pokročila. "Ale uznávám, že stát se může cokoliv, jak jsme mohli na společné plavbě zjistit." úsměv jí nepadá ze rtů. I když to byl nic moc zážitek, mnoho při něm zjistila. "Osobně se mám obstojně. Jak už Vám možná Alec naznačil, hodně času trávím v práci, což mě vůči němu velmi mrzí. Je svatou trpělivost bych chtěla mít. Zasměje se "Chystáme otevření nové pobočky naší firmy ve vedlejším městě a je kolem toho více vyřizování, než jsem si kdy pomyslela. Ale to jste už nejspíš někdy poznal i Vy sám. Ostatně, čím se živíte?" Zeptá se zvědavě na nabídku ohledně kabátu jemně kývne. Poté přejdou ke stolu, kde jeho kolegové lovily své brady pod stolem, obrazně řečeno. Lady se jen napřímila a pokynutím hlavy je pozdravila. Muži okamžitě vstaly, ale stova je Sedriv upozornil, museli se sbalit a vypadnout. Lady si počkala, až bude i poslední z nich pryč, aby navázala na rozhovor. "Neobvyklé místo pro poradu. Sama mám problém slyšet zde alespoň své myšlenky." Pousměje se a zároveň s ním usedne ke stolu. "Nedáme si něco k pití?" Zeptá se, zatím co si uhlazovala sukni. Byla by velmi nerada, kdyby jí bylo vidět až do kuchyně...

Po pozvaní k stolu, muži odišli po rozlúčke. Posadil sa k stolu hneď po nej. Nadýchol vzduch do pľuc a vydýchol po tom. Prezeral si jej krátke upnuté šaty, na jej štíhlom tele. No všimol si, že jej sukňa dvihla vyššie. Oči mal všade, hlavne keď mala krásne nohy po zem. Nadvihol palec, aby sa zohol jeden z jeho mužov a pošepkal mu, aby priniesol slečne deku. Prikývol a odišiel z miesta. Pozrel na čašníka, ktorý bol v pohotovosti. Sedric ho mal na dnes najatého, aby sa staral oň aj jeho návštevu. Priniesol meničko drinkov a občerstvení. "Dám si to isté." povedal čašníkový. Astoria hovorila o tom, čo sa stalo na lodi. Nadvihol obočie a pretočil očami, lebo práve o tomto sa baviť nechcel. Stále hľadá necromanov, ktorý mu pomôžu jeho rodičov vrátiť späť na tento svet. Jazykom si prešiel po ostrom zube, zamyslené nad tým čo a kde robila Astoria. Bola ako otvorená kniha, ktorá sa potrebovala porozprávať. Alebo je to možnosť spoznať sa viac? Sedrica nik nepoznal, nik sa k nemu viac nepriblížil.  "Alec a veľa práce. To bude moja vina, poprosil som ho o niečo. " Aj keď si boli takmer ako bratia, tak si vedeli i pobiť ako muži. Zároveň Alec preň pracuje. "Veľa práce vo firme. Vyrábate snáď niečo prospešné pre tento svet, alebo mesto." Chcel vedieť, ktorým smerom sa vydala. " Som cestovateľ, obchodník. " Uškrnul sa, predsa jeho obchody nik nevedel že sú nelegálne. Predsa samotný Gray si sám nevedomky objednáva od neho to čo mu tak výrazne veľmi chutí. Pozorne ju počúval so založenými rukami na stole. Jeho muž mu doniesol deku, ktorú si vzal. "Smiem?" Popod stôl na jej stehná jej prehodil deku, aby sa necítila nekonfortne. No len spomenula nezvyčajné miesto na poradu. "Nebola to porada, ale obchod. Pracujem pomerne často, aby som prichádzal na iné myšlienky." Len veta o tom že nepočuje ani svoje myšlienky, znovu poprosil jedného z mužov aby to zariadil. Mal tento podnik dnešný večer pod svojou rukou. Mohol si dnešný večer tu v tomto klube robiť čo chcel.  Hudba sa stíšila, ale nie tak, aby zrušila zábavu na parkete. "Lepšie?" Čo by nespravil pre krásnu anjelsku nebezpečnú Astoriu. "Nečakal by som, že sa na tomto mieste stretneme." Čašník od barmána priniesol im objednané drinky. 

Na rozehřívačku byla zvyklá dávat si něco nenáročného, vhodným aperitivem se z nabídky, která se jí dostala do rukou, zdál G. E. Massenez Calvados Vieux. To, co se dělo kolem ní vnímala jen koutkem oka. Zdálo se, že má Sedric pod kontrolou snad i dech všech přítomných. Dokonce jí napadlo, jestli za všemi těmi úspěšnými muži nezaostává, když si ještě nepodmanila ani kanárka. Poté ale vzhlédla k jeho očím a uvědomila si, že podmanit si vůli těchto mužů je něco, na co nedosáhnou ani oni sami. A ona to zvládá s naprostým přehledem. Právě teď jí obletují na jeho příkaz, a co je nejlepší, ona nemusí hnout ani prstem. Škoda, že není sugar baby, jistě by to ocenila mnohem víc. A jednou přijde čas, kdy i tito muži u moci budou po ní chtít dokázat, že jim za to všechno stojí. Proto mohla zcela otevřeně přiznat, kým je. Už to byl sám o sobě úspěch. "Poprosím G. E. Massenez Calvados Vieux." Usměje se na číšníka a podá mu menu. "neměl byste mi ho tak zaměstnávat, pak pomalu ani nevím, jak vypadá." Prohodí během spíš jako malý vtípek, který podtrhne úsměvem. U toho a tiše poděkuje číšníku za ochotu je obsloužit. S jistou určitostí za to byl zaplacený, ale proč se i na úkor toho nad něj povyšovat, že? "Vyrábíme něco velmi prospěšného pro celou populaci. Naše produkty jsou velmi žádané." Napřímí se a přijme deku s vděčným úsměvem, se kterým probodne Sedricovi oči. "Jedná se o společnost sprostředkovávající dárcoství krve a krevní plasmy, které putují k těm nejpotřebnějším. Ať už se jedná o přímé transfuze, léky a další věci. Zkrátka jsme všude tam, kde je potřeba." Při svém výkladu působila jako světice, které na srdci leží jen a pouze blahu národa. SKutečnost byla ale jiná a to nejspíš pochopí jen prozíraví jedinci, kteří patří k jejímu druhu. Pokud totiž upír pracuje s krví, nikdy to nneí jen tak a za jejím pohledem to mohlo být pro vyvolené jasně patrné. "Další pobočka bude pracovat na velmi podobném principu, jen ji budu mít na starost pouze já a tudíž vše bude spadat pod mou kontrolu. Je to jistá výhoda, ale i závazek. Stále částečně spadáme pod zdravotnictví a jak se říká - kdo pracuje ve zdravotnictví, je stále jednou nohou v kriminále." Tento monolog byl pro něj jistě vyčerpávající, ale ani z poloviny nepokryla vše, co chtěla. Ještě se bude divit, co vše udělá a dokáže. Chce to jen čas. O ničem jiném to není. A pokud bude Sedric hodný, dostane se mu odměny. "Na jiné myšlenky? Od čeho utíkáte?" Zeptá se prozíravě. Sama to znala. Zadívá se mu poté do tváře. Když se ztlumila hidba a světla nabrala jasnější tóny, mohla si ho pořádně prohlédnout. "Upřímně, nemůžu se zbavit dojmu, že mi vzhledově někoho připomínáte..." Prohodí ve chvíli, kdy jim už číšník přinesl jejich objednávku. "Děkuji" Přijme drink a s pozvednutím počká na Sedrica. "Na opětovné shledání?" Usměje se

Prikývol hlavou nad výberom drinku pri ktorom sa uškrnul. Mala dobrý vkus aj na drink, ktorý ich chladnú krv rozpúdi v ich prehnitom skazenom tele. Prstom si prechádzal po prstene z jeho rodu, ktorý mal nejaké to tajomstvo. Nejaký príbeh  o ktorom sa nehovorilo. Lebo sám vedel čo jeho rodina je zač po tisícročia. Jazykom si opäť prešiel po zuboch a zasmial sa v krátkosti nad poznámku o Alecovi. "Posnažím sa, ale nič nesľubujem. " Predsa Aleca potreboval, keďže vedel veľmi dobre pracovať so zbraňami, ako najomný vrah by sa tiež veľmi dobre uživil. To ale Astorii hovoriť nemusel. Možno to aj vedela, kto vie. Znovu sa jej zadíval svojími výrazne modrými očami ako je čisté samotné nebo. " Tak na tomto sme si v práci podobný. Len ja to nerobím pre nemocnice, ale pre boháčov a nadprirodzených po celom svete." Nebol priami ako ona. Nechcel jej hovoriť, že obchod s bielym mäsom je vydajnejšie, než to čo robila ona a jej firma. " Moj Job je po celom svete, je to vychýrená značka, ktorá nemá konkurenciu."  Pozrel na čašníka, ktorý ich vyrušil. 
Pozasmial sa nad otázkou " nad tým čo som stratil a čo viac stratiť nemôžem."  Prsteň nechal tak. 
Pohľad upol na drinky, ktoré boli fajn vzhľadovo a presne chuťovo ako ma rád. Pozrel jej do oči so zvedavým pohľadom. "Niekoho vám pripomínam ? " Bol prekvapený, lebo sa ešte nestretol s niekym, kto by mu bol podobný. "Tak to ma zaujíma koho." Vzal skleničku a štrngol si ich "Na priateľske vzťahy." Uškrnul sa, odpil si z drinku.  " Čakal som že, budete pracovať so šperkami, kozmetikou. " Po odpití si prešiel špičkou jazyka po pere. "Nie ste hladná ? " Len sa spýtal, lebo nevedel či by chcela ochutnať niečo z jeho ponuky. "mám tu niečo čo by vám určite chutilo. Možno menej ako Alec ale rozhodne vám ulahodí. " Uškrnul sa a prstami zamával na týpka, ktorý držal kufrík. 

Uznalý úsměv ji potěšil, byl to malý důkaz toho, že jsou zhruba na stejné vlně. Ale jeden drink stále nic rozhodnout nemůže. Proto si zachovávala stále svou tvář ženy na výši, kterou si není možné koupit. Od číšníka, jemuž podávala nápojový lístek, zabloudila očima k Sedricovi, jeho tváři, krku, knoflíkům u košila, až k prstům, ve kterých dřímal prsten s pro ni povědomím ornamentem. "Možná je to jen otázka času." Pronese zamyšleně jako odpověď na jeho popis práce. Pokud se jí podaří, co plánuje, podmaní si nejen boháče, ale celý svět. Během toho nakloní hlavu mírně na stranu, aby si prohlédla ornament z jiného úhlu. "Můžu se zeptat, odkud máte ten prsten?" Zeptá s trochou naléhavosti v hlade a zadívá se mu opět do tváře. "Připomínáte mi jednoho muže, ke kterému jsem měla velmi blízko. Možná je to ale jen náhoda..." Pousměje se, ale v duši si přála, aby to náhoda nebyla. Byl by to zázrak po tolika letech najít nějakou spojistost k tomu, kdo měl zemřít v plamenech. Vždyť by ji určitě hledal, kdyby přežil. Nebo nepřežil a tohle jen někdo, kdo ho znal. Ale ten prsten a ornament na něm ukazuje, že jsou ze stejného rodu. S úsměvem potom pozvedne sklenku a po pronesení krátkého přípitku upije ze sklenky, kterou položí na stůl. "Je pravda, že jsem dlouho nejedla..." Odpoví po pravdě a pousměje se i nad poznámkou o Alecovi. "Nejste první, kterého jsem v očekávání předčila." Odpoví mu na tu věc se šperky a zasměje se. 

Pozeral na slečnu Astoriu, ktorá v jeho prítomnosti stále držala formálnu podobu, ale videl po nej, že toto gesto v tomto období je zvyknutá. Mykol nad tým ramenami a zahodil túto myšlienku. Dnešnej dobe sa žiadna ženská nezavďačí. Odpil si z drinku počúvajúc ju. Len čo prišla reč znovu o prsteni, pozrel naň a pretočil na znak ich rodu. "Je to dedičstvo, dedičstvo siedmych bratov. Je to šľachtičný môj. mojej rodiny znak, pečať, už ako si to vezmete." Nevedel to lepšie vysvetliť. " takže si nemusíte myslieť, že som ho ukradol.  Naš rodinný erb." Pozrel na Astoriu, ktorá zjavne poznala tento znak. "Zjavne ste natrafili na jedného z mojich bratov." Bol zvedavý, prečo mala tak blízko k niekomu z jeho rodu. " Ja som posledný z rodu, vo mne prúdi každého krv. Sú mnou všetci prepojený. Až na toho najstaršieho." Na to sa mu nie veľmi chcelo hovoriť.  "Ale to je starý dlhý príbeh, ktorý by vás isto unudil." Z každého čosi z bratov získal. Preto on bol taká ich kotva rodu.  Privolal muža s špecialným kufríkom, ktorý sa otvoril len pri jeho otlačku prstu. Vytiahol odtiaľ sáčok s krvou, ktorý nemal prehliadny obal. Vzal slamku a prepichol sáčik, ktorý jej ponúkol. Chcel vedieť jej reakciu. Chcel vidieť to či jej práve táto lahôdka bude chutiť. On mal len tie najlepšie kúsky krvi. Možno dojde k obchodu a bude mať ďalšieho nového odberáteľa. Alec by to pochopil, aspoň by kŕmil jeho frajerku kvalitkou. "tak ako chutí ? Je to len vzorka, ale i cez to vieme sa dohodnúť." Bol zvedavý, či videla čo za druh tvora to pila. On vedel ale nechcel to hneď vopred prezradiť. Ale tiež by bol rád, prečo sa práve pýtala na tu jeho rodinu. "Ak smiem vedieť, aj keď ma nič do toho nie je. Ako sa volal, ten muž s rovnakým prsteňom." Chcel vedieť, kde ten dej začínal a končil. Aby si ujasnil isté veci. 

Se zájmem si poslechla jeho slova a rodu a jeho dědictví. Bylo to při nejmenším zajímav, jen ona už něco podobného jednou slyšela. Tedy ne do podrobností, to jí Eduard zamlčoval. Je pravda, že sama na něj příliš nenaléhala, bylo jí s ním dobře i tak, nepotřebovala víc. Kéžby to jen mohla vrátit. "Zmiňoval, že má šest bratrů..." Uklouzne jí z úst, zatím co se zaměřovala na prsten, než s ním Sedric pohl. Pak zamrkala a opět upřela zrak k němu. "Nemyslela jsem, že jste ho ukradl." Pousměje se a trochu užasle dodá "Um, ano, zdá se, že jsem jednoho z vašich bratrů dobře znala. Prakticky mu vděčím za život." Aby nevypadala jako úplná husa tak si odkašle, napije se a zablodí očima k muži s kufříkem. S vděkem se na něj usměje. "Jste velmi pozorný." Poděkuje Sedricovi, načeš s ní trochu zacloumá, když zmíní, že je poslední z rodu. Sama ví, a nebo aspoň tuší, že stála u smri jednoho z nich. Měla s ním velmi krásný a pevný vztah založený na důvěře a společném nezaměnitelném humoru. Měl ji rád takovou, jaká je a ona byla jako jeho mladší sestra. Učila se od něj, následovala ho a spolu tvořili silnou dvojci. Skoro jí až vhrkly slzy do očí, když si uvědomí, že je to nenávratně pryč. Tolik toho pro ni udělal a ona mu to už nikdy nevrátí. Ruce se jí rozechvějí a podoba formální ženy trochu povolí. "Věřím, naše příbvěhy nemohou být krátké a často je v nich více, než se může vejít do slov. Jsou to vzpomínky, které nejde vystihnou a ani vrátit. Jsem opět sentimentální, omluvte mě..." Cukne rukou po kabelce, kde má krabičku cigaret. Její uši spozorní, když se směrem k ní rozejde muž s kufříkem. Ten otevře a vykoukne na ni síček s krví. Hned z kraje cítila, že to není nic obyčejného. "Děkuji Vám, snad Vás budu moci jednou taky tak pohostit." Nechá si ápoj připravit a poté ochutná. Labužnicky zavře oči a pohodlně se usadí do židle. Tohle potřebovala. Po pár locích pustí brčko, otevře oči a natáhne s epro ubkousek, aby si otřela koutky a mohla odpovědět. "Jmenoval se Eduard. Poznala jsem ho ještě v době, kdy jsem byla vdaná. Kdyby mi nedal druhý život, skončila bych možnů hůř, než žebrák..." Pronese se snahou o co nejklidnější hlas a vyrovnaný pohled. Vzpoměla na všechny věřitele svého nebožtíka manžela, kteří by uškrtili každého, kdo by se ho jen dotkl. A ona mu vrazila přes 50 ran nožem do těla. "Jak už jste zmínil, je to dlouhý příběh..."

Stále mal pohľad na svojom prsteni, ktorý si málo kto všimol aj keď bol výrazny. Všimnúť si ho mohol len v tedy, keď mal päsť v jeho blízkosti. Aby daný človek, ktorý stratil v ňom rešpekt vedel s kým mal tu česť. Navlhčil si špičkou jazyka svoje suché pery. Nadýcho sa sťažka pri spomienke na svojho najstaršieho brata.  " tak to bude zjavné, že ste natrafili a " Pri spomenutí mena spozornel a jeho tvár mala vážnu podobu. "Eduard Xender " Ten bol záhadný povahou, mal tajomstvá o ktorých jeho rodičia ani netušili. No on bol detsko, keď sa to stalo a tragicky zahynul. "Bol som dieťa, keď som počul že zahynul a obetoval sa pre dobro rodiny. Bližšie info o tomto neviem. " Pozrel do strany, naozaj netušil, žeby niekoho spoznal, kto poznal práve jedného člena z ich rodiny. " Som rád, že ten život vám zachránil a o ten svoj prišiel. " On bol jeho pamiatka. Všimol si ako si vzala kabelku a hľadala cigarety. On sám vytiahol z vrecka zapaľovač, že jej zapáli. No prv chcel, aby zahnala pochmúrne myšlienky a najedla sa.  "Na Eduarda mám veľke spomienky, hlavne keď sme trávili čas spolu, ako rodina." Uškrnul sa nad tým. "Pohostiť, ani neviete ako rozvoniavate. Brat z vás spravil nebezpečnú zbraň voči vampírom." Ona vedela čo tým myslel. " Nemyslím si, žeby ste skončili ako žobráčka. Do tohto mesta vás predsa niečo priviedlo. Alec, moja rodina. Zjavne to nebude náhoda. "Odpil si zo svojho drinku až do dna. " Ste jeho spomienka, jeho družka, milenka, ktorá hľadá pokrvnosť svojho premeniteľa. " Zvedavo sa na ňu díval, zapálil jej tu cigaretu. " Ak sa nikam neponáhľate, mohol by som vás vziať k sebe do vily. Nechcem hovoriť na tomto mieste o svojej rodine. " I steny mali uši a naozaj by nebol rád, žeby vzácne info vyšli do verejnosti. K sebe nebral hoc koho. Predsa ich sídlo nebolo v tomto meste a bratia nežili spolu. Každý z nich žil v inej krajine, ale raz sa všetci stretnú, aby sa po rokoch opäť spojili ako rodina Xenderovcov. 

Rozhovor s Astoriou mu bol príjemný. I cez to o čom sa bavili už príjemné nebolo. Blúdiť a prehrabávať sa v spomienkach, bolo miestami ťažké bolestivé, ale i radostné chvíle. Pohľadom ju nespúšal z očí, stále držal celú svoju pozornosť len na nej. Predsa, bola ako Merilin vzhľadom. Nežná, krasna a zároveň svojou povahou a vôňou unikátna. Pozrel pred seba, pri myšlienke ktorá vyšla z jej plných pier.  " Veľa veci by som si prial vrátiť späť, žiaľ nemám takú moc, aby som sa vrátil v čase a zastavil jeho odchod." Po odchode Eduard písaval jemu aj rodičom listy, kým sa neodmlčal a niekoľko rokov nepríšlo nič. Len oznamenie, že jeho telo sa našlo v hroznom stave. Priam by povedal, koho to bola práca. No zamračil sa nad poznámkou, žeby to zmenila. No dvihol hlas " Rozhodne takto o sebe nepremýšľajte, to čo sa stalo, zjavne malo dôvod a vysvetlenie." Bol rázny a priamy v jej pochybách o sebe. Opatrne ju chytil za zápästie a prstami pohladil chrbát jej ruky. Ukazovákom hladil jej jemnú voňavú pokožku, ktorá bola svetlá ako čerstvo napadaný sneh. "Ste jeho pamiatka. Vedel dôvod prečo to urobil, nepremenil by a nedal by svoju krv len tak hockomu, aby mu zachránil a zmenil život. " Pozrel jej do oči, no uvedomujúc stiahol ruku. Nemal by sa jej dotýkať, predsa, keby to Alec videl, nebol by nadšený. "Je fajn, že ste sa mi otvorili a zverili s bolestivou spomienkou. Aspoň viem, že krv môjho brata nekoluje len vo mne, ale je i vo vás." Predsa, takto vedel že ich rod Xenderovcov, by bol rád ak by sa viac rozrástla. "To kým sme boli, kým sme má svoj dôvod." Pousmial sa v krátkosti, no znovu mal po zapálení cigarety vážnu tvár. "Mohol by som vás vziať k sebe do vili. No možno nie, mohlo by to byť pre vás bolestivý pocit, ak by ste videli rodinné fotky." Možno jej chcel ukázať jeho minulosť. "Predsa patríte do rodiny. Alec týmto spôsobom, aj iným tiež, ale toto je pokrvné puto. " Pozrel jej priamo do očí. "Ta krv ktorú ste mali, mám už len málo zásob. Patrí meničke, ktorá je momentálne s niekym, koho zhlboka duše nenávidím. " Zovrel ruku v päsť. " Kazí mi biznis, ale príde deň, kedy opäť dosiahnem to čo mi patrí." Dopil svoj drink na ex a buchol pohárom po stole s rozhorčeným tónom v hlase. Znovu kývol prstami, aby mu doliali drink. I na vampíra niekoľko týchto pohárikov a opije sa. "Tak ako, pozvanie príjmate, alebo vás bezpečne odveziem k Alecovi." Po tomto rozhovore vedel a cítil, že ju bude chrániť. Bola jedinečná a ta jej krv, ktorá kolovala v jej žilách, bola hrozným lákadlom sa zahryznúť.