Alice se pro dnešní den utrhla z letního sídla, které sice nebylo její, ale jakoby se stalo. Pořád se prala s Dannyho debilními pravidly, které jí akorát svazovaly a v jeho přítomnosti se cítila stísněně. Stále na něj měla kecy, protože by to jinak nebyla ona a kolikrát jí nejspíš chybělo jen málo, aby ji utrhnul hlavu. Od chvíle, kdy se stala upírem, měla pořád jen hlad a někdy prostou chuť si pohrát. Ten pocit, že už neměla skoro žádná omezení a konečně to nebyla jen slabá schránka, byl k nezaplacení. Bylo to jako kdyby jí najednou patřil celý svět a mohla si dělat co chtěla. Chtěla vědět, co se děje ve městě a vyzvednout si pár věcí ze svého starého bytu, který stále vlastnila. Chodila tam tak málo, že na vše sedal prach. Oproti letní vile to bylo jak kůlna na dříví a Alice měla ráda hezké věci. Vyšla si v černých kalhotách a černém upnutém roláku s krátkým rukávem. Vypadala elegantně a poutat na sebe pozornost výstřihem nebylo nic pro ní. Ruce měla potetované a to přitahovalo pozornosti až až. Její příchod oznámil znovek nad dveřmi, který upozorňoval obsluhu a ta pak mohla koulet očima nad tím, kdo tam zase přišel. Posadila se ke stolu v rohu, protože nesnášela, když na ní koukali lidi z ulice. Jinak byla celkem společenská. Servírka jí přinesla kávu a jak někde bylo zvykem, i čerstvé noviny, do kterých se začetla.

Jedno se zdejšímu městu muselo nechat... byly tu věci, co nikdy předtím neviděl. Vše tu bylo... tak jiné oproti městům, která dosud navštívil. Jistě, kolem a kolem strávil tak století v izolaci a kolem a kolem se za tu dobu svět změnit mohl... ale na druhiu stranu, tak moc?! To, co cestou potkával ho mírně řečeno šokovalo! Jak se to mohlo stát? Jak ty plechové věci byly s to jezdit? Jakto, že ta věc svítila? Eric měl v hlavě moc otázek, na jejichž odpovědi se netěšil. Jako kdyby takhle ze světa vymyzela magie... nebo to co on jako magii znal. Vstoupil do jedné ze zvláštně vypadajících taveren, která měla nade dveřmi zvonek. Bylo to tam jako ze snu. Spousta skla a otevřeného prostoru, což jako někdo, kdo sám neměl v oblibě uzavřené prostory jen uvítal. Byt, kde přebýval byl na tom podobně, tudíž si snadno zvykal, ale zbytek? Jako ze snu... ani netušil, co za lektvary tu míchají a zda je to vhodné pít. Jeho rudé oči v záři světelen byly téměř nepřehlednutelné, ale mnoho ze zdejších jen pokrčilo rameny. Zaslechl i mumlání o kontaktních čočkách. Jak mile ho potěšilo, že tu není hned prokletý nebo upír nebo cokoli jiného. (Ačkoli upírem je a nikdy to neskrýval.) Eric na sobě má oblek, černé sako, bílá košile. Není na to zvyklý, oblečení je těsné a docela postrádá plášť, co by mu seděl na ramenou. Rozhlédne se po místnosti. Není tu mnoho zákazníků. Obsluha k němu přispěchala, spletla si jej se zmateným turistou a hned se ptala, co si dá. Nechal si něco doporučit a brzy na to obdržel kávu. Zvláštní věc... Tiše přejde k jednomu ze stolků v rohu a posadí se. Je hnedu stolku vedle Alice a konečně promluví. " Přeji dobrý den, myslíte, že vás mohu vyrušit od čtení?" zeptal se klidně a mírně se pousmál. Káva stojí na atole před ním, dosud netknuta.

Zatímco si Alice četla noviny, u kterých se musela občas zasmát, protože jí připadalo, že svět je plnej debilů, vstoupil do kavárny muž. Nebyl nijak vysoký ani urostlý a tím pádem její zájem opadl skoro okamžitě. Vypadl trochu jako kdyby viděl kavárnu poprvé. Výlet do města chtěla zakončit tím, že si uloví něco dobrého k snědku a protože měla ráda výzvy, chtěla aby to bylo něco extra. Vrátila se zpátky ke čtení a u článku, kde měl slovo starosta jí vyrušil ten muž, který před chvilkou přišel. Pozdravil jí a zeptal se, jestli jí může vyrušit od čtení. Stáhla noviny, aby na něj viděla a všimla si rudých očí. Tázavě se na něj podívala a s úsměvem odložila noviny na stůl. ,, Záleží na tom jestli nebudeš moc otravný.." odpověděla a nezdržovala se ani s pozdravem, ani s vykáním. Cítila, že nebyl člověk, ale ještě pořád nedokázala rozeznat, který nadpřirozený před ní je. Možná by na něm mohla posvačit... ,, Vypadáš, jako kdyby jsi sem spadl z měsíce.." řekla pobaveně, ale ne posměšně.

" Počítá se za měsíc izolovaný ostrov?" zeptal se zamyšleně a s klidem se na ni podíval. Tu první větu extra nekomentoval, stejně jako vychování. Usmál se na ni nazpět. " Jste zdejší?" Nabídl jí jednu z možných částí hovoru. Eric seděl s klidem sobě vlastním a nevypadal extra rozrušeně. Potřeboval akorát informace. ve výsledku to bylo stejné jako když přijel kamkoli na světě... potřeboval informace, jakmile získal ty, mohl se dále orientovat. Hlavně se nechtěl míchat do politiky! " Vlastně, docela by mě zajímalo, co splňuje definici otravný." usmál se na ni jedním z těch opatrnějších úsměvů, které moc neodhalovaly zuby. Snažil se držet konverzaci v příjemném duchu a neprovokovat. Nakolik se mu to dařilo byla již otázka druhá... " Rád bych se tomu vyhl." dodal mírně pobaveně.

Opřela se do židle. Jednu ruku si položila na klín, zatímco si tou druhou přidržovala hrnek kávy. ,, Izolovaný ostrov zní jako příšerně romantická nuda, pokud nebyl plný divokých masožravých a krve chtivých zvířat.. Takže jo.. počítá." v jejím pohledu bylo znát cosi jako zvědavost nebo nadšení. Nejspíš čekala něco fakt záživnýho, protože se ráda bavila. Zeptal se jí, jestli je zdejší. ,, Hodně jsem cestovala, ale na nějaký čas jsem se usadila tady v okolí.." odpověděla. Cestovala hlavně proto, aby se učila od ostatních nekromantů a taky aby si zdokonalila techniku woodoo. Chtěl vědět co v jejích očích znamená být otravný. Byl to docela subjektivní pocit a každý v tom viděl něco jiného. ,, Pro mě je otravný ten, kdo mě nudí a kdo mi nemá co nabídnout.. s takovými lidmi se většinou nezahazuju moc dlouho, pokud vůbec.." zvedla hrnek a napila se z něj. Byl by se tomu rád vyhnul, ale Alice teď myslela jen na to, jestli by jí stál za ochutnání. Možná by si ho mohla dotáhnout do sídla a udělat z něj trvalý artefakt její ložnice. ,, Řekni mi cizinče.. co jsi zač ?" Řekla sladkým tónem a usmála se na něj. ,, Cítím, že nejsi člověk a to je momentálně asi jediná zajímavá věc na tobě..." Občas si zasloužila pár facek za to, jak mluvila s ostatními, ale byla prostě taková. Spokojená byla jen tehdy, když mohla ničit a využívat svou sílu. Jako když se svými nemrtvými podpálila základnu inkvizitorů a skoro všechny společně s Dannym zabila. To bylo jako narozeninový večírek .

" Pokud bychom snad škrtli to množné číslo, popis by i seděl..." zamyslel se Eric nad poznámkou o masožravých potvorách. " Ovšem za předpokladu, že jej započítáme, pak skutečně pocházím ze vzdáleného měsíce...Či jak jste to říkala." moc se neobtěžpval si pamatovat onu formulaci. Opřel se pohodlněji o sedačku a zamyšleně si ji prohlédl. " Nerad to říkám, ale tato definice nám toho moc nezkonkretizovala.Jsme ještě více v obecných vodách než předtím. Na každý pád, jelikož jak jste uhodla nejsem člověk, řekl bych, že jsem v suchu. Když vás takoví LIDÉ nudí." Na jeho tváři se rozlil spokojený úšklebek, když zamyšleně chutnal kávu. Nebylo to zlé... Ale pil asi i lepší. Navíc to nedokreslovalo atmosféru jako by to udělala sklenka vína. " Mohl bych Vás tedy pozvat na skleničku vína než si vyměníme tajemství původů?" zeptal se jí s klidem a doufal, že tu mají alespoň víno v této podivné taverně. Zamyšleně si ji prohlédl. Nebyl si moc jist zda to byla urážka nebo kompliment? " Nutno podotknout, že schopnost rafinované urážky nebude vaší doménou." poznamenal zamyšleně, zatímco objednal víno, jak se zdálo, naštěstí jej měli. Pokud ona nebude chtít, její škoda... " Osobně bych poznamenal, že vyřazující plebejské způsoby a zvědavost, jež z vás cítím více než nelidskost mne nutí k ukrytí mé skutečné identity... " jakmile jim servírka donesla červené víno, vzal si sklenici, bylo na ní zda si vezme také. " Pojďme se bavit trochu více na úrovni než jen na tom, kdo vypadá zajímavě a kdo ne." navrhl a zadíval se jí s klidem do očí. Byl nesvůj kvůli podivné taverně a celému světu, ale tohle byla hra, které málokdy odolal. " Ostatně, rád vám prozradím své tajemství... Za cenu malé... řekněme správně položené otázky." zakroužil tekutinou ve sklenici. Vždy se mu líbila červená barva. I starodávný rodový prsten, jež se skvěl na jeho levé ruce byl po stranách vykládaný rubíny.

Jako odpověď jí to stačilo. Prostě bůh ví jak dlouho byl na nějakým ostrově, kde byl nejspíš ochuzený o společnost a taky to tak vypadalo, protože mluvil distingovaně a jakoby z jiného století. Na jednu stranu příjemná změna, protože Danny se většinu času choval jako nevychovaný hovado, který si dělalo nárok na úplně všechno. Když chtěl vědět, co je podle ní otravné, tak mu to docela jednoduše řekla, ale s její odpovědi jaksi nebyl spokojený. Prohlédnul si jí a ona se nemohla zbavit dojmu, že se nad ní povyšuje. ,, Řekla bych, že je to konkrétní až až.. a rozhodně se to netýká jen lidí.. takže úplně v suchu nejsi.. " ujistila ho a znovu se napila kávy. Seděl před ní kdosi, kdo byl na její poměry poměrně složitý a nemohla jinak, než to brát jako výzvu. Potvrdil jí, že to není člověk a tak se její přítomnost v kavárně stala o něco zajímavější. Nicméně na něj měla chuť pořád, ať už to byl kdokoliv. Těžko krotila své vášně, protože se upírem stala teprve nedávno.. a vlastně se krotit ani nechtěla, to neměla v povaze. Spokojeně se ušklíbnul a když se napil kávy, nejspíš nebyl úplně spokojený. Zdvořile ji pozval na víno. Musel být mnohem starší než vypadal. ,, Jedna sklenička mi určitě stačit nebude.." upozornila ho předem a sladce se na něj usmála. Z dálky to mohlo vypadat, jakože s ním koketuje, ale na takové věci nikdy nebyla. Přemýšlela o tom, jestli si s ním vůbec chce vyměnit tajemství původu, což vyznělo až vtipně archaicky. Když se ptala co je zač, bylo to spíš proto, že se chtěla naučit rozeznávat ostatní nadpřirozený, ne protože by snad jevila nějaký hlubší zájem. A taky si musela dát pozor na to, do koho se vlastně chce zakousnout, protože se jí tuhle docela vymstilo. Zkurvenej Louise. Rozesmála se. ,, Ale to vůbec neměla být rafinovaná urážka, takové výstřelky nemám zapotřebí.. Je to spíš upřímnost, kterou málokdo skousne.." Vysvětlila aby ho vyvedla z omylu. Nebrala si servítky, což byla příčina většiny neshod mezi ní a tím takzvaným bossem, který lpěl na tom, aby držela jazyk za zuby. Objednal víno, které se na stole objevilo během chvilky a tak k němu přišoupla svou sklenku, aby jí taky nalil. Když řekl, že z ní vyzařují plebejské způsoby, trochu jí tím urazil, protože ačkoliv nejspíš nebyla na takové úrovni jako on - a svým způsobem za to byla ráda -, rozhodně to nebylo něco, co by ji definovalo. ,, Když to vezmu kolem a kolem, není to tak, že by mě to až tak zajímalo.." pokrčila rameny. Navrhnul, že by se mohli bavit víc na úrovni a Alice přemýšlela, jestli ona je zrovna ten správný člověk. Byla tvrdá a sprostá a úroveň z vyšší společnosti měla snad jen když spala a byla zticha. ,, Asi budeš zklamaný ..." Zasmála se. To jak se jí díval drze do očí jí provokovalo, ale protože jí neznal, netušil že tím spíš jí láká k tomu, aby mu rozsápala hrdlo. Chtěl jí prozradit své tajemství, za cenu dobře položené otázky. Zakroužil sklenkou a roztančil v ní víno, jehož vůně se jí dostala až k ní. Chtěl si s ní hrát ? Měla ráda hry, ale nechtěla být tou, se kterou je zametáno. Sedla si vedle něj na sedačku, aby k němu byla blíž a dychtivým výrazem se na něj podívala. ,, Vypadá to, že si oba dva rádi hrajeme.. Nenech se přemlouvat k tomu, abys mi řekl co jsi zač.. pochop, já to vědět nemusím, ale jestli chceš udržet tuhle konverzaci, je to jediný způsob jak mě udržet od toho, abych si šla dočíst své noviny, od kterých jsi mě tak neomaleně vyrušil.." Řekla karávě a smyslně zároveň.

Pobaveně se na ni podíval když si stála za svou odpovědí. " Konkrétní a abstraktní jsou zajímavé pojmy, nemyslíte?" zeptal se konverzačně, zatímco dámě nalil víno. " Pro každého mají zcela jiný význam u stejné věci." Sám nehodlal uhnout z toho, že má pravdu. Byť na tom trval trochu o svém... Na výrok o skleničce jí věnoval jen pobavený úsměv. Nic víc, ani méně. Nerad ukazoval hned, co si o tom myslí a v hlavě se mu tak trochu rodil plán pro zábavu. " Velká škoda." odpověděl na její obranu proti rafinované urážce. " Je zábavné je rozdávat i dostávat. A také je milé vědět, že někomu stojíte za tu námagu, aby přemýšlel jak vás urazit." naznačil přípitek a konečně upil z vína. Své rudé oči fixoval přímo na ni dokud mu výhled nepřerušilo sklo. " Není upřímnost někdy nudná? Mnohem zabavnější je idiota nechat si myslet, že jej chválíte, či se bavit jeho nepochopením, než se pak vyhýbat pěstím za to, že mu vmetete, že je idiot. Jistě, sem tam je upřímnost nutná, avšak, ne vždy." odvětil jakmile sklonil skleničku. Napadlo ho, že by se mohla urazit tímto výrokem, ale na stranu druhou, proč by to říkal, kdyby ji za idiota považoval? Nebylo by moc chytré odhalovat karty, otázkou teď byla jak to pochopí a zda se urazí... jak to někdy měly dáme ve zvyku. Doudal, že ne. Otravovalo ho to a tato zajímavá míra drzosti jej bavila. " Nemyslím, že hrozí mé zklamání." Pobaveně se na ni usmál. " Chytrý tah, pokusit se mne vyděsit, že konverzace skončí a já bych se měl nyní začít snažit a podlézat." poznamenal jejímsměrem pobaveně. " Nejsem to ale jen já, kdo je zvědavý a má tozhu po informacích, že? Nemluvě o tom, že o neomalenosti bych rozhodně nemluvil. " pobaveně se zasmál. " A jistě, že nemusíte, ale chcete... a chtíč je zhoubou infeligence." dodal o dost tišeji. " Pokud byste nechtěla, byla by vaše prvotní odpověď jasné Ne..." Neskrytě si nastalou situaci užíval. Její snaha udeřit na jeho citlivou strunu a donutit ho vysypat, co ví nebyla vůbec špatná. " Jak byste popsala dnešní dobu někomu, kdo pravděpoodbně sletěl z měsíce? " to přirovnání se mh upřímně docela líbilo i když si nepamatoval jeho přesné znění. Nemluvě o tom, že ho zaujala myšlenka cesty na měsíc jako takové.

,, Nemyslím, že by se na různé věci dala aplikovat abstraktnost nebo kontrétnost... Buď jsou takové nebo takové. Odpověděla. Alice nebyla příliš konverzační typ, rozhodně ne v takové míře, že by si sedla ke krbu se sklenkou vína a několik hodin debatovala o životě brouka. Myslel si, že se ho pokusila promyšleným způsobem urazit, ale byla přímá a neměla zapotřebí schovávat urážky za nějakou rafinovanost. Připadalo mu to jako škoda, nejspíš měl slovní přestřelky rád. Vzala si skleničku k sobě a nevěřila vlastním uším. Skoro to vypadalo, jako nabádal k tomu, aby se pustili do vzájemného urážení. ,, Proč bych se měla kvůli někomu namáhat ?" Zeptala se ho pobaveně a když se ní díval, měla chuť po něm okamžitě skočit. ,, Seš první chlap, kterému připadá zábavné, být urážený ženou, ale dej si pozor, protože ne každý si tohle nechá líbit... Všichni neřešíme urážky tím, že je vrátíme. Pro někoho to může být osudné.." Mluvil obecně, ale protože tím mířil na ní, mohla si myslel, že by se s ní v tomhle ohledu rád pustil do křížku, jenže Alice měla pomstychtivou povahu. Pousmála se. ,, Ale takhle to přece nefunguje.. jednám narovinu, ale když si chci s někým hrát a tahat ho za nos, samozřejmě k tomu využiju všechno dostupné.." namátkou si vzpomněla na jistou Dom, kterou poznala v jednom nočním klubu. Ta žena po ní jela od první chvíle a když jí Alice hrou dostala tam kam chtěla, vykašlala se na ní. K její smůle to žena ovšem nerozdýchala a Alice si vysloužila pěstí do obličeje, což jí oplatila docela nepříjemným voodoo. To bylo ještě v době kdy nebyla upír, protože jinak by to dopadlo úplně jinak. Tím co řekl, jí vůbec neurazil, naopak jí zaujal jeho postoj k upřímnosti. Sedla si vedle něj, aby byla k jeho hrdlu blíž, ale stále měla na paměti, že jí Danny říkal, že se má na veřejnosti chovat obezřetně. Přecijen byl na vysokém postu. Ten blbec jí všechno kazil a Alici to začínalo srát, protože si chtěla dělat co chtěla. Podle všeho si myslel, že ho nemůže zklamat a protože ji tohle bylo docela jedno, jen se pousmála. Pokusila se mu naznačit, že jediné co má její pozornost je to, že chtěla vědět co je zač a to pouze z důvodu, aby věděla něco víc o svém předkrmu, jinak měla v plánu vrátit se k novinám. On to vzal ale úplně jinak, což zase brala jako provokaci. ,, Prosím hlavně ne podlézání, to je jen další varianta otravování... Jsem samozřejmě přirozeně zvědavá, ale není to tak, že bych musela vědět všechno. Klidně to oželím." Momentálně to opravdu bylo jenom o tom, že ho chtěla vysát. Udělala si vedle něj pohodlí, jako kdyby to byla stará kamarádka a položila mu hlavu na rameno. ,, Každá doba má své plusy i mínusy. Osobně jsem ráda, že žiju v téhle době a ne v té před stoletím a víc. Nejspíše bych už někde hořela na hranici.." řekla zamyšleně a napila se vína. ,, Tahle doba je dost rychlá a nebezpečná. Když nejsi dravec, něco tě sežere nebo uloví... Ti kteří by dokázali ovládnout svět se bojí o své jméno a tím brzdí ty, kteří by tenhle svět nejradši osvobodili od každého člověka a inkvizitora.." v poslední větě mluvila o sobě, ale nedala to nijak zvlášť znát. Zvedla k němu pohled. ,, Musím se přiznat, že začínám mít trochu hlad.." rozepla mu knoflík u krku a pak další a další, dokud neprotáhla dlaň až na jeho hruď. Očekávala rozpaky, ztrátu koncentrace nebo cokoliv co ho vyhodí z jeho komfortní zóny.

"Pokud na tom trváte." uzavřel téměř znuděně teorii abstraktně konkrétních pojmů. Nemělo moc smysl hledat v té debatě hlubší pochopení, zvláště když se konečně přiblížili k hodnotným informacím. Tiše se zasmál nad její nechápavostí. Nehodlal to nijak osvětlovat. " Hm, jsem si docela jistý, že tu ještě nezaznělo nic, co by mělo alespoň šanci mne urazit, tudíž to momentálně shledávám vskutku zábavné." Tato konverzace se ubírá... zajímavým směrem. Nadzvedl obočí, ale její náhlou blízkost a přítulnost neokomentoval, jen si ji pozorně a stále stejně klidně prohlédl. Bez jakékoli odezvy, ležérně ji sledoval a naslouchal jejím slovům. Inkvizice ho zaujala. Hlavně proto, že jak se zdálo, bylo tu více druhů a to znamenalo možný problém. Na čí straně ale vyla inkvizice? lidí? " Nemusíte mít obavu, že bych se snad snížil k podlézání."**ujistil jí pobaveně. Bylo zajímavé, co říkala. Na hranici končili čarodějové, což ho nutilo k jemnému zamračení, ale nic moc kolem toho neříkal. Z toho posledního jak mluvila cítil drobné mrazení v zádech, ale ignoroval jej. Jediné, co učinil bylo, že jemně chytil její ruku za zápěstí nrž se dotkla jeho kůže. Zadíval se jí do očí a pobaveně se ušklíbl. " Jsou jen dvě věci, které byste snad mohla chtít. Proti jedné z nich nemám důvod být, ale ta druhá, ta, která pramení z hladu..." naklonil se k ní a ztišil hlas. Nebránil se dosud ani proti položené hlavě, neudělal jedinou poznámku proti rozepínání několika horních knoflíčků košile, ale sáhnout na sebe zcela nenechal. Na ruce se mu skvěl stříbrný rodový prsten, který kdysi značil jeho šlechtické postavení. " Věřte tomu, že i doby předchozí mnoho neodpouštěly." šeptl jí a odtáhl se tak aby seděli spíše naproti sobě. On s úsměvem, který obvykle více děsil než uklidňoval a očima upřenýma na ni. " Avšak nejste jediná, kdo má hlad..." něco mu problesklo v rudých očích. Něco, co na jistém ostrově byl pohled bestie. Eric nebyl vysoký, ale rozhodně měl pevnou postavu, sílu i trochu manický vzhled. (Hlavně díky krvavě rudé barvě očí.)

,, Doslova jsem o tom přesvědčená.." odpověděla. Nemohla se zbavit pocitu, že ten muž před ní byl namyšlený. Stejně jako Dann, ale jako kdyby to byly dva různé druhy arogance. Tenhle byl alespoň na nějaké úrovni. ,, Snad tě nenudím.." řekla dotčeně, ale bylo jí to jedno. Klidně by se vrátila ke svým novinám a už by si na něj ani nevzpomněla. Chtěla vědět, proč by si někdo měl dát námahu s tím někoho urážet a když to vyslovila, vypadal pobaveně. ,, Ty si o to urážení vyloženě říkáš... Mám mít pocit, že je to pro tebe něco vzrušujícího?.." Mrkla na něj s lehkým úsměvem. I takové úchylky existovaly a ani zdaleka nepatřily mezi ty nejhorší. Byla přítulná, ale jenom protože tím sledovala něco víc, než bylo na první pohled patrné a protože se nebránil, neviděla důvod proč nepokračovat. Díval se na ní a poslouchal jí a svým způsobem ji to imponovalo. Většinou, když se dostala do takového blízkosti k mužům, bez problémů je svedla, protože se jí nedokázali bránit. Tohle byl další důvod proč si myslet, že to nebyl jen obyčejný, nudný a ubohý lidský červ. Většinou jí neodolali ani nadpřirození, mezi nimiž si nejlépe vedli upíři a vampýři. V hlavě se jí utvořila myšlenka na to, že by to mohl být jeden z nich a protože byl podvečer, musel to být upír. Chtěl vědět něco o téhle době a tak mu to Alice řekla. Vtiskla do toho své pocity, možná až moc a když mu to říkala, dívala se mu do očí. Mluvila klidně, možná s trochou opovržení. Sledovala jeho jemnou mimiku, která prozrazovala pocity, které měl vůči tomu co říkala. Přiznala se k tomu, že má hlad a majetnicky, jako kdyby jí patřil, mu rozepla jeden knoflík po druhém. Bylo jí jedno, že jsou v kavárně, protože na ostatní prostě nebrala ohledy. Vložila mu dlaň pod košili, ale sotva se ho dotkla, vzal jí jemně za zápěstí. Věnovala mu zraněný předstíraný pohled a pak se usmála. První vzdor. Naklonil se k ní a když mluvil, mluvil tiše. Prohlédla si prsten, který shledala spíš kýčovitý, ale bylo jí jasné, že je starobylý a má pro něj nějakou citovou hodnotu. ,, A jak poznáš, kterou z nich právě teď chci ? Možná je chci obě najednou.." řekla úplně otevřeně. ,, Proč se mi tak bráníš? Po takové době na opuštěném ostrově bych řekla, že budeš k ženám svolnější.. Zvlášť, když jsi upír.." Nazvala ho tak a když to řekla, byla v tom hořkost. Vadilo jí, že jí nepodléhal, protože na to prostě nebyla zvyklá. Odtáhnul se od ní a když se usmál, bylo v tom cosi strašného. Jako nekromant viděla už tolik odporných a hnusných věcí, protkaných děsivostí, že tenhle úsměv s ní prakticky nehnul. Rozhodně, byl ale něčím výjimečný. Když jí řekl, že není jediná kdo má hlad. Skoro jakoby potvrdil svou rasu. Jeho oči v sobě skrývali dravost a bestiálnost, která ji vzrušovala, protože jí byla vlastní. Pomalu se k němu naklonila, zapřela se rukama o pohovku. ,, A co s tím tedy uděláme ?" Zašeptala mu smyslně do ucha a jemně mezi zuby stiskla jeho lalůček. Nemohla si odpustit alespoň malou provokaci. Jemně mu dýchla na krk a vycenila tesáky.

Tiše se zasmál. " Dobře, dobře, nebudu Vaše přesvědčení nijak nabourávat." mrkl na ni. A pobaveně nadzvedl obočí. Natáhl se z jejich těsné blízkosti pro skleničku vína a upil než ji decentně a klidně opět položil nazpátek. " Ne tak docela. Je však pravdou, že jsem neměl kontakt s logicky myslící bytostí několik desetiletí. Trochu mi chybí různé aspekty společnosti včetně jemného škádlení." prozradil jí povbaveně. Svým způsobem ji bral jako sobě rovnou... a svým způsobem ji bral jako zajímavé rozptýlení. " Ale nepoužil bych slovo vzrušující, k tomuhle typu intimností... to rozhodně nesměřuje." konečně poodhalil svoje tesáky. " A co se týče vaší otázky, nepoznám... na Vašem místě bych se ptal spíše zda něco takového chci rozlišit před tím než kategoricky odmítnu." pozlobil jí s mírným pobavením. Ale mohlo připadat zvláštní, že u zmínky o ženách obecně krepat ztuhl. nebylo to moc dlouhé, spíše malé... avšak stálo to za povšimnutí. Využil opětovné možnosti upití z vína než konečně odpověděl. " Nebýt urbanizace, pravděpodobně bych tam přečkal alespoň další století." přiznal neochotně. " Má povolnost vůči ženám prošla mnoha nepříjemnými zkouškami..." zaobalil to tak nějak unáhleně, neopatrně a velmi rychle. Toto téma nebylo něco, kde byl chtěl déle zůstávat a odhalil jí tak svou slabou stránku čehož si byl vědom. Čeho si vědom nebyl bylo to, že sklenička, kterou svíral dosud jemně v ruce začínala praskat pod silou, kterou nevědomky vyvíjel vůči sklu. Hrozilo prasknutí... **" Nu, je to docela náročná otázka, vzhledem k tomu, že jsme stejného druhu... a jisté intimnosti se mezi cizinci jež neznají ani svoje jméno dělat správně nemají." Dokázal odolávat mnoha věcem, ale tomu, že tu měli ve své podstat předehru už odolával hůře... jen horko těžko odolávat touze naklonit hlavu a užít si ten příjemný pocit, co by následoval z doteků. Přivřel oči a mírným obloukem se odtáhl na délku paže. " Řekl bych, že ideální by bylo to řešit po upírsku." broukl jemně.

,, Díky.. nemám totiž ráda, když se mě někdo o něčem snaží přesvědčit.." odpověděla s úsměvem. Natáhl se ke své skleničce a tím se k ní možná neochotně trochu přiblížil. Napil se z ní a Alice ho sledovala s velkým zájmem. Měla spíš řečnickou otázku s hraným zklamáním, když doufala, že ho nenudí. ,, Zajímalo by mě, jestli ses sám vyloučil ze společnosti, nebo tě snad někdo potrestal ?" Moc jí to nezajímalo, jedině snad, že by byl skutečnou bestií, jak jí prozrazovaly jeho oči, ale nechtěla aby konverzace ustala. ,, Taky mám ráda škádlení.." odpověděla a pousmála se na něj. Alice si vždycky myslela, že je něco víc, než ostatní a bylo úplně jedno s kým mluvila. Vždycky taková byla, ale uvědomila si to teprve nedávno. Její pokus o to, aby se mu dostala pod košili zmařil. Mohlo jí to urazit, protože nebyla zvyklá na to, aby jí někdo vzdoroval, ale nejspíš bude muset trochu přitvrdit, což chtěla při nejmenším zkusit. ,, A k čemu to směřuje ? Já vidím někoho, kdo dlouho neměl žádnou ženu a docela určitě by mu to prospělo.." odpověděla smyslně a zadívala se na něj velkýma čokoládovýma očima. Všimla si jeho tesáků, které jí nyní potvrdili kým byl. Upíří krev neochutnala a ta chuť jí velmi zajímala i když věděla, že jí to nenasytí. ,, Nevidím jediný důvod proč odmítat.. asi bys mi to měl osvětlit, protože máš velké štěstí, že se tě na to vůbec ptám.." Nikdy se neptala, prostě si vzala co chtěla a jeho vzdor jí tak akorát vzrušoval ještě víc. Byl tak zvláštně odtažitý, dokonce by řekla, že je mírně nervózní, ale opravdu se snažil to na sobě nedat znát. ,, Jsi tak nejistý.. ale proč ? Jsi upír, vezmi si co chceš..." Pobídla ho. Byly dokonalými bytostmi a ztrácet čas nad tím, že si něco odepřou, bylo úplně zbytečné. Zvedla obočí, když řekl, že nebýt urbanizace, zůstal by tam kde byl. Jako kdyby mu snad civilizace vadila. ,, Proboha proč bys to dělal?.. Není lepší užívat si život plnými doušky ?..,, Alice si nemohla pomoct a když se.od ní odtáhnul, zřejmě v sebeobraně. Znovu se k němu přiblížila. Stiskla mezi zuby jemně jeho ušní lalůček. Lidé okolo jí byli jedno, protože si chtěla naplno užít jeho společnost. Jeho chyba, že jí oslovil jako neznámou. Třeba příště tu chybu už znovu neudělá. ,, Ty mi nechceš být povolný ?.." zašeptala mu do ucha, když mu dýchla na krk. Díky vyvinutému sluchu, slyšela jak drtí skleničku ve své ruce a mohla jen hádat proč tomu tak bylo. Možná mu to bylo nepříjemné a možná se jen snažil udržet svou tvář. ,, Ale ne.. naopak, je to velmi jednoduché.. Dám ti jednu radu, cizinče. V dnešní se době se na tyhle věci, ohledně toho , co je správné a co ne, už dávno nehraje. Působí to puritánsky.. " odpověděla. ,, Jsem Alice." Řekla mu své jméno, aby mu nebyla tak neznámá. Odtáhnul se od ní, nad čímž se pousmála. ,, Za chvíli se nemáš kam odtáhnout. Leda že by sis sednul jinam. ,, Řekla pobaveně, protože byl na konci kavárenské pohovky. ,, Jsem upír jen chvíli, tak mi řekni, jak se to dělá po upírsku ?" Byla v pokušení, se k němu natáhnout znovu, ale nechtěla vypadat jako nevyzrálá školačka, která myslí jen na to jak by se na něm uspokojila. Vypila svou sklenku vína a znovu si dolila.

Trochu jím projelo zachvění, když se tolik přiblížila. Ale nestěžoval si.**" O trest se pokoušeli." připustil klidně Eric. " Opakovaně, ale odešel jsem nakonec sám." A na malý moment zamlkl. Vyslechl vše, co měla na srdci. " Proč." Neptal spíš to znělo jako opakování... konečně povolil stisk. " Pokud tě to opravdu zajímá, tak proto, že jsem se svůj život opakovaně koupal v krvi, na bojišti i v životě. Lidské, upíří i vlkodlačí... Poté, co se mne opakovaně pokusili zabít, aby mohli rozpoutat svou malou rádoby válku jsem to nevydržel a vybouchl." Sledoval jak se v prasklé skleničce drželo víno. " Nebyl to pak moc hezký pohled." pokrčil rameny. Nebyl na to moc hrdý. Sebekontrola pro něj vždy byla vzácná věc, nechtěl se poddat slepé touze, ale i on měl svůj konečný stav. "Pak vidíš, co chci abys viděla." mrkl na ni a zamyšleně se na ni podíval. " Oh jistě, jsem zcela poctěn." nezněla v tom ironie, bylo to hrozně ploché, jako zdvořilost, kterou byl zvyklý pronášet tisíckrát předtím. " Hm... než tě do čehokoli zasvětím, pověz mi. Co bys udělala partnerovi, co tě podvádí... s člověkem." pronesl div ne znechuceně. " Co bys udělala s darem v podobě mladé panny, co má za úkol ti sloužit?" položil skleničku na stůl. Přešel konečně na tykání. " Nehodlám cokoli učit upíra, co je lidumil." odhalil i svůj původ. Pobaveně se usmál při její poznámce o odtáhnutí se a teď to byl on, kdo se konečně naklonil k ní a jemně jí přejel hřbetem ruky po tváři. " Jsi krásná žena, zcela jistě svůdná... ale pověz mi, pokud se s tebou nyní spustím, co z toho budu mít kromě hrozby vlastní smrti? Tenhle starý trik mě unavil už před stoletím... ale hledám něco víc než jen jakýsi příslib příjemného zážitku s hrozící zradou a kudlou v zádech. Možná to působí puritánsky... ale drží mě to tady, naživu a v zajímavém rozhovoru." pošeptal jí. " Pokud do toho půjdeme, chci víc než tiché přísliby věčnosti a obavy. " Možná to je hloupé, či zastaralé... ale musím si držet standarty." byl tak blízko... stačilo jen přeskočit ten malý kousek mezi nimi. Přistupoval na její hru s vědomím toho, co se chystá. " Ale dobrý lov není třeba odmítat. Všiml jsem si, že zdejší lidé mají docela problém věřit, že ve stínech stále číhá nebezpečí." stále mluvil tiše, ale díval se jí hluboko do jejích očí. Pokud se to tak dalo nazvat mluvil smyslně. Byl by hloupý kdyby odmítl ženu před sebou a plně si to uvědomoval. Navzdory všem jeho obavám a zábranám byla krásná. I přes to mu hlavou probleskla jedna věta, co ho skoro bodla. "zase fňukáš?!" věta pronesena s protočením očí od jeho bývalé partnerky stále bolela... ani po staletí se toho nemohl zbavil. Stále na sobě cítil ten pohled jejích jejích očí. Musel přerušit pohledy na krásku před sebou a pevně sevřel oči. Doufal, že se to teď nestane! Udržel dech pod kontrolou, byť byl trochu roztřesený. Teď se to opravdu nehodilo! Chvilku mlčel, původně chtěl říct, že jí rád poznává... ale momentálně měl v hlavě prázdno a zcela iracionální strach.

**,, Pročpak jsi odešel?" Zeptala se a upila ze svého vína. Nechápala proč odešel dobrovolně, protože ona samotná by se nikdy k ničemu takovému nesnížila. Musel mít dobrý důvod, nebo ho to prostě přestalo bavit. Ve zkratce jí řekl, jaký život vedl a Alici se to líbilo, znělo to jako zábava a jako něco co je jí velmi blízké. ,, Snad toho nelituješ..,, odpověděla trochu jízlivě. ,, Takový život je podle mé chuti, akorát mi ho nikdo nechce dopřát.." Odpověděla s úsměvem. V rozletu jí brzdil Dann, který jakožto vampýr měl nad ní moc, byl silnější a protože byla v jeho mafiánském klanu, musela se držet určitých pravidel, která ale v malých dávkách porušovala. Narozdíl od něj, Alice sebekontrolu neovládala, což bylo vidět i teď, když se ho pokoušela mámit svým tělem, narušovala jeho osobní prostor a vůbec si nebrala servítky. Kdyby to byl člověk, už by dávno ležel mrtvý někde u popelnic. ,, Opravdu ? Mě se totiž zdá, že si k ženám dost zdrženlivý, tak proč bys měl dávat najevo, že po nich vlastně toužíš ?**" To bylo to co viděla a podle všeho, viděla to, co on sám chtěl, aby viděla. Měl na ní otázky, na kterých záviselo to, jestli jí jako upír něčemu přiučí. Bylo to otravné a zábavné zároveň. Většinou se totiž ptala ona a někdy prostě rovnou konala. ,,To by se nikdy nestalo, protože si nikoho nepřivlastňuju.. Ale abych ti odpověděla na tvojí otázku.. Takovou potupu bych nestrpěla. Zabila bych je oba." Pokrčila rameny. Nedokázala nad tím pořádně přemýšlet, protože nikdy žádný vztah neměla. Nikdy nikoho nemilovala a dalo se jen polemizovat proč. Možná jako nekromant, byla vůči pozitivním citům odolná. Navíc si víc než kdokoliv jiný uvědomovala, že nic není věčné a život je jen prchlivý. Chtěl vědět, co by udělala s darem, který jí měl sloužit. ,, Pak by ten dar měl zastat svůj úkol a sloužit mi jak nejlépe dokáže.." Tohle byla zajímavá myšlenka a takový dar by se jí dokonce líbil. Narovnala se v zádech. ,, Můžu tě ujistit, že lidumil rozhodně nejsem. Lidé jsou pro mě škodná.." Nejen oni, ale také inkvizitoři. Lidé, kteří se vylepšili o schopnosti a stali se z nich umělí nadpřirození. Když mu řekla, že už se nemá kam odtáhnout, zcela změnil svůj postoj a tentokrát se natáhl on k ní. Pohladil ji po tvářil a pak řekl něco, nad čím měla chuť se rozesmát. Asi to celé pochopil špatně, protože Alice neměla zájem o vztah. Bavila se a chtěla si hrát, zpestřit svůj zatím nudný den a pochutnat si na upírovi. ,, A co se spustit jen tak ? Bez závazku, bez nutnosti tomu druhému brát svobodu ? Chci si užít, nic víc..,, skousla si ret, když jí sledoval a když šeptal, bylo to vzrušující. ,, Věčnost ti neslíbím, ani věrnost, protože kdybych měla být v něčem zavřená, radši bych zemřela. Už nežiješ ve světě na který si byl zvyklý. Teď je nová doba a jiná pravidla. Můžeš si dělat co budeš chtít.. " Zachvěla se s úsměvem, při těch slovech. ,, Můžu ti zaručit, že když to zkusíš, budeš se cítit tak svobodný a silný, jako nikdy dřív.." Pousmála se na něj a cítila čím dál tím větší nutkání si ho prostě vzít, aniž by se ptala. ,, Většina z nich o nás neví a o to je to snadnější. Jsou otrkaní a neohrožení, což je velká chyba, protože jak oba dobře víme.. když ztratíš obezřetnost, někdo ti bodne dýku do zad..**" takovou zradu zažila i ona. Sice byla malá, ale zformovalo jí to do podoby, jakou byla teď. Odporní lidé*. Celou dobu se na ní díval a hypnotizoval jí rudýma očima, ale pak je náhle zavřel. Vnitřně sváděl jakýsi boj s vlastními myšlenkami. Sledovala ho a aniž by cokoliv řekla, dopíjela své víno. Pozorovala jeho krk a měla chuť ho svými tesáky protnout.

Brzy otevřel oči a zadíval se na její ústa. Byl rád, že si do něj nekopla narozdíl od ostatních. Přišla mu velmi, velmi zábavná, co se týkalo možných dalších dobdrodružství a kdoví proč se rozhodl to trochu rozsvést. **"Zamotaná situace." pokrčil rameny a zkusil to zamaskovat. Chvilku mu trvalo než se dostal z toho všeho. " ne." řekl vážně. " Nelituji ničeho." odmlčel se. " Možná jen toho, že jsem nezasáhl dřív." zašklebil se a zadíval se na ní. Cítil se blbě, že se tomu poddal, ale pokusil se z toho se co nejrychleji dostat. měl toho víc než moc. " Jen si nemyslím, že to je něco, co si dopřeješ..." poznamenal s klidem a naklonil hlavu. " Není moc příjemné, když tě chtějí všichni zabít, za to kým jsi, či co děláš." pokrčil jemně rameny a pousmál se na ni. " Nemluvím o vztahu." poznamenal s klidem. A upřímně? Rozesmála ho. ne ve zlém smyslu, spíš... takovém úlevném a spojeném. " Oh ano, věř tomu, že tahle potupa byla odčiněna, pro oba dva velmi bolestivě. Avšak, naučila mě velké nedůvěře vůči krásným ženám." poznamenal s klidem. " Od té doby vyžaduji nutnost důvěry." zaposlouchal se do jejích názorů a úlevně kývl. " To jsem rád, dalšího lidumilského upíra bych už asi roztrhal, jednu dobu to bylo neskutečně v módě." Zašklebil se. " Bylo to neuvěřitelně otravé, že jsem si se svým darem nemohl dělat, co jsem chtěl." spokojeně se na ni zadíval. Konečně vyhledal znovu oční kontakt. " Nejde o věrnost mě, jde o slušnost mezi upíry, vychování a pak také... nulová lidumilnost. Nejde o věrnost mě, jde o to, že mohu věřit, že mi nerozpáráš krk ve chvíli, kdy se otočím." osvětlil jí a pobaveně jí pohladil po boku, pokud ho neodstrčila. " Vždy jsem si dělal jen to, co jsem sám chtěl." pošeptal jí a pokud jej neodstrčila, dal jí několik jemných polibků na krk. " Jsi krásná žena a viditelně mě tu ráda svádíš... ovšem kudel do zad jsem dostal již spoustu. Od přátel i nepřátel a všechny jsem krutě ztrestal. Doporučuji to samé. Je to... osvěžující, vidět jak mají hlavy postaru napíchlé na bráně a jejich krev kape na lidi, kteří prochází pod nimi." nad tou vzpomínkou se spokojeně usmál. " Zažila jsi to někdy? Že bys byla doslova pošpiněna krv svých nepřátel, ten strach, co mají v očích, když vědí, že po nich jdeš... plazí se a prosí tě o život, ale ten jim nehodláš dopřát..." ptal se a zároveň to popisoval z živé vzpomínky. "Odešel jsem protože nezbyl nikdo, kdo by se mi mohl postavit... a neměl jsem rád publicitu, kterou jsem tím dostal... Navíc jsem potřeboval přemýšlet. Dostal jsem dost kudel do zad, abych celé století žil v dobrovolném vyhnanství, kde mě nikdo nemohl rušit, ani neměl šanci na mě znovu zaútočit a pokusit se mě ponížit." mluvil tiše a klidně, aby ho slyšela jen ona.

" Nevím, co po tobě vyžaduje onen první... avšak předpokládám, že oba dva žádáme něco zcela jiného, byť v jeho případě to asi bude krapet rozsáhlejší." ušklíbl se pobaveně. " Jsi ještě stále mládě." dodal jemně. " Krvechtivé, ale nepoučené." poznamenal s klidem. Neměl pro to jediný důkaz, to rozhodně ne a dost možná byla jen skvělá herečka a ještě lepší upírka, ale pocit, který z ní měl mluvil o velké nezkušenosti. Ačkoli si toho pravděpodobně mnoho zažila, mnoho upírských let nedostala. Nezažila dle všeho předchozí doby a snad to bylo dobře... " Vyžaduji důvěru na úrovni jakou věrnost v posteli ani nemá šanci zahlédnout. Věrnost na úrovni naprostého šílenství a zoufalství... a přesně ta věrnost donutí zastavit a přestat, z vteřiny na vteřinu se uvolnit a nezabít, pouze pro požádání. Pro důvěru v to, že ona osobě pro tebe chystá něco mnohem lepšího. Není to láska, ani sex... dokonce ani žádná z jiných tužeb, je to hluboká důvěra, zakořeněná na respektu... A tato důvěra dokáže jednu věc, má drahá..." poznamenal klidně. " Rovnost a důvěru, že ti ten druhý nebodne kudlu do zad a nezradí tě..." Posmál se, když mu tvrdila, že to zažila... neměl důvod jí to nevěřit. " Bylo to osvobozující, že? Avšak víš, co je ještě lepší?" udělal na moment dramatickou pauzu zatímco jí rukou sjel po zádech, podél páteře. " Když ti za to ti ostatní tleskají, jsou v eufórii z toho, že jsi zabila a věří, že to bylo pro ně... i když nebylo." spokojeně se ušklíbl. " Pojďme... je tomu již dlouho, co jsem zažil lov na někoho z civilizace... a začíná mi to chybět, alespoň mi ukážeš svoje techniky... tedy, pokud má milá nestojí na svádění. Tato technika ti sice jde, ale je... plytká, řekněme." pomalu vstal a mrkl na ni. Zaplatil a vyčkal u dveří, zda půjde s ním...?

,, Rozsáhlejší je slabé slovo.." odpověděla a odfrkla si u toho. Oba dva v ní budili ten dojem, jako kdyby si chtěli přivlastnit a ovládnout její temperamenci. Bylo to, jako kdyby jí omezovali a brali svobodu, jako kdyby se snažili popřít tím kým je. Ale zatímco kolem Dannyho a jeho klanu musela našlapovat opatrně, tomuto muži nic nedlužila, nemusela se s ním bavit, ani mu odpovídat. Chtěla z něj vysát život, jenže podle všeho byl studnicí užitečných informací. Mohl jí naučit různé věci, které byly úzce spjaté s tím, že byla upír. ,, Tak mě pouč.." odpověděla jednoduše. Mluvení s ním se stávalo těžko zvladatelné. Štvalo jí to a nemohla se zbavit dojmu, že se nad ní povyšuje. ,, Věrnost je mi cizí a ty už nežiješ v minulém století, možná by ses místo těch keců.. měl adaptovat, i když uznávám že tvé požadavky a květomluva jsou docela sexy. " Pousmála se na něj. Bavili se o tom, jak úžasné je koupat se v krvi ostatních a sledovat pohledy obětí, které měli v očích smrt. Pak se jí zeptal, jestli ví, co je ještě lepší a tak se na něj tázavě podívala. Rukou jí pohladil po páteři a Alice si ho v klidu vyslechla. ,, Ten pocit znám moc dobře.." řekla a znovu si připomněla tu úžasnou noc, kdy zaútočili na základnu inkvizitorů. Danny byl nadšený z toho co udělala a kdyby to nebylo pod jeho úroveň, nejspíš by jí vynesl až do nebes. Bral to jako ukázku toho co dokáže a myslel si, že na něj tím chtěla udělat dojem, jenže Alice to dělala čistě ze zábavy a z chuti se těm zkurveným inkvizitorům pomstít. Bylo to čistě jen pro ní. Na nic dalšího nečekal a vzal za vhodné, že je načase jít na lov. ,, Moje technika stojí na svádění a je velmi úspěšná. Není to plytké jak říkáš, protože si u jídla ráda užiju. " Řekla s jistým náznakem vzdoru. Jasně, čas od času po někom prostě vystartovala a rozpárala mu hrdlo, jenže to nebylo ono. Chyběla tomu ta správná atmosféra. Šla za ním ke dveřím a než z nich vyšli měla ještě něco, co mu chtěla říct. ,, Lovit budeš ty, chci se dívat.."

Vyslechl jí a kývl. **" O tomhle přesně mluvím, je to plytké, nudné a časem nezajímavé. Ano, technika svádění není špatná na začátek, Naopak, velmi ji dokáži ocenit a dovolím si tvrdit, že je jistě zcela funkční, ale abys byla efektivní, musíš zvládat více. Do sta let se pro tebe možná sex stane jen příjemnou kratochvílí, místy možná dokonce nutností a otravností ve tvém životě. Co bude pak? Za sto nebo za dvěstě let?" zeptal se jí jemně. " Přijdeš mi jako velice schopná upírka, která se o sebe dokáže více než postarat sama. Avšak chybí mi u tebe někdo, kdo tě proměnil, mistryně, či mistr, který by tě zaučil tak jak je to správné. Upíři bez vedení začínají svých činů litovat, chovají se jako ublížené děti. Pokud chceš znovu začít ten pocit, o kterém tu mluvíme, vyžaduje to po tobě sebeovládání a rafinovanost. Nechceš přece být brzy chycena a následně mučena. Chceš ovládnout situaci a nechat ostatní, aby pracovali pro tebe." tímhle si nebyl popravdě moc jistý a spíše hádal než aby cokoli věděl. " Možná máš pravdu a já bych se měl... adaptovat..." mlaskl u toho slova velmi nespokojeně. " Ale já vím jakou má a vždy měla moc minulost. To, že kdysi to bylo lepší se říkalo už za mého mládí a bude se to říkat vždy, bez ohledu na cokoli. Navíc, proč bych se měl adaptovat, když se ti to viditelně líbí?" uchechtl se a nabídl jí rámě. " Nikoli, nemá cenu předvádět divadlo. Ačkoli tě upozorním, že jsou dvě velmi podstatné věci, tou první je nenechat se chytit ani vidět... a tou druhou je včas zmizet a nevzbudit podezření." řekl jemně. "Nemluvě o tom, že nemusíš vždy zabít, víš kolik lidí se dokáže nadchnout z představy, že ti smějí dát svou krev, že ty jim laskavě dovolíš jim to poskytnout. Jen musíš změnit perspektivu."** Ať už rámě přijala či nikoli, vyrazil směrem do městečka na lov...