Po dlouhé době se vysral na svou prací, stejně by moc toho neudělal. Práce na dětském centru jsou již u konce, takže už nebyla moc velká potřeba aby na to každý den tak pečlivě dával pozor. Právě teď si kráčí po ulici, je kolem desáté hodiny ranní. Na očích brýle, na krku přívěsek díky kterému může občas být ve dne venku. Má jej rád a hlavně když díky němu může s Kaligno chodit na rande i přes den, když na to přijde. Krůčky jej dopraví ke kavárně a tak se rozhodl tam zajít, objedná si nějaké random kafe protože mu přijdou všechny snad stejné co se týče chutí, aneb vampýr dává přednost krví tak lidské věci jsou takové... Blech někdy. Sedne si ke stolu a čeká až mu přípravi tu kávu.
Je docela fajn ráno. Jak jen tedy může být, vzhledem k nátuře města a dnu v měsíci. Jsem celkem dost na prášky. To kvůli blížícímu se novu. Nevím jestli to doopravdy cítím, nebo se jen bojím noci kdy se zavřu du sklepa a zamknu za sebou pozlacený zámek na vratech. Nesnáším novy, další noc se probudím unavený a popálený od zlata na vratech. Ale není co bych s tím udělal. Hold s tím budu muset žít až do konce života, ať je dlouhý jak chce. Dneska se se svým osudem vypořádávám tak, že si jdu do kavárny, ne moc blízko ani moc daleko od mého domova. Hodil jsem na sebe z větší části čiste tmavé rifle, bílou košili a obnošenou koženou bundu. Řekl jsem si, že touto dobou už v kavárně moc lidí nebude. Mílil jsem se. U každého stolu byl alespoň jeden návštěvník. V duchu jsem zanadával. Zvažoval jsem zda se neotočit domů... To jsem zavrhl. Snídaně se mi vařit nechce a do oběda též ne.
Prohlédl jsem si návštěvníky. Pár starších dám, pár školáků, pár úředníčků a mezi nimi pár lidí v ležérním oblečení. Přistoupil jsem k muži s tmavými vlasy u stolu bez objednávky. "Dobré ráno, je tady volno?" Ukázal jsem na voonou židli naproti němu s co nejvěřelejším tónem, jakeho jsem byl dnes schopen.
Bylo překvapivé že tu bylo tuhle hodinu dost lidí. Očekával že kolem desáté bude méně, ale co už. Místo si našel a to je rád, pár lidí po něm nemělo jíž to štěstí a museli buď odejít s objednávkou nebo si sednout k někomu cizímu. Jemně se usmíval, nemá důvod být nějak zamračený nebo smutný. Má vcelku dobrou náladu. Chtěl zrovna vytáhnout mobil že napíše třeba Kaligno, zda nemá čas ale zavrhl to. Nemůže být stíhačka, přeci jen, znají se krátce. Takže zase pěkně schová mobil a zrovna v tom dojde ke stolu typek. Takže mobil rychle schová a zvedne pořádně pohled na toho, kdo se objevil u jeho stolu. Pochopí hned ze to asi nebude pan číšník s jeho kávou ale zájemce o místo naproti němu. Kyvne slabě hlavou. "Zdravím, jasně. Sedni si." Poví a ukáže na to místo. Nečeká na nikoho, takže vážně si sednout může.
"Děkuji." Řeknu a posadím se. Jsem rád že mu to nevadí. Kdyby ano, asi bych raději studem odešel z kavárny pryč. Dle zkušeností bych se asi měl bát oslovit neznámé lidi, ale je bílý den, to bych snad nemusel narazit na někoho nebezpečného. Jedině že by mě sledoval domů... To může ale kdokoliv, kdykoliv. To bych nemohl z domu vycházet vůbec.
Když dorazila obsluha, objednal jsem si amerikáno a jakousi omeletu s náplní. Tuhle jsem přímo ještě neměl, zajímalo by mě jak chutná.
Na stole ležely noviny. V rohu přední stránky se rozebíral poslední masakr. Událost není dost stará aby se o ní přestalo mluvit, ale ne dost čerstvá aby zabírala celou přední stránku. Noviny jsem vzal do ruky a péečetl si článek. Prý že je to tragédie, policie to stále prošetřuje, blablabka... Člověk by si řekl že vymyslí něco originálnějšího když tu umírají lidé skoro denně. Pomyslím si. S povzdechem položím noviny zpět na stůl.
Nedalo mi to, musel si jej nenápadně prohlédnout a zhodnotit co by tak mohl být zač. Přeci jen, Soren je za bílého dne takto venku dost oslabený díky přívěsku a slunce. Takže by neměl stoprocentní sílu aby se ubránil. Po všech těch události aby se člověk, ci magická bytost, vážně bal jít někam ven. Ale zas, to by musel být každý na zadku doma a nic nedělat. Když chlap před ním poděkujeme a s tím ho i vytrhl z přemýšlení, jen kývl úsměvem hlavou. V tom přišla obsluha s jeho kávou a vzala si objednávku od toho před ním. Který měl zřejmě hlad. Stále ho udivuje to lidské jídlo, jemu vážně chutná téměř vše stejně. Nejlepší je krev, za čerstva ale to moc k dispozici nebývá a tak má doma plnou soukromou lednici. Pak druhou kde mu bývají dokupovny lidské jídla, pro výjimečné případy. Třeba když by Kaligno někdy chtěla zajít k němu. Nebo kdysik Ellen s dítkem. Nebo pracovní záležitosti. Mnoho důvodu prostě. Uchopí hrnek s kávou aby se napil, h toho sleduje toho naproti jak si čte noviny a po chvíli je vrátí na stůl. "Strašné co se tu děje... Když jsem se tu stěhoval, nečekal bych tohle... Jsem Sóren." Poví mu a nakonec se i představí. Jemně se usmívá. Nevidí zatím důvod proč by se neusmival.
Jak jsem poližil noviny, začal muž konverzovat a představil se. "Já jsem Conall. Těší mě." Odpovím s úsměvem. Asi bude jedním z těch lidí co se přátelí s lidmi co zrovna potkali. "No... To mi povídejte." Odpovím na zbytek jeho prohlášení Když jsem přišel do Minew, čekal jsem klidný život na západu kanady, daleko od británie. Hned první týden mi na zahradu vlítl kočkodlak. Nebýt těch lovců, možná bych ani nepřežil. Kdybych přežil tu noc, asi bych nepřežil následující nov. "Že to někoho baví, dělat takové příšerné věci." Dodám. Proč by to někdo dělal jsem neřekl. Jednak nevím zda to chci vědět a druhak mě to moc nezajímá. Divit se tomuto městu jsem se přestal už dávno.
Po představení se rozhodl se napít kávy. Jak čekal, bylo mu to takové divné, asi jako každá káva a přitom je tolik druhů, ale její splývají dost do stejných chutí. V duchu se sám sebe ptá proč ti vlastně dělá. Proč pije a jí občas to lidské? Povzdychne si tiše. Možná to bude tím že občas si přeje být normální ale to bývají jen slabé chvilky. Bohužel. Jinak by to, čím je nevyměnil. Když se rozhodne i chlape před ním představit, je i rád. Přeci jen, když si k němu sedl tak možná je slušné aby si aspoň trošku popovídali a představili se. "Těší mě Conalle. Já tu do města přijel abych našel klid a bohužel.. moc teda není. Ale začínám si asi zvykat. Je to zajímavé město i přesto, co se událo." Poví jen k tomu. Byl i zvědavý co osud pro toto město dalšího připravil. Snad však nebude u toho jako minule, málem měl pocit že nepřežije s Kaligno to ruské kolo. Ale přežili, i její bratr. Bohužel jeho přítel ne. Jak že se to jmenoval? Rafl? Raymond? Rhysand? To je fuk, prostě tu není a my jo. Hold život je krutý. Neznal jsem ho, nevidím důvod nějak nad tím smutnit.
Můj společník si již vychutnával svou ranní kávu, já stále čekal. Konverzace pokračovala. "To ano, město je to krásné... V Severní Americe je takových pomálu. I les je nádherný. Člověk se ale kolikrát bojí i vyjít z domu." Moje první a poslední akce po mém příjezdu byl haloween na Baldu. Málem jsem tam byl zasypán nějakými teroristy. Nevím co vše policie zjistila, ale nemyslím si že někoho našil klasicky pro toto město. Policie je tu maximálně dobrá na pokuty a sem tam nějakou krádež ale něco většího vyřešit? To asi spíš ne. Jak by taky mohli, když je tu vraždí jak muchy při zabijačce. Na čas si sem dokonce museli povolat armádu. Zajímalo by mě zda věděli zelenáči s čím se potýkaj. To by ale muselo v tom případě vědět i ministerstvo a stát. V tuto chvíli se zastavím. Po takovémto uvažování začínám být paranoidní zda tento stát neřídí banda upírů.
Nevím zda si Sóren všiml mého chvilkového zamyšlení, ale dělal jsem jakoby se nic nestalo. Zapátral jsem v paměti o čem sme se asi tak bavili a vybavil jsem si, že říkal že tu moc dlouho není. "Jak dlouho tu už jsi a co tě na městě zaujalo? Můžu li se tedy zeptat.
"Bohužel, mám pocit že nikde není na stoprocent bezpečno. Vždy někde je to nebezpečí, ale záleží jestli to přírodní nebo si za to můžeme sami. Tady by se vážně pak bál člověk jít ven." Souhlasí s tím..kdyby nebyl nějak silnější tak by se bál tuplem ale bohužel, většinou je to on koho se po nocích můžou lidé a bytostí bát když má chuť na čerstvou krev. Ale většinou to vydrží a má většinou ze sáčku co si kupuje z nemocnic. Zvedne hrnek teplé kávy a nápije se zase, moc netuší proč to vůbec pije když každá káva mu pomaličku chutná stejně. To samé s lidským jídlem. Povzdychne si, normální nikdy nebude. Všimne si že kolega před ním je ztracen v myšlenkách a tak jej nechává, on se mezi tím rozhlédl po všech lidé tady. Vyruší ho z koukání Conalluv hlas. Otočí se hlavou zpátky k němu a má jít Sorenovou pozornost. "Já tu jsem asi čtvrt roku? Možná míň. Netuším, nepočítám to upřímně ani nehlídam. Ty?" Zeptá se také.
**"Pravda." Odpovím. Vlastně ani nevím co je zač. Jestli stojí na pomyslné straně kočky nebo myši. Skrze pach bych mohl něco zjistit, ale na to stále nemám dostatek zkušeností. Asi bych i něco ucítil, moc by mi to ale neřeklo. Pachy mi zplívají jeden s druhým a nevím jakému stvoření jakému patří. Tadyk je snad i víc nelidí než lidí, tak by klidně mohl být člověk a já to nepoznám. Do toho se mísí i pachy hmotného města. Raději jsem se naučil pachy ignorovat, jen mě matou.
Tak to je tu opravdu jen krátce. To zažil jen málo z temné stránky tohoto města. I mě se optal jak dlouho v Minew jsem. Vzhlédl jsem na strop a zamyslel se. "Už to budou tři roky myslím... Čas lítá rychle." Opravdu si nepamatuji kdy jsem se přesně přestěhoval. Připada mi jako bych tu byl dekády ale zároveň jen krátce.
Po chvilce ticha pokračuji v konverzaci na téma 'město jak z mystery horroru na netflixu' "Dost se divím že ve městě někdo zůstává. Kdykoliv je v Hillesh nebo Minew nějaká akce, někdo zemře."
Přišla servírka s mým kafem a omeletou. Téma debaty nebylo zrovna nejlepší k jídlu, ale ciťa nejsem. Vezmu si hrnek s kávou a napiju se. Není přímo božské, ale je dobré. Chutná po karamelu.
Možná tu nějak dlouho nebyl ale cítí se někdy, že by vážně neměl vycházet ven. Někdy. Povzdychne si tomu a nápoje se zase kávy, kterou pomalu vypije ač se snaží jí šetřit a další vskutku objednat nechce, možná si měl zkusit obejdnat i nějaké lidské jídlo. Sleduje tu omeletu od Conalla, která vypadá dost dobře. Nakonec se vrátí pohledem na něj. "Mám dotaz, co jsi zač?" Zašeptá směrem k němu, bohužel je v kavárně dost lidí i bytostí že se mu to splývá. Možná to bude nějaká nová rasa kterou nezná a pozná. Ale vcelku v to pochybuje. Sledujte okem dění v kavárně ale přitom dává pozor na chlapa před ním. Když poví že to sis budou ty tři roky, kyvné hlavou. "To ano, čas utíká rychle. Tři roky je celkem dost, to jsi určitě něco víc zažil." Poví jen k tomu a pak se jen udiveně kouká co řekl. "Takže ti s kolotočem a s akcí, není poprvé co se něco stálo? Stává se to často na akcích jo?" Nadzvedne obočí, tohle je vskutku zajímavé. Nikdy si nějak nečetl zprávy o městě ani o akcích, takže netuší.
Vzal jsem vidličku a uždibl si kousek omelety. Trochu moc pepře. Sóren se mezitím zeptal na další otázku. Na moment jsem se zarazil a skrz řasy jsem si ho změřil. "Jak to přesně myslíš? Vyrůstal jsem ve Walesu, jestli myslíš toto." Zeptám se. Ve většině koutě světa by si člověk pomyslel že jde o původ související s původem rodiny. V tomto městě mu ale nejpravděpodobněji jde o nadpřirozenou rasu. Je ale stále možné že neví čím je toto město zvláštní... Člověk ale nikdy neví. Co vím, mohl by být lovec nebo lidožrout hledající potravu. Ale pije kafe. Můžou vůbec strávit normální jídlo? Potřeboval bych se nějakým způsobem přivzdělat... Zora mi něco málo vysvětlila abych věděl co existuje, ne dost abych věděl na co si dávat pozor. Každopádně není moc moudré někomu říkat co jsem zač. nevím co bude po zjištění udělá. Raději ať si myslí že jsem člověk. Lovci co ví jak zabít kočkodlaka se neubráním. Upírovi co si myslí že jsem lehká svačina možná i ano.
Sórena pravda o akcích překvapila. Nedivím se mu. Ale koho by to nepřekvapilo? Jedině tak někoho kdo je takovými věcmi posedlý. "Ano. Úmrtnost v tomto městě je skoro větší než porodnost. Ale stále přichází noví 'lidi', tak město stále žije." Při slově lidi jsem se trochu ušklíbl. Pokud něco o nadpřirozenu ví, teď už ví že vím i já. Ne moc dobrá zpráva pro mé bezpečí. "Město sem dokonce i zavolalo na čas armádu. Na velikonoce myslím. To byla jedna z akcí kdy nenastaly jatka. Alespoň o tom teda nevím"
Nějak mi to nedá, prostě sledoval jak Conall jí tu omeletu. Jakoby ničeho nic měl hlad nebo chuť na to lidské jídlo ale přitom ne. Radši se pozornosti obrátí na místní návštěvníků. Vážně se to tu plní. "Na to kolik je, je tu poněkud plno." Poví jen tak mimochodem, netušící zda jej vnímá žrout omelety. Když se po chvíli sám ozve, otočí se na něj. "No, nejsi čistý člověk. Víš jak to už myslím?" Zeptá se tiše jeho směrem a lokne si zase z kávy, které ani již dochází, měl by začít ještě více šetřit nebo pak koupit další. Nebi čaj. Kdo ví. Každopádně z Conalluv pach něco říká, jen s tím že tu je mnoho pachů a smradu tak to nemůže rozluštit. Tudíž se musel zeptat, nechce riskovat že na něj ničeho nic vyskočí inkvizice nebo něco jiného co by jej mohlo zabít. Nakonec mávne na číšníka s tím ať dá další kávu, tu kterou má vážně během chvílky dopil. "Takže říkáš že toto město je víc nebezpečné než bezpečné? Příště bych neměl věřit reklamním letáčku." Poví jemně pobaveně, protože tohle město vlastně našel díky letáčku, ktery hlásal že toto je nejlepší volba na život a takové kecy. Když říká něco o armádě, jen pokyva hlavou. "To nikdo nějak neřeší nebo jak to je tady?"
"To teda jo. Většinou tu bývá touto dobou poloprázdno." Kdo ví co lidi vybídlo si po ránu zajít do kavárny v tak hojném počtu. Viníkem by mohlo bejt začínající podzimní počasí. Takhle sychravo je už delší dobu, tak tím to asi nebude.
Dle mých obav opravdu mylsel nadpřirozenou rasu. Nezbývá mi než pokračovat s mlžením. "O tom teda nevím." Odpovím bez emoci. Jestli bude dál naléhat... Tak nevím, asi budu muset odejít. Nebo by možná stačilo ho ignorovat. Nebude to nejpříjemnější snídaně, ale dala by se vydržet. Co mi může provést? Jsme na veřejnosti.
Otázku o nelidství ignoruji a zaměřuji se na další část konverzace. Ta se stále točila okolo bezpečnosti města. Nad lehkým vtípkem se přiusměju. "To by mě zajímalo co na takové letáčky dávaj. Jediné co je na městě zajímavého jsou neprostupné lesy a nadprůměrná velikost."
**"O nikom nevím. Státu je to tu ukradené. Jsme částečně odřízlí od zbytku Canady, tak všichni dělaj že nás nevidí. Starosta se o něco málo pokoušel, a jak to s ním dopadlo."
"Aspoň na jednu stranu, podnik bude mít nějaké peníze na víc. Určitě mají slabé dny i silné." Poví, hned na to si dovolí porozhlédnout si interiér, ty lidi co sem tam chodí nebo sedící lidi. A hlavně se mu líbí i ta architektura, ta stavba tohoto podniku. Podívá se něj, aby se neřeklo že se soustředí na něco jiného než na, zřejmě nového, kamaráda. Možná vážně začíná být zima a tak doplňují i vitamíny a hlavně po tom je v tele určitě teplo. Vidí že Conall mlží, jde to vidět v mimice tváře ale jestli to říct nechce, nebude jej samozřejmě nutit. To on takový není. Jen kývne hlavou na jeho odpovědí. Co by mu na to měl říct, když ze sebe dělá člověka a přitom určitě není čistý člověk. "Hele, netuším. Myslím si jestli to neudělali nějaké děcka nebo nějaký spolek co by sem chtěl nalákat lidi a pak je masakrovat postupně." Poví chvíli pobavený ale pak se jen zamyslí, zdá tomu fakt není. Co když vážně někdo chce nalákat nové lidi, nové bytosti sem bydlet aby je pak mohli postupně masakrovat? Zakroutí jemně nad tím hlavou, nesmysl. "Ach, to je ale smutné..." Nevěděl co jiného na to říct, proto když přinesla obsluha další kávu, se opatrně napije.
[b]"Ohledně jako každý podnik. Jen by bylo fajn netrefit zrovna ty perné dny."[/b] Přitakám. Podnik je to dobrý, tržby jim přeji. Jen aby se zaměstnanci nepředřeli.
Dobrá zpráva je, že do mě dál nerýpal. Doufám že to tak i zůstane.
[b]"Školní kroužek: nažeňte lidi do města pro obětování kultu."[/b] Zavtípkuju a uchechtnu se. Ale zamyslel jsem se. Co když to tak opravdu je. Možná by bylo fajn začít uvažovat o zmizení z města. Než zmizím i z povrchu země. Pokud je to pravda, nejspíš není radno si z toho dělat srandu. Letmo se porozhlédnu po návštěvnících kavárny. Zdá se, že si naštěstí každy hledí svého, naše konverzace nikoho nezaujala. Alespoň ne viditelně. Vrátím se ke své omeletě a sním pár soust, které zapiji kávou.
K reakci na poznámku o starostovi se nijak nevyjádřím, jen pokývu hlavou. Servírka mezitím přinesla mé společnosti druhou kávu. Asi mi chutná. Vzal jsem si svou a trochu upil. Už mam tak polovinu pryč, snad mi ještě chvíli vydrží.
[b]"Co se ti zatím na městě líbí?"[/b] Pokračuji v konverzaci.
Vezme hrníček do ruky, byl oproti jeho rukou malý. Ale i tak jej dokázal uchopit a napít se kávy. Již druhé kávy aby se nějak mohl zabavit, co tu tak sedí. Místní kavárna nebyla nějak v jeho stylu nebo nějakém podobném co by se mu líbil ale dalo se to. Musel chvíli koukat na to jak je postavená, co v ní mají a jakém stylu. Jen aby nemusel upřeně hledět na Conalla, který s emu zdál trošku nesvůj že musí sedět se Sórenem ale mohlo být jen spatný odhad. Sóren neuměl moc dobře odhadnout lidi, ne když se nesoustředil a to teď nedělal. Nechtěl, nemusel. Na co. "Příště zajdu podpořit jinou kavárnu. Můžeš se připojit, Conalle." Poví pobaveně jen k tomu, že některé podniky jsou na tom lépe, některé ne. Možná by nebylo na škodu jít podpořit pár z nich, Jinak do něj nějak už nerýpal, nechtěl ho nějak naštvat a kamarádi se hodí vždy ne? Podívá se na něj, všiml si že se kouká zda asi každý hledí svého. Ušklíbl se tomu. "Takový kult by možná byl zajímavý. Kdo ví." Poznamená trošku opožděně ale mávne nad tím rukou, zaleželo by jaký kult a snad žádný kult jednorožců. "Upřímně? Lákal mě příslib klidu a nějak se tak nestalo. Nevadí, líbí se mi asi celé město, jakým stylem je postaveno. Možná i místní ženy jsou krásné, neviděl jsem všechny. Tak nemohu soudit." Ušklíbne se a zase si upije ze své kávy. "Tobě co?" Optá se také.
"To bych rád. V Minew jich moc neznám ale v San Hillesh pár hezkých a s dobrým občerstvením je." Odpovím upřímně. Sóren se mi zdá jako fajn týpek. Klidně bych se s nim v budoucnosti někde setkal. Je to bezpečné? Či moudré? To asi ne. Ale nemůžu se skrze paranoiu zamknout doma jako nějaká traumatizovaná chudinka a utéct před každým, kdo se se mnou pokusí hodit řeč.
Sóren byl konspirací o kultu pobavený. Nedivím se mu, je směšná. I tak odpovědi trochu snížím hlas. "Jestli opravdu nějaký je, daří se jim dost mistrně schovávat."
Pokýval jsem. "Architektura je tu zajímavá. Nevím kdy přesně město založili, ale určitě už to bude dlouho. Líbí se mi jak se tu střídá moderní a historická architektura." Klid je co by si přál každý nekonfliktní člověk. Tu část o ženách jsem přímo nechápal, pokukování po náhodných neznámých dámách mě nikdy nebralo, ale dokud je člověk taktní tak je mi to jedno. "Já chtěl se hlavně dostat daleko od starého života, což se mi dostalo. Jen jsem teda čekal že tu bude větší klid. Ale hádám že člověk nemůže mít vše co chce."
Skrze konverzaci jsem postupně dojídal omeletu. Touto dobou už byla pryč.
Tohle místo by se dalo i nazvat že je kouzelné a pěkné ale to možná bude každá kavárna takto podobně vypadat. Kdo ví. Kouká se na každý detail. Ale nakonec se pohledem vrátí na svého kolegu který sedí naproti něj a chvíli ani nějak nic neříká ale nakonec úsměvem zas otevře svou pusu.
"Tak mi můžeš, kdybys chtěl, ukázat všechno co ti přišlo za pěkné místa a stojí to za návštěvu. Možná jsem ve městě už delší dobu, neznám všechno. Možná najdu i pěkné místo na rande se svou dívkou." Poznamená a ušklibne se, protože Kaligno je někdy takový náročný vlček ale pro ní by udělal cokoliv aby byla spokojená a šťastná. Ale taky i proto aby se tímto panem mohl seznámit více a víc poznat. Přátelé se hodí ne? Bez nich by to byla nuda.
"Tak jeslti nějaký takový je, určitě ho vypátrám a budu vyzvídat." Ušklibne se tomu. Pobavilo ho to. Nakonec ten haly hrníček kávy do ruky chytne a napije se. Byla by to výborná káva kdyby se mu ty kávy nezdáli vsechyn stejné. No jo, vampýr nemá tak dobré chuťové buňky aby to pochvaloval jak dobré to je.
"Každá architektura je krásná. Ale málo která je doceněna a nebo ji chápe jen hrstka lidí. A toto město jak říkáš. Mísí se tu moderní i historická. Město musí být starší." Poznamená jen k tomu, protože i in si toho všiml..že se najdou novější prvky architektury a pak i hodně staré, až přímo historické. Ale všechno bylo krásné. Zase si dá doušek své kávy. Musel se jevit jako obyčejný člověk pod některé. "Bohužel, nikdy to nebude tip top. Vždy se něco najde. Nemůžeme mít vše, jak říkáš.
"S a dívkou povídáš? Co ona tak ráda? Můžu-li se tedy zeptat." Nevím co přesně mají dívky rády, ale pokud budu znát nějaké z jejích zájmů, možná Sórenovi dokážu doporučit nějaké z pěkných míst v okolí. Je zajímavé že na takovém míst jako je toto dokáže vzkvétat láska. Člověk asi musí lásku přímo vyhledávat. Což já nedělám.
Úsměv se mi změní na víc uvolněný. jsem rád za Sórenův humor. Je potřeba vtipkovat i o nejhorších nebezpečí. Nebo by se obyvatel tohoto města zbláznil. "Tak mi dej kdyžtak echo"
K architektuře přikývnu. Nemám co víc dodat. Sóren to vystihl výborně. Architektura je jako každé jiné umění. Každý se může podívat na výtvor a říct si jestli se mu líbí nebo ne. Aby ho ale pochopil, musí se nad tím zamyslet a znát umělce a všelijaké Symbolismy.
"Čím ty se vlastně živíš?" Napiju se kávy. Tato otázka není pro některé příjemná, snad ne i pro Sórena. Přinejhorším se zvedne a odejde. Což by mě mrzelo, rád bych si našel kamaráda.