Lady bola vždy brilantne distigvovaná a vedela takmer každú situáciu zvládnuť ako kaskadér. Len by si mala dávať pozor na tvrdý dopad. Pobavene prekrútil očami nad jej fiktívnou myšlienkou o tom ako bol údajne zneužitý. V tom prípade by si to rád zopakoval keď to tak “geni(t)álne“ nazvala. “Zrejme Vám bolesť robí dobre keď dráždite miestneho bossa.“ Prstami si s hlasným pukaním prešiel všetky kostičky na ruke. Jeho borci, ktorí vystúpili z čiernej limuzíny len čakali na povel od Graya, aby mohli spacifikovať slečinku do pristaveného auta. Dobre vedeli, že ich šéf rieši problémy razantne a nepozná odmietnutia. “Myslíte, že predo mnou sa dá len tak utiecť do inej zemi a vybavené? Je to len prejav slabosti a minulosť Vás skôr či neskôr dobehne drahá Astória. Snáď nieste.. zo mňa.. vystresovaná?“ Priblížil sa k jej sladkým perám, ktoré boli tak impulzívne komplikované.. Akonáhle Danny spomenul osud toho ázijského potkana, ktorého drastický koniec cítil priamo vo vzduchu, Astoriou to ani nepohlo, čo mu celkom hralo do karát, pretože nemal v úmysle ho šetriť. “Snažím sa hlavne Vás prečítať, na tom zradcovi mi vôbec nezáleží. Od svojich zamestnancov vyžadujem vernosť až za hrob, pričom každý je nahraditeľný a oni to dobre vedia.“ Zhodnotí neutrálne bez akejkoľvek emócie. Danny bol ochotný s chladnou hlavou prediskutovať jej posledné požiadavky cestou autom, ale ona ho vedela vždy tak senzitívne vyhecovať k nasranosti, že by ju najradšej bez diskusie chytil za ten chrumkavý zadoček a prehol cez koleno. “Ak ti to stále nedošlo krásavica.. v tomto meste mám veľký vplyv. Chcel som ti navrhnúť spoluprácu, ale ak pôjdeš proti mne.. budeš to mať veľmi ťažké.. To ti sľubujem zlato.“ Povedal narovinu, pričom na ňu ďábelsky žmurkol. Nakoniec si vybrala sama, akoby nič sa zvrtla a odišla smerom do uličky. Muži v čiernom ju pár krokov automaticky prenasledovali až kým ich Danny s ťažkým pohľadom neodvolal aby ju nechali odísť.. Nasratým krokom prešiel k svojej drahej motorke, kde z celej sily kopol do kolesa. Keďže neodhadol svoju energiu, motorka sa kompletne oplieskala o stenu. “Doprdele! Prečo sú ženy tak krásne a zárovne komplikované, aby nás tým mučili?!!“ Zavrčal, zodvihol zo zeme svoju obitú harleyku s odpadnutým svetlom, ktorá našťastie stále štartovala. Nasadol a s vrčaním motora sa stratil v uličkách nočného mesta. Nutne si potreboval prevetrať hlavu.
Konečně se setmělo, a já mohla vyrazit do ruchu velkoměsta. Ne tak docela, protože Minew bylo poměrně miniaturní oproti San Hillesh. Ale na tom asi nesejde.
Venku pršelo, a tak jsem si vzala svoji koženou bundu s kapucí, tu jsem si nasadila a po překontrolování financí v peněžence jsem vyrazila ze dveří. Na nohou glady shrubou podrážkou, na sobě černé, pružné kalhoty a bílé tričko. Asi bych s tím na met gala neuspěla, ale já byla spokojená a cítila jsem se pohodlně.
Seběhla jsem schody, vylezla z bytu a došla k pickpu. Po menším zápasením s klíčkem jsem ho odemkla, sedla do něj, krátce se pomodlila ke všem těm neexistujícím modlám co uctívají ubožáci co neumí věřit v sebe, a pak jsem nastartovala..na třetí pokus.
Zapnula jsem si pás a pomalým tempem jsem vyjela na silnici, směrem k Minew.
Cesta nebyla nějaká nepříjemná, ale díky dešti jsem musela neustále stírat okna. Zaparkovala jsem kousek od vchodu do Poisonu, pak vypnula auto a vylezla ven.
Po zamknutí ramky jsem se hrdou chůzí donesla až ke vchodu. Prošla jsem dveřmi, obdařila celý lokál ne zrovna přívětivým pohledem a pak se přesunula na bar. Dnes jsem se ani nedívala kdo obsluhuje, prostě jsem jen zahlásila: "Jednu old fashioned." Lokty jsem se zapřela o bar, stáhla si kapuci do půl hlavy a pečlivě, nedočkavě sledovala jak se barman patlá s mým drinkem.
Když jej konečně položil přede mě, hodila jsem mu pár dolarů a drink zvedla. "Drobný si nech." Kývla jsem na něj, pak se otočila a svižným tempem jsem došla k jednomu ze stolů v koutě místnosti, odkud se dal sledovat zbytek podniku.
Kráčel jsem temnými a deštivými uličkami města Minew. Zastavil jsem se pod jednou pouliční lampou a sáhl do vnitřní kapsy, vytáhl jsem z ní krabičku cigaret a kovový zapalovač. Otevřel jsem krabičku a vytáhl jednu cigaretu, vložil jsem si ji do levého koutku úst. Jemně jsem přimhouřil oči a škrtl zapalovačem. Dlouze jsem si potáhl a začal přemýšlet, kde se dnes pobavím. O pár uliček dál jsem zpoza rohu uviděl bar, před kterým stála zaparkovaná auta. Potáhl jsem si z cigarety a přidal do kroku, přišel jsem ke dveřím a odhodil cigaretu. Otevřel jsem dveře a porozhlédl se po baru. Cestou k baru jsem se krátce zadíval na ženu v kožené bundě, sedící v koutě místnosti. Sedl jsem si na barovou židli a kývl na barmana: "Jednu skotskou, bez ledu, prosím.“ Barman kývl a sáhl po lahvi skotské. Sledoval jsem, jak pomalu nalévá whiskey do sklenky. S tichým cinknutím ji posunul po dřevěné desce blíže ke mně. Vytáhl jsem z vnitřní kapsy pár pomačkaných dolarů a položil je před něj. Vzal jsem sklenku z pultu, přičichl k ostré vůni whiskey, jemně upil a pootočil se ke směru ženy v koutě.
Jezdila jsem ukazovákem levé ruky po povrchu sklenice a naslouchala jemnému zvonivému zvuku který sklo vydávalo. Když mě to přestalo bavit, pozvedla jsem sklenici a jemně si upila drinku. Nahořklá chuť alkoholu a pomerančové aroma zahrála přesně na tu notu kterou jsem potřebovala. Chuť mi ihned zvedla náladu.
Jazykem jsem si přešla rty a slízla těch několik drobných kapek, které mi na nich ulpěly.
Slyšela jsem jak se otevřely dveře, a do baru se vnesla vůně cigaret. A pach dalšího upíra. Zvedla jsem hlavu a pozorně sledovala muže který přišel dovnitř. Pohled mi byl oplacen.
Přimhouřila jsem oči, zvedla sklenici a opět z ní upila, přitom jsem nespouštěla oči z nově příchozího.
Jeho slova mi splývala v hudbě co tu hrála, ale narva tekutiny ve sklenici co dostal mi na otázku co si tak mohl dát, odpověděla sama a rychle.
Zaplatil, a opět se na mě podíval. Já měla alespoň čas si nějak zhodnotit. Oblečen byl elegantně a rozhodně nepřitáhl jen moji pozornost. Dívky u stolu v protějším rohu baru si jej se zájmem prohlížely a u toho si něco štěbetaly. Pobaveně jsem pozvedla jeden koutek úst, pak jsem se podívala do tváře elegánovi u baru. Opřela jsem se za sebou, zvedla nohu a zatlačila jsem s ní do volné židle po mé pravé straně. Ta se s nepříjemným zaskřípěním posunula dál.
Hodila jsem si nohy nahoru na židli po levici, a pak jsem upírovi pokynula hlavou k prázdné židli. Poměrně mě zajímalo jak na to zareaguje.
Když se židle s nepříjemným zaskřípěním pohnula, cítil jsem na sobě její oči. Nebyly to jediné oči, které se na mě dívaly, ale tyhle lákaly mou pozornost. Vypadá sebejistě, možná až moc, vypadá jinak než ostatní. Nohy volně přehozené přes židli, postoj, jakým sebevědomě ovládá prostor kolem sebe. Řekl jsem si: Zkušená? Nebo možná jen dobrá v hraní her? Její pohyb mi jasně naznačoval, že testuje mou reakci. Podíval jsem se jí do očí. Klidným pohybem jsem si šáhl do vnitřní kapsy pro zapalovač a krabičku cigaret. Jednu jsem vytáhl a dal si ji do úst. Ladným pohybem jsem otevřel zapalovač a škrtl. Silně jsem si potáhl a vrátil zapalovač do kapsy. Vydechl jsem dým, jemně na ni pokýval hlavou a provokativně se pousmál. Zvedl jsem sklenici. Při stoupání ze židle jsem si přehodil kabát a mířil jsem směrem k ní. Ani při cestě k ní jsem neutíkal od očního kontaktu. Bez váhání jsem přisedl k ní na pravou židli a mírně se přisunul. Naposledy jsem si potáhl a típnul cigaretu do popelníku. Mírně jsem upil ze sklenice a položil ji na stůl. Bez představení jsem ji provokativně oslovil: "Aji při konverzaci budeš mít nohy nahoře?“ a mírně se usmál, pobaveně čekající na její reakci.
Reakce na moji "pozvánku" byla rozhodně pozitivní.
Z kapsy vytáhl krabku, z ní cigaretu a zapalovač a zapálil si. Pak vše uklidil, chytil kabát co si přehodil přes rameno a pomalu si to štrámoval ke mně.
Buď šel extremně pomalu, nebo měl extremně krátký cigarety. Protože došel ke mně ke stolu a cíčko ihned típl. Vedle popelníku pak položil svoji sklenici a se stále navázaným očním kontaktem, prolomil to napjaté ticho mezi námi.
"Měla bych je na stole, ale to mi nepřišlo společensky přijatelné." Odpověděla jsem mu s pobaveným výrazem. "Budeš teď jen koukat na moje nohy?" Položila jsem otázku a stále stejně pobaveně sledovala jeho obličej.
Když byl teď blíže, mohla jsem si ho lépe prohlédnout. Působil jako kdyby vylezl z nějaké novely o mafii. Oděv mi poměrně připomínal scénky z "Peaky Blinders" co na mě na internetu skákali v jednom kuse. Každopádně to byl vyhlazený hezounek.
Pozvedla jsem sklenici a jemně jsem z ní upila. "Copak tě do tohodle krcálku přivedlo? Nevypadáš jako lidi co tu běžně vídám." Oznámila jsem mu na rovinu a se zájmem jsem jej sledovala. Nelhala jsem. Sem opravdu většinou chodila spíše spodina. Někoho z vyšší společnosti aby tu pohledal.
Pobaveně jsem se zasmál a odpověděl na její otázku: "Koukat na tvoje nohy jsem opravdu nepřišel, teda aspoň zatím.“ Opět jsem provokativně podotknul a usmál se. Pozvedl jsem sklenici, mírně jsem upil a poupravil si rukáv na kabátě. Nestihl jsem ani položit sklenici, když přilétla další otázka. Docela ukecaná, ale asi lepší než ticho. "Co mě sem přivedlo? Možná nepříznivé počasí, možná ty. To už budeme muset asi holt zjistit.“ Čekal jsem bedlivě na její reakci, mezitím jsem si všiml, že si mě prohlíží. Teď jen nevím, jestli v dobrém, nebo špatném smyslu. Přisunul jsem se blíže ke stolu a pravou rukou jsem začal mírně točit skleničkou. Pronesl jsem: "A co vůbec taková dáma dělá v takovém podniku?“ Z kabátu jsem vyndal krabičku cigaret a zapalovač, jednu jsem si dal do úst, otevřel zapalovač a škrtl. Krabičku se zapalovačem jsem položil na stůl. "Nebude vadit slečně, když si zakouřím?“ Mírně jsem si potáhl a podíval se jí do očí. Hra se pomalu rozbíhá. Potáhl jsem si z cigarety a vyfoukl dým, který se rozplynul mezi nás. Odklepl jsem popel, její oči se zaleskly. Ale stále mi zatím nic neřekla. Jakoby se snažila mě držet ve stavu nejistoty, jako by si užívala moc, kterou nad situací dle jejího uvážení má. "Zajímavé, většinou vím, co si ženy myslí, ale ty jsi docela háček." Usmál jsem se, mírně jsem zaklonil hlavu a prohlédl jsem si jí.
Přimhouřila jsem oči a sledovala jeho řeč těla. Působil sebevědomě, nebál se. Byl tu aby si užil večera, nebo byl na lovu?
"Tak zatím, jo?" Promluvila jsem, a napodobila jeho provokativní tón. Nějakej drzej..jestlipak si ty moc nevěříš?
Sledovala jsem jak se posadil na židli, pak jsem na krátko pootočila pozornost ke stolu, kde seděli dívčiny které ho předtím tak okukovali. Levý koutek úst mi vyjel o pár centimetrů výše. "Vypadá to, že jsem tě ošidila o zábavu." Oznámila jsem mu, než jsem přesunula pohled zpět na něho.
Na moji otázku ohledně toho, co ho sem přivedlo mi odpověděl poměrně zajímavě. Usmála jsem se, pak naklonila hlavu k rameni. "Jak bys to rád zjistil?" Zeptala jsem se jej. Celá situace se rychle měnila na flirt. Což bylo poměrně zvláštní, ale nestěžovala jsem si na to.
Přizvedla jsem sklenici, podívala se na kousek pomerančové kůry co si hrál na plaváčka v mojí whisce, pak jsem upila. Sklenici jsem si přidržovala v pravici, při tom jsem se loktem zapřela o opěrku židle, a shodila nohy. Narovnala jsem se v těle a zamyslela se nad jeho otázkou. Ani ne tak na odpovědí, jako spíš nad tím jak přišel na to, že bych já měla být nějaká dáma. "Dejme tomu, že dáma se raději chodí bavit do baru kde si může v klidu vypít sklenici whiskey, než do klubu kde se na ní bude už u vchodu lepit deset mentálně nevyzrálejch koloušků."
Vytáhl si krabičku cigaret a otázal se, jestli si může zakouřit. Když sem vešel, cítila jsem kouř, když sem došel, típal cigaretu, když si dosedl, chce si zapálit. "To bych fabrice jako jsi ty nerada upřela." Odvětila jsem, a v moment kdy si cigaretu roztáhl a poprvé odklepl, jsem se přizvedla a přes stůl jsem se natáhla k němu, cigaretu jemně chytila do prstů, pak si sedla a dala si žváro do pusy. "Ale naneštěstí pro tebe, i já si ráda zapálím." Skoro nevinně jsem na něho mrkla.
Označil mě za háček. Popotáhla jsem si z cigarety, chytila ji mezi ukazovák a prostředníček a natáhla ruku abych odklepla do popelníku. Pak jsem pomalu vydechla a zvedla jsem pozornost k jeho tváři. "Tak pozor, abys nebyl rybka co se chytí." Zajímalo mě, jak zareaguje, a tak jsem jen čekala na jeho odpověď. Tahle konverzace mě bavila víc, než bych čekala.
Zvedl jsem sklenici a mírně upil, u toho jsem se zapřemýšlel. Jsem zvědavý, kam se tohle vyvine, jelikož kuráž a sebevědomí nechybí ani jednomu z nás. Položil jsem sklenici, načež přilétl provokativní tón. Usmál jsem se a nechal to bez reakce. Porozhlédla se po baru a vypustila další provokativní větu. "Připravila?" pobaveně jsem se ušklíbl a letmo pohlédl na dívky, které mě dříve okukovaly. Podíval jsem se zpět a odpověděl "Z čeho usuzuješ? Já se bavím poměrně dobře." Zvedl jsem sklenici whiskey a upil, přitom jsem si ji stále zkoumavě prohlížel. Na mou odpověď, co mě zde přivedlo projevila značný zájem, aspoň tedy dle jejího gesta. Položil jsem sklenici zpět na stůl a naklonil se o něco blíže. "Myslím, že to zjistíme, není kam spěchat, ne?" Trochu se zavrtěla a položila si nohy ze židle na zem. Už jsem myslel, že bude takhle rozvalená celej večer. Nad její dlouhou odpovědí jsem mírně pokýval hlavou a vypustil jen "Fajn." Když natáhla ruku a vzala mi cigaretu, znovu jsem se opřel do židle, ruku nechal volně položenou na stole. "Docela drzé." pronesl jsem klidným, pobaveným hlasem. Tohle je asi ten důvod, proč tady ještě sedím. Sice drzá, ale má to šmrnc. Chvíli jsem přemýšlel, co řeknu na její odpověď. Upřel jsem na ni pohled a chvilku mlčel. "Co když ta rybka přesně ví, co dělá?" Provokativně opět čekám na její reakci.
Sledovala jsem jak sjel pohledem dívenky co na něm mohly před několika minutama nechat oči. Pak jsem koukla zpět na něj a jemně se zaculila. "Aaah..tak jen poměrně?" Poměrně neznělo moc přesvědčivě. Prstem jsem začala dělat kolečka na straně sklenice.
Zeptala jsem se jej, jak to chce zjistit..a on mi prakticky řekl, že to ukáže čas. V tom měl pravdu, a tak jsem jen souhlasně kývla, než jsem zvedla sklenici a smočila rty v alkoholu.
Narovnala jsem se v židli a pak mu sebrala cigaretku, kterou jsem ihned začala pokuřovat. On zůstal sedět ve stejné poloze a na krátký okamžik to vypadalo, že jsem ho naprosto odzbrojila. Pak to jen krátce okomentoval, což jsem nenechala bez reakce. "Nevypadáš, že by ti to vadilo."
Odložila jsem sklenici tak, abych na ní dobře viděla, a pomalu potahovala z cigarety.
Přišel jeho komentář s háčkem. Na moji odpověď musel opět vzít pár vteřin, než si sesumíroval reakci. "Ale. A copak je tedy to, co děláš?" Zeptala jsem se jej.
Pohledem jsem z jeho obličeje sjela na jeho krk. Měl poměrně výrazné šlachy a žíly. Tam by se kousalo.. Myšlenky mi odputovali k tomu, jak snadno by se z takového šlachovitého krku dalo nakrmit. Chuť mě ale rychle přešla..jelikož od upíra je mi krev k ničemu.
Odklepla jsem a pozvedla jsem oči zpět na spolusedícího. "Jak dlouho jsi tady? V baru tě vidím poprvé." Rozhodla jsem se postupně rozvést konverzaci dál.
Usmál jsem se, jemně naklonil hlavu a odpověděl “No, bylo to poměrně fajn, ale teď už se začínám bavit dost.” Koutky úst mi vyjely výš, když jsem si všiml, jak prsty začíná kroužit po hraně své sklenky. Nuda? Nebo snad nervozita? Nejspíš ani jedno. Zadíval jsem se na její ruku a sledoval ten drobný pohyb, zatímco si s klidným výrazem potáhla z cigarety. Pousmál jsem se znovu a lehce přikývl. “Za normálních okolností by mi to možná vadilo.” Pokračoval jsem s ironickým tónem. “Ale s takovou společností si to asi nechám líbit.“ Když jsem to dořekl, můj pohled sklouzl zpět na její tvář. Opatrně jsem sledoval její reakci, jak přemýšlí nad mou poznámkou. Vypadala zcela nenuceně, skoro jako by tuhle hru hrála už tisíckrát. Bylo na ní něco zvláštního, něco, co mě zaujalo už hned na první pohled. Zatímco jsem přemýšlel, jak odpovědět, zachytil jsem její pohled na mém krku. Nebyl tak nenápadný, jak si možná myslela. Přimhouřil jsem oči a mírně se ušklíbnul. V té tiché pauze jsem si začal uvědomovat, že tahle hra se slovy může skrývat něco víc. “Už nějakej pátek.” Odpověděl jsem nakonec, s lehkým pousmáním. “Ale většinou jsem radši mimo pozornost. Jenže dneska... dneska to asi byl osud, co mě sem přivedl” Nechal jsem svou odpověď chvíli viset ve vzduchu, a pak zvědavě přidal. “A co ty? Povíš mi něco o sobě? Mám pocit, že jsi tady jako doma.” Zatímco jsem zvědavě čekal na její odpověď, zvedl jsem ze stolu krabičku cigaret, otevřel ji a vytáhl jednu cigaretu. Bez váhání zapálil, jemně jsem si potáhl a pomalu vyfoukl dým nad naše hlavy. Moje oči se na ni dál upíraly, pevně a pozorně, čekající na to, co mi řekne dál. Přitom jsem lehce poťukával prsty o sklenici. Každé její slovo, každý její pohyb jsem vnímal bedlivěji než dřív. Tento večer se začal rozvíjet způsobem, kterým jsem nečekal, a právě to mě na celé situaci fascinovalo.
Poměrně svižně se "opravil" a řekl, že teď se baví vlastně "poměrně dost". To bych ti taky radila. Pomyslela jsem si.
Moje kroužení prstem na sklenici nebylo ani tak vlivem nudy nebo nervozitou. Jednalo se spíše o něco co jsem dělala už zcela automaticky. Jako když si sednete do auta a zapnete pásy. Je to něco co už děláte bezmyšlenkovitě. Jako když kuřák říká, že kouří protože potřebuje "dělat něco s rukama". A tady to byl stejný případ.
Ukradla jsem mu cigaretu, což označil za drzé. Po mojí odpovědi však řekl, že si to nechá líbit. Přimhouřila jsem oči. Pořád to víc působilo jako flirt. Na druhou stranu, jsme v baru, u jednoho stolu, nepijeme colu ale chlastáme whisku. Tak většinou začínají nějaký one-night-standy ne?
"Aby si z toho nevzaly příklad slečinky támhle." Zazubila jsem se. "Taky bys mohl skončit bez cigaret." Mrkla jsem na něj.
Pohled jsem přesunula na jeho krk. Definitivně jsem se to nesnažila skrývat. Měla jsem za to, že si všiml mého pachu v místnosti, a tak jsem neměla žádný důvod skrývat to co jsem zač. Nakonec jsem přišla s otázkou z jiného soudku, aby se trochu uvolnilo napětí.
Jeho odpověď mi toho neřekla zrovna moc. "Vlk samotář, hmm?" Pokývala jsem hlavou. "Já sama jsem většinou v tomhle koutě, a ideálně mi dělá společnost jen tohle." Pozvedla jsem v ruce cigaretu spolu s drinkem a zasmála jsem se. Opravdu to tak bylo, nikoho jsem tu moc neznala. Byl tu ten divnej incubus bez ruky..a ten vampír co jak kdyby vylezl z nějakýho kýčovýho módního časopisu pro ženský těsně před čtyřicítkou.
Chtěl vědět něco o mně. A já sama nevěděla co mu říct. "Moc detailů o sobě nekvákám na prvním setkání. Ale tak pověz, co tě zajímá?"
Odklepla jsem cigaretu a poté z ní potáhla. Při krétkém pohledu na ni jsem zjistila, že už z ní moc nezbývá. Potáhla jsem tedy ještě jednou, silně a pak podržela vzduch v plicích mezitím co jsem kuřivo típala do popelníku. Zamyšleně jsem sledovala kouř stoupající nahoru. Postupně se vlnil, a připomínal mi stužku na tyčce, kterou často máchají ve vzduchu děti. Přesunula jsem pozornost zpět na elegána.
"Ale... ale." Zasmál jsem se potichu a pohodově. “Co s něma furt máš? Snad nežárlíš.” Ironicky jsem vypustil z úst. “Sedím s tebou, ne s něma. Ty si klidně cíga ber, po dlouhé době vydržím s někým prohodit víc než jedno slovo.” Pobaveně jsem podotkl. Zatímco jsem si poupravil límec na kabátu, v hlavě mi proběhla myšlenka. Pořád vlastně nevím, s kým mám tu čest. Její chování, její gesta, všechno působí zajímavě, ale jméno mi pořád zůstává záhadou. “Mimochodem.” Mírně jsem zvážněl, ale stále jsem si udržel pobavený tón. “Celou dobu tu s tebou sedím, povídáme si, dokonce mi bereš cíčka, a já ani nevím tvoje jméno.” Na chvíli jsem mlčel a podíval se jí přímo do očí. “Myslím, že by bylo fér, kdybychom to napravili, co říkáš?“ Abych prolomil ledy, představil jsem se. “Já jsem Thomas.” Usmál jsem se. Potáhl jsem naposledy z cigarety, vychutnal si její hořkou chuť a pomalu vyfoukl dým do prostoru mezi námi. Oči jsem stále upíral na ni, jako bych z jejího výrazu chtěl vyčíst víc, než mi dosud dovolila prozradit. Měl jsem své podezření, poznal jsem, že je upírka, ale nechtěl jsem to hned vyložit na stůl. Zajímalo mě, co se z toho vyvine, když na to nebudu tlačit. Chtěl jsem zjistit, jak daleko mě v téhle hře pustí. “Vlk samotář, hmm?” Zopakoval jsem její předešlá slova a usmál se. Naklonil jsem hlavu na stranu, přičemž jsem si pohrával s myšlenkou, že možná skrývá víc, než dává najevo. “Možná to tak vypadá, ale každý má své důvody, proč se drží dál od ostatních. Někdy je to příjemné... mít čas a prostor na vlastní myšlenky. Co myslíš?” Upřel jsem na ni zkoumavý pohled a dodal s lehkým pobavením v hlase. “Za tebou jsem taky přišel do kouta místnosti.“ Pousmál jsem se a znovu ji vyzval k odpovědi. “Tak co, co tě drží stranou? Je to jen zvyk, nebo v tom je něco víc?”
Pobaveně jsem se ušklíbla. "Přijdou mi jako zajímavé téma, kterým tě pošťouchnout." Odpověděla jsem mu. Žárlit? To si trochu moc věří.
"Ah tak..tak když nabízíš tak bych ti je klidně vyžrala. Ale já mám svoje." Mrkla jsem na něj. "Jen jsem chtěla vědět, jak moc tě tím naštvu. Tuhle reakci jsem nečekala..bylo to poměrně..antiklimaktické." Přiznala jsem mu svoje záměry s ukradenou cigaretou. Jemně jsem zahnula ruku abych se dostala nad popelník, pak jsem si odklepla.
Osoba přede mnou začala znovu mluvit a tak jsem jí věnovala pozornost. "Ale..takhle brzy a už jdeme na tyhle důvěrnosti, jo?" Své jméno mi sdělil, a já na okamžik zaváhala zda mu sdělit to mé. Pak jsem se ale rozhodla že více méně nemám co ztratit. "Zaira." Prozradila jsem mu a sledovala jak si užívá cigaretu. Přišlo mi, že kdyby to bylo možné tak by se s tou cigaretou oženil.
Zopakoval moji otázku a já jen naklonila hlavu k rameni. Mluvil dál. A více méně měl pravdu. Na nějakou tu chvíli mě to donutilo pozastavit se nad tím, a přemýšlet. "Popravdě ani nevím..nikdy jsem neměla moc blízký vztahy s nikým. A s kým ano, ten už není mezi námi." Tajemně jsem se pousmála, ale v duchu jsem cítila úzkost ze vzpomínek na Caya.
"Proč se tedy držíš v koutě ty, Tome?" Položila jsem otázku zpět a jemně pootočila hlavu k druhému rameni, načež jsem zvedla sklenici a lehce upila. Doufala jsem, že mi prozradí něco zajímavějšího.
Navenek jsem nedávala nic znát, ale v podvědomí jsem se motala zase kolem toho, jak jsem přišla o Caya. Jemně jsem se zamračila a začala věnovat pozornost raději Thomasovi. Krátce jsem zhodnotila jeho šíři ramen, to jak ostré měl rysy v obličeji, jak přívětivě vypadal když se usmíval. Nakonec mi to poměrně povedlo odvést myšlenky, a tak jsem se zase soustředila na pokračování konzervace.
"Proč jsi se do týhle díry vlastně nastěhoval? Nějaká pracovní příležitost? Známost co nevydržela?"
“Zajímavé téma, říkáš? My dva jsme ale ještě zajímavější, nemyslíš?” Zvedl jsem sklenici, ve které jsem si točil zbytkem pití, a mírně upil. “To je fajn, že máš svoje. Až mi dojdou, budu si brát od tebe, co ty na to?” Provokativně jsem se usmál. Mrkání by jí šlo, teď jestli to dělá prokativně nebo ze zvyku, ale je mi to asi fuk, kukadla má pěkný. Její odpověď mě rozesmála. “Naštvat mě, jo? Pročpak bys chtěla naštvat takového elegána, co ti sedí po boku?” Pokud chce trochu provokace, dostane ji. V tom jsem přece expert. “Brzo by bylo na něco jiného než představování.” Vypálil jsem z úst a čekal na její reakci. Koutkem oka jsem sledoval, jak na vteřinu zaváhala. “Zaira... pěkný jméno.” Pokýval jsem hlavou, když jsem se zaposlouchal do jejího hlasu. “Víš, v tomhle jsme si docela podobní. Já taky nevěřím jen tak někomu. Osoba, se kterou jsem měl blízký vztah, už... už také není mezi námi.” Na okamžik jsem se podíval do stropu, pomyslel jsem na někoho, kdo mi kdysi býval nejbližší. “Momentálně?” Zamyslel jsem se nahlas. “Momentálně jsem v koutě tady kvůli tobě. Zapůsobila jsi na mě, už hned u dveří. Jinak ani nevím... možná kvůli tomu, že už nemám tu blízkou oporu vedle sebe. Od té chvíle se radši držím v ústraní.” Přiznal jsem se, mezitím pozoroval její tvář. Viděl jsem na ní jemné zamračení. Neměla to asi taky lehké, do těchto citlivých témat radši nebudu zabrušovat. Na chvíli jsem zaváhal nad její otázkou. “To je dobrá otázka... už ani sám nevím. Možná jsem jen potřeboval změnu, abych zapomněl na špatné myšlenky.” Podíval jsem se na sklenici, ve které mi zbýval už jen poslední doušek. Zvedl jsem ji a dopil. “Svůj příběh ti klidně rozvedu, jestli chceš. Ale nejdřív si zajdu pro další rundu... Dáš si taky?”
Měl pravdu. Tamto byli klasický "basic bitches" co šli do baru s jediným cílem - ztřískat se a pak najít někoho koho vytáhnou z peněz, zaskáčou si na něm a pak ho zahoděj jako použitej kus papíru.
Thomas mi oznámil, že až mu dojdou jeho cigarety, oplatí mi laskavost a bude si brát on, cigarety ode mě. "Inu, s tím jak moc jich stahuješ, ti tu krabičku můžu dát rovnou." Zasmála jsem se trochu. Určitě mu celou krabičku nedám, co bych pak kouřila já? Když už jsem o tom mluvila, sáhla jsem do bundy a vytáhla krabičku. Tu jsem otevřela palcem, pozvedla jsem ji ke rtům a vytáhla si jimi jednu cigaretu. Krabičku jsem uklidila do kapsy a místo ní jsem vzala zapalovač, kterým jsem si škrtla a cigaretu zapálila. Když se mi povedlo ji pořádně roztáhnout, dala jsem zapík zpět ke krabičce. Pak jsem se podívala na Thomase. "Ráda zjistím na čem s lidmi jsem, než se vůbec začnu bavit." Odvětila jsem mu stručně. "A ty jsi asi prošel. Nerada bych se věnovala nějakýmu zhrzelýmu tupečkovi." Rozvedla jsem to ještě.
Po mojí poznámce na představování, podotkl že "brzy" by bylo na jiné věci. V tom jsem si dovolila nesouhlasit. "Záleží, zda by šlo jen o to, nebo o nějaký trvalejší, kamarádský vztah." Pokrčila jsem rameny. Pokud by šlo jen o "ošustit a opustit" kinda things, asi bych kašlala na nějaký seznamování. Ale Thomas na mě působil poměrně dobře, a tak jsem se o něho zajímala více než o někoho u koho by mi šlo doslova jen o uspokojení přirozených potřeb.
Pochválil mé jméno a já lehce pozvedla koutek úst v úsměvu, pak jsem si dlouze potáhla.
Svěřil se, že někdo koho měl rád už nežije. A já na malý okamžik pocítila nějaké sympatie. Rozhodla jsem se to ale nezmiňovat.
"Ano, momentálně." Kývla jsem na náznak souhlasu, zapřela se loktem o stolek a pozorovala jej.
"Zapůsobila, hmm? Inu..i já jsem tu cítila, že máme něco společného." Při této větě jsem kladla důraz na slovo "cítila", věřila jsem že můj náznak pochopí.
Řeč přešla na důvod proč zde bydlí. "Chápu..takže útěk od minulosti." To mi přišlo jako jediné rozumné vysvětlení. To jsme na tom podobně.. Thomas pak zahlásil, že jde pro další pití. A já koukla na svoji sklenici, pak jsem ji do sebe kopla. "Jo..jdu taky." Rozhodně mu nedám svojí sklenici.
Zvedla jsem se a pomalým krokem jej následovala k baru.
“Cíga většinou čadím z nudy. V tvém případě mi to ale asi naštěstí vydrží.” Pronesl jsem s mírným úsměvem a nenápadně se podíval na ni, čekajíc, co vytáhne z kapsy. Pomyslel jsem si. Pak někomu říkej, že hulí jak fabrika. A dostal jsem chuť si taky zapálit. Natáhl jsem se po krabičce, která ležela na stole, jednu cigaretu vytáhl a vložil si ji do pravého koutku úst. Ze stolu jsem sebral zapalovač, škrtl, potáhl zhluboka a pak ho zase položil zpět. Popel jsem odklepl na kraj popelníku a podíval se na ni zpět. “Tak já prošel... asi jsem na tebe taky zapůsobil, co?” Uchechtl jsem se. “Každopádně děláš dobře, to máme společné.” Její poznámka mě pobavila. “Jsem rád, že v tvejch očích nevypadám jako zhrzenej tupec.” Pronesl jsem s mírnou ironií v hlase a znovu si potáhl. Pozorně jsem naslouchal jejímu tónu. “Když tě tak poslouchám... možná bych byl i rád, kdyby to bylo něco víc. Ale neuteču ani od jednoho.” Řekl jsem a provokativně se usmál. Dával jsem si záležet na tom, aby v tom byla určitá dávka flirtu. Pak jsem dodal. “Moc rozumnejch lidí, jako jsi ty, jsem tady ještě nepotkal.” Podíval jsem se na její loket, kterým se opřela o stůl, a všiml si, že začíná poslouchat ještě víc, jakoby se mě snažila přečíst. “Docela zapůsobila, no. Svítíš tady jako hvězda ve tmě.” Pronesl jsem a věnoval jí rychlý pohled. Slyšel jsem, jak zdůraznila slovo “cítila” a nemohl jsem si pomoct, abych si nepomyslel. Začínáš mi splývat, holka... co přesně cítíš? Naklonil jsem se k ní blíž a s úsměvem dodal. “Tak to nejspíše asi oba cítíme stejnou věc, že?” Po mé otázce jestli něco chce, do sebe kopla zbytek sklenky a začala se zvedat. V duchu jsem se usmál. Chytrá holka. Sice nejsem ten typ, co by ti něco hodil do pití, ale stejně. Společně jsme zamířili k baru a já sledoval její ladný styl chůze. Když jsme došli k baru, podíval jsem se na ni a promluvil. “Tak co si dáš? Platím já, to doufám víš.” Řekl jsem s úsměvem a přátelským tónem, který měl v sobě zároveň špetku šarmu.
Musela jsem se uculovat. Tenhle kocourek se fakt snažil.
Zapálila jsem si cigaretu a sledovala jsem jak mě fabrika napodobil. Ptal se, zda i on na mě zapůsobil a já pozvedla jedno obočí. "Dost si fandíš co?" Jemně jsem vyplázla jazyk v provokativním gestu, pak jsem se zasmála. "Přiznám ti, že i já jsem si dlouho s nikým pořádně nepokecala. Takže na tobě asi něco bude." Alespoň nějaký plusový body mu nechám.
Když jsem řekla, že nemám ráda zhrzelý tupce, děkoval mi jakobych mu tím snad lichotila. "Jak říkám, něco na tobě je. Ale nedělej si naděje fešáku." Jen jsem to řekla, tak mi prakticky sdělil že by se mnou do postele klidně skočil. A to jsem se musela zasmát. "Inu, uvidíme kam nás to dotáhne." Nejsem sice upír starej tisíciletí, pro kterýho je šuk, krev a chlast svatá trojice a jedinej důvod existence. Ale když mě někdo zaujme, není důvod bránit se tomu.
"Tak hvězda ve tmě? Působí to vtipně, když tu jsem celá v černý." Celkem hvězda který došly baterky. "Chceš to pro mě nějak rozvést?" Zaculila jsem se na něj, čekajíc s jakou lichotkou se vytasí.
Naznačila jsem mu, že vím co je zač. Ale přišlo mi, že je tak moc udělanej do flirtování, že mu to vůbec nedošlo. "Možná." Odvětila jsem lehce tajemným tónem, než jsem se opět koukla na cigárko a potáhla si z něj.
Pak už přišla výprava za svatým grálem, nebo spíš za jeho naplněním. Sklenici jsem si vzala sama, protože ačkoli není moc jedů co by mě sundalo, fakt nepotřebuju riskovat že nějakej z těch co by to zvládli, vytáhne z kapsy.
Pomalým krokem jsem došla k baru a položila sklenici na pult, pak jsem se otočila na Thomase. Chtěl platit. "Jak myslíš. Old fashioned, může být méně cukru než předtím." Opřela jsem se bokem o pult a prohlédla si Thomase tentokrát na světle. Musela jsem mu nechat, že kabát mu rozhodně sednul. "Co si dáš ty?" Zeptala jsem se, a pomalu začala potahovat z cigaretky.
Podíval jsem se na její provokativní výraz a musel jsem se zasmát. “Jestli si fandím? Nevím... na tu otázku sis teď nejspíš odpověděla sama.” Podotkl jsem s pobaveným úšklebkem, zatímco jsem potáhl z cigarety a pomalu vyfoukl kouř do vzduchu. Její lehký úsměv naznačoval, že se zdála pobavená. Odklepl jsem popel a sledoval, jak cigareta pomalu hoří, zatímco ona dál lehce potahovala z té své. “Něco bude... komplimenty asi nebudou tvoje silná stránka, co?” Pousmál jsem se. Bylo to zajímavé, jelikož se to rychle přehouplo na víc uvolněný styl. Nejspíš nebyla jedna z těch, co by si potrpěla na lichotky, ale možná právě to mě přitahovalo. “Takže dva osamělci, co si padli do oka, jo? Na tom něco bude, nemyslíš?” Pozvedl jsem obočí a zadíval se jí přímo do očí. “Tak fešák s nadějema, jo? Fešáka s nadějema... jsi teda pěkně odbyla.” Dodal jsem s provokativním úsměvem. Trochu jsem protáhl ten tichý okamžik, abych ji víc navnadil. Protáhl jsem úsměv a mírně si začal točit cigaretou mezi prsty, jako bych zvažoval další krok. “Dotáhnout nás to může kamkoliv, záleží, jestli tomu dáme směr.” Řekl jsem tiše, ale s důrazem. Mírně jsem si potáhl, na okamžik se opřel pohodlněji do židle, jako bych si užíval tu chvíli. Pak jsem se naklonil trochu blíž, můj pohled zůstával pevně upřený na ni. “No, i když jsi celá v černý, to ještě neznamená, že nezáříš.” Přimhouřil jsem oči a pokračoval s lehkým, důraznějším hlasem. “Spíš naopak, některý hvězdy jsou nejjasnější, když jsou obklopený temnotou.” Zase jsem na chvíli mlčel a čekal na její reakci. Vím, že mi naznačila, že ví, kdo jsem, ale nepřišlo mi to do teď jako dobrý téma. “Takže možná jo?” Začal jsem mluvit potichu, ale sebevědomě. “Tak až to tady dotáhneme...” Chvíli jsem zase počkal a dodal ironicky. “Tak můžem zajít někam na véču.” Mrkl jsem na ni. U baru se opřela a já si ji prohlédl mírně od hlavy až k patě. “Já si dám klasiku... skotskou.” Kývl jsem na barmana a řekl. “Jednu Old Fashioned, míň cukru než předtím, k tomu ještě jednu skotskou.” Když začal barman nalévat drinky, pohlédl jsem zpět na Zairu. Když barman položil sklenice na pult, mírně jsem na něj kývl a z kabátu vytáhl menší štos. Vytáhl jsem z něho pár doláčů a položil je na stůl. “To je dobrý, zbytek si nech.” Vzal jsem sklenici do ruky a zeptal se. “Půjdeme zpátky do našeho koutu?” A usmál se.
Působil dost sebevědomě a to se mi líbilo. Ačkoli jsme tu jen velice prázdně tlachali, dost jsem se bavila. Moje okomentování jeho maličkosti ho moc nepotěšilo. Položila jsem si pravici na hruď a jemně se zahnula přes židli dozadu, abych působila jakože "šokovaně". "Ah! Dostal jsi mě." Zasmála jsem se, mezitím co jsem se narovnala zpět. "Máš recht, jsem spíš na přímý jednání než chození kolem horký kaše. A skládat komplimenty není moje silná stránka." Zvídavě jsem sledovala jak zareaguje.
Znovu jsem mu potvrdila, že na něm opravdu NĚCO JE. Pak jsem se věnovala dalším jeho slovům. "Na to, že se ti tohle slovní spojení nelíbilo, jsi ho teď použil sám." Zavrtěla jsem hlavou.
Díval se na mě přímo, jako kdyby mi chtěl pohledem vypálit rohovku. Já mu ten intenzivní pohled oplácela. "Odbyla? Jakto?" Nechápala jsem jak to myslel. Že jsem odbyla tu lichotku, nebo že jsem odbyla jeho? Nebo jak? Musel vidět to zmatení, co u mě způsobil.
"Chmm..a jaký směr bys tomu dal nejraději?" Zeptala jsem se jej se svůdným podtónem, při tom jsem se loktem opřela o stolek a položila si hlavu do dlaně.
Přišla odpověď na moje "záření" a jeho odpověď mě upřímně překvapila. Znělo to až moc hezky, sladký kecičky mě většinou fakt nebrali, ale tohle mělo něco do sebe. Hlavně se z toho nerozteč, blbko. Odkašlala jsem si a projela jsem si vlasy rukou, abych nějak odvedla pozornost od toho co se mnou dělal. Moc to ale nepomáhalo. "To je asi možný." Doufala jsem, že nebylo moc vidět jak mě tady tyhle sladký kecičky vyvedli z míry. Hraní si se slovy umí být zajímavý. Ale neměla bych to nechávat aby to se mnou něco dělalo.
Přišel s návrhem na to, zajít "na véču" a já jsem se pobaveně ušklíbla. "To abysme si našli někoho do trojky." Oplatila jsem mu mrknutí. Chudák ten, koho si vybereme. Bude mít asi problém druhý den chodit. "Ale nevím, jestli to rozdejchá." Dodala jsem s lehkým zasmátím se.
Přenesli jsme se k baru, kde jsem mu prozradila co si přeji. On to objednal, a cestou k baru si mě poměrně okatě prohlédl. Došlo mi, jak komicky vedle sebe působíme. On tu upravený, ve slušných hadrech, já v kožené bundě a vojenských botách.
Natáhla jsem se pro sklenici která na mě na pultu čekala a zvedla jsem ji, pak jemně pokynula hlavou a rozešla se ke stolu.
V našem koutku jsem si naposled potáhla z cigarety a poté jsem ji típnula do popelníku uprostřed stolu. Pohodlně jsem se posadila a dala si nohu přes nohu. "Inu, kam chceš jít tedy pak?" Zeptala jsem se zvědavým hlasem.