Tak tenhle herecký výkon mě fakt pobavil. Podíval jsem se na ni s povytáhnutým obočím a zasmál se. Začal jsem se zaposlouchávat do její odpovědi a mírně pokýval hlavou. “Hmm…” Podíval jsem se na ni a viděl, že už je volnější. “Tak už asi ani není třeba chodit kolem horké kaše, že? Já stejně radši komplimenty rozdávám než přijímám.” Usmál jsem se. Viděl jsem, jak byla trochu zmatená. Pousmál jsem se a naklonil se k ní o něco blíž. “Tady nejde přímo o to slovní spojení… Necháme to tak, co ty na to?” Opřel jsem se pohodlněji do židle a zlehka poklepal prsty na okraj své sklenice. “Možná jsem to jen špatně pochopil… Ale fešák si ty naděje už nejspíš udělal.” Pousmál jsem se, když jsem slyšel její otázku o směru. Naklonil jsem se trochu blíž, jako by náš rozhovor byl jen naším malým tajemstvím. “Směr?” Zeptal jsem se, zatímco jsem ji upřeně pozoroval. “No, to záleží na tom, kam jsi ochotná zajít.” Odpověděl jsem s tichým, hlubokým hlasem, ve kterém byla cítit lehká provokace, ale i upřímný zájem. Moje oči se na chvíli zablýskly, jako bych zvažoval, jaký směr by pro nás mohl být ten nejzajímavější, a dodal. “Ale pokud máš nějaké speciální přání, jsem otevřený jakémukoliv dobrodružství.” Viděl jsem, jak jí moje lichotka vyvedla z míry a snažila se to zamaskovat. Ale stejně, na dobré lichotky si potrpíš. “To je víc než možný.” Chvíli jsem ztichl a dodal. “Když jsem vešel do dveří, opravdu jsi na mě svítila jako hvězda.” Pak už jsem to radši nechal být. Aby se mi tady ještě kočička nerozbrečela. Podíval jsem se na ni a usmál se. Znovu jsem se opřel pohodlněji do židle a zlehka poklepal prsty na okraj své sklenice. Nad její odpovědí jsem se zasmál. “Můžeme.” Porozhlédl jsem se po baru, jestli zde nenajdu nějakou chutnou oběť. Mírně jsem si ji znovu prohlédl a řekl. “Záleží, jak moc velký máš hlad. Ale velké naděje na přežití bych naší večeři nedával.” Znovu jsem se na ni provokativně usmál. U baru, když jsem ji viděl v kožené bundě a vojenských botách, jak stojíme vedle sebe, nemohl jsem se ubránit úsměvu. Vypadali jsme jako zcela rozdílné světy, ale právě to mě na celé situaci fascinovalo. Jakmile jsem se vrátil ke stolu s objednanými drinky, viděl jsem, jak si potáhla z cigarety a s jistotou ji típla do popelníku. Její postoj byl uvolněný, noha přes nohu, a to mě podnítilo k tomu, abych na chvíli zůstal v tichu, než jsem se rozhodl odpovědět. “Když to tak vezmu.” Začal jsem s lehkým úsměvem. “V našem případě možnosti jsou téměř nekonečné. Ale co říkáš na místo, kde si můžeme dál povídat bez tlaku? Nějaké místo, kde se můžeme vyhnout rozptylování a prostě si užít večer po svém.” Naklonil jsem se trochu blíž, abych zdůraznil, že to, co říkám, není jen formální nabídka, ale skutečný zájem. “Co ty na to?” Při čekání na její reakci jsem vzal sklenici ze stolu a mírně upil.

Na konci šichty za mnou přišel šéf, že mám zítra brzy ráno vyzvednou v Minewu jedno z aut na svoz mršin. Nevadilo mi to, aspoň vypadnu z města a podívám se do zapadákova poblíž a navštívím nějaký z místních barů. Říkal jsem si, že vyrazím ještě dnes a v noci se trochu pobavím. Po práci jsem rychle vyměnil ohoz, vzal jsem si na sebe černé jeany, černé tričko a černou mikinu kterou jsem nechal rozeplou, těžké pracovní boty a slabé kožené rukavice, oboje taktéž černé barvy. Obličej jsem si zakryl černou kuklou z tenké látky, která měla pouze malé otvory na oči a zakrývala i krk. Přes hlavu hodil kapuci a do kapsy kalhot schoval svůj věrný nožík. Naposled jsem zkontroloval, že nikde nevykukuje kousek obvazu nebo kůže. Když bylo všechno v pořádku, vyrazil jsem do ulic a sedl na první autobus mimo město.
Cesta se trochu vlekla, zastavovali jsme v několika osadách ale i tak, si za celou dobu nikdo nepřisedl, a já tak jel zcela sám. Když autobus konečně zastavil v Minew, byla už tma. Rozhlédl jsem se po setmělých ulicích městečka, pohledem jsem zastavil u nějaké putiky. “Poison Bite” nad tím názvem jsem se musel ušklíbnout, jen imaginárně z pochopitelných důvodů. 

Udělal jsem pár dlouhých kroků směrem ke vchodu a bez váhání vkročil dovnitř. Hlavu jsem měl lehce skloněnou tak, abych viděl na cestu, ale nehrozilo, že s někým navážu oční kontakt. Jakmile jsem vešel, do nosu mě udeřil silný odér cigaretového kouře. Zhluboka jsem se nadechl nosem, napl hruď a mocně vydechl pusou. Ve vzduchu byl i jiný pach, nebo spíše dva pachy. Dneska tu nebudu jediná zrůda, pomyslel jsem si. Jak jsem šel k pultu, moje těžké boty dopadaly na podlahu a jejich zvuk se rozléhal poměrně tichým barem. Došel jsem k baru a stále bez navázání očního kontaktu jsem si poručil. “Velkou vodku s ledem”
Barman se zdráhal, asi neměl povoleno nalévat bezdomovcům. Do pohybu se dal až když jsem z kapsy vytáhl několik bankovek a pomalu je položil na pult a přisunul k němu. Neobtěžoval jsem to počítat, věděl jsem se to počítat, věděl jsem že je to víc, než stojí drink.Muž za barem pokynul a po chvilce na pult s bouchnutím položil sklenku s nápojem. Vzal jsem sklenku do levé ruky a pomalu ji po pultu sunul až k jeho okraji. Když to vypadalo, že každou chvíli sklenka spadne na zem a roztříští se, dal jsem pod pult pravou ruku, dlaní nahoru a sklenici chytl za dno. Už jsem rozbil spoustu nádobí, moje prsty mě neposlouchají a rozhodně se tady dnes nechci ztrapnit rozlitým drinkem.
Pomalu jsem se otočil a s očima stále na podlaze vyrazil ke zdroji toho druhého pachu. Né tedy přímo k nim, zamířil jsem si k volnému stolu poblíž. Jak jsem kráčel, slyšel jsem různé špitání na můj účet, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Když jsem konečně dorazil k cílovéme stolu, nešikově jsem odložil sklenici a posadil se tak abych byl čelem ke dvojici bestií v rohu. Sledoval jsem jak se hladina mého drinku lehce chvěje z toho jak jsem ho neopatrně položil. Nastražil jsem uši a přemýšlel, jestli vycítili i oni mě.
Pokud nějaký pach přebije ten jejich tabák, tak jedině hniloba, takže se nemám čeho bát, zatím. 

Trinity počas služby na policajnej stanici mala nechutne dlhý dokumentačný deň, pretože ju zavalila zanedbaná byrokracia. Musela dopisovať všetky tie nelogické hlásenia, ktorých telá už boli dávno na pitevni alebo tí nadprirodzení skončili pod vedením Gordona rozpáraní na základni inkvizície. Na papieri to však vyzeralo dokonale ako rozprávočky pre deti na zalepenie očí, keďže realita bola úplne iná, pre nezainteresovaných viac hororové sci-fi. Keď konečne finišovala.. takmer nikto z jej kolegov tam už nebol, pretože už bolo hodných 10 minút po pracovnej dobe. Banda jedna líná! Každý sa na to vybodol okrem nej. Hodila papiere šéfovi do prázdnej kancelárie na stôl a prezliekla sa do civilu. Nahodila sa do nenápadného ležérneho štýlu, dala si na seba vypasované džíny, ktoré na lýtku zákrývali strieborný nožík s vyrezávanou rukoväťou v tvare hada. Okolo seba si zapla opasok s policajnou búchačkou a striebornými nábojmi, pričom si na to hodila čiernu mikina až pod zadok. Po šichte sa chcela stretnúť s ďalším členom Bety z inkvizície a práve jej museli prideliť toho pošahaného Benjamina, ktorý sa nedávno vyválal v pekných sračkách. Oh áno, už to vedela celá inkvizícia, stačilo tam stráviť 5 sekúnd a hneď vás ovalila tá “vôňa“. Akoby nestačilo, že jej minule vrazil ten inkriminovaný dort rovno do xichtu, ešte bude musieť znášať jeho zápach. Mali sa stretnúť dnes večer v bare Poison Bite a trošku to tam vyčistiť. Trinity však nevedela, že nedostal jej sms na pracovný mobil, ktorý skončil s jeho doslova zasratým oblečením rovno v spaľovni. Svoju zelenú chodiacu popelnicu, ktorá už mala najlepšie roky za sebou nakoniec odparkovala za rohom baru, aby nebola príliš nápadná. Keď vošla do baru vo vysokých botách, vlasy mala stiahnuté v cope, hneď hľadala Benjamína. Najskôr ju ovalil cigaretový dym akoby sa dostala na nejakú tabákovú párty až kým sa jej nepodarilo zaostriť na osadenstvo. Jediný popis podľa smradu, ktorý kus prerážal cigarety jej sedel na toho podivína, ktorý sa zašíval v rohu miestnosti. Mal na sebe masku s otvorom na oči akoby doslova kričal na masového vraha. Hneď si to zamierila rovno k nemu. “Tvoj smrad je doprdele tvoje poznávacie znamenie?! A čo to máš.. na sebe? Náš šéf sa bude ešte aj v hrobe obracať keď ho z teba porazí.. Nejdeme vykradnúť banku pokiaľ viem. Môžeš sa kus posunúť, si tu rozčapený ako pitel hován!“ Povedala nasrane, pričom si musela zakryť nos. Mala za sebou fakt zlý deň plný nezmyselných papierovačiek, pričom si vedľajsí zaláskovaný páreček zatiaľ ani poriadne nevšimla. //short post na rozbeh

Dle všeho se mu zamlouvalo moje zbytečně teatrální chycení se za hruď. Nebo mu to možná přišlo trapný..co já vím, do hlavy mu nevidím. A  víceméně mi bylo jedno co si o tom myslí.
Nechápala jsem další jeho prohozenou větu. Opravdu mi nedávalo smysl, proč to sám použil, když se mu to nelíbilo. Místo nějakého vysvětlení mě odbyl, že to necháme jak to je. Pozvedla jsem jedno obočí v údivu a pak prostě pokrčila rameny. Stejně jako na tom předtím, na tom nesešlo. 
Hodila jsem si nohu přes nohu, natáhla ruku a prsty se jemně podrbala na kotníku - pěkně pod stolem, tak aby to neviděl. Poté jsem ruku nechala volně ležet přes kotník, a sledovala jsem jak si Thomas poklepává prsty na sklenici. "Inu, tak uvidíme jak moc se tvoje naděje trefí tomu, co se fakt bude dít." Pokývla jsem hlavou. 
Pokračoval ve stejném tématu. Tahle hra mě bavila hodně, a na jednu stranu bych ji protáhla nejraději ještě víc - protože by pak sám mohl být "nedočkavější", a to by celý prožitek mohlo vylepšit. Na druhou stranu i já jsem byla zvědavá jak se večer vyvine. "Já půjdu až tam, kam mě navedeš. Pokud se mi to bude zamlouvat." Usmála jsem se, ve snaze navodit u něho pocit že mluví se submisivním králíčkem. 
"Speciální přání? Kam se podělo snaha překvapit dámu něčím svým?" Zeptala jsem se jej vyčítavě, pak na něj pobaveně mrkla. 
Přišla jeho poznámka, kterou jsem nečekala a která mě upřímně překvapila. Pak to ještě protáhl, já na to nechtěla ale reagovat víc, než bylo třeba. A tak jsem znovu nasadila svojí "masku", aby si o sobě nemyslel zase nějak moc. 
Přišla řeč na večeři, po čemž se koukl kolem po místnosti. Můj pohled zabloudil ke slečnám, ke kterým jsem se vracela celou dobu. V duchu jsem si pomyslela něco o tom, že s nimi by to mohlo být zajímavý. Něco mi ale říkalo, že budou sakra ječet. A jsou všechny drobný..snad jen metr čtyřicet, lezou tomu žebra i přes mikinu..asi bychom je museli na Thomase nabalit všechny, abychom se vůbec najedli.
Vrátili jsme se od baru, kde jsme si nejspíše oba všimli toho rozdílu v odění druhého. Ani jeden jsme to ale nijak nekomentovali.
U stolu pak přišel s nabídkou, a já se uculila. "Už je to dlouhá doba, co jsem si s někým povyrazila. Co si dát ještě pár skleniček..a pak vypadnout něco najít?" Navrhla jsem s poloúsměvem. 
No..a pak to přišlo. Otevřely se dveře, a dovnitř se vnesl pach, který mi byl velice dobře znám. Byl ale o mnoho intenzivnější. Byla jsem na to zvyklá z "práce" a tak se mi z toho nedělalo zle. To se ale nedalo říct o holkách, který se nadzvedly, začichaly, a pak urychleně všechny vypadly ven. Nom..rip večeře. 
Otočila jsem pohled na zahalenou osobu a upřeně ji sledovala. Neměla jsem důvod tajit se tím. Čuměli na něj všichni co v baru zůstali..a já ho narozdíl od nich nesledovala znechuceně. Ty jen nesmrdíš jako mrtvola..ty mrtvola jsi kamaráde. Kdo tě takhle dojebal? To by se mně nestalo.
Objednal si vodku s ledem, a já sledovala jak ji poměrně neumě bere.
Prohlédla jsem si jeho šaty. Nebyly nijak moc čisté, ale rozhodně ne tak špinavé, aby mohl být pach z nich. Ten pach šel definitivně z osoby která ten oděv nosila. 
Ghoul došel ke stolu vedle nás a sedl si. 

Člověk se poněkud doma nudí a kor když moc nemá ani kde pořádně být. Většina lidí má pomalu trauma jak je snaží pomalu svádět a mít nějaké "to jídlo ". Bez té životní energie bude brzy v háji, ještě že sem tam se povede někoho mít. Savyel je na to dost slabý a tak do sexu a brání jeho energie prostě ho nenutí. Ale Savy musí počítat že sem tam musí prostě Rhys zpakovat a jít se "nakrmit". A to byl dnešní případ, pěkně se oblékl jak to jen šlo, bohužel zamaskovat to že nemá ruku proste nejde. Za ty měsíce, možná vlastně roky, si na to úplně nezvykl že ruka není. Kdo viděl incubuse bez ruky? Do nedávná snad nikdo. Když usoudí že je sexy a sluší mu to, vybere se z bytu ven a pěkně si dá záležet aby i venku dokázal okouzlit všechny. Pro něj však stále je důležité že ma doma milovanou osobu. Stopl si taxík aby se mohl dopravit někam a upřímně to nechal na tom řidiči. Prostě požadavek hospoda, pajzlík. Něco kam by šli splodiny světa, pro lepší lov. Nakonec jej taxikar vyhodil před Bar Poison Bite. Vrazí peníze do ruk pánovi a vystoupí, pěkně se postaví čelem k baru, auto odjelo. Nadechl se a vydechl. Je mu jedno kdo co bude v tom baru, jde na lov. A ano, občas se najde někdo kdo si na něj poukaže. Přeci jen, kdo padá z ruského kola, utrhne si tam ruku a ještě prezije? To člověk jen tak nevidí. Trada, je to on. Vejde do baru, pocitil hned nějaké ty pohledy ale jen chvíli. Nevnímal nějaké pachy nadpřirozených, prostě jde k baru. "Dejme mi to nejsilnější pití co máte prosím!"

Podíval jsem se na ni a viděl, že asi není zrovna nadšená z toho, že jsem to nechtěl rozvádět. Přišlo mi, že to nebylo potřeba rozvádět. Začala se zase nějak vrtět, a já se díval, co sakra zase vyvádí, zatímco jsem si stále poklepával prsty po sklence. Pousmál jsem se na ni, mírně naklonil hlavu a s hravým podtónem v hlase odpověděl. “Naděje jsou někdy jen první krok... Skutečnost je o to zajímavější, když se necháme překvapit.” Zlehka jsem jí přejel pohledem od očí až k úsměvu. “Ale mám pocit, že noc je ještě mladá. Třeba nastane ještě pár nečekaných situací.” Zaposlouchal jsem se do její další odpovědi. “Tak to mám nejspíš zodpovědnost, abych tě vedl správným směrem.” Provokativně jsem se usmál a pokračoval. “Ale můžu ti slíbit... že tam, kam tě navedu, se určitě nudit nebudeš.” Na chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel, jak zareaguju na tohle. “Snaha překvapit tu samozřejmě je.” Usmál jsem se a zvedl skleničku k ústům, mírně upil a dodal, když jsem ji položil zpátky na stůl. “Jen jsem myslel, že by bylo fér nechat tě naznačit, kam bys ráda směřovala. Ale jestli chceš, abych převzal plnou kontrolu, rád z dneška udělám nezapomenutelný zážitek.” U stolu se začala culit, a stejně mi dala návrh na strávení večera. Pousmál jsem se a pohled mi sklouzl k jejím očím, kde jsem zkoumal tu náhlou hru na nevinnost. “To zní jako plán, který by neměl zůstat nevyužitý.” Odpověděl jsem s tichým pobavením v hlase. “Pár skleniček a pak něco... trochu zajímavějšího? Jsem rozhodně pro.” Naklonil jsem se blíž a zlehka jsem poklepal na svou sklenici. Při našem už otevřeném rozhovoru jsem byl víc uvolněný. V tom vešel do dveří nějakej podivín, celej v černém a s kuklou na ksichtě. No... sprcha by ti neuškodila, chlape. Podíval jsem se na Zairu, jak bude reagovat. Zadíval jsem se na něj nezaujatě, jak si něco objednává u baru. Zaplatil, a hodně nemotorně se snažil vzít sklenici z pultu. Zaira na to nějak extra nereagovala, jakoby věděla, co přesně je zač. “No... tak to abychom se přesunuli do trochu vyvoněnějšího prostředí. Co ty na to?” Zeptal jsem se s hravým hlasem. Než jsem to dořekl, do baru přišla nějaká ženská a pokukovala po baru. Přišla blíže ke smraďochovi a začala do něj něco jet. Mezitím došel do baru další cápek kterej šel rovnou k baru a začal něco mluvit na barmana.

Asi jsem podcenil to jak moc po dlouhé cestě autobusem zapáchám. Kdo z baru neodešel, ten mě pečlivě sledoval. Skvělé, teď to asi neuhraju na nenápadného pozorovatele. Jen tak mimochodem jsem zachytil jak jeden z dvojice vedle narážel na zápach, což mi přišlo celkem ironické, když z mého pohledu tu nejvíce smrděli ti dva. 

 Trapné ticho netrvalo dlouho, sotva jsem se usadil a srovnal své myšlenky, Vešla do baru další osoba. V plánu bylo nevšímat si ji. Tento plán ovšem taky moc nevyšel. Ta šílená ženská si to zamířila přímo ke mě! Když na mě začala ječet, můj mozek zamrzl. Ty seš nějaká z kanceláře? Co tu děláš, to auto mám vyzvednou až zítra ne? Co jí je po tom jak se oblíkám, hlavně že odvedu práci ne? Spoustu otázek, málo odpovědí.

V reakci na její poslední větu jsem čapnul židli vedle mě, přisunul ji ke stolu, dlaní otřel sedátko a poklepal na ní na znamení, ať si ctěná dáma přisedne. Celou dobu jsem mlčky seděl a sledoval sklínku na stole. její hladina se opět rozvlnila jak můj pohyb hnul i stolem. “Tak povídej, co jsem posral tentokrát?” Můj hlas byl klidný, ale byl z něho cítit náznak podrážděnosti. Kancelářské krysy mě nemají rádi, prý podle nich nevystupuji reprezentativně, jako kdyby bylo vůbec možné něco reprezentovat, když člověk jezdí po městě s 5 tunovou plechovkou plnou hoven a hnijících mrtvol. “Starám se o sračky a mrtvoly, taky se přiměřeně k tomu oblékám.” Dodal jsem na svoji obranu, ještě než stihla začít. Po každé co jsem promluvil zápach hniloby sílil. Třeba to půjde svést na mizernou zubní higienu. Doufal jsem.

Se silným nezájmem vyzařujícím z mého pohybu jsem se opřel o opěradlo židle. Když jsem se narovnal, zamířil můj pohled k našim bestiálním sousedům.  jeden ze dvojice  Daroval jsem jim dlouhý pohled. Z tmavé siluety mé hlavy vyzařoval pouze pár očí, bez mrkání, bez pohybů. 

Do baru vešel další jedinec, neplánoval jsem mu věnovat žádnou pozornost, avšak zápach který s jeho příchodem zavanul upoutal moji pozornost. Až se dostanu z tady těch potíží, tebe si taky proklepnu pane nový.

Se zájmem jsem poslouchala Thomase, a přemýšlela o tom, jak zajímavej tenhle večer bude. Jelikož vypadal že si v tomhle "oboru" extremně věří. Nechala jsem jej mluvit, spíše jsem se vždy uculila nebo pokývla hlavou. "Přenechávám ti kormidlo, tak mě můžeš vzít kam chceš." Mrkla jsem na něj s hravým úsměvem. Moji hru na nevinného a submisivního králíčka mi asi moc nežral.
Nakonec jsem mu ještě v naší klidné chvíli navrhla dát si ještě pár drinků a pak odejít za něčím zajímavějším. Ten návrh se mu velice zamlouval a souhlasil s ním. 
Bohužel, tahle poměrně milá, dokonce snad i romantická chvíle byla narušena něčím dalším - příchodem toho ghoula co smrděl jako hromada promrdanýho masa, a co si sedl vedle nás.
Thomasova reakce mi prozradila poměrně jasně, že tu chtěl trávit co nejméně času - navrhl odebrat se pryč. Já se na krátko zamyslela a přemýšlela jestli zahodit drink nebo to tu překousneme než dopiju. Než jsem ale stihla zformulovat odpověď, vletěla do dveří jakási ženská. Jen se rozhlédla po lokálu, zaměřila pohled na tchoříka vedle nás, a odhodlaně na něj naběhla. Ta hádka vypadala a zněla velice zajímavě..a tak jsem se rozhodla přežít ten smrad. Pozvedla jsem sklenici a koutkem oka jsem zkontrolovala její obsah, pak jsem se zvedla a přesunula se na židli vedle Thomase, kterému jsem položila pravou ruku na stehno a trochu provokativně mu přejížděla nehtem ukazováku po vnitřní straně. Jemně jsem se k němu naklonila a pošeptala mu do ucha: "Pšš..nemáme dopito. A začíná to tu vypadat zajímavě." Hravě jsem se na něj usmála a upila si ze sklenice, pak nenápadně čas od času koukla na pár vedle nás. 
Z toho jak na ženu reagoval jsem hádala, že se znají. "Beztak jeho stará." Pošeptala jsem stejně tiše, jako předchozí větu. Starám se o sračky a o mrtvoly..chmm..mě neošálíš. Ale dává to smysl, máš to tam při práci jako zkurvenej švédskej stůl. 
V moment kdy jsem k nim koukala, se otočil zakuklenec na mě. Viděla jsem jeho oči, ale působilo  to z nějakého důvodu..znepokojivě. 
Moji pozornost si potom ale utrhl další pach. Tentokrát to byl ten jednoruký uncubus. Pobaveně mi cuknuly koutky. Vypadal úplně stejně zoufale jako před tím rokem co jsem ho poznala. Když se pootočil tak, že na nás viděl tak jsem jej obdarovala menším pokývnutím na pozdravení. 

Měl jsem naprosto neskutečnou chuť si couvnout a tu krávu srazit prdelí bavoráku. Byla ale šance, že by to ten bavorák nevydejchal spíš, než že by to nevydejchala ženská. A tak jsem si to raději rozmyslel a jel jsem dál. Na klíně jsem pořád měl tu urvanou kličku z okýnka, a když jsem ji tak mnul v ruce tak mi docvaklo že mi sem bude ke všemu ještě pršet. 
Následně se ozval němčour, a já se zamračil, pak jsem po něm hodil kličku. S nevelkou silou, prostě se po něm svezla. "Neser mě už..ale jo..tohle je hroznej šrot..je vidět, že to nemá technickou, a že to bylo za odvoz." Zamručel jsem. Jediný důvod proč jsem po něm nehodil tu kličku silou, byl ten, že bych si s mým štěstím spíš rozjebal okno na druhé straně. 
"Jsme tady." Prohlásil jsem, když jsem zaparkoval auto před podnikem kam jsme měli dojet. Otevřel jsem dveře, a koukl na němčoura. "Otvírej to pomalu, když na ně tlačíš, občas upadnou." Oznámil jsem mu a sám jsem vylezl. Pak jsem zavřel a raději ani nezamkl, pro případ že bychom museli rychle ujet. Jestli budeme utíkat....no...tak bude asi lepší jít pěšky. 
Rozešel jsem se ke dveřím. "Kdyby cokoli, jsi tu v rámci svýho volnýho času a já jsem tě sem určitě nevedl." Houkl jsem na svého spolujezdce, a došel ke dveřím. Chytil jsem za kliku a otevřel. Jakmile jsem to udělal, praštil mě do nosu opravdu nechutný zápach. Nakrčil jsem nos, pak jsem pomalu sešel schody dolů. 
Uviděl jsem Trinity brblat na nějakýho maníka kterýmu jsem neviděl ani špičku nosu, nějakej zaláskovanej páreček v koutě, a jednorukýho chlapa co vypadal fakt smutně. Jemně jsem se zastavil a směrem k němčourovi pošeptal tak, aby to fakt slyšel jen on.. "..myslel jsem, že má lepší vkus na mužský.." Pomalu jsem se rozešel k Trinity. "Sorry za opoždění, SMS jsem si přečetl až teď.." 

Pôvodne Trinity chcela do baru vojsť v rámci možností inkognito, stretnúť sa s tým šteňaťom Benjim a spraviť menši DETOX. Oddeliť ten plevel od ľudskej rasy. Dalo by sa povedať, že jej zmyslom života sa stala vendeta po tom čo jej neznámy nadprirodzený bastard zamordoval celú rodinu. Ten hovniválový king Benji tam mal naklusať už o pol hodku skôr podľa miestneho času, aby to tam oťukal a zistil všetky potrebné info. Logistika.. potrebovala mať zmapovaný plán budovy, únikové východy, šachty a to najdôležitejšie dnešné “menu“. Keď ho tam cez tú dymovú clonu uvidela zašitého v rohu s nejakým chlastom, pričom z neho tiahlo ako zo stoky, neubránila sa zvýšenému decibelu svojho hlasu. Na jej veľké prekvapenie spravil historický moment, ktorým by sa mal zapísať do análov.. ehm kroniky. Posunul jej stoličku, z ktorej oprášil nejaké pestované pavučiny, aby si mohla sadnúť. So zdvihnutým obočím na neho podozrievavo hodila očkom, pretože Benji bol všetko možné len nie gentleman. Ten by jej tú stoličku tesne pred sadnutím ešte skopol a rehotal by sa ako taký idiot na celý bar. Jednoducho dospelé decko, ktoré by si zaslúžilo poriadny flákanec. Z toho zasrana nespúšťala svoj chladný pohľad aj keď si musela zakrývať nos. Pre istotu si posunula stoličku obrátene zadnou stranou bližšie k nemu, pričom si sadla obkročmo okolo operadla. Nakoniec sklidnila hormón, pretože vyzeralo, že ju konečne aj počúva. “Skôr by si sa mal spýtať čo si ešte neposral...“ Prekrútila nad tým oči, pretože sa už nechcela vracať k žumpe, do ktorej spadol jak kaskadér. Nieže by mu to nedopriala, ale nemusel tým zamoriť celú základňu! Ešte od neho dostane nejakú črevnú infekciu. Konečne sa chcela dostať k dôležitejšej téme, keď tam zase začal mlieť ako je zaťažený na sračky a mŕtvoly asi z minulej akcie. On si snáď pomýlil zamestnanie?! Jeho nová úchylka? Rukou si ešte silnejšie pritlačila nos, lebo ten zápach bol priam neznesiteľný. On snáď nepoznal ani zubnú kefku. “Počuj frajere, mňa nezaujíma čo robíš vo svojom voľnom čase, ale aspoň základnú hygienu by si mal dodržiavať.“ Nedobrovoľne sa k nemu nahla aby mu povedala super tajnú vec, ktorú zrejme všetci vedeli okrem neho. Asi už bol imúnny voči tomu smradu ako mucha po biolite. “Úprimne.. páchneš ako rozkladajúce sa kravské lajno so zhnitým chrupom. Radšej mi povedz s kým máme tú česť v tejto diere?“ Poslednú vetu povedala naschvál šeptom, pričom sa od neho rýchlo stiahla. Odmietala ďalej znášať ten intenzívny zápach, ktorý jej spôsoboval prechodnú poruchu vedomia. Medzitým mu nejaká holka od vedľa zamávala na pozdrav až sa Trinity čudovala, že už má aj svoj fun klub uznávačov fekálií. Bohužiaľ bola zadaná s nejakým cukroušom, čo bola pre neho iná liga. Keď sa následne rozhliadla po bare uvidela bezrukého fešáka, ale tie feromóny zatienila nejaká osoba, dokonca dve, ktoré sa postavili rovno pred ňu. Jeden z nich vyzeral ako.. to je čistý kaaar! Celkom ju to prebralo k životu až sa zo stoličky postavila na rovné nohy. “Benjamin?! Čo to dopekla.. máš dvojníka?! “Pozrela sa zmätene späť na toho cudzieho chlápka, s ktorým tam chcela plánovať inkvizítorskú raziu a potom neveriacky na toho hajzla. “Ty si kus debila! Bavíš sa dobre?! Vieš o tom, že meškáš!! Ty by si zmeškal aj svoj vlastný pohreb!!“ Zaškrípala zubami, pričom jeho kámošovi zatiaľ nevenovala špeciálnu pozornosť.

Sledoval jsem Zairu, jak se uculuje a pokyvuje hlavou. Vypadalo to, že si užívá, jak tohle všechno “vedu”. Její poznámka o přenechání kormidla mě pobavila. “Tak to bude zajímavá noc.” Odpověděl jsem s pobavením a vrátil jí mrknutí s hravým úsměvem. Ale bylo jasné, že tuhle její roli nevinného králíčka mi servíruje jen tak naoko. Bohužel naše klidná chvíle byla narušena něčím, co by se dalo nazvat něco jako totálním příchodem zkázy. Ten smraďoch si sedl vedle nás, a já věděl, že tu nechci trávit ani o minutu déle. Navrhl jsem, že bychom mohli zmizet, ale než jsem se dočkal její odpovědi, vešla nějaká ženská. Zairu to zaujalo natolik, že se to rozhodla překousnout a zůstat. Pozvedla sklenici, zkontrolovala její obsah a pak se posadila vedle mě. Když mi položila ruku na stehno a začala provokativně přejíždět nehtem po stehně, nadechl jsem se a podíval se na ni. Usmál jsem se, lehce přejel prstem po její ruce a nechal prostor pro ticho. Naklonila se ke mně a pošeptala mi do ucha. Ten hravý úsměv a její gesto mě přiměly se pousmát. Tak dobře, tohle ještě možná bude mít grády. Trochu jsem se naklonil a pošeptal jí. “Fajn, tak uvidíme. Kdyžtak půjdeme dokončit to, co jsme začali… co ty na to?” Upila ze sklenice, zatímco čas od času nenápadně koukla na ten zvláštní pár vedle nás. Pošeptala mi znovu s lehkou ironií v hlase. Podíval jsem se na ně a mírně pokývl hlavou, zatímco jsem poklepával prsty po sklence. “Možná... nebo něco ještě zajímavějšího.” Odpověděl jsem potichu, přičemž můj pohled přejel k její ruce na mém stehně a zpět k nim. Pak jsem si znovu přihnul a nechal rozjíždět tu podivnou situaci, která se tady začala z ničeho nic vytvářet. Když jsme pozorovali tu uječenou ženskou, jak se hádá se smraďochem, otevřely se dveře a vešli další dva pobudové. Jeden z nich se podíval po baru a zadíval se chvíli na nás. Naklonil jsem se k Zaiře a pošeptal. “Měla jsi nejspíš pravdu, bude to ještě zajímavý.” Stáli u rozhádaného párečku jako dva ňoumové, a jeden začal druhému něco šeptat. Poté se jeden z nich rozešel přímo k té ženské naproti. Něco si řekli a ta ženská začala nečekaně znova ječet. Pobaveně jsem se zasmál a pošeptal Zaiře. “Nevím, jestli mi dřív rupne hlava z toho jekotu nebo z toho smradu.” Znovu jsem se podíval na skupinku a bedlivě je sledoval.

Ten magor po mě hodil kličku od auta. Asi to nejmenší, co se mi dnes stalo, ono ostatně tácem po hlavě bylo asi méně příjemnější, než dostat kličkou od auta. Hlavně jak absurdní to je, házet po někom upadlou kličku, to je docela skill issue. Nicméně jsem šel za Benjaminem. Tak nějak jen přihlížím a směju se, nasranou Trinity není nic vzácného vidět, ale tohle byla podívaná. Spíš jsem rád, že mě tak nějak ignorovala a nedívala se mě, naopak já se na ní díval hodně a prohlížel si každý její centimetr čtvereční kůže a těla. Nevím proč, vlastně vím, jsem psychopat, sakra. Zatímco toho nešťastného chlapíka seřvává Trinity, já si zaskočil k baru objednat. ,,Dneska tu máte nějak živo." řekl jsem polohlasem směrem k obsluze. ,,Hoďte mi jednu whiskey, jestli máte. Tu nejkvalitnější, co máte, platí támhle paní." a ukázal jsem na Trinity. Kdyžtak to svedu na něj. Čímž jsem myslel mého nového parťáka. ,,Takovýhle veselý situace se vám dějou často?" opět komunikuji s obsluhou. ,,Občas se tu dějí zajímavé věci, ale toto je rozhodně dost zajímavá situace, nechcete popcorn?" mi odpověděl Barman a já na něj jenom souhlasně kývl. Popcorn, ten chlap mi čte myšlenky! Po chvíli mi to donesl a já to uchopil do levé ruky a pravačkou chroupu popcorn. Po chvíli se mi dostane i té krásné whiskey, z které jenom ucucnu a spálim si jazyk. Já tak dlouho nepil, že už i blbá whiskey mě bolí. Pak už jen bezeslovně sleduji, ovšem jsem se k nim trochu přiblížil. Stoupl jsem si kousek za Trinity a občasně navazuji oční kontakt s účastníky celé té klauniády. 

Ta šílená ženská se nejdříve zdráhala ale poté si poměrně odměřeně přisedl. Jen co se ten její šťavnatej zadek dotkl židle začala opět eskapáda. Nějak jsem nechápal, co má vlastně za problém, ale to nebylo nic nové. Celkem mě ten její mentální průjem bavil, bylo mi u řiti, co si o mě myslí, ale to jak se čertila mělo něco do sebe. Než jsem se mohl zapojit do té její šarády, vešli do baru 2 borci a začali si to štrádovat rovnou k nám. Boha jeho, tolik lidí se o mě nezajímalo ani za celej měsíc, natož za jeden den! Když k nám dorazil, promluvil na moji nově získanou přitelkyni a ta s verbálním násilím volně přešla ze mě na toho ubožáka. Jejda holka, ty si opravdu v ráži, opravdu k nakousnutí . Jeho parťák se mezitím raději zdekoval, dobře udělal.
Pobavila mě nejen verva s jakou se do něj pustila, ale i volba slov, na to jak rychle to z ní padalo, to bylo i celkem vtipný. Už jsem to nevydržel Jak se do něj pustila, začal jsem se smát jak absolutní dement. Smích mě připravil o veškerý kyslík, kterým mě moje prohnilé plíce byly schopny zásobovat. Důsledkem toho bylo, že mě nenapadlo nic lepšího, než vzít sklenici vodky ze stolu. Ouha, chyba, sklenice mi v půli cesty vyklouzla z ruky, dopadla na hranu stolu a vyslal drahocený mok do vzduchu. Kdyby se vodka vylila na stůl, tak ok, na zem taky fajn, na mě? To by se dalo přežít, ale né, ze všech objektů v okolí musel celý obsah dopadnou přímo do klína mé společnice.  Nejspíše z nějakého reflexu jsem vyhrkl "Aj, kurwa piča drát." Náhle moje tělo opět začalo moji mozkovnu zásobovat kyslíkem. Ztichl jsem a nervozně začal skenovat okolí sebe, pouze očima, jinak jsem zůstal nehnutě sedět u stolu. Začal jsem počítat vteřiny do mé smrti.  Tři... dva.....

Thomas přijal že jsem mu plně přenechala vedení, a vypadal s tímhle aranžmá dost spokojen. Okamžik jsme si ještě povídali než do baru naběhla ta baba co hned jela do ghoula. Thomas chtěl odejít, ale ve finále přijal můj nápad a zůstali jsme v našem koutečku bavit se nad tím děním kolem.
Ozval se malý zvoneček nad vchodovými dveřmi. Spolu s většinou osazenstva baru jsem pootočila hlavu k nim a sledovala kdo další přišel hrát v tomhle komediálním vystoupení.
Byli to dva muži, a prakticky okamžitě si to šinuli k tý uřvaný ženský. 
Jeden z nich něco pošeptal tomu druhému, pak poměrně pomalým tempem došel k ženě a omluvil se jí. Ona na to reagovala opravdu vtipně. Otočila se na něj a začala jet do něho. Z toho co nám řekla jsme věděli, že se muž jmenuje Benjamin. A taky mi došlo, že na nebohého obyvatele kafilerie považovala za něj. 
Nahnula jsem se k uchu mého společníka. "Zápletka se prohlubuje." Pošeptala jsem mu a levou rukou jsem se chopila sklenice ze které jsem velice jemně upila. Pravicí jsem nadále přejížděla Thomasovi po stehni. "Neboj se nic, myslím že ta migrénka ze smradu bude stát za to." Pokývla jsem hlavou a dál se věnovala skupince před námi. 
Jeden z posledních příchozích se odpojil a šel k baru, odtamtud si vzal chlast a popcorn, což vyústilo v moje tiché vyprsknutí smíchy. A nebyla jsem jediná kdo se smál, ghoul se tlemil taky hodně. A do místnosti se o to víc vmísil smrad z jeho plic. Začínalo to být hodně i na mě a tak jsem si překryla nos. 
Aby toho nebylo málo, tak ghoulovi upadla sklenice s chlastem..a její obsah se vychrstl přesně na tu ženskou. Místnost najednou utichla. Slyšet by byl i padající špendlík. 
Chtěla jsem něco pošptat Thomasovi, ale raději jsem jen čekala co bude dál.

Postavil jsem se před Trinity a moc dobře jsem věděl, že začne nadávat. To byla ostatně jedna z věcí se kterou si ji spojoval skoro každej na základně. I přes to musela být dost dobrá ve svojí práci, jinak by nebyla na postu nade mnou. A to byl taky jediný důvod proč jsem ji hodlal uznávat, aŤ už jsem si myslel co jsem chtěl, budu se muset chovat slušně.
Otočila se a promluvila. "Dvojníka..?! C-co?" Zeptal jsem se jí, naprosto zaraženě a rychle se podíval na zahalenou kupu hnoje. To si fakt myslela, že to jsem já?!
Sledoval jsem jak se zvedla. Snažil jsem se chovat klidně a nepřitahovat víc pozornosti než bylo potřeba, razie se dala stále udělat. Ale ne pokud tady bude dělat scény. "Co kdyby jsi příště dala vědět o akci den předem, a ne pár minut předem?" Zeptal jsem se jí naprosto klidně, a dost tiše na to aby nás neslyšelo okolí. Trval jsem si na tom, protože podle času mi zpráva přišla před maximálně třičtvrtě hodinou. "Stále jsme schopni tu práci dotáhnout do konce jako tým, ale na to se musíme oba tvářit klidně. Momentálně se na nás dívá každej v místnosti." Řekl jsem jí stejně tiše jako předtím. 
Viděl jsem jak kolem mě prošel němčour a šel na bar. To bylo dobře, nechtěl jsem aby se tu do něčeho zbytečně motal. Ale když jsem viděl, že sedí s popcornem a sleduje nás, musel jsem se zamračit. Tak dík že jo.
Okamžik jsem se zarazil a podíval se na osobu co se plně kryla před jakýmkoli světlem(mého "dvojníka"), a co se hystericky smál. "Trin..když sis myslela že to jsem já, co jsi mu řekla?" Podíval jsem se na ní. Šlo mi o to, zda svojí neopatrností nepustila něco co neměla. Proč by si někdo kryl celý tělo, když by nebyl jeden z nich..? Ten smrad se mi fakt nezdá..vampír? Podíval jsem se na barmana a svraštil obočí. "Serete tu pod bar nebo jak?! Však to se nedá vydržet, vyvětrejte si." Zamračil jsem se. 
Jen co jsem domluvil, se konečně týpek v černým dosmál. A já slyšel zvuk tříštějícího se skla a pak nadávky. Pootočil jsem halvu a viděl akorát Trinitiny mokrý kalhoty. Bylo mi jasný, že to teď bude fakt zajímavý. Podíval jsem se mu upřeně do očí. "Kamaráde..ty nemáš nejmenší ponětí co teď přijde." Řekl jsem a udělal pár kroků zpět, abych nechal Trinity vypěnit v klidu.

Trinity mala za sebou nejaké tie úspešné akcie na rozdiel od Toreza, ktorého nedávno policajná hliadka zachytila pobehovať In flagranti delicto s holou prdelou a párkom v rožku priamo pri detskom ihrisku. Sprostý pedofil. Ako mala mať k nemu nejakú tú úctu keď sa správal ako nevybúrený testosterón. Triny ako fízel mala na policajnej stanici prístup k jeho zložke, ktorá musela doslova prejsť cenzúrou, aby nepoškodil inkvizíciu. Preto tá “zahalená kopa hnoja“ presne zodpovedala Benjiho popisu keďže sa mu podarilo spadnúť ešte aj do žumpy. Táto horúca novinka sa rozniesla medzi ostatnými členmi rýchlosťou 5G intranetu. To proste nezažiješ.. na to bol vždy expert Benji až mala pocit, že hypnotizoval všetky katastrofy. Dosť ju prekvapil, že tentoraz sa obliekol celkom slušne a konečne nesmrdel ako hovnocuc na fekálie. Benjamin sa zarazene pozrel na toho smraďocha, s ktorým si ho omylom splietla a začal jej tam normálne robiť prednášku. Na jej obranu nejaká podobnosť tam predsa len bola. Samozrejme, že za tie roky v praxi dobre poznala stratégiu akcií, ale on ju vždy vedel niečím poriadne vytočiť. “Nabudúce ti napíšem aj na tvoj Instagram alebo Twitter, keďže svoj pracovný mobil vôbec nepoužívaš!“ Povedala ironicky, pričom si dala záležať, aby posledné slovo zdôraznila. Určite mal génius zas zapnutý letový režim, aby ho nikto neotravoval. Ako keby toho nebolo málo na celý bar sa rozosmial jej bývalý “sparring partner na osnovanie razie“ až sa Trinity skoro otváral vreckový nožík, kde mala aj otvárač na konzervy. Ďalej už pokračovala kľudnejším tónom, pretože to mala byť rýchla inkognito akcia a nie kinopremiéra, kde na seba nechcene strhla všetku pozornosť. Moment prekvapenia bol totálne v péčku. “Úplne úžasný team.. A čo ten snílek pri tom bare čo prišiel s tebou? Ty si sem fakt zobral zelenáča? Umí aj niečo iné ako len čumieť a žráť popcorn?“ Tomu neznámemu venovala jeden zo svojich otrávených úsmevov, pretože si ju tam obzeral ako keby v živote nevidel holku. To ani nevedela, že na bare jej nechal pekný pozdrav v podobe dlhu na jej účet.. Keďže už boli stredobodom pozornosti, pokiaľ to neuhrajú do outu.. tak tam rozpútajú peklo. Deja vu vyhorený Bald. Potom sa Benji konečne spýtal na veľmi dôležitú otázku. Čo všetko tomu podivínovi s tým neľudským smradom za ten čas stihla nakecať. Shit! Začala rollovať v pamäti, pričom zamyslene povedala. “Naozaj to chceš počuť? No že páchne.. ako ty po tom tvojom jumpingu rovno do fekálnej diery.“ Zrazu sa ozval buchot, Trinity síce reflexívne zachytila skleničku, ale celý obsah sa vylial na jej džíny. “Kuu—nemôžeš dávať pozor?“ Nechápala prečo s Benjim nezašili niekde na kraj mimo tohto diania, ale celý čas stáli rovno vedľa toho neschopného idiota! Otočila sa mimikou tváre na svojho kolegu z Betu, ktorý mohol zreteľne a jasne odčítať z jej pier. Já toho hajzla asi zabiju! Keďže boli na verejnosti, nechcela vyvolávať ďalší rozruh, ale vysrať sa na nejaké protokoly. O roh stola odštrbila kus pohára a tou ostrou časťou mu z celej sily zapichla priamo do ruky. “Toto je zrejme vaše!“ Nech neskúša robiť problémy, lebo bude prvý na ktorom začne robiť "raziu".                   

Situace se vyostřuje a Benjaminovo bratr  v smradu perlí jeho vůní. Co to z něj do hajzlu táhne? Buď se koupal v hovnech, nebo se rozpadá za živa. On ještě někdo fetuje krokodyl, proboha? Raději do sebe leju whiskey, abych zabil moje čichový receptory. Promluva Trinity směrem ke mě mě naštvala a rozhodl jsem se jí upozornit. ,,Já žádnej zelenáč nejsem, snílek taky ne, ale opravdu se nebudu srát do vašich problémů, nemyslim si, že byste to vůbec uvítali." usmál jsem se a popil whiskey. V mezičase jí pocákal ten smradlavec, ne v tom druhym slova smyslu, ale pocákal. To jsem zvědavej, co se stane. Pohled na to, jak Trinity bodá někoho do ruky je bžunda, zase jsem se začal psychopaticky řezat smíchy. Zářez! Pomyslel jsem si a raději uchopil scalpel, co u sebe mám, není to moc, ale kdyby se něco posralo, divy s tím umím. V takový díře umřít nechci a támhle ten přelíbeznej romantickej pár asi taky ne. Před chvílí se ta ženská smála tomu, jak žeru popcorn, teď se směje tomu, že se tady bodaj lidi do rukou. 

Když jsem sledoval, jak se Zaira pootočila k vchodu, její zvědavost se mi líbila. Po příchodu těch dvou chlápků se celá potyčka začala proměňovat v divadlo, na které jsme už dávno měli lístky v první řadě. Jenže teď to bylo čím dál tím absurdnější. Byl jsem rád, jak se Zaira dobře baví, a když se ke mě nahnula s tím, že se zápletka prohlubuje, jen jsem se ušklíbl a užíval si její ruku na mém stehně. "Není tady někde skrytá kamera? Protože, mi to začíná připomínat nějakou telenovelu." Pošeptal jsem jí s tichým smíchem. Ten smrad tady byl stále horší, ale něco na tom, jak zareagovala, mi přišlo až okouzlující. Jestli z toho smradu neodpadnu, tak doufám, že to bude stát za to. Pak přišel ten němčour s popcornem, Zaira to nevydržela a vyprskla smíchy. A já? Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál nahlas. Zasmál bych se z celých plic, ale chtěl jsem co nejméně dýchat v tom celým smradu. “Chceš taky popcorn? Po tomhle tě ani nebudu muset vytáhnout do kina.” Zašeptal jsem jí pobaveně, i když smrad z ghoulových plic se začal vkrádat do všeho kolem nás. Nakonec jsem si musel na chvíli rukou trochu zaclonit ústa, abych to přežil. Benjamin dobře podotknul ten smrad, opravdu to tady smrdí jak nějakej septik. Jenže když tomu chudákovi vyklouzla sklenice a celej obsah se rozlil po tý ženský, celé to najednou ztichlo. Všichni čekali na to, co se stane dál. Jediné co bylo slyšet v tomhle tichém okamžiku bylo, jak si němčour spokojeně křupe popcorn. Chtěl jsem něco říct, ale držel jsem se zpátky, protože jsem věděl, že ten další okamžik bude stát za to. Místo toho jsem jen čekal na reakci té uřváné baby. Čekal jsem, co se stane, a zároveň jsem si užíval každou vteřinu toho šíleného divadla, zatímco Zaira vedle mě byla jako dokonalá partnerka na tenhle večer plnýho chaosu. Benjamin řekl smraďovi něco ve stylu že teď zažije středověk, trochu odstoupil a věděl jsem že bude zle. Ženská vzala sklenku, rozbila jí o hranu stolu a ladným pohybem mu vrazila velký střep do ruky. Pobaveně jsem zvedl obočí a snažil se zadržet smích. Naklonil jsem se k Zaiře a pošeptal. “Tak tohle, už přestala být jenom komedie… teď to začíná bejt pořádný drama.“ Spokojeně jsem se natáhl a dal svou ruku přes její rameno.

Nelíbilo se mi kam to všechno spěje, dostával jsem o dost víc pozornosti než bylo zdrávo, ani jsem si nedokázal představit co by se stalo, kdyby někdo ze zdejších cirkusáků zjistil, jaká zrůda ve skutečnosti jsem. Stále jsem sledovat okolí kolem sebe, když se ke mě najednou ta ženská naklonila a řekla mi něco, co mi v tu chvíli nedávalo ani trochu smysl. Všichni byli až podezdřele ticho a čuměli na mě, jako kdyby ode mne čekali nějakou reakci, nějaké vyjádření, nějaký proslov. 
Pak jsem si toho všiml, z ruky mi trčel velký kus skla. Doteď jsem si nevšiml, protože jsem nic necítil, ani bolest ani to jak se mě střep prvně dotknul. Zvedl jsem ruku na úroveň ramene a chvíli střep v ruce pozoroval, poté jsem zcele nečekaně vymrštil druhou ruku, střep uchopil a se škubnutím vytáhl. Nebo spíš vytrhl, v tom pohybu bylo tolik násilí, že by se to za prosté vytáhnutí považovat nedalo. 
Na desku stolu dopadlo pár kapek krve a poté i samotný střep, taktéž od krve. Podíval jsem se na kapičky na stole, krev měla rudou barvu a i vhodnou husotu. Vida, aspoň něco ve mě je stále podobné tomu lidskému, ta masová dieta je aspoň k něčemu. Vyhrabal jsem se z myšlenek a opět se podíval po okolí. Pak mi to dockvaklo. Bolest, měl bych cítit bolest!
Zhluboka jsem se nadechl a poté váhavě pronesl: "Au?" Rukáv mi mezitím nasákl krví, ale přez černou látku to moc vidět nebylo, krvácení navíc poměrně rychle ustalo.

Podívala jsem se kolem nás a pak se vrátila k Thomasovi. "Ne, nevypadá to, že by to někdo natáčel..škoda." Odpověděla jsem mu a nadále jsem sledovala divadlo před námi. Měl pravdu, fakt to bylo jako nějaká pěkně debilní telenovela.
Po mém vyprsknutí smíchy jsem se pootočila na mého společníka. "Myslím, že popcorn nepotřebujem, tohle je komický i bez něj." Odvětila jsem mu. 
Poté co polil ghoul tu ženskou jsme všichni napjatě čekali co se bude dít, jen ten Benjamin vypadal, že od toho raději dává ruce kryč, a holku si dojde vyzvednout až dozuří. Možná jen potřeboval čas na to vstřebat, že si ho spletla se zakuklencem.
Pozvedla jsem sklenici a pomalu dopila zbytek obsahu v ní. Až na pár kostek ledu které se postupně rozpouštěli díky pokojové teplotě v podniku, a kousek pomerančové kůry mi tam nic nezbylo. "Inu, až se budeš chtít jít bavit jinak, já mám dopito." Promluvila jsem šeptem na Toma, a nadále jej hladila prsty po stehni.
Ozvala se rána, a zvuk tříštícíhho se skla. Holka rozjebala sklenici o stolek a pak jedením z těch střepů provrtala ruku ghoulovi. Ten očividně nevěděl pořádně jak reagovat, a byl to sakra špatný herec. "Prej au." Odpověděla jsem mojí společnosti pobaveným tónem a skousla si jazyk abych se nezačala zase tlemit. Pak jsem se o něj opřela ramenem a nechala jej aby mě on chytil kolem těch mých.