"Nemám instagram ani twitter. Jen jsem měl kurva špatnej den a nenapadlo mě, že mě budeš chtít na nějakou akci po tom co jsem se málem utopil ve zkurvenejch sračkách." Odpověděl jsem jí potichu a pozoroval ji neutrálním pohledem. 
Samozřejmě začala mluvit o deltě co vešla se mnou, ten na to samozřejmě zareagoval taky. "Pokud vím, ve volným čase je každýho věc co si dělá." Pokrčil jsem rameny. "Teď ale není čas na to se dohadovat, co mě takhle zjebat až budeme mít tohle z krku?" Navrhl jsem, protože jinak se fakt nikam nepohneme. Vím, že bez toho stejně neusne.
Na moji otázku o tom, co vlastně řekla mému "dvojníkovi" mi odpověděla fakt dospěle. Měl jsem chuť jí svázat do kozelce a odvézt do toho baráku, a prohodit tou zkurvenou dekou do stejnejch sraček ve kterejch jsem byl já. 
Pak už přišel moment, kdy se o Trinitin bok rozprskla vodka toho chlapa v koutě. Promnul jsem si kořen nosu, prohodil krátkou větu k tomu mamrdovi v koutě a udělal několik kroků zpět. Pomalu jsem zacouval k němcovi, opřel se o bar a vzal jsem mu několik kousků popcornu, které jsem si hodil do huby. "Dík." Poděkoval jsem mu polohlasně. Pak jsem si složil ruce na hrudi a sledoval co se děje dál. Rozbila sklenici o stůl a velký střep mu zabodla do ruky. Skvělej fízl, teď útočíme na možný civily kvůli nehodě? Svraštil jsem obočí. Ten chlap působil fakt divně a něco se mi na něm nezdálo, ale to že smrdí a má na sobě divný hadry nemusí nutně znamenat, že je to nějaká nadpřirozená svině.  
Pak mi došlo, že prakticky nijak nezareagoval na ten střep v ruce, a zaujatě jsem se nadzvedl. 

Benjimu sa zrejme nepáčilo, že sa stal slávny vďaka jeho welness pobytu s origin zábalom a to nemal ani svoj fanpage. Možná vynájde novú omladzovaciu masku priamo zo sračiek nesmrteľných. “Práveže po tej akcii by si bol skvelý odpudzovač, detektor na všetkých, čo majú citlivejší čuch. Tromfol ťa jedine ten smraďoch v rohu.“ Povedala už tichšie s miernym úškrnom a mykla hlavou na jeho dvojníka. Toho nového z inkvizície ešte nemala možnosť vidieť v teréne, ale rozhodne si tam dnes neprišli váľať šunky, boli tam pracovne. Keby sa chcela ísť zabaviť, tak skončí v inom bare a nie v takomto pajzli. “To znamená, že keď vo svojom voľnom čase stretneš.. veď´víš koho.. tak ho necháš.. zdrhnúť?“ Zdvihne na neho jedno obočie. To ako keby záchranné zložky, ktoré sa náhodou stali súčasťou nejakej nehody.. povedali.. teraz nepracujeme, necháme ich chcípnuť. Inkvizícia oficiálne nikdy nemala presne fixný čas pracovnej zmeny ako napríklad nejaká úradnícka krysa v kancli. Záviselo to skôr od príležitosti. Automaticky sa ozval aj ten cápek čo tam chilloval pri bare. Tak sa predveď frajere, lebo zatiaľ si len zelenáč. Venovala mu letný úsmev. Dobre že sa držal stranou.. ešte by si ublížil a ona fakt nechce mať na zodpovednosti nejakého nováčika z omegy ci z kadiaľ bol.. Benji konečne povedal niečo rozumné. “S týmto môžem len súhlasiť.. Ten “hodnej a roztomilej“ na dvanástej hodine sa mi vôbec nezdá a nielen vôňou jeho konvaliniek.“ Samozrejme narážala na toho podivína s priam odporným smradom, ktorý nemohol byť predsa z ľudského sveta. Benji sakra nebol tak blízko k tomu zdroju ako ona keď pri ňom dokonca sedela. Pripomínalo jej to mŕtvolný zápach rozkladajúceho sa mäsa s pokazenými vajcami až sa miestami cítila ako v nejakej toxickej plynovej komore priamo v koncentráku. Keď ju ten hajzel polial .. zacítila na sebe až nepríjemné pohľady. Benjamin sa radšej stiahol k jeho novému kámošovi, ktorý tam vyžieral popcorn. Trošičku.. trošku vypenila.. keď mu ten pohár roztrieskala o stôl a ostrou časťou zarezala do ruky. Čakala, že tam pospomína všetkých ďáblov v pekle a že tá krv začne riadne presakovať, ale nič sa nestalo? On naozaj povedal len au? Ten divný kus molekuly krvi dokonca neprilákal ani žiadneho upíra alebo vampa. Pri výsluchu na policajnej stanici vždy bol “hodnej a zlej polda“. Asi bolo každému jasné kde sa radila Triny, pretože trpezlivosť nebola jej silná stránka. Nejak automaticky siahla po zbrani pod mikinou, ale zatiaľ ju nevybrala z púzdra. “Špeciálna bezpečnostná jednotka. Dajte si láskavo dole masku a ukážte mi Vaše doklady." Tentoraz to povedala pokojnejšie, pričom sledovala jeho ruky, aby sa nepokúšal robiť zase nejaké pičoviny.

Když Zaira prohodila tu poznámku o natáčení, jen jsem se tiše zasmál a pokýval hlavou. Popcorn nechtěla, ale já už z toho dění kolem, pukal smíchy. Přitom jak jsme se dívali na to divadlo, dopíjela svůj drink. Jakmile mi pošeptala, že má dopito, trochu jsem se k ní naklonil a tiše řekl. “Už bych asi šel, než tady ta ženská toho nešiku doslova zamete pod stůl.” Pobaveně jsem podotkl a dodal se zájmem. “Víš Zai, až zmizíme, tenhle večer teprve nabere správný obrátky.” Šel v tom slyšet náznak tajemství, přičemž jsem se lehce usmál a nechal svou nabídku viset ve vzduchu. Mezitím přišel Benjamin za němčourem a začli se oba komicky cpát popcornem. Smraďoch zareagoval dost tragicky na zabodnutej střep v ruce. Pobaveně jsem pošeptal. "To už snad hůř zahrát nešlo." Benjamin se zaujatě postavil po divné reakci zakuklence. Znovu jsem pošeptal. “Mám pocit, že po tomhle výkonu budou mít víc otázek, než odpovědí... Kdo ví, co jsou zač.” Začínal jsem mít menší podezření, že tady nepřišli jen na skleničku. Pohledem jsem si znovu přeměřil všechny v místnosti. Něco mi tady nesedělo. Nebyli jsme jen diváci v absurdním představení, ale možná i potenciální aktéři. Ženská naproti smraďochovi začla něco mluvit, a já tomu začal dávát pozornost. Něco mumlala, pak na něho vybalila, že je ze speciální jednotky. A kurva... doufám že kočička co sedí po mém boku, má drápky. Lehce jsem si přejel rukou po bradě, natočil jsem hlavu k rameni, a tiše pošeptal. “Možná, teď je dobrá chvíle na to se vypařit. Co myslíš?” I když se známe se Zairou jen pár hodin, už teď vím, že pokud by někdo něco zkusil, jsem schopnej to tady otočit vzhůru nohama, kdyby došlo na nejhorší. Podíval jsem se na Benjamina a jeho kolegu. Při nejhorším skočím po tom svalovci, toho zjizvence zvládne Zaira levou zadní. Přemýšlel jsem, co dělat se smraďochem. Nechat ho napospas nebo si hrát na hrdinu? Ale musel bych ho nejdřív hodit do pračky na dlouhej cyklus s pořádnou dávkou aviváže, než bych o tom vůbec uvažoval. Protože ten jeho smrad, se dal ve vzduchu pomalu krájet. Rozhodně, jsem víc nakloněnej pro klidný odchod. Jelikož, mám ještě zájem dotáhnout, ten nečekaný románek s mojí společnicí. "Takže jak... odejdem v klidu? Nebo snad chceš, zachránit tuhle neznámou chodící hnilobu?" Celou konverzaci jsem šeptal, jemně jsem jí položil ruku na tu její. "Musíš se rozhodnou teď hned."

Aj ta krajta. Dostat přimou ránu sklenicí do ruky asi není ta nejvíc přijemná věc. Ale baví mě to, spokojeně si chroupu popcorn a občas obhlídnu celou situaci, včetně toho zamilovanýho páru, nebo co to je. Svojí whiskey pomalu dopíjim a pocpornu moc nemám už nemám. Je mi celá situace tak nějak jedno, ostatně já jsem z delty a tyhle trapný věci zapotřebí nemám. Nelíbí se mi, když se to brání a klepe a podobně. Když zamnou přišel Benjamin, nic jsem mu neřikal. Jen jsem se ho jedniduše zeptal: ,,Tak co si se dozvěděl? Tvůj "dvojník" nevypadá moc vesele." To dvojník jsem řekl tim trinitinim hlasem a s uvozovokama. Nicméně mě zajímá, jak se to celé vyvrcholí. Když se občasně koukám, tak ten páreček si furt něco šeptá a mám pocit, že jestli se tu něco semele, tak to budou oni, kdo vemou jako první čáru. A budu to nicméně i já, pro takovou nánu, jako je Trinity, nebudu makat přesčas a zadarmo. 

Ta buchta si snad dělá prdel ne? Nejdřív mě zničeho nic otravuje, nadává mi, pak mi ještě propíchne ruku a nakonec tu je tak z fleku vytáhne že je nějakej hyper mega speciální poliš? Je vůbec při smyslech, nebo ji ten můj puch rozpojil všechny nervový spojení v mozku? Fajn, chceš to vyhrotit, vyhrotíme to! V tenhle moment sem to totálně ztratil.
Velice pomalinku jsem zvedl ruce do vzduchu a poté je položil na hlavu jako bych se vzdával. Poté jsem se zhluboka nadech a pomalinku se začal zvedat ze židle.  Když jsem byl napůj zvednutý, spustil jsem velice svižný a hlasitý monolog. "Jestli ty jsi polda, tak já jsem reklama na parfém. Doufám, že tohle nemyslíš vážně, protože já tě mám fakt plný zuby. Nejraději bych tě hodil na tenhle stůl, serval z tebe ten tvůj vohoz a pak tady z tebe předevšema vyprcal duši a sežral ten tvůj panovačnej xicht. A víš co? Přesně to taky teď udělám a vsadím se, že tej tvej pomatenej mysli se to ještě bude líbit! Žít jako troska mě už nebaví, tak se aspoň trochu pobavím, než vodsaď nadobro odejdu, nemám co ztratit."
Jakmile jsem se narovnal, stáhl jsem si z hlavy jedním pohybem jak kapucu, tak i kuklu. Všechny diváky musel čekat nepěkný pohled. Holá hlava pokryta boláky, kůže zašedlá a popraskaná, vyvalené oči bez očních víček, ústa bez rtů a plná zežloutlých zubů, nejspíš mi tam zůstal zaseklej i kousek šlachy.
Trochu jsem doufal, že se vyleká a uteče, ale něco mi říkalo, že tahle píča necouvne, kor když tu má kámoše. Bylo mi to nakenec ale asi jedno, pokud zhebnu při barové bitce, tak ať, moje existence tak i tak postrádala smysl.

"Pod stůl..? Ta ho rovnou zašlape do škvír v podlaze. A to je tu linoleum" Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a sledovala dění. "Dejme tomu pár vteřin..nějak se mi to celý nezdá." Šeptala jsem dál. Zvedla jsem ruku ke svojí sklenici a poslouchala šepot mého společníka, musela jsem se nad tím lehce pousmát. "To bych ti radila." 
Očima jsem přešla ze svojí sklenice na ghoulovu probodnutou ruku. "To i moje herecký výkony jsou lepší." Vážně? "au" na probodnutou ruku? 
Z rány mu vyteklo znatelné množství krve, ale přes všechen ten smrad jsem ji ani necítila, a tak jsem neměla potřebu na to nějak víc reagovat. 
"Co jsou zač..? Myslíš, že bychom se měli mít na pozoru?" Padla otázka z mojí strany. Zamyšleně jsem přešla pohledem dva u baru, co se spolu ládovali popcornem, pak jsem se podívala zpět na ženu u stolu. Až na tu holku to nevypadalo nikterak vážně.
Překvapeně jsem pozvedla obočí po tom co vypustila holka z úst. "Tohle není fízl..a jestli jo tak zkurveně špatnej. Napadla chlapa a chce po něm doklady když ani nevytáhla odznak..?" Šeptala jsem Thomasovi do ucha. "Ale jo..měli bysme se odpakovat." Souhlasila jsem. Pak se ale Thomas ozval s jeho poměrně dobrou otázkou. "On není normální člověk..ty hadry nemá jen tak..jestli ho dostane inkvizice díky policii, je to jen další výhoda co mají proti nám." Šeptala jsem opravdu potichu, aby mě jen Thomasovi citlivé, upíří uši mohly slyšet. Proč mi na tom sešlo? Protože ghoul úzce souvisí s mojí "profesí", a mohlo by to ohrozit i mě. A to, že v policii jsou členové inkvizice není žádné tajemství. Podívala jsem se na jeho ruku, která momentálně ležela přes moji dlaň, pak jsem kývnula. "Pomůžeme mu..jdi ke schodům, a až to spustím..chyť ho a vypadněte ven. Dole na ulici stojí černej pickup..narvi ho na korbu a počkej u dveří spolujezdce."  
Zvedla jsem se, a pak jsem jen o lehce méně tiše zašeptala. "Máš pravdu..dám si ještě panáka a vypadneme." Po těchto slovech jsem jej pohladila po tváři, a vynaložila jsem dost úsilí k tomu, abych vypadala jako láskou poblázněná devatenáctka. 
Přešla jsem k baru, koukla na barmana a kývla. "Panáka vodky..třeba mi to pomůže přebít traumata co spustil ten smrad, když už jdu domů." Barman vzal sklenici, lahev a začal panáka plnit. Opřela jsem se bokem tak, abych stínila těm dvěma kokotům s popcornema z vnitřní kapsy bundy jsem vytáhla dvě sto dolarovky, které jsem obsluze podala výměnou za alkohol. "Díky, ty drobný si nechte." Řekla jsem a jemně jsem pokývala hlavou. Tenhle barman mě znal, a už mi nejednou zachránil zadek. A tak věděl, že teď přijde něco, po čem bude muset dělat že mě nezná. "Jasný slečno, hezký večer přeji." Velká výhoda tohodle pajzlu byla, že jsem znala většinu okolí. Nebála jsem se tedy kamer tady ani na ulicích kolem. A hlavně jsem věděla kteří štamgasti jsou tady stálí, a kteří jsou tu jen zbloudilci. Momentálně tu už zbyla jen banda opilců co pořádně ani nevnímala, a několik lidí co si nás všímali jen krajně a nejspíše tu byli poprvé. Ten zápach k nim asi nedošel..jaký štěstí. 
Levačkou jsem se zapřela o bar a koukla před sebe. Vzala jsem si sklenici a podržela ji ukazovákem a palcem, pak jsem si ji přiložila ke spodnímu rtu a rychle tam panáka kopnula.
Ghoul mluvil..a zněl fakt nasraně, a já se mu nedivím. A dokonce jsem mu to co říkal i věřila.
Jemně jsem se pootočila na levou stranu a vyhlídla jsem si železný stůl. Zaměřila jsem se na něj svojí schopností a pak jsem se pomalu nadechla. Taak jo..
Přivřela jsem oči, a pak jsem za použití telekineze mrsknula stůl zezadu proti dívce, ve snaze srazit jí na zem. Uslyšela jsem hodně nepěkný, tupý zvuk co mi přišel jako něco co by bylo slyšet při pádu železné popelnice, počemž jsem se otočila a "nechápavě" se podívala na to nadělení. "Tak tady nebudu.." Prohodila jsem a svižnou chůzí šla ke dveřím. 

"Věř mi, že mě cítili i lidi co si mysleli že o čich přišli." Odpověděl jsem jí s povzdechem. Bylo mi jasný, že tuhle příhodu si budu vyžírat ještě setsakramentsky dlouho. I když mě to sralo, byl jsem s tím smířený a hodlal jsem si ze sebe taky umět udělat srandu. 
Trinity si na moji odpověď vymyslela zase něco úplně jinýho. Klasická ženská. Nehádej se se ženou, proč? Protože do píči v životě nevyhraješ. Zavrtěl jsem hlavou a na znak rezignace jsem mávl rukou. 
Snažil jsem se dát nějak dokupy nějaký postup plánu, něco jak to tu ještě dojet tak jak je potřeba. Konečně to vypadalo, že se Trinity uklidňuje. 
Pak už přišel moment kdy zaútočila a toho smrada, a probodla mu ruku sklenicí. Já jsem se raději stáhnul stranou, protože s Trinity nebyla pořádně řeč když byla nasraná. 
Opřel jsem se vedle toho německýho mamrda a začal jsem si od něj brát popcorn, na což prakticky nijak nezareagoval. "Nic jsem se nedozvěděl, že jsem úplně k ničemu, nedošel bych ani na svůj pohřeb a asi si kvůli ní mám založit instáč..a taky to, že bodat civily je fajn." Zavrtěl jsem hlavou a narval jsem si do huby hrst popcornu a nasraně se díval před sebe. 
Hnusák začal mluvit, a zněl fakt, ale fakt hodně nasraně. Aby toho nebylo málo, byl fakt hodně urážlivej. Přemýšlel jsem, jestli jít něco udělat nebo nechat Trinity být. Protože ...i kdybych tam došel a tomu zmrdovi namlátil tolik že by chcal krev, a donutil ho omluvit se jí...TAK BUDU KURVA TEN ŠPATNEJ, PROTOŽE ONA JE NEZÁVISLÁ A SILNÁ ŽENA. A když se na to vyjebu...tak bude zase nasraná, protože jsem JÍ V TOM NECHAL. Tohle bylo jako hádka s ní..prostě nevyhraješ. A tak jsem si vzal další hrstku popcornu a dal ji do pusy. Pak jsem se ale popcornem málem zadusil. Protože jsem viděl co se schovává pod jeho maskou. "Něco tak nechutnýho jsem ještě neviděl..Jakto že žije?!" Než jsem to vůbec dořekl, proletěl mi před nosem stůl, který se pak rozsekal o něco na mojí levé straně. Co mi to přefrnklo přes nos..?? 

Triny vo svojej policajnej kariére zažila už naozaj všetko, bola zvyknutá na nadržaných feťáckych zmrdov, ktorý sa hrali na frajerov, ojeli všetko čo sa hýbalo a potom svoje obete nechutne vraždili. Hlavne kvôli takýmto vymletým mozgom vstúpila aj do inkvizície, pretože oficiálnou cestou sa na súde nikdy nič nevyriešilo. Nadprirodzených bolo treba nekompromisne likvidovať! Tento smraďoch by však vyhral rebríček persona non grata, čo v preklade znamenalo nežiadúca osoba v tomto prípade hlavne pre svoj neskutočný zápach. Vôbec nemala v pláne mu ukazovať svoj odznak a pred všetkými odhaliť svoju totožnosť aj keby jej ten skurvenec neveril. Potrebovala ho len “pritlačiť k múru“, troška sa mu povyhrážať ako “zlej polda“, aby sa priznal k svojej zvrátenej rase. Išlo to až prekvapivo easy, pretože jej tam spustil proslov, ktorý bol hádam dlhší ako jeho posranej život. Klasické vyhrážky od bastarda, ktorého by najradšej rozpárala mačetou a hodila do vysoko toxickej žieraviny. Avšak keď si zložil masku naskytol sa jej priam dychberúci pohľad, pretože sa tomu sráčovi doslova roztekala tvár, držala pokope asi len nejakou silou vôle. Niektoré časti už ani neboli na svojom mieste až mala pocit, že mu z úst vyliezajú červíky. Tomuto by už nepomohla ani plastika. Chcela mu nakopať prdel, ale mala odpor sa ho čo i len dotknúť. Ešte dostane kurwa lepru! Reflexívne od neho odskočila na stranu keď v tom ju len o pár centimetrov minul nejaký železný stôl, ktorý nakoniec letel jeho smerom. Bolo otázne či to chudák rozdýcha, ale jeho zbytky zoškrabávať nebude. “Já sa na to asi vyseru a odídem do výsluhového dôchodku..“ Povedala viac menej pre seba a pobrala sa k tým dvom NIČNEROBIACIM kolegom, ktorý to dúfam ASPOŇ celé sledovali. “Kto to do piči bol?! Kto hodil ten pojebaný stôl?“ Ak to neboli oni dvaja, tak ten zakuklenec mal nejakých komplicov. Trinity rýchlo začala mapovať okolie kto sa rozbehol ku dverám ako prvý. “Slečna pri tých dverách, môžete na slovíčko?!“ Zakričala, pričom sa k nej ostražito približovala s rukou na svojej búchačke.

Pobaveně sleduju dění, ale cítím, že se to začíná komplikovat. Zaira se tváří klidně, ale i ona má tušení, že něco není v pořádku. Když se mě zeptá, jestli bychom se měli mít na pozoru, lehce přikývnu, oči stále upřené na ženu u stolu. "Jestli, nechcem romaticky zdechnout po boku. Měli bychom se mít na pozoru." Potichu jsem ironicky dodal, i když na ironii teď nebyl asi moc prostor. Ta nabroušená ženská působí moc jistě, a to není dobrý znamení. Musí mít nějakou páku. Zaira zmíní inkvizici a cítím, jak napětí stoupá. Moje ruka se trochu stáhne, jak mi dojde, co to znamená. Ghoul, inkvizice... tohle není jenom nějaká pouliční šarvátka. Ona má pravdu. Pokud se tohle zvrtne, můžeme mít větší problém než jen nějakou pošahanou ženskou v baru. Šeptám ji. "Fízl nebo ne, je jedno, jestli vytáhla odznak. Něco tady smrdí, a tím teď nemyslím toho zakuklence." Přeměřím si všechny v místnosti, cítím, jak ve mně roste ostražitost. Zaira šeptá jen pro moje uši a já jí naslouchám. Když se zmíní o tom, že bychom ho měli dostat pryč, nejistě přikývnu jejímu plánu. "Fajn, vezmu ho. Dávej na sebe pozor." Sleduju, jak se Zaira zvedá, zatímco mě pohladila po tváři. Potichu jsem jí pošeptal. "Jestli se nevynoříš hned za náma… běžím zpátky. Jasný?" Působí přesvědčivě, ví co má dělat. Jemně si urovnám kabát, ze stolu beru svoje cíga a zapalovač, zatímco se Zaira soustředí na železný stůl. Vidím, jak přivírá oči a její mysl se zaměřuje na cíl. Stůl se pomalu zvedá. Připravím se na signál. Už z toho nejde vyjít jinak, stůl letí zezadu proti ženský, která nemá tušení, co se děje. Stačí okamžik, vyskakuju z místa, ladně rychle obcházím stůl a mířím ke ghoulovi. Teď už není cesty zpět. Řekl jsem si pod nosem. Když ho popadnu v okamžiku překvapení, podívám se na ten jeho nechutnej ksicht. Já se z ní poseru… ona hodí stolem, a já mám tahat znetvořenýho smradlavce. Cítím jeho nechutně měkký rameno a táhnu ho směrem ke schodům. "Polez sakra." Zavrčím potichu na něj. Při útěku se dívám, jestli má Zaira všechno pod kontrolou. "Nezkoušej žádnou blbost, akorát tě chcem dostat ven." Řekl jsem mírným hlasem. Prostrčil jsem ho přes dveře a podíval se na situaci uvnitř. Jestli jí někdo z nich jenom rozcůchá vlasy… tak tady začnou zasraný jatka. Pomyslel jsem si naštvaně a potichu na něho promluvil. "Tady dole na ulici stojí černej pickup… vlezeš si na korbu, jelikož nevoníš zrovna nejlíp… nic proti." Moje upřímnost byla teď asi to nejmenší, co ho sralo. Pomaleji jsme běželi k autu, nechtěl jsem ho moc tahat, nerad bych z něho ještě udělal mrzáka. "Tak šup… na korbu chlape, hodíme tě o pár bloků dál a můžeš pak po svejch." Stoupl jsem si pozorně ke dveřím spolujezdce a nedočkavě čekám na Zai.

Její reakce mě překvapila. Bylo mi jasné, že má u sebe kvér, protože ať už byla u policie, nebo se za poldu jen vydávala, tak i tak k tomu člověk potřebuje pistol. Čekal jsem že tu bouchačku vytáhne a vyprázdní do mě celej zásobník. To se ale nestalo, darovala mi jen jeden nenávistný pohled a poté se uhnula a obrátila svoji pozornost na někoho u baru. Jakmile změnila pozici, ve výhledu se místo její duté palice, objevil kovový stůl a letěl přímo na mě! Instinktivně jsem dal ruce před sebe, stůl jsem zachytil a jeho pohyb přesměroval dolu. Jak dopadl, rozbil dřevěný stůl u které jsem stál a s bouchnutím dopadl na zem. Všiml jsem si, jak se má leva ruka ohla na divném místě. Super, další loket jsem si vždy přál.
Potom se vše seběhl nějak rychle, než jsem stihl pobrat co se to děje vyřítila se na mě jedna z těch potvor a táhla mě ven z baru. Ani jsem se nezmohl na odpor, vypadalo to, že jsme na jedné lodi. Nechal jsem se vytáhnou z baru a jediné na co jsem se zmohl bylo “Víš že z mýho pohledu nejvíc smrdíš zrovna ty?” Poté jsem se zastavili u nějakého pickupu a já skočil na korbu a lehl si na její dno.

Thomas si stál za tím, že jestli nevylezu tak pro mě dojde. Whatever, bude to v pohodě. 
Došla jsem k baru a mezitím co tam po sobě ghoul a fake SHPD ječeli, jsem si dala panáka na posilněnou, a podplatila jsem barmaníka.
Když jsem švihnula stolem a otočila jsem se abych co nejrychleji odešla, uvědomila jsem si že jsem minula - ženská totiž stála a čuměla kolem sebe. Inu, co už. 
Přidala jsem do kroku a naprosto ignorovala nějaký volání k mojí osobě, na ní jsem se ani nepodívala. Střelila po mně, ale svá zranění jsem si neuvědomila díky míře adrenalinu co jsem v sobě měla. Ze tří bodů na zádech se mi ale postupně  rozlézalo teplo do zbytku těla.
Každopádně jsem proběhla dveřmi, které jsem za sebou a bouchnutím zavřela a za použití telekineze jsem zamknula zámek v nich. Věděla jsem, že mi to nedá moc času, ale rozhodně to bude lepší než nic. 
Pak už jsem se dala do sprintu, k "mému" pickupu v u kterého stál Thomas. 
Za běhu jsem vyhrabala z kapsy klíče, zmáčkla na nich tlačítko pro dálkové odemčení a auto tak odemknula. "Nasedej, nasedej!!" Houkla jsem na Thomase, když jsem obíhala kapotu zepředu. Otevřela jsem dveře, vlezla dovnitř a rychle vsunula klíče do zapalování abych auto nastartovala. Motor zavrněl jako spokojené kotě. Až mi bylo líto, že po tomhle se ho budu muset zbavit. Na druhou stranu se určitě bdzy dostanu k nějakému dalšímu autu. Záleží kdy mi kdo dodá další oběť kvůli vzkříšení někoho jiného.
Kašlala jsem na pásy, museli jsme odtamtud pryč co nejdříve. 
V duchu jsem si sesumírovala trasu kterou zmizíme, a nakonec jsem se rozhodla vzít to rychle přes louky směrem na San Hillesh. 
Zařadila jsem a sešlápla jsem plyn na podlahu. Auto se rozhrabalo, pak se prudce rozjelo kupředu. Já ale ihned zatočila abych se dostala na silnici do industriální části Minew. 

Začalo se to tu zvrtávat. Přes nos mi přeletěl stůl, a ten se řítil směrem k Trinity. Ta naštěstí akorát couvnula, a stůl se málem rozprsknul o toho nechuťáka..kterej stolek ale srazil pod sebe, a rozjebal tím dřevěnej stolek pod sebou. Asi bych se i choval překvapeně, ale odobný případy jsem viděl už několikrát. 
Sáhl jsem pod bundu, vytáhl jsem pistoli a pevně ji chytil oběma rukama. Pak jsem jí namířil na tu trojici co utíkala. Někdo tady definitivně nebyl člověk. A já sázel nejen na toho chlapa s rozteklým ksichtem. "Stát!" Zařval jsem, a sledoval jsem jak i přes upozornění a Trinitin pokyn utíkali dál. Zamířil jsem níže a dvakrát vystřelil na nohy posledního utíkajícího.
Dveře se zabouchnuly a já se rozeběhl k nim, zbraň jsem podržel v levé ruce, pravačkou jsem vzal za kliku. Nechápavě jsem pozvedl obočí a podíval se na Trinity. "Zamčeno!...Jsi v pohodě?!" Houkl jsem na ní a uložil zbraň do pouzdra pod rukou, pak jsem otočil pozornost na barmana a němčoura. "Dostaň z něj klíč!" Křikl jsem na ně, pak jsem se podíval na dveře, udělal jsem krok zpět a vší silou jsem kopl do dveří vedle zámku. Už po prvním kopnutí jsem ale cítil, že jsou sakra pevné a tak to takhle nepůjde. A jelikož jsem věděl, že nejsme v nějakým divným filmu tak jsem se ani nesnažil prostřelit zámek. Akorát bysme ho zablokovali úplně. 
Když jsem se koukl zpět k baru, viděl jsem jen jak rozklepanej barman probírá klíčky, a ve finále natahuje ruku s jedním před sebe. Seběhl jsem dolů, máchl rukou a sebral klíček co mi podal, pak jsem se vrátil ke dveřím a odemkl je. 
Rychle jsem dveře rozrazil ven, pak jsem vyběhl a koukl kolem. Viděl jsem jak o ulici níže mizí černý pickup v zatáčce. "Ujíždí nám." Oznámil jsem a zamračil jsem se, pak jsem se podíval na Trinity a čekal co udělá, protože nahánět je v mojí káře by byla ultimátní píčovina. 

Trinity mala jediné šťastie, že ten perverzný hajzel po zložení masky vyzeral tak špatne, že v prvom momente od neho reflexívne odskočila. Mala predsa ešte nejaký ten pud sebazáchovy. Najradšej by ho vykastrovala, ale ten letiaci železný stôl ju predbehol. Bolo to sakra o milimeter a schytala by to rovno do chrbta. Stačilo naozaj málo, aby skončila omráčená na jeho klíne a to by sa tomu hajzlovi ešte líbilo. Mal všetky známky ghoula, ale s nejakou zvyšnou mozgovou kôrou. Keď ich pred rokom nemŕtvi napadli na základni, bolo to skôr chodiace stádo bez mozgu pod vedením nejakého nekromana. Myslela si, že ten ťažký stôl ho zrámuje, ale on akoby nič ho jedným ťahom ruky presmeroval na ten drevený, ktorý sa rozjebal na triesky. Potom sa to zbehlo strašne rýchlo, zatiaľ čo sledovala ženu pri dverách, ďalší z jeho komplicov zdrapil ghoula s vykĺbenou rukou a utekal s ním von. Trinity už neváhala, vytiahla zbraň a spolu s Benjim po nich začala strieľať až nakoniec im zabuchli dvere pred nosom. Tí zmrdi to ešte aj zamkli. Benji sa jej prekvapivo spýtal či je v poriadku. “Budem v pohode keď ich dostaneme!“ Povedala zvýšeným hlasom a sledovala ho ako sa snažil vykopnúť dvere. Kým hľadali kľúč, Trinity mala chuť do toho napáliť, ale zrejme by tomu veľmi nepomohla. Konečne cvakol zámok a dvere sa otvorili. S glockom v ruke vybehla spolu so svojím kolegom. Chcela im prestreliť pneumatiky, ale už boli doprdele ďaleko v zákrute. Neriešila naháňačku ich vlastnými autami, ktoré mali po všetkých tých akciách vhodné skôr do šrotu. “Ja vidím, nie som slepá.“ Nestrácala čas zbytočným vykecávaním a hneď využila svoju premenu na havrana. Horšie bolo, že jej tam zostalo všetko oblečenie so zbraňami aj so spodným prádlom. Letela ich smerom, aby mohla zaostriť aspoň na evidenčné číslo vozidla. Potom sa vrátila späť za roh budovy do tmavej uličky, aby ju nikto nevidel. “Mohol by si mi podať tie veci.. ehm prosím?“ Potrebovala si urýchlene zavolať na stanicu a vyhlásiť pátranie po podozrivom vozidle.             

Když Zaira běží k pickupu, okamžitě jedu naplno. Jakmile cvaknou zámky a auto je odemčeno, naskočím dovnitř a zabouchnu za sebou dveře. Neztrácíme ani vteřinu. Zaira bleskově vklouzne za volant, já sotva chytnu madlo nad oknem, a už vyrážíme. Pickup se rozjede s takovou razancí, že mě to na moment zatlačí do sedačky. Motor zavrčí a my okamžitě zmizíme v temnotě nočního města. Cítím, jak se auto dostává do vyšších otáček, zvuk mi připomíná, že v takových situacích si nemůžeme dovolit chyby. Lehce se usadím pohodlněji a dívám se dopředu na silnici, která před námi ubíhá rychleji, než bych čekal. "Kam máme namířeno?" Zeptám se po chvíli, ale moje otázka je spíš formální. Doufal jsem, že má nějakej plán. Uchopím madlo pevněji, když pickup svižně nabere zatáčku. "Po tomhle incidentu budeme nejspíš žhavá stopa..." Dodám, trochu s vážnějším hlasem. Ohlédnu se na ni, jak s naprostou jistotou ovládá volant, pohled soustředěný na cestu před sebou. Podívám se zpátky do zpětného zrcátka, jen abych zkontroloval situaci vzadu. Můj pohled padne na našeho nešikovného pasažéra na korbě. "Snad se ten nešika udrží." Prohodím pobaveně. "Jeho rozpadlej ksicht by asi nevydržel pád na asfalt." Nemůžu si pomoct, musím se usmát. Tahle situace má svůj tragikomický šmrnc, i když nám jde možná o kejhák. Zaira s naprostou přesností kličkuje mezi provozem a vyhýbá se možným překážkám. Jak míříme dál do noci, cítím, že její jízda není náhodná. Má plán, a já se jí rozhodl důvěřovat. Podíval jsem se na silnici před námi, když se začínáme blížit k industriální části města. Místo, kam většina lidí nevkročí, a přitom je to ideální skrýš pro někoho, kdo se potřebuje ztratit. V dálce už vidím stíny vysokých ocelových konstrukcí a opuštěných továrních hal, které se vynořují z mlhy. "San Hillesh?" Hádám polohlasem, když se začínáme dostávat blíž. Je to perfektní úkryt, pokud nás někdo bude chtít najít, tady se jim to rozhodně nepovede. "Snad to tady znáš… Já jsem tu snad poprvý."

Trinity si trvala za tím, že jí nic není, a tak jsem se věnoval práci. Konečně jsme se dostali ven, ale neměli jsme moc šancí dávno odjížděli. Trinity vyběhla ven, mířila na auto..ale i ona věděla, že už nic nezmůže. Ještě si dovolila být nepříjemná na mě, za to že jsem řekl to co bylo očividné. Nekomentoval jsem její reakci, a jen jsem zajistil pistoli a dal ji do pouzdra. Ona se přeměnila, vymotala z oblečení a letěla pryč, já jsem se šel raději podívat ještě kolem baru. 
Když jsem stál za budovou a obhlížel jsem okolí, začalo najednou hustě pršet. Trochu jsem se nad tím ušklíbl, koukl za sebe a prošel zadním vchodem dovnitř do baru, pak do lokálu, a ignorujíc pohledy staffu jsem prošel ke dveřím. Až tam jsem si všimnul promočených šatů na zemi a došlo mi. že Trinity okoulněla asi až moc dlouho. Povzdechl jsem si a sklonil se, a přemýšlel co s tím, když se zpoza rohu ozvala Trinity. "To je poprvní co tě slyším prosit." Usmál jsem se a pomalu se zvedl.
"Máš to všechno promočený..." Oznámil jsem jí s povzdechem, pak jsem si z ramen stáhl bundu a natáhl ruku za roh. "Hoď si ji přes sebe..mělo by ti to zakrýt i p..všechno." Kývl jsem a když přebrala bundu, sehl jsem se pro promočené šaty, které momentálně stály v kaluži vody, a kolem plavalo pár vajglů. Sebral jsem to, zvedl a koukl na Trinity. "Eh....donesu ti na to igelitku?" Zeptal jsem se jí. 
Sám jsem už byl úplně prochcanej, bílá látka trička se mi lepila na kůži, vlasy jsem měl mokré, z popruhu se zbraní chcala voda. Tak jsme na tom byli oba podobně blbě. 
Pak mi došlo, že bych měl mít v kapse pytlík ve kterém jsem měl nákup včera. Sáhl jsem do kapsy, pytlík protřepl a oblečení nasoukal do pytlíku, ten jsem jí pak podal.

Tá akcia skončila totálnym fiaskom. Nielenže im zdrhli, ale pri prenasledovaní dokonca stratila veškeré oblečene, ktoré skončilo buhví kde. V tom adrenalíne si to uvedomila až keď sa premenila naspäť do ľudskej podoby v temnej uličke za rohom budovy. Bol tam nejaký novinový papier, ale pri všetkých démonoch začalo dokonca liať. Žeby zasraná karma? Tentoraz sa vôbec necítila taká nezávislá bez oblečenia a svojich zbraní. Nemala v pláne tam pobehovať nahá, to by radšej chodila zvyšok života po kanáloch. Radšej bola schovaná za stenou, pričom po nej stekali kvapky studeného dažďa. Po tomto záťahu bude ešte aj nachcípaná! Táto situácia si bohužiaľ vyžadovala nevyhnutné, preto jej nič nezostávalo len požiadať Benjiho o pomoc. Nad jeho poznámkou o prosení.. nepatrne prekrútila očami. Ani mu nemusela vidieť do tváre a hneď si predstavila jeho škodoradostný úsmev. Následne však počula ako si rozopol bundu a natiahol k nej ruku. Zamračila sa keď povedal p.. ale potom sa opravil. “Tak díky..“ Aspoň sa nesprával ako nejaký nadržaný puberťák. Popravde nečakala od neho takéto gesto a bolo to lepšie ako jej oblečko, ktoré bolo v tom lejaku totálne nepoužiteľné. Automaticky si na seba obliekla jeho bundu, ktorú si zapla až dohora. Našťastie bola väčšia takže jej bola akurát pod zadok. Bez spodného prádla sa však na verejnosti cítila skôr ako nejaký exhibicionista, ktorému stačí stiahnuť len zips. Divná predstava. Vlasy mala úplne mokré, preto si ich rozpustila z copu a tie nepoddajné vlasy prehrabla rukou. Keď konečne vyšla spoza rohu.. Benji nebol na tom o nič lepšie, pretože kvôli nej stál na tom daždi. Dokonca jej obetoval svoju bundu? Popritom si všimla jeho vypracované telo, ktoré sa mu lepilo na biele tričko. "Benji si samé prekvapenie.." Povedala s miernym úsmevom, ale radšej sa vrátila späť do reality. Prevzala si pytlík s jej vecami, ktoré nielenže boli premočené ale aj divne páchli. S veľkou nechuťou sa snažila v ňom vyloviť aspoň mobil, doklady, odznak a svoju policajnú búchačku. Mobil bol našťastie vodotesný, ale keď si do ruky prechytila svoju zbraň, vytekala z nej prebytočná voda. Náboje možná boli v cajku, ale skôr to vyzeralo ako vodná pištoľka. Keby skúsila vystreliť, určite by hrozilo roztrhnutie hlavne. “Ale tvoja smola je nákazlivá..“ Pokrútila hlavou a vyhrabala aspoň svoju ostrú dýku s obojstrannou čepeľou a rukoväťou v tvare hada vyrobenej na zákazku, ktorá mala pre ňu osobnú hodnotu. Strčila si všetko do vrecka a zvyšok vyhodila do koša. To prádlo si teraz aj tak nebude sušiť niekde na bare a s tým pytlíkom by vyzerala ako bezdomovec. Aj keď teraz by mohla ísť jedine šľapať chodník a nie naháňať nadprirodzených. Vošla do baru, pričom potiahla aj Benjamina, aby nestál celý čas na tom daždi. Vytočila rýchlu voľbu a priložila si mobil k uchu. Z vtáčej perspektívy zistila celkom dostatočné informácie, len či to za tieto problémy vôbec stalo? “Kód 3059, podporučíčka Shadeová, chcem nahlásiť pátranie po troch podozrivých osobách na tmavom Pick-upe smerujúcom do San Hillesh. Žena s tmavými vlasmi a dvaja muži, pričom jeden z nich je značne poznačený na tvári. Evidenčné číslo vozidla CDN 669AO. Sú nebezpeční, takže postupujte opatrne v rámci zabezpečenia civilistov a okolia. O pohybe a ďalšom postupe ma informujte.“ Zložila telefón, ktorý si vložila do druhého vrecka. Najradšej by tých hajzlov hneď teraz osobne išla hľadať, ale v takomto stave to bolo neprijateľné. Rezignovane prešla smerom ku baru, kde si ešte ani nič neobjednala a už jej barman vystavil účet s popcornom a nejakým pitím. “To si snáď deláte srandu, ne?“ Pozrela sa vyčítavo najskôr na jedného a potom na druhého kolegu. Okrem toho jej peniaze skončili premáčané v oblečení niekde v koši.

Předal jsem jí přes roh moji bundu, a až když jsem si byl jist, že je oblečená tak jsem vylezl zpoza rohu i já. 
Neuniklo mi, že si mě letmo prohlédla, a pobaveně jsem se v reakci na to usmál. Nic jsem ale neodpověděl. 
Dal jsem jí její oblečení v tašce, což vyřešila poměrně vtipně - vzala si důležité věci a tašku kterou jsem tak snažně hledal hodila i s jejím ošacením do koše. "No, dnešek byl fakt hluboce na hovno." Odpověděl jsem jí se souhlasným podtónem. 
Zvedl jsem ruce a jemně natáhl tričko, pak jsem ho pustil a nechal přilehnout zpět k tělu. Pocit mokrých hadrů nalepených na těle mi nebyl vůbec příjemný, ale co nadělám. 
Trinity mezitím prošla kolem mě, chytila mě za paži a vtáhla mě do baru taky. Jakmile jsme tam vešli, začala se pod náma dělat menší kaluž z vody, která nám odkapávala z vlasů a šat. 
Přesunul jsemsek baru, vzal jsem němčourovi hrstku popcornu a nacpal si ho do huby, pak jsem začal přežvykovat. Trinity mezitím vyhlásila pátračku. Stejně jsem si myslel, že najdou maximálně tak to auto a tím to bude hasnout. 
Přemýšlel jsem, že si objednám ještě nějaký pití, protože to teď bylo vyžadovaný. Pootočil jsem se na barmana a chtěl jsem promluvit, ale ten už podsouval Trinity papír s účtem a vysvětloval, že to je za nás všechny. Nechápavě jsem zvedl obočí, podíval jsem se na barmana a zavrtěl hlavou. "Vypadám, že nemám na vlastní pití, že to cpeš ženský?" Zeptal jsem se a zhrzele si odfrkl. Pak jsem vytáhl z kapsy peněženku a chtěl jsem z ní vyndat nějaké peníze. Zjistil jsem ale, že jediná moje bankovka je padesáti dolarovka. Zamračil jsem se, vytáhl ji a podal obsluze. "Mnom..tak to zatáhnu takhle.." Řekl jsem a chystal jsem se objednat vodku nebo něco takového. Pak mi ale došlo, že na mě venku čeká moje popelnice. "A dejte mi lahev tonicu." Zamrmlal jsem nakonec rezignovaným tonem.