Fantasy World / Ostatní hry / Alice&Victor / Strana 2
Alice&Victor -
Schválně do něj rejpala, protože věděla, že ho ten včerejšek zasáhnul po všech stránkách. Nejen fyzické, ale i psychické. Zmínil se o tom, že by jí rád mučil a týral, což se jí líbilo tak, že by ho to snad i dovolila udělat. Kdyby ovšem nedošlo k té části, kdy ji nechá hladovět. Upíří hlad byl něco příšerného a bolestivého. Nakráčel si k nim nemrtvý, který měl vyděsit Victora a připomenout mu, co všechno by se mu mohlo stát. Ta představa byla odporná a rozhodně zajímavá. Dal jí najevo, že tohle nechce. Byl zahlcený panikou, stresem a strachem ačkoliv se držel. Cítila to z něj stejně jako to, jak mu bušilo srdce. Neustále se ho dotýkala na těle a doufala, že to s ním něco udělá. Nad jeho poznámkou, kterou přinesl nepromyšleně se rozesmála a dala mu letmý pohlavek. ,, Za koho mě máš ?" Pochopila hned, co měla jeho otázka znamenat, jenže takhle to nebylo. K něčemu takovému by se nesnížila. Ne když kolem sebe měla tolik hezkých živých mužů. Uvolnil se ve chvíli, kdy mrtvý muž zmizel z dohledu a odkráčel do svý hnilobný kobky, kde čekal na rozkazy své paní. Byl to báječný žert, který nejen pobavil, ale taky splnil svůj účel. Vic jí nastavil krk a Alice z něj začala pít. S každým douškem z něj vyprchávala síla. Pokaždé, když se mu zrychlil tep, vzala si víc a to ho zabolelo, protože do něj tesáky zakousla hlouběji. Nemohla mu odolat a nekontrolovala se. Od bezvědomí ho dělil jen kousek a Alice vycítila jak mu slábnul puls, byla nasycená a i když chtěla mnohem víc, nechala toho, aby ho náhodou nezabila. Vnímala by to jako škodu a musela by si hledat někoho jiného. Byla jeho chutí natolik omámená a vzrušená, že zatoužila po jeho těle. Posadila se na něj, dráždila ho a líbala. Nebránil se jí a naopak se jí podvolil. Cítila jak je najednou plný života a nedávalo to smysl. Chtěla se ho zmocnit, jenže bez toho aby se vzrušil to nešlo. Mohla mu něco dát, nebo ho třeba očarovat, ale to si vážně musela pořád něco vynucovat ? Začalo jí zajímat, jak je možné, že byl tak vitální. Odtáhla se od něj a přes její nadržený výraz jí přelétl stín. Byl zahojený. Zvedla bradu a přísně se na něj podívala. ,, Ty máš regeneraci ?" Už předtím si všimla, že jeho zranění vypadala lépe, ale tentokrát to bylo evidentní. Mohlo to patřit k jeho dovednostem, ale taky mohl být inkvizitor. Tohle byla ta úplně nejposlednější možnost, protože nadpřirozený inkvizitor byl zkrátka blbost ve své podstatě. -
Čekal jsem od ní hodně, ale že by oživila mrtvolu a postarala se o to, abych s ní měl sex, bylo vážně přes čáru. Bylo to zvrácené a nechutné, ale to bylo přesně to co chtěla. Byla šílená a já už pomalu zapomínal proč tu takhle vlastně trpím. Noc, při které mě nabídla ostatním jako hračku, mě zasáhla jak fyzicky tak psychicky a ona si to plně uvědomovala. Byla chytrá a dokázala si obstarat co chtěla. Dal jsem jí najevo, že sex vážně nechci a nějak jsem se nemohl uklidnit a přenést přes to co jsem viděl. Hlavně jsem ani nechápal jak může něco takového fungovat. Pořád se mě dotýkala, tiskla se na mě, ale mé tělo nedokázalo v tom co prožívalo reagovat. Má poznámka jí rozesmála a taky mi přiletěl pohlavek. Za jiné situace bych se smál dávno s ní, ale teď jsem se mohl smát tak maximálně v hlavě. Byl jsem rád že má aspoň smysl pro humor a nestáhla mě už z kůže. Na její otázku jsem ale neodpověděl, protože by žádná odpověď nebyla bezpečná. Mrtvý muž se nakonec odebral pryč a mě se částečně ulevilo. Pak už jsem jí nechal se na mě krmit. Zcela dobrovolně jsem se jí nabídl, abych se vyhl špatnostem, které na mě plánovala. Pila s chutí a nenasytně, spolu s krví mě zbavovala taky síly a každé zrychlení mého srdce vyústilo v ještě větší bolest, když do mě zaryla tesáky ještě víc. Začal jsem se ztrácet, puls slábnul a já se blížil smrti. Chtěla si užít a byla nadržená, takže si na mě sedla a dráždila mě. Přidalo se k tomu i líbání a já věděl že když nezasáhnu, tak tu umřu. Použil jsem tedy regeneraci a pak se pokusil zastínit zahojené rány tím, že jsem spolupracoval a podvolil se. Jenže Alice se nakonec odtáhla. Nejspíš jí to došlo, nebo měla chuť na něco jiného, ale tak či onak, stejně by na to nejspíš přišla. Byla na to chytrá dost. Zvedla povýšeně hlavu a její přísný výraz mě soudil. Nemohl jsem říct že jí nemám, protože nebyla blbá, ani že jí mám, protože v tu chvíli by si dělala co by chtěla a mě by to stálo život, protože jsem regeneraci už vyčerpal. Zase mi srdce tlouklo jako o závod, protože tohle vědět neměla. "Částečnou." Řekl jsem opatrně a zíral jí omluvně do očí. Nevěděl jsem jak s tímhle vynaloží a nechtěl jsem se zase dívat na péro rozkládající se mrtvoly. -
Dělat si co chce, bylo její životní motto. Nechtěla se podřizovat ostatním a chtěla cítit svobodu ve svém vlastním rozhodování. Za celý život se nenechala nikým krotit a jediný kdo jí jakž takž držel na uzdě byl Dannym. Alice na něj v podstatě kašlala a i tak si dělala co chtěla, akorát tak, aby o tom moc nevěděl. Teď tady ale nebyl a ona měla volné pole působnosti. Když vystrašila Vica téměř k smrti, nebál se zažertoval a Alice se tomu zasmála. Mohla být sebezlejší, ale to neznamenalo, že nemá smysl pro humor. Navíc to nebyla nijak upjatá bytost. Držel se zpátky, protože se bál cokoliv říct a nikdy nemohl vědět, který spouštěč bude ten, který jí donutí mu ze života udělat peklo. Škoda, kdyby se víc uvolnil, všechno by pro něj bylo lepší a snazší. Nakonec jí sám nabídnul krk, když se k němu lísala. Jako poslušný otrok, který věděl jak se věci mají. Téměř ho vysála a to jak jí chutnal jí zároveň neuvěřitelně vzrušovalo. Jen tak tak se od něj odpojila a když si na něj sedla, aby ho mohla dráždit, dal jí vycházel vstříct. Možná protože sám chtěl, možná ze strachu, každopádně Alice respektovala všechny možnosti. Hlavně že to dělalo dobře jí. Zpozorněla v momentě, kdy jeho slabost a slabý puls, najednou dostal úplně jiný směr. Jako kdyby z něj snad nikdy nepila. Upoutalo to její pozornost a tak i když jí vycházel vstříct, přestala. Zeptala se ho jestli má regeneraci, protože bylo dobré vědět, že si k němu může dovolit mnohem víc. Zároveň musela být ostražitá, protože o něm defacto nic nevěděla. Odpověděl jí, že regenerace byla jen částečná, ale na její vkus dost váhal. ,, Připadá mi, že na to, že jsi jen magian jsi docela odolný.. touhle dobou všichni ostatní brečí a prosí o život, ale ty ne..." Oči byly přísné, ale usmívala se. Možná jí něco tajil, ale byla jen otázka času, než jí prozradí úplně všechno. Natáhla se ke koženému pouzdru a rozvázala kožený provázek. Položila ho na jeho hruď a rozmotala ho. Byly tak nejrůznější háky, šídla, bodáky a kleště a spoustu dalších drobných nástrojů. Posunula se na něm blíž. ,, Od čeho máš ty jizvy na rukách, můj drahý Victore ?" Seděla mu na hrudi, těsně pod krkem, ale nebyla tak těžká, aby měl pocit, že ho dusí. Mohl cítit jak voní její nadržený vlhký klín, který teď ale musel počkat. Vzala si kleště a chytila ho za palec. Chytla jimi jeho nehet a pousmála se na něj. Začala tahat. Mohla to udělat rychle, ano.. jenže pak by to nebyla taková zábava. Pomalu táhla, dokud se nehet nezačal oddělovat od masa na palci a od lůžka. Byla to strašná bolest a kdyby mu zlomila prst, zdaleka by to nebolelo tolik. Nakonec mu ho vyškubla a vzala si další prst. ,, Líbí se ti to ? Určitě je něco, co by jsi mi rád řekl.." Mluvila klidně a nevzrušeně. Chtěla ho tam mít, protože mu ráda působila bolest. Nebyl to takový uplakánek jako ostatní a měl výdrž, která mu byla jedině k dobru. Časem si uměla představit, že by mu třeba povolila ruce a nechala ho aby mučil on jí. Jenže tohle musela mít pod kontrolou.
-
Snažil jsem se dávat pozor na to co říkám. Musel jsem, jinak bych skončil někde u popelnic. Nakonec jsem se jí nabídl a ona to přijala se vším všudy. Krmila se a jelikož si brala hodně, začal jsem být dost na hraně. Když si toho sama všimla, přestala a místo toho si na mě sedla a začala si užívat. Byla plná touhy a vzrušení a chtěla sex, takže se snažila vyvolat ve mě nějakou reakci. Dráždila mě a líbala, zatímco jsem použil regeneraci. Podvolil jsem se jí a vycházel jí vstříc, jenže si toho stejně všimla. Odtáhla se a zeptala se. Byl jsem nucen jít s pravdou ven a tak jsem jí řekl že mám regeneraci, ale jen částečnou, jak tomu bylo doopravdy. Nemusela mi věřit a mohlo by mě to stát život. Co bylo horší, jediný kdo měl částečnou regeneraci byl inkvizitor. "Nerad se vzdávám bez boje." Řekl jsem jednoduše, nabírala podezření a já jí z toho musel odvést. Jenže pak přišel čas na pouzdro. Položila mi to na hruď a rozbalila to. Prohlédl jsem si nepříjemný arzenál a hlasitě polknul. Proč tam musely být i kleště? Obyčejný nástroj, který dokázal způsobit spoustu bolesti. Posunula se na mě blíž, seděla mi na hrudi dost blízko pod krkem. Mohl jsem normálně dýchat, i předtím, problém jsem měl jen potom co ze mě málem vysála duši... Zeptala se na jizvy na rukou a já se na ní trochu vyplašeně podíval. Vždy když jsem něco udělal špatně, hnala mě do kouta. "Tak různě..." Odpověděl jsem jednoduše. Samozřejmě že vzala kleště a pak mi s nimi chytila nehet na palci. Vzepřel jsem se, ale stejně na mě seděla, takže mě ještě vlastně přidržovala a vše tím komplikovala. "Vždyť jsem ti odpověděl!" Řekl jsem naléhavě, i když mi bylo jasné, že jí to vůbec nestačilo. Začala tahat a spolu s tím se ozýval můj křik. Ta bolest byla nesnesitelná, snažil jsem se dostat pryč, ale bez úspěchu. Tahala za nehet pomalu, byl to dobrý způsob mučení, ale ne pro oběť. Nakonec mi nehet vytrhla a vzala mi další prst. Bolest neustávala, ale křik zmizel...prozatím. Zeptala se jestli se mi to líbí a jestli bych jí rád něco neřekl, ale to už se mi v hlavě utvořil plán nebo minimálně protiútok. "Nemám ti co říct..." Řekl jsem naštvaně. V prstu mi tepalo z bolesti kterou mi způsobila. Bylo na čase jí ukázat, že i když mě má svázanýho, dokážu se bránit. Aspoň když je příležitost. Chtěl jsem jí potrestat. Jednu nohu jsem svěsil z okraje postele a volnou rukou si jednoduchým pohybem jednou omotal řetěz kolem ruky. Pak jsem vší silou zatáhl rukou a zabral nohou tak, abych jí shodil na zem a sebe taky. Beze mě by to totiž nešlo. Jenže já to čekal a tak jsem se na zemi ocitl nějak rozumně. Co Alice netušila bylo, že tím že seděla blízko mé hlavy si to pěkně posrala. Dopadla totiž na zem blíž řetězům. Nářadí dopadlo někam poblíž, jenže než se vzpamatovala, použil jsem schopnost, abych jí způsobil bolest tak jako předtím, když mě nechala pak v noci upírům. Úsilím a zapojením celého těla jsem jí dostal na dosah rukou. Přizvedl jsem jí tak aby seděla a jednou jsem jí omotal krk řetězem, protože na víc to nevyšlo, načež jsem zatáhl za oba konce a tak to držel. Pomocí toho jsem jí pak vytáhl na postel, což muselo být nepříjemné, protože jsem jí tahal přes okraj a nepolevoval se schopností a jen řetězem, který měla kolem krku, jsem jí dostával pomalu na postel. Sem tam to vypadalo že jí přelámu páteř a bylo by mi to jedno. Dostal jsem jí nahoru a tentokrát jsem si na ni obkročmo sedl já a řetěz držel tak, aby se škrtila. Schopnost už jsem nechal být, takže jí ukrutná bolest hlavy opustila. Ležela a já byl nad ní a i když jsem byl já ten přidělaný řetězy, teď jsem měl taky navrh.
-
Kdyby nepoužil regeneraci, všechno mohlo být v pořádku, jenže on ne. Bál se o svůj ničemný život, který ale Alice svým způsobem opatrovala, protože jí Victor vyhovoval. Regenerace byla ošemetná schopnost, protože ji disponovali především inkvizitoři, pokud to nebyla schopnost magiana. Jenže v rozsahu jakým jí použil, pochybovala o tom, že by to patřilo k jeho schopnosti působit bolest. ,, To ráda slyším, protože přímo zbožňuju, když je pro mě někdo výzvou.." odpověděla a rozbalila pouzdro. Bylo v něm spoustu roztomilých nástrojů a každý dokázal způsobit mnoho bolesti. Vybrala si kleště, protože jedna s největších bolestí, byla vytrhávání nehtů za živa. Posunula se na něm. ,, Jak různě ? Ubližuješ si ? Nebo jsi snad nešikovný zahradník ?" Zasmála se laškovně a zacvakala kleštěmi. Vzala mu nehet palce do kleští a když to udělala, zakřičel na ní, že jí přece odpověděl! ,, Máš pocit, že tvá odpověď byla dostatečná ?" Zeptala se ho a začala mu pomalu trhat nehet. Pro obyčejného člověka by to bylo náročné, protože nehet byl přirostlý pevně k masu, jenže Alice byla upír a i když nevypadala bůh ví jak silná, nedělalo jí to žádný problém. Victor křičel bolestí. Odhodila zakrvácený nehet na zem a vzala další. Tentokrát si nejspíš řekl, že křičet nebude. Už mohl vědět, co může čekat. Zeptala se ho, jestli by jí nechtěl něco říct, ale odpověděl jí, že není nic, co by ji řekl. Alicino podezření stoupalo a byla natolik zaujatá jeho osobou, že jí ani nenapadlo, že by se z toho mohl dostat. Snaha přežít a neprožít další bolest, ho donutila se bránit nejspíš jediným možným způsobem. Vyháknul se z oka na zdi svalil jí na zem. Nečekala to a než se mohla sebrat, ucítila znovu tu tolik známou bolest, kterou dokázal působit jen on a to svou schopností. Nože se jí zabodávaly do hlavy s tvrdou razancí . Přizvedl jí do sedu a omotal jí řetěz okolo krku. Kromě bolesti se jí ještě navíc nedostávalo vzduchu. Chytila se řetězu, kopala nohama, ale bolest jí příliš paralyzovala na to, aby řetězy přetrhla. Před očima měla mžitky, lapala po dechu a zároveň sténala bolestí. Tahal jí ze země přes okraj postele a natahoval jí páteř. I on dokázal vyvinout slušnou sílu, která ještě navíc byla poháněná silou přežít. Vytáhl jí a sedl si na ni. Bolest hlavy ustala, ale stále jí škrtil. Mnoho lidí se jí pokusilo zabít, dokonce i její učitel, ale nikdy to nebylo takové jako teď. Ten pocit byl nevyjádřitelný. Cítila vůči němu vztek, ale taky pokoru. Rty jí modraly a v očích jí praskla pod tlakem žilka. Mohla si na pomoc zavolat svého umrlce, který čekal na pokyn, ale neudělala to. Místo toho se mu dívala do tváře. Ani ona se nechtěla vzdát bez boje, ale chtěla mu tu chvilku dopřát. Natáhla k němu ruce a zapřela je o jeho hruď.
-
Kdybych nepoužil regeneraci, zemřel bych, ale taky jsem si to tím pěkně zavařil. Začalo jí docházet, že jsem asi neřekl celou pravdu. "Jen abys na to nedoplatila..." Poznamenal jsem, protože jí to jednou mohlo stát život, ne že by mi na ní záleželo. Rozbalila co si nechávala na dýl a odhalila nástroje na mučení. Vzala si kleště a posunula se na mě. Pousmál jsem se, když se zeptala znovu. "Sem tam se říznu nožem při vaření..." Řekl jsem pobaveně, ale dlouho mi to nevydrželo, protože měla v ruce kleště. Zacvakala s nimi, sevřela v nich můj nehet a já zoufale křikl, že jsem jí přece odpověděl, jenže mé odpovědi prostě nestačili. Začala mi nehet pomalu trhat a já řval bolestí, dokud ho nevyrvala úplně. Vzala druhý prst a chystala se na to samé, jenže já měl chuť vrátit ránu. Její podezření stoupalo a bylo to znát, ale zatím věděla hovno. Zahnala mě do kouta a já viděl příležitost k útoku. Vyhákl jsem se, shodil jsem jí na zem a začal jí mučit bolestí, abych měl víc času na to jí omotat krk řetězem a začít jí škrtit. Kopala nohama jakoby jí to mohlo pomoct a já poprvé ucítil vítězství a úlevu. Vše co jsem s ní zažil se v útoku promítalo. Všechna zlost kterou jsem k ní měl. Nemohla dýchat, bolest odváděla veškerou její pozornost a sténání mi momentálně dělalo vážně dobře. Zasloužila si to, zasloužila si mnohem víc. Vytáhl jsem jí přes okraj na postel, což muselo být bolestivé a tam si na ní sednul jako předtím ona na mě. Schopnost jsem nechal být, ale stále jsem jí škrtil. Měl jsem vítězství na dosah. Namodralé rty a prasklá žilka v oku nasvědčovaly tomu, že jsem odváděl dobrou práci a brzy bude po všem. Tedy ne tak úplně, byla upír, takže tohle bylo celkem málo, ale byl to začátek. "Jak se ti to líbí, hmm?" Zeptal jsem se nasraně a cuknutím zvětšil tlak vyvíjený na její krk. Tlačil jsem jí na postel a seděl na ní taky dost bezohledně, bylo mi to fuk. Natáhla ke mě ruce a zapřela je o mou hruď, ale to mě nemohlo zastavit. Povolil jsem řetěz a třikrát jsem jí dal pěstí do obličeje, načež mě napadlo co bych mohl udělat místo jejího škrcení. Otevřel jsem jí ústa a řetěz jí vložil do nich, pak jsem ho omotal kolem hlavy, jako ho měla předtím kolem krku a začal stejně tak tahat. Uvidíme jak si poradí s tímhle, možná jsem neměl upíří sílu, ale oddělit spodní čelist bych možná dokázal. Navíc jsem v sobě teď měl spoustu adrenalinu a pudu přežít.
-
,, Aha, když budeš hodný, mohl bys mi uvařit. Ráda se podívám na to, jaký jsi nešika.." pousmála se a začalo jeho trýznění. Řval bolestí a v očích měl mimo jiné i vztek. Mohl řvát jak chtěl a stejně by mu nikdo nepomohl, protože stejně jako nebylo nic slyšet zvenčí, nebylo ani zevnitř. Nehet zůstal ležet někde na zemi a když se pokusila o vytrhnutí dalšího, převezl jí. Dostal jí k zemi, kde jí škrtil a působil bolest hlavy, která byla naprosto šílená. Nemohla se soustředit a nemohla ani nic dělat. Ten zkurvenej sráč jí dostal. Vytáhl jí přes postel a Alice cítila, jak se jí natahují všechny obratle. Pak si na ní sednul a i když už jí hlava nebolela, dal jí škrtil. V očích měl šílenství spojené se vztekem a bylo to sexy, až na to, že to nemohla pořádně vnímat. Zeptal se jí jak se jí to líbí a oplácel jí tak stejnou mincí. Tlačil na ní a přestal jen ve chvíli, kdy ji několikrát udeřil do obličeje. Byla to chvíle, kdy se mohla nadechnout. Násilně jí rozevřel ústa a narval do nich ten hnusnej řetěz, kterej jí omotal kolem hlavy. Tlačil na ní a pokud by ho nechala, docela nehezky by jí zničil obličej. Teď už byla nasraná taky a evidentně netušil, jaké chyby se dopustil, když proti ní šel takovým ohavným způsobem. Chytila mu ruce za zápěstí a křížem je tlačila proti sobě, aby uvolnila stisk řetězu, jakmile povolil, posadila se a měla ho na svém klíně. Pokračovala dokud jeho paže nebyly křížem a dokud ji uvolněný řetěz nespadl zpátky na krk. Pustila mu ruku a tou svou mu z náramku na druhé vyškubla řetěz. Byl volný, ale to ona taky. Vycenila na něj tesáky a odstrčila ho tak, že se proletěl až ke zdi. ,, Seš zkurvenej inkvizitor! " Zařvala na něj a vstala. ,, Myslíš si, že se odsud dostaneš ?!" Zeptala se ho nasraně. ,, Řekni mi jedinej důvod, proč bych tě teď neměla zabít.." chraptěla, protože jí poškodil průdušnici a navíc jí bolela pusa z toho jak měla řetěz v ústech. ,, Vstaň a pojď za mnou." Řekla nekompromisně příkazem. Zavázala si župánek, protože si nezasloužil se na ni dívat.
-
Škrtil jsem jí a když jsem jí vytáhnul zpátky na postel, sedl jsem si na ní. Oplácel jsem jí to, co předtím dělala ona a stejně tak jsem se jí zeptal. Tlačil jsem na ní a pak přestal, abych jí mohl dát pěstí. Nakonec jsem jí silou rozevřel ústa a řetěz jí narval do pusy, načež jsem opakoval sevření. Věděl jsem že tomu ještě konec není, protože byla podstatně silnější a mohla se z toho lehce dostat, ale pro teď to pro mě bylo celkem uklidňující. Chytila mi ruce za zápěstí a začala mi je tlačit k sobě, aby se řetěz uvolnil. Šel jsem proti ní, i když jsem neměl šanci, protože jsem jí nechtěl pustit. Když se řetěz povolil, sedla si a pak se uvolnila. Řetěz přidělaný k náramku mi na jedné ruce utrhla a tudíž jsem byl volný, svým způsobem... Jenže to se mohlo zase změnit, takže jsem se dál snažil jít proti ní. Vycenila na mě tesáky a odstrčila mě tak, že jsem proletěl až ke stěně. Náraz byl tvrdý a bolestivý, slušně jsem se praštil do hlavy a to takovým způsobem, že se mi na okamžik zatmělo před očima. Jakmile jsem ale dopadl na zem, trochu nemotorně jsem se začal sbírat, abych jí nedal možnost zaútočit, i když co se týče vstávání byla rychlejší a mě to nešlo tak rychle jak jsem si představoval. Zařvala na mě že jsem inkvizitor a to bylo znamení, že je zle. Byla nasraná a díky svým schopnostem dost nebezpečná. O inkvizitorech asi nevěděla všechno, ale něco málo vědět mohla, takže jsem si musel dávat pozor. "Jo..." Odpověděl jsem na otázku, protože jsem věřil že se odsud dostanu živý a snažil se vypořádat s bolestí hlavy. Dostal jsem se na čtyři a při vstávání jsem se snažil hledat všechno, co by mohlo být použito jako zbraň. Nedaleko leželo pouzdro s nástroji, ale zatím jsem na to neupozorňoval. Chtěla vědět proč by mě neměla rovnou zabít a já se musel usmát, když jsem slyšel její hlas. Ublížil jsem jí a ukázal jí, že nejsem tak slabý jak si myslí. "Právě že bys mě měla zabít... Jenže sama nechceš." Řekl jsem sebejistě. Střílel jsem od boku, ale možná jsem se trefil. Jakmile řekla ať se zvednu a jdu za ní, částečně jsem se zvedl a potom co se mi zamotala hlava jsem šel zase k zemi, jen o kousek dál. Nebylo to protože bych to neustál, ale protože tam bylo pouzdro a já se tam potřeboval dostat aniž bych jí upozornil že mám zbraň. Jednou rukou jsem dopadl přímo na jeden z háků, chytil ho a pak vše ostatní odsunul pryč, aby si toho Alice nevšimla. Hák jsem držel tak, aby nebyl z jejího úhlu vidět a zvedl se. "Kam jdeme?" Zeptal jsem se posměšně a čekal kam půjde, zatímco jsem si držel odstup. Hodlal jsem jít s ní, ale taky jsem byl připravený použít hák ať už na obranu nebo útok.
-
Při první příležitosti k obraně na nic nečekala, přetrhla řetěz a hodila ho na zeď za ním. Nenechá se zabít takovou nulou jako byl on. I když páru docela měl. Náraz do zdi ho momentálně oslabil a chvíli trvalo než se sebral. Alice si dala dohromady pár jednoduchých čísel a vyšlo jí z toho, že ke své nelibosti ulovila zrovna inkvizitora. Někoho kým hluboce pohrdala stejně jako lidmi. Kdyby tušila, kam až sahají jeho schopnosti, co všechno o ní ví a jak moc ohrožuje její existenci, zabila by ho na místě a bez mrknutí oka. ,, A to seš takovej idiot, že nepoznáš když tě balí čarodějka a upír zároveň?. Myslela jsem, že jsou na tom inkvizitoři líp.." řekla pohrdavě, protože se rozhodně neměl čím chlubit. Inkvizitoři byli tlupa rádoby nadpřirozených co si jeli podle svých pravidel, až na to, že byli silní každý zvlášť a dohromady stály za hovno. Mluvila chraplavě a on se jí smál, jenže narozdíl od něj, ona bude za chvíli v pořádku, kdežto on už svojí dávku regenerace pro dnešek vyčerpal. Chtěla po něm jediný důvod, proč ho nezabít. Řekl jí že by to udělat měla, ale že nechce. Měl pravdu, ale to neznamenalo, že to neudělá. ,, Proč bych to nechtěla ? Seš zkurvenej inkvizitor, takový jako jsi ty stahuju z kůže za živa. Chceš to vidět ?" Pousmála se a mluvila naprosto vážně. Řekla mu, ať jde za ní a on bez okolků vstal. Dal to na dva pokusy, protože poprvé upadl, když se mu zamotala hlava, nejspíš z lehkého otřesu mozku. Zavázala si župan. A došla k místu kde byly dveře. " Pořádně se rozhlédni. Vidíš ty runy na zárubni dveří a taky na oknech ? Kdo není upír, nedostane se odsud ven. Je to má pojistka, aby mi neuteklo jídlo. Nemáš rád řetězy ? Fajn ale dostaneš se odsud jenom když to budu chtít já. " Pokrčila rameny. Dívala se na něj pohrdavě, ale bylo v tom něco víc. Musela ovládat vlastní vztek což se jí nelíbilo, protože to bylo proti ní. Ten vztek jí svíral. Nechápala jak si mohl něco takového dovolit, poté co ho stihnul docela nepříjemný trest, jen za to, že na ní jednou zkusil schopnost. Tentokrát to udělal znova a dokonce na ní zaútočil. Jaký adekvátní trest by ho mohl čekat teď? ,, Máš někoho na kom ti záleží ? Co kdybych tě zabila a pak oživila tvoje tělo ? Představ si, že by ses vrátil domů a znásilňoval s vraždil.. co t na to ? Jestli nechceš aby tě stihnul trest.. klekneš si a ve vší pokoře se mi omluvíš." Bylo to jednoduché a zároveň jediné, co ho mohlo zachránit. Teď už záleželo jen na jeho egu, protože jinak ho šetřit nebude, ať je lahodný nebo ne.
-
Měla sílu, každopádně tak jako každý upír. Jakmile měla příležitost, využila jí, přetrhla řetěz a odhodila mě na zeď za mnou. Náraz byl silný, ale dal se přežít, i když jsem musel uznat, že jsem zprvu moc dobré pocity neměl. Alice byla naštvaná a nejspíš jsem se jí tím dotknul, došlo jí že jsem inkvizitor, což nebylo vůbec ideální, ale aspoň nevěděla o mé další schopnosti, díky které jsem o ní věděl víc, než by si přála. "Mohl bych říct to samý..." Poznamenal jsem pobaveně, protože její rasa zvládla narozdíl od nás rozpoznat nadpřirozené. Její frustrace byla vidět, fakt že jsem inkvizitor jí očividně nepotěšil, ale hlavně to bylo tím, že o tom do teď nevěděla. Chtěla vědět proč mě nemá zabíjet, tak jsem jí odpověděl a dle její reakce v tom trochu pravdy bylo. "Proč bys nechtěla? Protože se ptáš místo toho aby ses o to doopravdy pokusila." Řekl jsem a zbytek ignoroval. Byla to blbá otázka a asi nebylo potřeba odpovídat jestli chci vidět jak stahuje z kůže. Chtěla abych za ní šel a já potřeboval aspoň pocit že se můžu bránit. Vzal jsem tedy jeden z háků a schovával ho v ruce tak, aby ho neviděla. Zamotala se mi hlava, ale nakonec jsem zase vstal a šel za ní. Regenerace by se celkem hodila... Došli jsme k místu kde byly dveře, nechápal jsem o co jde, než začala mluvit. Rozhlédl jsem se po runách a pak jsem se podíval na dveře. Nemusel jsem o tom ani pochybovat, protože jsem to viděl už mockrát a nikdy to nedopadlo pro vězněného moc dobře. V ruce jsem tisknul hák a přemýšlel jestli ho použít nebo ještě počkat, ale asi nebyla ta správná chvíle. Možná jsem se odsud nemohl dostat, ale vážně bylo chytrý nechávat inkvizitora bez vodítka? Volný pohyb byl pro mě příležitost, kterou mi nejspíš dávat neměla, ale stěžovat jsem si vážně nechtěl. Držela mě tu tedy jen ona a její magie, kterou nebylo radno podceňovat. Začala mluvit o tom že by mě mohla zabít a pak mě donutit jít domů a ublížit blízkým, jenže věděla hovno a jen hádala. Nakonec chtěla abych si kleknul a omluvil se. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a nakonec si kleknul. "Omlouvám se." Řekl jsem klidně. Musel jsem hrát její hru a vůbec mi to nevadilo. Tyhle věci mi nijak na egu neubližovaly, protože jsem si na nich nezakládal. Hlavní bylo se odsud dostat. Zjistit něco víc o Grayovi a zbavit se ho stejně jako Alice. Jenže dokud jsem byl tu, to co jsem věděl tu zůstávalo se mnou a taky to tu se mnou mohlo být pohřbeno.
-
Nebylo to tak, že by se jí tím dotknul, normálně jí nasral. Přesto se v rámci možností ovládla, protože být tam někdo méně odolatelný a lahodný, už by byl dávno mrtvý. Mohla si pro něj připravit spoustu bolestivých a ponižujících trestů, které si jako nezbedné jídlo a navíc inkvizitor zasloužil se vší parádou. ,, Tancuješ na tenkým ledě. Narozdíl od ostatních upírů, já se opravdu hodně těžko ovládám. Tak klidně pokračuj s provokováním a poznáš to na vlastní krk." Řekla s letmým úsměvem na tváři. Vařila se v ní vzteky krev a ať už to dopadne jakkoliv, dnes se znovu nají, i když to nepotřebovala. ,, Od smrti tě dělí jen to, že jsem momentálně líná, shánět si někoho dalšího. " Chtěla aby šel s ní a on jako poslušný pejsek šel. Asi si myslel, že mu ukáže něco zajímavého, ale pouze mu ukázala, že nemá šanci se odtamtud dostat. Nemohl dělat nic a jestli chtěl žít co nejdéle, nebylo radno jí provokovat. Nevadilo jí, že byl na volno, protože kdyby chtěla, mohla ho spoutat znovu. Možná by musela použít víc síly a možná by stačilo ho jen vystrašit nemrtvým, který byl stále připravený poslechnout její příkaz. Vidina toho, že by ho změnila a poslala ke svým blízkým s ním ani nehla, takže nebyl důvod si myslet, že někoho takového měl, ale stále to byl inkvizitor a ti s tímhle dokázali pracovat. Alespoň ta hrstka, která zbyla. Při té představě se pousmála. Chtěla, aby si kleknul a omluvil se jí. Nečekala, že by to udělal, ale její autoritativní hlas ho nejspíš přesvědčil. Možná se rozhodl hrát její hru, možná měl strach, ale ve finále jí to bylo úplně jedno. ,, Vidíš jaký umíš být poslušný chlapec.." odpověděla spokojeně. Pohladila ho ve vlasech a prsty mu přejela po skráních až k bradě za kterou mu tahem naznačila, že má vstát. Zadívala se mu do očí. ,, A teď mi řekni, jak tě mám potrestat, za to co jsi udělal.. a nebo ještě lépe.. Jak mě odměníš, za to, že jsem tě nechala žít ?"
-
Podle všeho se špatně ovládala a když jsem jí nabídl krk dobrovolně, poznal jsem to na vlastní kůži, ale jinak to celkem zvládala. Pokoušet jsem jí ale vážně nechtěl, protože už jsem regeneraci neměl. Začínal jsem pociťovat mírnou frustraci z toho kde jsem momentálně byl, protože kdykoliv jsem myslel že se z toho dostanu, zahnala mě zpátky do kouta, ve kterém mi pomalu už docházel vzduch. Nebylo zrovna hodně možností a s každým krokem vpřed jsem musel o dva zpátky. Nejspíš jsem na to šel prostě špatně a s tím jak reagovala pokaždé jinak taky nebylo nejlehčí pracovat. Řekla že jediný důvod proč ještě žiju je že je líná hledat jinou oběť. Její nasrání bylo viditelné a jen těžko se odhadovalo co udělá teď a že bylo jistě spoustu možností... Chtěla abych šel s ní a tak jsem taky udělal. Nebylo třeba teď odporovat, když o nic nešlo a navíc jsem si obstaral hák, který bych mohl dost nepěkně použít a dostat se pryč, až na to, že mě vyvedla z omylu a poukázala na to, že jsem tu uvězněný i bez řetězů. To měnilo situaci, protože odchod vážně nebude tak jednoduchý. Když se zmínila o tom, že mě po smrti pošle za mou rodinou, nereagoval jsem na to, protože jsem to měl někde... Nevěděla nic a jen se snažila ve mě vyvolat obavy a na takové věci jsem já nějak nehrál. Chtěla abych si kleknul a omluvil se a tak jsem taky udělal. Byla spokojená a pohladila mě ve vlasech, načež mi přejela prsty k bradě, za kterou mi naznačila že mám vstát a tak jsem vstal. Podívala se mi do očí, tak jsem tak udělal taky. Nedal jsem na sobě nic znát, ale začínal jsem být naštvaný, že se žádná pořádná chvíle na útok nenašla... "Co bys ráda? Krev? Stejně se zařídíš podle sebe..." Poznamenal jsem lhostejně, protože mě to štvalo. Nechtěl jsem nic nabízet, ale nemohl jsem vzdorovat. Musel jsem přijít na způsob jak se odsud dostat. Hák v ruce se jevil zbytečný, ale ještě nebyl konec a musel jsem být trpělivý. Ustoupil jsem od ní a rozhlédl se. Rád bych se oblékl, ale to by mi asi stejně nedovolila. "Kde mám svoje věci?" Zeptal jsem se, nebylo tam nic zajímavého, jen už jsem byl nahý opravdu dlouho. Nakonec jsem si všiml, že byli složené nedaleko a tak jsem se tam vydal. Nehodlal jsem se ptát, už jsem toho měl dost. Stačilo by aby se mi v tom pokusila zabránit a hákem bych jí rozpáral hrdlo.
-
Ukázala mu jak moc je v prdeli, když se odtamtud nemohl dostat a věřila tomu, že ho to nejen sralo, ale taky frustrovalo. Chtěla po něm omluvu a pro pobavení, chtěla aby u toho klečel. Byl poslušný a kdyby mohla, hodila by mu piškotek. Hrál to s ní a Alice si začínala myslet, že ačkoliv je v příšerný situaci, čas od času se mu to i líbí. Měl v ruce hák, kterým jí mohl zabít, ale neudělal to. Vyřešilo by to jeho problém, nejen s nemrtvým ale taky s magií u vchodů a nejspíš by spoustě lidem a nadpřirozeným vytrhnul trn z paty. Když chtěla aby se zvednul, udělal to a díval se jí do očí stejně jako ona jemu. Chtěla ho potrestat a dala mu možnost, aby si trest vybral sám, pak to celé přeformulovala a chtěla od něj odměnu. Nabídl jí krev, protože nic lepšího nevymyslel, ale měl pravdu v tom, že si stejně vezme co bude chtít. ,, To je lákavé, ale nechám si to na později.. " usmála se na něj. Alice vypadala naprosto neškodně a když se usmívala, byla dokonce roztomilá. ,, Máš toho tolik co mi můžeš nabídnout.." řekla a když se zeptal na věci jen pokrčila rameny. Neměl se za co stydět a rozhodně se mnohem raději dívala na jeho nahé tělo. Šel opodál, aby se mohl obléct a Alice ho se zájmem pozorovala. Připadalo jí to zbytečné, protože z něj to oblečení zase dostane, ale nechala ho v tom. Otevřela bar a vyndala z něj karafu s whisky, ze které nalila do dvou broušených sklenic. Pořád měla vztek, za to co udělal a ještě stále cítila řetězy na krku, kterými jí škrtil. Ten zmrd měl být už dávno mrtvý , ale Alice s ním ještě nechtěla skončit. Možná právě to, že byl inkvizitor, to celé dělalo zajímavější. Vrátila se k němu a nabídla mu jednu ze sklenek. Pokud by nechtěl, vypila by je sama, ale mohl to brát jako vstřícné gesto. ,, Měl by sis ty poslední dny nějak zpestřit.." řekla provokativně a vycenila na něj v úsměvu zuby.
-
Štvala mě, protože mě hnala do koutu každou chvíli. Kdykoliv jsem postoupil o krok vpřed, udělal jsem dva zpátky. Nebylo to jednoduché, měl jsem málo možností a s každým pokusem ubývaly. Hrál jsem její hru, ale měl v plánu jít proti ní, jak dobrý nápad to byl se určovalo jen těžko. Mizivé šance mě nutili k rychlému zhodnocení situace, ale Alice byla komplikovaná a co jí jednou vadilo, jí mohlo být podruhé příjemné. Snažil jsem se čekat na správnou chvíli abych použil hák, ale nepřicházela, možná bylo na čase naplánovat a prostě to udělat. Chtěla mě potrestat a pak změnila požadavek a chtěla odměnu. Nabídl jsem jí to nejjednodušší, krev, ale to bylo stejně k ničemu, protože ve výsledku si vzala vždy to co sama chtěla. "Hmm..." Přikývl jsem jednoduše a nechal to být, pokud chtěla krev později, chtěla jí později. "Jako třeba?" Zeptal jsem se, protože mě celkem zajímalo co by ráda, aspoň bych věděl na co se připravit, nebo čemu se vyhnout. Zeptal jsem se na věci a pak si pro ně šel, možná se jí líbilo, když jsem byl nahý, ale já se už necítil dobře. Oblékl jsem se, přičemž jsem opatrně manipuloval s hákem v jejím slepém bodě. Když se ke mě vrátila a nabídla mi drink, sklenku jsem si vzal a nedůvěřivě se podíval na její obsah. Její poznámka mě pobavila a když vycenila zuby v úsměvu, sklenici jsem jí vychrstl na obličej a jakmile jen trochu pootevřela pusu, hák jsem jí zabodl skrz pusu do krku a po přesunu za ní, jsem za hák zatáhl. Bodák trčel zezadu částečně z jejího krku a byl celý zakrvácený. Hák jsem za druhý konec držel u jejího ucha a celkově jsem jí měl blízko u sebe, aby se nemohla bránit. Držel jsem jí pevně a hák zabodnutý uvnitř úst, se postaral o její celkovou nehybnost. "Stále žiješ... Stačí jeden správně vedený pohyb a je po tobě. Jen přemýšlím, jestli mi ještě k něčemu vůbec seš. Přeci jen jsi mi toho prozradila už dost..." Říkal jsem jí do ucha potichu, aby cítila ten chlad a lhostejnost. Cuknul jsem s hákem, aby pocítila bolest a pomalu jsem jí ne zrovna jemně a ani ohleduplně natlačil ke dveřím. "Zbav se toho kouzla a budu přemýšlet o tom, že tě nechám jít..." Řekl jsem pevně.
-
Hrál si na hloupoučkého, nebo možná hlupák prostě byl, každopádně když se jí zeptal, co třeba jí může nabídnout, jen se usmála, protože to bylo víc než jasný. Měl uspokojivé tělo, péro, nezdravou dávku drzosti a celkem vysoký práh bolesti. Ideální společnost pro ní. Chtěla aby se uvolnil, protože pro něj měla připravených spoustu báječných věcí, které v něm dozajista zanechají spoustu traumat, která ho budou trápit po zbytek jeho krátkého života. Byla nasraná, i když to navenek nevypadalo a když si nalila whisky, jednu sklenici naplnila pro něj. Přinesla mu jí a doporučila mu, aby si ty poslední chvíle nějak zpestřil. Měla to být provokace, ale netušila, že to ten hajzl vezme doslova. Vypadal pobaveně a kdyby věděla jak nevděčnej ten zmetek bude, zabila by ho hned první večer a pořádně si to vychutnala. Nalil jí whisky do xichtu, což byla v očích docela lahůdka. ,, Kurva! Co si t- " k jejímu překvapení, našel její milovaný mučící nástroj. Hák na rozparování, kterým jí probodl pusu a krk. Z rány se vylila krev, která ji okamžitě zbarvila bílý župánek. Bolelo to jak svině. Držel ho tak, že stačilo škubnout a měla by dost velký problém se z toho dostat. Se smrtí byla v pohodě a umřít jí bylo fuk, jenže teď to bylo dost osobní a Alice ho chtěla zabít. Momentálně si to přála víc, než cokoliv jinýho. Přiblížil se k ní a začal ji do ucha šeptat nějaký sračky, který v zápalu vzteku téměř neposlouchala. Nevěděl o ní vůbec nic.. alespoň si to myslela. Těžce oddechovala, ale znovu v tom byl spíš vztek s bolestí, než že by z něj měla strach. Na to byl panáček moc krátkej. S hákem v puse nemohla mluvit a kdyby mohla, počastovala by ho slovy které v jeho slovníku určitě nebyly. Zatlačil na hák a Alice sykla bolestí, šla s ním ke dveřím, protože neměla na výběr. Byl to hrubián nejvyššího kalibru. U dveří chtěl, aby udělala něco s tím kouzlem, že prý pak bude přemýšlet, jestli jí pustí. Linula se z ní krev a stejně se zasmála. Ne, protože by se mu chtěla vysmát, ale protože to bylo opravdu legrační. Natáhla ruku ke dveřím a z futer dlaní smazala pár run. Takhle málo stačilo, aby se odtamtud dostal. Mohl jít, ale jestli chtěl žít beze strachu, že se k němu dřív nebo později znovu dostane, aby skončila to, s čím tady začala, bylo by lepší aby ji zabil. Alice mohla měsíce vyčkávat ve stínech, ale svojí pomstu si vždycky vydobila.
-
Její pohled na mou otázku odpověděl, i když byla dost zbytečná, bylo mi jasné, že to hlavní co chce je sex, jenže já toho měl dost, byl čas jít a ona mi dávala příležitost, když mě nechala volného. Nevím jaký měl důvod drink, který mi chtěla dát, i když tentokrát to vypadalo opravdu nevinně a nejspíš byl vážně jen z její dobré vůle. Když jsem si ho ale vzal, našel jsem lepší využití. Vylil jsem jí ho do ksichtu a tak z něj udělal rozptýlení potřebné k útoku. Chtěla něco říct, ale nedořekla to, protože jsem jí hákem probodnul pusu i krk. Krev se ihned ukázala a v proudech stékala po jejím těle. Ve výsledku jsem ale nezasáhl nic vážného, protože to jsem mohl dodělat později škubnutím. Věděl jsem že je nasraná a dost jsem si to užíval. Zasluhovala si víc, ale teď byla priorita dostat se pryč. Však já si jí mohl najít znovu... Věděl jsem kde bydlí a nebo jsem jí mohl jistě zastihnout u Graye, jednou přijdu a bude toho litovat. Těžce oddechovala v záchvatu vzteku a kdybych jí teď nedržel, dokázal jsem si živě představit co by se mnou udělala. Ten klid, který tu panoval, protože nemohla mluvit mě uspokojoval a konečně jsem se necítil zahnaný v koutě. Na tváři jsem měl mírný úsměv, který promítal mou škodolibou radost. Zatlačil jsem na hák a Alice sykla. Pak jsem s ní došel ke dveřím a chtěl aby mě pustila. Zasmála se i přestože na tom nebyla zrovna dobře. Nechal jsem jí, zatímco jsem čekal až udělá co jsem chtěl. Když smazala část run, usmál jsem se. "Ještě se uvidíme Alice... Vlastně jsem tě rád poznal..." Má slova byla sebevědomá a upřímná, protože mi pomohla najít viníka a taky mi prozradila sebe. Nedobrovolně, ale udělala to a ani to nevěděla. Zády jsem se otočil ke dveřím, takže ona byla směrem do místnosti, pak jsem jí odhodil směrem do místnosti s hákem v krku a odešel. Zabouchl jsem za sebou, přeměnil se a odletěl oknem nedaleko. Potřeboval jsem ostatním oznámit jak to bylo s útokem na inkvizici...
-
Konečně měla někoho, kdo vydržel víc než ostatní a na kom by se zabavila jako snad nikdy na nikom o on jí to celý takhle posere, sobec. Než zmizel ze dveří řekl jí ,že si ji najde a že ji rád poznal. Nejspíš tušil, že je to oboustranné a nemusel pochybovat o tom, že si ho najde dřív než on jí. Až se tak stane, nebude ho šetřit. Najde si každého na kom by mu mohlo záležet, ať už by to byl třeba jenom zkurvenej prodavač v trafice a zařídí aby měl ze života peklo. Využil její momentální dobroty a utekl jí, ale to neznamenalo, že je z toho venku. Zapadla do svého bytu a uslyšela šum křídel. První co udělala bylo to, že si vytáhla hák z krku. Krvácení zesílilo, takže si musela ránu držet. Vztek a nasranost, která jí kolovala v žilách jí zároveň uvnitř spalovala a Alice měla nutkání jít a udělat něco, co by ji alespoň částečně ulevilo. Cítila se ponížená tím, že.. nejenže na ní zaútočil, znovu.. ještě ke všemu jí utekl. Opravdu si nevybral dobrého "člověka" kterého nasrat. V rohu u skříně stále ležela jeho voodoo panenka, ke které bez zaváhání přišla a zvedla jí že země. Chvíli si jí prohlížela a pak ji ze zatnutými zuby roztrhla ve dví. Kouzlo z větší části vyprchalo, ale pořád v něm špetka zůstávala. Kdyby šel po svých, víceméně by se mu nic nestalo, jen by mu nejspíš bylo blbě a musel by si den poležet, ale protože slyšela šum křídel, jak se zběsile snažil co nejrychleji zmizet, byla si jistá tím, že to pro něj bude mít mnohem závažnější důsledky, obzvlášť, pokud letěl ve velké výšce. Jakmile se Alice zahojila z apartmánu odešla jinam. Měla spoustu míst kam se mohla vrátit a rozhodně nechtěla být překvapená hordou inkvizitorů. I když se podílela na tom, aby jejich počty rapidně klesly.
Davis
citrónový ježíš