Dělat si co chce, bylo její životní motto. Nechtěla se podřizovat ostatním a chtěla cítit svobodu ve svém vlastním rozhodování. Za celý život se nenechala nikým krotit a jediný kdo jí jakž takž držel na uzdě byl Dannym. Alice na něj v podstatě kašlala a i tak si dělala co chtěla, akorát tak, aby o tom moc nevěděl. Teď tady ale nebyl a ona měla volné pole působnosti. Když vystrašila Vica téměř k smrti, nebál se zažertoval a Alice se tomu zasmála. Mohla být sebezlejší, ale to neznamenalo, že nemá smysl pro humor. Navíc to nebyla nijak upjatá bytost. Držel se zpátky, protože se bál cokoliv říct a nikdy nemohl vědět, který spouštěč bude ten, který jí donutí mu ze života udělat peklo. Škoda, kdyby se víc uvolnil, všechno by pro něj bylo lepší a snazší. Nakonec jí sám nabídnul krk, když se k němu lísala. Jako poslušný otrok, který věděl jak se věci mají. Téměř ho vysála a to jak jí chutnal jí zároveň neuvěřitelně vzrušovalo. Jen tak tak se od něj odpojila a když si na něj sedla, aby ho mohla dráždit, dal jí vycházel vstříct. Možná protože sám chtěl, možná ze strachu, každopádně Alice respektovala všechny možnosti. Hlavně že to dělalo dobře jí. Zpozorněla v momentě, kdy jeho slabost a slabý puls, najednou dostal úplně jiný směr. Jako kdyby z něj snad nikdy nepila. Upoutalo to její pozornost a tak i když jí vycházel vstříct, přestala. Zeptala se ho jestli má regeneraci, protože bylo dobré vědět, že si k němu může dovolit mnohem víc. Zároveň musela být ostražitá, protože o něm defacto nic nevěděla. Odpověděl jí, že regenerace byla jen částečná, ale na její vkus dost váhal. ,, Připadá mi, že na to, že jsi jen magian jsi docela odolný.. touhle dobou všichni ostatní brečí a prosí o život, ale ty ne..." Oči byly přísné, ale usmívala se. Možná jí něco tajil, ale byla jen otázka času, než jí prozradí úplně všechno. Natáhla se ke koženému pouzdru a rozvázala kožený provázek. Položila ho na jeho hruď a rozmotala ho. Byly tak nejrůznější háky, šídla, bodáky a kleště a spoustu dalších drobných nástrojů. Posunula se na něm blíž. ,, Od čeho máš ty jizvy na rukách, můj drahý Victore ?" Seděla mu na hrudi, těsně pod krkem, ale nebyla tak těžká, aby měl pocit, že ho dusí. Mohl cítit jak voní její nadržený vlhký klín, který teď ale musel počkat. Vzala si kleště a chytila ho za palec. Chytla jimi jeho nehet a pousmála se na něj. Začala tahat. Mohla to udělat rychle, ano.. jenže pak by to nebyla taková zábava. Pomalu táhla, dokud se nehet nezačal oddělovat od masa na palci a od lůžka. Byla to strašná bolest a kdyby mu zlomila prst, zdaleka by to nebolelo tolik. Nakonec mu ho vyškubla a vzala si další prst. ,, Líbí se ti to ? Určitě je něco, co by jsi mi rád řekl.." Mluvila klidně a nevzrušeně. Chtěla ho tam mít, protože mu ráda působila bolest. Nebyl to takový uplakánek jako ostatní a měl výdrž, která mu byla jedině k dobru. Časem si uměla představit, že by mu třeba povolila ruce a nechala ho aby mučil on jí. Jenže tohle musela mít pod kontrolou.