Takisto ako Alice aj Danny rád provokoval a ten jej oslnivý výstup na lodi samozrejme nemohol nechať len tak bez povšimnutia. Muselo sa to predsa zdokumentovať a bezpečne uložiť cez youtube, čím dokonca získala viac lajkov ako samotný Lojzo. Danna by takáto zábavka nikdy neomrzela. Alicina nálada však oficiálne vystrelila na ešte mrzutejšiu úroveň. “Nemala by si to tak prežívať, robí sa ti vráska na čele.“ Podpichol Alice, ale keby bol na jej mieste asi by všetkým vypálil oči. Potom prešli na horúcejšiu tému, ktorou si ju samozrejme len doberal a nemyslel vážne. Bol predsa zadaný, takže kvalitného sexu mal dosť, čo sa o Alice nedalo povedať. Nemusel byt ani jasnovidec, aby dopredu vedel ako zareaguje. “Skôr by si ma zaskočila, keby si s tým súhlasila.“ Povedal s miernym úškrnom, pretože nič iné ani nečakal. “Práveže som ti chcel urobiť službu a poriadne povymetať tie tvoje pavučiny, ale mojou extázou je samozrejme Aurora.“ Zdôrazní, aby si nemyslela, že na ňu zabudol a hneď podvedie s prvou, čo príde. Svoje taktické schopnosti prirovnal k vode a vínu, pretože dokázal aj beznádejnú situáciu premeniť vo svoj prospech. Bola to metafora, pretože nebol žiadny alchymista z iného sveta. “To zrovna nie, ale viem zohnať akékoľvek značkové víno a nepotrebujem k tomu ani vodu.“ Povedal štýlom vplyvného bossa, ktorý mal prachy, svoje lidi a intelekt. Fronta na jeho pomery bola až skurvene dlhá, lebo on nebol zvyknutý na niečo alebo niekoho čakať. Trpezlivosť nikdy nebola jeho silná stránka. “Vo svete smrteľníkov je jedine to dobré..“ Nahol sa mierne k nej, pričom ju zozadu pohladil po vlasoch. “.. že si ich môžeš zotročiť na hranie, ale keď ťa omrzia.. vychutnáš si ich bolesť. Milujem ten pocit keď z nich krvilačne vysávam dušu. Máme moc rozhodovať o živote a smrti drahá Alice.“ Povedal s ďábelským úsmevom, ktorý neveštil nič dobré. Potom Alice začala narážať na jeho improvizované maskovanie v kapucni čím chcel zapadnúť medzi tými žebrákmi v dave. Nakoniec si zložil čierne okuliare. “Mal som si dať radšej bradu ako Santa?“ Prekrútil očami. Na zdĺhavé čakanie nemal nervy, preto si pred nimi podchytil jedného mladíka, ktorému neodolateľným očným kontaktom prikázal, aby vrazil tomu týpkovi pred ním.

Rhee bol posledných pár dní snáď najhľadanejšou osobou v meste. Bohužiaľ to nebolo kvôli sledovanosti Ghostcatchers, ale nechtiac pokazil svojmu bývalému zamestnávateľovi politickú kariéru. Zhodou okolnosti to bol miestny mafián, ktorému nestačilo doniesť bonbóny ako ospravedlnenie. Pán Gray svojich zamestnancov za chyby nevyhadzoval, ale im ukázal sedem rán mafiánskych kým nezomreli v ukrutných bolestiach. Rhee by nezvládol ani prvé kolo. Za ten čas, čo u neho pracoval ako asistent si aspoň stihol nahrabať nejaké money. Keďže bol macher do IT svoju existenciu vymazal z databázy, aby ho ani google nenašiel. Nikdy nemal v pláne byť stredobodom pozornosti ako Elijah s jeho krevetkami, ktorý musel byť v každom zábere. Rhee chcel inkognito zdrhnúť za hranice, ale zastavila ho správa od historicky prvej zákazníčky Ghostcatchers! Prosila ich, aby preverili existenciu paranormálnych javov na opustenej chate v lese, pretože už piata stavbárska firma z plánovanej prerábky bezdôvodne zdrhla a nikto o tom nechcel hovoriť. Konečne prvý prípad GC, ktorý si Rhee nemohol nechať ujsť. Síce k týmto nadprirodzeným veciam stále pristupoval skepticky, pretože sa dali logicky vysvetliť, ale vždy chcel natočiť prelomový záber, ktorým by spravil upgrade vedy a získal Nobelovu cenu. Všetkým členom GC poslal súradnice ich stretnutia, ale nemohol na nich čakať. Svoju hight-tech od Ghost boxu až po mačku Sphynx si zbalil do batoha a premotivovane bez premyslenia možného nebezpečenstva.. sa vybral na vlastnú päsť do lesa. Išiel tam na pravé poludnie, ale keď kráčal po starej poľnej ceste hlbšie do lesa.. slnko postupne strácalo svoju silu. Hustý les nakoniec prekryl jasnú oblohu akoby sa zatiahla opona. Toto miesto s minimálnym osvetlením vyzeralo strašidelne už počas dňa nieto ešte v noci.                          

Po dopolední směně v kavárně kde se s kolegyní střídali se Isabel poměrně běžně chodila procházet okolo lesa. Nedokázala by přesně asi říci co ale samotnou jí dnes lákal hlouběji víc než dost. Nejspíš to bylo kvůli toho že se ve své podobě pumy lesy netoulala už nějakou dobu. Když se dostávala hlouběji a hlouběji rozhlédla se kolem sebe. Většinou přeměnu nevyužívala pokud se nedostala do nebezpečí. Poslední měsíce však byl kolem ní takový klid a přeměnu nějak zvlášť nepodstupovala. Což zrovna nejlepší rozhodnutí nebyla. Když se neprojevovala na venek šelma uvnitř ní ztrácela kontrolu nad vlastními emocemi. Proto pokud nyní měla šanci zadovádět si měla by ji využít. 
Skrz svou práci v kavárně slyšela poměrně o všem co se v okolí dělo. Drby do kavárny chodil řešit snad úplně každý. A díky svému dobrého sluchu Izzy slyšela úplně vše. Ať už to byli pověrčivé řeči starších lidí nebo rozhovory dokonce nadpřirozených. Jednou se stalo že zaslechla velmi zvláštní rozhovor o chatě nedaleko v horách. Po tomto rozhovoru o této chatě slyšela ještě několikrát. A její zvědavost se stala neukojitelná. Chtěla se podívat co se tam děje. Třeba by mohla poznat co se tam děje. Pokud by se jí to podařilo dost nejspíš by si to i tak nechala sama pro sebe. Každopádně už se setkala za čtyři roky mimo domov se stovkami napřirozených různého druhu. 
Než stihla dojít k přeměně nebyla si jistá co udělat se svým oblečením. Roztrhat jej skrz přeměnu nechtěla a nechat ho tady... To jí taky neznělo jako nejlepší nápad. Proto se rozhodla dojít k chatě pěšky po svých v lidské podobě. Tam se svlékne a oblečení někde schová. Projde okolí chaty a uvidí na co narazí nebo nenarazí. Jediné čím si nebyla jistá bylo to zda se okolo oné chaty nachází nějaké skupinky lovců. Poslední co by si přála by bylo, aby jí někdo lesem naháněl jako pumu. 
Když po nějaké době došla do okolí chaty došla k pařezu kde se začala svlékat když se jí zdálo, že slyší nejspíš kroky. Rychle si opět oblékla mikinu a rozhlédla se kolem sebe. Pokud by byla v nebezpečí určitě roztrhané oblečení by bylo to poslední na co by myslela. Oči jí lehce zazářily zlatavou barvou a rozhodně zpozorněla. Zaposlouchala se do zvuků lesa a skutečně slyšela i kroky a tušila nejspíš odkud. Proto se pomalu a lehce nesebejistě vydala podle sluchu za kroky. Skrz bohatou zeleň zahlédla muže. Nejspíš podobě vysokého jako je ona. A byla tady sám. Nejspíš by asi nikdo nešel do zarostlého a potemnělého lesa sám lovit kočkodlaka. 
Chvilku ho sledovala právě až k chatě. Skrz bohatou zeleň byla před jeho zrakem pravděpodobně skryta musela si dávat pozor kam šlape. Zajímalo jí však pro je tady nejspíš jen obyčejný člověk sám. Čekala co bude jedinec dělat dál. Nezdálo se jí že by se zvlášť bál tohoto místa a proto jí zvědavost ještě víc poháněla k rozhovoru. Nakonec se před zeleň prodrala na lesní cestu, která jako jediná vedla k chatě a došla pomalu k ní.  
“Hledáte tady něco?“ optala se ihned zvědavě. Až nyní ji napadlo, že si mohla aspoň odkašlat. Nerada by jej totiž vyděsila. A ještě víc nerada by byla kdyby jí měl třeba za nějaký přízrak co tady straší. “Přišel jste taky zjistit co je na těch povídačkách pravdy?“ 
Rozhodně to tak vypadalo jelikož měl u sebe batoh a nezdálo se jí, že by cítila uvnitř nějakého jídlo. Takže piknik si zde asi nepřišel udělat. A obyčejný turista to pravděpodobně také nebyl. 

Rhee si cestou z batohu vybral svoj smartfón, aby sa pomocou navigácie nestratil v temnom lese niekde v horách. Ako sa po cestičke približoval smerom k inkriminovanej chatke postupne sa okolo neho vytrácalo svetlo, ktoré nedokázalo v dostatočnom množstve prenikať cez vysoké stromy. V jednom okamžiku dokonca úplne stratil signál, čo bolo to najhoršie čo sa mu mohlo stať, pretože zostal sám bez spojenia s civilizáciou. Okolité zvuky divokej prírody ešte pridávali na hororovej atmosfére. Nieže by hneď chytal paniku, ale keď v diaľke zazrel chatku.. radšej preventívne pridal do kroku. Síce neveril na nadprirodzené tvory, ale rozhodne by nechcel stretnúť dravú šelmu. Keby musel.. použije svoj veľmi nebezpečný pepřák. Akonáhle sa ocitol pred budovou začal cez mobil nahrávať video, aby mohol zdokumentovať celú duchársku výpravu. “Všetci nadšenci paranormal aktivity.. dočkali ste sa! Dostali sme tip na strašidelnúú opustenú budovu, v ktorej záhadne zomreli predchádzajúci majitelia. Nová vlastníčka nás požiadala o pomoc, pretože sa tu dejú nevysvetliteľné javy!“ Kamerou sa sústredil na starožitný dom s malými strešnými okienkami, cez ktoré mal pocit akoby ho niekto sledoval. V tom nečakanom momente ho zozadu niekto oslovil až ním trhlo a srdce mu takmer vyskočilo z hrude. Pustil mobil, ktorý mu spadol na zem. “Pri Casperovi!“ Myslel si, že tam je sám, ale nebol. “To sa takto často zakrádate na opustené miesta? Takmer som stratil svoju dušu.“ Povedal zaskočene, pričom zrýchlene dýchal, aby znova nabral prirodzenú farbu. Našťastie táto osôbka nevyzerala nebezpečne, ani mu nešla po krku ako sériový vrah.. aspoň zatiaľ. Keď sa konečne upokojil, nahrnula sa mu krv naspať do mozgu. Z jej slov zistil, že sa tiež dozvedela o tomto zvláštnom mieste opradenom historkami. V ich meste sa drby šírili rýchlosťou svetla, ale určite si nenechá zobrať tento prípad. “Neviem z kadiaľ to viete, ale vyšetrovanie by ste mali nechať na profesionálov.“ Čím narážal samozrejme na seba aj keď sa pri tom netváril dostatočne presvedčivo. “Úprimne.. som rád, že tu nie som sám.“ Sťažka vydýchol, pretože z tohto miesta vôbec nemal dobrý pocit. Okrem toho pred krásnou slečnou ešte viac znervóznel. Zo zeme si zobral mobil, ktorý to našťastie prežil a zapnutou kamerou ju začal snímať. “Na tejto výprave do neznáma nás prekvapila tajomná slečna, ktorej meno zatiaľ nepoznáme? Trúfate si byť súčasťou veľkého objavu a tým sa zapísať do histórie?“ Spýtal sa strašidelne, pričom sa pozrel do kamery. Potom vypol nahrávanie a otočil sa smerom k nej. “Uřčite nás poznáte z Youtube ako Ghostcatchers. Ja som Rhee Tsunami, teší ma." Podal jej ruku, pričom dufal, že ich aspoň niekto sleduje cez ich kanál. "Snáď Vám nevadí, že to bude nahrávané?“ Spýtal sa s nevinným úsmevom. Potom sa nebojácne vybral ako prvý ku starým dverám, ktoré už mali najlepšie roky za sebou a potiahol za kľučku. Ten kus kovu mu zostal v ruke a dvere sa sami otvorili. “Pri Tutanchamonovi, čo sú toto za triky? Určite to niekto robí schválne.“ Zhodnotil skepticky, ale troška vydesene sa pozrel na tmavovlásku. “Až po Vás slečna.“ Povedal s hraným úsmevom ako pravý “gentleman“ a ukázal na tmavú miestnosť, kde boli zadebnené okna. Z batohu si vybral dve baterky, pričom jej jednu podal. Legendárny prieskum sa mohol začať..