Fantasy World / Ostatní hry / Svatba ve Vegas - Dom & Julie - Minulost / Strana 1
Svatba ve Vegas - Dom & Julie - Minulost -
Po nějaké době ve Finsku a řízení firmy a všeho kolem jsem potřeboval trochu odreagování. Neměl jsem moc lidí kolem sebe, se kterými bych mohl dělat hovadiny a i když jsem si užíval volnost i to co jsem miloval, něco tomu chybělo. Vegas mě napadlo jako dovolená jako první. Město, ve kterém si člověk dělal co chtěl. Utratil spoustu peněz v kasínech a nakonec nějaké možná vyhrál a lidí tam byla taky spousta, tak proč ne? Třeba bych nakonec navázal nové kontakty. Z Finska jsem se teda vydal na cesty i se svým notebookem, který k řízení firmy naprosto stačil. Nemusel jsem tam být a tak jsem měl dost klidu na svoje věci. Pár dní potom co jsem se dostal do Vegas, jsem se vydal do kasína, s úmyslem tam trochu hazardovat s penězi a snad se i opít. Přeci jen to bylo Vegas a mohl jsem si dělat co jsem chtěl. -
Poté, co s odřenýma ušima dodělala vysokou, měla v plánu si konečně začít užívat života. Měla asi milion plánů, které chtěla zrealizovat, že další prokrastinace nepřipadala v úvahu. Chtěla si užívat všechno a trochu riskovat a protože sebou měla spoustu přátel, bylo to o to snazší. Sice nebyla chudá, ale pořád se jí držel status studenta, takže bydlet v příšerně drahém kasínu nepřipadalo v úvahu. Společně s přáteli bydleli v malém motelu ve dvou pokojích o několika postelích a vlastně se to nelišilo od koleje. Bylo to boží. Prostě se složili a měli všechno co chtěli. Snídaně v mekáči, nakupování v second handu, dokonce měli půjčený cabriolet, ve kterým děsili jiné návštěvníky Las Vegas. Měla super pamatováka a taky to uměla s matikou, takže nejlepší způsob, jak vydělat prachy tak, aby to byla zábava, bylo počítání karet. Black Jack byla jednoduchá hra o náhodě, ale stačilo umět pár triků a přesně věděla, kdy hrát dál a kdy ne. Občas udělala chybu, když o nic nešlo, aby nikdo nepojal podezření. Stačilo si ke stolu sednou na hodinu až dvě a měla vyděláno. K tomu všemu to byla fajn příležitost, aby si oblékla nóbl šaty. Většinou se u stolu sešlo několik lidí, kteří ji fandili, nosili jí drinky, takže se u toho i gratis napila. Zrovna měla štěstí, protože vyhrála další kolo, ve kterém vyhrála 5 tisíc dolarů. To bylo akorát, aby se o ní kasino nezajímalo. S vítězným úsměvem odešla od stolu se žetony, které si mohla vyměnit za peníze, ale nejdřív chtěla další drink. Sedla si na barovou židličku. ,, Dám si tequilu, díky.." zazubila se na pohledného barmana a podala mu jeden z žetonů, který měl rozhodně vyšší hodnotu, než drink samotný. -
Vstoupil jsem do kasína, které hrálo všemi barvami a svítilo na míle daleko. Zvenku to vypadalo jako velká budova, ale zevnitř to bylo vše tak obrovské, jak to vypadalo vždy ve filmech. Všude kolem byli lidi. U stolů s kartami, u automatů i u kola štěstí a podobně. Bylo toho hodně a jen představa peněz, které tohle kasíno vydělává byla neuvěřitelná. Chvíli jsem se toulal kolem a prošel si co všechno tu mají a co bych mohl zkusit. Některé věci byli dost jednoduché, ale taky nepravděpodobné. Nakonec jsem si řekl že to zatím prohlédnu u baru. Došel jsem tam, opřel se o něj a objednal si rum. Pak jsem se rozhlédl a všiml si vedle sebe Julie. Nečekal jsem ji tady, takže jsem pomalu ani nevěřil že je to ona. [B]"Julie?" Promluvil jsem nakonec s úsměvem. "Jak je to dlouho co jsme se neviděli? A co škola?" Zeptal jsem se.
-
Jul si v poklidu pila svojí tequilu, za kterou místo penězi platila žetony a barman byl víc než ochotný a taky si s ní docela rád povídal. Laškovali do chvíle, než se někdo ozval vedle ní a rozhodně to byla ta nejméně očekávaná bytost na téhle planetě. Dominic, starý známý, se který tu a tam prohodila pár slov, měli stejné koníčky a občas, když potřebovala, dostala od něj brigádu v jeho firmě.. tady seděl vedle ní. Taková náhoda. ,, No ne! Dominicu! Co tady děláš ?!" Řekla nadšeně a rozhlédla se kolem něj. ,, Seš tu s nějakou kočkou ? Ne? Seš tu sám ? Pfff!.." zakroutila očima a ukázala barmanovi dva prsty. ,, Pěkně dlouho.." Natočila se k němu tělem, protože si naprosto získal její zájem. ,, Před pár týdny jsem jí dodělala, takže.. teď tak trochu slavím.." Usmála se na něj a podala mu jednu z tequil, kterého přistály na barpultu. ,, A co ty ? Co tady děláš ? Musím říct, že jsem vážně příjemně překvapená.."
-
Když jsem Julie uviděl, nevěřil jsem svým očím. Už to bylo nějakou dobu co jsme se naposledy viděli a i když jsme se znali v podstatě jen okrajově, viděl jsem jí rád. Měli jsme spoustu společného a v podstatě jsme i stejně přemýšleli. Narušil jsem její rozhovor s barmanem a pak si dal panáka, který jsem si objednal. Její přístup a nadšení mě hned rozesmál a úsměv se na mé tváři držel i dál. Když se zeptala co tu dělám, trochu jsem naklonil hlavu na stranu a pokrčil rameny. "Jsem tu sám, ale kočku vidím před sebou." Zavtipkoval jsem, i když byla Julie pěkná doopravdy. "Ty tu s někým jsi?" Oplatil jsem otázku, abych věděl a kdyžtak nezdržoval. Jakmile se zmínila že jsme se neviděli dost dlouho, přikývl jsem. Pak zmínila že školu před pár týdny dodělala a jelikož byl zázrak už jen to že se tam dostala, protože brali jen něco pod 7% uchazečů, příjemně mě tím překvapila. "Wow..." Řekl jsem nadšeně se známkou uznání, protože jsem neměl slov a měl jsem za ní radost. "Uvědomuješ si, že ti budu muset koupit celý bar? To se musí oslavit pořádně..." Usmál jsem se a vzal si skleničku, kterou mi podala. "Děkuju... Znáš mě...potřeboval jsem zase udělat něco šílenýho a Vegas je na to jako dělaný, no ne?" Zasmál jsem se. "To já taky... Nečekal jsem tě tu." Potom co odjela bylo pravděpodobné že už se nikdy neuvidíme a teď jsme tu byli oba dva na místě, kde se dva hledají celkem špatně. Nakonec jsem se k ní natáhl se sklenicí. "Tak na tebe a na dodělání školy." Usmál jsem se. "Rodiče musí šílet radostí..." Poznamenal jsem ještě.
-
Takhle daleko od domova bylo osvěžující potkat někoho, koho znala ze svého místa bydliště. Přiblížila se jí tak krajina, kterou milovala o něco blíž. Zavtipkoval a Jul se na něj usmála. ,,Tak to je dobře.." Mrkla na něj, alespoň ho mohla mít pro sebe, protože jestli byl někdo opravdový komplic, pak to byl Dominic. Nikdy nezkazil žádnou legraci a jejich myšlení bylo stejné. ,, Jsem tady s několika přáteli ze školy.." Odpověděla a vzala si skleničku. ,, Dívají se na nějakou ptákovinu v autokině.." Tenhle fakt odmávla rukou a zasmála se. Řekla mu, že školu dodělala a Dom z ní měl nefalšovanou radost. Byl hrozně milý na to, že to byl zbohatlík a ještě ke všemu takhle mladý. Spoustě lidem jako on to většinou stouplo do hlavy. ,, Ne, víš co ? Většinou jsi mě zval ty.. tak co kdybych tentokrát pozvala já tebe ? " Hodila na barpult pytlík se žetony. ,, Tohle všechno si užijeme a až nám dojdou, vyhraju další.." Nahodila neodolatelný úsměv. Žetony byly v Las Vegas speciální měna a každý na to slyšel, zvlášť když několikanásobně překročili hodnotu produktu nebo služby. ,, To je dost šílený, nebo ne ?" Zvedla skleničku, aby si mohli připít a s úsměvem si s ním ťukla. ,, To jsou... Máma je pyšná a táta o tom mluví kudy chodí.. myslím že už to dávno ví celé Finsko.. Přitom byl vážně zázrak, že jsem to vůbec dokončila.." Napila se. ,, Co ty ? Jak ti prosperuje firma ? Máš nějaké plány.. nebo co vlastně děláš celé dny ?"
-
Mrkla na mě a mě to z nějakého důvodu úplně klidného nenechávalo. Každopádně mi její přítomnost dělala den o dost lepší. Jakmile řekla, že je tu s několika přáteli, rozhlédl jsem se ve snaze je najít, ale pak dodala, že koukají na film v autokině. "Ještě že tak...aspoň si s tebou můžu zase jednou pokecat." Zasmál jsem se a zapřemýšlel jak moc mi vlastně chyběla. Možná jsme se neznali úplně do detailů, ale čas s ní byl nezapomenutelný. Fakt že školu dodělala mě potěšil a radost jsem měl, ne že ne. Proto jsem to s ní chtěl zapít a Julie měla nápad, že tentokrát zaplatí ona. Úplně jsem na to přistoupit nechtěl, protože jsem měl peněz na rozdávání, ale Jul to tak chtěla, tak jsem se místo odmítnutí usmál. "Nemusíš..." Zarazil jsem se, protože vytasila žetony, kterých nebylo zrovna málo. "Stal se s tebe mistr v hazardních hrách, nebo jsi vykradla nějaký automat?" Zeptal jsem se pobaveně a užasle sledoval žetony na baru. "Jo, to je." Usmál jsem se a připil si s ní. "Ale kecáš! Beztak jsi byla nejlepší ze třídy." Zasmál jsem se a napil se. "Já dobrý, firma taky. Nic moc se nezměnilo, teda bratranec měl svatbu... Plány asi nemám, takhle dopředu úplně nepřemýšlím, jinak dělám tak nějak co mě napadne. Co tvoje plány? Když už jsi ze školy pryč?" Zeptal jsem se na oplátku.
-
,, Jsem si jistá, že toho máme spoustu co si můžeme říct! " Oba dělali blbosti ve kterých se vyžívali a čím víc na hraně to bylo, tím to bylo lepší. Dominic pro ní byl to nejzajímavější co jí tady potkalo, protože to bylo tak nepravděpodobné. Navíc to ani nebylo bůhvíjaké kasíno.. byli tam lepší, ale pokud chtěla být nenápadná, bylo fajn držet se maximálně vyšší střední třídy. Navrhla, že dnešní večer zacáluje a bylo jí jasné, že proti tomu bude mít výhrady. Dobré vychování mu nejspíš zakazovalo nebýt džentlmen, ale uměl to. Dala na stůl žetony, aby věděl, že je to v pořádku. Chtěla si s ním dnešní večer užít, protože její přátelé měli své plány, do kterých jí jako jedinou single nezahrnuli. ,, Spíš... By se dalo říct, že na Black Jack nepotřebuješ vysokou matematiku.. takže.. vlastně ano.. Jsem mistr.." Rozesmála se a pak si odkašlala a rozhlédla se jestli to někdo neslyšel. Ne, dobrý. Připila si s ním, ale protože si nechtěla o další panáky neustále říkat, řekla barmanovi o celou láhev, slánku a misku s měsíčky citrónů. ,, Nerada to přiznávám, ale byla jsem nejspíš nejhorší student na celé univerzitě.." Nahodila falešný úsměv. Mohla říct, že byla nejlepší a nejspíš by byla, kdyby školu dělala poctivě jak měla, jenže lhát mu prostě nechtěla. ,, Jsem ráda, že se ti daří a přeju ti to.." řekla s upřímnosti v hlase a pousmála se. ,, Takže čekáš co ti daný den přinese..." Usmála se a přehodila si vlasy přes druhé rameno. ,, Asi se vrátím na chvíli do Finska, abych trávila čas s rodinou a pak nevím.. Chtela bych se vrátit do Pasadeny a zkusit pracovat v JPL, přecijen k tomu mám z Caltechu blízko.. a nebo budu dělat servírku, netuším.." pokrčila rameny a slezla ze stoličky. Strčila si slánku do výstřihu a vzala žetony, láhev i misku s citrony. ,, Co kdyby jsme šli někam jinam ?" Usmála se na něj. Mohli jít kamkoliv, na střechu, na balkon, někam ven nebo do soukromého salónku, těch možností měli spoustu. ,, Takže tvůj bratranec měl svatbu ? " Vrátila se k tomu co říkal. ,, A vzal si někoho koho má rád a nebo to bylo domluvené? Vzpomínám si, že jsi mi jednou vyprávěl o tom, že to nemáte v rodině úplně snadné.. teda, takhle je to snadné až moc, ale víš jak to myslím, ne ?"
-
Ani jsem nevěděl jaké byli šance se tu takhle potkat, i když Jul by to asi vypočítala. Teď jsme tu spolu seděli a bavili se jako starý známý, což jsme vlastně byli. Přeci jen na člověka, který vám nakope prdel v taekwondu se jen tak nezapomíná. Navrhla že za nás dnes zaplatí, s čímž jsem už z logiky věci nesouhlasil, ale nakonec jsem to nechal být, snad budu mít možnost jí to vynahradit později. Navíc věděla jak vyhrát, protože vysolila na stůl žetony. "To zní zábavně, někdy si s tebou budu muset zahrát." Usmál jsem se vyzývavě, aniž bych věděl jak se black jack hraje. Kdybych to zkusil, skončilo by to asi katastrofou, ale aspoň jsem věděl co dalšího se naučit. Co jsem tak věděl, počítání karet nebylo povolené a tak jsem se zasmál hned, jak se nejistě rozhlédla aby zjistila jestli to někdo neslyšel. Nakonec objednala celou lahev se vším všudy, aby barmana neotravovala. Nad tím že byla nejhorší student jsem jen mávnul rukou. "Jak se říká, nikdo na prospěch nekouká, nejlepší nebo ne, hlavní je že jsi to udělala. A i kdybys byla nejhorší, pořád jsi na tom líp, než ti nejlepší z jiných škol... Na Caltech lidi slyší." Pousmál jsem se, i pro mě jako pro někoho kdo řídil firmu bylo něco takového atraktivní i kdyby jí chyběla praxe, což v mém případě ne, protože jsme ji ve firmě nějakou chvíli měli a byli jsme spokojený. "Děkuju." Pousmál jsem se, i když firma nikdy nebyla priorita, byl to můj zdroj příjmů a snažil jsem se aby nám vše vycházelo, ale jinak jsem se soustředil na své zájmy. "Přesně tak. Třeba dnešek se dost povedl..." Poznamenal jsem a mrkl na ní. Když mi pak prozradila své plány, pokýval jsem. "Ty ambice se mi líbí... Třeba se někdy v Pasadeně stavím, abych tě například dostal z nějakýho průšvihu." Zasmál jsem se, protože jsem věděl že to není takový andílek jak se zdálo, samozřejmě jen v dobrém. O tom nasvědčovalo i momentální počítání karet. "Jasně. Veď mě, přeci jen se tu vyznáš líp." Pobídl jsem jí a pak jí následoval. "Jo... Moc jsem se nezdržel, kvůli rodině, ale myslím že mi stačilo co jsem viděl." Odpověděl jsem. "No... Bylo to domluvený, ani nevěděl koho si bere, když za ním přišla k oltáři. Přijde mi že má rodina žije někde sto let za opicema." Zasmál jsem se, ale moc se mi nelíbila představa že mi za pár měsíců představí mojí nevěstu. "Teď jsem na řadě já... Možná přeci jen najdou způsob jak mě donutit být doma s nimi a být poslušný pes jako Val. Nic proti." Dodal jsem, protože jsem si uvědomil že je ifrit a pak se zasmál. Ani Vala jsem tím nechtěl nějak ponižovat, jen mezi námi byl prostě rozdíl.
-
Myslel si, že hazard je zábavný.. pro ní byl, protože uměla počítat karty. Byl by zábavný i pro něj, protože přijít o pár tisíc pro něj neznamelo ocitnout se v existenčních problémech. Na druhou stranu, kdyby neviděla do systému počítání karet, asi by to nikdy nezkusila. Peníze neměla a brát její rodině to málo co měli, bylo i na ní až moc špatné. ,, Tak to je hodně špatný nápad.." zasmála se. ,, Ale mohla bych tě naučit pár triků.." Téhle možnosti byla otevřená. Mluvili o její škole a když mu přiznala, že nebyla úplně nejlepší student, vzal to z jiné strany. To co jí říkal, jí dělalo dobře a byla mu za to vděčná. ,, Díky Dome.. Určitě jsem teď hrozně rudá.." rozesmála se a rozpačitě si schovala obličej do dlaní. Bylo to příjemné až moc. Popřála mu, aby se jeho firmě dařilo a pak si povídali dál. ,, Jo, dnešek se opravdu povedl a nejlepší na tom všem je, že velká část zbytku dne je ještě před námi.." Významně se na něj podívala, zavánělo to průšvihem, ostatně skoro jako pokaždé. ,, To je docela možné, ale kdybych měla nějaký průšvih, asi bych si tobě o pomoc neřekla.." Lítostivě, ale s úsměvem se na něj podívala. Nezatěžovala by ho tím, když měl svých starostí dost. Rozhodla se, že ho vezme na střechu. Byl tam klid, nebylo tam vedro a ten pohled opravdu stál za to. Skvělé místo na pokec. Stoupla si k výtahu a stiskla tlačítko. Jakmile výtah dorazil, vešla spolu s nimi dovnitř i dost stará paní v kovbojském kostýmku se slunečními brýlemi. Jul měla úsměv od ucha k uchu, ale ne protože by se jí smála, ale protože se jí to líbilo. Pak už se ale zase věnovala svému společníkovi, který jí začal vyprávět o těch absurditách. Otočila se k němu. ,, To je tak hrozný! Představ si, že nemáš právo volby...Že prostě musíš žít s někým, kdo se ti třeba naprosto hnusí..." Zakroutila očima. ,, Neřeknu pár století zpátky, to mělo smysl, ale dnes ?" Znovu zakroutila hlavou a pak se na něj prudce podívala, protože podle jeho slov, ho to čekalo taky. Výtah se zastavil a žena z něj vystoupila. Dveře se zavřeli a jeli dál. ,, To už ti vybrali manželku ? Vždyť si ji nemusíš brát.. jak ti to můžou přikázat? Nebo.. nebo ty chceš?" Vyhrkla. Dokonce přehlédla i to, že narazil na to, že je ifrit. Nechtěla aby si někoho bral, nebylo to správný a Jul docela schvalovala to, jaký měl postoj ke své zaostalé rodině. Odšroubovala víčko z láhve a napila se. Podala láhev i jemu. ,, Můžeme inscenovat tvojí smrt.." Zvedla obočí a výtah se zastavil. Byli v nejvyšším patře, odkud vedlo už jen pár schodů na střechu. Přesněji tam vedli dvoje dveře a kupodivu ani jedny nebyly zamčené. Prošla jedněmi, po schodech nahoru a tam otevřela další. Ocitli se na střeše, kde se před nimi rozprostíral prostor a krásný výhled.
-
Když se zmínila jak špatný nápad by byl s ní hrát karty, pokrčil jsem rameny a zasmál se. "To asi jo... Přišel bych o všechny prachy." Kdybychom začali hrát a já se chytil, vytáhla by ze mě jistě pár tisíc, protože bych si určitě po každém kole říkal že už to chápu, ale pravda by byla přesný opak. "Jo, to bys mohla, abych příště kasíno obíral s tebou." Pousmál jsem se. Přiznala že ve škole byla nejspíš nejhorší, ale už když se tam dostala byla vybraná jako nejlepší z nejlepších a to že to udělala byl další bod, co jsem jí řekl byla prostě pravda, ať už si myslela cokoliv. "Jen trochu." Zasmál jsem se s ní a sledoval jak se schovala. Bylo to roztomilý. "Tak toho musíme využít." Bylo jasné že to tak i myslela, má odpověď byla spíše jako souhlas ke špatnostem. "Au!" Zasmál jsem se, nebral jsem si to nijak osobně, protože jsem věděl že to tak nemyslela a spíše mě to pobavilo, každopádně jsem neměl problém ji pomoct. "Má nabídka stejně platí, kdybys cokoliv potřebovala..." Pokrčil jsem rameny a šel s ní k výtahu. Když jsme do něj vešli, přidala se i starší paní v kostýmu a slunečních brýlích. Držel jsem se abych se nesmál a jen se culil, protože jsem si tenhle nějak představoval v tu chvíli Julie až bude stará. Nejspíš i já budu nakonec nějak takhle vypadat a bylo to dost vtipné a skvělé zároveň. Bylo vidět že si užívá života a tak to mělo být. Pak jsme se zase věnovali sobě navzájem, když jsem Jul řekl že měl bratranec svatbu. "Jen další stupidní pravidlo rodiny..." Řekl jsem vzpurně. "Ještě že s nimi nejsem." Představa jakou bídu bych zakusil při návratu mě sama o sobě přesvědčila že tam nechci. Vzhledem k tomu že Val už měl život naplánovaný, předpokládal jsem, že můj plán už se nějakou dobu tvoří taky, proto jsem nepochyboval že budu mít někde mou milou domluvenou taky. "Nevím, doufám že ne. Asi mě donutit nemůžou, ale vždy je nějaká cesta." Řekl jsem. "Jasně že nechci." Usmál jsem se a zakroutil hlavou. Jul se napila a pak podala lahev mě. Napil jsem se taky a zase ji vrátil. "To zní dobře, ale i tak nechci utíkat ani se schovávat, chci bojovat... Ukázat jim že je to můj život a můžu si dělat co chci, stejně jako do teď." Řekl jsem pevně. Inscenace smrti byla zajímavá nabídka a rozhodně bych jí rád prozkoumal do podrobna, pro mě to ale úplně řešení nebylo. Vyšli jsme na střechu a hned bylo příjemněji. Čerstvý chladný vzduch a výhled do všech stran. "Tohle je super." Usmál jsem se a šel ke kraji. "Vlastně jsi mi docela chyběla." Přiznal jsem ani ne moc nahlas, takže jestli to slyšela nebo ne jsem netušil. Bylo pár lidí, se kterými jsem měl stejné zájmy, nebo se kterými jsem se bavil, ale nikdy to nebylo jako s Jul, se kterou jsem si připadal jako se spřízněnou duší. Jako kdybychom byli jeden člověk.
-
Když zmínil, že by přišel o všechny prachy zasmála se. ,, To je můj cíl od první chvíle.." řekla přesvědčivě, ale samozřejmě to tak nemyslela. Prachy byly to poslední, kvůli čemu s ním ráda trávila čas. ,, Vlastně to vůbec není tak těžké.. " Řekla. Možná ho to opravdu někdy naučí. Chválil jí a mluvil o ní tak hezky, až z toho byla v rozpacích. Znělo to, jako kdyby na ní byl on sám pyšný. Podle jeho slov ale zrudla jen trochu. ,, Dobře.." zasmála se a ovanula se rukou, protože jí bylo docela horko. Málokdy jí dokázal někdo tak znejistět jako Dom. ,, Rozhodně!" Přitakala, noc byla mladá a ve vzduchu visela spousta nápadů a dobrodružství. Město bylo jejich. Jeho pomoc odmítla, ale spíš z toho důvodu že ho nechtěla obtěžovat. Byla dospělá a pokud to jen trochu šlo, chtěla se z problémů vylízat sama. ,, Když nebude zbytí, určitě si řeknu.." Usmála se na něj. Ve výtahu se děli dvě věci. Zatímco Jul byla ohromná starou dámou, ke které cítila sympatie, Dom měl co dělat aby se nerozesmál na celé kolo. ,, Je dobře ,že s snažíš být mimo svou rodinu, ale není ti u toho někdy smutno ?" Zeptala se ho. Jul pro rodinu žila, ale neuměla si představit být v jeho kůži. Sám sebe odvrhnul a distancoval se od rodiny, ale Julie vlastně vůbec nevěděla, jak se asi musel cítit. Rozčílila se, když řekl, že je na řadě. Kromě vzteku cítila i drobnou žárlivost, která se vzala bůh ví odkud. Možná jí prostě vadilo, že by jednoho dne přišla k jeho dveřím nějaká hajtra, co by si ho vzala. Zasloužil si někoho, s kým by mu bylo opravdu dobře. Těkla pohledem že strany na stranu, když si uvědomila o čem přemýšlí a zadívala se na něj. Měl v sobě bojovného ducha, který byl mimo jiné velmi přitažlivý. ,, Doufám, že si z tebe vezmou příklad i další a tohle stupidní pravidlo jednou provždy zmizí.." Byl obdivuhodný.. Šel ke kraji a zastavil se u římsy. Šla za ním a na římsu vyskládala vše co nesla. Slyšela ho a taky jí chyběl a možná mu to měla taky říct, jenže nechtěla ničit tuhle chvíli. Mohla si jen přát, aby to prostě věděl. Zadívala se na něj a chvíli ho jen tak mlčky pozorovala. Na tváři měla lehký úsměv. Pak se podívala na oblohu. ,, Víš co mi tady dole chybí ? Finské nebe.. chybí mi ta čistá obloha a miliony hvězd.. a polární záře... " Pousmála se, jako kdyby řekla nějaký trapný klišé, ale domov jí chyběl. Celé dny dělala tolik věcí a užívala si, jen aby nemusela myslet na to, že jí Finsko chybí. Zvlášť když tady měla budoucnost. ,, Těším se na domov.." Osolila si zápěstí a z misky si vzala citron. Láhev byla odšroubovaná a připravená k použití. Slízla sůl, napila se a zakousla se do citronu. Jakmile bylo hotovo, vyplivla šlupku přes římsu a trefila střechu limuzíny. Zasmála se.
-
"Já to věděl! Oni mě varovali, že se s tebou nemám bavit, máš na mě špatný vliv." Řekl jsem a předstíral ublížení, i když bylo dost jasně poznat že je to jen sranda a nic víc. Trochu jsem jí vychválil a Julie zrudla. Rád jsem jí trochu rozhodil, protože jsem měl za to, že to moc lidí nedělalo. Shodli jsme se na tom že spolu využijeme tenhle den naplno a pak docela chladně odmítla mou pomoc. Bylo to vše ale v přátelském tónu a rozhodně to nebylo myšleno zle, což jsem pochopil, stejně jako jsem pochopil po svém proč pomoc nechce. Taky bych to odmítl a pomohl si sám. Nakonec ale řekla, že když ji nezbyde nic jiného, dá mi vědět. Usmál jsem se a kývl. Ve výtahu jsme byli jen chvíli, ale i tak se toho dokázalo dost seběhnout. "Nevím..." Řekl jsem prvně jednoduše, protože jsem si nebyl jistý jestli s ní chci probírat něco takového, pak mi ale došlo jak se s ní vlastně cítím a vždy jsem ji mohl říct cokoliv, i když jsem ji nikdy nic tak zvláštního nebo důležitého neřekl. "Jsem černá ovce rodiny Julie. Někdy o tom přemýšlím, jestli to nebyla chyba ne že ne... A čím dýl nad tím přemýšlím, tím těžší je na tu otázku odpovědět." Pousmál jsem se nakonec, abych od toho nějak odvedl pozornost. Nebylo to tak lehké jak se to mohlo z pohledu druhých zdát. Když jsem se pak zmínil o sňatku, který mě nejspíš čekal taky, všiml jsem si její nejistoty? Nebyl jsem si jistý co přesně to bylo a co ji proběhlo hlavou a tak jsem to nechal být. "Nemyslím si. Nikdo by si takhle nepodkopával půdu pod nohama jako já." Zasmál jsem se, i tohle byl svým způsobem adrenalin. Šel jsem ke kraji a zastavil se u římsy. Hleděl jsem do dálky před sebe a celkem potichu řekl že mi chyběla. Zpátky se nic neozvalo a mě to nevadilo. Ani jsem nevěděl jestli to slyšela, jen jsem měl potřebu to říct nahlas. Ucitil jsem na sobě její pohled, ale nechtěl jsem nic kazit ani jí uvádět do rozpaků, tak jsem se na ní zatím neotáčel. Tady na střeše byl takový klid, že jsem chtěl zastavit čas a být tu jen o chvilku dýl. Promluvila a v tu chvíli jsem se na ní otočil. "Jo... Finsko jsem si oblíbil dost rychle." Usmál jsem se, bylo tam nádherně. "Čas uteče jako voda a budeš doma..." Usmál jsem se a zasmál se s ní, když sejmula slupkou od citrónu střechu limuzíny. Provedl jsem stejný postup jako ona a slupku nakonec s nápřahem zahodil co nejdál. "Některý lidi odpalujou ze střechy golfový míčky, jiný házejí dolů šlupky od citrónu." Zasmál jsem se nakonec.
-
**,, Ne ne!" Oponovala se smíchem. ,, To bysme se museli znát odjakživa, abys mohl tvrdit, že mám na tebe špatný vliv.." Oba prostě byli takový, že o nich mohli říkat, že mají na toho druhého neblahý vliv. Ovšem záleželo na úhlu pohledu. Přesto přemýšlela o tom, jestli ho před ní někdo někdy doopravdy varoval. Ve výtahu spolu vedli docela závažnou konverzaci, které by se za jiných okolností chtěla věnovat, protože ať už byla Jul jakákoliv, přátelé jí nebyli lhostejní. ,, To, že jsi černá ovce rodiny jen znamená, že jdeš jiným směrem.. Pokud by tvoje rozhodnutí respektovali, klidně by ses mohl vrátit... Otázkou je, jestli vědí, že mají takovou možnost.. " Nechoval se špatně, nebyl to feťák ani nic podobného, takže status černé ovce rodiny, měl jen protože nechtěl přijmout její debilní pravidla. Byla přesvědčená o tom, že by měl dostat šanci, aby jim mohl ukázat, že to jde i jinak. Zvlášť, když se jí zdálo, že je z toho trochu smutný. Přecijen to byla jeho rodina a ode všech byl vzdálený. Ohledně jeho možného sňatku byla nejistá víc než dost. Kdo by něco takového chtěl ? V téhle době to byl tak akorát přežitek. ,, Nikdo ? Opravdu doufám, že ve vaší rodině je víc takových jako jsi ty.. Ježiš, to je jako kdyby si řekl, že mají doma otroky.." Podívala se na něj a zamrkala. ,, Čistě ze zvědavosti.. nemají, že ne?" Omluvně se pousmála. Bylo to myšlené z legrace, ale u Limognorů jeden nikdy nevěděl. Ocitli se na střeše, odkud bylo vidět do všech směrů. Dole se mihotala světla lamp, aut a reklam. Takhle z výšky se všechno třpytilo a ačkoliv byl relativní klid, v dálce jakoby vítr nesl tóny stovek melodií. Vedle nich byl ještě vyšší hotel spojený s kasínem. V každém z rozsvícených pokojů někdo něco dělal. Řekla mu, co jí tady chybí a když jí řekl, že čas uteče jako voda, připomněl jí tím, jak je vlastně starý. Byl to moudrý stařec, i když byl navenek střeštěným mladíkem. Napila se tequily a zahodila šlupku. ,, Už se nemůžu dočkat, ale než ta chvíle přijde, užiju si to tady NAPLNOOO!!" Zvolala nahlas s úsměvem a se zvednutýma rukama. Už měla docela naloženo, takže jí to v podstatě bylo jedno. ,, Golfáky odpalujou jenom snobové a to my nejsme.. teda, minimálně jeden z nás.." Zasmála se. Určitě věděl koho má na mysli, ale nikdy ho jako snoba nebrala. Nebyl jako ostatní zbohatlíci, protože mu diskomfort nevadil. Vylezla na římsu a posadila se na ní tak, aby ji nohy visely ve vzduchu. Otočila se k němu a poklepala dlaní na beton, aby se k ní přidal. ,, Pojď si zkusit jaké to je, když ti leží Las Vegas u nohou.." zasmála se a znovu se napila, přičemž slupka letěla dolů.
-
"Na tom něco bude..." Usmál jsem se. Oba dva jsme byli svý. Dělali jsme průšvihy, užívali si, ale když jsme byli spolu, znamenalo to pohromu. Nikdy to nebylo nic vážného, ale to jen díky tomu, že jsme ještě nebyli takhle sami. Ve výtahu se ozvala docela těžká otázka, která ani nebyla něčím čím bych se chtěl chlubit nebo o čem bych měl zájem mluvit. "Není to tak jednoduchý jak si myslíš Jul. Nemůžou to respektovat." Chápal jsem svou rodinu, ale štvalo mě to. Královská krev dělala hodně. Šlo o čest a postavení na veřejnosti a o zbytek se nikdo nestaral. Chtěli si udržet postavení a respekt a já to ničil. A hlavně chtěli zachovat modrou krev v rodině, což svatba Vala potvrdila. Když jsem odcházel, neuvědomoval jsem si co jim dělám, teď jsem to ale věděl a přesto si žil po svém. Na druhou stranu to byl můj život, já si mohl rozhodnout co s ním a to jsem taky udělal, jen kdyby to pochopili... Pak bych se mohl o zážitky s ostatními podělit, ne se jim stranit. "Přemýšlel jsem že zkazím Vala, jen jsem ještě neměl tu možnost..." Usmál jsem se a když se zmínila o otrocích a zeptala se na ně, úsměv se změnil ve smích. "Nevím o tom." Odpověděl jsem pobaveně. Popravdě mě zajímalo co si o mě a moji rodině myslí, hlavně co by si myslela kdyby věděla o modré krvi. Když jsme se ocitli na střeše, byl to svým způsobem krásný pohled. Celé město svítilo a lákalo na svou rozmanitost a neobyčejnost. Jakmile se zmínila že jí chybí domov a já zmínil že to uteče jako voda, nahlas zavolala že si to tu do té doby užije. Potichu jsem se zasmál, protože se mi její spontánnost a nespoutanost líbila. Taky se mi líbil její smysl pro humor, kterým mě ze srandy shazovala. "Možná jsem snob a nebo mě prostě baví zabíjet lidi golfem." Řekl jsem namyšleně a zvedl hlavu, jakobych požadoval aby se mi uklonila. Začala lést na římsu a tím si zase získala mou pozornost. Pobídla mě abych se přidal a tak jsem si stoupnul na římsu vedle ní a podíval se dolů na lidi, co procházeli po ulici. "Už chybí jen poddaní." Zasmál jsem se a pak si sednul stejně jako ona a napil se. "Co jsi vlastně kromě školy dělala? Našla sis nějakou šílenou bandu?" Zeptal jsem se a koukal dolů na ulici.
-
Bylo to trochu zvláštní protože, i když měli společné zájmy a občas si i s přáteli vyšli ven, vlastně se zase tak moc dobře neznali. Na druhou stranu, s ostatními, se kterými se znala od malička, necítila tu spřízněnost. Těžko říct, na co by přišla, kdyby nad tím měla náladu přemýšlet. Ve výtahu narazila na komplikovanou otázku, ohledně jeho rodiny. Podle všechno bylo všechno mnohem těžší, než jak si představovala. Těžko ho mohla pochopit, když nevěděla to zásadní a totiž, že má královskou krev. Jedním si ale byla jistá. Nejspíš by hodně klesnul, kdyby se nechal namotat do chomoutu s nějakou cizí ženou, jen aby se na něj jeho rodina nezlobila. Nebyl to prostě on a ta jeho vzpurnost byla docela přitažlivá. ,, Vala? To je ten tvůj bratranec ? Spíš si ho měl naložit do auta a ujíždět tak daleko, jak jen je to možné.. Hele, víš jak musí být divný, když najednou žiješ s někým koho neznáš ? A jste manželé? " Zakroutila hlavou. Pořád na to myslela, protože ji to prostě přišlo strašný. ,, Co když je ten druhý nějaký magor? Nebo má nějakou úchylku? " Takhle mohla mluvit až do ráda, jenže to by asi omrzelo. Napadlo jí, že mají doma otroky, což měl být vtip. Jen zvedla obočí, když jí odpověděl a rozhodla se, že bude lepší, když to nebude vědět. Na celé Las Vegas vykřičela, že si to užije a myslela to vážně. ,, Jak jako? Že ho neumíš hrát ?" Rozesmála se nad tím, jak hodil snobskou pózu. Golf byla nuda, nedivila by se, kdyby to někoho zabilo. Myslel to sice asi jinak, ale nabízelo se to. Vylezla na římsu odkud měla úžasný výhled a pobídla ho, aby šel za ní. Stoupnul si vedle ní a díval se na město jako Batman. ,, S trochou fantazie, můžeš předstírat, že jsou to tvý poddaní, ale jen za předpokladu, že já budu královna.." podívala se dolů. Hlavy lidí byly menší než špendlíkové hlavičky. Měl zajímavou otázku. Vzala si od něj láhev, ze které se napila a přikousla si k tomu citrón. ,, Dělala jsem spoustu věcí. Každý týden jsem si zkusila něco nového a bylo toho tolik! Amerika je opravdu plná možností, pak ti ukážu fotky.." Usmála se se na něj. ,, Šílenou bandu asi ne...teda, ne tak jako ve Finsku. Tady jsou lidi prostě jiný.. mají rádi zábavu to ano, ale zároveň jsou moc zodpovědní.. žádný pozdní příchody na kolej, dělání úkolů, žádný porušení zákonů.. Vůbec to není jako ve filmech.." protočila panenky a zadívala se na něj. ,, S tebou to mám radši.." Usmála se a podala mu láhev. ,, Co jsi vlastně celou dobu dělal ty ?"
-
Nechtěl jsem jí zatím říkat, že mám královskou krev. Co by si o mě vůbec pomyslela? Maximálně to, že jsem namyšlený nebo že si dělám srandu. Popravdě bych měl zájem o to její výraz vidět, ale riskovat že už se mnou nikdy nepromluví jsem nechtěl. Měl jsem jí celkem rád, možná až moc, na to že jsme se příliš neznali a trávili spolu čas jen výjimečně, ale tím že mám modrou krev jsem se nechlubil a neměl jsem v plánu to někomu, mimo rodinu kdo o nás nic neví, říkat. "Jo, promiň, Val teda Valerian, je můj bratranec. Asi jsem měl, ale nechtěl jsem za něj rozhodovat. Třeba je takhle rád, je to asi pocta..." Zamyslel jsem se proč jinak by někdo chtěl dodržovat něco tak nesmyslného. "Ta svatba byla divná dost na to, abych si představil jak to asi musí vypadat u nich v bytě... Popravdě asi mám menší plán po Vegas a ten zní tak, že pojedu za Valem a snad se seznámím aspoň trochu s jeho ženou, když už je v rodině." Řekl jsem a nejistě se pousmál. "Možná se ještě nebudou znát ani mezi sebou." Řekl jsem s výrazem, který odpovídal tomu, že jsem si momentálně představil jejich situaci. "Upřímně doufám že nemá...ale podle toho co jsem viděl měla asi celkem významný jméno... Samozřejmě museli vybrat někoho kdo něco znamená, nebo má prachy." Řekl jsem a dal oči v sloup. "Jako by na tom záleželo." Zamumlal jsem potichu. Tohle téma bylo tak komplikované a nesmírně stupidní, že bych si dokázal stěžovat celou věčnost. Ani jsem nevěděl kde se to ve mě všechno bere, ale s Julie se tak dobře mluvilo, že jsem měl chuť jí říct úplně všechno, i když jsem mohl být svou ukecaností otravný. Na otázku ohledně otroků jsem jí odpověděl, i když to byl vtip a sám tomu dodal sladký konec, když jsem neřekl ne, ale nevím. "Spíš jsem myslel že bych tím míčkem sejmul někoho na zemi, ale tohle je taky možnost." Zasmál jsem se. Osobně jsem spíš myslel že kdyby na někoho letící golfák spadnul, udělal by mu slušnou díru do hlavy, ale asi jsem byl víc morbidní než se slušelo. Stoupl jsem si na římsu a tak jak řekla jsem si představil lidi pod sebou jako poddané, jen ne v povýšeneckém stylu. "Chtěla bys být královna?" Zeptal jsem se a pozvedl zvědavě obočí, načež jsem od lidí dole odtrhl oči a podíval se na Jul. Vzhledem k tomu že jsme byli docela vysoko tu foukal silnější vítr a tak to bylo celkem příjemné, člověk měl docela chuť skočit, ale jen pokud by měl jak letět samozřejmě. Inkvizitoři měli na přeměnu dost šteští, i když bych své liščí já nikdy nevyměnil, mít křídla by mi ale taky nevadilo. "Tak to se podívám..." Usmál jsem se, protože jsem se na fotky celkem těšil. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl co všechno už si zkoušela a co ještě nedělala, každopádně toho jistě stihla mnoho i když jí nebylo tolik co mě. "Ale ty jim napravíš reputaci, nebo jim ukážeš jak na to, ne?" Zasmál jsem se, na tohle byla přeci jen expert. "Mohli bychom zase něco jednou podniknout..." Navrhl jsem, i když bylo ve hvězdách kdy se zase potkáme, stejně jako tady, což bylo úplně náhodné. "Pracoval jsem na svojí bojový technice abych ti nakopal prdel." Zasmál jsem se a taky to byla pravda, nemohl jsem nechat svou porážku jen tak. Vzal jsem si od ní lahev a napil se při pohledu na budovu naproti nám.
-
,, Valerian.." Zopakovala pompézně jméno, které patřilo jeho bratranci. ,, To zní dost.. cnostně" Odpověděla s úsměvem. ,, Takže pocta jo? A co svoboda výběru ? Jako, chápu, že by to mohlo někomu vyhovovat, protože je to bez práce.. Nemusíš se dvořit, zvát holku na rande.. prostě se nemusíš snažit, protože to rodina zařídí.. ale.. " Zakroutila nesouhlasně hlavou. Bylo to divný a úplně mimo její chápání. Prostě mimo dobu. Jen si přestavila, jak ta svatba asi musela vypadat. Možná se do té chvíle ani neviděli.. určitá romantika v tom byla, ale bylo to prostě děsný. ,, Trochu je to jako manželství za trest, když jsou spolu dva a musí spolu být kvůli nějakému rodinnému postavení..Co když jim to nebude klapat ?" Kdoví proč si představila jejich první společnou noc, kde jim u postele stálo několik rodinných příslušníků, aby dohlédli na to, že bude svazek naplněný. Jako za časů králů. Otřásla se. ,, Doufám, že mi budeš vyprávět jaký to bylo.. až se zase potkáme třeba za pět nebo za deset let.." Byla to samozřejmě nadsázka, protože doufala, že to bude mnohem dřív. Mluvil o své rodině s opovržením, alespoň se jí to tak zdálo, ale chápala to. ,, Nezáleží, ale někomu to prostě nedojde.. kdyby to tak bylo u všech, měla bych smůlu.. nemám ani jméno, ani prachy.." Zasmála se. Nebyla na tom nijak bídně, ale vzhledem k tomu, že se měla stát vědcem, s penězma to vypadalo bledě. Jako všude na světě. ,, Ty jsi všechno možné, ale vrah určitě ne.." Pousmála se. Věřila tomu, že by spíš zabil někoho omylem, než aby to udělal s úmyslem a odpalování golfových míčků na střeše, neznělo jako něco, co by byla zábava. Pokud by ovšem nechtěli rozbíjet okna vedlejším hotelu. Jak tam stál na římse v celé své odvážnosti, připadal jí úžasný. Neznala nikoho, kdo by se tam postavil, beze strachu. ,, Jsem královna maturitního ročníku.." Oznámila. ,, Ale jestli se ptáš,jestli bych chtěla být královna jako jí je Alžběta, tak asi ne.. řídit se podle královských protokolů.. to není nic pro mě... " Řekla s úsměvem. ,, Ty by jsi chtěl být král ?" Chtěla mu ukázat fotky všech svých dobrodružství a Dom s nadšením souhlasil. Ohledně přátel které měla napravit z jejich nudnosti to ovšem moc dobře nevypadalo. ,, O tom pochybuju Dome.. víš jak těžký je narazit na někoho jako jsem já a ty?" Povzdechla si a zadívala se na město. Upíjela z láhve, o kterou se s ním střídala a alkohol jí pomalu stoupal do hlavy. Ráda by s ním zase něco podnikla, ale připadalo jí, že čím víc stárli a měli víc povinností, že skoro na nic z toho nebyl čas. I proto se rozhodla si po škole trochu užít, než nastoupí do pracovního procesu. Dominic to měl asi jinak, protože byl bohatý a byl pánem svého času. ,, To by bylo fajn.. " Zvedla obočí, když jí řekl, že vypiloval svou techniku, aby ji tentokrát porazil. Svým pohledem mu dala jasně najevo, že je naivní, jestli myslel, že mu to bude stačit. Technika nebyla všechno, mnohem důležitější bylo, znát protivníka a to nejen jeho pohyby, ale i to jaký je. Měla pocit, že ho zná dobře a nejlépe ho poznala právě, když spolu chodili na bojová umění. ,, Teď jsi řekl pěknou blbost.." Rozesmála se a podívala se na láhev, kterou svíral v ruce. Bylo tam po dně, takže byl čas vymyslet nějaký plán. ,, Dole v garážích mají docela hezká auta.." Řekla do větru. Luxusní auta hostů, byla lákavá a i když z toho koukal průser, bylo by fajn projet se s jedním z nich po hlavním bulváru města hříchu.
-
"Asi jo..." Usmál jsem se, sám jsem nevěděl jak to nazvat. "Svoboda výběru je komfort, který moje rodina netrpí, jsem si skoro jistej, že mě to čeká taky, pokud nenajdu způsob jak se tomu vyhnout..." Poznamenal jsem. Prozradil bych jí víc, protože bez té nejdůležitější informace to nemohla nikdy pochopit, ale nějak jsem se na to teď prostě ještě necítil. "Myslím že o to jde... Nikoho nezajímá jestli to bude klapat, ale co z toho rod má. Ale stejně jako ty, ani já tohle nechápu." Usmál jsem se. "No doufám že se potkáme dřív než za pět nebo deset let, ale určitě ti vše povyprávím." Poznamenal jsem a podíval se na ní s vyrovnaným pohledem. "To je dobře, protože dalšího namyšlenýho snoba bych v naší partě nevydržel." Usmál jssm se pobaveně, narážel jsem samozřejmě jen na nás dva. Stal jsem na římse a zeptal se Jul, jestli by chtěla být královna, ona ale odpověděla jinak než jsem si představoval. "O tom nepochybuju veličenstvo." Zasmál jsem se "Mám to stejně... Navíc je to hodně zodpovědnosti a momentálně se moc zodpovědně nechovám." Odpověděl jsem a zasmál se. Fotky mě nadchli a tak jsem hned souhlasil. Co se týče nápravy jejích přátel, očividně to nebylo tak jednoduché. "Vlastně vím... Protože jsem ještě nikoho takovýho nepotkal." Usmál jsem se. Střídali jsme se o alkohol a atmosféra, která byla už tak uvolněná se rozvolnila ještě víc. Navrhl jsem že bychom mohli zase něco podniknout a i když měla nabitý program, souhlasila. Byl jsem ochotný to naplánovat podle jejích možností a za jejích podmínek, protože jsem si něco takového nemohl nechat ujít. Když jsem zmínil že jsem se zlepšoval v bojovém umění, její pohled se mi skoro smál. Netrpělivě jsem čekal co na to řekne a pak se s ní zasmál, protože jsem to nevydržel. Měla pravdu, protože mi stejně zase nabije. Pak se to ozvalo... Průser, který byl tak lákavý, že nešel odmítnout. "Kdo tam bude první řídí!" Vyhrkl jsem a rozeběhl se pryč. Jelikož tam byla ale cesta výtahem, skončil závod v něm a byli jsme tam na stejno, takže nic moc. Malá soutěž ale pobavila minimálně mě. "Který vezmeme? Můžeme dát pouliční závody." Usmál jsem se. Jen mě to napadlo, ale ať už pojedeme v jednom autě nebo ve dvou a ať už pojedeme jakkoliv, budu mít plyn až u země.
-
Otočila se na něj a ze široka se usmála. ,, Nemůžou tě přinutit, když nebudeš sám chtít.." O tomhle byla přesvědčená a těžko říct, jestli by si myslela něco jinýho, kdyby věděla jaká krev koluje v jeho žilách. ,, Jestli jsem se na Caltechu něco naučila, tak to, že je dobré občas porušit článek řetězu a vydat se jiným směrem. Většinou se to jevilo jako dobrý nápad.. Třeba jsi ty, ten článek řetězu.." Viděla to tak, že když ostatní, které čekal stejný osud jako Vala uvidí, že záleží na jejich rozhodnutí a mají právo volby, zaběhnutá přežitá tradice se změní a do jejich rodiny to vnese tu správnou rozmanitost. Mohl jim to ukázat právě Dominic, který měl správně smýšlení a nebál se toho. Její alkoholem otupělý mozek to viděl jednoduše, ale realita byla někde jinde. Rozesmála se. ,, My nejsme parta! Jsme jako brácha a ségra! Dvojčata! Stejné zájmy a stejné myšleni.. to už je něco víc.." Zveličila to. Přišla fáze optimistického nafukování, kdy i cizí lidé byli vlastně rodina. Bylo s podivem, že z té římsy ještě nespadla. ,, Dávám přednost oslovení: její výsosti.." opravila ho. ,, Vidíš, zase si rozumíme.." Mrkla na něj. ,, Vesmír nám tím chce něco říct.. byli bysme špatný král a královna.." Z nějakého důvodu jí to přišlo legrační a zároveň jako výzva. ,, Těžký úděl jednorožců.." Povzdechla si, když i on řekl, že nikoho jako jsou oni dva nepotkal. Ještě si chvíli povídali, ale jakmile došel alkohol, bylo potřeba se zabavit. Mravy byly uvolněné, soudnost žádná plus nával nepřemožitelnosti, zkrátka byla potřeba akce, která by tenhle večer okořenila. Napadlo jí, že jsou v garáži auta a Dom se toho okamžitě chytil. Její reakční doba byla snížená asi o polovinu a tak vystartovala až pár vteřin po něm. Měl docela dobrej odpich, když na to přišlo. Slezla z římsy a doběhla ho. Schody zvládla po dvou a měla pocit, že je spíš přeplula, než seběhla a když se potkali ve výtahu,snažila se dělat jakože je nad věcí. Stoupla si vedle něj a lapajíc po dechu si upravila vlasy. Ve výtahu hrála pozitivně naladěná hudba, saxofon, který měl zpříjemnit cestu. ,, Vím přesně, co chci.." Zmáčkla tlačítko do suterénu, kde byla garáž a zbývalo jen čekat. Garáž se dala přirovnat k jeskyni plné pokladů. Kromě vraků tam byli opravdu zajímavé vozy a Jul by se nejradši svezla se všemi. Její zrak ale padl na kanárkově žluté camaro s černým pruhem přes kapotu. Vypadalo jako vosa a chtěla ho odjakživa. Teď měla velkou příležitost, které se hodlala chopit. Nezastavil jí ani zákaz řízení, ani fakt že neměla klíčky. Věřila na osud a když sáhla po klice a dveře se otevřely, jen to potvrdila. Osud prostě chtěl aby si zablbnula. ,, Tak co?" Chtěla vědět, jestli jede s ní nebo proti ní. Nemohla mu zaručit, že se s autem vrátí, protože pokud ji to chytne, pojede prostě dál a dál..Pokud jí tedy společenská únava dovolí trefit se ven z garáže.
citrónový ježíš
Davis