Přišlo mi vtipné, že se vzájemně podpíráme a mé
opilecké sebevědomí mi nakecalo že to vůbec nepotřebuji, ale Julie se sotva držela tak bylo lepší v tom zůstat. Bylo to dobře i pro mě, protože bych se rozkřápl během chvíle a už bych se nezvedl, ale vysvětlujte mi to, když jsem totálně na sračky. Měl jsem co dělat když jsem vstával zpod auta, natož abych přemýšlel. Chvíli trvalo než jsme vychytali tempo, stejnou chůzi a tak nějak úplně všechno, ale dovedli jsme to k dokonalosti docela rychle. Když jsem o Julie náhodou zakopl nebo naopak, provázel to po většinou smích. Kdybych se viděl, asi bych se přidal... Přišel jsem s tím nejlepším nápadem, který zahrnoval spoustu zábavy a nejspíš i peněz. "Ne, včera." Usmál jsem se, ale vše vyznělo dost vážně, myslel jsem to vážně. Přes halu mě dotáhla ven, přičemž si sehnala šálu z peří aby ji asi nebyla zima nebo co. Vypadalo to docela vtipně, ale to teď spoustu věcí. Venku bylo živo a Elvis byl všude, taky zaujal Jul. Vedla mě přes ulici i když jsem původně málem šel jinam a řekla že tam půjdeme potom, to už jsem úplně zapomněl kam jsem chtěl jít. Navíc mě tahle její fiflená nálada zaujala. Vzal jsem ji za druhou ruku a ukázal ji jak se správně tancuje. Byli jsme jak ve Star Dance a šlo nám to na náš momentální stav dost dobře. Usmál jsem se na ni a párkrát svůdně zahýbal obočím. Pak jsem se rozesmál s ní. Zase jsem jí zvedl a hned na to mezi námi proběhl krátký a podivný oční kontakt. Moc jsem tomu pozornost nevěnoval a nakonec jsme šli stejně dál, takže nebyl čas o tom přemýšlet. Několik netrpělivých řidičů nebo řidičů, kteří těsně dobrzdili na nás zatroubilo, ale měl jsem je těžce někde. Nakonec jsme došli do nějaké malé budovy, vlastně to byla asi jen jedna místnost a chodba, ve které jsme byli. Tam byli vitríny s prsteny a zlatem a tak podobně. "Oooooo, koukej! Já chci tenhle! A tobě by slušel tenhle, co myslíš?" Zeptal jsem se nadšeně a ukazoval na prsteny. Oba byly dost decentní a slušně vypadající na to jak nadraný jsem byl. Zas takový výběr tam ale neměli a obrovské kameny a různé kýče mě většinou nelákaly ani takhle. Muž za pultem něco vysvětloval a něco nám říkal, ale vše jsem odkýval bez výtek, protože jsem neposlouchal, bylo mi to jedno, zkrátka jsem se vším souhlasil, protože jsem ty prsteny chtěl.