Fantasy World / Ostatní hry / Svatba ve Vegas - Dom & Julie - Minulost / Strana 2
Svatba ve Vegas - Dom & Julie - Minulost -
Podpořila mě jak nejlíp uměla a ani to nebylo myšleno jako povzbuzení, protože to prostě byla pravda a za to jsem ji byl vděčný. Když vysvětlila co se na Caltechu naučila, usmál jsem se na ní. Možná že jsem přeci jen udělal něco pro budoucnost rodu, i když si nemyslím že by třeba zrovna Val nutil svého potomka do manželství. Nebylo to sice tak jednoduché jak to viděla, ale co říkala dávalo smysl. "Nebo jsme jeden a ten samej člověk. Jeden z nás by mohl být klon toho druhého." Zamyslel jsem se jakoby na tom snad záleželo a nevinně se usmál. Byla s ní taková zábava a klid, že bych tu byl už do konce života a na římse hazardoval s životem. "Ou, pardon. Moje chyba, VAŠE VÝSOSTI." Zdůraznil jsem její oslovení a naznačil úklon. "Kdy jsme si zrovna my nerozuměli?" Zasmál jsem se. "Myslím že by nás svrhli vesničani, ale stálo by to za to." Zasmál jsem se při představě jak naše království zmítá chaos. Dál jsme si povídali a pak došlo pití. Vždy to začínalo nějak a končilo jinak, no teď to vypadalo na velkej průser, ale kdo by řekl ne, když tam ty auta byly? Přijal jsem výzvu a rozeběhl se k výtahu, ve kterém mě stejně dohnala. Vypadali jsme jako puberťáci připravený zatopit rodičům. Podle jejích slov ale věděla po čem jde, nejspíš jen čekala až se opijeme, aby to navrhla, i když to nebyl ideální stav k řízení. Pokud mám ale přijít o papíry, není lepší způsob než takhle. Vybrala si skvělý auto, ale mě zaujalo Porsche 911 kousek vedle toho co si vybrala. Jedovatá zelená svítila v zástupu aut a upozorňovala na sebe úplně vším. Šel jsem tedy k autu a kupodivu bylo odemčené i tohle. Otevřel jsem dveře a podíval se na ní s úsměvem malého dítěte. "Asi někdo chce, abysme ve městě udělali trochu bordel." Zasmál jsem se nadšeně. "Dávej pozor na policajty..." Mrkl jsem na ní provokativně, i když budu mít větší problém asi já, nehodlal jsem se jí na silnici pustit. -
Pro své přátele a rodinu by se rozkrájela a Dom nebyl výjimkou. Bylo potřeba ho podpořit, aby věděl, že není jediná černá ovce a že je to vlastně v tomhle případě dobře. Změna byla nutná, protože tradice jeho rodiny byla smutná a svazující. ,, Hmm, tak to zní dobře.." Tady se mohli klidně pustit do jejího oboru. ,, Možná se setkali mnohovesmíry a já a ty jsme vlastně jeden člověk ze dvou odlišných časoprostorů" Znělo to složitě, ale nebylo. Naznačovala že buď Dom nebo Jul byli výsledkem jiného rozhodnutí, někdy během života jejich rodičů, které odvedli linie času jiným směrem. ,, A víš co ? Možná to tak složité není.. možná se prostě potkali dvě spřízněné duše.." Usmála se na něj. Někdy to prostě bylo daleko jednoduší, než se zdálo. Změnil její oslovení a konečně jí začal říkat, tak jak chtěla. ,, Budiž ti odpuštěno.." Řekla namyšleně a rozesmála se. Byla s ním taková legrace a mohla být naprosto přirozená. Jediné čeho mohla litovat a čeho litovala bylo to, že spolu netrávili víc času. Zamyslela se nad jeho otázkou. ,, Vlastně si rozumíme až překvapivě dobře.. " uznale přikývla. Dobrý král a královna nebo ne, bylo to jedno protože reálně se nic z toho stát nemohlo, ale v rovině opileckého fantazírování, to znělo zábavně. Špatný nápad na ně nečekal dlouho. Juli zasela semínko myšlenky a Dom se toho okamžitě ujal. Než se stihla zmátořit vyhlásil závody, které skončili u výtahu. V garážích okamžitě spatřila, že si splní jeden ze svých snů. Dom si vybral klasiku, stejně jako ona a i on měl štěstí, protože obě auta byla otevřená. Tohle se prostě mohlo stát jen v Americe, ve Finsku se zamykalo všechno a i to přesto, že kriminalita byla na velmi nízké úrovni. ,, Už jsem ti někdy řekla, že věřím na znamení?" Mrkla na něj. Podle všechno to tak prostě mělo být. Kdyby ne, zasekl by se s nimi výtah, nebo by neměli auta jak otevřít, ale všechno jim akorát hrálo do karet. Upozornil jí na policajty, což bylo něco s čím museli počítat. Otázkou bylo, do jaké míry si to chtěli užít. Kdyby se jen projížděli po osvětleném bulváru, nejspíš by nikdo nezjistil, že jsou auta kradená, ovšem kdyby závodili uprostřed rušných ulic, nejspíš by to nemělo dlouhého trvání i vzhledem k tomu, jak byla Jul nalitá. Před nimi ale zbýval jeden problém. Totiž garážové závory, které otevíral hotelový čip. Prorazit závory, znamalo zničit krásná auta a navíc by moc daleko nedojeli. Vytáhla z kabelky malé kožené pouzdro, které svou velikostí připomínalo kreditní kartu. Došla k panelu závor, kde byl počítač, který snímal kód z čipu a poté otevřel závoru. Otevřela panel a začala si hrát s drátky. Za chvilku se závory zvedly a zůstaly nahoře. Stoupla si s úsměvem od ucha k uchu a ukázala na Doma zvednuté palce. Vrátila se k autu, do kterého nasedla. Nadechla se a naplno prožila ten nával nadšení z toho, že seděla v něčem takovém. Nastartovala a pomalu vyjela ven z garáže. Byl to tak příjemný pocit. Nejen adrenalin, ale taky euforie. Jakmile vyjela z garáží, zařadila se do provozu. Nejela o moc rychleji než ostatní auta, protože jako ožralá, měla docela problém sledovat vše co se tam dělo. Měla ale v plánu, že projede město a za ním sešlápne plyn naplno. V poušti za městem byl dlouhý rovný úsek, kde mohli s naprostou svobodou vymáčknout z auta vše co v něm bylo. -
Pokýval jsem, když řekla že to zní dobře. To co řekla potom jsem chápal v podstatě jen díky filmům a nějaké té logice, každopádně ne tak jako ona do hloubky. "Jo, to by mohlo dávat smysl..." Usmál jsem se zamyšleně. "Tohle zní vlastně možná trochu líp a pravděpodobněji." Mrkl jsem na ní. Ať to bylo jakkoliv, byl jsem rád že jsem jí potkal a mohl s ní čas od času trávit nějakou hodinu nebo dvě. Opravil jsem se a Jul tak byla spokojená. Její namyšlený postoj byl roztomilý a rozhodně pobavil, takže jsem se musel zasmát s ní. "Jo, mohli jsme se znát v minulých životech, ale o tom bysme se tu mohli bavit zase celou věčnost." Prohodil jsem a pak se mluvilo o tom jakými panovníky bychom byli, jenže to všechno přerušil Juliin skvělý a naprosto špatný nápad, ukrást auta nějakých boháčů co si teď v kasínu nejspíš užívali. Nebyl bych to já, kdybych se toho nechytil a celkem rychle se rozeběhl k výtahu. Měl to být závod do garáže, ale stihla mě doběhnout, takže jsme tam nakonec byli na stejno. Byl jsem docela překvapený, protože přesně věděla po čem jde a to víte jen pokud jste o tom už přemýšleli. I tak jsem z toho byl nadšený a jestli to bylo její vysněné auto, tím líp. Když se zeptala jestli s ní jedu, už mé oči spatřili něco jiného. Zelené porsche mě lákalo a tak jsem nakonec odmítl. Váhal jsem, protože bych klidně jel jen jako spolujezdec, ale takhle to byla větší sranda, mohl jsem vše sledovat z "třetí osoby". Obě auta, které jsme vybraly byly odemčené, což bylo buď štestí, osud nebo hloupost a naivita majitelů. Tak či tak, pro nás lepší. "Po dnešku budu věřit asi i já." Usmál jsem se nadšeně na jízdu, která měla za malý moment snad nastat. Upozornil jsem jí na policii, nevadilo mi kdyby nás chytili, z toho jsme se mohli dostat, ale i tak bylo lepší se tomu všemu vyhnout. I já měl něco málo v krvi a těžko říct jak to dopadne, ale držet se kvůli tomu zpátky nebudu, ne dokud jsem schopný se soustředit a vidím jen jednu silnici. Julie mě nepřestávala překvapovat. Vzala si něco z kabelky a když se chvíli hrála s panelem závor, závory se zvedly a nechaly nám volný průjezd. "Wouu!!" Zajásal jsem a vyskočil s rukama nad hlavou. Pak jsem se otočil k autu, na které jsem položil ruku a přejel po kraji kapoty, abych si tuhle káru pořádně vychutnal, když už půjdu do basy. Pak jsem nasedl, připoutal se a položil ruce na volant, který jsem sevřel v dlaních. Rozhlédl jsem se po interiéru, i když tohle mohl být můj standart tak rozhodně nebyl, takže jsem v něčem takovém seděl poprvé a pořádně si prohlédl vše okolo. Celé auto bylo jako nové a když jsem nastartoval, cítil jsem všechnu tu sílu, která mě hnala do toho, abych vyjel z garáže na plný plyn. Celou dobu jsem se usmíval od ucha k uchu a prostě prožíval tenhle moment, který jsem mohl sdílet s Jul. Z parkovacího místa jsem vyrazil dost rychle, až se za mnou vytvořil dým, ale musel jsem hned zabrzdit, protože se Jul narozdíl ode mě krotila. Držel jsem se, protože jsem si myslel že to rozpálí až mimo garáž, což nebylo tak daleko. Vyjel jsem za ní připravený se dostat na maximální rychlost a když vyjela, že se zařadí do provozu, šlápl jsem na to, protože jsem myslel že už jedeme. Mýlil jsem se a jelikož já přidal, zatímco Jul jela normálně, sešlápl jsem zase naplno brzdu. Bylo to dost těsný, co si budem a trochu jsem se lekl, ale když jsem se zhluboka nadechl, zařadil jsem se za ní do provozu a v klidu jí následoval. Sledoval jsem silnici ve všech směrech, ale nebylo moc prostoru, protože jelo spoustu aut. "Notak!" Řekl jsem nedočkavě a pak se to objevilo. Mezera a únik z provozu, prostor na hovadiny, v překladu prostě v protisměru nic nejelo a objevila se tam možnost všechny předjet a ukázat lidem kolem co v těch autech je. Třikrát jsem na Jul zatroubil, ale nutkání to rozpálit bylo větší než moje trpělivost a tak jsem sešlápl plyn a přejel do protisměru, přičemž jsem začal troubit, abych jí vyprovokoval. Ozvalo se skřípání pneumatik, které trhaly asfalt a ten, který jel za mnou toho moc asi neviděl. Když jsem pak Julie předjížděl, celou dobu jsem troubil, dokud nebyl čas zahnout. Na normální zatočení jsem byl moc rychlí, takže jsem zatáhl za ručku a postaral se o zatáčku driftem. Možná na mě troubilo spoustu aut, protože jsem jim vjel do cesty, ale vše bylo vypočítaný a pocit to byl vážně skvělý. O to víc díky alkoholu, který jsem si dopřál před jízdou.
-
Nemuseli se nějak extra znát a stejně si rozuměli, jako kdyby se znali odjakživa. Byli zkrátka stejní a ty rozdíly které mezi nimi byly, byly jen nepatrné. Zkrátka stejná krev. Na střeše se opili a když už nebylo co pít, byl čas na průser. Jako průser to ovšem ani jeden z nich nebral. Byla to zábava. Dobrodružství spojené s adrenalinem, který oba milovali. Závod skončil u výtahu a pak je čekala chvilka napětí, než dorazili ke garažím, kde na ně čekalo příjemné překvapení v podobě nezamčených aut. Julie svým technickým umem zvedla závory a Dom se zajásánim vyskočil do vzduchu. Byl jako malý kluk a jí nezbylo nic jiného než se zasmát. Celý vesmír chtěl, aby si to užili a šel jim naproti. Nebylo nic, co by je zastavilo. Vlezla do auta a když nastartovala, rozbušilo se jí srdce. Krásný zvuk jí nabádal k tomu, aby se konečně rozjela. Vyjela z garáží a zařadila se do provozu. Silnice byla narvaná a tak nebylo možné využít auto naplno. Její cíl byl ale něco jiného. Dlouhá rovná cesta za městem, kde mohla naplno rozvinout potenciál auta. Dom byl nedočkavý, mnohem víc než ona a tak už v garáži pálil pneumatiky. Dostal se za ní, ale asi čekal něco jiného, protože musel prudce brzdit. Podívala se do zpětného zrcátka a rozesmála se. Semafor před nimi zastavil provoz a vedle nich v protisměru přestali jezdit auta. Skvělou příležitost jak se dostat dál, využil Dom okamžitě. Troubil na ní, ale když se nehla, předjel jí a troubení nepřestávalo. Chtěl jí vyprovokovat, což mu s radostí dopřála. Za ním se objevil dým, který zbrdil auta, která jela v jeho zádech. Jul vjela do protisměru a taky šlápla na plyn. Vzrušující pocit narůstal a touha jet rychleji taky. Driftem zatočil do zatáčky, kde muselo několik aut na poslední chvíli zahnout. Následovala jeho směr, ale nepokračovala za ním. Znovu zatočila a jela souběžnou cestou v další ulici, kde nebylo tolik aut. Byla tam několik dní a infrastruktura města jí byla známá, takže když se k němu připojila v další zatáčce, byla před ním. Alkohol umocnil dojem nesmrtelnosti. Zařadila další stupeň, aby se auto dostalo do větších otáček a začala přejíždět ostatní auta. Viděla jen cestu před sebou a ohraničený prostor světly z pouličních lamp a reklam. Kličkovala mezi auty i v protisměru, aby se dostala co nejrychleji ven z města. Na poslední chvíli se vyhla protijedoucímu autu, ale tentokrát to bylo o štěstí, protože kdyby nepřibrzdilo, byli by v sobě. Znovu zařadila. Nohy kmitaly mezi plynem a spojkou. Postupně mizela světla, až zmizela úplně a Julie se ocitla za městem. Rovná silnice, kterou po obou stranách lemovala poušť. Daleko na obzoru byl obrys skalního masivu a nad nimi se rozprostíralo noční nebe. Bez světelného znečištění města, to byla krásná podívaná. Její rychlost byla pod 190, ale věděla že z auta vytáhne daleko víc a teď měla konečně prostor. Pořád ale sledovala zpětné zrcátko, aby věděla, že jede za ní. Narozdíl od ní, měl sportovní auto s aerodynamickou kapotou, rychlejší a svižnější, takže bylo jen otázkou času, než jí předjede. Nerovnoměrnost aut, ale nebyla zásadní, protože důležitá byla ta svoboda, kterou díky tomu měli.
-
Říká se že má každý na světě dvojče, já to svoje nejspíš našel. Julie měla stejné myšlení, stejné zájmy a v některých věcech podobné dovednosti. Čas strávený s ní byl nezapomenutelný a tak jsem prostě nemohl odmítnout, když navrhla projížďku v luxusních autech zadarmo. V garážích jsme si vybrali každý svoje a pak Jul zázračně zvedla závory. Teď si mohl přijít zajezdit kdokoliv, ale tak co? Aspoň jsme třeba poskytli zábavu i pro ostatní. Zajásal jsem a pak jsme si oba nastoupili. Byl jsem nedočkavostí bez sebe a chtěl využít plný potenciál auta už v garáži, ale zabrzdila mě Jul. Nejspíš to bylo pro mé dobro, protože bych v opilosti asi způsobil trochu víc škody a nakonec bych ani nevyjel. Takhle jsem se ale dostali ven, kde jsem to do Jul málem napálil. Podíval jsem se do jejího zpětného zrcátka, protože jsem byl dost blízko abych ji v něm viděl a taky jsem viděl dost dobře. Zasmál jsem se s ní a pak jsem pokračoval, ale tentokrát se držel, abych to napotřetí už vážně nezvoral a nezničil tak zážitek oboum hned na začátku. Semafor zastavil provoz a nám se tak vytvořila kapsa, kterou jsme mohli uniknout a když Jul nejela ani po mém troubení, vyrazil jsem sám. Předjel jsem jí a pak driftem vybral zatáčku. Bylo to jako ve filmu nebo ve videohře, akorát tohle byla realita. Bylo to vzrušující, zábavné a hlavně jsme mohli přijít o život, jenže to si v tu chvíli prostě neuvědomujete a i kdyby ano, já jsem vždy tvrdil že až to bude mět přijít, tak to přijde. Podíval jsem se do zpětného a všiml si Jul, která zatočila na silnici vedle. Netušil jsem kam jede, ale hned v další zatáčce se ke mě zase přidala, tentokrát byla vpředu. Zasmál jsem se nadšeně z jejího triumfu a pokračoval za ní jak nejlíp jsem dokázal. Souběžně jsme přidávali a kličkovali mezi auty. Někdy se naše cesty ztotožnily, jindy vedly jinudy. Když byla v protisměru, já byl většinou ve správném směru a naopak. Když jsem si všiml jak blízko byla havárii, téměř se mi zastavilo srdce a noha se z plynu přesunula na brzdu, jelikož ale jela dál, má hlava na to rychle zapomněla a už jsem myslel jen na to že jí musím zase dohnat. Lepil jsem se jí na kufr a nijak na předjíždění Jul nespěchal. Tou rychlostí jsme brzy město opustili a dostali se na rovnou silnici. Klidnou a nádhernou přírodou kolem. Tedy byla to jen poušť, skály a noční nebe, ale i tak to mělo své kouzlo, hlavně když jsme to tu mohli projet v těhle autech. Vjel jsem do protisměru, protože nic nejelo a srovnal se s ní. Přidával jsem tak, abychom zůstali na stejno, protože mi to přišlo stokrát zábavnější a zajímavější než jí ujet. Jeli jsme vedle sebe neuvěřitelnou rychlostí, ale i tak mi to nedalo a musel jsem se na ní podívat. Na chvíli jsem pustil silnici z očí a otočil pohled plný radosti a nadšení na ní. Nakonec jsem jí přeci jen předjel a pak pustil blinkry, protože jsem si všiml prašné cesty vedle silnice vedoucí ke skále, která ještě před chvíli byla vzdálená. Jen mě napadlo se tam zastavit. Trochu jsem zpomalil, ale pak jsem stejně zatočil ruční brzdou a taky jsem tak i "zaparkoval". I tenhle kousek jsem si užil, bylo potěšení v něčem takovém jet. Vystoupil jsem a o Porsche se s úsměvem opřel.
-
Zběsilá projížďka městem byla v jejím případě spíš velkým štěstím, že se neroztřelila a nezabila, protože její reflexy byly alkoholem zpomalené, ale i tak to zvládla bez jediného škrábance. Síla auta jí nutila hnát se dopředu, stejně jako Dom, který se jí lepil na zadek. Momentálně v ní nebyl žádný pud sebezáchovy. Cítila se šťastná a nabitá energií, kterou přenášela do pedálů. Tenhle pocit by přála zažít každému, jenže ne každý měl odvahu udělat něco co se vymykalo běžnému. Vystoupit z normality a zažít něco nezapomenutelného. I když se o to pokoušela i jindy, s Dominicem to bylo vždycky neobyčejné a za hranou. I když by s ním trávila víc času, možná to takhle bylo dobře, protože oba touhle dobou mohli být už dávno mrtvý. O to raději tyhle chvíle měla. Jakmile vyjeli z města, brzy do nechali daleko za sebou. Ta absolutní svoboda byla nepopsatelná. Jen cesta, poušť a oni dva. Dlouho netrvalo a Dom se autem ocitl vedle ní. Jeli souběžně a byla v tom taková krása a symbióza, že si přála, aby to trvalo celou věčnost. Cítila jeho pohled a tak se na něj podívala. Oplatila mu úsměv a cítila vděčnost, že s ním mohla trávit tenhle čas. V jeho pohledu bylo nadšení a radost a to jí dělalo z nějakého důvodu opravdu dobře. Chtěla aby byl šťastný, když byl s ní a bála se dne, kdy ho začne nudit, nebo kdy si bude muset vzít nějakou nafrňenou cuchtu, která mu všechno zakáže a všechno zkazí. Předjel jí. Jeho auto mělo neuvěřitelný odpich a rozhodně velkou rychlostní rezervu. Zařadila a přidala plyn, protože to vzala jako výzvu a brzy se ukazatel dostal na 220 a šplhal dál. Všechno kolem se míhalo neskutečnou rychlostí a i přesto cítila naprostý klid. Motor řval a burcoval jí ať jede dál, ať přidá víc a vytáhne ho na maximálku, ale v tom auto před ní zablikalo. Pochopila co to znamená a začala zpomalovat. Díky prašné cestě mohl Dom efektivně zaparkovat, zatímco Julie si hodila parkování na prasáka. Sice vedle něj, ale napůl na cestě a napůl mimo. Prudce otevřela dveře a vyskočila z auta. ,, To bylo boží!!" Zajásala s úsměvem a prohrábla si vlasy. Z toho adrenalinu se jí točila hlava, ale dalo by se polemizovato tom, jestli to spíš nebylo z chlastu. Došla za ním a opřela se vedle něj. ,, Tomuhle se dnes večer asi nic nevyrovná.." Oznámila, protože to rozhodně byla třešnička na dortu.
-
Oba jsme si hráli s životy. Hazard který jsme provozovali nabízel zábavu, nespoutanost a pocit moci a kontroly nad svým životem. S tím správným člověkem se vše ještě posouvalo a přesně tak jsem to měl i s Julie, která byla prostě přesně ten člověk kterého jsem celý život hledal. Dostali jsme se z města, i když to tak málem nebylo a já se jí celou dobu lepil na zadek. Nakonec jsem se srovnal vedle ní a společně jsme si užili pěkný kus cesty rychlé jízdy. Nikde nikdo nebyl, cesta byla celá naše, jediným světlem byly světla aut a hvězdy. Pro někoho to mohlo být dost romantický a představa že by jeden z nás cukl v nestřežený moment volantem ve mě z nějakého důvodu vyvolala pocit moci. Při některých aktivitách to tak prostě bylo. Ten kousek, ta náhoda, která nás mohla stát vše byla přesně tou hranicí, na které jsme oba balancovali. S úsměvem jsem jí věnoval pohled, který mi oplatila. Bylo to úžasné, protože takové věci vyhnali všechny zbytečné myšlenky z hlavy. Nakonec jsem jí předjel a pak zaparkoval na prašné cestě a opřel se o auto. Julie udělala to samé, i když zaparkovala dost nahovno a být někdo další, kdo by projížděl, asi bych byl vytočený. Koho ostatní ale zajímají? Dnešek byl náš a mohla si parkovat kde chtěl, to nám nemohl nikdo zkazit. "Jo to bylo!" Projevil jsem nadšení a zvedl ruku, abychom si plácli. "Jsi si jistá? Čeká nás ještě cesta zpátky." Zasmál jsem se a vytáhl flašku. "Jo a tohle jsem našel v autě." Mrkl jsem na ní provokativně. "Nějaký dráhy šampaňský, možná dražší než ty auta." Zasmál jsem se. Chtěl jsem ji jen říct že to tu je, oba jsme byli asi sotva schopný řídit, takže by bylo lepší to nechat na potom, nebo ne? Asi jo...
-
Asi by zaparkovala líp, kdyby nebyla ožralá, ale takhle mohl být rád, že vůbec někam dojela. Navíc měla přesně tolik sebevědomí, že byla doslova přesvědčená o tom, že si může zaparkovat jak chce a ještě mohli být rádi, že to nenechala uprostřed silnice. Oba dva byli nadšení a placákem to zpečetili. Narozdíl od města, v poušti začalo být chladněji, ale nebylo to tak, že by byla zima. Naopak tu byl svěží vzduch, který jim pomáhal nenápadně střízlivět. ,, No dobře, ale to už bude trochu okoukaný.." Zasmála a když vytáhl flašku, měl její plnou pozornost. Nedokázala ocenit výjimečnost láhve, dokud neřekl, že je možná dražší než ty auta. Nechápala proč by si někdo něco takového kupoval, když to pořád bylo jen víno s blbýma bublinama. Vzala mu jí z ruky, protože měla chuť sabotovat všechno co ta flaška představovala. ,, Doufám, že nemáš nic proti, když to otevřu normálně ve stylu obyčejných lidí.. " Tajemně se na něj podívala. ,, .. totiž.. nemám šavli.." Takhle drahý šáňo se určitě otevíralo speciálním způsobem a dnešní noc by si to možná zasloužila, ale bohužel. Párkrát otočila lahví, pro ten správný zážitek a pak sundala drátek. ,, Připravený?" Usmála se na něj a lehce pozvedla ruce. Mířila někam do pouště a když odpálila korek, jeho zvuk se rozlehl do dálky. Šampaňské vytrysklo jako ohňostroj a Jul se rozesmála, potom se napila, ale nechápala, co je na tom tak drahé. Chutnalo jako šampaňské za pár dolarů. Znovu se opřela o auto a láhev mu podala. ,, Přemýšlel jsi někdy o tom, co bys dělal, kdybys nebyl boháč ? " Podívala se na něj. Těžko by si mohl představit žít obyčejný život, kde sehnat si práci a snažit se uživit rodinu, bylo zásadní. Nevyčítala mu to, to by si nikdy nedovolila, protože každý nějak žil a Dom zase nebyl takový, že by se nesnažil... prostě jí to jen zajímalo. ,, Heh, doufám, že až tě donutí si vzít nějakou ženu, bude mi tě občas půjčovat.." Rozesmála se. Samozřejmě to byla blbost, protože by nejspíš musel žít spořádaný život.
-
Když jsme konečně po zběsilé jízdě zastavili, na obou bylo vidět nadšení a radost z toho co jsme teď prožili. Byl to úžasný pocit, který jsme zakončili placákem. Bylo to něco co jsem miloval. Přesně tuhle volnost a pocit moci, který nezastavil ani fakt, že nás mohli chytit policajti, protože nechytli. "Tak to bysme měli vymyslet něco jinýho na cestu zpátky." Mrkl jsem na ní s úsměvem a vytáhl šampaňské. K pár drahým flaškám jsem sem tam přišel, ale taky jsem nepoznal nějaký rozdíl a kolikrát byl levnější chlast lepší, záleželo ale jaký byl. Nebyl jsem si jistý jestli je dobrý nápad si teď dát další alkohol, ale Julie to viděla jinak. Flašku mi vzala z ruky a já se jen pobaveně usmál. "No nevím, abys mě neurazila..." Zasmál jsem se, ale přiznala že nemá šavli. "No tak příště, že jsi to ty, tak ti to pro tentokrát odpustím." Zvedl jsem namyšleně hlavu a pak se spokojeně podíval do jejích očích. Párkrát otočila lahví a když sundala drátek, zeptala se jestli jsem připravený. "Odpal to." Řekl jsem nadšeně a když to odpálila, tak půlka skončila mimo lahev, ale stálo to za to. Rozesmál jsem se aniž bych pořádně věděl proč a pak si od ní láhev vzal, abych se taky napil. Nebylo to nic moc, ale tak co už, bylo to zadarmo... "Ne...nikdy jsem o tom nepřemýšlel." Zamyslel jsem se, byla to dobrá otázka, protože přijít o peníze bylo v dnešní době celkem snadné. "Přemýšlela jsi ty někdy o tom co bys dělala, kdybys byla boháč?" Zeptal jsem se jí zpátky a když jsem se znovu napil, lahev jsem jí vrátil. "Teda, to co mám ve Finsku mi rodina nezajistila, ale peníze jsem měl tak jako tak... To je pravda." Nijak jsem se jměním nechlubil, protože jsem na penězích nevisel tak jako spoustu jiných, ale taky jsem je nemusel řešit, protože jsem jich měl dost, což spoustu lidí štvalo a urážek a pomluv jsem na své jméno slyšel až až. "Kdyžtak uteču." Mrkl jsem na ní provokativně a otevřel dveře auta, abych si mohl aspoň sednou s nohama ven. Když jsem tak ale udělal, všiml jsem si, že mi došel benzín. "Tak to vypadá že tu zůstanu." Nahodil jsem smutný protáhlí výraz a pak vylezl a dveře zase zavřel. Když jsem jí tak viděl, s tou lahví, u dvou aut, chtěl jsem tuhle vzpomínku zachovat i hmatatelně a tak jsem vytáhl mobil a natáhl ruku ve snaze dostat do záběru jak nás tak auta. "Úsměv." Zazubil jsem se a po chvíli stiskl spoušť foťáku ať už byla připravená nebo ne.
-
,, Můžeme zpátky dělat kotrmelce.." Řekla vážně, jako kdyby o tom snad doopravdy uvažovala, ale pak se zasmála. Byla to hloupost a vlastně bylo jedno, že to bylo okoukaný, protože měla ráda, ten vzácný čas, strávený se svou druhou polovinou. Vždycky, když na ní mrknul, měla nutkání mu to vrátit, ale když vytáhl další alkohol, zaměřila se na láhev. Kombinace alkoholu a adrenalinu jí vždycky hodili do výšin, kterým se sotva něco vyrovnalo. Ten pocit nepřemožitelnosti a nepolapitelnosti byl báječný, ale potřeba ho něčím živit. Bublinky byly ideální, i když toho ráno bude nejspíš litovat. Jenže jí momentálně zajímalo co bylo teď a jako vždy nad důsledky nedumala. Zvedla obočí, když se rádoby urazil. Hraní si na fiflenu mu docela šlo a vlastně to vždycky vypadalo legračně. Už mu chyběly jen bílé punčochy a límec okolo hlavy a mohl si říkat Dominic Sličný XVI. ,, Ty jsi pako." Zasmála se a otevřela láhev. Spousta se vylila ven ale pořád zbývalo dost. Dom se zasmál, naprosto bez důvodu, což bylo roztomilé. Znovu se k němu vrátila a láhev mezi nimi začala kolovat. Měla k němu otázku, na kterou jí odpověděl tak jak čekala. Bohatí lidé moc nepřemýšleli nad tím, jaké by to bylo, být v úrovni běžných lidí. Chudáci naopak dost často přemýšleli o tom, jaké by to bylo být bohatý. Otázku jí s menší změnou oplatil. Ani nad tím nemusela přemýšlet. ,, Asi bych si koupila camaro.." Řekla s klidem, jako kdyby to bylo to jediné co chtěla a vzala si od něj šampus. Ve skutečnosti by dělala mnohem víc. Investovala by a posílala peníze na různé vědecké fondy, zabezpečila by rodinu a samozřejmě si žila na vysoké noze. ,, Víš co ? To se mi na tobě líbí.. sice máš prachy, ale nikomu to necpeš. Navíc se nespoléháš jen na rodinu a jsi soběstačný... Prima.." V podstatě ho pochválila . Přála si, aby jí ho jeho budoucí manželka občas půjčila, na což zareagoval tak, že by klidně utekl. Rozesmála se. ,, To bude Lady Limognory pěkně naštvaná..." Znovu se rozesmála, protože ji došlo, jak je to jméno legrační. ,, Limo-gnory.." Zadívala se na něj. Zrovna si sedl do auta, protože už ho nejspíš nebavilo stát. ,, Když to řekneš několikrát za sebou, je to strašně vtipný.." Došel mu benzín, což se dalo předpokládat. I kdyby auto mělo jen půl nádrže, při stylu a rychlosti jejich jízdy, bylo jasné, že to sežere všechno. Zatvářil se hrozně smutně a vylezl z auta. ,, Myslím, že kousek odsud je autobusová zastávka.." navrhla a napila se. Jen ho provokovala, ale ten výraz stál za to. ,, Nebo tě svezu, jestli se nebojíš... Nebo ty mě? " Přimhouřila oči. Chtěla se napít, když ho napadlo, že vytvoří vzpomínku, ve formě fotografie. Ráda se fotila a ještě raději si potom prohlížela fotografie. Naklonila hlavu a usmála se co to šlo. Vlastně to nemusela ani předstírat, protože se s ním cítila opravdu dobře. Navíc, udělat si fotku s kradenými auty a mít tak důkaz sám na sebe, byla prostě frajeřina hodná jen těch největších zlotřilců, kteří se palcem u nohy blížili ke státnímu vězení.
-
"Nebo jet pozpátku." Pokýval jsem a pak se usmál. Báječně jsme se bavili a stačilo k tomu málo. I když teď šlo o docela dost. Vytáhl jsem láhev, kterou jsme během chvíle otevřeli. Už teď bylo jasné, že bude cesta zpátky dost nebezpečná a nezodpovědná, ale o to větší sranda to bude. Koho zajímali následky? S tím se budou muset poprat naše budoucí já. Namyšleně jsem zvedl hlavu na znak uražení a pobavil tím Jul. "Jak se opovažuješ?" Zeptal jsem se a zasmál se, protože mi řekla že jsem pako, ale už jsem nevydržel namyšlený postoj. Popravdě jsem dokázal být dost arogantní, ale jen když jsem měl důvod a s Julie mě nic takového ani nenapadlo. Otevřela lahev a i když jsme byli oba už slušně pod vlivem, ještě jsme neměli dost a tak začala lahev zase kolovat. Když se zeptala jestli jsem přemýšlel nad tím jaké by to bylo být chudý, nevěděl jsem jestli se jí třeba nebude má odpověď líbit. Nakonec jsem otázku oplatil a ona přiznala že by si koupila camaro. Pousmál jsem se, protože to bylo tak trochu jasné, ale taky hezké. "To zní dobře." Usmál jsem se, chtěl jsem říct že není až tak drahé a v poměru s jinými novými autami opravdu nebylo, ale ono to pro lidi, kteří toho neměli tolik nebylo tak jednoduché a tak jsem to nakonec neřekl. Pousmál jsem se když mě vychválila a pravděpodobně se i červenal, tolik pozornosti ohledně tohohle jsem neměl a vlastně asi ani nechtěl, od Jul to nevadilo, ale nevěděl jsem jak reagovat a nakonec rozpačitě uhnul pohledem a napil se. "Děkuju..." Řekl jsem jednoduše nakonec. Pravda byla taková, že být jako Val, asi si užívám prachy od rodičů, jenže já takový nebyl a vztah s rodiči nebyl ideální. Mohli mě vydědit, přestat se mnou komunikovat a skončil bych pod mostem, proto jsem začal svoje a vybudoval si tak pevnou půdu pod nohama. To že to někdo ocenil a hlavně Jul, mě potěšilo, i když to tak nemuselo vypadat. Přešla řeč na mou budoucí manželku a Jul si z toho dělala srandu, vlastně my oba. "Koho to zajímá." Rozesmál jsem se pobaveně, protože by mi naštvaná manželka byla jedno, stejně jako nikdo jiný mi nemohla vzít co jsem měl rád. Julie pobavilo mé přijmení a já protočil oči v sloup. Nakonec to ale dostalo i mě, protože to sem tam když o tom člověk přemýšlel vážně znělo hrozně. "Asi se nechám po dnešku přejmenovat." Poznamenal jsem pobaveně a sedl si na chvíli do auta. Došel mi benzín a musel jsem svého zeleného miláčka nechat někde v poušti. Nasadil jsem smutný výraz, který byl z části myšlený vážně a ona mi řekla že kousek odtud je autobusová zastávka. Nevěřícně jsem se na ní podíval a protože jsem jí to v mém stavu věřil, chystal jsem se vyrazit. Nakonec mi ale nabídla odvoz, takže to ani nebylo poznat. "Nevezmu ti tu radost z jízdy a nechám se svéz jako VIP. Protože jsem VIP." Pozvedl jsem obočí a pak vytáhl mobil a zazubil se. Naše výrazy na fotce odráželi veškerou radost, která z toho byla dost dobře poznat. "Jedemééé! Zvolal jsem a vyrazil k jejímu autu, kde jsem si sedl na místo spolujezdce. Pak jsem stáhl okénko a zamával autu, které tam zůstávalo.
-
Pokrčila rameny a kývla na souhlas. Jet zpátky do města pozpátku, by byla zábava, jenže v jejich stavu, by to nedal ani jeden. Dom nahodil plejádu namyšlených aristokratických výrazů a postojů, a doplnil to sladkou tečkou, když mu řekla, že je pako. Byl pako. To největší jaký znala, ale zbožňovala ho, což mu samozřejmě nikdy..NIKDY neřekne. ,, Jsem opovážlivec a nelituji toho.. klidně bych ti to řekla znovu.." Mrkla na něj. Dnešní večer byl ve znamení spousty mrkání. Otevřeli šíleně drahé pití , půlku vylili na zem a pak si vzájemně položili existenční otázky. ,, Jo, to zní.." Odpověděla. Narozdíl od něj nemohla jít a koupit si co chce, musela si na to většinou našetřit, což trvalo dost dlouho. Pochválila ho, za to jaký je, protože se jí takový opravdu líbil, jenže mu tím způsobila rozpaky. Nejspíš mu nebylo úplně příjemné to poslouchat, ani když to myslela dobře. Nakonec jí ale poděkoval. Rozesmála se, když řekl že nikoho nezajímá, že bude Lady Limognory naštvaná. Bylo to legrační, jen netušila do jaké míry je tenhle postoj v pořádku a do jaké míry je to spíš smutný. Julie by si nikdy nikoho takovýho nevzala. Udělala si legraci z jeho příjmení ale pravdou bylo, že jakékoliv slovo, které se několikrát za sebou opakovalo, nejen ztratilo význam, ale ještě ke všemu znělo úplně debilně. ,, Ale neee.. Mě se tvoje příjmení líbí. Nechtěla bych se tak jmenovat, ale zase je to originální.." Dělala si z něj prču. Jeho autu došla šťáva, takže už nemohl machrovat a tak to bylo čistě na ní. Roztomilé ale bylo to, že si opravdu myslel, že by ho nechala jít na zastávku. Udělali si spolu fotku, která přesně odrážela to, jak si dnešní večer užívali. Dopila láhev a hodila jí mezi kaktusy. Nasedla do auta, vzala si pásy a pak se asi pět minut snažila trefit zapnout si pás. Nakonec se trefila jen náhodou. ,, Heuréka tyvole.." protočila panenky a podívala se na něj. ,, Pořád se mnou chceš jet ? Možná to bude poslední jízda ve tvém životě... " Rozesmála se a pak zvážněla. Naklonila se k němu.. velice blízko, vypadalo to, že ho políbí ale nakonec mu jen zašeptala do ucha: ,, Zapni si pás, nebo si vystoupíš..a stáhni to okýnko, nechci aby mi sem vletěla moucha.. Dala mu najevo kdo je šéf v tomhle kradeném autě, samozřejmě to všechno byla legrace. Kdyžpak místo blinkru zapla stěrače, začala pochybovat o tom, jestli vůbec trefí zpátky.
-
Řekla mi že jsem pako...pako! Jak mohla? Samozřejmě to pobavilo, ale mé královské já cítilo že to nebylo hezké, spíš jsem byl opilý a už jsem nepřemýšlel, ale i tak. "Tak to zkus." Založil jsem ruce vyzývavě na hrudi a s přivřenýma očima jí sledoval. Pořád to byl jen vtip, ale možná to na mě nebylo poznat a opravdu to vypadalo že se mě to dotklo. Otevřeli jsme drahé pití, půlku vylili a zbytek koloval, dokud jsme nebyli na suchu jako moje kradené auto. Julie toužila po camaru, které si ukradla a třeba bych jí ho jednou i koupil, kdybychom se poznali lépe, protože jestli si někdo zasloužil drahou káru, byla to ona. Něco mi ale říkalo že by to tak úplně nechtěla, tak jsem to nechal prozatím být, případně mám vymyšlený dárek k narozeninám nebo na vánoce. Pochválila mě a já byl sice vděčný a potěšilo mě to, ale taky mě tím dostala do rozpaků a nebyla to příjemná pozornost. Poděkoval jsem a nechal to radši být. Lady Limognory znělo dost vtipně, ale představa že nějaká taková bude a bude podobně založená jako má rodina, mě docela dostávala. Pak se mi ještě vysmála za příjmení, což bylo taky srandovní a já smíchy málem zapomínal dýchat. "Ha ha!" Řekl jsem ironicky, nejradši bych se jí taky vysmál za příjmení, jenže její mělo šmrnc, takže bych si jí musel asi vzít, ale pak bych se smál i sobě. Vyfotili jsme se a potom co jsem se málem vydal na nejbližší zastávku, o které jsem ani nevěděl, jsme si sedli do auta. Sledoval jsem její marné pokusy si zapnout pás a přemýšlel jestli opravdu nepojedu busem. "Nepotřebuješ pomoct?" Rozesmál jsem se, ale nakonec to zvládla. "Zkusím své štěstí..." Podíval jsem se na ní šibalsky a když se ke mě začala naklánět, nejistě jsem na ní otáčel oči, ale vracel se, aby to neviděla. Bylo to ale dost jasně vidět... Netušil jsem co dělá a byl jsem moc opilej, abych jí zastavil nebo abych jí chtěl vůbec zastavit. Pak ale začala místo polibku šeptat. "Ok, ale rádio mám já." Pošeptal jsem nazpátek a když jsem si zapínal pás, byl jsem na tom podobně jako ona. Podařilo se mi to tam narvat asi napotřetí a pak jsem okýnko zase zavřel. Zapnuly se stěrače a já se na to nepřítomně podíval. "Prší." Oznámil jsem a pak se zasmál, to šampaňský už asi dobrý nápad nebyl. Přesunul jsem pozornost k rádiu a začal tam volit nějaké stanice. Sem tam jsem změnil hlasitost a tak nějak jsem to celkově už neovládal.
-
Provokoval. Nerada dělala co se jí řekne, ale tentokrát udělala výjimku. ,, Seš PAKO!.." Řekla s pobaveným výrazem, protože si to přál. Vypadal, že ho to urazilo a byl docela dobrá herečka, až na to, že jí něco říkalo, že si tyhle věci k srdci moc nebere. Zajímalo jí jen, jestli jí teď stihne jeho bohatýrská zloba, jenže v tomhle stavu by si sotva zavázal tkaničky. Během toho co popíjeli zbytek drahého šampaňského, které chutnalo hůř, než to nejlevnější z Tesca, mu stihla složit kompliment, který úplně nevzal a pak vysmála jeho příjmení. Nebylo k smíchu a nemohl za to, ale v jejím opileckém rozpoložení prostě bylo legrační. Smích moc zahrát neuměl, takže to radši nechala být a pak si spolu udělali fotku. Když zjistil že jeho jedovatě zelené autíčko už nikoho děsit nebude, protože mu došla šťáva, Jul mu navrhla, že ho sveze. Bylo by pro něj stokrát lepší, kdyby si radši našel nějakou tu zastávku, na kterou ho původně poslala, ale byl mladý a odvážný a miloval když měl smrt v očích, takže ideální kombinace. Jul si nebyla schopná zapnout ani pás, přesto se cítila, že by odřídila po slepu závody F1.**,, Ne!.." Vyštěkla. ,, Blbej Chevrolet.." Řekla si pro sebe, načež se konečně trefila. Za tu jeho hloupou poznámku, se k němu naklonila. Naznačila polibek, na který by do smrti nezapomněl, ale místo toho mu zašeptala do ucha instrukce. Jak se k němu tak přibližovala, chvilku si myslela, že by to udělala a že to chce taky.. jenže tohle by všechno zkazilo. Souhlasil, ale chtěl být vedoucí rádia. ,, Fajn, ale žádnej hip hop.." Zašeptala zpátky. Kdyby si něco takovýho zkusil, vyhodila by ho z auta za jízdy. Rozesmála se, když se ani jemu nepodařilo zapnout si pás a potřeboval na to několik pokusů. Když už byli oba zdánlivě zabezpečení, byl čas vyrazit. Jul si spletla páčky a místo blinkru, pustila stěrače. Začala se pro sebe smát, protože Dom si v deliriu myslel, že prší. ,, Mám počkat, až přestane ?" Zasmála se. S tím jak se vrtal v rádiu jí sral, ale když uslyšela Céline Dion, plácla ho přes ruku. ,, Drž se, teď to rozpálíme brouku!!" Vycouvala, otočila se a lehce škrábla Porsche. ,, Hups.." Její představa o tom, že nedojde ke škodám zmizela v tu chvíli. Nebylo jí to jedno, ale co se dalo dělat. Vypla stěrače a konečně se dostala na silnici. Její orientace v prostoru byla mizerná a opilá na tom byla ještě hůř, takže místo toho aby jela do města, pokračovala směrem pryč. Podívala se do zpětného zrcátka, kde zářilo světlo. ,, Já nevím, nebylo by lepší počkat na ten autobus?.." řekla směrem k Dominicovi a auto na opuštěné křižovatce otočila. Konečně jeli tím správným směrem a Jul trápila ta maximálka, na kterou se s kanárkem nedostala. Začala zrychlovat, nohy jí rejdily po pedálech a ruka po řadící páce.. jela rychle a vůbec si neuvědomovala co by se mohlo stát a že kdyby nabourala, tak z nich i z auta nic nezbyde. Poslední převodový stupeň a Camaro se ocitlo na 240, což jí vůbec nepřišlo a hlavně to ještě pořád nebyla maximální rychlost. Ten pocit byl ale úžasnej. Bohužel musela začít pomalu brzdit, protože město bylo před nimi. Ulice projela taky poměrně rychle a několikrát je málem zabila, když vjela do protisměru, nebo se jen tak tak vyhla betonovým blokům ze silniční stavby. Byl zázrak, že dokázala najít garáže a auto zaparkovat. Odpoutala se. ,, Jdeme do baru!" Chytla slinu a hlavně musela jít zapít, že to všichni přežili.
-
Normálně jsem tomu nemohl uvěřit, zopakovala to znovu, že prý jsem pako. No co už nějaká pravda na tom byla. "Pfff." Projevil jsem nadřazenost a tvářil se ještě chvíli nafoukaně, jenže ona mě znala, i přesto že jsme spolu dlouho čas netrávili a přesně jak si myslela, moc jsem si takové věci k srdci nebral, ne když to bylo myšlené ze srandy. Po pár kravinkách a fotce jsme konečně nasedli s úmyslem odjet, ale oba jsme měli problémy s pásy. Jul šla první, tak jsem se mohl vysmát. Vyštěkla po mě, což mě pobavilo ještě víc, ale radši jsem nic neříkal, aby mě nezbila. Pak se ke mě naklonila jakoby mě chtěla políbit a já nevěděl co mám dělat. Byl jsem z toho mimo, ale nakonec mi jenom něco zašeptala do ucha. Měl jsem chuť jí za trest vážně políbit, ale to by mě taky mohla z auta vyhodit, nechat mě tady a už bychom se asi nikdy neviděli. Souhlasil jsem s tím co po mě chtěla, ale měl podmínku se kterou pro změnu souhlasila ona. Chtěl jsem být DJ a měl jsem povolení. Usmál jsem se na ní a pak si spojil spuštění stěračů s deštěm. "Ne, bude větší sranda." Zasmál jsem se nadšeně a začal se zběsile vrtat v rádiu abych nastavil něco co by se mi líbilo. Blbnul jsem tam a pak tam skočila písnička, při které jsem dostal flákanec přes ruku. "Hej!" Řekl jsem ublíženě a uraženě se na ní podíval. Myslel jsem to opilecky vážně, ale nevydrželo mi to dlouho, protože chtěla vyjet. "Jooo, jedeeem!" Zvolal jsem a když vycouvala a škrábla moje zlatíčko, který tam muselo zůstat, málem jsem se rozbrečel. Vyjela dál od města a já pomalu už ani nevnímal cestu. Když se zeptala jestli by nebylo lepší jet fakt autobusem, zavrtěl jsem hlavou. "Ne ne, můj život svěřím jedině tobě." Mrkl jsem a usmál se. Otočila to a když to rozpálila, zvedl jsem ruce jako na horský dráze. "Přidéj!" Pobídl jsem jí k větší rychlosti a když jsme se ocitli ve městě, nezodpovědně jsem si rozepnul pás, stáhl okénko a půlkou těla vylezl ven. Roztáhl jsem nadšeně ruce a aniž bych si uvědomoval jak riskuju, užíval jsem si jízdu tímhle způsobem. "Voooouuuuu!" Zvolal jsem nadšeně a připadal si jako kdybych letěl. Ani jsem si neuvědomil že jsme se málem několikrát vybourali. Když jsme se nakonec dostali do garáže a Jul oznámila bar, místo toho abych vystoupil jako normální člověk, vylezl jsem tak že jsem si nejprve sednul na otevřené okénko a pak jsem se místo cool vystoupení sesunul k zemi. Z pohledu Jul to muselo být směšné, protože jsem tam v jednu chvíli seděl a v druhou jsem sjel a pomalu zmizel venku zády napřed, takže pak viděla už jen jak mi trčí nahoru nohy. Sakra to bolelo! Ležel jsem vedle auta rozpláclej jak hvězdice a ani se nehnul. "Budu brečet." Oznámil jsem nakonec abych jí varoval.
-
Dominic byl nějaký nafrfněný a když mu zopakovala, že je pako, všechno se jen prohloubilo. Samozřejmě to hrál, protože vedle toho, že uměl prosvištět město ve stylu parkuru a zanechat hluboký dojem, byl taky dramatická umělkyně. Navíc 'pako' nebylo tak zlé, dokázala by ho nazvat i mnohem horším způsobem. Vypili šáňo, udělali si fotku a bylo načase vyrazit zase dál. Pokud se chtěli bavit, v poušti k tomu nebyly ideální podmínky. Autíčko Poison Ivy bylo odepsané a tak musel nastoupit do auta k ní, pokud nechtěl využít jiný dopravní prostředek, třeba autobus, nebo nohy. Svěřila mu rádio, ale hrabal se v tom tak dlouho až ji ruply nervy a když tam konečně začalo něco hrát bez toho aniž by přeskakovala statická elektřina, nebo jiný šum, plácla ho přes ruku. Zase frfňal a tam Jul zakroutila hlavou. ,, Seber se, chlape.." Rozesmála se. Při rozjížďce utrpělo zelené Porsche menší šrám a když se Jul po očku podívala na Doma, bylo na něm vidět jak trpí a jak by jí nejradši vymáchal čumák v nějaký louži. Chvíli jeli blbě, ale když se otočila, konečně nabrali ten správný směr do města hříchu. Když jí řekl, že svůj život svěří jedině jí, ještě přidala. Měl z její jízdy takovou radost, že se skoro celou cestu jen tlemila a snažila se z auta vymáčknout co šlo. Dokud se tedy nepřiblížili k městu, kde musela pochopitelně zpomalit, přesto jela stále rychle. Dominic napůl vylezl z auta a když se před nimi udělalo volno v obou směrech, začala kličkovat přes celou silnici. Aby si to Dom řádně užil. Vyhla se několika střetům, ale bylo v tom víc štěstí, než fakt že řídí docela dobře. Dokonce bylo s podivem, že se udržela ve vlastním pruhu, protože byla ožralá jako doga. Nakonec to ale dobře dopadlo a alespoň jedno z aut se vrátilo kam patřilo. Jakmile zastavila, navrhla bar, chtěla se opít.. nebo spíš dopít, dokud někde neodpadne, chtěla tančit, možná zkusit nějakou kouli.. Otočila hlavu na Doma, který mezitím hodil flopa z okýnka a viděla jen jeho boty.. asi budu brečet slyšela z povzdálí a rozesmála se. Prohrábla kabelku a hodila mu přes okýnko papírový kapesníčky. Otevřela dveře a obešla auto, aby se podívala jestli fakt brečí. ,, Dělej Dome, noc je mladá! Přestaň se tu válet a jdeme trsat!" Trsla si tam epický taneční prvek Johna Travolty z Horečky sobotní noci. Poodstoupila, protože ji došlo, že by jí mohl vidět pod šaty a když se konečně posbíral, vzala ho okolo krku, jako kámoše a zamířila s ním do výtahu. ,, Tohle si musíme někdy zpakovat...zopakovat.."
-
Byli jsme totálně ožralí a kdyby nás takhle někdo viděl, asi by si myslel svoje, ale pro nás to byla zábava, kterou si možná ani nebudeme pamatovat. Šampaňské zmizelo a po fotce se jelo dál. Moje nádherné porsche nemělo palivo a tak mi nezbylo nic jiného než jet s Jul. Pěšky by to trvalo dlouho a netrefil bych a do autubusu by mě taky nikdo nevzal. Začala couvat a porschátko to schytalo. Pleskl bych jí po hlavě, ale jako spolujezdec jsem si vyskakovat nemohl. Dovolila mi se hrabat v rádiu, ale nakonec mě stejně to právo sebrala, když mě plácla přes ruku jako nějakýho haranta. Radši jsem to dál už nekomentoval a užíval si jízdu, která nebyla úplně ideální, ale něco to bylo. Jeli jsme blbě, ale pak to otočila a rozjela naplno k městu. Jela rychle a to se mi líbilo, ale hecoval jsem jí aby přidala a vlastně jsem se nemusel vůbec snažit, protože to rozjela. Ve městě zase zpomalila, ale našel jsem si vlastní způsob jak si to náramně užít. Vylezl jsem z okýnka, i když to bylo se stylem jakým jela dost nebezpečný a prožíval rychlost dvojnásob. Julie se celou cestu tlemila a já pak taky, protože to bylo nakažlivý. Když byly volné oba pruhy, kličkovala a i když to na začátku bylo super, brzo mi bylo zle. Momentálně ale nebylo nic co by mě donutilo si jízdu neužít nebo se vrátit dovnitř. Dostali jsme se na parkoviště, zpátky a když jsem chtěl vylést okýnkem, spadl jsem přímo na záda. Procítil jsem tu bolest a zůstal tam ležet, protože jsem měl pocit že jsem si je zlomil. Oznámil jsem jak se cítím a pak z okýnka vyletěly kapesníky. Vzal jsem si je a utřel si slzičku, která mi ukápla. Když přišla za mnou, dostal jsem totální výtlem. Odstoupila, ale i kdybych jí mohl vidět pod šaty, buď bych neviděl nic, nebo by mi to nedošlo. Posbíral jsem se, i když jsem v některých momentech vypadal jako stařec a teoreticky jsem na to měl právo, když už mi bylo tak hodně. Při té myšlence mi bylo do smíchu ještě víc. Vzala mě okolo krku a zamířila se mnou k výtahu. "Jo, to musíme!" Mrkl jsem a pak se rozhlédl abych zjistil kde vůbec jsme. "Hele nepůjdem jinam? Mě zabijou ze to že tu není to zelený autíčko." Řekl jsem vážně, jakoby snad věděli že jsme to udělali my.
-
Nechápala čemu se tlemí, ale pak ji došlo, že ho asi rozesmála její taneční kreace. Bylo vidno, že to nebyl žádný taneční expert, protože kdyby byl, zatleskal by jí vestoje a možná by po ní hodil i nějakou kytku, bonbóny nebo trenky. Odstoupila, protože si chtěla zachovat alespoň nějakou hrdost a nechtěla vystavovat své kalhotky na odiv. Konečně se sebral a mohli jít pařit. Chytla ho kolem krku, protože to znamenalo, že se můžou jistit vzájemně. Když to budou správně korigovat, nikdo nepozná, že jsou nametený jak zákon káže a tudíž, nebudou tolik na očích. Neasi. Někdo by si řekl, proč se tím, co si myslí ostatní vůbec zaobírali, jenže hrozilo, že už jim nikdo nenalije a nebo že je nepustí na případnou párty do klubu. Jasně, pořád to bylo Vegas, ale tu a tam se našel nějakej moralista hňup, který chtěl spasit svět. ,, Prosim tě, to nikdo neví.. Sice jsou tady kamery, ale vzhledem k tomu jak jsme opilý... Ten obraz bude natuty mázlej.." Kdyby tohle slyšel někdo z Caltechu, musela by vrátit diplomy a ješte by o ní smazali veškerou historii, aby si nedělali ostudu. Samozřejmě si dělala legraci, ale řekla to až podezřele vážně. Nastoupili do výtahu a vyjeli do prvního patra, kde byla recepce. Vzala ho za ruku a vydala se k ním spěšně po hale. Z vozíku na kufry ukradla bílé boa, které bylo součástí nějakého kostýmu a omotala si ho kolem krku, aby byla za dámičku. Dostali se ven na ulici. Tolik hudby a jiskřivých barev, až z toho přecházel zrak. Rozhlédla se. Elvis byl rozhodně velký tahák a navíc se jí to zdálo tématické, když už se bavili o těch králích a královnách. Naproti v hotelu byl víkend s Elvisem a kromě toho, že bylo všechno stylizované do té doby, bylo tam i živé vystoupení a jako bonus až příliš nápadně vyhlížející kaple, kde oddávající rovněž vypadal jako Elvis. Všechno bylo boží a skvělý a Jul nechtěla aby tenhle den někdy skončil. ,, Je to jasný Dome... Musíme následovat krále!" Zvolala a aniž by se rozhlédla, začala ho hopkavým krokem převádět přes silnici.
-
Jul byla jistě skvělá tanečnice, ale teď jsme byli tak ožralí, že to prostě nemohlo nebýt vtipné. Tanec mi taky nebyl cizí, ale ukazovat své taneční kreace v tomhle stavu byl vážně špatný nápad, to bych si radši dal nějakou karaoke chvilku. Sebral jsem se a mohlo se jít pařit dál. Chytla mě kolem krku a díky tomu jsme se vzájemně jistili nebo jsme se taky mohli vzájemně sundat, ale to byl jen detail. Šli jsme celkem dobře na to jak nametený jsme byli a to znamenalo, že by nám mohli ještě nalít, i když narozdíl od Juls jsem se tím tolik nezabýval. Byla to sranda a i kdyby to znamenalo že zbytek večera nebudu nic pít, mohli jsme jít do nějaký sámošky. "Pravda... Beztak jsou to jen fejkový kamery." Usmál jsem se. "Mohli bysme je heknout, dát tam smyčku a pozvat lidi v kasínu na pouliční závody." Zasmál jsem se, ale přišlo mi to jako úžasnej plán. Zkrátka bysme pozvali lidi v kasínu na kradení vlastních aut, ale tak proč ne. Nastoupili jsme do výtahu a vyjeli do prvního patra, kde mě vzala za ruku a vydala se se mnou po hale. Někam mě táhla a já se v klidu nechal, bylo mi to totiž dost jedno a věřil jsem jí. Z vozíku si vzala po cestě bílé boa, které z ní udělalo pro všechny ožralí kolem anděla a šlo se dál až na ulici, kde se jela hudba, barvy a Elvis. Rozhlédl jsem se a pak se podíval na Jul, která vypadala jakoby měla na účtu jedničku s deseti nulama. "Takže mě!" Zvedl jsem hrdě ruku za kterou mě nedržela a chtěl se rozejít jinudy, když mě stáhla a vedla přes silnici. "Ale já chtěl jít jinam." Řekl jsem nechápavě a pak zrychlil, vzal jí za druhou ruku, jakobych s ní chtěl tancovat a pár kroky jsem jí otočil a držel v záklonu, jako bysme právě dokončili taneční vystoupení. "Dobrý, že?" Mrkl jsem na ní a usmál se. Pak jsem jí zase zvedl a mohli jsme jít dál. Jen mě v tu chvíli prostě něco chytlo.
-
Nechápala, co se mu na tom nezdálo, tancovala skvěle, ožralá i střízlivá. Možná měla maličko nejistý kroky, ale půvab v tom stále byl. Počkala, dokud se nesebral a trvalo to věčnost, při které už si začínala myslet, že snad půjde sama. Nakonec se zmátořil a v téhle chvíli, aby se spolu dostali z bodu A do bodu B, aniž by každý z nich skončil na opačné straně města, bylo nejlepší se ho nějak chytit. Chvíli trvalo, než se jim podařila nějaká synchronizace, kdy o sebe vzájemně zakopávali, ale když už se to povedlo, nebylo cesty zpět a šlo se kalit. Když se hodně snažili, vypadali spíš jako přehnaně optimistický páreček a ne jako totálně zlitý známý. Rozesmála se, protože měl fajn nápad. ,, Proč mám takový dojem, že zítra budeme oba dva brečet, až se vzbudíme? Nebo dneska?" Čas jí nebyl úplně známý a vlastně to bylo jedno. Teď bylo teď a na zábavu bylo tolik času, kolik chtěli. Táhla ho přes halu a cestou šlohla šálu z peří, která z ní udělala divu. Venku to žilo a všechno bylo lákavé, ale pro Jul byl top Elvis, který byl prostě ikona. Tvářila se jako panička s naditým kontem a plná nadšení se vydala směr přes silnici. Měl tendence jít jinam, ale nakonec se ukázalo, že ve svém směru byla jistější. ,, Půjdeme tam potom!" Rozhodla se, že bude vedoucí zájezdu opilců. Z ničeho nic ji ale vzal za druhou ruku, udělal s ní pár kroků a pak jí zaklonil. Nechápala jak to mohli ustát, ale usmála se na něj, protože se jí to líbilo. ,, Paráda.. už chybí jen prkna a potlesk.." Rozesmála se a když jí zvednul, krátce se na něj zadívala. Byl prostě úžasný a nejspíš jí bude chybět, až bude zase každý na svém. Vedla ho přes silnici dál. Několik aut na ně zatroubilo, protože se pletli v provozu, ale Jul na ně nebrala zřetel. Z hotelového baru se ozývaly tklivé, ale zamilované tóny " love me tender", což byla trochu nuda, ale mělo to své kouzlo.
citrónový ježíš
Davis