Potom co jsem jí řekl, že by měla ležet, si zase lehla, což jsem ocenil. Někdo by se už zvedal a chtěl jít domů a podobně, i když to mohlo být dost nebezpečné. I já jsem vždy hned chtěl pryč, ale chápal jsem, že si přemáháním nepomůžu. "Snad ne... Každopádně nebyla bys první, kvůli které bych měl problém." Usmál jsem se, nebylo třeba ohledně toho být dál naštvaný nebo nepříjemný, obzvlášť když jsem si vzpomněl na Ellen Davis. Stalo se a o tom jestli bude problém nebo ne, rozhodoval někdo jiný, takže jsem s tím stejně nenadělal nic. Pak jsem jí podal mobil. "Dobře." Řekl jsem, když nechtěla nic. Potom co začala volat, mi bylo hned jasné, že to asi úplně nepůjde a taky jsem věděl, že bych jí měl pomoct. V podstatě ani nemusela doříct s čím začala a už jsem souhlasně kýval. "Jasně... V pohodě, vezmu ho k sobě. Přijdeme až ti bude líp, abys měla klid... Nebo nás tu chceš dřív?" Zeptal jsem se s úsměvem. Bylo mi vlastně jedno kdy sem zajdeme, když budu mít čas...