Fantasy World / Byty / Vila Sedrica Xendera / Strana 1
Vila Sedrica Xendera -
Ešte nevidel dievča robiť práve toto pred ním. Srať na čistotu auta, dá ho vyčistiť bez toho aby sa obávala, že tu niečo poškodí. Držal si ju u seba a videl v jej očiach váhanie. "Ak ťa náhodou niekto nečaká doma, bol by som rád, ak ostaneš so mnou, aspoň do doby, kým mi sama nepovieš, "chcem ísť domov." " pozeral jej do oči a podal jej oblečenie, skôr jej podal svoju košeľu, keďže ostal bez nej. Zapol si nohavice a trochu upravil. Táto žena bola riadna divoška a vedela čo s mužom. Normálne ešte takúto za toľké roky nestretol. No keď počul jej škŕkanie v bruchu a rozhodnutie, pousmial sa. Z jeho tváre úškrn nezmizol. Stlačil tlačidlo na dverách pred ním, ktorý bol od reproduktora k šoférovi. Po stlačení zahlásil "Ideme domov Tom." Auto sa zrazu pohlo. "Aj mne vytrávilo pri tom. Na čo by si mala chuť?" Zvedavo sa pozrel a vzal mobil do ruky. No ju si stále držal u seba. Autom šli necelú pol hodiny od miesta kde stáli. Otvorila sa obrovská brána a rozsvietili lampy okolo jeho vili. Mal svojich ľudí, ktorý kontrolovali auto. Mal ju u seba a ubezpečil ich že je všetko v poriadku. Napísal cestou správu, aby pripravili jedlo preňho a pre jeho vzácneho hosťa chutnú výdatnú no nie ťažkú večeru. Ona mohla vidieť z okna, kde býval. "snáď sa ti u mňa bude páčiť"**. Usmial sa a díval na ňu. -
Líbilo se mi, jak o mne pečoval, ale jak mě zároveň do ničeho nenutil. Připadala jsem si důležitá. Výjimečná. O tom, že jediný kdo na mě čeká doma je má kočka, která je určitě naprosto spokojeně rozvalená v posteli aj beze mne jsem pomlčela. Trochu jsem sebou trhla, když promluvil na řidiče, úplně jsem zapomněla na to, že je v limuzíně někdo s námi. Uši mi při tom pomyšlení, co všechno chudák Tom celou tu dobu poslouchal, jen hořely. Bylo mi u něj příjemně. Aj po tom zapocení pořád moc hezky voněl a jeho tělo vyzařovalo hřejivou a přívětivou auru, úplně jinou, než jakou měl v clubu. Teď na tenhle moment byl míň Alfa samec a víc dobrej chlap. Tenhle malý obrat byl překvapivě velmi přitažlivý. "Hm..." Zamyslela jsem se. Můj vlčí hlad, který chtěl být zažehnán hned a něčím tučným křičel po pizze. Ale tohle mohla být má jediná příležitost ochutnat nějaká luxusnější jídla. Promrhat to na pizzu by bylo jako promrhat přání od kouzelného dědečka na...něco obyčejně dostupného. Zase tak moc jsem se toho ale vzdát nechtěla. "Mám chuť na nějakou Itálii. A zmrzlinu!" Odpovím beze studu. Ten chlap už mě viděl nahou, těžko ho něco může vyděsit nebo odradit víc. Určitě ne můj apetit. Dům měl obrovský. Bylo mi jasný, že je boháč. Ale neměla jsem představu jak moc velkej boháč. Očividně pro něj pracovalo hodně lidí, kteří se aj v tuto hodinu mohli přetrhnout, aby vše bylo perfektní. Musel být děsivě bohatý. Znovu mě napadlo, proč někdo jako on chtěl strávit noc se mnou. Kromě toho že by ho chtěla snad každá žena, minimálně určitě každá zlatokopka, si mohl klidně jen zaplatit drahý eskort, kde by mu slečna bez zbytečných řečí okolo udělala co by si řekl, a pak zase šla domů. Žádné oblbování limuzínou a šampaňským by nebylo třeba. Ale jak se říká: Darovanému koni na zuby nehleď. "Je to tu neuvěřitelné." Vydechnu. "V životě jsem nebyla v tak velkém domě." Přiznám a dál s úžasem pozoruju osvětlené sídlo před námi. Úplně jako z pohádkového katalogu. -
Obzrel sa, či boli na mieste. Napísal do správy pre personál aby pripravili čo bolo treba. Auto zastavilo a ju sa snažil upraviť tak, aby sa pred jeho personálom nehanbil v tom čo bola. Mohol si dovoliť čo len chcel, no vždy za tým bolo slovo "ale" Nemal záujem o žiadny eskort keď po svete chodí mnoho dievčat, ktoré nezažili krásne chvíle. Stále bol Alfa samec, to sa nezmenilo len chcel byť gentleman a z jeho vekom nevymrel. Keď sa dvere otvorili na aute. Vystúpil prvý. Natiahol k nej ruku. "pokojne si tu veci nechaj, potom ti ich prinesú." Pousmial sa no bol opäť vážny. "Trochu sa budeš cítiť ako z romantickej telenovely." Uškrnul sa pri jej poznámke. "všetko je po prvý krát a v tom dome aj stráviš noc. Tak si to uži." Chytil ju za ruku a zaviedol ju do vnútra, do obrovskej haly, kde stáli v rade služobné. Opýtal sa ich či je všetko hotové. No pri jej požiadavkách pri jedle si chytil koreň nosa.**" máš chute ako tehotná. To som bol tak rýchli ?" Zvedavo sa na ňu pozrel. Predsa vravela, že užívala lieky proti tomu. Možno bol naivný a veril tomu. Ale radšej sa ešte uistí po tom len čo si dá tu zmrzlinu. Viedol ju pomaly smerom hore schodmi až do jeho izby. Ktorá bola priestranná a obrovská. Boli tam prvky bielej, zlatej ale aj čiernej červenej. Proste upírske luxusné odtiene. "tu je kúpeľňa, daj si vaňu jedlo ti prinesú ja ti dám niečo na spanie." Zastavil sa pri dverách, sám sa postavil pred ňu a dal jej bozk na čelo. "Dobre? Ja sa pôjdem inam osprchovať, potom si rozmyslí či budeš v posteli so mnou alebo pôjdeš do hosťovskej." Díval sa jej do oči. "povieš mi to po kúpeli." Pomalý opustil svoju izbu, aj keď bol hore bez, potreboval sa pred svojou sprchou najesť a to nebol pekný pohľad pre jej oči.
-
Zkusila jsem nedat najevo, že jsem si všimla, jak se mě snažil upravovat. Věděla jsem, že jsem pod jeho úroveň, ale proč mě zval k sobě, když se za mne styděl i před svými lidmi, to jsem nechápala. Moc se mi nechtělo, nechávat si věci v autě. Šlo jen o bundu, ale měla jsem v ní všechno. Nebála jsem se ani tak moc toho, že by mi tenhle pracháč, nebo jeho služební, sebrali z bundy těch posledních dvacet dolarů, co jsem tam měla, jako spíš, že u sebe nebudu mít telefon. Kdybych chtěla někomu ublížit, taky bych zajistila, aby neměl možnost, zavolat si pomoc. Ale jako celou noc, rozhodla jsem se ignorovat tyhle varovné signály a následovat ho. Lehce mě rozčilovalo, jak měl potřebu se chlubit. Jasně, ten barák byl dokonalej. To bylo na první pohled jasné. Ale k tomu abych se cítila jako v romantické telenovele to chce trochu víc než jen pěknej barák. Navíc si nejsem jistá, že by se hlavní hrdinky v romantický telenovele s někým vyspali při prvním seznámení už v autě. Byla jsem nervózní z toho, jak všude byla spousta lidí. Doma jsem byla jen já a kočka. V jeho domě bylo skoro tolik lidí, co jsem potkala cestou do klubu na ulici. Uchechtla jsem se. "Co je těhotenského na chuti na Italskou kuchyni a dezertu?" Brala jsem jeho paranoiu jako důkaz, že i on toho našeho úletu trochu lituje. "Můžu tě ujistit, že spolu nebudeme mít dítě." Poplácala jsem ho konejšivě po rameni. Zavedl mě do koupelny. Přišlo mi zvláštní, že chce abychom se vykoupali odděleně, a představa, že mě jeho lidi uvidí nahou se mi ani trochu nezamlouvala. Má v domě náhradní oblečení pro ženy? Další varovný signál, Dru. A jaký smysl mělo mě sem tahat, pokud budeme nejen jíst a koupat se odděleně, ale taky tak spát? Nechápala jsem to a začala se cítit dost nekomfortně. Chtěla jsem domů. Zmateně jsem se za ním otočila s pusou dokořán, jak jsem nestihla nic namítnout předtím, než odešel. Zhluboka jsem se nadechla. "Dobře, tohle byla chyba." Zamumlala jsem si sama pro sebe a rozhlédla se po obří koupelně.
-
Možno to pre ňu znamenalo opak toho čo si myslela, no on to bral tak aby sa cítila príjemne. On nič neľutoval ale podľa jej výrazu zistil že ona oľutovala to čo sa medzi nimi stalo. Nešlo o to či by bola alebo nie. Povedal to zo srandy, ale zjavne jeho humor nechápala. Odišiel z izby, aby pred ňou nejedol, alebo skôr nepil krv z ktorého by sa jej mohol dvihnúť žalúdok a pokaziť chuť do jedla. Celkovo mienka o tom mať v ústach krv niekoho, niečoho by bolo nechutné pre druh, ktorý sa krvou nekŕmil. Bol preč asi 10 min, dal si len toľko z krvného sáčka, koľko potreboval na chodbe stretol služobnú s večerou. Otvoril jej dvere do izby, aby s vozíka pripravila dobrú chutnú večeru pre oboch. On ako Vampír mohol aj ľudské jedlo, takže sama jesť nebude. No počul zvuk vody, skôr ako služobná odíde, poprosil ju o šaty, pradlo a z auta aby doniesli všetky veci. Ani nedopovedal a pri dverách bol jeho šofér, ktorý mu podal veci. Poďakoval ako slušne vychovaný k ľuďom a dal im konečne voľno, kto si to zaslúžil. V izbe boli sami, jej bundu položil do kresla, tak aby jej nič nevypadlo. Cítil že je pomerne ťažká. No po tom ako počul vodu, Neodolal a šiel za ňou do kúpeľne. Vyzliekol si posledné kusy oblečenia. Bol tichý a nenápadný. Len sa zrazu objavil za ňou a objal ju s bozkom na krku. "nemyslí si, že si dávam od teba odstup, už sa ma tak skoro nezbavíš." Šepol jej do ucha. "Snáď sa necítiš nepríjemne v mojom dome. Tie otázky boli len myslené, čo ak si chceš odpočinúť bez mojej prítomnosti" Hladil ju rukami po bokoch. Potom si všimol ako ju v aute hrýzol. "mal som si dať väčší pozor." Pobozkal ju na pohryznutom mieste. "Večeru už máme pripravenú, a šaty som ti dal priniesť, pokojne ti dám na spanie niečo moje, ale zajtra, aby si mala v čom ísť domov. Teda, ak budeš chcieť odísť. Lebo cítim z tvojej energie, žeby si sa radšej otočila a odišla preč." Pozeral na ňu.
-
end............................................................................................................................
-
Autom zastavil tesne pri dverách svojej rodinnej vili "Viem že nemocnica, ale od tohto miesta to mám bližšie Prosím žiadne otázky kým ťa nedáme do poriadku, len sa vyčerpáš." Odopol si pás a vystúpil z aute. Vo dverách už čakal personal v pohotovosti. Došli slúžky. "Poďte pomôcť. Vezmete malú a dajte ju prezrieť lekárom či je v poriadku. Potom kúpeľ a prezliecť. Hlavne, aby na chvíľku bola od maminy ďalej." Dal im pokyny a tak všetci začali konať. "Poď maličká k strýkovi Sedricovy, táto teta ťa vezme dnu a pozrie sa na teba doktor dobre ? a potom si môžete dať kopec zmrzliny v kuchyni, dobre ?" Podal malú slúžke do náručia. Zohol sa k Ellen a z ľahkosťou ju nadvihol do náručia. "Vydrž. Pozrú sa na teba špičkový zdravotníci." Videl že strácala krv, snáď útočník nezasiahol dôležité orgány. Viedol ju do miestnosti, kde bolo modré UV svetlo. "Viem že som cudzí, dôveruj mi." Jeho sebaovládanie bolo ťažké, mal na sebe jej krv, na oblečení. Lekári, ktorých si platí sám osobne sa na ňu šli hneď pozrieť. "Nič sa neboj, prídem hneď po zákroku, musia ti to zašiť. O malú sa neboj uvidíš bude všetko ok." Musel odísť z miestnosti. Pod anestéziou Ellen spravia čo majú, zašijú čo krváca a vďaka Sedricovej krvnej banke dodajú stratenú krv. On odíde sa prezliecť, osprchovať čím skôr, aby sa zbavil krvi od Ellen. Sebakontrola, aby sa neprezradil. To bolo hlavné. Potom sa šiel pozrieť po malej.
-
nemocnice, byl skvělý nápad, ale Sedric si řekl, že k němu domů je to blíž, takže z toho sešlo. Dokonce ji řekl, že už se nemá na nic ptát a Ellen zmlkla. Za prvé, se cítila hrozně a za druhé z něj vyzařovala jakási autorita. Chtěla dát vědět Calebovi, aby neměl starosti, ale nebyla schopná ani odemknout telefon. Vystoupil z auta a začal instruovat personál. Ellen zaslechla, jak mluví o Madie, že jí mají vzít dovnitř, aby se na ní podíval lékař, vykoupat, převléct a hlavně aby od ní byla chvíli dál. Nechtěla dovolit, aby je rozdělili a aby někde byla sama, protože se mohli stát, že se znovu uzavře do sebe. Jenže Madie, byla prostě Madie a když slyšela, že dostane kopec zmrzliny, všechno odkývala a odešla s tetou. Když ji vytáhl z auta, bolestivě zasténala a chytila se za bok. ,, Sedricu.. já.. musím si zavolat.." Řekla skoro nesrozumitelně. Krev se vpíjela do jejího i jeho oblečení a tekla mu po rukách. Zavedl jí někam, kde svítilo modré světlo, ale Ellen sotva rozeznala kde to vůbec je a pořád myslela na to, že u sebe nemá Mad. Obklopili jí doktoři. ,, Ne! Počkej.. kam jdeš ?!" Doktoři jí něco píchli a v tu chvíli nedokázala nechat otevřené oči. Ellen dostala opravdu prvotřídní péči a dokonce si dali záležet i na tom, aby šití bylo pěkné a jizvy nebyly tak viditelné. Dostala i krev, kterou ztratila, ale nějaký čas si tam ještě poleží. Madie zatím byla v kuchyni se služkou, už vykoupaná a převléknutá do něčeho, co vypadalo jako pyžamo. Měla ještě mokré vlasy, které se jí vlnily v prstýnkách. Seděla na ostrůvku a ládovala se zmrzlinou, přičemž pokopávala nožičkama a podívala si se služebnou. ,, Ahoj strejdo! Kde je máma? Už přijde ?" Vychrlila ze sebe. -
Sedric sa dal do poriadku. Počul čo od neho žiadala Ellen ale vedel že po tomto zákroku bude môcť zavolať. Po zákroku Ellen pomalý preniesli na špeciálne ležadlo s kolieskami a odviezli ju do hosťovskej izby, ktorá bola moderne ale i pritom pekne zariadená ako v paláci. Lekári jej napichli žilu a doplnili krv, ktorú stratila. Chodili okolo nej jeho slúžky, ktorý kontrolovali danú osobu. Prezliekli ju a umývali handrami, tak aby jej neublížili. Mala na sebe voľné Sedricové tričko, ktoré poslúži aj ako pyžamo. Sedric sa najedol mimo nich, aby nevzbudil pozornosť. Auto si dal vyčistiť, aby necítil Elleninu krv. Sedric, ako kráčal chodbou našiel jednorožca a tetovačky s náramkom v aute. Našťastie to jednorožec prežil a nebol v tom stave, žeby skončil v pračke. Zaklopal do jedálne a vstúpil dnu. Usmial sa na malú Madie. "Páni koľko zmrzliny" Bola tam s ňou po celý čas ta slúžka, poďakoval jej a poslal ju oddýchnuť. Posadil sa k Madie "Hádaj čo som našiel." Spoza stola vytiahol plyšáka a jej veci, ktoré dal na stôl. "Mamička spinká, je unavená vieš. Neboj sa, budeš s ňou zajtra dobre? Dnes budeš spať so mnou, aby si sa nebála. Veríš mi? " Usmial sa na ňu a natiahol k nej malíček na znak priateľstva. "Budeme kamoši Madie? So strýkom Sedricom by si mohla aj s maminou chodiť na výlety." Usmial sa na ňu. Asi vedel čo mu v živote chýbalo. A to mať vlastnú rodinu. Bolo ťažké si nájsť ženu, ktorá by mala záujem o niečo také. "Je ta zmrzlina dobrá? ale že si toľko dostala pšt." Dal si prst na pery a žmurkol na malú. "Madie? kto je Caleb? tvoj otec?" Zvedavo sa spýta malého dievčatka, ktorej dá vlásky za uško, ako malá princezná. Vedel že malé deti sú často úprimné a neklamú.
-
Ellenino zranění nebylo tak vážné, jak se na první pohled zdálo, ale rozhodně si nějaký čas poleží. Po operaci, jí odvezli do pokoje, který byl velmi luxusně a moderně zařízený a rozhodně to bylo na hony vzdálené tomu, kde bydlela. Omyli jí od krve a dali jí Sedrikovo triko, které měla spíš jako šaty. Mezitím se o Mad starala služka, která ji měla na starosti. Když ale došel pán domu, šla si odpočinout. ,, Mám hodně zmrzliny, viď ? Teta byla fakt hodná! Tolik nedostanu ani od maminky!" Žalovala. ,, Co si našel? Poklad ? Tajný dveře?" Její zvědavost byla evidentní. Zajásala když jí ukázala plyšáka a všechny ty věci, které měla za ztracené. ,, Wau!" Vypískla a hned si vzala náramek, který navlékla jednorožci na nohu, aby ho nestratila. ,, Teda strejdo! Ty seš tak hodnej, žes mi to našel!" Uculila se na něj. Chtěla vědět, co je s maminkou a Sedric jí to všechno vysvětlil. ,, Hm, já sem taky unavená.. proč nemůžu být u mámy? Ty nemáš pokojíček ?" Zeptala se ho, protože jí připadalo divný, že má takovej velkej dům a nemá v něm žádnou místnost pro děti. Chvíli hledala ten správný prst a pak se do něj zakousla svým malíčkem. ,, Tak jo, budeme kamarádi!"*. Z nového kamaráda měla radost a ještě větší radost jí udělalo to, že je chtěl brát na výlety. Doufala, že jim tenhle strejda vydrží dýl, než strejda Soren, který to brzo zabalil. Na to, jestli je zmrzlina dobrá, jen přikývla. Samozřejmě že byla. Měla jí všude. Přemýšlela o tom, jestli je Caleb její táta. Takže si tam tak seděla, v jedné ruce držela jednorožce a druhou rukou jedla zmrzlinu, která jí všude padala. ,, Mám ho ráda jako tátu, ale můj opravdickej táta je úplně mrtvej.. Mhm.. je to můj kamarád a pusinkuje se s mámou a to je hnusný. " Řekla a zašklebila se. Pak si ale na něco vzpomněla. ,, Nemám ho ráda, když na mě a na babičku křičí a je zlej.." Stalo se to jenom jednou, za naprosto strašlivých okolností, o kterých Mad nevěděla, ale pořád to měla v sobě. ,, Potřebuju nový pyžamko.."
-
Čím ďalej tu malú mal radšej, už ju bral ako svoju. Žiaľ ta jeho by bola trochu iná. Pri jej reakcii nešlo sa neusmiať, ukázal svoje špicaté zuby vampíra, nie preto že chcel ale, nešlo to skryť. "Vieš mamičku zlý ujo ublížil pri tom ako sme utekali. Ale strejda Sedric postaral o to, aby bola silná a mohla s tebou a tým Calebom vrátiť domov. " vzal obrúsok zo stola a utieral ju. Bože ako sa môže dieťa takto ufúľať. Pozeral že to čo mala na sebe bude musieť dať oprať a ju opäť umyť. Keď mu povedala kto bol Caleb rovnako sa znechutene zatváril. "Takže je to frajer tvojej mami." Ak to pochopil správne. Pohladil ju po vláskoch a vstal od stola. "Poď je na čase spinkať. Umyjem ťa a." Pri otázke, prečo nemá vlastnú izbičku sa usmial "Lebo ja nemám deti, nemám takú izbičku pre princezné, ako si ty. Neboj sa. V posteli budeš spinkať sama a ja budem na gauči. Budem tak na teba dávať pozor a zajtra budeš s mamičkou. Dobre?" Natiahol k nej ruky, aby si ju vzal do náručia Madie "Oh si tak špinavá že ušpiníš aj mňa." Pozerá na jej pyžamo, ktoré už teraz bolo ťažké zohnať. Len slúžka ma deti, ktorá sa zriekla tohto pyžama. Podal jej jednorožca. " Môžeme ísť princezná?" Zvedavo sa jej spýtal a dal mávnutím rozkaz, aby upratali v jedálni. S ňou v náruči sa vybral pomaličky do svojej izby. Celé vila vyzerala ako na zámku. Obrazy zo zlatých rámov. Tmavé šľachtené bordové a čierne ruže vo vázach. Vošiel do svojej izby, kde stál komorník. Ktorý čakal na pokyny. Madie postavil na posteľ a vyzliekal jej to špinavé pyžamo. "mám ešte jedno pyžamko, ktoré už dúfam neušpiníš." Vyzliekol jej ho a dal ho svojmu komorníkovi, povedal mu aby to dali oprať a dal priniesť do druhé. "Šup umyť sa" Chytil ju za ruku, aby nespadla z vysokej postele a šiel s ňou do tmavej čiernozlatej kúpeľne. No umývadlo je vysoko, tak jej pomôže aby dostala k tečúcej vode " A poriadne lebo aj ja som celý od zmrzliny."**
-
,, Mamince pořád něco je, pořád je zraněná, když chodí s Calem... My už jsme na to zvyklý..,, pokrčila ramínky. Vždycky z toho byla smutná, protože se o maminku bála. Když jí utiral pusinku, našpulila jí. Předtím si všimla, že měl špičaté zuby, ale připadalo jí to normální. ,, Uhm, je to frajer mojí mámy.." zopakovala po něm. Úplně přesně nevěděla co to znamená, ale frajer to byl, tak asi jo. Něco ji na tom všem ale nehrálo. ,, A když ty budeš kamarád, tak budeš taky frajer mojí mámy? Občas by jsme mohli za tebou jít, třeba až na nás bude zase ošklivej. Víš o tom, že s náma jednou málem naboural ? A taky zmlátil babičku!" Měla potřebu mu tohle všechno říct, protože ji to připadalo zajímavý a strejda Sedric byl taky zajímavý tak proč ne. ,, A proč nemáš děti ? A.." zarazila se. Nechtěla být sama, protože vždycky když se jí stalo něco ošklivého, měla zlé sny. ,,... Strejdo ? A nemohl by si zůstat u mě ?*" Zkrabatěla se jí bradička, protože ji bylo do pláče. Nechala se od něj vzít do ruky a když řekl, že ho ušpiní, rozesmála se. ,, Tak se můžeme spolu vykoupat!" Zajásala. ,, Máš tady nějakýho dědu? Caleb s ním někam šel a už jsme ho neviděli..tak by se mi nějakej hodil.." řekla, protože co kdyby tam nějakýho plonkovýho dědu měl že jo. Přikývla a šli. Měl kolem sebe tolik lidí, kteří mu se vším pomáhaly a Mad to připadalo hustý. Co ale bylo ještě lepší, bylo to, kde bydlel. Byla tam fakt jako princezna a nechtělo se jí pryč. ,, Waau, máš to tady fakt hezký! Ty seš jako král! Můžu tady zůstat ?" To byla její šance stát se princeznou, určitě by mohla mít i poníky, ne jako doma, kde jí Caleb všechno zakázal. Musela po sobě uklízet a dostávala málo zmrzliny. Posadil jí na postel a svliknul jí pyžamo. Madie se styděla, tak byla trochu zaražená. ,, Uhm.." přikývla a vzala ho za ruku, aby spolu šli do koupelny. Všechno tam vypadalo jako na zámku. Byl na ní tak hodný, že by ho klidně měla za tatínka. Umyla si ruce a pusu a pak si s vodou začala hrát. Chytala jí mezi prsty a smála se. Všechno pocákala, včetně Sedrica. Pak se společně vrátili k posteli. Madie si na ní sedla a vzala si k sobě jednorožce. ,, Ty si tak hodnej.. ty bys na mě nikdy nekřičel viď ? Ne jako frajer Caleb.." Zeptala se ho. ,, Umíš taky nějaký kouzlo?" Zívla a zamžourala očima.
-
Bol prekvapený že na nich Caleb kričal. Žeby sa len snažil vychovať s Madie skromné a láskavé dievča? Kto vie Caleba nepoznal nemohol súdiť. "A tvoja maminka je s ním šťastná? Nie je pekné že na teba kričí, ale asi si aj neposlušná. No možno ak by si ma hnevala a neposlúchla. Ale viac rozmaznával." Pri to sa zamyslel, mať tak vlastné dieťa by nebolo zle. Hoc aj dve. Svoje myšlienky preruší pri ďalších otázkach. Nadvihol obočie, kam ta malá na takéto otázky chodí. "Nie, len kamarát. Frajer je niekto kto môže tvoju mamu bozkávať a objímať." to hlavné vynechal pred malým dievčatkom. "Tvoja mama je určite rozumná a vie s kým žije a koho ľúbi. Určite aj Caleb ťa ľúbi, len trochu kričí, ako každý kto sa hnevá, alebo je smutný." Odprevadí ju do kúpeľne. "Prečo nemám deti? Lebo ma nik neľúbi. A len vtedy sú deti." Prečo z tohto dievčaťa dostáva depky. Jej otázky sú fakt na zamyslenie. Mal len jednorazovky, čo ho dosť sralo ale čo mal robiť. Ta malá mala príšerne veľa otázok. Kto by povedal že toto bude výsluch zo strany malého dievčatka. "Ja som kráľ? skôr princ. Býva tu aj moji rodičia, ktorý tu nie sú. Takže som tu poväčšine času sám s personálom. Teda ten ujo, čo ti doniesol pyžamo." Zľakol sa pred ňou trochu pri tom, keď ho oslovil sluha s novým pyžamkom. Tamto vzal vyprať. "Už viac pyžamok tu nemám." Boha mäkol z toho pohľadu detského. Obliekol jej pyžamo a uložil do obrovskej postele. Len dúfal že pod vankúšom nebude nič čo tam nemá byť. Prikryl ju a sadol si k nej na kraj. "Tu budem sedieť a dávať na teba pozor kým nezaspíš." Komorník pozhasínal veľké svetlá a len nechal nočnú lampu zasvietenú. Nadvihol obočie pri jej otázke na kúzla. "Samozrejme, zatlieskaj" Po zatlieskaní sa lampa zhasla a pri ďalšom tlieskaní rozsvieti.
-
Sedric se jí zeptal na zajímavou otázku. Totiž jestli je s ním její maminka šťastná. Když byla s ním, tak se usmívala a když ne, tak brečela a byla smutná. Pak si ale vzpomněla, jak je několikrát opustil a nerozloučil se, ani když to slíbil. ,, Asi jo. Je s ním legrace, ale občas dělá blbosti.." Odpověděla. Přikývla, když řekl, že nebylo hezké, že na ně křičí, ale pak řekl úplnou pitomost. ,, Křičí na všechny a je sprostej! Říká..*" Zrudly jí tváře, nahnula se k němu a začala mu šeptat do ucha...*,, Kurva a doprdele..*" Práskla ho a zatvářila se u toho docela vážně, což v jejím podání, bylo dost k smíchu. ,, A já jsem hodná a na hodný děti se nekřičí, že jo?" Potřebovala se ujistit. Samozřejmě jí občas bylo dost, protože byla hyperaktivní a měla moc práce, než aby si uklidila v pokojíčku, nebo dojedla jídlo a taky jako každé dítě trpěla psychickou hluchotou, takže slyšela jenom to, co sama chtěla. Chtěla vědět, jestli bude taky mámy frajer, protože v tom viděla jistou logiku a máma potřebovala prachy. ,, Ale to ty můžeš určitě taky, máma už měla hodně frajerů..." Odmávla to, jako kdyby o nic nešlo. ,, Můžete být dva frajeři.." připadalo jí to geniální a taky se nad tím uculila. Podle Sedrica, Caleb křičel protože byl smutnej, nebo naštvanej a ten den, kdy to udělal to tak opravdu bylo. Jenže Mad netušila o co jde. ,, AHA!.. hm.. tak to se asi nemají rádi, když jsou děti jenom, když se lidi mají rádi... To už bych měla bráchu.." řekla smutně. ,, Řekneš mamince, ať mi nějakýho pořídí ? Nebo bys mi klidně mohl i nějakýho koupit, kdybys chtěl.." navrhla, protože jednou viděla krimi dokument o tom jak se prodává bílý maso a měli tam i děti. ,, A můžeš koupit i sobě.." usmála se na něj a přišlo jí to jako neprůstřelnej nápad. Podle toho, jak to pochopila, bydlel s rodiči, takže byl opravdu jen princ, což nebylo tak hrozný. Když jí převlékl do pyžama, které nebylo tak hezké, ale byla ráda, že už se nemusí stydět, vlezla si do postele.*,, Tak jo a když budu brečet tak přijdeš ? Já mám ošklivý sny.." Zvedla obočí. ,, Víš něco o poníkách a o magickým přátelství ?" Zeptala se ho a narážela na to, jestli zná My Little Pony. Kdyby jo, mohli si o tom spolu vyprávět, ale vypadal, že mu to nic neříká. Nakonec udělal velkou chybu, protože ji ukázal, jak se zhasíná a rozsvěcí světlo při zatleskání. ,,PÁNI!!" Vypískla a začala tleskat. Tleskala asi dvacet minut a světlo se pořád rozvěcovalo a zhasínalo. Z venku to vypadalo, jako kdyby měl doma Sedric diskotéku. Pak ji to ovšem začalo unavovat a z plné aktivity upadla do kómatu během několika vteřin. Tvrdě usnula.
-
Ako ju počúval, bol unavený aj keď bol Vampír a spať moc nemusel. Ale dieťa je predsa dar. "Tak vidíš že je s ním sranda." Stále sa jej venoval pozornosť. Prikryl ju a upravil paplón.**"kričí sa len na neposlušné deti, na tie dobré by sa mali chváliť a dostávať odmeny." Keď mu chcela pošepkať čo také hrozne povedal, chcel jej na to odpovedať s vtipom ohľadom kurvy. Ale predsa je to dieťa. Nadvihol obočie "vážne ? tak škaredo povedal? Povedala si mu, že sa takto pred dievčatkami a princeznami ako ty nerozpráva?" Pri ďalších otázkach sa pousmial. Prikývol ale na to žeby mohol byť druhý frajer jej mami, tak to určite nie. Nerád sa delil a bol trochu majetnícky. "To sa tak nerobí. Deti sa nedajú kúpiť. Deti vznikajú z lásky. To ti už mamka vysvetlí, keď budeš veľká." Znovu sa usmial. "Poviem, možno sa to podarí a Caleb s tvojou maminou budú mať chlapčeka." Prikryl ju opäť, keď pri jej vrtení sa stále odkrývala. "Neviem ale niečo si o tom zistím a potom ti to dám vedieť." Uzavrel tému o poníkoch. Len čo jej ukázal akú lampu mal. Chytil si koreň nosa a toto bolo ako zlý sen. "Budem tu, aby si sa nebála. Aj na tvoju mamu sa pôjdem pozrieť." Videl že to tlieskanie malo nejaký účinok a mala zaspávala. Prikryl ju a hladil po chrbte. Zhasol svetlo, aby malú nerušilo. No skontroloval ju či spala, potom vstal a svietil si s mobilom k dverám, šiel skontrolovať Ellen, ktorá oddychovala pod dohľadom. Bol rád, že sú obaja v poriadku. Prešiel ku gauči vo svojej izbe kam si ľahol a trochu odpočíval.
-
Přikývla na to, že je s Calem sranda, protože byla. Byli to parťáci na život a na smrt i když ji občas vypekl a zdrhnul. ,, Dobroty mi nedává protože se bojí mámy, takže jim jenom mrkev.." Povzdechla si. Její výraz byl tragický. Když mu vyjmenovala všechny sprostý slova a on jí odpověděl, zběsile přikývla. ,, Říkala! Teda.. ne ehm... Jsem nechtěla aby mě zbil jako babičku..." Začala si hrát s prstíkama, protože tu vzpomínku neměla ráda. Vracela jí tam, kdy si s ní nikdo nehrál, maminka byla mimo a pak Cal odešel. Ovšem ve chvíli kdy začal mluvit o tom že jí to máma s těma dětma vysvětlí, slyšela jen bla bla bla a pak, že bude mít bráchu. Rozzářily se jí oči, jako kdyby právě dostala dáreček. ,, Budou mít chlapečka??!" Zajásala. Slyšela jenom to, co slyšet chtěla, jako vždycky, když náhodou zabředla do rozhovoru s dospělými. ,, Já se těším!" Uculila se a poposkočila si v sedě. Téma o poníkách tím pádem ignorovala, protože to nebylo tak zajímavý. Přikývla, když řekl, že tam bude aby se nebála a že pak půjde zkontrolovat maminku. A pak to přišlo. Kouzlo se světlem. Měla z toho takovou radost, že tleskala dvacet minut a vůbec jí nedošlo, že leze Sedricovi na nervy. Nakonec usnula vyčerpáním, což bylo jeho jediné štěstí. Celou noc se vrtěla a občas pobrekávala ze spánku. Byl to těžký den, ale určitě by to bylo mnohem horší, kdyby viděla, co se na pouti stalo. Následující den, brzy ráno vstala a vypadla z postele, která byla až příliš vysoko. Zasmála se, vzala jednorožce a šla na průzkum zámku. Toulala se po chodbách, každýho zdravila a cítila se tam jako doma. Nakonec jí hlad vyhnal do kuchyně. ,, Ahoj, co mi dáš ?" Zeptala se služky.
-
On bol takýto čas pri jeho mame. Samozrejme ju chodil prikrývať a kontrolovať. Bol ako strážny pes, ešte tento pocit nikdy nemal. Aby dával pozor na dieťa, ktoré je až príliš hyperaktívne naň, ale mal ju rád. Zrejme do jeho vampírskeho srdca ostane toto dievčatko navždy vyryté v ňom. Bol pri Ellen, ktorú jemne chytil za ruku. Spomenul si na svoju snúbenicu, ktorú mu pred očami zabili. Znovu spomienky ktoré boleli. Čakal či sa Ellen zobudí a mohla tak najesť. Len musel na skok odbehnúť keď počul že malá sa zobudila. Sledoval ju ako sa flákala po sídle v pyžame. Keď videl kam šla, tak len prikývol slúžke nech jej spravia raňajky, len nie sladké, lebo mal včera dosť po tej zmrzline. Pomalým krokom sa vrátil k Ellen a sedel pri nej s lekárom, ktorý skontroloval stehy a skúsili ju prebrať z anestézii, ktorú mala pred niekoľkými hodinami.
-
Kdyby věděla, že se na ní dívá a že ji drží za ruku, nejspíš by se chtěla vzbudit mnohem dřív. Madie se mezitím cítila u Sedrica v sídle jako doma a štrádovala si po jeho panství jako kdyby jí to tam patřilo. Zamířila do kuchyně, kde se jí ujala služka. Když se vrátil zpátky k Ellen, lékař jí zkontroloval a pak jí pomalu probrali. Nějaký čas to trvalo a když konečně otevřela oči, netušila kde je. Bylo to neznámé místo a prvních několik vteřin vůbec netušila kde je, nebo co se stalo. Pak opravdu začala přicházet k sobě. Vybavil se jí ten večer, ten pohled na spousty těl poté co se pouť znovu rozsvítila. V souvislosti s tím ucítila zranění. Obraz před ní začal nabývat na ostrosti a konečně viděla Sedrica s doktorem. ,, K-kde je Madie ?" Zeptala se starostlivě a snažila se posadit. Nikde ji tam neviděla a ani jí neslyšela, což bylo neobvyklé. ,,.. jak dlouho jsem byla mimo ? Musím si zavolat.." Začala panikařit a když se rozhlédla, viděla na stolku mobil. Když ho ale vzala do ruky, zjistila že je vybitý. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byla v nepřátelském prostředí, ale stejně neměla vůbec dobrý pocit. Stejně jako každý, kdo se probudí na neznámém místě.
-
Sedric dával pozor s lekárskou starostlivosťou okolo Ellen. Predsa chcel aby bola v poriadku. Po prebudení jej pomohol posadiť sa. "dobré ráno šípková Ruženka. Madie je dole s personálom a asi práve vyjednávajú špajze so sladkosťami. Ale nie neboj. Mám tu osobu ktorá vie čo s malou. Je v poriadku. Ako sa cítiš ty " videl že sa natiahla pre mobil. Podal jej ten svoj a odomkol ho, aby si mohla zavolať. "Použí môj. Pojdem ti pre nabíjačku. Všetko je v poriadku a vy ste v bezpečí. Nemáš sa čoho báť." Vstal od miesta "a spala si len pár hodín. Neboj hneď s Madie k tebe prídem len si zavolaj." Pomalý opustil izbu. Šiel pre nabíjačku kým hľadal Madie "Madie?" Vošiel do kuchyne kde ju hľadal. " Oblečieme sa a pôjdeme za mamou. Už sa zobudila. Kde si."
-
Sedric měl smysl pro humor sobě vlastní a popřál jí dobré ráno jako Šípkové Růžence. Byl jak její babička, což bylo velmi nostalgické. ,, Dobré.." odpověděla zmateně a hned se začala vyptávat po své dceři. Údajně byla někde dole, možná tedy v kuchyni s personálem. Chtěla jí vidět aby se ujistila, že je v pořádku. ,, Jsem.. zmatená " řekla. Těžko se po narkóze orientovala, ale bylo to minutu od minuty lepší. Měla na sobě něčí tričko, což jí pochopitelně nevadilo, protože její halenka, musela být od krve. ,, Trochu bolest.." odpověděla a sáhla si na bok. Její telefon byl vybitý, ale když to Sedric uviděl, podal jí svůj. Byl opravdu milý a i když zdání mohlo klamat, možná by mu i věřila, že takový doopravdy je. Ujistil jí, že jsou v bezpečí a že k ní Madie přivede. Zároveň jí uklidnilo, že spala jen pár hodin, takže zase tolik času neuběhlo. ,, Děkuju Sedricu, vážím si toho.." Když odešel, vytočila Calebovo číslo, ale měl hlasovou schránku. Řekla mu, že jsou v pořádku, že je zraněná a že by chtěla aby pro ně přijel. Na hlavičkovém papíře našla adresu, kterou mu nadiktovala a pak se rozloučila. Zbývalo než počkat, dokud si zprávu nepřehraje. Madie si v kuchyni užívala. Pomáhala služkám s přípravami a vyprávěla o maminčině vaření a taky o tom, že Caleb vaří asi stokrát líp.*,, Tady jsem!!" Zavolala, když se po ní Sedric sháněl a doběhla za ním.*,, Jupíí!" Vyskočila. ,, Řekneš mamince že tady budeme bydlet ?"
Aurora snow
Kris
Ellen davis