Fantasy World / Byty / Vila Sedrica Xendera / Strana 2
Vila Sedrica Xendera -
Sedric měl smysl pro humor sobě vlastní a popřál jí dobré ráno jako Šípkové Růžence. Byl jak její babička, což bylo velmi nostalgické. ,, Dobré.." odpověděla zmateně a hned se začala vyptávat po své dceři. Údajně byla někde dole, možná tedy v kuchyni s personálem. Chtěla jí vidět aby se ujistila, že je v pořádku. ,, Jsem.. zmatená " řekla. Těžko se po narkóze orientovala, ale bylo to minutu od minuty lepší. Měla na sobě něčí tričko, což jí pochopitelně nevadilo, protože její halenka, musela být od krve. ,, Trochu bolest.." odpověděla a sáhla si na bok. Její telefon byl vybitý, ale když to Sedric uviděl, podal jí svůj. Byl opravdu milý a i když zdání mohlo klamat, možná by mu i věřila, že takový doopravdy je. Ujistil jí, že jsou v bezpečí a že k ní Madie přivede. Zároveň jí uklidnilo, že spala jen pár hodin, takže zase tolik času neuběhlo. ,, Děkuju Sedricu, vážím si toho.." Když odešel, vytočila Calebovo číslo, ale měl hlasovou schránku. Řekla mu, že jsou v pořádku, že je zraněná a že by chtěla aby pro ně přijel. Na hlavičkovém papíře našla adresu, kterou mu nadiktovala a pak se rozloučila. Zbývalo než počkat, dokud si zprávu nepřehraje. Madie si v kuchyni užívala. Pomáhala služkám s přípravami a vyprávěla o maminčině vaření a taky o tom, že Caleb vaří asi stokrát líp.*,, Tady jsem!!" Zavolala, když se po ní Sedric sháněl a doběhla za ním.*,, Jupíí!" Vyskočila. ,, Řekneš mamince že tady budeme bydlet ?" -
Sedric měl smysl pro humor sobě vlastní a popřál jí dobré ráno jako Šípkové Růžence. Byl jak její babička, což bylo velmi nostalgické. ,, Dobré.." odpověděla zmateně a hned se začala vyptávat po své dceři. Údajně byla někde dole, možná tedy v kuchyni s personálem. Chtěla jí vidět aby se ujistila, že je v pořádku. ,, Jsem.. zmatená " řekla. Těžko se po narkóze orientovala, ale bylo to minutu od minuty lepší. Měla na sobě něčí tričko, což jí pochopitelně nevadilo, protože její halenka, musela být od krve. ,, Trochu bolest.." odpověděla a sáhla si na bok. Její telefon byl vybitý, ale když to Sedric uviděl, podal jí svůj. Byl opravdu milý a i když zdání mohlo klamat, možná by mu i věřila, že takový doopravdy je. Ujistil jí, že jsou v bezpečí a že k ní Madie přivede. Zároveň jí uklidnilo, že spala jen pár hodin, takže zase tolik času neuběhlo. ,, Děkuju Sedricu, vážím si toho.." Když odešel, vytočila Calebovo číslo, ale měl hlasovou schránku. Řekla mu, že jsou v pořádku, že je zraněná a že by chtěla aby pro ně přijel. Na hlavičkovém papíře našla adresu, kterou mu nadiktovala a pak se rozloučila. Zbývalo než počkat, dokud si zprávu nepřehraje. Madie si v kuchyni užívala. Pomáhala služkám s přípravami a vyprávěla o maminčině vaření a taky o tom, že Caleb vaří asi stokrát líp.*,, Tady jsem!!" Zavolala, když se po ní Sedric sháněl a doběhla za ním.*,, Jupíí!" Vyskočila. ,, Řekneš mamince že tady budeme bydlet ?"
-
Ako Sedric pre Madie zišiel do veľkej jedálne, kde počul už od dverí, ako sa zhovárala s personálom. Potichu ich sledoval, kým si ho Madie nevšimla. Pousmial sa a pri jej skočení do rúk ju chytil zľahka a vzal na ruky. Usmial sa na ňu, no bol prekvapený z toho čo povedala "Bývať tu? So mnou? Nemyslím si Madie, už mamička volala Calebovi alebo ako sa volá frajer tvojej mami." Pozeral malej do oči a upravil jej vlásky. "Ideme za ňou, dobre? už sa na teba pýtala, ale musíš byť opatrná, tvoja mama je zranená od zlého uja, takže sa k nej musíš správať starostlivo, tak ako ona o teba keď si chorá." Asi tak by to povedal, aby to malé dievčatko pochopilo. Malú Madie odniesol smerom hore na poschodie, kde jeho mama ležala. Opatrne ju zaviedol do izby, zaklopal prv aby na seba upozornil a nerušil pri voláni. Sledoval ich čo sa bude diať. "Tu je Madie, A nešlo nepočuť, ak by ste chceli, odveziem vás domov." Z jeho hlasu znel trochu smútok. Lebo vedel že po tomto odchode ich zrejme viac neuvidí. Len čakal čo odpovie Ellen, bolo to na nej. "Aby som nezabudol, mala by si sa šetriť. A stehy sa samé po zahojení rozpadnú A." Prešiel k stolíku a podal jej lieky, ktoré by mala užívať na lepšie hojenie a metabolizmus. "toto by si mala užívať, jedla si niečo?" Obzrel sa na tácku s jedlom, ktorého sa zrejme nedotkla. "Madie mamičke pomôže najesť sa aby bola silná." Pousmial sa na malé dievčatko, ktoré pohladil po vláskoch. -
Chytil Madie do ruky, což se jí líbilo a pak mu řekla, že tam chce bydlet. ,, Jo jo Caleb! To nevadí! Tak my tady s tebou budeme bydlet všichni, jo?" Navrhla. Měla geniální jednoduché nápady. ,, Ale Caleb tě asi zmlátí, on už je takovej.." Pokrčila rameny a přikývla. ,, Budu opatrná strejdo.." Řekla a už se na maminku těšila. Dlouho jí neviděla a už jí začínala chybět. Sedric jí vzal k Ellen a Madie se k ní hned rozeběhla. ,, Mamí!" Skočila jí na postel. ,, Mad! Jsi v pořádku ?" Objala jí a podívala se na Sedrica. Byla mu vděčná, za to, že se o ní postaral, protože měla většinou opačnou zkušenost. ,, Děkuju, ale pokud to nevadí, Caleb nás tady vyzvedne.." Nechtěla vypadat nevychovaně, ale už toho pro ně udělal dost. Připadal jí smutný, ale možná byl jen unavený. ,, Budu se šetřit.." odpověděla a vzala si od něj léky. Bylo to bolestivé i když jen seděla, takže nepřipadalo v úvahu, že by neodpočívala. Byl opravdu milý a starostlivý. ,, Ehm.. ne, já.. nemám hlad.." Madie si vzala Sedricova slova k srdci. ,, Musíš jíst! Jinak budeš slabá a nevyrosteš!" Ellen se nelíbilo, že hladil Madie po vlasech protože ji to připadalo nevhodné. ,, Mami! Víš to, že tady budeme bydlet ?!" Ellen se zatvářila nechápavě a zvedla obočí. ,, Cože ? Ne Madie.. máme kde bydlet.."
-
Radšej sa vzdialil a odstúpil od nich. Videl že je to Elen nepríjemné. Pozrel do boku zamysleným pohľadom. No pri tom čo malá Madie povedala, ho skratka vedela pobaviť. Len sa nesmial až tak ako to vyzeralo. "V poriadku, nebudem ťa nútiť. Nechám vás teda osamote." Videl že chcela byť Ellen s Madie, v tom vo dverách vošla služobná s novými vecami pre Ellen. Tak ako ju Sedric požiadal o veci, presne podľa veľkostí starých vecí. "Tam na kreslo jej to položte. Poprípade jej pomôžte." Madie keď povedala že budú tu bývať a od Caleba by dostal bitku si povzdychol. Lebo to vtipné nebolo. Ale zrejme Madie snívala o takomto paláci. Oprel sa o zárubňu dverí a krútil hlavou s úsmevom na Madie. "Veď na návštevu môžeš prísť. A mamičku musíš počúvať. Aby sa jej viac nepriťažilo." Všimol si svoj mobil, ktorý si prevzal späť do svojich rúk. "Ak by pre vás došiel, tak mi daj vedieť. Alebo vážne by som vás odviezol domov." Neobťažovalo ho to, skôr naopak ale Ellen si držala odstup, čo dosť chápal, keďže bola zadaná.
-
Podívala se na služebnou, která jí přinesla nové oblečení a teprve teď si uvědomila, že je v nějaké vile. Chápala proč se tam Madie líbilo a proč tam chtěla zůstat. Byl to palác pro princezny, takový, v jakém si vždycky přála bydlet. Sedric se stáhnul, protože pochopil, že by některé věci dělat neměl. Třeba hladit cizí děti. Nemyslela to zle, ale obě toho za sebou měly dost a jsko matka ji musela bránit, i když byl Sedric neškodný. ,, Děkuju, ale už jsme vás obtěžovaly víc než dost..." Řekla a usmála se na něj, protože vypadal zkroušeně. Trochu jí připomínal Sorena, který byl stejně jako on, velmi laskavý. ,, Zachránil jste nám život a za to jsem vám opravdu vděčná.." vrátila mu telefon, ze kterého ji nechal zavolat. Nezbývalo než čekat, dokud se ke Calebovi nedostane zpráva, aby pro ně přijel. Madie se mezitím postarala o to, že smíchala všechny suroviny na snídaňovém tácu a vyrobila pro maminku sendvič tisíce chutí, který dělala kdykoliv měla možnost. Nazývala ho lahůdkou, někdy ňaminkou ale ve skutečnosti to nebylo ani jedno. ,, Na mami.." řekla s radostí a s úsměvem jí to podala. Ellen se na to vyděšeně a starostlivě zároveň podívala. ,, ...ale já nemám hlad.." zdvořile odmítla, aby si zachránila život. ,, Ale mááš.." Uculila se na ní na a zvedla obočí.
-
Pozeral na nich chvíľu. Pochopil že by ich mal nechať osamote. Bol zvedavý či Caleb alebo ako sa volá pre nich príde. Dal vedieť ochranke, že by mal prísť muž s tým menom, nech ho skontrolujú pri bráne. On došiel do pracovne odkiaľ mal výhľad na záhrady a prednú bránu. Premýšľal o tom, že ich držať nasilu nemohol. Oni mali rodinu, ktorá potrebovala byť po tejto tragédii spolu. Horšie to bolo čo bude s ním. Zamyslel sa nad tým, žeby sám by si chcel založiť rodinu, žiaľ okrem jednorazoviek dostal košom. Občas mu prešla hlavou myšlienka, ísť za svojou milovanou. Ale to by nemalo význam. Keďže posmrtný život bol iný. Snažil sa myslieť na iné veci. Madie mu určite bude chýbať to už vedel vopred.
-
Po dobu poutě jsem byl pořád v práci. Všichni byli ostražitý kvůli událostem, který se poslední dobou děly a tak jsem musel takovou akci vynechat, i když bych tam byl s Ell a Mad rád. Věděl jsem že tam půjdou a neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit, ale nemohl jsem tam být. Celý den bylo práce nad hlavu, někde hořel byt, jinde byla nehoda, zkrátka jsme se nezastavili, neměli jsme pomalu ani čas jíst, protože jakmile jsme se dostali na stanici, za pět minut byl další výjezd. K večeru se vše zklidnilo a my si mohli vydechnout. Konečně jsme měli něco k jídlu a tak jsme seděli u stolu, asi půl hodiny a v klidu jsme se bavili o všem co nás zrovna napadlo. Nikdo z nás ale nečekal, že se z poutě stal masakr. Rozezněl se alarm a všichni jsme vyjeli jak nejrychleji to šlo. Když jsem slyšel co se tam stalo, zavládla ve mě panika, protože tam byla Ellen i Madie a kdyby se jim něco stalo, nezvládl bych to. Vzhledem k tomu že tam bylo vše v plamenech a celý tým mě potřeboval jsem se ale musel sebrat a tak jsem se snažil vše potlačit a nalhat si, že už tam třeba nebyli... Zkusil jsem Ell zavolat, ale nejspíš měla vypnutý mobil. Když jsme se dostali na místo, byl to nepopsatelný pohled. Ani inkvizitoři nebyli tak brutální a to bylo co říct. Všechny nás to zarazilo, ale hned na to kapitán rozdělil úkoly a záchranná akce se dala do pohybu. Pomáhali jsme přeživším a rozdělovali je podle vážnosti, zatímco mrtvé jsme označovali, aby doktoři věděli že se s nimi nemají zdržovat. Kontrolovali jsme plameny a postupně je všechny likvidovali. Tajně jsem se koukal po Ell a Mad v naději že je buď vůbec nenajdu, nebo budou jen otřesené, ale nic jsem nenašel. Několikrát jsem Ell za tu dobu zavolal, marně. Několikahodinová práce se neustále protahovala a když už to vypadalo že bychom mohli začít balit, přišlo něco dalšího. Byla tam tuna práce a když jsem se po nějaké době začal vracet k autu, všiml jsem si náhrdelníku na zemi. Celou dobu co nacházeli nové a nové mrtvé jsem byl napjatý a doufal že tam nenajdu ani jednu z nich a teď jsem našel náhrdelník, který jsem dal Ellen k narozeninám. Ulevilo se mi a zároveň jsem byl strachy bez sebe, protože tu byli, když se to stalo, ale ne teď. Mohl je někdo unést, mohlo se něco stát, mohla být o kus dál hozená v roští, prostě cokoliv. Kapitán mě nakonec nechal si zavolat, protože to bylo kolem pod kontrolou a tak jsem kontaktoval nemocnice, ale nikde nic. Byl jsem zoufalý, přece nemohla jen tak zmizet. Ptal jsem se i lidí kolem, ale marně. Nakonec, když jsme skončili a jeli pryč, jsem v autě mezi prsty mnul přívěšek stromu života, který byl celý od krve a naprosto vyčerpaný se třásl strachem. Ostatní mě uklidňovali, ale to moc nepomohlo. Na stanici jsem šel rovnou na záchod, abych si umyl ruce a taky abych umyl náhrdelník, který byl momentálně to jediné co jsem měl. Pak jsem se podíval na mobil. Hlasovka od neznámého čísla, sice jsem nevěděl co se děje, ale svitla mi naděje a tak jsem si jí přehrál. Přišla mi asi před hodinou, jenže jsem měl tolik práce, že jsem se nepodíval. Když jsem uslyšel Ellenin hlas, spadl mi kámen ze srdce. Nechápal jsem to, ale byla v pořádku, jen zraněná, takže mi bylo vše ostatní jedno. Vyletěl jsem z práce tak rychle jak mi to dovolili a ihned se vydal na adresu, kterou mi dala. Když jsem tam dojel, zaparkoval jsem před pozemkem u silnice a vydal se tam. Vůbec jsem nepřemýšlel a kdyby to byla past, šel bych ji naproti. U brány mě zastavila ochranka, na kterou jsem neměl nervy. Opakoval jsem že jsem tam kvůli Ellen a dožadoval se rychlého vstupu, protože mě nějaký prohledávání jen zdržovalo, nakonec jsem je ale nechal. Zbraň jsem neměl, stačila má schopnost přinejhorším a mohl jsem ji klidně použít i teď. Když mě prohledali, jeden z ochranky se vydal i se mnou k vile, která byla dost obrovská a já začal být trochu odměřený. Nebyl jsem si jistý do čeho jdu a tak jsem se připravil na cokoliv. -
Sedric tam s nimi chvíli byl a mlčky je pozoroval, zatímco se Ellen s Madie hádanky o to, jestli sníst to mistrovské dílo nebo ne. Ellen nechtěla a Mad naléhala. Nakonec tedy snědla alespoň půlku, ale nebylo to tak zlé jak to vypadalo. Proč bys tady chtěla zůstat Madie ? Náš dům je přece taky zámek.." řekla s úsměvem a objala jí. ,, Ale mami, tady bych byla jako opravdová princezna! A strejda je tu sám!" Maminka to nemohla pochopit, protože už byla moc velká a stará. ,, Strejda Sedric si bude muset najít nějakou svoji princeznu.." Mezitím co si spolu povídaly, k domu konečně dorazil Caleb.
-
Zamyslene stál pri okne a díval sa von k bráne. Len tam stál s myšlienkami, ktoré zarmútili jeho mozog. No prerušili jeho myšlienky klopanie. "Vstúpte" Odvetil a otočil sa, aby videl kto vkročil do jeho pracovne. Komorník sa uklonil na to, aby upozornil mladého pána o návšteve Caleba Kennedy. On sa len díval naň. "Pustite ho dnu a zaveďte ho k žene s dieťaťom. Postarajte sa o to, aby sa bezpečne dostavili domov. Postarajte sa o to aby si tu malá nič nezabudla. Poprípade jej pribaľte niečo sladké na cestu." Nechcel ísť medzi nich. Kvôli Madie, ktorá mu prirástla k jeho kamennému srdcu. Komorník sa uklonil a šiel vybaviť želanie mladého pána. On si vyšiel na balkón, aby na nich videl pri odchode a zapálil si cigaru, aspoň takto na diaľku sa s nimi chcel rozlúčiť. Hlavne vedel že Caleb bol niekto s kým sa naozaj pozastavovať a stretnúť osobne nechcel. Nemal chuť počúvať žiarlivostné scény.
-
Dovedli mě k budově a jakmile se otevřeli dveře, stál v nich nějaký muž. Nějak jsem si nemyslel že by to byl majitel, protože byl převlečený spíš jako sluha nebo komorník, jestli něco takového v téhle době ještě existovalo. Chtěl abych ho následoval a i když jsem se v tomhle paláci necítil nejlíp, dělal jsem co chtěl. Vždy jsem se dokázal ze špatných situací dostat... Tedy většinou a i kdyby tu Ell a Mad nebyli, riskovat za to stálo. Musel jsem je najít. Vedl mě chodbami a já si pořádně prohlížel okolí, abych pak nebyl překvapený. Bylo to tu zatraceně velké a poměrně hezké, ale já nebyl na takové domy. Miloval jsem náš dům a už jen při představě že bych tam měl být sám, se mi udělalo zle, to už jsme se ale zastavili u dveří. Myslel jsem že mě vede k tomu, kdo sem Ellen třeba dostal, nebo tak něco, ale nebylo tomu tak. Pustili mě k nim a já tak mohl konečně vidět Ellen, která ležela na lůžku a Madie u ní. Hned jsem se za nimi vydal a když jsem byl u Mad, zvedl jsem jí a v náručí jí pevně objal, načež jsem si sedl na kousek postele k Ell a pohladil jí po tváří. Mad jsem si posadil na sebe a Ell jsem rukou přejel přes rameno až ke dlani, kterou jsem jí pevně stiskl. Věnoval jsem jí krátký, ale upřímný polibek a zase se odtáhl. "Měl jsem o vás takový strach." Řekl jsem a obě stále pevně držel, jako kdybych je už nikdy neměl pustit. "Jak se cítíš?" Zeptal jsem se Ellen starostlivě a pak se podíval na Mad. "A co ty Mad?" Nevěděl jsem co říct na co se ptát, prostě jsem byl ještě pořád dost nervózní, i když se mi částečně ulevilo, protože byli v rámci možností v pořádku.
-
Diskutovaly o tom jestli zůstanou u Sedrica a jak se zdálo, tak Madie nestačilo Ellenino rezolutní ne. Zatímco se snažila vysvětlit, že u nich doma je to přece taky skvělý, konečně vstoupil do dveří Caleb, který se k nim vydal. Měl ve tváři úlevný výraz a když ho Ellen spatřila, usmála se na něj. Byla tak ráda, že ho vidí a už se nemohla dočkat, až budou doma. ,,Calebe!" Objala ho Mad, když jí zvedl. Ellen přivřela spokojeně oči, když se dotkl její tváře a znovu se na něj usmála. ,, Ahoj.." Pozdravila ho. ,, Maminku kuchli na pouti!" Vypískla Mad nadšeně a natáhla k němu ruce, když si ji na sebe posadil. Pohladil Ellen po paži a věnoval jí krátký, ale sladký polibek, který mu ráda oplatila. Madiinu poznámku nechala být, protože to zkrátka byla Madie. ,, Ozvala jsem se ti tak rychle jak to šlo.." Odpověděla a měla u toho docela zdrcený výraz. Měla tušení, že musel být na pouti po tom všem a že to asi nebylo úplně lehké. Držela ho za ruku, kterou jí tisknul. ,, Je mi dobře, není to tak zlé jak Madie tvrdí.." Pousmála se. ,, Strejda Sedric se o nás hezky postaral! Hlavně o mě! Má mě moc rád a chce abych byla jeho princezna! Taaaakhle hodně má rád děti!" Naznačila rukama jak moc má rád děti a pak mu dala ručičky na tvář. Promnula mu je, tak aby měl zmuchlaný obličej. Ellen to celý vyznělo dost blbě, ale věděla že to není tak jak to vyzní. Přecijen jí znala. Madie se nosíkem přiblížila k tomu Calebovu a dala mu eskymáckou pusinku. ,, Chceš vidět strejdu Sedrica? On je fakt hrozně hodnej! Dokonce mě i sám svlíknul a umyl! Chtěla jsem aby se mnou spinkal, ale říkal že se na mě bude jenom koukat." Zatvářila se jako andílek a Ellen se prudce narovnala. ,,COŽE?!" Madie se nechápavě dívala na oba dva, protože vůbec nechápala o co jim jde.
-
Byl jsem šťastný že je vidím a měl jsem chuť na ně naběhnout, ale nechtěl jsem Ell nic udělat a byl jsem pořád trochu mimo z celého dne. Viděl jsem hodně a posledních pár hodin pro mě bylo celkem peklo, hlavně protože jsem nevěděl kde jsou a jestli jsou v pořádku. Najít její náhrdelník bylo příšerné, protože jsem si myslel že je někdo unesl, když nebyli v žádné z nemocnic a podle toho co jsem viděl to byla vlastně pravda. Zvedl jsem Mad a usmál se na ní. "Madie! Ani nevíš jak rád tě vidím." Mrkl jsem na ní a pak jí oplatil objetí. Pohladil jsem Ellen po tváři a oplatil jí úsměv. [B]"Ahoj." Pozdravil jsem jí nazpátek. Nás malý moment pokazila Mad, když se dost nevhodně zmínila o tom že Ellen zranili. "Mad..." Řekl jsem, ale nakonec nic neřekl, protože jsem byl rád že je tu mám. Vzal jsem si Mad na sebe a pohladil Ell po paži, načež jsem jí krátce políbil. "Jo... Já to chápu. Jen mě to vyděsilo, když jsem viděl jak to tam vypadá a ty jsi nezvedala telefon." Řekl jsem a zhluboka vydechl. Tiskl jsem jí ruku v té své a nehodlal jí už nikdy pustit. "Jsi si jistá? Nechceš jít radši na kontrolu do nemocnice?" Zeptal jsem se, protože bylo těžké věřit tomuhle. Pak spustila Mad a i když se to prvně zdálo docela nevinné, přestávalo se mi to líbit s každým slovem. Tak nějak mě to nutilo se cítit trochu ohrožený jeho přítomností. [B]"Strejda Sedric?"[/B] Zeptal jsem se, ale zatím to byl jen mírný pocit žárlivosti, který jsem zvládl kontrolovat. Její ručičky se ocitly na mém obličeji a pak mi promnula tváře. Zaksichtil jsem se na ní a pak se usmál, když mi dala Eskymáckou pusu. "Nemyslím si že mě chce strejda vidět..." Řekl jsem s mírným úsměvem a pak jsem málem dostal infarkt. Když jsem slyšel co řekla, asi jsem přestal dýchat. Podíval jsem se na Ell a pak hned zpátky na Mad. "COŽE?!" Zeptal jsem se ve stejnou chvíli jako Ell. [B]"To vážně udělal? Svlékl tě a umyl a pak tě sledoval jak spinkáš?" Zeptal jsem se jako kdybych to nepochopil a pomalu začal pociťovat vztek. Jak mohl tohle někdo cizí udělat? Muselo to být nějaký nechutný perverzní prase, protože tohle nebylo normální. "Vlastně bych ho rád viděl... Víš kde je?" Zeptal jsem se klidně, ale ke klidnému jsem měl hodně daleko. Chtěl jsem mu rozbít držku...
-
Nešlo to necítiť pach práve tohto muža. Len ho štvalo že v jeho dome došiel neznámy chlap pre svoju rodinu. I cez to že sa nechcel ukazovať. Chcel sa s Mad rozlúčiť aj keď si povedal že nie. Pomalým krokom opustil svoju pracovňu. Zasmradil mu svojim pachom Inkvizítora celú chodbu. Bol agresívny čo sa týkalo mužského pohlavia. Inak k ženám bol nežný. Počul ich z diaľky, keďže to nešlo prepočuť cez otvorené dvere. Pri jeho prítomnosti sa služobníctvo poklonilo a odstúpilo. Oprel sa ramenom potichu pri rodinkárskej chvíli o rám dverí. Nadvihol obočie a videl ich reakciu. "Vôbec to tak Mad nebolo. Caleb. Ak sa nemýlim, na tvojom mieste by som si dvakrát rozmyslel nad tým nad čím premýšľaš. "**Začervenali sa mu oči pri pohľade na Caleba. No vyrušil ju hlas Madie, ktorá všetko prekrútila proti nemu, akoby bol úchyl. "Madie sa tú noc ušpinila zmrzlinou, prezliekol som ju. Nechal vyše hodiny tlieskať a hrať sa so svetlom v izbe a potom zaspala. Pre vašu bezpečnosť a uistene, nič nekalé som s Madie nerobil." Zodvihol ruku na smer kamier ktoré boli v izbách. "Ak by ste mali nejaký problém. A hlavne nie v mojom dome." Cítil z Caleba negatívnu auru, ktorá zrastala do hnevu. "Madie." Aby nezabudol doniesol jej z izby jednorožca, ktorý mu dal do ruky sluha. Na ňom bol náramok ktorý mal byť pre Caleba. "Takmer si naň zabudla." Podal jej ho.
-
,, Já vím, nezlob se.. " omluvně se na něj podívala. Na jeho místě by umírala hrůzou, kdyby nevěděla co s ním je. ,, Ne Calebe, jsem v pohodě.. za pár dní budu úplně fit.." Odpověděla, aby si nedělal starosti. Madie po něm lezla a mazlila se, protože byla moc ráda že ho vidí a taky ho chtěla seznámit s hodným strejdou Sedricem. Ellen zpozorovala tu drobnou změnu na jeho tváři, protože ho znala, ale věděla, že o nic nešlo. Možná mu bylo trochu líto, že Mad byla princeznou pro někoho jiného, ale byla si jistá, že jakmile budou doma, už bude všechno tak jak má být. Caleb si nemyslel, že by ho rád viděl a nejspíš měl pravdu. Ellen byla vždycky hrozně šťastná, když ty dva viděla spolu. Hodili se k sobě a Cal to s dětmi zkrátka uměl. Jenže Mad mluvila dál a i když to tak nemyslela, vyznělo to naprosto příšerně. Znělo to spíš jako kdyby jí obtěžoval. V Ellen se vařila krev a měla chuť vstát a najít Sedrica, protože to nebylo normální . Caleb byl vytočený úplně stejně, protože na tom nic nevinného neviděl. Madie je nechápala. Viděla že jsou naštvaný ale netušila proč, když strejda neudělal nic zlého. Ellen mu stiskla ruku o něco víc, aby se zklidnil, protože hrozilo, že se ze zámku stane kůlnička na dříví po střetu s tornádem. Ell zvedla hlavu ke dveřím a uviděla Sedrica, který se opíral o rám dveří. Hned řekl, že nebyla pravda to, co Madie říkala. Madie se nechápavě podívala i na Sedrica a vůbec neměla ponětí o co tam šlo a proč byli všichni dospělý naštvaný. ,, Jojo! Týjo! Co máš s očima! " Řekla naprosto fascinována. Ellen si ho prohlédla lépe a zbledla. Celkově se změnil i jeho přístup, najednou z něj šel strach. Způsob jakým s Calem mluvil se jí nelíbil, už jen protože to bylo jako dráždit hada bosou nohou. ,, Sedricu.. rozumím tomu, Madie je dítě.. nepřemýšlí o tom jak vyzní to, co říká.." Měla strach. Ale ještě větší strach měla o Mad. Jímala jí hrůza z toho, že s ním jela v autě a když spala, staral se jí o dítě. Taky se bála reakce Caleba, která byla prostě nepředvídatelná. ,, Musíte ale pochopit, že to nebylo vhodné.. zvlášť když máte plný dům služek.." Řekla opatrně, mohla jí přece převléct služka. Když ovšem řekl, že jsou pokoje pod kamerami, moc to nevylepšil. Pořád přemýšlela o tom, proč má červené oči, ale kromě toho, že to není člověk, na nic nepřišla. Madie si vzala jednorožce a usmála se na Sedrica. Byl to takový ten úsměv od ucha ucha, upřímný a bezelstný. ,, Strejdo! Ukaž jim jaký máš zoubky!" Otočila se na Caleba s Ellen. ,, Jako Edward!" Položila jednorožce na postel a k pusince si dala ukazováčky, kterými zahýbala, jakože jsou to ty zuby upíra ze Stmívání..*,, Uaaa teď tě sežeru Calebee!" Madie změnila hlas a předvedla jak kousne Cala do ruky. Ellen trnula hrůzou a očima těkala z Caleba na Sedrica. ,, Tak my teda půjdeme..." Špitla. Byla tam docela hustá atmosféra.
-
"Hlavně že jste v pořádku. V rámci možností." Řekl jsem, při pohledu na Ellen. Mrzelo mě že jsem tam nebyl, nebo mě to spíš štvalo, protože bych jí pak mohl ochránit. "Promiň mi to... Měl jsem tam být s tebou." Řekl jsem, když řekla že by měla být v pořádku za pár dní. Mad po mě lezla a mazlila se a já jí to s radostí oplácel. Zmínila se o Sedricovi, což musel být muž, kterýmu to tady patřilo. To co o něm Mad říkala mě vadilo. Žárlil jsem jako vždy, ale přesně kvůli Mad a kvůli tomu, že jsem jí tohle prostě nemohl zakazovat a bylo by to nefér, jsem se držel. Mad nakonec pokračovala a tím prozradila nejspíš víc a o dost hůř než to bylo, ale slyšel jsem dost... Zmocnil se mě vztek tak jako obyčejně a klidnou to nenechalo ani Ellen. Ta mi stiskla ruku a na chvíli mě tím zklidnila, ale nic netrvá věčně. Přišel Sedric, aspoň co jsem si tak nějak pospojoval a řekl že to nebyla pravda. Díval jsem se mu do očí a dával mu najevo, že k němu žádný respekt ani nic tomu podobné nechovám. Hned potom co řekl že to není pravda, mířil slova přímo na mě a veškeré uklidnění ze stisku ruky od Ellen bylo pryč. Pustil jsem Elleninu ruku a Mad posadil vedle mě na postel. Pak jsem se zvedl, ale zatím jsem zůstával u postele. "To má být výhrůžka?" Zeptal jsem se posměšně a nepřátelsky. Hned na to se jeho oči mírně změnili a mě hned došlo co je zač. Pijavice, ať už jedna nebo druhá, byl jsem rád že jsem tu, protože nechávat někoho takového s nimi o samotě nebylo nic dobrého. Nejdřív Soren a teď Sedric. Pijavice Ellen nějak přitahovala a já je nenáviděl. "To mě mělo vyděsit?" Zeptal jsem se, potom co ukázal ty oči a zaujal proti němu nepřátelský postoj. Madie byla nejspíš jen zvědavá, protože to pro ni muselo být zajímavý, ale tohle bylo víc nebezpečný než úžasný. Ellen se to snažila uklidnit a cítil jsem z ní strach, hlavně protože jsem jí znal. Mohla si být ale jistá že jestli tenhle upír nebo vampýr zaútočí, zpřelámu mu všechny kosti v těle. Co říkala šlo trochu mimo mě, protože jsem byl soustředěný na Sedrica. Každý jeho krok jsem kontroloval a tak když podal Mad jednorožce, byl jsem připravený. Místo toho ale Mad prozradila co byl ještě detailněji a já už měl dost. Byl jsem napnutý jak struna a chtěl jsem ho regulérně zabit. Taky nejspíš protože jsem byl inkvizitor, ale i protože to prostě nebylo vhodný a já začal být vzteky bez sebe. Obzvlášť když Mad řekla, že je jako Edward ze Stmívání a začala předstírat že mě kousne. Podíval jsem se na ni a pak zpátky na Sedrica, ke kterému jsem došel. Dělil nás jen metr a dal jsem si záležet aby pochopil že k němu chovám nenávist a jestli si myslí že se leknu jeho očí pletl se. Kdybych chtěl, už dávno bych zaútočil. Vlastně jsem chtěl, ale Ell a Mad tu byli taky a jim by se asi nelíbilo co by viděli. "Možná bysme si měli promluvit v soukromí... Chci vidět ty kamery." Řekl jsem chladně a pevně.
-
Sledoval ako vtipne reagovali obaja a to ešte tento človiečik menom Caleb nevedel naozaj kde sa nachádzal. Díval sa naň svojím pohľadom a hrdým postojom kým nepočul Madie, pri to zažmurkal očami, ktoré sa opäť zmenili na modrú farbu. Nezvyčajné na vampírov. Usmial sa na Mad "Slúžka ju prezliekla pred večerou a pred tou zmrzlinou. Lenže Mad bola tak fascinovaná ňou že bola celá od nej." Stále ich sledoval oboch, či Ellen alebo Caleba. No jeho pohľad na Madie ako hryzie Caleba sa pousmial. Madie ho neprekvapovala. "Bude lepšie keď už pôjdete." Pozrel na Caleba. Nemal dôvod mu ukazovať svoj dom. "Môj personál vás vyprevadí. A Madie." Natiahol k nej malíček "Nie som ako z Twilight, som krajší a nehryz ľudí, to sa nepatrí."**Stiahol potom malíček na znak priateľstva. Caleb trval na záznam z kamier. "Nič som jej nespravil. Prosím opustite dom. Ellen bude v poriadku Madie tiež. "**Pozrel na Ellen, ktorá sa ho bála. Strách v jej očiach a mysli ho netešila. Neublížil by im. Ani o sto rokov. Odstúpil od Caleba a kráčal k dverám, aby opustil miestnosť a jeho komorník celú rodinu vyviedol a vyprevádil von. Sedric sa naštval, že ho z niečoho takého obvinili.
-
Obě byly víceméně v pořádku. Mohlo to skončit daleko hůř, nebýt Sedrica, který jim pomohl. ,, Ale no tak, kdo mohl vědět, že to takhle skončí? Těžko by ti dali volno jen kvůli kolotočům.." Taky jí bylo líto, že tam nebyl, ale zas tak moc se nestalo. Viděla, že ho to mrzelo, ale i kdyby se na něj zlobila, odpustila by mu to ve chvíli, kdy vešel do dveří. Celkově bylo jejich setkání dobré až do chvíle, než začala Madie mluvit a než přišel Sedric, který nasadil úplně jiný tón, než dosud. Měla pocit, že Calebovi vyhrožuje a když pustil její ruku, bylo jí jasné, že mu stačí jen kousek, aby po něm skočil. Ellen se to snažila vyjasnit a samozřejmě měla strach, protože netušila co se bude dít, měla tam dítě a Sedric byl podle všeho nějaký nadpřirozený. Caleb provokoval svým chováním, které bylo posměšné a nepřátelské zároveň. Jako kdyby si říkal o přes držku. ,, Calebe.." řekla poté, co si Mad zahrála na upíra, který se zahryznul do Cala a ten došel do Sedricovi přímé blízkosti. Celé to bylo vyhrocené a zdálo se, že stačilo aby na zem spadnul špendlík a její milovaný by vystartoval. Sedric se snažil udat vše na pravou míru a když řekl, že by měli jít, Ellen byla téhož názoru. Madie to celé pozorovala, nechápavě a nic netušíc. Dospělí jí připadali prostě divní. Sedricovi přikývla a radši už nic neříkala. ,, Půjdeme domů, dobře ? Sedric nám pomohl, tak co to nechat pro tentokrát být ?" Navrhla a odhrnula si deku. Slezla z postele a vzala si věci, které jí připravila služka. Sice nebyly její, ale velikost seděla přesně. Už tam nechtěla být ani minutu. Nebylo jí dobře, Caleb byl unavený z hrůzné noci a neměli tam co dělat. Schovala se za paraván, aby se mohla převléct a když tak udelala, byla připravená odejít.
-
Ellen měla pravdu, volno kvůli kolotočům bych asi nedostal a nemohl jsem vědět co se tam stane, i tak mě to mrzelo, ale už jsem to nechal být. Bylo důležité že jsou v pořádku a Ellen se snad brzy dá do kupy a po jejím zranění nebude ani stopy. Za tohle jsem vděčil Sedricovi, ale když začala Mad mluvit a Sedric přišel, můj názor na něj se změnil a hlavně jsem ho už nebral jako někoho kdo je zachránil. Teď už to byl prostě jen nepřítel tak jako každý jiný, kdo byl nadpřirozený a zdál se nebezpečný pro Ellen a Mad. Hned na začátku se postaral o to abych ho nenáviděl a stačila jedna výhrůžná věta. Pak už to šlo samo. Byl jsem chladný a posměšný, protože už jen jeho přítomnost mě vytáčela, což byla docela ironie, protože jsme byli u něj doma. Pustil jsem Ellen ruku, abych mohl popřípadě použít obě a došel k Sedricovi, který se ještě před chvílí pousmál, když Mad předstírala že je upír. Tomu hajzlovi to přišlo ještě vtipný, přitom Madie o nadpřirozenu nevěděla a nejspíš to tak bylo dobře. Tím jsem si nebyl úplně jistý, ale Sedric neměl právo jí tohle ukazovat. Ellen na mě promluvila, ale já byl mimo. Měla mě přečteného a taky měla pravdu v tom, že by stačil hřebík a Sedric by dostal přes držku i před Madie. Když pak Madie řekl že není jako z Twilightu a že nekouše lidi jen tak a že je hezčí, už jsem to nezvládal. V podstatě jí tím řekl úplně všechno a tím i Ellen a mě to stačilo. Takže jakmile se Ellen odebrala obléknout a on odmítl ukazovat záznam z kamer a šel pryč, následoval jsem ho, u dveří ho dohnal a tam ho chytil pod krkem za límec a táhl ven z pokoje, zatímco jsem zabouchl dveře, aby to Mad neviděla a vlastně ani Ellen. Držel jsem Sedrica pod krkem a silou ho dotlačil na zeď naproti dveřím do pokoje, kde jsem ho přitlačil, aby pochopil, že to posral. "Tak zaprvé chci vidět ty záznamy. Nevím co jsi za nechutný prase, že máš kamery úplně všude, ale když už je máš, chci vidět že jsi jí nic neudělal a hlavně chci vidět jak je mažeš!" Řekl jsem rázně a bez servítek. Zvýšil bych hlas, ale dveře by to asi pustili do pokoje a já nepotřeboval Mad vysvětlovat co se stalo. "A zadruhé tě už nechci nikdy vidět poblíž Ellen nebo Madie. Určitě víš co jsem zač, že jo? Já zase vím co jsi zač ty a jestli něco jen zkusíš, budeš litovat že žiješ... Možná bych tě měl zabit rovnou." Řekl jsem naštvaně a potom co jsem do něj strčil jsem ho pustil. "Nechápu jak můžeš být takový idiot, že prozradíš dítěti co jsi zač..." Dodal jsem nakonec. Nehodlal jsem odejít dokud neuvidím ty záznamy...
-
Len si robil srandu. Opustil miestnosť, aby sa Ellen obliekla. Len čo ho Caleb chytil pod krkom. Chytil mu ruku s chladným bez emočným pohľadom a zľahka odtiahol.Ako vampír mal sily dosť hlavne v jeho veku určite. "Na tvojom mieste, by som sa v cudzom dome správal slušne a hlavne pred svojou rodinou. Mal by si byť šťastný, že som im pomohol po útoku, tých z púte." Zamračil sa naň "Nemáš právo mi vravieť čo môžem alebo nemôžem robiť. Kamery sú v dome kvôli bezpečnosti a ak máš nejaký problém, rieš si ho inde. Nech tu nerobíš zbytočný bordel za čo by sa Ellen a Madie hanbili. " Díval sa mu do oči "Nič som jej nepovedal, neukázal je hrozne všímavé a živé dieťa. Ale to ty by si sa mal zdržiavať bitiek druhých. " Nadvihol obočie " Madie vravela ako vieš udrieť aj bezbrannú ženu. " Odstúpil do neho a nariadil mužom aby Caleba odviedli z domu k jeho autu. "Nemám čo dokazovať už nie tebe. Deti majú živú predstavivosť." Upravil si košeľu, ktorú mi skrčil a díval len na mužov ako Caleba odvedú preč zo sídla. Mal by myslieť na svoju rodinu, ak o ňu nechcel prísť.
Ellen davis
Aurora snow
Citrónový ježíš