Vila Sedrica Xendera -
Ve chvíli, kdy se šla Ellen převléct, všechno se zvrtlo a Caleb neudržel nervy na uzdě. To, co se dělo za dveřmi, jí zůstalo skryté, přesto se snažila pospíchat, aby ti dva nebyli o samotě příliš dlouho. Bohužel, kvůli svému zranění, jí to naopak trvalo déle, než normálně a tak mezi nimi došlo ke konfliktu, který málem skončil špatně. Madie si z toho co Sedric říkal, nic nedělala a i když se na něj pousmála, nepochopila, že jí tím vlastně naznačil, že je vampýr. Tenhle svět pro ní byl stále skrytý, i když byla na nadpřirozeno citlivá. Nadpřirozené vnímala jako zvláštní lidi, ale proč, to netušila. Šla za maminkou i s jednorožcem, kterého střežila jako oko v hlavě. Jakmile se Ellen oblékla, zjistila, že v pokoji jsou zavřené dveře a ani jeden z nich tam není. Hrklo v ní, protože to mohlo znamenat spoustu věcí a rozhodně to neznačilo nic přátelského. Caleb po nadpřirozených startoval jako kočka po myši a tak vzala Mad za ruku a vydala se z pokoje pryč. Napadlo jí, že mu možná přecijen ukázal záznamy z kamer, ale Ellen Sedricovi věřila, protože stejně jako Soren... Kdyby jim chtěl ublížit, měl spoustu skvělých příležitostí. Na chodbě byl jen Sedric, který si zrovna urovnával košili a tak za ním obě došly. ,, Děkuju za pomoc..." Poděkovala s nervózním úsměvem. ,, Tak čau strejdo! Já přijdu jo? JO?!" Vypískla a ne, nebrala jako odpověď. Objala ho kolem pasu a Ellen znervózněla ještě víc. ,, Tak pojď, Caleb na nás už čeká.." Pobídla jí a pak se společně vydaly ven ze sídla. Šly rovnou k autu a když tam dorazily, Madie dala Calebovi náramek, který měla z poutě. -
Bol naštvaný na Inkvizotora, ktorý si myslí že je niekto ak stúpi na územie, ktoré mu nepatrilo. Zas vedel Sedric, že bude musieť opustiť toto sídlo, lebo nemal záruku, že tento debil po ňom nepošlem svojich pajácov. Nadýchol sa s pohľadom na dvere, ktoré sa otvorili a tak svoje Vampírske zmysli skryl. Pozrel na Ellen a Madie, Pousmial sa na nich a bol rád, že jej tie veci pristali. Tamtie veci sa museli vziať z domu, predsa Ellenina krv v jeho blízkosti mu nerobila dobre. "Za málo aj nabudúce, Ty aj Madie ste vítaný u mňa." Vedel že Caleba len tým naštval ešte viac, ale vedel že by ich rád videl. Ostal potom prekvapené stáť, keď malý ľudský tvor ho objal okolo pásu. Opatrne ju pohladil po vláskoch. "Madie. Bol by som rád, ale tvoja maminka s Calebom to musia dovoliť." Chytil jej ruky na svojom páse a čupol si k nej, aby sa jej díval svojimi modrými očami. Pohladil malú Madie po tváre a usmial sa na ňu. "Ahoj princezná." Bude mu Madie chýbať. Predsa to bude druhé žieňa po smrti snúbenice po toľkých rokoch, ktoré mu naozaj bude chýbať. Vedel že ju už nikdy neuvidí. Pomalý sa postavil a nechal ich odísť. Kráčal k balkónovým dverám, odkiaľ bol výhľad na nich. Videl ako mu dala náramok z púte, sa len pousmial. No znovu ho prichytil komorník v slabej chvíli. Zamračil sa a svojou chladnou tvárou aj vyjadrovaním dal nariadenie. Potom sa vrátil k svojej prác. -
Vytáhl jsem ho ven, když se Ell převlékala a zavřel za námi. Mojí ruky se nakonec s lehkostí zbavil, protože jsem nepoužil schopnosti, kdyby ano, zjistil by že nejsem jen inkvizitor a to jsem nechtěl. "A já bych se od nich na tvém místě držel dál! To že jsi je zachránil je to jediný, co mi teď brání v tom abych tě zabil." Řekl jsem s chladným klidem a podíval se mu přímo do očí. "Jsi docela šťastlivec, že tu Madie a Ellen jsou, jinak bych tě tu vykuchal a bylo by mi úplně jedno jestli máš kamery nebo ne." Řekl jsem a usmál se. "Mohl si se aspoň snažit to nějak skrýt... Jasně že si všimne, když jí ukážeš zuby." Zakroutil jsem nevěřícně hlavou a když se zmínil o tom co mu řekla Mad, pousmál jsem se. "Jsem inkvizitor, to moc dobře víš... Takže jo, dokážu praštit bezbrannou ženu a klidně i dítě, tak už to bývá... Ty jsi zase schopný se z nich krmit..." Pokrčil jsem rameny a to už si zavolal posily, aby mě vyvedli ven. Posměšně jsem se usmál, protože kdybych chtěl, do jednoho bych se jich jednoduše zbavil, ale nakonec jsem si řekl, že to je stejně jedno, už jsme šli pryč a už ho nemusíme nikdy vidět. "Příště si přinesu zbraň..." Upozornil jsem ho a pomalu odcházel. Za rohem jsem ještě slyšel jak se tam baví s Ell a Mad a jak jim říká, že že jsou u něj vítané. Měl jsem chuť to tam celý rozsekat na třísky, ale nakonec jsem šel dál a čekal u auta, dokud nepřijdou. Když za mnou došli, Mad mi dala náramek z poutě, který mě potěšil. Usmál jsem se na ní, poděkoval a pak jí vzal do náručí a zvedl jí vysoko nad sebe.Když jsem jí pak položil, otevřel jsem jí dveře a jakmile nastoupila, zavřel jsem. Ještě jsem se otočil k Ellen, kterou jsem opatrně objal a políbil jí, načež jsem jí stejně jako Mad otevřel. Sám jsem si nastoupil a po krátkém pohledu na dveře domu jsem se rozjel pryč. Varoval jsem ho a myslel jsem to vážně, jestli bude nějaký příště, přijdu ozbrojený. -
Ako gentleman ju usadil do pekne drahého auta, skontroloval jej pás a vyštartoval z miesta nie ako blázon. Nechcel sa predvádzať pred Astoriou. Tu bral k sebe domov do vili. Ich rodinné sídlo bolo v inom štáte a na inom mieste. No niečo zo sídla si vzal do svojej vily, ktorá bola zdobená krásnymi no vzácnymi kúskami porcelánu, obrazov a nábytku. No voňalo to tam i tak novotou a modernými prvkami.
Auto zaparkoval blízko fontány pred vilou, ktorá bola prísne strážená. Vystúpil z auta a vybral z kufru kufrík. Za ním došli ďalšie autá, jeho ochranka a muži. Otvoril jej dvere, aby jej pomohol von z auta. Potom ju pomalý zaviedol do vili, ktorá hneď pri stupe vedela vyraziť dych, čo všetko tam bolo."Tak vitaj u mňa." Svoj kufrík dal svojim ľuďom, on sa chcel tento večer ešte venovať Astorii. Kto vie, či by ostala prespať u neho, alebo by sa rozhodla odísť. "Dáš si niečo na pitie? drink? " Po hlavnej chodbe boli rodinné maľby obrazy všetkých 7 bratov a jeho rodičia. Šiel do miestnosti, kde mal svoj bar, aby obslúžil a občerstvil krásnu Astoriu v jeho vile. On sám si nalial drahú Whiskey s ľadom. Sledoval ju, ako si prezerala jeho vilu -
Možná už začínala tiše doufat, že se nad její minulostí už navždy uzavřela hladina a i když ji mnohé poznamenalo, nehledě na okolnosti bude moci kráčet hrdě dál. Opět se nemohla více mýlit. Část toho, co poznamenalo její život nejvíce tu teď stálo před ní, dýchalo a podávalo kabát. Lady nezbývalo než polknout, pomalu se postavit a s rozechvělou rukou přijmout. během celé cesty byla spíše zamlklá a svůj pohled směřovala mimo tváře druhých. Doslova cítila, jak se k ní upínají zraky cizích. Určitě věděli, s kým nastupuje do auta a už to vyvolávalo mnoho otázek. Nejvíce jich ale točilo v hlavě Astorie. Co bude teď? Patří do jejich rodiny? Jak moc jí to ovlivní život? Není to pro ni začátek konce? je moudré zavazovat se k určité skupině sotva přijela? Ano, je spřízněná s jeho bratrem, ať je mu země lehká, a k Sedovi jí to tudíž rovněž táhne, ale....pořád to není Eduard. Ještě teď cítí vůni jeho vlasů, něžné chladné dotyky na jejích ramenou i slova pokušitele. Byl pro ni straším bratrem a průvodcem, který nad ní držel ochranou ruku a vedl její kroky. Dala by snad vše na světě, aby ho mohla opět cítit za svými zády a mát jeho dlaně opřená o svá ramena. Tak moc jí chybí, ale čas vrátit nejde. Inkvizice za to ale zaplatí, zatopí jim stejně, jako oni jí tenkrát. Jen ať pocítí, co sami dávali ochutnat jiným, do pekel s nimi!
Cestou občas zabloudila pohledem do lidnatých nočních ulic města s bohatýma výlohami a žebráky, kteří u nich seděli. Do takových by nejraději kopla, přitom sama neměla od tohoto osudu daleko. Po několika hodinách zastavili u mohutné železné brány. Zdálo se jí to jako celá věčnost. Místy už začínala podezírat Sedrica z levárny. Nakonec se ale brána se skřípěním otevřela a vrátný jemným úklonem hlavy pozdravit. Ano, jsou tu správně. Už se nemůže dočkat, až sama bude mít takové sídlo. Auto se opět zastavilo, tentokrát u schodů vedoucích k mohutným vstupním dveřím, které už někdo horlivě otevírat, aby přivítal pána domu a jeho návštěvu. Všichni se usmívali, i přes to byly jejich oči plné vážnosti. Nejspíš si moc dobře uvědomovali, kdo přijel a chyby tedy nejsou na pořadu dne. Lady v klidu vyčkala, než jí Sedric otevře dveře a pomůže při vystupování. Potom ho následovala a kývnutím pozdravila jeho zaměstnance. Chodby sídla byly nádherné a velkolepé. Čišelo z nich bohatství i staré dobré časy, kdy se ještě cenila úroveň. Její pozornost nejvíce upoutala série maleb, mezi kterými ihned poznala Eduarda. Musela se tam na chvíli zastavit a dlouze si ho prohlédnout, stejně jako ostatní bratry. Byli si v některých rysech tak podobní, škoda, že neměli sestru. Jak by asi vypadala. Pozornosti jí neunikli ani jeho rodiče, kteří budili respekt. Nakonec se lady odtrhla a pohled upřela na Seda, který už na ni čekal. "Pardon." Usměje se a následuje jej do místnosti pro hosty, kde už hostitel sahal po lahvi s alkoholem. "Věřím Vašemu výběru." Usměje se a nechá volbu na něm. Mezi tím si odloží kabát a pomalými kroky se projde po místnosti, kde její pozornosti nic neunikne. "Zřejmě nás tu tak brzo nečekali." Pobaveně kývne na pár rozpitých sklenek schovaných za soškou jelena s vlky na krbové římse. Samozřejmě, že když není kocour doma, myši mají pré. Od svých zaměstnanců by nic jiného nečekala. "No, Vám tedy o mně bratr nic neřekl?" Otočí se po pár vteřinách k němu. "Myslela jsem, že jste sdílnější." Aspoň ona by svým sourozenců všechno řekla...jen tedy kdyby aspoň jeden z nich přežil. Vezme do rukou jeden z dopisů, který ležel na stříbrném nácku vedle pohodlně vyhlížející sedačky. Mezi prsty si jej zběžně otočí. "Pověste mi něco o osobě. Nebo aspoň o zbytku Vaší rodiny. Eduard neměl ve zvyku být příliš sdílný..." Kkrátce si povzdechne a vrátí dopis na místo, aby se poté přesunula na sedačku, kde se usadí a počká na drink. "O mě jste už nejspíš něco zaslechl. Jsem tu krátce a jméno si teprve buduji. Zatím znám nejvíce Vás, Aleca, Dannyho a tu jeho." U posledních dvou jmenovaných se musí pousmát. Ke všem těmto známostem přišla prakticky jako slepý k houslím.
The vampire aristocrat -
Videl po nej, ako sa zastavila pri rodinných maľbách, ktoré boli vo všetkých vilách jeho bratov. Takto udržiavali svoje rodinné puto. Otvoril si bar a namiešal si drink, ale Lady nevnímala. Uškrnul sa nad tým, bolo to roztomilé. No, odpoveď dostal hneď. Namiešal jej drink s ovocným sirupom, ľadom a trochu silnejší alkohol, aby pocítil i ten jej upírský pud. Prešiel pomalý k nej, ako si prezerala niektoré vzácne exponáty z dávnej doby. "Prečo myslíš, že nás tu nečakali? Ja som tu doma, skôr nie sú zvyknutý, že mám u seba doma ženu. Celkovo návštevy sem nevodím. Mám rád svoje súkromie." Olizol si suché pery s povzdychom a krátkym úsmevom na perách. Znovu téma o jeho bratovi. Pomalým krokom prešiel k miestu, kde boli ich obrazy. Podal jej drink "nech sa páči." Odpil si z drinku dívajúc na obraz " Písali sme si listy, niekde ich mám odložené. Vedel som, že je šťastný a našiel ženu, ktorá robíla jeho dni krajšími, než by ich trávil sám." Pozrel na ňu. "potom to máme v rodine. Nerád hovorím o sebe. Nerád zdieľam svoje tajomstvá do sveta. Eduard hlavne obľuboval boj s mečom. Šerm mu šiel veľmi dobre. Každý z nás z tých dôb venovali tomu, čo nás naplňovalo. " Pozeral na obraz s rodičmi. Zamyslel sa nad tým čo by mohol hovoriť o nich. No každý z nich mal na obraze prsteň, aký mal i on.
"Alec mi už o vás niečo, málo povedal. O mne je tiež známe, aký som dobrý obchodník a darí sa mi. " Uškrnul sa nad tým, dvihol si viac sebavedomie pred ňou. "Len budujete. Potrebujete s tým pomôcť?" No prišli mená, pri ktorých mu nabiehala žilka na čele. " Gray. To meno v tomto dome nechcem počuť. A ta jeho, Aurora. Jej krv je zlatá baňa. Mať meniča, je ako mať moc. Ten bastard netuší, čo má u seba. Ale stačí ak by sa neoptrne dostala mimo jeho dozoru a Wangová sa o všetko postará. " Znovu si odpil, lebo v hlave mu prešiel nezištný plán. Predsa moc týchto bytostí bolo ako si brať teplé rožky. Temný mágovia, vampíry, polodémoni a mohol by menovať koho ešte by zaujímala tá malá ryšavá mrcha. "Ja poznám veľa ľudí. Vplyvných ľudí. "Otočil sa tvárou k nej. "Prečo chcete vedieť niečo viac o mne. Alec vám nehovoril? " Bol zvedavý, ako ho Alec opisoval. "mohol by som vám ukázať niečo osobné, keď už chcete vedieť niečo bližšie o mne" Položil pohárik na stolík a ponúkol jej pažu. Chcel ju niekam vziať. "možno by sme mohli obchodovať spolu, ako rodina, alebo." Nevedel, ako mal brať to, že v nej pretekala ich krv. Sestra rozhodne nebola. Skôr bratova družka. Astoria je nádherná žena, ale nemohol si dovoliť urobiť niečo, čo by bolo proti jej vôli, alebo by sa to Alecovi nepáčilo. Boli predsa ako bratia. -
Z jeho otázky usoudila, že si asi nevšiml jeho kývnutí ke dvěma nešikovně schovaným skleničkám, které tu někdo zapomněl. "Takže patří Vám a jen je zapomněli uklidit?" Zeptá se klidně s pobaveným úšklebkem, ve kterém odhalí bílé špičáky. Poté ledabyle přejde do další části místnosti, jako když šelma obhlížející své okolí a možnosti. "O tom nepochybuju, každý na našem místě by si ho měl chránit. Nikdy nevíme dne ani hodiny, kdy se proti nám ostatní otočí zády a použijí proti nám ty největší slabosti." Přitaká mu a zamyšleně se zadívá do okna. Poté se pousměje. "To je milé." Poznamená na jeho vyprávění o dopisech, které se jí týkaly. "Ano, v našem sídle měl tělocvičnu, kde rád cvičil. Přednost dával ale vždy čerstvému mořskému vzduchu." Doplní ho. "Chválou na sebe nešetříte. Ono je to ale občas potřeba. Kdo jiný, kromě nás, nás dokáže dostatečně ocenit za naše snahy a úspěchy?..." Neubrání se ušklíbnutí nad jeho egem, Jako by snad ona tím svým šetřila...."nechápu, jak jsem si mohla toho prstenu u Vás nevšimnout." Poznamená, když přejde po místnosti zpět k Sedovi a u toho se ještě na chvíli zadívá na obrazy. Bylo to tak evidentní poznávací znamení a ona byla vůči němu slepá. Nakonec se usadila na pohodlnou měkkou sedačku. Už teď věděla, že přesně takovou bude chtít u sebe doma. "Zatím to nějak zvládám sama, ale v případě potřeby se ozvu." Usměje se. Cítila, že se opět vrací do starých kolejí a emocím už neříká ,,pane". "Tak to je ta Vaše Wangová asi už nějaký ten pátek mimo provoz." S chutí se zasměje, protože sama se dostala do kontaktu s Aurorou častěji, než by bylo zdrávo. "Upřímně, sama jsem s ní byla o samotě častěji, než by mi bylo milé. Věřte mi, byl problém ji nezakousnout. Mám proto dojem, že dostat se k ní a získat ji zpět je pouze otázka času a priorit. Zdá se, že ani jeden z Vás je nemá dostatečně silné a motivující." Neubrání se pár peprným slovům se skepticky pobaveným úšklebkem. Ano, opět byla v ráži a připravená metat kolem sebe tolik upřímnosti, že to muselo bolet i hluchého a slepého. Stále by si ale stála za svým. "Nejspíš skutečne neví, co má vedle sebe. Takovou kouli na noze je nejlepší odstřihnout a nechat svému osudu. Zdá se mi, že s ek sobě nehodí. To už je ale jejich věc, která ostatním hraje do karet." Pousměje se nad tím a přijme drink. "Věřím, že máte spoustu kontaktů. Alec mi toho o Vás ale moc neřekl. Jen obecné věci, které si s trochou snahy dokáže najít každý. Nechtěla jsme z něj dolovat víc, přišlo mi to netaktní." Přizná se a pořádně se napije z drinku. V tom okamžiku pochopila a zalitovala. Množství alkoholu bylo poněkud koncentrovanější, než na co byla zvyklá. Odkašlala si a rozhodla se být pro příště opatrnější. "Velmi ráda." Usměje se a se sklenku v ruce přijme jeho rámě, aby ji doprovodil k něčemu...osobnějšímu. Cestou se dívala kolem se a zvláště na detaily. "Máte vytříbený vkus." Poznamená posléze.
The vampire aristocrat -
Po sprievode svojej vili, aspoň do určitých miestností. Kde ukázal kúsok seba a svojho archívu. Rozprávať sa s Astoriou bolo iné, než s dievčatamý, ktoré stretáva. Ako posledná čarodejnica, ktorá si to rozdala v aute s ním. Zjavne neodolala jeho vplyvu. Kto to mohol vedieť.
Astoria bola iná. Aj keď veľa rozprávala, mala toho dosť spoločné s jeho rodinou.
Prikývol na svojho brata, ktorý rád cestoval a plavil loďou po mori. Ale on po poslednej plavbe by najradšej na more viac nemyslel. Dopil drink do dna. Položil pohár na tácku s úškrnom. Téma o Aurore bola zaujímavá, už len preto že sa Astoria chcela zahryznúť do meničky. On využil situáciu a dal si z jej krvi. Predsa bolo škoda, že to nespravila. "Kedysi dávno pre mňa Aurora pracovala. Nie je nevinná ako vyzerá. Je to prefíkaná líška. Dostane sa všade, kam potrebuje. Je dosť šikovná v Alchemii, je nebezpečná pre obyčajných ľudí. " Pozasmial sa pri poznámke, že je ako kameň v topánke. No znovu zvážnel a nadvihol jedno obočie. " Tiež by som si nedržal priateľku vkuse pri sebe, tu voľnosť potrebuje. " Mykol ramenami. Sledoval ju, ako sa posadila. Oči mu hneď skĺzli na jej krásne nohy, ktoré sa odhalili viac pri tých krátkých šatách. " Wangová nerobí nerozvážne veci ako Gray, ona zautočí v správnu chvíľu. Ale Gray ani netuší, čoho je táto žena schopná. Má viac mužov, viac poskokov než samotný Gray. Je ako mor, ktorý sa rozšíri po celom meste. Jej ľudia občas robia spúšť, ale to je len nováčikmi. " Uškrnul sa a vrátil sa k tomu, čo jej chcel ukázať. Viedol ju dlhou chodbou po krásnom koberci z Indie. Nie ten nelieta. Nebol Aladin. Odomkol dvere so svojim odtláčkom prstu a otvoril dvere. Vošiel prvý a ju privítal vo svojom ateliery. "Ďakujem, postupne cez Wangovu získavam čo kedysi patrilo mojej rodine. Lebo sa roznieslo, že naše sídlo po rozpade rozkradli. " Neboli to tak cenné veci, ale on ich chcel. Všade boli plátna s maľbami. Pomalý zavrel dvere za ňou, ktoré zacvakli a pipli. Bezpečnostné dvere. Chcel vedieť aký mala názor na maľbu, ale mal tam aj fotky, svoj foťak mal položený vo vytrínke. Ruky si dal za chrbát. Toto ešte nemal možnosť ukázať inej žene. Až tej, ktorú si chcel vziať. Žiaľ osud zariadil inak. Pozoroval Astoriu, sledoval jej reakciu. Bola to jeho záľuba, fotenie a maľba. No jedno platno bolo zakryté plachtou skryté za ostatnými platnami. -
Lady se na muže před sebou usměje, jako by ho tím chtěla přesvědčit k přehodnocení svých naivních slov a byl větším realistou. U toho se více uvelebí a přehodí nožku přes nožku. "Možná Vás zklamu, ale to už nejspíš není pravda. Mé dosavadní zkušenosti mluví o opaku. Možná dříve byla obávanou liškou, teš je to jen upištěný úzkostný psík, synonymem pro kouli na noze. Nebude dlouho trvat a bude jí to stát víc než život. Ale to už je ovšem k našemu prospěchu." Snobsky se uchechtne a upraví si vlasy. Možná bud právě ona tím nástrojem, který ji přivede do pekel. "Ah, opravdu si myslíte, že to on si ji drží u sebe? Skončila jsem s ní o samotě v kabince první pomoci. Upír a sám s měničem. Byla to muka. Ale víte co? Danny nakonec nepřiběhl ze strachu o svou chlupatou kouli. Nebýt toho požárního poplachu tehdy, možná bych tu teď ani neseděla." Při zpětném osvěžení paměti jí to přijde úsměvné. "Mrzí mě, že jsem do toho tehdy zatáhla i Aleca. To, co se stalo bych sama nezvládla, ale jeho jsem toho ušetřit mohla." Uhladí si sukni a úsměv se pomalu změníé v hořký úšklebek. "Ráda bych těmto teoriím o slečně Wangové věřila. Ovšem mám ráda teorie vždy podložené praxí. Nic jsem o ní nikdy neslyšela, ani zmínku. Jestli je to záměr, je vskutku dobrá." Poté se natáhne pro pohárek a pomalu si stoupne, aby jej následovala. Mile ji potěšilo, že na její pasivní agresivitu zareagoval s chladnou hlavou. Teď jen doufat, že to nebylo z nevědomosti. Po cestě si zvědavě prohlížela malby a dekorace z různých koutů světa. Mnohé ji připomněli, jak dlouho už do těch míst nezavítala a o co všechno tím nejspíš přišla. Už by možní potřebovala dovolenou a udělat si výlet kolem světa, dřív než se zase všechno zvrhne. Ale byl by ochotný jet Alec s ní? Určitě toho hodně vybudovat a vzdát se toho bude náročné. Víc jak pro někoho, kdo to nedobrovolně absolvoval už xkrát. "A jak si zajišťujete její loajalitu? Předpokládám, že to u hezkých slov a slibů nezůstává." Pousměje se, zatím co se zastaví u bohatě zdobeného koberce a výšivkami ze zlata. Lady ho hned viděla ve svém domě, už přesně věděla, kde by visel. Koutkem oka zahlédla jeho postu, které se ztrácela ve dveřích. Rychle si usrkla z drinku a svižným krokem ho doběla. Sotva ale vstoupila do místnosti s nejrůznějšími malbami a fotografiemi, zaklaply za ní dveře. Trochu se jí u toho sevřel žaludek a naskočila husina. Neměla ráda ohraničené prostory, ze kterých není úniku. Možná je to jistá forma klaustrofobie, ale spíš nepěkné vzpomínky, které by se neměly opakovat. Trochu podezíravě si prohlédla hostitele, který kolem ní se založenýma rukama za zády prošel. "Nepochybuji, že je pro Vás příjemné získávat pomalu zase všechno zpět." řekne klidně a rozhlédne se kolem. I přes veškerou snahu ale cítila, že se jí začínají opět chvět prsty, kterými svírala sklenku. Potřebovala si zapálit. Svou bujnou mysl zkoušela postupně zaměstnat vším, co kolem vyselo. Snad na každý portrét a fotku zůstala zírat aspoň pár vteřin, dokud nezůstala zakotvená u zahaleného plátna. "To všechno je Vaše práce?" zeptá se se zájmem. U toto udělá pár kroků směrem k vitríně, aby ji mohla po něm kdykoliv hodit. Na základě zkušeností věděla, že opatrnosti není nikdy dost.
The vampire aristocrat -
Nadvihol obočie pri téme Gray."uzavríme túto tému. Nekazme si tento večer niekym, kto nám za to nestojí." Pretočil očami a viedol ju do galérie. Do svojho atelieru, kde maľuje obrazy. Potichu so záujmom sledoval, ako si prezerala jeho tvorbu. No ale i cítil z nej nervozitu. Mala strach, žeby jej niečo spravil? Má oprávnenie sa báť. Pretože je mocnejší. Mohol by sa jej len jedným pohľadom zmocniť a ovplivniť ju. Nik by sa to nedozvedel. Len on sám by o tomto vedel. Sedric mal veľmi dobrú pamäť na tváre. Vedel dobre mená. Celkom mu veľmi dobre pamäť slúžila. Zastavil sa ďaleko od nej. Videl po nej, že jej ruky sa triasli. Prešiel k oknu, ktoré pootvoril. " Máte zo mňa strach slečna Astoria? Nik vám tu neublíži." Až naň, nik nevedel kedy jeho vampírsky ínštinkt prebudí. "Všetko čo patrilo i môjmu bratovi. Chceme, aby to ostala pri nás. V našej rodine" Pri otázke, či je všetko jeho práca, prikývol. " Áno, takto utriedzujem svoje myšlienky, svoje zážitky. Maľujem všetko čo sa mi páči." Prešiel k nej bližšie, ako stála pri vytrínke. "Zabíjanie a obchodovanie, nie je jediné čo robievam. Je fajn mať koníčky." Uškrnul sa nad tým. "Precestoval so rôzne krajiny, no nie všetke. O pár dní znovu odcestujem do zahraničia. Pracovne." Pozrel na ňu. " Alec na tej lodi, z vás nespustil vôbec zrak, ani by som sa nečudoval. Ale vy ste zvyknutá, ak sa vám muži dvoria." Odišiel k stoličke, kde sa posadil a otočil smerom k nej. Hlavou mu prechádzali rôzne myšlienky. Cítil tu vôňu, ktorá vychádzala z Astorie. Stále premýšľal, či to mal spraviť, alebo nie. Alec by sa to nedozvedel, lebo by nemal ako. V hlave začal vytvárať plán. "už vás niekto maľoval? " Spýtal sa zo zdvorilosti. "Ak chcete, presunieme sa inam." Chcel ju len predsa niekam zaviesť.
-
Souhlasně přikývla. Měl pravdu, toho buřiče bude potkávat, zdá se, často a měla by so od myšlenek na něj odpočinout. Jsou tu přece důležitější osobnosti. Alec je živoucím důkazem, potom nová rodina, která se pojí s Eduardem. Stále jí to připadalo neuvěřitelné a přitom úžasné. Srdce jí dychtivě poskočilo pokaždé, když ho viděla na portrétu, či bylo jen zmíněno jeho jméno. Dala by vše, aby mohla opět cítit jeho chladný dotek a podmanivý hlas, kterým ji lákal k sobě, aby si ji mohl pevně přivinout k hrudi. Z myšlenkových proudů ji vytrhl až jeho pohled, který na ni visel a nejspíš se nehodlal jen tak odtrhnout. Probodla jeho pohled a tázavě nadzvedla obočí. Nemůže ti nic udělat. Je blízký s Alecem a Eduardem. Vykopal by si hrob. Nebuď tak paranoidní a blbá, už to přeháníš. Uvidíš, že za chvíli odtud vylezeš, zapálíš si a bude zase vše v pohodě. Nic se neděje, jsi jen blbá. Paranoidní a blbá. Na tváři se jí objeví jemný úsměv a ladným posunkem ruky mu projeví hranou bezstarostnost. "Nedal jste mi důvod se bát. Předpokládám, že nikdo z nás nechce zbytečné problémy." Pronese, přičemž u poslední větu dodá ledovým hlasem a varovným vykřičníkem v očích. "To plně chápu. Kéž bych se mohla rovněž pochlubit dědictvím svého rodu." Ještě naposledy se rozhlédne po okolí. "I my jsme měli suvenýry z cest, nádherný nábytek, starožitné předměty, obrazy, šperky a knihy. Mnoho věcí pocházelo ještě z života mých předků...máte štěstí, že Vám to zůstalo." Teskně se usměje a pohladí rám jednoho z obrazů, kde je namalován postarší pár s loveckým psem. "Je mezi těmito obrazy některý, který pro Vás něčím vyniká?" Otáže se se zájmem. Sama si pamatuje, že nějaký takový měla. Patřil mezi její oblíbené a často se k němu vracela, aby obdivovala jeho barvy a akt, který vyobrazoval. Jen už si bohužel nepamatuje, co na něm bylo. Jen, že ho měla ráda. Hrozné, jak zapomíná. Jako by s každým dalším dnem ztrácela kontakt s ženou, kterou byla na samém začátku. "Máte talent." Zakončí svá slova krátkou poklonou a opět s emu zadívá do tváře. Více než kvůli upřímnosti, tak kvůli přehledu. "Také ráda cestuji. je téměř nemožné prozkoumat všechna zákoutí světa. Snad vždy, když jsem se z takové cesty vrátila, zjistila jsem, že jsem něco vynechala. Ale to jsou jen další důvody k opětovné návštěvě. Smím vědět, kam pojedete?" Pomalými kroky šelmy ho začne velkým obloukem obcházet a u toho dopíjet se sklenky. Cítila, jak jí to nakopává a to se jí nelíbilo. Cítila se trochu veselejší a uvolněnější. Z jedné sklenky to naštěstí nebylo nic tragického. Na jeho další slova jen ledabyle pokrčí rameny. "Ano, vím, že se držel u mě. Je mi velkou oporou s kvělým společníkem. Teď už si tu život bez něj dovedu jen těžko představit." Pronese s vděkem. Na další část jeho věty nereaguje nahlas. Mám své standardy a těch se nehodlám vzdát. Pouze mu věnuje svůj povýšenecký pohled hodný šlechtičny, která si je vědoma svých kvalit. Nic menšího, než obdiv a lásku si přece nezaslouží. Zastaví se až u zahaleného obrazu. "Ano, už jsem měla tu čest." řekne s upřímným širokým úsměvem. nepamatovala si všechny umělce, ale jeden se jí vryl do paměti nesmazatelnými barvami. "Jistě, můžeme." Usměje se. "Jen, smís?" Naznačí zájem podívat se na zahalené plátno. Konečky prstů jemně sevře černou látku a podívá se pod ni.
The vampire aristocrat -
Videl po nej, že stále mala pocit, žeby ju chcel nebodaj zabiť. Hoc to tak nebolo. "Taktiež máte svoje poklady vo svojom domove?" Netušil kde Astoria bývala, hotelovom apartmáne, alebo vila či iné staršie rodinné sídlo? Až tak bližšie ju nepoznal. Ani sám nevedel či chcel, lebo mala Aleca. Nemal by toľko vyzvedať. Pozrel na obrazy a znovu na ňu. "Ďakujem." Za pochvalu, že má talent. Mal dobrý cit v rukách. Pohľad na farby a detaily. Ktoré vedel zapracovať na plátno. "Planujem odísť do Paríža už o týždeň. " Možno chcel, aby vedela že je preč. Ak by ho chcela ešte vidieť a skontaktovať. Pri otázke, či mal svoj obľubený obraz, pozrel na plátno, ktoré bolo zakryté plachtou. "nemám obľubený obraz. Všetke beriem rovnako, ako spomienku. " Prešiel k dverám, ktoré chcel odomknúť. No videl, kam šli kroky Astorii. "Alec je dobrý spoločník pre vás slečna?" Chcel vedieť či vyhovoval tejto kráske polodémon, ktorý je svojim spôsobol svojský. Uvidel, ako prešla k plátnu, ktorý bol ďaleko a odložený tak, aby sa mu nič nestalo. Práve ten obraz Astoriu zaujal. Len čo sa dotkla látky prišiel k nej rýchlim krokom " Prosím nedotýkajte sa práve tohto obrazu." Len čo stihol ju zastaviť, ženské ruky boli vždy rýchlejšie než mužské postrehy. Plachta spadla na zem a on len s povzdychom sa pre ňu zohol. Aby ju vzal zo zeme. Na plátne bola žena s hnedými vlasmy a krásnymi očami. Sedela na betonovej lavičke medzi kvetmi v jarnej záhrede, držala v rukách narezané ľalie. I jej pohľad bol tak nežný a ta krásna pozitivná energia z nej šla. Pred Astoriou hneď zakryl plátno s povzdychom. " Pôjdeme? Už sa prosím nedotykajte ničoho v tejto miestnosti." Spýtal sa mierne rozhorčený. Nechcel na Astoriu vyletieť. Kontroloval svoje emócie. Kontroloval sa s tým, že si spomenul na slová ženy, ktorá bola na tom plátne. Otvoril dvere a držal ich otvorené, čakal za Astoriou, aby šli inam.
-
Zasměje se nad bláhovostí jeho slov. Záhy si uvědomila, že nic neví. "Poklady...jak se to vezme. Mám pár cenností, které bych si ráda ponechala co nejdéle. Ovšem nic, co by se přímo pojilo s mou minulostí. Ta skončila rozprodaná a nebo shořela na popel." Zamyšleně se podívá na obraz znázorňující staré anglické sídlo v pošmourné melancholické krajině. "Paříž...tam jsem taky nebyla od konce 2. světové války." Usměje se jeho směrem. "Užijte si to tam." popřeje mu a zhluboka se nadechne. Tyto obrazy toho o něm mnoho prozradily a i jí samotné mnoho daly. Minimálně dovolily zavzpomínat. Musí si taky něco takového pořídit. "Zatím jem u něj nenašla nic, co by přímo překáželo. Po dlouhé době někdo." pomalu přejde k obrazu. Bohužel, jeho slova byla pomalejší, než její ruka a i když chtěla jen nakouknout, Sedricův příchod a prudká snaha ji zarazit zapříčinily úplné odhalení obrazu. Lady o krok ustoupila, aby si jej mohla dobře prohlédnout, zatím co on sbíral látku po zemi. "Někoho mi připomíná." Pronese tiše, ale to už Sedric horeečne plátno opět zahalil. "Omlouvám se, nechtěla jsem ho zcela odekrýt." I přes omluvu, lady vypadala, že jí to ani moc nemrzí. Takové formální fráze nejspíš používala docela často. Svůj zájem proto obratem otočila ke dveřím, které jí už Sed pomalu otevírat. S úsměvem, který značil, že uskojila svou zvědavost opustila místnost a dostala se zpět do chodby. Tiše se jím nechala vést do míst, které doposud neznala. Pomalu z ní u toho opadával stres. Po nějaké té chvíli se zastavili u dveří a lady se se zájmem zadívala na Sedrica.
The vampire aristocrat -
Bol rád že si Alec niekoho našiel, ale zároveň mala u neho Astoria tiež nejaký ten vplyv. Nebolo to jej vôňou, ktorá ňou prechádzala. "Možno by ste sa s Alecom mali na toto miesto pozrieť opäť. Ale len na jedné zákutia. " Nie všetky časti mesta boli krásne, hlavne ta špina a neporiadok. "Mohol by som vám to vybaviť, aby ste si oddýchli od práce." Medové týždne v Paríži. Prečo nie. Sám by to bral, keby mal ísť s kým. "A Ďakujem." Pousmial sa v sekunde. No odhalenie obrazu sa mu dvakrát nepáčilo. Pozrel na maľbu ženy, ktorú kedysi miloval a chcel vziať. Rovnako ako to urobil jeho brat s Astoriou. No osud to zariadil inak. "Niekoho vám pripomína?" Nadvihol obočie, rozhodne sa nepoznali. Lebo to bolo pekne dávno. Len spomienky a tento obraz ostal.
Nadýchol sa a vydýchol pomalý, aby sebakontrolu udržal v sebe. No možno mal pocit, že ju ohúri svojím koníčkom. Ale prišlo mu to skôr, že na takéto veci bola zvyknutá. "Chodíte do galérii, alebo múzei?" Zvedavo sa spýtal. Lebo sám chcel vedieť čomu sa Astoria vo voľnom čase venovala.
" V niektorých momentoch sme si podobný. Rada cestujete." To že zmenila iný druh komunikácii mu nevadilo. Možno sa takto viac zbližovali. Otvoril tak ďalšie dvere, kde bola akoby pracovňa spojená s knižnicou. "Nebojte sa." Pousmial sa a opäť zavrel za ňou dvere. O ktorú ju potom za ruku stiahol a chrbtom o nej oprel. "Je to netaktné voči vám, ale vaša krv, ta vôňa dráždi moje chuťové poháriky. Ale viem čoho je vaša krv schopná. Viem že sa po nej ktokoľvek, kto ju ochutná zblázni. " Díval sa jej do oči. Tým ako sa sústredene obaja dívali do oči ovplyvnil ju." Len buďte pokojna, nechcem vám ublížiť. " Čakal či jeho schopnosť ovládať druhých pomocou pohľadu zaberie aj na Astoriu. Ale ona ho nepriťahovala len svojou vôňou, ale tým koľko tajomstiev v sebe skrívala. Hovoril k nej pokojným hlasom. "Nepohnite sa z miesta." Nakázal jej to. Prstami ju jemne pohladil po tvári. No odtiahol sa, aby prešiel k svojej knižnice. Prechádzal prstami po knihách, ktorú jednú z nich potiahol a otvorili sa tajné dvere. Astoria mohla len rozprávať, ale aj keby kričala. Nik by jej v jeho vile nepomohol. Ani Alec, ktorý je pracovne zaťažený. Vošiel dnu, aby si odtiaľ vzal ampulky a injekčne striekačky s ihlou. On vedel čo robil. Nebolo to po prvý krát a využiť túto situáciu musel. Mohol jej povedať čokoľvek. Všetko čo potreboval na odber krvi, si nachystal na stole. Prešiel k nej a znovu jej očným ovplyvnením prikázal. " Poďte, posaďte sa. " Nachystal jej stoličku. Tým že bola Astoria len upírka, určite ovplyvneniu silného vampíra neunikne. Možno mu už v hlave prešli slová, ktoré často počúva, keď robil svoju prácu. -
Odtrhla zrak od plátna a na chvíli se opět podívala na něj. "Jednu slečnu a není to ani tak dávno. Předpokládám ale, že se jedná pouze o náhodu. Nepamatuju si, že by měla tak jemné rysy a milou tvář." Pousměje se a poté ho sleduje, jak odchází ke dveřím. "Předpokládám, že pro Vás mnoho znamenala." Podotkne, když kolem něj prochází a poté se nechá vést chodbami a salónky. "Miluji kulturu na úrovni. Kromě galerií mi ani divadla, muzikály, či koncerty nejsou cizí. Umělecký talent, jaký máte vy, jsem však nikdy nezískala. Nejspíš je to i dobře, všichni nemůžeme být talentovaní na vše." Pronese skoro jako by na to byla hrdá. Jistě vynikala v jiných odvětvích. Například se nikdy nebála skočit mezi vlky a vrátit se jako vůdce smečky. Pomalu i zde na tom pracovala a bylo milé vidět, jak dobře na to ostatní reagují. Dokonce i velmi staří upíři se před ní klaněli a ona si opět mohla dopřávat život na výsluní. Jen tam byla totiž skutečně doma a mezi svýma. "Nemusíte mi stále opakovat, abych se nebála. Jste přece čestný muž, který dámu neohrozí." Široce se usměje, až ukáže i ostré bílé špičáky. Sotva se za ní zavřely dveře kanceláře, chytil ji za paži a strhl zpět ke dveřím, o které ji zády opřel a pevně zaklínil svým tělem. Byla to otázka vteřiny, během které se Jidáš v rouchu Sedrica projevil v celé své kráse. Astoria stačila jen zalapat po dechu a párkrát sebou trhnout, než jí ukotvil pohled ke svému a pozorně se jí zadíval do očí. V nich, více než kdy před tím, zahlédla tajuplnou magickou hloubku, která uchvacovala každou část její pozornosti. Po pár chvílích už nedokázala vnímat nic jiného, než nebezpečně hlubokou studnu, která šeptala, aby se nebála a zůstala v klidu stát na místě. Astoria s němým otupeným výrazem kývla a poté sledovala, jak se Sedric vytrácí chystat si své propriety. Tělo jí přestalo říkat pane a oddávalo se poslušnosti příkazu. "A-ano." Odpověděla po chvíli a při dotyku jeho prstů na Astoriině tváři pomalu zavřela oči, aby je dokázala více vnímat a kožná si je i užít. Byla to právě její mysl, které se jako první začala probírat k životu a zjišťovat, že tu něco nehraje. K čemu má ty jehly? A tu velkou stříkačku? Zvláštní, takovou máme v práci. Ale proč ji má tady? Ještě chvíli ho pozorovala, jak tahá z tajné místnosti věci, než jí připravil židli a pobídl, aby se posadila. Bez námitek se pohla s elegancí, která na sebe brala podobu spíše loutky na provázcích se přesunula k židli, na kterou se posadila. Mysl se jí snažila zalarmovat a donutit cokoliv udělat, aby se odtud dostala. Vždyť tohle už smrdí odběrem krve. Její krve! Místo čehokoliv tam seděla poslušná jako ovečka, která čekala na další pokyny.
The vampire aristocrat -
Pri prvom stretnutí, mal o nej mienku namyslenej paničky. A dúfal že sa viac nestretnú. Nemal rád ženy, ktoré sa hrajú na feministky, ktoré nepotrebujú mocných chlapov po svojom boku. Čo Alec bol mocný, ale skôr nebezpečný pre ich druh nadprirodzenosti. Bol sám prekvapený, že ju stretol na takom neobvyklom mieste, kde číhalo samé nebezpečenstvo. Dnešný večer nemohol byť lepší.
Vedel že toto bolo nefér voči Astorii, ale toto bolo jeho temné Ja. Bol pokojný a sústredený pri odbere krvi. Astoriu mal pod palcom, tak pokojne a dobrovoľne sedela. Neznášal násilie na ženách, hlavne nie ak je medzi nimi pokrvné puto.
Odoberal si do sklenených ampuliek krv, ktoré ukladal do truhličky, vyplnenou mäkkou podstielkou, aby sa nerozbili a nič nestalo. Len čo ich naplnil. Prešiel jej rukou po jej podnom mieste, počkal si, aby sa to zahojilo, čo bolo do pár sekúnd. Pousmial sa. No vôňa jej krvi na prstoch cítil dostatočne. I farba jeho oči sa zmenila. Ale jeho výcvik sebaovládani bol úspešný. To by mal i Gray, aby nerobil všetko horúcou hlavou ako chuj.
Umyl si ruky a truhličku s krvou ukryl do tajnej miestnoti do chladiarenského boxu.
Zamkol všetko čo bolo treba, len ešte predtým vybral z mrazáku vrecko s krvou. Kočkodlaková krv bola veľmi chutná. Pomalým krok sa vrátil z tajnej miestnosti. Upratal striekačky, tak že sa tam vôbec nič nestalo. Prešiel k nej a podal jej do dlani vrecko s krvou. Zohol sa k jej tvári a opäť manipulatívnym pohľadom jej nakázoval " To čo sa stalo si nebudeš pamätať. Prišlo ti nevoľno od hladu, preto som ti dal sáčik s krvou. Pamätať si budeš len to, ako si vošla dnu, skôr než som ťa pritlačil k dverám. " Pokračoval pokojným hlasom, kým sa neodtiahol a neukončil manipuláciu. "hovoríte, že chodíte rada do divadla. Máte rada muzikály, alebo balet, či iné predstavenia?" Precházal k policiam s knihami. "Spomenul som si, brat pisával básne, mám ich niekde tu odložené. Preto som vás sem vzal a určite ich budete chcieť aj prečítať." Hľadal knihu, stále bol tak pokojný, akoby sa práve nič nestalo. Lebo nestalo, len on vie čo bolo. No Astoriu by nedonútik k bližšiemu kontaktu, nebolo by to voči nej fér. Až taký hajzel k ženám nebol. Nakoniec ju našiel." a, tu ju mám." Vytiahol ju. Koženým obalom obtiahnutá knižka. Prešiel k nej, ako sedela a podal jej ju. Bol tam rukopis jeho brata. " ten rukopis snáď spoznávate." Čakal na jej reakciu. Takú rodinnú vzácnosť by nedal hoc komu, ale chcel, aby ona mala niečo po ňom osobné. -
Skleněnýma očima sledovala, jak vzal do ruky stříkačku s jehlou, našel v loketní jamce žílu, zdezinfikoval místo a zasunul kovový hrot dovnitř. Zanedlouho už měl takto naplněných několik ampulek a ona začala trochu vrávorat. Byla to kombinace ztráty krve, byť malého, a jejího vědomí, které se líně probouzelo zpět k životu a jen letmo si vybavovalo, co se vlastně stalo. Nějaké dveře, něčí ruce a povely. Ano, nesmyslné povely které....opět se zadívala do těch prokletých očí, které jí tentokrát sdělily, že nic nepamatuje a ...cože to říkaly? A proč tu teď sedí? Párkrát zamrkala, sevřela v dlani sáček s vonící krví a zmateně se rozhlédla kolem. Moc dobře si pamatovala, jak sem přišla, udělalo se jí nevolno a sedla si. I přes to tam cítila divnou hranici. Byl to nejspíš jen pocit, ale sakra nepříjemný. "Divadlo?...." Zvedne k němu zrak a pomalu se napije. "Um, ano...já...ah, omlouvám se, nějak nemůžu nalézt slova." řekne roztřeseným hlasem a hřbetem ruky si otře čelo. "Mám ráda obojí. A děkuju, začíná mki být lépe." Ještě jednou upije ze sáčku. S každým dalším lokem jako by mizela i veškerá nejistota a vzpomínky na nepříjemné pocity, které ještě před chvílí měla. "Hádám, že Vy dáváte přednost i jiným akcím." poznamená, dívajíc se na jeho záda a ruce, které vytáhly knihu z poličky. "Myslela jsem, že všechny shořely. Už jsem ani nedoufala, že si je budu moci znovu přečíst. Měl neobyčejný cit pro slova." S jemným potěšeným úsměvem sledovala knihu, která před ní přistála. "Poznám ho více než důvěrně." I když jsou její slova klidná, je cítit jak jí srdce poskočilo radostí, že se opět shledala s jednou z mála památek na něj. "Neuvěřitelné, už jsem ani nedoufala." Pohladí úvodní přebal knihy a velmi opatrně ji otevře, aby si přečetla prvních pár veršů. Oči se jí u toho zalesknou a dech zatají. "Ani jsme netušila, jak bude dnešek náročný. Není zábavné sledovat, jak si s námi osud hraje? Ještě před pár hodinami jsem si šla užít volnou zábavu do baru a teď svírám mezi prsty jednu z památek na něj a nemůžu popadnout dech. Možná jsem jen přecitlivělá, omluvte mě." jemně si setře prstem slzu z tváře a s napřímením se zhluboka nadechne. "No, je to historie a on by nebyl rád, kdybychom nad ní ronili slzy." Usměje se a na tváři je snad poprvé za tento večer vidět skutečně upřímná radost. "Cítím, že si potřebuje odpočinout a vstřebat informace. Nezlobte se." Pomalu se postaví a vrátí mu prázdný sáček. Potom si vezme do dlaní knihu a ještě očima přeletí pár řádku, ve kterých slyší jeho hlas. Tak to vidíš, po tak dlouhé době jsem se znovu setkali. Teď už znám i část tvé rodiny. "Předpokládám, že ji budete chtít zpátky." Tázavě se na něj zadívá, ale knížečku drží mezi prsty tak, až to vypadá, že by ji dobrovolně nevydala. Plán b) je navštěvovat toto sídlo častěji.
The vampire aristocrat -
To ako Astoria mala vnútenú manipuláciu a pokračovali ďalej v rozhovore, akoby sa doslovne nič nestalo. Získať jej krv bolo veľmi ľahké, bez akejkoľvek drámy. To ale Gray isto nevedel. Len využiť situáciu, slabosť druhých. No na Astorii vedel že to viac nepoužije. Predsa z nej nechcel mať svojho otroka, ktorý by nemal ani svoj názor. To neznášal na ich druhu, ktorý si takto podmaňovali slabých jedincov.
Len čo preskočila doslovne platňa, kde v rozhovore skončili, len jej podal ten zápisník, alebo ako to mal nazvať. "Samozrejme, že chodievam aj na iné akčnejšie akcie. Predsa zabávať sa treba v každom živote.Či storočí." Uškrnul sa. Doba šla rýchlo dopredu.
Ako jej to podal, videl na jej tvári slzy. Vzal hneď obrúsky a podal jej ich. "Nechcel som vás rozrúšiť. Naozaj sa cítite lepšie, pokojne môžte ostať u mňa v hosťovskej izbe. Nechám vám pripraviť čo budete len chcieť. Alebo, vás odveziem domov. "Vedel že po tomto rozcítení, bude chcieť byť sama po prípade s Alecom. "Zjavne som vaše plány prekazil, to ma veľmi mrzí. Už nebudem tak Aleca zaťažovať prácou." Sám si niekedy nájde niečo, mimo. Takže to nebolo celkom jeho vina. "Vynahradím vám tu zábavu, ak by ste chceli. Aj s Alecom niečo podniknúť." Snažil sa zmarený jej večer nejak napraviť. I keď v duchu sa úškrňal. On mal práve naopak, fajn večer. Len čo sa postavila a čítala verše, jemne ju chytil za rameno a krútil hlavou. " Určite by si želal, aby ste ich mali u seba. Len to Alecovi neukazujte, nemusel by to pochopiť." Určite by ich hodil do ohňa a nechal spáliť o tomto Alec vôbec vedieť nemusel. "Tak ako sa rozhodnete, ostanete u mňa alebo vás vezmem domov. " Chcel vedieť či ju mohol odprevadiť a uistiť sa, že bude v bezpečí. -
Pousměje se "Právě. Užívat si dokud můžeme. Jen století je docela dlouhá doba. Mám dojem, že jsme toho prožila už tolik, že mě už nedokáže nic nadchnout a nebo překvapit." Přijme s vděkem kapesník a pomalu si z pod očí utře slzy, aby si nerozmazala make-up. "Kdepak, nerozrušil jste mě. Jen je to pro mě stále trochu citlivé téma, které se tímto znovu otevřelo. Ale jednou k tomu asi dojít muselo. Jsem naopak ráda." Odloží kapesník na klín. Opět se jí chvěly ruce. V mysli je několikrát napomenula a za jejich klid přislíbila pořádné potáhnutí z cigarety, které jí teď prospěje asi nejvíc. "My si naše plány už nějak zorganizujeme. Na pracovním poměru se domluvte s Alecem. Já si budu jen chodit stěžovat." Pokusí se o malý nejapný vtip na konci. Už ani to jí moc nešlo. Je čas jít. Pomalu si stoupne a knížečku sevře v dlani spolu s kapesníkem. "Na zábavě se můžeme domluvit později, pokud by Vám to nevadilo. teď už bych opravdu potřebovala jít." Řekne s klidný, téměř vyrovnaným hlasem a mile se na něj usměje, když jí knihu nechá. "Děkuji. Před Alecem nemůžu mít tajnosti. měl by vědět, kdo vedle něj je. Pokud neunese mou minulost, obávám se, že neudrží krok ani s budoucností." S rozhodností v hlase si přimkne knížečku k sobě. Už dávno věděla, že čím víc toho o sobě partneři ví, tím větší je šance, že spolu vydrží, protože právě na tomto se navzájem poznávají a budují důvěru. Na tom se pozná, že se mají rádi takoví, jací jsou. V opačném případě se včas rozloučí a vydají se hledat štěstí jinde. "Ráda bych odjela domů, pokud nemáte nic dalšího, co byste semnou rád probral." zhluboka se nadechne a mimoděk poškrábe na místě, kde ještě před pár minutaia byla odebíraná krev. Trvajíc si na svém počká, než ji doprovodí, aby mohla odjet.
The vampire aristocrat -
Nemohol nič iné, len s ňou súhlasiť ohľadom užívania si tie storočia, ktoré po sebe šli. On jedno mal už dávno za sebou. Nie je tak starý ako Gray, alebo iný vampír, ale stále má viac rozumu, než tý starší od neho. "To som rád, že je v šetko v poriadku." Chcel jej ponúknuť odpočinok u seba, ale chápal jej rozhodnutie. Držať ju na silu nechcel u seba. Predsa by sa to ani Alecovi alebo jeho bratovi, čo stváral s jeho priateľkou. Prikývol a otvoril dvere, odprevádzal ju k dverám. Pozrel na svojho chlapa pri dverách a podal mu kľúče od auta. "Odvezieš dámu domov. Buď s ňou opatrný. " Nakázal mu to. Otočil sa tvárou k nej s usmevom, ako si tu knihu držala blízko u seba " beriem vás za slovo a snáď spolu ešte niečo podnikneme, kontakt neviem či máte. Ak nie Alec ho má." Ale to by bolo zrovna podozrivé, prečo by pýtala číslo na Sedrica. Nadýchol sa a zo zadného vrecka vybral peňaženku a odtiaľ vizitku. Vsunul jej ju do tej knihy, ako záložku. "Alebo pre každý prípad Astoria. Volaj vždy, keď sa budeš cítiť v núdzi, alebo ako ste povedali, sťažovať sa. Som vám vždy k dizpozícii." Chytil jej jemne dlaň a pobozkal jej hánky ako gentleman. Pustil ju pomalý, aby ju vzal jeho chlap bezpečne domov.
Ellen davis
Aurora snow
Citrónový ježíš
Lady