Dívala se, jak drží Madie v náručí na vůbec se jí to nelíbilo, o to víc, že Madie šla k němu dobrovolně, i když to nebylo tak dlouho, co jí jiný muž unesl. Maličká si vybírala plyšáka a nakonec zvítězil jednorožec. Měli tam i tetovačky, které měla snad ze všeho nejraději a vypadala jako kdyby byla v sedmém nebi. ,, Chci tyhle strejdo a taky tamty!" Ukázala na to, co chtěla. Určitě se to bude líbit i Calebovi, protože měl tetovačky rád stejně jako ona. Narozdíl od ní, měl dokonce opravdický, což ona jednou bude mít taky. ,, Nebude mě bolet bříško, neboj.." uculila se na něj. Někdo na pódiu mluvil a pak se začalo zhasínat. Ellen zbystřila, protože to bylo neobvyklé, ale možná chtěli udělat ohňostroj nebo nějaké jiné překvapení. I tak by ale byla ráda, kdyby Mad byla u ní. Sedric jí vysvětlil, že je to normální a nevadí mu to a nakonec je rád, že mohl někomu udělat radost. ,, Ja tomu rozumím Sedricu a jsem ráda, že vám to nevadí, ale přesto bych byla raději, kdybyste ji už nic nekupoval.." její tón byl přátelský, myslela to dobře, ale nějaké hranice by to mít mělo, protože to byl naprosto cizí muž. Pak se najednou zhaslo a z mikrofonu zaznělo chcípněte*. V tom momentu se všechno seběhlo hrozně rychle. Začala panika a odevšad se ozývaly výkřiky a střelba. ,, MADIE!" Natáhla se pro ní, i když viděla sotva nějaký obrys. Sedric jí ji podal a Ellen ji pevně chytila do náruče. Chtěla se s ní někam schovat, protože pobíhat mezi střelami, když nebylo na nikoho vidět, bylo nebezpečné, zvlášť když se ozývali ze všech stran. Slyšela jak lidé křičí a sténají bolestí. Sedric se nejspíš s někým popral. Madie začala brečet, protože se bála a Ellen se snažila jí tělem chránit jak nejlépe dokázala. Někde během útěku k autu, jí z krku sjel řetízek a zůstal ležet na zemi. Vedl je k autu a když byli na jeho dohled, někde se vynořili útočníci a Ellen zakryla Mad oči, jak Sedric řekl. Snažil se je zpacifikovat a nestřeženém okamžiku, Ellen ucítila bodavou bolest v zádech a pak znovu na boku. Podlomily se jí nohy a byla nucená dceru postavit na zem. Byla plná adrenalinu, takže nic moc necítila, každopádně i tohodle útočníka Sedric zneškodnil. Madie mezitím našla na zemi jiný náramek, který se podobal spíš provázku a schovala si ho do kapsy. To, co se tam venku dělo, bylo naprosto šílené a když se pouť konečně rozsvítila, udělalo se jí zle. Všude ležela těla. ,, Proboha...Nedívej se tam Mad!" Strčila jí do auta a sedla si vedle ní dozadu. Cítila jak se jí lepí halenka na záda a pomalu si uvědomila, co se děje. ,, Jsi zraněná ?" Zeptala se Mad, když se auto rozjelo. ,, Já se bojím maminko! Co to bylo ?" Zeptala se Mad a přitiskla se k ní. ,, Mami, ty seš mokrá.." řekla udiveně. ,, To je dobrý Mad, odpočiň si, dobře ?" Podívala se do zrcátka na Sedrica. Nevypadal zraněný, ale jeho pohled se jí nelíbil. Netušila, že je upír. ,, Díky.." poděkovala mu.