Fantasy World / Ostatní hry / AKCE - Pouť / Strana 4
AKCE - Pouť I přes veškerou pověst San Hillesh, které bylo poslední dobou terčem útoků, se začaly na kraji města objevovat pouťové atrakce a stánky se vším možným, co si jen člověk dokázal na takové akci představit. Kdo ví? Možná že právě nešťastné události přilákaly lidi z okolních měst a vrhli tak na San Hillesh pozornost, která sice nebyla úplně vítaná, ale taky nemohla být odmítnuta. Aspoň podle starosty, který si nemohl něco takového nechat ujít a tak prozradil, že se během prvního dne u atrakcí objeví taky. Samozřejmě se myslelo i na bezpečnost a tak budou na celou akci dohlížet hlídky zdejší policie ve větším počtu než tomu bylo dříve.-
Sedric poznal, že se něco děje a rozhodl se konat hned. Uháněl s nimi z místa, které se z docela povedené poutě stalo místem hrůzy. Madiin jednorožec byl od maminčiny krve a když jí její nový strýček řekl, že bude maminka v pořádku, trochu jí to uklidnilo. Nechápala co se tam venku stalo, ale chápala, že to nebylo nic dobrého. Narozdíl od Mad, Ellen vnitřně panikařila, ale v souvislosti s bolestí a se strachem, že umře v cizím autě a Mad to všechno uvidí, nebyla schopná protestu. I když... Možná je mnohem dřív zabije jejich jízda. Postřehla, že mluvil s někým přes telefon a vzhledem k jejím dosavadním zkušenostem jí napadlo, že jí chce doma rozřezat na kusy. Pak ji ovšem došlo, že jo chce pomoct. ,, Sedricu.." Vzala si od Mad mikinu, kterou měla kolem pasu a přitlačila si ji na ránu. ,, Proč.. nejedeme do nemocnice ?" Madie po ní střelila pohledem. ,, Mami pšš, strejda má chirurga!" Než na ní stihla nějak zareagovat, auto se zastavilo před jeho sídlem. -
"Já..." chystal se odpovědět Killianovi, načež jeho pozornost upoutala ta žena. Něco se mu na ní nezdálo, ale až začal ten chaos...došlo mu že se nemýlil. Tiše vše zděšeně sledoval, celý ten průběh, vraždění, pálení, oheň, dým a...krev. Rudé oči se mu zažhnuly a jeho posedlo šílenství, cítil všude tolik krve. Motalo mu to hlavu, tolik po krvi začal toužit. Přímo duševně šílel žízní. Na venek se začal jen víc nadechovat, žhnuly mu rudé oči, která avšak zavíral. Bylo mu to tak nepříjemné, už se to nedalo vydržet. Tolik krve všude kolem...přiběhl k nejbližší kaluži krve a smočil v ní prsty. Pak si zakrvácené prsty přiložil ke rtům a ty následně olízl. To bylo ono. Ta chuť. Nepřestával chtít, potřeboval jí...víc. Povstal a rudé oči upřel na Killiana. Bylo mu úplně šumák kdo to je. Pach krve mu v mozku udělal guláš, a jeho žízeň nepřestávala růst. Vyrazil naproti Killianovi.
Wayden Murtagh -
Murtagh mi chtěl zrovna odpovědět, když se na pódium dostala nějaká žena. Něco bylo špatně a cítil to asi každý. Vše kolem se zastavilo a nakonec i zhaslo a atmosféra byla nabitá napětím. Nikdo nevěděl co přijde, kromě pár vyvolených se zbraněmi očividně. Jakmile dořekla co potřebovala, šílenci v davu začali kolem mávat zbraněmi a zabíjet a mrzačit všechny kolem. Chtěl jsem pomoct, ale vyznat se kdo je kdo a co se děje bylo těžší než jsem si myslel. Ztuhl jsem a nemohl nic dělat. S hrůzou v očích jsem sledoval co se dělo kolem a pak jsem se podíval na Murtagha. Když se vše přehnalo, vše co zbylo bylo jezero krve pokrývající pouť. Už jen to mě mělo dávno upozornit, že bych měl zmizet, ale já nemohl. Stále jsem se vyrovnával s tím co se stalo. Ten křik, krev a šílenství. Nemohl jsem se ani hnout. Podíval jsem se co Murtagh dělá. "Murtaghu?" Vyslovil jsem jeho jméno, když šel ke kaluži, protože mi začalo docházet o co jde. Udělal jsem k němu krok a všiml si že ochutnal krev z kaluže před ním. Hned na to se zvedl a otočil se proti mě. Jeho rudé oči do mě zabodával jako šelma do své kořisti. "Murtaghu..." Promluvil jsem znovu a dal před sebe k tělu ruce. Když se začal přibližovat, já ustupoval. "Nechci tě zranit, zůstaň kde jsi!" Věděl jsem že se nemůže ovládat, ale aspoň jsem měl pocit, že se z toho třeba dostanu. -
Grace měla poslední den rekonvalescence a už se nemohla dočkat, až od zítra zase nastoupí do práce. Nikdy tak dlouho volno neměla a nebylo to tak, že by to bylo dobrovolné. Její levá ruka byla nadobro zničená a nejspíš už nikdy nebude jako dřív. Snažila se na to nemyslet, protože to ohrožovalo její práci a protože byla houževnatá, hledala jiné způsoby jak se uplatnit a zůstat přitom u toho, co měla ráda. Psala různé články do oběžníku v nemocnici a měla tak alespoň částečný pocit, že dělá něco co má smysl. Nakonec musela neodkladně nastoupit do práce ještě ten den, protože se nedaleko ve městě stalo nějaké neštěstí. Slyšela jen, že tísňová linka byla přetížená, protože v jedné chvíli volalo spoustu lidí. V jakém rozsahu se neštěstí stalo, viděla až když byla na místě. Vládl tam chaos, ale každý přesně věděl co má dělat. Doktoři i sestry které měli ten den volno, tam byli a snažili se pomoct těm co ještě žili. Bylo potřeba stáhnout pomoct i blízkých měst, protože nebylo dost sanitek. Na tom jednom místě byli všechny záchranné složky a každý se snažil pomoct. Hasiči hasili požáry a snažili se přeživší dostat z atrakcí kde uvízli, policisté pomáhali s raněnými a prohledávali okolí aby našli pachatele a nebo se snažili něco dozvědět od lidí, kteří byli schopni mluvit. Bylo potřeba zajistit místo, protože se tam začali slejzat zvědavci. Grace tohle celkem odsuzovala, protože když je někdo požádal o pomoc, neměli na to žaludek, ale na čumění a focení to jo. Hasiči zřídili plentu, za kterou se dávala těla mrtvých lidí. Některá na sobě měla jen číslo a jiná měla papírek se jménem a byla zaevidována do seznamu mrtvých, to byli ti, u kterých se našli doklady. Odevšad se odrážela světla integrovaného záchranného systému a stále byl slyset nářek a pláč. Grace se vydala k místu, kde stálo policejní auto. Doběhla k ženě, pro kterou už bylo pozdě a tak ji jen kolem ruky omotala červenou stuhu. Někdo si tam pro ní přijde a bude vědět že je mrtvá. Grace myslela jen na to, co musí udělat a ostatní myšlenky odsunula stranou. Jelikož jezdila nebo létala k různým dobrovolným akcím v rámci živelných katastrof, byla na ledacos zvyklá, ale tohle udělal člověk. Stále tomu nemohla věřit. Hlavně nerozuměla tomu, proč zrovna tady, ale to se jistě brzy prošetří. Opodál seděla žena, která u sebe měla policistu. Grace se k nim rozeběhla, protože byla šance, že je ještě živý. ,, Jsem tady, jste zraněná ?" Zeptala se Aurory, zatímco policistovi změřila hmatem puls. Byl velmi slabý. Všimla si, že mu žena udělala provizorní tlakový obvaz. ,, Tady už to zvládnu sama slečno. Zachránila jste mu život.." řekla jí s úsměvem a otevřela medibox ve kterém měla vše potřebné. ,, Nechte se ošetřit tam vepředu.." Ukázala jí směr zatímco vzala nůžky a roztříhla jeho uniformu, aby viděla kolik v sobě měl ran a jak to vůbec vypadá. Byl postřelený, celkem třikrát a žádná z kulek nevyšla z těla ven, nýbrž se v něm roztříštila a napáchala tak mnohem víc škody. Přišel o spoustu krve a bylo ve hvězdách, jestli to do rána vůbec zvládne. Ještě předtím, než mu roztříhla uniformu, podívala se na jméno. ,, Reagane.. jsem Grace a pomůžu vám.." řekla a začala pracovat na tlakových obvazech. ,, Dneska to sice vypadá, že není váš den, ale nemusíte se bát.. budete v pohodě.." Mluvila na něj, aby s ním neztrácela kontakt. Jedna z ran zasáhla tepnu, ze které se valila krev i přes tlakový obvaz, musel akutně do nemocnice. Grace zvedla vysílačku. ,, Potřebuju nosítka a rychlý převoz do nemocnice, je tady těžce zraněný policista. Jsem asi.." rozhlédla se, kde to vlastně je. ,, Asi dvě stě metrů od hlavního stanu mezi.. balonkama a grilovanou kukuřicí.. Murphy konec." Řekla a z vysílačky se ozvalo, že tam někdo jde i s nosítkama. Zapřela se a zatlačila na krvácející ránu, podívala se na něj. ,, Zůstaňte tu se mnou, dobře?" Byl to mladý člověk, měl život před sebou a umíral jen proto, že dělal svou práci. -
Killianova slova byla jen ozvěnou v jeho hlavě. Neznamenala pro něj nic, neuvědomoval si nic. Krev, to ho zajímalo a na to se upíral. Upíral stále své oči, žhnoucí a rudé na Killiana. Vycenil zuby a rozběhl se proti němu. Ale přece jenom na chvíli zaváhal, ta druhá část...něco ho upozorňovalo. Vnitřní konflikt, Murtaghovo já, které bylo nyní dominantní a Murtaghovo druhé já. Mělo pramalý význam jak už bývá ve zvyku, když se něco podobného stane novorozenci, jako je on. Po pár sekundách Murtaghovu pramalou část, přestal z té části vnímat, jako na těch několik sekund. Pokračoval. Běžel čím dál rychleji, blížíc se ke Killianovi. Každým krokem, jímž byl ke Killianovi blíž, jeho žízeň sílila. Jakmile ho dělil pouhý metr a půl od Killiana, skočil a povalil ifrita na zem. Probodl ho svým žhnoucím pohledem. Teď už se na něj nedíval jako na milého chlapíka co zde potkal...ne, teď se na něj díval jako na jídlo.
Wayden Murtagh -
Otevřel jsem Auroře dveře a co se s tím rozhodne dělat už bylo na ní. Kdyby utekla, za zlé bych ji to neměl, nebyla žádná jistota že je úplně konec, ale jakmile vylezla z auta a všimla si mě, ihned se mi snažila pomoct. Zatlačila mi na ránu a já syknul bolestí. Zhoršil jsem se tak rychle a to i přestože jsem měl regeneraci, která teď měla asi spíš dovolenou. Stěží jsem vnímal okolí a dýchat pravidelně pro mě bylo nedosažitelné. Ať už jsem se nadechl jakkoliv, nikdy jsem neměl pocit že bych se nadechl dostatečně. Chtěla po mě abych si tlačil na ránu a já se vážně snažil, ale byl jsem příliš slabý na to, abych něco takového udělal. Věděl jsem že kulky neprošli a tušil jsem co to znamená, i když jsem si nebyl jistý, když jsem ještě žil... Řekla že mě odtáhne dál a i když se mi ta představa nezamlouvala, nic jinýho mi nezbývalo. "E-hm..." Kývl jsem a tím dal dost chabě najevo souhlas. Aurora mě tedy vzala a s trochou mojí pomoci, do které jsem dal snad všechnu zbylou sílu mě odtáhla dál. Párkrát jsem se neubránil stenu, který byl způsobený bolestí z pohybu, ale když mě přestala tahat pryč, dost se mi ulevilo. Nakonec obětovala svou mikinu, ze které vytvořila tlakový obvaz. Vážil jsem si její pomoci i kdyby přišla vniveč, stačil pocit, že jsou na světě i lidi, kterým nejsou druzí lhostejní. [B]"Dě-ku..ju." Dostal jsem ze sebe ani jsem nevěděl jak. Slyšel jsem sirény a místo začali postupně víc a víc osvětlovat majáky aut záchranných složek. Sice bylo světlo celkem nepříjemné, ale místo toho aby mě to rušilo, jsem začínal pociťovat slušnou dávku únavy. Najednou bylo těžké udržet oči otevřené a to i přestože jsem měl na co nebo spíš koho se soustředit. Jen co se ozvalo "jsem tady", má hlava klesla. Nedokázal jsem se udržet vzhůru, takže jsem nejspíš pár věcí prošvihl. Po chvíli jsem se probral a hlavu zase zvedl. U policie už jsem si něco málo zažil, ale tohle bylo příliš. Ještě jsem si plně neuvědomoval, že je většina mých kolegů, ne-li všichni mrtví, ale krev všude kolem mluvila své. Nevnímal jsem moc co mi dělala, ale to co říkal jsem slyšel zřetelně. Představila se a dál ke mě mluvila. Chtěl jsem taky něco říct, ale ve výsledku jsem se jen zhluboka nadechl. Měl jsem pocit že se tomu dalo předejít a my něco zkrátka zanedbali, nebo aspoň že jsem mohl vzít někoho sebou a třeba tím zachránil další životy. Teď už to tu ale vypadalo takhle... Opět mi spadla hlava, protože jsem usínal, ale jakmile mi spadla, zase jsem ji zvedl. Volala si pomoc v podobě nosítek a podle toho co říkala jsem na tom byl hrozně. Když se zapřela a na ránu mi zatlačila, bolest která mnou projela byla silná a celkem solidně mě probrala. Svou zakrvácenou ruku jsem položil na její zápěstí a kdybych mohl, asi bych ji ruku stiskl. Nakonec jsem zatnul zuby, ale mírné zasténání se stejně ozvalo. Tenhle den vážně nemohl být horší. Jediné čemu jsem mohl dnes děkovat byla Aurora a Grace, která věděla co dělá a snažila se mě udržet při vědomí. -
Bola trochu z toho šoku, lebo nevedela čo robiť. Sama je z toho v šoku. Keď došla zachranárka a dozvedela sa kde je s policajtom na dispečingu. Tak bola rada. Otočí sa za hlasom a udržiava pána policajta pri vedomí. "Ja som asi v poriadku, to nie je moja krv.Ja..." Zrazu už nebolo ju treba, Svoju mikinu nechala tam kde mala kým s ním neodišli do sanitky. Ostala stáť a dívať sa vôkol. Čo teraz ? ako sa odtiaľ dostane. Radšej šla k zachranárom, ktorý si ju prezreli, okrem škrabancu od skla nemala nič vážne a poslali ju preč, ale keď žiadali jej občiansky. hľadala ho vo vreckách a povedala že ten policajt, ktorého odviezli má jej občianský preukáz, ktorý jej nevrátil. Povzdychla a premýšľa čo teraz. Aspoň nejaké svoje údaje udala okrem miesta kde býva. "Mobil mám" povie zdravotníkoví a prelepenou rankou s náplasťou pomalí kráča preč z Poute. To že je od krvi ju netrápilo. Kráčala diaľku do mesta až do Rhysandovho bytu, lebo inam sa nemala kam ísť. -
Žena, která pomáhala policistovi, byla očividně v šoku, což taky nebylo zrovna dobrý. Na pohled bylo vidět, že až na pár oděrek zraněná není, ale stejně by byla ráda, kdyby se nechala prohlédnout. ,, Dobře, stejně se ale nechte prohlédnout.." Řekla k Auroře a dál se věnovala policistovi, který střídavě upadal do bezvědomí. Mluvila na něj, zatímco ho ošetřovala, jenže ztratil spoustu krve a byl v šoku. Bylo potřeba ho rychle dostat do nemocnice, protože krvácení z jedné rány nešlo zastavit. Zavolala si o nosítka a o další pomoc. Když mu zatlačila na ránu, probral se a chytil ji okolo zápěstí, nebyla v tom žádná síla, jen dotek. ,, Bude to v pořádku, ale musíte zůstat při vědomí, dobře ?" Otočila se směrem, odkud měla přijít pomoct a tlakový obvaz mezitím začala znovu prosakovat. Podívala se na ránu a pak vzala do ruky mikinu, kterou tam Aurora nechala. Použila jí jako další vrstvu a pak mu pohlédla do očí. Nechtěla aby tam umřel, jenže v tomhle stavu by byl zázrak, kdyby převoz vůbec přežil. ,, Vydržte ještě.." Tlačila na ránu. Po necelé minutě se objevili dva muži s nosítkem, jeden z nich byl záchranář a druhý byl nějaký civilista. Docházeli lidé. ,, Dělejte!" Křikla a mávla rukou. Doběhli k místu a opatrně naložili na nosítka policistu, který byl jednou nohou v hrobě. ,, Sanitku máme, ale není tam doktor!" Řekl Grace záchranář. To se dalo čekat, protože jich bylo zkrátka málo. Sám jet nemohl, takže nezbývalo nic jiného, než aby jela s ním. ,, Dobře, pojedu s ním a pak se vrátím.." Dostali ho do sanitky, kde připojili k přístrojům, dali mu kyslík a kapačku. Dál v tom byla Grace sama. Zabouchala u řidiče, aby věděl, že má vyjet a křikla na něj ať jede do nemocnice St. Peter. Mezitím mu stále tlačila na ránu, ale tím jak rychle ztrácel krev, začal mu selhávat krevní oběh. Musela se připravit na zástavu srdce, ale doufala, že k tomu nedojde. Zavolala na příjem do nemocnice. ,, Tady doktorka Murphyová, vezu k vám muže, asi dvacet pět let, střelná zranění, masivní ztráta krve.." dál řekla jeho jméno a číslo odznaku, aby si v databázi mohli najít jeho zdravotní složku, ve které měl napsanou i krevní skupinu. V nemocnici byli do čtyř minut a to jen díky tomu, že byla zastavená hlavní komunikace směrem k nemocnici. Raněných totiž bylo tolik, že bylo třeba úplně zastavit provoz, aby byly dojezdy do nemocnic co nejkratší. Ihned si ho převzali a odvezli na sál, jenže na na chodbě se stalo přesně to, čeho se bála celou cestu. Zvukový signál z přístroje ohlásil zástavu srdce. I když byla profesionál, tohle bylo vždycky něco, na co se nikdo z nich nemohl připravit. Vždycky se jí to dotklo. Cítila jak se jí sevřelo hrdlo, ale musela se vrátit zpátky. Po zbytek dlouhého večera, který jako kdyby neměl konce myslela na to, jestli to ten muž přežil. Dostala se domů až nad ránem. Vypla mobil a vytáhla telefon ze zásuvky rádio i televizi. Nemohla o tom neštěstí slyšet už ani minutu.
-
Snažil jsem se Murtagha dostat z té nepříčetnosti, ve které momentálně byl, jenže co byly moje slova oproti krvi všude kolem pro novorozeného upíra? Jejich zbytečnost se stupňovala s každým krokem, který Murtagh udělal směrem ke mě. Ovládal ho hlad a i když jsem na něj mluvil, nezastavil se. Vycenil na mě tesáky a rozeběhl se na mě. Nebyl jsem si jistý jestli s ním měřit svoje síly nebo radši utéct, ale druhá možnost vyhrála a to i přestože jsem si všiml zaváhání. Rozeběhl jsem se beznadějně pryč a doufal že snad přijde k rozumu a nechá toho, to se ale nestalo. Nedostali jsme se ani tak daleko a když už byl téměř u mě, věděl jsem že mu neuteču a tak jsem se zapřel s úmyslem použít schopnosti, jenže než se mi to podařilo, srazil mě k zemi. Díval se na mě jako na jídlo a to se mi sakra nelíbilo. "Murtaghu musíš se ovládat!" Řekl jsem a jelikož byl nade mnou, což mi znemožňovalo vstát, zapřel jsem se a vší silou do něj strčil ve snaze ho ze sebe dostat. Nestanu se něčí večeří, bohužel to ale nestačilo. Měl větší sílu než já a vůbec to s ním nehlo, takže jsem se o to pokusil znovu. Klidně bych se s ním i porval ve snaze se dostat pryč, jen jsem nechtěl zbytečně přidávat mrtvoly, protože jich bylo na jeden den až moc. "Nedělej to!" Stále jsem měl k dispozici oheň, ale byla to spíš až poslední možnost...
-
[b]OSUD[/b] [i]Žel čtyři uvěznění na ruském kole neměli moc štěstí. Pořád to byla situace ze které se dalo dostat. Plni adrenalinu se začali RHYS a MIKARY dostávat postupně po houpající se konstrukci dolů. Jenže jeden z nich neměl to největší štěstí. RHYSANDOVI ruka podklouzla na houpající se konstrukci a řítil se dolů. Zády a celým tělem narážel do všech kabinek do kterých mohl. Jeho páteř to nevydržela a s hlasitým lupnutím křupla o jednu z kabinek. Nakonec jeho tělo dopadlo na zem, vypadalo to jakoby smrt byla jistá, avšak nikdo jeho tělo hned nezkontroloval. Mikary sledoval "smrt" jeho kolegy, ale přesto se dostal ke kabince ve které byla jeho sestra a její štramák. Pokýval na ní doufajíc že pochopí jeho plán na útěch z tohohle hrozného pekla. Postupovali pak spolu, pomalu hezky aby se už nikomu z nich nic nestalo. SORÉN, MIKARY A KALIGNO se úspěšně dostali na zem a utekli z toho pekla jen díky neuvěřitelnému štěstí kterému se jim dostalo. SORÉN A KALIGNO šli pokračovat v rande někde jinde, jelikož je trauma s Rhysem nepoznamenalo a Mikary zamířil rovnou do baru si své trauma léčit alkoholem. Rhyse po nějaké době objevil chlápek, na pokrájí smrti. Kdyby jej nenašel, smrt by byla stoprocentně jista..[/i] -
Postupem času jsem začal ztrácet pojem o tom jestli jsem vůbec vzhůru celou dobu. Neuvědomoval jsem si že jsem párkrát upadl na kratší dobu do bezvědomí a to mě mátlo, protože jsem věděl že jsem o něco přišel. Zkrátka to co jsem viděl před sebou nebylo jednotné, střípky chyběly a i když nebyly kdovíjak velké, dělaly mi v hlavě guláš. Když mi zatlačila na ránu, chytil jsem ji za zápěstí, ale neměl jsem sílu na to ji ruku stisknout, takže jsem si jí na její spíš položil. Vlastně jsem měl sotva sílu na to tu ruku zvednout... Ujistila mě že budu v pořádku, i když jsem tomu moc nevěřil, někdy ale bylo třeba to aspoň slyšet, aby měl člověk motivaci a pozitivní přístup. "Kdy...bych...." Začal jsem, věděl jsem že bych měl spíš držet hubu a soustředit se na to abych neusnul, ale měl jsem nutkání jí poděkovat,kdybych to náhodou nezvládl. Hlavně jsem nechtěl aby si to dávala za vinu, nebo aby se kvůli nepovedené záchraně cítila špatně. Mluvit pro mě bylo dost obtížné a tak jsem to musel zkrátit. "Dě-la-la jste....co....šl-o. Díky..." Byl to dost chabý způsob jak jí dát najevo, že si pomoci vážím a že jsem smířený s tím že se rána nedožiju, i když to tak vůbec nebylo, protože jsem se smrti docela děsil. Nic moc už neudrželo mou pozornost, ale i tak jsem dokázal soucítit s jejími pocity i s pocity, které musela mít Aurora když jsem jí pustil ven. Vlastně jsem si nebyl jistý, jestli je tohle druhá šance na život nebo jestli to je jen utrpení před tím než zemřu. Grace používala snad vše co šlo a snažila se zabránit krvácení, kterému nebyl konec. Přišlo mi že tam sedím už celou věčnost a to samé si myslelo i mé tělo. "Vydržte ještě" bylo to poslední co jsem slyšel zřetelně a čemu jsem rozuměl, dál to se mnou šlo už pořádně z kopce a i když jsem se snažil, co se dělo okolo šlo mimo mě. Netrvalo dlouho a ruka, kterou jsem měl položenou na její se svezla k zemi. Už jsem se nedokázal udržet při vědomí ani částečně. Moje tělo se uvolnilo a oči mě uvěznili v temnotě. Celý zbytek procesu jsem byl mimo. Ať už když mě dávali na nosítka nebo když mě vezli sanitkou do nemocnice. Na té pouti jsem věřil že zemřu a možná jsem se nemýlil...
-
Jak tak na něj koukal, plný triumfu a natěšení na to upokojení žízně, něco mu bránilo. Ne Killianova slova, ta pro něj byla zbytečná. Bylo to něco...jiného. Lákalo ho to daleko víc než neporaněný Killian, tohle poznal. Začalo mu to docházet, tohle ho lákalo čím dál víc a bylo to v bezprostřední blízkosti. Odpoutal svůj pohled od Killiana, prpri kterému by nejspíš neměl šanci, ale to si neuvědomoval. Rozhlížel se kolem, avšak Killiana stále držel. Pak to, nebo spíš ho spatřil. Byl to policista, který pomalu, ale jistě umíral. Několik ran měl otevřených, oblečení spálené, zpřelámanou ruku. Ta krev, která tekla z těla, z těch ran kterých bylo tolik. Odpoutal se úplně od Killiana, nevnímal ho, dokonce jej i pustil. Povstal a zahleděl se na toho policistu. Vyrazil v před. Poháněný žízní, která byla přímo obrovská. A teď když stál nad tím policistou, který na něj hleděl snad s nadějí že mu bude dopřána pomoc se jen usmál. Pak už na nic nečekal, vrhl se po tom nebohém chlapíkovi a zaskousl se mu do krku. Začal sát horkou krev toho nebohého muže, teď už ho snad nic nemohlo zastavit.
Wayden Murtagh -
Když jsem se ho snažil odstrčit, přišlo mi že spíš bojuju sám se sebou než s ním, protože to s Murtaghem ani nehlo. Dál mě držel na zemi a já se během přemlouvání, které bylo zcela k ničemu, snažil dostat z jeho držení. Po chvíli se začal rozhlížet kolem, přišlo mi že ztratil zájem, nebo si se mnou možná jen hrál, každopádně vypadalo že něco hledá. Nakonec se jeho zájem začal obracet úplně jiným směrem. "Co to děláš?" Zeptal jsem se a to už mě pustil. Nevěděl jsem jestli je to dobře, ale když jsem si všiml kam kouká a podíval se tam taky, došlo mi, že to vůbec dobrý není. "Sakra!" Zaklel jsem a upřímně jsem měl o policistu strach. Jejich práce byla těžká sama o sobě i bez upírů... Murtagh se za ním rozeběhl a během chvilky se do něj zakousl. "Nech ho být!" Zvýšil jsem hlas a začal se sbírat. Musel jsem konat rychle a tak jsem k němu doběhl, chytil ho za paži a soustředil se na mou dlaň. Téměř okamžitě mohl cítit bolest z toho jak jsem mu ruku pálil v místě kde jsem se ho dotýkal. Rád bych se tomuhle vyhnul, ale ten policista si to nezasloužil a Murtagh se to potřeboval naučit ovládat.
-
Okamžitě poznal ten pocit, chtěl víc a víc, nedokázal přestat. Řev policisty i Killiana absolutně nevnímal, co byste taky čekali. Slyšel že se k němu někdo blíží, každým krokem se k němu přibližoval...ale on nedokázal odpoutat se od lidské krve s tak vyjímečnou chutí, Pomalu začínal tušit, že by snad měl přestat a nechat tělo policisty tělem. Ovšem nečekal takovou bolest. Pálilo ho místo kde se ho Killian dotknul. Bolelo to tak moc, že pustil krk policisty a sevřel Killianovo zápěstí tak pevně až ho to mohlo bolet. Jedním pohybem mu ruku vykroutil a druhou mu ji přelomil v předloktí, proti přirozenému směru ohnutí lokte.S nejvyšší pravděpodobností mu ruku přelomil. Stále si neuvědomoval co dělá. Byl naštvaný a pořád trochu pod vlivem žízně, ta krev všude kolem se přece nevypaří. Poté ho vzal za zlomenou ruku a přehodil si Killiana přes rameno a doslova s ním fláknul o zem. Jakmile Killian ležel na zádech přidupl mu hruď nohou, dost na hruď nohou tlačil. Nejspíš to nebude také nic příjemného. Pohlédl mu jeho rudýma očima do těch jeho. Něco mu tu nehrálo...že by si snad začínal něco uvědomovat?
Wayden Murtagh -
Murtagh byl úplně mimo. Nereagoval na mě ani na policistu, který zoufale lapal po dechu, kterého mu ani tolik nezbývalo. Bylo příšerné něco takového vidět, změnil se z vteřiny na vteřinu a já nevěděl jak ho dostat zpátky. Byl smyslů zbavený a tak mi nezbylo nic než mé schopnosti. Vzal jsem ho za ruku a začal mu jí pálit. Muselo ho to bolet, aby pustil policistu, nemohl jsem ho přece nechat, aby ho zabil. Jakmile ho pustil, ulevilo se mi, ale když mě chytil za zápěstí, mé srdce se zrychlilo o sto šest. Trochu vyděšeně jsem se na něj podíval, protože mi bylo jasný, že to byla chyba. Držel mě pevně a stisk začal brzy bolet. Škubnul jsem rukou ve snaze se dostat z jeho sevření, ale bylo to k ničemu. Ani jsem se nesnažil mu něco říct, protože mi bylo jasné, že to bude k ničemu. V tom mi ruku jediným pohybem vykroutil a než jsem stihl cokoliv udělat, i když bych si asi moc nepomohl, ruku mi v předloktí přelomil. Zakřičel jsem bolestí a v tu chvíli se mi podlomila kolena. Ustál jsem to, ale Murtagh pokračoval. Vzal mě za zlomenou ruku, což bolelo samo o sobě a přehodil mě přes rameno. Silou mě fláknul na zem, kde se mi do očí nahrnuly slzy. Vyrazil mi dech a těžko říct co mi mohl udělat s rukou, když mě za ni klidně vzal a hodil na zem. Ještě než jsem nabral dech, mi přidupl hruď nohou a tlačil na mě tak že jsem nemohl ani dýchat. "Mur-ta-ghu!" Řekl jsem stěží a snažil se zhluboka nadechnout. Ruka mi pulsovala bolesti a nemohl jsem s ní ani hnout, ale měl jsem ještě tu druhou a navíc jsem měl regeneraci. Nejdříve jsem si myslel že mu ublížím, ale nakonec jsem kolem nás udělal ohnivý kruh. Jedině tak jsem se mohl postarat o to aby nikomu dalšímu neublížil. Díval se na mě téma svýma rudýma očima a ve strachu že skončím jako policajt jsem nakonec použil stejnou taktiku jako předtím. Teď jsem mu ale ohněm způsoboval bolest na noze.
-
Murtaghu...znělo mu jakoby z dálky v hlavě. Zděšeně se podíval na Killiana, poté se ještě víc vyděsil když všude kolem něj byl oheň. Ten je pro něj smrtelný, to věděl. Pomalu mu začínalo docházet co všechno udělal, vzpomněl si jak se chtěl zakousnout do Killiana, ale jak jeho pozornost upoutal policista, kterého málem zabil...života mu moc nezbývalo. Probleskl mu v hlavě boj s Killianem, až po ten moment kde byl teď. Žízeň se mu pomalu začínala vytracet, ale stále tam byla. Teď se ho zmocňoval strach a panika. Možná uvažoval o nějakém pokusu o útěk. Těžko říct, protože to nedomyslel. Jeho pozornost upoutala pekelná bolest v noze, kterou držel Killiana u země. Bolestivě zařval a popadl Killiana za krk. Zvedl ho ze země a vší silou se rozeběhl do plamenů ohně, kryjíc se Killianovým tělěm. Využil ho na způsob živého štítu. Nejprve se kryl před plameny ze předu, poté ho převrhl do plamenů, aby je utlumil a pak jeho tělo, které vytvořilo mezeru v ohnivé barikádě přeskočil. Ztratil rovnováhu a upadl na zem. Oklepal ze sebe rychle kusy, lehce hořícího oblečení. Letmo se rozhlédl po spoušti co po sobě zaenchal. Vyděsil se ještě víc. Všude plamen, jediný člověk, kterého zde poznal ležel v plamenech. Policista...skoro mrtvý. Všude krev a popraskaná zem. Zmocnila se ho naprosto panika, zašmátral v kapse po klíčkách od svého Challengera a u toho se rozeběhl ke svému autu. Po pár krocích se ovšem zastavil, netušil kde auto nechal. Musel se zorientovat a to rychle, nevěděl kolik trpělivosti či snášenlivosti Killian má. Podle toho, že umí ovládat oheň, si byl Murtagh téměr jistý že z něj udělá Killian propečený medium upíří steak, v časové prodlevě pár vteřin.
Wayden Murtagh -
Murtaghův výraz se změnil, byl vyděšený a vypadal dost zmateně, ale neměl jsem moc možnost to vnímat, protože mi dost ubližoval. Nejprve mi zlomil ruku a chtěl si mě dát k večeři a teď, když jsem si myslel že jeho šílenství zastavím ohněm, mě chytil za krk a použil mě jako živý štít. Proti plamenům, které jsem vytvořil. Nejprve jsem si to tolik nebral, protože byl mimo, ale teď už to byl on... Byl při smyslech a i tak to udělal, na druhou stranu zpanikařil a tak jsem nevěděl co s tím mám dělat, jestli být naštvaný nebo to brát v klidu, ale teď jsem začínal být naštvaný a to dost. Regenerace zafungovala a ruka se mi dala do pořádku, takže jsem se v plamenech přeměnil na psa, podíval se kudy odešel a tím směrem jsem se plný vzteku rozeběhl. Jakmile jsem ho uviděl, běžel jsem dál, ale nakonec zastavil. Vycenil jsem na něj tesáky a začal vrčet, netušil jsem co jsem tím sledoval, ale byl jsem čistě jen naštvaný a chtěl jsem aby to pochopil, i když nemohl vědět že jsem to já... Chtěl jsem aby přestal a chvíli přemýšlel o tom co udělal, protože to vypadalo, že ho to nezajímalo, aspoň podle toho jak mě v klidu hodil do ohně. Štěknul jsem na něj a pomalu ho nepřátelsky obcházel připravený že na mě zaútočí, možná jsem se s ním neměl vůbec bavit, možná by to tak bylo lepší, ale zrovna dneska jsem měl dobrý den, až do teď...
-
Rozhlížel se, byl vyděšený a v záchvatech paniky, nevěděl co má dělat...doteď ho vedla žízeň doprovázená zuřivostí, kvůli té krvi všude okolo. Z jeho hlubokých a panických myšlenek ho vytrhlo štěknutí. Spatřil to...byl to obrovský pes načervenalé barvy. Vytřeštil oči, došlo mu že Killian kterého použil jako barikádu vůči ohni, už neleží v plamenech, které jsou pro Murtagha smrtelné. Místo toho tam stál ten pes, velkej jak kráva, vrčící, obří, bečka plná blech a další havěti. Jeho smysl pro humor se mu nachvíli vrátil. S tím ovšem bylo do pár sekund konec, protože mu došlo, že když tu zůstane může zase zešílet a ublížit Killianovi i dalším dvakrát tolik. Pohlédl tomu chlupáči do očí omluvným pohledem. "Už jsem všem ublížil dost, nepřibližuj se...jenom to zhoršíš." řekne roztřeseným hlasem na chlupáče. Pak už na nic nečeká a rozběhne se směrem ke svému Challengeru. Zmáčkne klíčky a jakmile uslyší známý zvuk doprovázený dvojitým bliknutím blinkrů, sahá na kliku a skáče na sedadlo za volant. Zabouchne dveře, a nastartuje. Povolí bombu s dusíkem, možná že se mu bude turbo hodit. Zařadí zpátečku a začne bleskově couvat, poté se pomocí ruční brzdy a jednoho rychlého otočení volantem obrátí. Přeřadí na dvojku a rozpálí to dupnutím na plyn. Začne ujíždět a postupným řazením rychlost vytahuje výš a výš.
Wayden Murtagh -
Doběhl jsem ho v druhé podobě, z nějakého důvodu jsem se cítil špatně, zacházel se mnou jako s kusem hadru na vyhození a i když jsme se neznali, což by tohle chování trochu vysvětlovalo, štvalo mě to. Chápal jsem jeho žízeň a nulovou kontrolu, ale špatné zacházení s lidmi kolem bylo prostě hnusný. Stačilo by kdyby na chvíli zastavil a já bych se mu třeba i snažil pomoct, jenže on se rozhodl jinak. Ani jsem nevěděl co mám sám dělat a nejspíš sám udělal několik chyb, které vedli k jeho úniku. Štěkl jsem na něj, aby si mě konečně všiml a taky jo. Jeho omluvný pohled mě trochu uklidnil a o to víc jsem bojoval s tím co chci vlastně udělat. Murtagh se nakonec rozeběhl k autu a já ho po chvíli následoval. Měl bohužel dost času na to aby se odsud dostal dřív než jsem se k němu vůbec dostal a tak jsem mohl jen sledovat jak auto mizí. Nějakou chvíli jsem za ním ve své přeměně běžel, ale pak už jsem ho nestíhal a on začal mizet v dálce...
Davis
murtagh wayden
citrónový ježíš
Rory
taylor