Fantasy World / San Hillesh / Stará část města / Strana 3
Stará část města
-
Když se vlkodlak otočil zpět na něj od nebohé Ophelie (Které se, jen tak mimochodem, Lucian neplánoval omlouvat, jelikož to byla její chyba, že se schovala za něj.), mohl zaregistrovat, že jeho protivníkovi se taktéž něco blyští v rukou. Merritt totiž během volného okamžiku stačil ze svého úchyl kabátu vylovit dva stříbrné shurikeny, které teď držel v pozici přínosné na vrhání. Opět si se soupeřem vyměnili krátké zavrčení, než se na něj vlkodlak znovu vrhnul. Lucian proti němu okamžitě vyslal vrhací hvězdice, avšak jenom jedna zasáhla svůj cíl. Ta druhá skončila někde kousek od Ophelie. Vlkodlak však nebyl úplný idiot a tudíž mu došlo, že tohle mělo být jen menší rozptýleníčko[?] tudíž se nezastavil, aby si z paže vyrval solidně zabodnutý shuriken. Ale, ale pán má víc než jednu mozkovou buňku. Nečekané. Lucian už bohužel nedostal dostatek času na to, aby provedl další kouzelnický trik (při kterém by nevytahoval králíka z klobouku, ale zbraň z vnitřní kapsy), tudíž se musel spokojit s vyhýbáním. Vlkodlak se po něm ohnal pouze zdravou rukou, tudíž pro něj nebyl problém uskočit dozadu. Před dalším máchnutím se prostě jen velice obratně skrčil, načež vystartoval po vlkodlakově obličeji pravým zvedákem. Přímou trefou zasáhl vlkodlakovu bradu a tak-tak stačil paži opět stáhnout, aby se vyhnul hlubokému seku. Takhle utrpěl jen menší škrábanec, který mu roztrhl rukáv a na paži zanechal mělkou ránu. "Ale no tak, zrovna tohle byl můj oblíbený kabát," okomentoval celou situaci suše, jako by se vlastně nic nedělo. -
Ležela dál na chodníku a dramaticky přemýšlela nad tím, jestli tohle je smrt a jestli až umře, tak půjde buzerovat taky nějaké médium, protože to určitě musí být prča, když to tak každý třetí duch dělá. Smrt ale nečekaně nepřicházela, takže Ophelia došla k tomu, že dneska naštěstí teda ještě ne, a začala se pomalu, nenápadně zvedat. V uších jí zvonilo, takže sotva vnímala, co se kolem ní odehrává za drama, ale povedlo se jí dostat do sedu, ve kterém se zády opřela o sloup od pouliční lampy, a podepřela si bradu koleny. Takže, rekapitulace[?] měla škrábance na obličeji, rozbitou bradu, kousla se do jazyku a z pusy jí tekla krev a sliny (protože polykat se jí momentálně vážně nechtělo), do krve si rozedřela ruce a kolena a měla v nich všemožné šutry a bordel z ulice, zároveň pořídila i velice bolavá záda a málem skončila skalpovaná. Trochu rozdíl od jejích původních plánů na dnešek, což bylo chlastání a nějaká ta šukačka. Promnula si oči a zaskučela - nedostávala nakládačky nějak extra často, vlastně se jim celý život velmi dobře vyhýbala, a víc než pár facek a škrábance na rukou snad nikdy od nikoho nedostala - tudíž bolest moc dobře nesnášela. Zírala do prázdna a seděla tam, protože jí bylo jasné, že kdyby se někam rozeběhla, tak by napálila do nejbližší zdi, plus by asi daleko nedošla ani kdyby se nemotala, poněvadž jí opravdu všechno bolelo. Všimla si, že vedle ní přistála házecí hvězdice a ušklíbla se. Hoď mi to rovnou do čela, proč ne, viď. Zvedla shuriken, protože na něj ze sedu dosáhla, a začala si jej prohlížet[?] pěkné, pěkné - můj shuriken nyní. Strčila si zbraň do kapsy, a protože neměla nic lepšího na práci, prostě tam seděla a snažila se pozorovat souboj kus od ní. -
Vlkodlak zjevně neměl moc velké pochopení pro "úchyl módu", protože ze sebe vydal tak akorát nějaké zavrčení a následně si odplivnul na chodník. Rychle ze sebe vyškubl shuriken a hodil jej po Lucianovi. Na tomto přímo olympijském výkonu bylo znatelné, že nemá s vrhacími hvězdicemi žádné zkušenosti (Alespoň co se útoku týče, protože chytat je uměl do masa celkem dobře.), protože naprosto minul Merritta. "Bravo, bravo, ještě tak další dva roky tréninku a možná mě pak trefíš... I když zas tak ti nefandím," dovolil si okomentovat celou situaci s pobaveným úšklebkem a bylo na něm vidět, že si vyloženě užívá celý souboj, který pro něj byl tak na levelu rvačky pětiletých sopláků na pískovišti. Protivník zjevně začínal tak říkajíc "vidět rudě", protože po Lucianovi vystartoval bez rozmyslu, rozmachuje se zdravou rukou všude okolo. Intenzita útoků však značně ubrala na jejich přesnosti, takže liškodlak neměl sebemenší problém se jim vyhnout... A ještě mezitím stačil vylovit ze svých kapes glock, jenž namířil vlkodlakovi přesně doprostřed čela. "Byla to docela sranda, ale já osobně si myslím, že bys měl jít hezky do hajan," oznámil prostě a stiskl spoušť. Ozval se jeden výstřel a pár sekund nato se jedno bezvládné tělíčko sesunulo k zemi. "Škoda stříbrné kulky," zamumlal Lucian, když se přiblížil ke svému bývalému soupeři[?] jenom proto, aby do něj mohl několikrát zlehka kopnout a zkontrolovat tak, že si vlkodlak nebude náhodou hrát na Ježíše a nevstane z mrtvých.
-
Při výstřelu ze zbraně se divže neposrala, ale ulevilo se jí, když viděla Luciana, jak kope do mrtvoly na zemi. Konečně se odvážila vyhrabat do stoje, ve kterém se jí okamžitě zamotala hlava, takže na vteřinku stála se zavřenýma očima, následně na to si odplivla, utřela si pusu do rukávu, a vydala se za starším. "To si ze mě děláš PRDEL," vystartovala na něj a lehce při tom šišlala, kvůli nakousnutému jazyku. "Ty bys ho úplně nechal, ať mě zamorduje. Mě, kterou znáš už celou, uhhhh, hodinu. Jak můžeš. Myslela jsem si, že mezi námi něco bylo," vynadala mu, a následně na to si zase čupla na zem, vedle mrtvoly, protože by s sebou asi jinak sekla. Zaklonila hlavu, aby se na něj mohla podívat, a pokračovala: "A co teda seš? Neříkej mi, že normální frajer by měl u sebe zbraň a ještě nějaké posrané házecí hvězdice. Já to říkala, beztak fízl! Proto tě tu chtěl pokousat bezdomovec. Já měla pravduuuu!" vyplázla na něj zkrvavený jazyk a zase si odplivla. "A jak si vůbec dovoluješ uhýbat, když tě používám jako štít, teď mám ze ksichtu sekanou. To je hrozné, kde je nějaké vychování..."
-
"Možná to bude pro tebe těžké pobrat, vzhledem k tomu, že ti některé věci nedocházely už předtím a teď jsi ještě dostala pořádnou jebu do hlavy, ale já nejsem ničí bodyguard ani chůva. Navíc jsem ti naznačil, že se máš držet dál. Tudíž si za tohle vlastně můžeš sama. A kdybys opravdu nechtěla, aby se ti něco stalo, tak se netouláš v téhle čtvrti." Když tohle říkal, zněl stejně klidně a vyrovnaně, jako když před chvílí konverzoval se svým soupeřem. "A pokud mezi námi něco bylo, tak to byl rozdíl dvou osobních prostorů, které jsi docela narušovala, a cigaretový dým." Když začala zase vytvářet teorie o policajtech, prostě si jen povzdechl a ignoroval je. Místo toho se taktéž sklonil k mrtvole, ale ne snad proto, že by se mu točila hlava, ale proto, že chtěl provést rychlé ohledání. "Jsem ho možná neměl střílet do hlavy, takhle mi sotva vydrží. Naprosto zničený kousek, za který dostanu tak velké hovno... Jsem si alespoň měl vzít ampulky na krev," mumlal si polohlasně pro sebe, jako by vedle něj Ophelia snad ani nebyla. Když pronesla svou další výčitku, věnoval jí jen letmý pohled. "Neříkal jsem ti náhodou před chvílí, že máš příšerné reflexy?"
-
Zatvářila se nesmírně uraženě a položila si ruku na srdce, aby naznačila, kde přesně to zabolelo. "Mně se tady NIKDY ale nic nestalo, takže to je vyloženě tvoje vina, protože já nejsem ani trochu blbá a moc dobře jsem si všimla, že šel ten frajer po tobě. Co, nasraný milenec??? Proto o mě nestojíš??? To dává smysl, mohl jsi mu říct, že jsem ti ještě nedala, třeba by mě pak tak nezřídil," vysmívala se mu, jako kdyby sama nebyla přiteplená jak pletené ponožky. "A já žádný osobní prostor nemám, musíš si ověřovat svá fakta," dodala, jako kdyby to mělo něčemu pomoci. Poslouchala, jak si mumlá, a vzhledem k tomu, že jí pořád zvonilo v uších, slyšela tak každé třetí slovo - ale zachytila "velké hovno" a "ampulky", což ji dovedlo k dalšímu prozření: "TAK TY JSI DOKTOOOOOR... No, jestli jsi doktor, tak udělej něco s těma mýma reflexama. Klepni mě do kolínka daddy, nyaaah," zkusila po něm zamávat nohou, ale při pokusu o její natažení sykla a zase ji stáhla zpátky, protože to KUREVSKY bolelo.
-
"Všechno musí být jednou poprvé," odvětil s klidem a na okamžik se zamyslel, zda by měl komentovat to s tím milencem, ale nakonec se to rozhodl jen přejít mlčením[?] ať si holka zlatá myslí, co chce, jemu to bylo jedno, jelikož s chlapem taky párkrát byl a nijak jej to neznechutilo. "Možná kdyby ses o osobním prostoru něco naučila, tak bys před chvílí pochodila o něco lépe, ale pokud tak nutně potřebuješ za svou neschopnost osočovat jiné, tak si, prosím pěkně, posluž." Dál už se Ophelii nevěnoval a raději se soustředil na mrtvolu, o které už teď věděl, že je mu stejně naprosto k ničemu. "Což o to, doktor bych klidně být mohl," okomentoval její prohlášení s úšklebkem, "ale já zásadně předepisuju jen jeden typ receptu... A tím je kulka do hlavy, jelikož doposud vyřešila všechny problémy... Minimálně si teda po ní žádný pacient ještě neztěžoval." Opět se vyhoupl do stoje a tentokrát se dokonce rozhodl být velice milý a galantní, že dokonce dívce pod sebou podal ruku v gestu, že jí pomůže do stoje. "Takže pokud nemáš v plánu hrát si na věčnou Růženku, tak bych ti doporučoval se zastavit v nemocnici a raději se spolehnout na nějakého doktůrka tam."
-
Nechala se vytáhnout do stoje, velice spokojená, že se k ní konečně chová aspoň trochu hezky, nicméně když už byla ve stoje, rozhodla se, že bude zase malý otravný troll a ruku Lucianovi dál držela, dokonce si i stoupla vedle něj, stylem "jsme v družince a paní vychovatelka nám řekla, že se máme seřadit do dvojiček a TY jsi moje dvojička" - bylo jí jasné, že ji s tím starší pošle do prdele, buďto verbálně, nebo prostými a sprostými činy, možná i obojím, ale o to jí tak trochu šlo, protože se tím náramně bavila. Je hezké, když jednou nebuzeruje nikdo vás, ale vy někoho. "Já ale do té nemocnice nechcu jít sama, takže tam logicky půjdeš se mnou," prohlásila, a tentokrát se ani nesnažila svoje prohlášení nějak odůvodnit, prostě spoléhala na to, že nemá Lucian nic lepšího na práci a opravdu ji doprovodí. (Neměla žádný hluboký důvod, proč by se jí tam samotné nechtělo, žádnou nemocnicefóbií netrpěla, jen si zaprvé nebyla jistá kde to je, zadruhé měla pocit že by se po cestě skácela k zemi, zatřetí si chtěla povídat.)
-
Aby pravdu řekl, moc se mu nezamlouvalo, že se na něj Ophelia takhle zavěsila, ale na druhou stranu jej to vlastně ani tolik nepřekvapilo. Nabídneš prst - a sežere celou ruku, pomyslel si pro sebe, zatímco se smiřoval s faktem, že se z něj stala momentálně chůvička. "Což o to, já s tebou klidně té nemocnice jít můžu, ale aby se tam na nás pak nepodívali a neřekli: Pane, to máte ale obrovské klíště, kde se vám něco takového podařilo chytit?" Po tom, co tohle prohlásil, se jen pobaveně ušklíbl a pomalu vykročil směr nemocnice. Na mrtvolu uprostřed chodníku se už neohlédl[?] však on už si s ní někdo poradí. Buď tam začne hnít, nebo se z ní stane něčí svačinka, nebo třeba podnět pro nějakou velice zvrácenou situaci. Ale tohle šlo už nějak mimo něj. Raději se zaměřil na to, že by tady hlavně neměl zapomenout shurikeny. Ne ani tolik proto, že by na nich mohli být jeho otisky, ale spíše proto, že by jich byla docela škoda. Prvně sebral ten, který po něm nasraně hodil vlkodlak, a pak chtěl vzít i ten, kterým se netrefil do svého protivníka... Jenže vrhací hvězdice nebyla nikde k nalezení. Samozřejmě, že si velice rychle dokázal spojit dvě a dvě dohromady. "Chápu, že máš asi nějaké stračí instinkty, že musíš brát všechno lesklé, od zapalovače přes shuriken[?] ale docela bych ocenil, kdybys mi to druhé zmiňované pěkně vrátila," prohodil směrem k dívčině, ale ani se nenamáhal zastavit a prostě ji jen dál táhl uličkou.
-
Byla velice překvapená, že ji neřekl, ať se ho hned pustí, a rovnou ji neodstrčil pryč[?] dokonce se i zahihňala prohlášení o klíštěti, které jí přišlo nesmírně vtipné. Při zmínění shurikenů se trochu začervenala a prohlásila: "Já vůbec nevím, co je to shuriken, takže jsem ti to ROZHODNĚ nemohla vzít," zamrkala na něj a volnou rukou si zkontrolovala, jestli ten shuriken vůbec má, protože by byla nesmírná prdel, kdyby už se jí ho povedlo ztratit - naštěstí ale hvězdice seděla pohodlně v její kapse, vedle vlastního nože a krabičky cigaret... Při zavazení o krabku ale dostala úplně úžasný nápad, vytáhla si cigárko a prohlásila: "Ale ten shuriken ti klidně i vrátím, pokud mi konečně zapálíš~" Opravdu master of trade, tohle. Zatímco zírala na Luciana s cigaretou v puse a čekala až jí slavnostně zapálí, pořád za chůze, někdo jí zezadu položil ledovou ruku na rameno[?] okamžitě sebou škubla, nadskočila a otočila se, div že si vaz nezlomila... Za ní ale nikdo nestál, jen několik metrů za nimi ležela mrtvola bezdomovce, ke které už čichala jakási toulavá kočka. Ale kurva už...
-
Při tom jejím prvním prohlášení jenom tázavě pozvedl obočí. Možná nebyla "nejostřejší tužkou v penále", ale nemohla být tak blbá, aby nevěděla zrovna tohle. (Zvláště když se vzalo v potaz, v jaké čtvrti se často pohybovala.) A i kdyby neznala tenhle pojem, určitě by si to dokázala spojit dohromady. Rozhodně se s ní ale nehodlal hádat, nebo ji o něčem přesvědčovat. Bylo mu jasné, že dřív nebo později to z ní vypadne. A tím měl na mysli jak danou informaci, tak (dost možná) i svoji zbraň. Když se totiž na ni tak díval, usoudil, že na sobě neměla žádné oblečení, v němž by mohla mít hromadu vnitřních kapes a podšívek sloužících jako schovávačky na poklady. Takže pokud si bude něco potřebovat vytáhnout z kapes, dost možná vypadne i můj shuriken. Jak se však následně ukázalo, Lucian nakonec nemusel čekat na žádný nestřežený okamžik, jelikož drahá Ophelia měla jiné preference než si ponechat cizí vrhací hvězdici. "Klidně ti zapálím, což o to... Jenom by mě zajímalo, jaký názor na to bude mít pan doktor v nemocnici," odpověděl klidně. Nemyslel tím to, že by je nějaký "MUDr-c" měl sepsout za to, že si ničí plíce dehtem, ale spíš to, že pokud budou Ophelii dělat nějakou prohlídku a vyšetření kousance do jazyka, tak ji asi moc nepochválí za to, že si ještě před příchodem na ambulanci stačila zapálit. Zabraňovat jí v tom ale nehodlal, tudíž prostě vytáhl zapalovač z kapsy a čekal, jak se milá dívčina nakonec rozhodne.
-
Ani zprvu Luciana nevnímala, protože nervózně zírala na mrtvolu za nimi, a očima skenovala celou ulici[?] ne, že by se bála... Ale už pár dní se šikovně vyhýbala jakékoli duši, která by jí mohla dělat ocásek, a rozhodně nechtěla, aby se na ni nalepil TENHLE psychopat. Otočila se konečně na staršího: "Co? Jo. Ne. Počkej co? Jo, zapal mi," její mozek při téhle větě udělal tak tři kotrmelce a už při druhém se omráčil, ale jí to nějak nevadilo, protože viděla zapalovač v ruce, a to jí ke štěstí stačilo. Vzápětí ani nečekala, že by jí Lucian zapálil, zapalovač mu vzala, zapálila si sama, vrazila mu ho zpátky a se shurikenem už se neobtěžovala, protože zapomněla, že mu jej má vrátit. Agresivně si potáhla z cigarety, div že ji nesežrala, zase se chytila staršího za ruku (protože při tom procesu ho pustila) a zatáhla za něj, jako kdyby snad měla sílu na to ho někam odtáhnout. "Jdeme jdeme jdeme, šup šup, pojď, šup, JDEME," tahala za něj ve snaze co nejvíc zrychlit chůzi, aniž by museli běžet, protože běhat se jí skutečně nechtělo.
-
To, že mu shuriken nevrátila, jej vlastně ani nepřekvapilo. Byl by naivní, kdyby si myslel, že to půjde takhle snadno. Naštěstí pro něj, on syndromem naivního debila nikdy netrpěl, tudíž jej to nijak nevykolejilo. Co už jej ale trochu zarazilo, byla její náhlá změna chování. Neměl sice nejmenší tušení, co to do ní vjelo, ale tak nějak se mu celá situace nepozdávala. Tudíž se prostě zastavil a hotovo. Ani se nemusel moc zapírat, protože Ophelia neměla šanci s ním hnout ani o milimetr. Nic neříkal a jenom skenoval okolí. Došlo mu, že ji něco rozrušilo, ale co jej na tom překvapilo nejvíc, bylo to, že on nic nezaregistroval. Smysly měl přece o tolik vytříbenější než obyčejný člověk, tudíž pokud by to mělo být na bázi klasických vjemů, určitě by už dávno něco zaregistroval. Znovu nastražil uši, ale nepodařilo se mu zachytit nic jiného než vzdálené zvuky z vedlejších ulic, které s nimi nikterak nesouvisely. "Co se děje?"zamumlal téměř neslyšně, zatímco dál špicoval uši a snažil se zachytit byť jen sebemenší náznak dalšího pachu.
-
Když zabrzdil, párkrát s ním zkusila škubnout, ale byl jako skála, takže droboučká a pořád omráčená Ophelia s ním opravdu nepohnula ani o píď. Já si ale na terapeuta pro duchy hrát nebudu, ne dneska, ne zítra... Možná pozítří, záleží, jak se vyspím. Ale ne a ne s tímhle houmlesem! Vytrhla Lucianovi svojí ruku, za kterou ji pořád držel, a začala sprintovat (pokud se tomu tak vůbec dalo říkat - běžela spíš jako srnka, kterou srazilo auto) pryč ulicí - ještě před pěti minutami měla chuť se složit na chodník a zůstat tam, ale vlna adrenalinu a znechucení, která ji zalila při pomyšlení na plnění povinností média, ji nabila energií lépe, než plechovka RedBullu[?] ne, že by to s tím RedBullem měla jak porovnat, kdo to jako pije, sračku předraženou. Přišlo jí, že už musela uběhnout tak dva kilometry, na plicích ji pálilo, pusu měla zase plnou krve a slintala/krvácela si na bradu, tak třikrát se přerazila (ale nespadla!) a určitě už ztratila jak Luciana, tak i ducha... Že???
-
Když mu dívčina nebyl schopná dát smysluplnou odpověď a místo toho sebou začala škubat, prostě a jednoduše ji pustil. Neměl zrovna náladu si hrát na přetahovanou, plus mu došlo, že teď z ní asi stejně nic nevytáhne. Sotva se ale Ophelia rozběhla velice, ale velice, pofiderním způsobem pryč, docvaklo mu, že pokud ji takhle nechá o samotě, tak se akorát tak někde roztříská, nebo vletí pod kola nejbližšího vozidla. (Ne, že by houmlesové zrovna měli peníze na řidičák, natožpak na auto, ale jeden si nikdy nemohl být jistý.) Představa placky à la Ophelia mu zas tolik srdéčko netrhala, ale přece jen - pořád měla u sebe jeho stříbrný shuriken. Proto se taky nakonec, po polohlasném povzdechu, rozběhl za ní. Sice před ním měla několika vteřinový náskok, ale liškodlak ve svých nejlepších létech opravdu neměl problém ji dohnat. Stačilo nasadit sprintérskou rychlost a přidat pár rychlých skoků na překonání nějakého toho schodiště, které se mu připletlo do cesty, a už měl blondýnku zase "ve hledáčku". Neskutečně jej pobavilo, jak tam popadala dech, ale zároveň vypadala velice spokojená sama se sebou, jako by právě uběhla maraton. "To si teď jako hrajeme na babu?" prohodil ležérně, když si stoupl vedle ní, ruce v kapsách, jako kdyby se nechumelilo.
-
Překvapeně se po něm ohlédla, protože si opravdu myslela, že mu utekla - neztrácela ale čas na tom, aby hloubala nad tím, jestli ona jen uběhla menší vzdálenost, než jí přišlo, nebo jestli on prostě běhá jako superman... Ve finále jí to mohlo být někde, protože neutíkala tak moc jemu, jako spíš tomu duchovi. "Jo, ale ne s tebou," zasípala na něj a odplivla si na zem - nasraně si také uvědomila, že absolutně ztratila po cestě cigaretu, kterou si před chvílí zapálila, a nakrčila nespokojeně nos - takové plýtvání... Přestala zírat do země a funět, a radši se narovnala a rozhlédla kolem[?] toho zmetka nikde neviděla, ale to ještě neznamenalo, že tam nebyl. "NE JENOM, ŽE JÁ KVŮLI TOBĚ SKONČÍM ÚPLNĚ ZMASAKROVANÁ," vztyčila ukazováček a píchla s ním Luciana do prsou, aby mu bylo jasné, že mluví na něj, a ne na nějakou vačici v popelnici "ALE JEŠTĚ SE NA MĚ TEĎ LEPÍ DUCH TOHO TVÉHO BEZDOMOVCE. To ti faaaakt děkuju." Znovu si odplivla, protože se při tom velkolepém běhu asi kousnula ještě víc a z pusy jí to teklo tak, že by na to člověk přilepil i vložku. "Ale jsem si ÚPLNĚ JISTÁ že jsem ho setřásla, takže můžeme procházkovou chůzí vyrazit k té nemocnici."
-
Když na něj začala zvyšovat hlas, jenom tázavě pozvednul obočí, jelikož jemu osobně se zdálo, že akorát ze všeho dělá velké dráma. Vlastně jej docela překvapilo, že takhle dokáže pěnit a vyskakovat, když ještě před momentem vypadala, že skutečně vypustí duši. Zajímavý to elán do života. Jakmile zmínila ducha "pana bezdomovce", který s největší pravděpodobností ani nebyl bezdomovec (Lucian se jej totiž nestačil zeptat, neboť mu to přišlo zcela zbytečné. "Dobrý den pane, než vás odpravím, smím se zeptat, zda někde trvale bydlíte?") , dokázal si dát dvě a dvě dohromady. "A ty je prostě nemůžeš jen tak poslat do záhrobí, nebo někam do háje?" - Tentokrát do ní ani neryl[?] spíše se skutečně zeptal, protože on se doposud s žádným médiem nebavil tak dlouho, aby měl šanci vyzjistit, jak vlastně jejich schopnosti fungují. Což o to, nějaké ty příběhy slyšel, ale buď to bylo v televizi, nebo na internetu, kde lidem sotva věřil půl slova[?] nebo to bylo něco stylem "jedna paní povídala". Třeba přeci jen měl pravdu a nakonec z ní vytáhne alespoň nějakou tu zajímavou informaci. "Chápu, že sis teďka pěkně zaběhala, ale moc to s tím zdravým pohybem nepřeháněj, nebo sebou ještě sekneš... Opravdu to vidíš na pěší chůzi? Abych to v půli cesty nemusel otočit a rovnou vyrazit směr márnice."
-
Na otázku se záhrobím jen otráveně mávla rukou. "Někteří experti je tam asi umí prostě poslat, ale JÁ ne - většinou mě tu buzerují a lepí se mi na prdel tak dlouho, dokud jim nedojde, že tu za á, nemají co dělat a sami pak odejdou, nebo za bé, dokud se nějak mentálně nenaplní, čímž myslím třeeeba to, že jsem za sebou jednou čtyři dny tahala ducha staré báby, která umřela u nás v bytovce, a měla doma kočku, a fyzicky nemohla odlézt do záhrobí, dokud jsem tu kočku neudala k adopci někomu HoDnÉmU. Takže tak," sypala ze sebe informace, které stejně nikomu asi k ničemu nebyly, protože pokud se z nich dalo něco poskládat, tak to, že ona stojí jako médium za hovno a lepší je jít o dům dál. "A ano, vidím to na pěší chůzi, protože bych ráda, kdyby mi někdo vydezinfikoval obličej a vytahal tu škváru z kolen a dlaní, a to opravdu já doma neudělám, vzhledem k tomu že jsem si skoro jistá, že nám neteče voda, a že dezinfekci jsem věnovala tak před měsícem nějakému houmlesovi, s tím, že je to pálenka, takže do té nemocnice dojít musím" přemýšlela nahlas. "A s márnicí se neobtěžuj, pokud padnu, nech mě ležet, ono mě něco sežere, a bude vystaráno," zakřenila se.
-
Se zájmem naslouchal jejímu barvitému líčení a několikrát se přistihl, jak mu zacukaly koutky. Prostě ať chtěl, nebo ne, pořád mu to přišlo neskutečně vtipné. Opravdu nečekal, že by ze sebe vysypala tolik detailů najednou. Ale znamenalo to jediné[?] že jí asi tak na umření není, takže se třeba do té nemocnice snad dostanou. "No já třeba myslel, že bychom to vzali hromadnou dopravou... A kdybys měla telefon, tak možná i taxíkem," odvětil s klidem. Ano, rozhodl se jí dát na výběr, protože ještě nějaké ty peníze u sebe měl a opravdu mu netrhalo žíly je takhle utratit. Plus by to znamenalo, že se tam nebudou plahočit tak dlouho, což zaprvé bylo výhodné ohledně toho, že jej tak dlouho nebude dlachmat, a zadruhé se vyhne tomu, že by ji v určitý moment musel táhnout na zádech. Ne, že by ji neunesl, nebo že by to pro něj byla taková přítěž... Ale to zase neznamenalo, že by se mu do toho dvakrát moc chtělo.
-
Zaváhala, a pak vytáhla z kapsy mobil[?] zkusila jej zapnout - nic. Bodejť by taky jo, když ho naposledy nabíjela pár dní zpátky. "Ty jako mobil nemáš?" otočila se na Luciana, a ten vlastní vrazila zpátky do kapsy. Eh, eventuálně se k nějaké nabíječce dostanu... "Ale klidně to vezmeme emhádéčkem - to bude náramná prdel, vzhledem k tomu, že budou mít ode mne sedačky od krve," vypadala, že z toho má skoro škodolibou radost... No co, ona to uklízet nemusí, akorát by to asi byla achich-ouvej situace, kdyby přišel revizor - nejdřív by jí vypičoval za to, že nechává biohazard na sedačce, a následně vytáhl ven, poněvadž ona jezdí téměř zásadně na černo, protože kde má jako kurva brát peníze na lístky, no vypadám snad, že kradu, stejně mají dopravní podniky peněz dost, ty její drobné jim chybět nebudou... "Akorát nevím, kde je odsud nejbližší zastávka, a taky nevím, kde je nemocnice a co tam jede, takže asi budeš muset navigovat." Trochu se jí zhoupl žaludek a měla pocit, že jí zase někdo sahá na ramena, takže se oklepala a dala do rychlého kulhavého kroku, s tím, že pokud bude dělat, že to necítí, tak se třeba ten duch sebere a půjde do háje. "A ŠUP ŠUP ŠUP JDEME."
Demonic aki
Dec0mp0sed