Přidala na kroku, ale muž vyrazil proti ní. Neměla důvod se bát, protože byla vycvičená na horší věci, ale.. bylo to nepříjemné. Paží ruky si přitiskla batoh blíž k tělu a s druhou rukou ve vzduchu švihla směrem k zemi. V tu chvíli se objevila skoro půlmetrová ocelová tyč s tupou špičkou, akorát připravená někoho poslat k šípku. ,, Varuju tě. Ještě krok a zlámu ti obě nohy. Seber se a běž do prdele!" Nasadila varovný tón, ale chtěla ho praštit už jen proto, že si dovolil jí - jako ženě, nahnat strach. 

Běžel jsem proti ní. Zaujala postavení a vytasila jakousi hůl, co přesně to bylo jsem neměl tušení, ale ani to nehrálo roli. Ta žena byla připravena bojovat, ale bohužel už bylo pozdě.
Nabral jsem momentum a navíc se můj mozek se přeplnul do modu lovce a nehodlal přestat. Proto jsem nezastavil a naběhl na ní bezhlavě v plné rychlosti. 

Čekala, že toho nechá, ale reagoval úplně opačně. Rozeběhl se na ní, snad s ještě větší vervou. Asi ty drobný opravdu chtěl. Trpělivě stála, dokud nebyl na vzdálenost obušku a pak mu s úskokem uštědřila ránu zepředu do holeně, až mu pod tíhou kalené oceli nekřupla kost. Hanna dala do rány všechno, protože to kolikrát stačilo a dál nebylo potřeba nic dělat. Teď už to nebyl jenom chudák, ale taky zasranej feťák. Došla za ním a zlomenou holenní kost mu přišlápla kanadou. ,, Takže co? Ještě chceš drobný? Stálo ti to za to?!" znovu ho přišlápla a sehnula se k němu. Zachoval se jako hajzl a kdyby narazil na nějakou jinou ženu, bůh ví, co by se jí stalo. Čistě pro zajímavost mu přiložila na čelo minci ze stříbra. Byl to rychlý test, jak poznat nadpřirozeného, tedy..alespoň některé z nich. 

Tvrdě jsem narazil, nebo spíš, tyč narazila tvrdě do mě. Sesunul jsem se k zemi jak pytel brambor. Noha mě ukrutně bolela a když na ní šlápla, měl jsem pocit, že si pustím do kalhot. Položila mi něco na čelo a já pocítil nepříjemné štípání. Zavrtěl jsme hlavou a minci setřásl, ale i tak stihna zanechat otisk. Byl jsem totálně na dně, hlady jsem šílel, veškerá energie ze mě vyprchala, navíc jsem byl ponížen ženou. Pak se mě zeptala, zda mi to stálo za to. Byl jsem na dně, aktuálně jsem an tom fakt zle, a život sám o sobě byl spíš muka něž cokoliv jiného. Už mi bylo vše jedno. Jestli mě chceš zabít, tak to klidně udělej, ulevíš mi. Z čiré beznaděje jsem to zkusil nějako uhrát. Slzy jsem měl od bolesti a zoufalství na krajíčku. "Popravdě, nešlo mi o nějaký zasraný drobáky, šlo mi o něco úplně jiného." Pokusil jsem se usmát, abych ukázal zuby ale od bolesti jsem vytvořil jen jakýsi úšklebek, který ovšem účel splnil. Pak už jsem se na víc nezmohl, musel jsem si trochu odpočinout, pokud to vůbec v této pozici šlo.

Původně to byl jen test, ale když setřásl minci a na čele mu zůstal její rozpálený obrys, prozradilo to o něm dost na to, aby si tím podepsal rozsudek. Měl slzy na krajíčku, ale ty by měl každý, protože to co mu udělala bolelo jak čert. Jeho odpověď a následná ukázka, jí překvapili. ,, Jsi vampýr.." řekla překvapeně. Upíři na stříbro takhle nereagovali, takže když viděla tesáky, jiná možnost nebyla. Sundala z něj nohu, jelikož mučení nebyl její styl a v trápení druhých se nijak nevyžívala. Na vampýra byl slabý. V plné síle by ho nikdy tak snadno nezkolila, což jí přimělo přemýšlet nad tím, proč to tak je. ,, Jsi hladový.. jak dlouho?" ptala se pro zajímavost. Nechala ho tam ležet a přistoupila k blízké zdi, aby prudkou ranou o cihlu zarazila obušek zpátky do rukojeti. Pak se za ním vrátila. ,,Víš vůbec, že jsou ve městě dealeři s krví?" Pouliční krevní banky od dárců, jako byli bezdomovci, který za to dostali pár dolarů. Nebylo to fajn, ale bylo to menší zlo, než zabíjet lidi. Nejspíš by zabil i jí, když má takový hlad, to se potom těžko přestává. ,, Nemůžu tě nechat jít, to víš.." Sedla si na obrubník a zapálila si cigaretu. Při tom něco napsala do mobilu a schovala ho. ,, Chceš taky?" nabídla mu žlutou camelku ze zmuchlaný krabičky. 

Po chvilce mě nechala být a ustoupila stranou. Ani tak jsem se ale nebyl schopen moc hnout. Její slova mě zmátla. Vampír, vážně mě přirovnala k postavě ze scifi? Její další slova však ukázal, že asi ví o čem mluví, vyladalo to, jakoch byl nebyl jediný takto prokletý. "Ani nevím kdy naposledy jsem něco měl." Odpověděl jsem upřímně. "Banky, a to jako pomáhá?" Zdálo se mi to jako blbost, ani jsem neměl důvod ji věřit. Pak naznačila že mě zabije. Dokonce mi nabídla žváro, jako vězni před popravou. Zasmál jsem se, tentokrát upřímně. "Jestli mě hodláš zabít, udělej to teď. Bude to služba lidstvu a mě" pochopil jsem že tohle je můj konec. Chtěl jsem tedy odejít rychle a zachovat si aspoň nějakou čest.

Klást odpor nemělo cenu, noha byla v hajzlu a já se sotva hnul, natož bojoval.

Udivilo jí, že si nepamatoval, kdy naposledy něco měl, protože vampýři nedokázali přežít bez krve, ne dlouho a vlastně to vysvětlovalo jeho stav. Jako kdyby odmítal sám sebe, což vlastně bylo dobře pro ní. ,, No.. ano. Tvorům jako ty to pomáhá.. hlavně neútočit na lidi a sát jim krev." Zněl, jako kdyby vůbec netušil, kdo nebo co je zač. ,, .. Na lidi jako já, který jsou pak akorát nasraný." dodala a zajistila obušek. Sedla si k němu a zapálila si cigaretu. Ze slušnosti mu nabídla, protože víc pro něj udělat nemohla a nechtěla. Zasmál se, tak nějak hezky a Hanna na to reagovala mírným úsměvem. Potáhla z cigarety a vyfoukla šedomodrý dým. ,, Pravda. Ale zabíjet tě nebudu. Předám tě inkvizici a ti vyberou způsob likvidace." Odpověděla. Znělo to hrozně, ale už byla tak otrkaná životem jakým žila, že jen málokdy se nad tím pozastavila. 

Začala mě poučovat o tom jak se mám chovat. Fakt dík teď si to vezmu k srdci, si fakt skvělá.

Chtěla mě předat inkvizici. Možná by mě to vyděsilo víc, kdybych věděl, co jsou zač. Jakože že mě předá nějakým španělským podivínům v červených hábitech? Tak to teda ne, z tohodle místa živej odejde jen jeden. Rozhodl jsem se, že pokud mě nehodla zabít ona. Budu muset sejmou já ji, nebo u tohobpokusu umřít. Když si přisedla, natáhl se po její ruce a poté se ji pokudil kousnou do předloktí. Doufal jsem, že pokud se mi to vydaří, tak se napiju a získám sílu. Nebo jí to donutí mě ukončit rovnou v sebeobraně, taky né tak špatný scénář.

Byla skvělá, akorát to neuměl ocenit. Z nějakého důvodu byl vyhladovělý a to ho donutilo na ní zaútočit. Vzhledem k tomu, jak špatně si počínal, to rozhodně nebyl žádný predátor, ačkoliv byl v potravinovém žebříčku výš než ona. Kdyby to byl nějaký zvrácený psychopat, tak by nad jeho zabitím vůbec neváhala, jenže tenhle byl neškodný a tak si jím nechtěla špinit ruce. Inkvizice ho mohla použít pro své účely a až by se stal nepotřebným, zbaví se ho po svém. Zapálila si cigaretu, vyčkávajíc na to, až se tam někdo objeví a ten prevít toho mezitím využil a snažil se do ní zakousnout. Málem se mu to podařilo, ale s hrůzou v očích ho zpozorovala včas a škubnutím odtáhla ruku, načež ho kanadou kopla do xichtu. ,, Děláš si prdel?!" Vstala a podívala se na ruku, kde měla krvavý šrám. Teď už by ho i zabila, ale nechtěla aby inkvizitoři přišli zkrátka. Vytáhla z batohu tlakový obvaz, který sice nepotřebovala, ale chtěla si tu ránu něčím zakrýt, aby nepřilákala další jako byl on. 

Opět mě přepadla a pořádně nakopla. Všimnul jsem si, že jsem ji sotva škrábnul. Cítil jsem se jako totální troska. Nejen že jsem byl zrůda, byl jsme slabá zrůda, směšně slabá zrůda.
Ležel jsme na zemi a hlava mi řinčela. "Prostě mě zab, nepřestanu dokud jeden z nás neumře." Znělo to jako výhružka, ale realisticky jsem nebyl žádná hrozba, sotva jsem se držel při vědomí. Pokusil jsem se pohnout, ale nešlo to. Jen jsem sebou trochu zatřásl a zakňučel. Začínal se mi mlži zrak a pískalo mi v uších.

Devon dostal zprávu, naložil Lilith, která se právě vrátila a odvezl je tam, kde se měla nacházet Hanna s vampírem. Devon chtěl vědět něco víc o Lilith a tak si říkal, že by jí mohl nechat situaci vyřídit samotnou. Myslel si, že to bude možná více vyhrocené, ale už z dálky bylo vidět, jak Hanna stojí nad vampírem. "Měl by to být vampír, ale vzhledem k tomu co vidím si tím už tak moc jistý nejsem..." Řekl. Doteď jí neřekl co je nadpřirozený zač, ale tohle začínalo smrdět. "Proč tam sakra jen leží?" Zeptal se sám sebe. Ne že by pochyboval o schopnostech Hanny, předala jim už spoustu nadpřirozených, ale tohle působilo dost...divně. Zastavil u chodníku pár metrů od nich a pak vystoupil. "Chopíte se toho?" Zeptal se Lilith. Zůstával obezřetný, možná bude opravdu lepší být zálohou a sledovat okolí. Takže i když šel s ní, soustředil se víc na okolí, než na vampíra na zemi. 

Dojedeme na místo k ještě jedné z nás a.. k vampírovi?? Nevěděla jsem se, jestli se mám smát nebo chytat za hlavu. Musím věnovat krátký pohled Devonovi, jestli si nedělá srandu a zdá se, že ne. Dle jeho výrazu byl sám z toho asi svým způsobem.. překvapený?? „Jestli tohle je vampír, tak já jsem..“ no chtěla jsem říct nějakou blbost, ale to by se nehodilo k někomu výše postavenému jako je zrovna on. Když zaparkuje, vystoupím chvilinku po něm a zabouchnu opatrně dveře. Dostala jsem nabídku, jež se neodmítá. „S radostí,“ opět se spokojeně ušklíbnu a v hlavě hledám co nejrychleji nejlepší způsob, jak se toho chcípáčka zbavit. „Mohu??“ optám se, jestli mohu nahlédnout do kufru, na který poukážu jemně rukou. Po svolení k němu dojdu za zvuku lehce klapajících bot a otevřu jej. Spokojeně se usměji, jakmile spatřím hořlavinu, ještě musím najít zapalovač nebo sirky. Myslím, že něco jsem viděla v autě na palubce. Vrátím se ke dveřím spolucestujícího, jež znovu otevřu a BINGO. Někdo tu nechal sirky. Popadnu je, druhou rukou vezmu z kufru hořlavinu a s velkým klidem se přibližuji k ležícímu hňupovi. Otevřu kanistr s naftou nebo benzínem a kouknu na dívku. „Doporučuji se trochu stáhnout,“ jde o bezpečnostní opatření, aby se pak oheň nedostal k ní. Dávám si pozor, abych nebyla u toho plácajícího kapra moc blízko. Liju tekutinu na něj od nohou až k hlavě, kde si neodpustím trochu více nalít přímo na jeho hlavu - převážně huby. Kanystr odložím trochu dozadu, vytáhnu z krabičky sirku a škrknu. Objeví se ohýnek, který chvíli nechám rozhořet, než ji upustím k jeho tělu, kde byla hořlavina. Jak byl oheň malinký, tak během pár sekund se rozhořel celý. Pozoruji ho a vdechuji pálící se maso. Vůbec mi to nevadí. Když ale uvidím skoro až pohyb, jež vypadal, že se chce zvednout, vytáhnu z opasku zbraň se stříbrnými náboji, namířím na něj a vystřelím. Hezky přesně mezi oči. „Z tohodle by nic nebylo,“ podotknu jakoby nic, když schovávám zbraň a po sobě uklidím věci, jež jsem použila. Nepociťuji lítost ani nic podobného. Dost jsem se učila na to, abych věděla, že takových, jakých byl on, bylo dost málo, ale ti se zlikvidovali dřív, než vůbec mohli něco říct. Takový pocit jsem z něj měla. Přejdu k Devonovi s rukami semknutými za zády. „Vyřízeno,“ řeknu stojíc vzpřímeně.

Ležel jsme na zemi a jen matně jsem zaregistroval nějaké auto a hlasy. Pak na mě začalo pršet, ale už jsem ani nebyl schopen otevřít oči abych zjistil, co se děje. Najednou jsem začal na svém těle cítit žár. začal jsem se rychle zvedat ve snaze dostat se z toho. A pak jsem pocítil jak se mi kulka zavrtává do mozku, abyl konec.

Hanna se na něj dívala. Po druhém útoku na ní, už byla opravdu nasraná, o to víc, že ji lehce zranil. Ten tvor byl chudák. Parodie na člověka i na vampýra. Do tohodle stavu se dostal dobrovolně, nejspíš protože bojoval s tím co byl zač. Bylo to zajímavé z několika důvodů, ale Hanna teď nechtěla zabřednout do myšlenek věnovaných jemu. ,,Co ty seš kurva zač.." zakroutila hlavou nad tím, jak hrozně moc chtěl umřít. Hanna nebyla kat. Ne v tomhle případě, takže ho vlastně svým způsobem mučila svým přesvědčením. Dorazilo auto a z něj vylezl Devon. Mávla na něj a pak z druhé strany vylezla nějaká žena, která obešla auto ke kufru. Hanna čekala, že jsi kde pro nějaké stahovací pásky, možná pytel.. prostě, že ho naloží do kufru a bude to. Zvedla obočí, když si žena vzala kanystr  s benzínem a nakráčela k vampýrovi, kterej byl neškodnej, chtěl umřít, ale taky to byla další skvělá příležitost ke zkoumání jeho druhu. Udělala krok dozadu a pak ještě pár dalších, protože se tam rozmachovala jak kdyby kropila záhon. ,, Tak počkat-..." zvedla ruku, ale ta magorka na něj hodila sirku a za živa ho podpálila. Ten chlap začal hořet, pálit se a škvařit, což nebylo jen nechutné, ale taky příšerně kruté. ,, Dohajzlu! Co to má sakra bejt ?!" už vytahovala z batohu zbraň, když jí Lilith předběhla a střelila ho mezi oči. Pak si odkráčela spokojeně zpátky za Devonem, jako štěňátko co čeká na piškot. Hanna se nasrala a šla za Devonem. ,, Měli jste nábor magorů?!" otočila se na Lilith, která se tetelila blahem. ,, Nejdřív laskavě střílej a pak se zbavuje těla.."  Zakroutila hlavou. Dneska to bylo výživný a víc otrávená už bejt nemohla. Zakroutila hlavou a dala se na odchod. ,, Dementi." 

Devon se nestačil divit, když viděl to slabé stvoření na zemi. Nějak měl pocit, že jsou tu špatně, ale Hanna to byla, tak to úplně nechápal. Ještě neviděl vampýra tak zoufalýho a slabýho jako byl tenhle. Bylo to zvláštní a nechtěl věřit že to bude takhle jednoduché. Hanna ho mohla klidně zabít a ukončit jeho trápení, ale místo toho zavolala je. Zastavili a když Lilith nedořekla, co chtěla, podíval se na ní. Klidně to mohla říct, nebyl to žádný suchar a rozhodně nevyžadoval aby se lidi v jeho okolí chovali jako bůh ví co. Potom co vystoupili se Lilith zeptal jestli se toho ujme a ona do toho s radostí šla. "Jen dotoho." Pobídl jí ohledně kufru auta a pak už nechal vše na ní a sledoval její počínání. Upozornila Hannu aby ustoupila, která tak udělala a pak začala lít na vampýra benzín. Hanna jí chtěla zastavit, ale to už Lilith na vampýra hodila sirku a podpálila ho. Potom ho střelila mezi oči. Lilith vše provedla tak, jako by to udělal každý inkvizitor. Bez emocí, zkrátka chladnokrevně. "Dobrá práce." Řekl a pak se podíval na Hannu, která s tímhle moc spokojená nebyla. "Trápil se už když jsme přišli, byl nám k ničemu, nejspíš by zemřel dřív než bychom ho vůbec dovezli na základnu. Měla jste ho zabít sama, když vám tenhle způsob přišel krutý." Řekl. Krutější bylo spíš nechat ho žít. "Hanno!" Chtěl jí zastavit, ale jen po ní křiknul. "Tvá odměna." Řekl a hodil jí balík peněz. Pak se podíval zpátky na Lilith. "Tak jak tohle uklidíme?" Zeptal se jí. Nemohli tady nechat hořet to tělo věčně, spíš bylo třeba se zbavit všeho rychleji než to někdo uvidí. Byli inkvizitoři nemohli po sobě nechávat takový nepořádek.

Vůbec jsem si z jejích slov nic nedělala a jen se soustředila na svou práci. Jeví se snad jako nějaký slabý nováček. Nechci podceňovat její schopnosti, to vůbec ne. Já ji jen varovala o posunutí se, ale ona měla za to plnou hubu keců. Hlavně jsem se nenechala rozhodit. Vím, co dělám, vyrůstala jsem v takovém světě, tak to je, ale jí se svěřovat nehodlám.

U Devona se jen zhluboka nadechnu a na malou chvíli zavřu oči. „Jestli jsi takhle přecitlivělá, měla sis vybrat jiný job,“ neodpustím si poznámku, ale nevěnuji jí už jedinej pohled. Jsem se svou prací spokojená a zdá se, že Devon byl stejného názoru. Můj postoj k situaci vyslovil nahlas. Byl by k ničemu. Líbí se mi ale, co řekl dál. Že ho mohla zabít sama. Místo toho byla opodál, někdo to za ní dokoná a ještě si stěžuje. Jestli má vůbec zkušenosti, jak to tu chodí, ale nedivila bych se, kdyby neměla.

Když už holka vypadla, dostanu otázku a já se otočím na jeho pěkně ohořelé tělo, kde by sotva člověk poznal, jak vypadal předtím. Na jeho těle už skoro nemělo co hořet. Zápach se line ještě slušnej, ale ten mi nevadí. Projedu pohledem po okolí, abych zjistila možnosti. Jsou tu kolem nějaké opuštěné budovy, prázdný parkoviště a myslím, že kousek od nás byl nějaký lesík nebo něco takového. Zarostlé to bylo slušně. Teď jen vymyslet zbytek. Něco mne napadne. „Jeho tělo buď můžeme skrýt v té vysoké trávě, ale zápach zbytku těla by mohl přilákat kdejakou zvěř, takže tohle mi nepřijde jako dobrý nápad. Pak jedině se přes tu vysokou trávu dostat i s ním a zakopat jej v tamhletom zarostlém lesíku. Na to je potřeba lopata nebo cokoliv podobného. Myslím, že něco by se mohlo najít v jednom z těch polorozpadajících budov. Kdyby se našla lopata, mohli bychom za její pomocí rozkouskovat jeho tělo. Teď bude ještě horké, přenesení rukama není dobrý nápad a když se ho povede rozkouskovat, líp se bude přenášet než celek. Hrob by měl být hluboký tak 6 metrů, aby jej pes nevyčuchal a nevykopal,“ možná jsem se moc rozmluvila, ale myslím, že je to asi nejlepší cesta, ale třeba bude mít jiný názor. Chtěla jsem i poznamenat, že by bylo fajn po autech vozit lopatu, hezky v každém jednu.. kdyby cokoliv, ta se tam nikdy neztratí, ale radši jsem si poznámku nechala pro sebe. Mezitím jsem šla prozkoumávat první budovu. Po zemi již byly nějaké sutiny, tak snad mi nic nespadne na hlavu. Rozhlížím se kolem a nenajdu nic. Druhé patro riskovat nebudu, budova fakt není v dobrém, ani udržovaném stavu. Vyjdu z ní a jdu do další. Tady jsem i úspěšnější. Narazím na lehce narezlou a tmavší lopatu, jež někdo už určitě musel použít na podobné věci jako my, opřenou o zeď. Je na spodku u rzi tmavá nahnědlá skvrna od zaschlé krve. Krev poznám vždy a všude. Vypadá jak dezinfekce. Popadnu ji a ven moment se kousek stropu povolí a musím rychle couvnout, aby to na mne nepopadalo. Stačí fakt málo na to, aby se to sypalo. Vyjdu ven i s lopatou a položím ji nedaleko jeho těla. „Viděla jsem tam jednokolák, ale ten by dělal výrazné stopy, jdu hledat dále,“ nevím, jestli jsem si to spíše řekla pro sebe nebo pro něj, ale mířím do další budovy.

Hanna tohle rozhodně neschvalovala, ale to byl samozřejmě čistě její problém. I tak měla potřebu se ozvat, protože to vůbec nebylo v pohodě. ,, Ty zasranej alibisto. Měl zlomenou nohu a rozbitej nos, takže by převoz zvládl. A víš moc dobře, jakým způsobem pracuju."  Hanna lovila prakticky od mala, ale držela se svých zásad. Nezabíjela jen tak někoho na potkání jako ti magoři z inkvizice. Lilith byla spokojená s tím co udělala a neodpustila si poznámku. Hanna se na ní otočila a jen po ní štěkla, jako kdyby to bylo dítě, co se cpe mezi dospělý. ,, Klídek kotě." pohledem se vrátila zpet k Devonovi. ,, Bylo to mučení prakticky bezbranného muže. Byl extrémně vyhladovělý a druhá věc.. Ani jeden z vás se nepřesvědčil o tom, jestli to je opravdu nadpřirozený. Rovnou na něj nalila benzín, jak nějakej psychopat. Hrabe vám?!" Ona ho prostě zapálila, místo toho aby dostal ránu z milosti rovnou a ani se neobtěžovala si zjistit jestli je to opravdu ten, kým měl být. Tohle byla pro Hannu celkem zásadní chyba a kdyby takovou udělala ona, dostala by trest. Radši šla pryč. Nejspíš byla naivní, když si myslela, že ho vezmou na základnu k výzkumu a teprve tam ho nějak humánně usmrtí, až nebude k užitku. Cestou jí ještě hodil prachy na čemž domluvený nebyli. Chytla pakl a odešla. 

Devon vysvětlil Hanně, že mohla vampýra klidně oddělat ona. Věděl jak pracuje, ale co bylo podle ní lepšího? Trpěl už předtím, Lilith ho jen dodělala, i když trochu krutě. Zase tak dlouho netrpěl, protože ho stejně zastřelila. Rozhodně si o Hanně musel promluvit s Lilith. Holt měl chudák vampýr smůlu, protože Devon potřeboval zjistit jaká Lilith je, jak se ke všemu staví, neznal jí a tohle byla nejlepší metoda jak jí poznat. "A kvůli tomu tady zkomíral? Jo, to nezní jako pravý důvod, když jde o vampýra." Řekl. "Vím jakým způsobem pracuješ, ale někdy bys měla zvážit jestli je netýráš víc než my." Řekl. Nebyl nějak nadšený z toho jak je Hanna označila za amatéry i přestože to neřekla takhle přímo. Hanna se začala ohánět tím, že to bylo mučení bezbranného a že se nikdo z nich nepřesvědčil o tom, že je opravdu vampýr. "To mučení bylo kratší než doba po kterou ti tu hladověl na chodníku Hanno, ale dobře, uznávám, že to nebylo potřeba a k té druhé věci...to máme jako kontrolovat nadpřirozený, který nám předáváš? Myslel jsem že tvým schopnostem můžeme věřit. Nebo snad nerozeznáš nadpřirozenýho od člověka? Za dobu co nám předáváš bytosti jako je on, jsi se ani jednou nespletla..." Poznamenal. Zpochybňovala sama sebe a úplně zbytečně. Hanna se vydala pryč a Devon jí ještě oslovil, aby si získal její pozornost a hodil jí prachy. Pak už jí nechal odejít. 

Jakmile zůstali s Lilith sami, Devon řekl, že by bylo potřeba po sobě uklidit, protože nikdo nechtěl spálenou mrtvolu v televizi. Nechal to na Lilith, opět, ostatně tak to prostě bylo. Museli být opatrnější. "No dobrá." Souhlasil s jejím plánem. Zatímco Lilith hledala lopatu a bůh ví co, Devon se ujišťoval že kolem nikdo není. "Čím déle tu budeme, tím hůř." Připomněl jí, aby jí trochu popohnal. Nakonec tělo bez problémů zakopali a tím jejich práce tam skončila. Lilith to zvládla, i když byli její praktiky trochu příliš. To se ale dalo změnit časem. "Máte hlad? Kousek odsud je stánek..." Zeptal se. Mohli se trochu líp poznat. Třeba by se o ní něco dozvěděl.

Nevím, kdo se tu choval jako malej fakan, co snad nikdy neviděl smrt. To jsem mu měla ještě podestlat a nastavit mu krk, aby se milostivej napapinkal?? To holka brečí na špatném hrobě. Zachovala jsem klid a mávla nad ní rukou. Dohadovat se s čistou nevinnou květinkou nemá smysl. Možná mi chybí empatie k takovým věcem, ale kde bych se ji měla naučit podle ní?? Vyrůstala jsem mezi tímhle a nelituji toho. Nejsem slabá jako ona. Navíc není má nadřízená, nebo celkově nade mnou, abych si z ní měla brát příklad a něco měnit. Je mi naprosto u zadních partií.

Samozřejmě, že jsem nechtěla zdržovat, ale myslela jsem na vše pro i proti. Aby to bylo dokonalé, ale co nejrychleji. Hezky vše promyslet do detailu. Už ale byly jeho zbytky zakopaný a bylo po práci. Věnuji mu pozornost, když na mne promluví. „Samozřejmě, dala bych si něco,“ odpovím, jelikož mi trochu vyhládlo. Když se vydá směrem ke stánku, vydám se za ním, avšak si uvědomím, že mám viditelný zbraně, nebyl by dobrý nápad jít takhle do mezi lidi. Bylo by to jako pěst na oko. Uschovám si opasek se zbraněmi do kufru, aby je kupříkladu nikdo neviděl na sedadle auta z okýnka. I takhle přemýšlím dopředu. Dávám velký pozor, abych se neprozradila, ale zároveň někdy dost riskuji. To si trochu protiřečí, ale což..

Lilith si vedla dobře a ano, zkrátka vyrostla v tom v čem vyrostla, tomu se nemohl nikdo divit. Maldrick byl skvělý lovec, a tak nebylo pochyb že Lilith vychoval jako zbraň, tak jako to bylo se všemi dětmi inkvizitorů. Každopádně si Devon nemyslel, že by snad něco nešlo na tomhle postupu změnit. Sám byl kdysi jen vraždící stroj a stejně to měl i Caleb, ale člověk se učil a přizpůsoboval jak bylo třeba, když si to situace žádala. Navrhl jí dát si něco ve stánku kousek odsud. Doufal že se o ní třeba něco dozví. Šli spolu tedy ke stánku a Devon musel ocenit i to, že přemýšlela dopředu a zbraně nechala v autě. Tenhle stánek totiž patřil vlkodlakovi a Devon si toho byl plně vědom. Brzy byli u stánku, kde měli všechno možné. Burgery, wrapy, kebab, prostě kdo chtěl co chtěl, to měli. "Tak co si dáte?" Zeptal se. "Á! Nazdar Devone, už je to dlouho co jsi tu byl naposledy. Dneska se slečnou?" Zeptal se muž ve stánku. "Ahoj... Jo, je tu nová, teda, už tu byla, ale teď se po nějaký době vrátila, tak jsem si říkal, že by tě měla poznat." Řekl a na pozdrav si s ním plácnul. Muž byl hora, byl tmavší pleti a v obličeji měl cosi vřelého a nebezpečného zároveň. Byl tak dvakrát mohutnější než Devon, takže i Devon oproti němu vypadal jako nic. "No tak to vítejte zpátky! Co to bude?" Zeptal se. "Však to znáš, nechám se překvapit, ale rozhodně chci burger." Pobaveně se usmál a pak se podíval na Lilith. Hodlal to vzít na sebe, i její jídlo.