Fantasy World / San Hillesh / Nemocnice St. Peter / Strana 4
Nemocnice St. Peter V San Hillesh narazíte na množství klinik, nemocnic a ordinací, ale tato je bezpochyby největší a nejlépe vybavená. Je to místo, kam se soustředí nejtěžší případy a nejtěžší zranění. Díky svému špičkovému vybavení a odbornému personálu poskytuje pacientům nejvyšší úroveň péče a léčby. Vysoké čekací doby a intenzivní ruch jsou běžné, ale to jen podtrhuje, jak důležitou roli tato instituce hraje v zajištění kritické zdravotní péče v celém městě.-
Chvíli nervózně přešlapovala na místě, ale když se Lucian vynořil zpoza rohu jako princ na bílém koni bez koně, mentálně zajásala a byla by se k němu i rozběhla, ale nestála o to, aby po ní ten upocený tlustý securiťák zase skákal, takže prostě zůstala stát na místě. "No, můžu už jít? To je můj táta, vyzvedává mě, to jste chtěli, ne?" zagestikulovala rukou k blížícímu se Lucianovi. "To je tvůj otec? Nějakej mladej, není?" zamračil se securiťák. To je tvůj otec? Je single? duše se zavrtěla na místě a chtěla si natřást vlasy, ale vzápětí si vzpomněla, že jí vlasy uhořely v nehodě, že je mrtvá, a že posmrtný život je zatím naprosto na hovno, takže zase zmlkla. "Jo, to je můj táta, že jo, tati, my jsme příbuzní. On není mladej... On chodí na botox, jemu je čtyřicet-sedm, viď, táto," vykulila na Luciana oči, by jí pomohl, a třeba se k ní příbuzensky začal hlásit. -
Poznámku securiťáka s klidem přešel, ale přišla mu docela úsměvná? docela změna oproti "vojákovi z první světové". Když se ale Ophelia začala zmiňovat o botoxu, přišla mu celá situace ještě mnohem víc absurdní, moc dobře si ale uvědomoval, že teď už musí hrát svou roli a zapojit se do konverzace, aby ještě taky náhodou neskončil na koberečku za to, že se snaží ukrást cizí dítě tímto příšerným podvodem. "Holt někdo si musí udržovat alespoň trochu přijatelný vzhled, aby nám mátinka neutekla za humna s nějakým sexoušem, že?" odvětil na dívčinu poznámku, aniž by pořádně věnoval pozornost pánovi z ochranky, kterým tam momentálně stál jak svatý za dědinú. "Tak cos vyvedla tentokrát? A neříkej, že ses zase snažila krást sestřičkám morfium," dodal naoko káravým tónem. Když už holčina začala vytvářet "imidž" jejich povedené rodinky, tak nemohl přeci zůstat stranou a rozhodl se taky trochu zapojit. Co s tím taky mohl securiťák udělat, že? Poslat na ně sociálku? To už by nebyl jeho problém, takže si mohl tuhle situaci alespoň pořádně vychutnat. Regulérně jej zajímalo, jak se k tomu teď ochranka postaví. -
"No jo no, ta naše matka, taková špinavá kurva, viď," přikyvovala hned, a taky se nenápadně přesunula blíž k Lucianovi, kterého chytila za ruku a schovala se za něj. Securiťák byl z celé situace trošku zaražený? plánoval, jak si je ještě oba vezme do kanclu a bude si tam nadále zvyšovat ego, nějakou tu další hodinku či dvě, ale najednou měl pocit, že celou situaci možná radši rychle vyřeší na chodbě. "Vaše... Dcera obtěžovala zdravotnický personál, tropila povyk v čekárně a předstírala, že je zraněná. Čí je to vůbec krev?" zarazil se a podíval se na zkrvavenou Ophelii ještě jednou a pořádně. "A co myslíte tím, že krade morfium?" "On si jen dělá prdel, viď táto, my spolu takhle špásujeme pořád, si vždycky nechá píchnout botox do ksichtu a pak je z něj humorista," začala to zakecávat, protože se jí nechtělo se v nemocnici zdržovat ještě kvůli nějakým podezřením z čórování morfia, které mimochodem nebyly VŮBEC pravda, protože ona morfium ukradla jen jednou, a to z lékárny v jiné části města.
-
Opravdu jej bavilo si tady s Ophelií vymýšlet speciální scénáře jejich speciální rodiny a vyloženě tahat securiťáka za nohu. Zvláště pak proto, že jej pořád ještě ignorovali, a naprosto v klídku si vykládali, jako kdyby tam ani nebyl. "Občas si říkám, že to máš po ní, ale kvůli tobě si alespoň nemusím píchat nic dalšího, protože ty se mě stejně držíš jako klíště, což, dcero má nezvedená?" Potom už konečně uvážil, že by nemuselo být špatné zaměřit se tady na pana důležitého, aby mu úplně nepovadlo ego a péro z toho, že mu nikdo nevěnoval dostatečnou pozornost: "Jo, to ona dělá velice ráda, ona totiž nemá žádné kamarády, tak si potřebuje nějaké udělat. Však to znáte - děti. Máte nějaké? Podle vašeho vzhledu hádám, že asi ne. Měl byste to někdy zkusit, opravdu vám to převrátí celý život vzhůru nohama," schválně zvolil takový tón hlasu, že vlastně nešlo poznat, jestli to myslí vážně, nebo jestli si ze všeho dělá vyloženě jen jeden velký špás. "Ta krev? Jo, ona mi vypadla z auta někde po cestě - fakt už bych měl pořídit ten dětský zámek." Přemýšlel, jestli jej pan vlašák bude brát vážně, nebo jestli mu dojde, že si z něho dělá dobrý den. Ale vzhledem k tomu, jak blbě čuměl, jako by mu spadla poslední mozková buňka do kanálu, hádal, že mu to prostě nedojde. "Jo, jo, tohle jsou takové naše rodinné vtípky - špetka pravdy a jeden velký výmysl. Nebo špetka výmyslu v jedné velké pravdě, záleží na situaci."
-
Kdyby nebyla na pokraji svých sil, asi by se nesmírně dobře bavila, a popravdě byla skoro překvapená tím, že ji Lucian nevypíčoval a hrál tady s ní takovou komédii. "Ona Vám vypadla z auta?! Takže je zraněná?" ulekl se securiťák, že tady vláčeli po chodbě někoho s otřesem mozku. "Ne, nejsem, já jsem prostě stavěná jinak, tohle nic není. Tak my půjdem, ať se máma moc nekurví, když jsme pryč, žejo?" zatahala Luciana za rukáv, a securiťák byl tak překvapený (a popravdě i zděšený) že jen přikývl a uhnul jim z cesty, aby mohli projít? dokonce si, ubožátko, zapomněl vzít Opheliiny informace a sdělit jí, že má zákaz samostatného pohybu po celém areálu a smí sem chodit jedině s doprovodem. Možná někdy jindy, no. Já chci být mrtvá a Bůh neexistuje připomněla se duše Ophelii, ale ta po ní jen loupla očima, ať je zticha, a že jí opravdu nebrání v přechodu na druhý břeh.
-
Už ani nic dalšího nedodával, protože usoudil, že vše důležitého bylo zmíněno, plus securiťák nic dalšího asi ani vědět nechtěl, když je nechal s klidem odejít. Upřímně by ho docela zajímalo, jak se mu bude dneska spát a jestli jej myšlenky na tak povedenou rodinku budou ještě nějaký ten pátek pronásledovat. Z ticha vydržel až před nemocnici a možná by tak ještě chvíli setrval, jenže jej docela zajímal Opheliin názor: "Tak co? Jaký jsem byl?" Ke svým otázkám ještě dodal potměšilý úšklebek, jelikož mu přišlo, že tuhle roli sehrál opravdu na výbornou. On přece nikde nesliboval, že bude předstírat perfektního a ustaraného tatínka, který by se kvůli svému děťátku div že nerozkrájel. "Možná se jednoho dne dám na hereckou dráhu, třeba by to pěkně vynášelo." Samozřejmě, že nic takového v plánu neměl, protože peníze měl opravdu solidní, plus by jej nebavilo učit se nějaký text, aby dělal šaška na pódiu. To se raději bude někde v lesích nahánět s jeho "lovnou zvěří". Znovu si prohlédl Ophelii, uvažuje, jak na tom vlastně je a jestli se pořád okolo ní motá ten slavný nemocniční prd.
-
"Byl jsi decentní," pochválila jej. "Paradoxně asi lepší otec než můj vlastní otec, ale laťka je nízká, takže to moc neznamená," oznámila mu vesele, protože byla sice pravda, že její skutečný otec byl pro ní víc jako divný spolubydlící než člen rodiny, ale nijak ji to nemrzelo? lepší emočně distancovaný a zevnitř mrtvý otec, než někdo, kdo celý den brečí na gauči s lahví vína, protože se s ním nikdo nebaví. "Jinaaaak... V té čekárně jsi říkal, že máš nějaký návrh... A vzhledem k tomu, že mě vykopli z nemocnice, asi se k němu budu muset uchýlit, takžeeeee... Podělíš se?" Zastavila, opřela se o sloup pouliční lampy a začala hrabat krabičku s cigaretami, kterou pořád ještě neztratila, což byl docela zázrak, vzhledem k tomu, kolik toho naběhala a napadala na zem? vytáhla si cigaretku a znovu zažebrala: "Můžeš mi zapáááliiiit???"
-
"No ne, ne, dokonce i pochvalu jsem dostal... Jsem si v jeden moment i říkal, že na nás ještě stihnou zavolat sociálku," odvětil s úšklebkem, pozoruje Ophelii. Docela jej potěšilo, že holčina vypadala už o něco víc v pohodě, protože on zrovna na utěšování a uklidňování expert nebyl. Možná by se jí i zeptal, jak to s tím duchem vypadá, ale zase to nechtěl zbytečně vytahovat. Proto se ji taky raději rozhodl obeznámit se svým návrhem: "Čistě teoreticky bych tě mohl pozvat do kempu, kde teď momentálně mám svou základnu. Voda tam teče ve veřejných sprchách a lékárničku mám u sebe v dodávce... Pokud jsem z ní teda všechno nevyplýtval." Po tomhle prohlášení pokrčil rameny, i když moc dobře věděl, že on sám z téhle "krabičky poslední záchrany" čerpá minimálně. Ale to přece Ophelia vědět nepotřebovala, no ne? Instinktivně sjel pohledem ke své ruce, kde po předchozích škrábancích už nebylo ani památky... Na rozdíl teda od jeho kabátu, v jehož rukávu zůstaly ty stejné díry. Nebylo by na škodu, kdyby se mi i oblečení zašilo samo, pomyslel si toužebně, ale za ta léta si holt zvykl, že tohle už si prostě musí obstarat sám jako šikovná švadlenka. Když jej blondýnka zase začala žádat o oheň, ani už se nad tím nepozastavil a vlastně si rovnou taky vytáhl jednu cigaretu ze své krabičky, aby si rovnou mohli zapálit spolu.
-
"No hovno, ty bys mi jako ukázal, kde teď bydlíš? Jak si můžeš být jistý, že ti to tam nevykradu," popotáhla si ze zapálené cigarety a odlepila se od sloupu o který byla doteď opřená, protože ji začínala studit záda. "Ne, ok, dělám si prdel, nevykradu, to zní popravdě docela hezky a velmi mě udivuje, že mě tu nechceš nechat ležet někde ve škarpě... Jestli chceš třeba ukázat ty cecky, že by sis to rozmyslel, tak stačí říct," připomněla mu, protože teď by si to dokonce i zasloužil. Největší zásluha, moje cecky. Vůbec nevypadají jako od nezletilé holky a vůbec je neviděla čtvrtka města. Aha, já přijdu prosit o pomoc, ty mě ani nevyslechneš, děláš tu bordel, a ještě se tady kurvíš. No to je paráda, já jdu asi skočit pod další auto, ne? ozvala se zase duše, která se tak poflakovala kus od nich a kopala tam do patníku. Ophelia se po ní zle otočila a zamračila se. "Ty si naser, já ti nikdy neslíbila, že ti s něčím pomůžu, a vyhoním ti tu posmrtné péro, aby ses mohla dodělat a odejít do záhrobí. A ani ti to péro nemůžu vyhonit, kdybys chtěla, protože jsi ženská a máš v hajzlu celou spodní půlku těla, viď, ty pindo," pustila se do chudinky duše, která tedy radši zmlkla, ale neodešla? možná proto, že nemohla, možná proto, že na just nechtěla - možná obojí. Otočila se zpátky na Luciana, jako kdyby teď vůbec nezpíčovala z jeho pohledu vzduch, a zeptala se: "A jak daleko je ten kemp? Já pěšky nejdu a nevím jestli na nějaké tábořiště jezdí emhádéčko."
-
"No, pochybuju, že bys u mě doma našla něco, co by stálo za krádež... Ale hádám, že hlavní budova kempu a další osadníci by se měli mít na pozoru, že?" dodal škádlivě, načež vyfoukl obláček kouře. Samozřejmě, že se u něj v dodávce nenacházely cenné věci, ale ty byly po většinu času velmi dobře schované, plus by s nimi Ophelia nebyla schopná nijak daleko utéct, když měla problém unést i svoji vlastní váhu. K nabídce ohledně její nezletilé hrudi raději nic neříkal, jelikož by je ještě mohl zaslechnout někdo z nemocnice, a pak by jej odvedli nejen jako pedofila, ale i jako nechutné prase, které hodlá šoustat "svoji dceru". Když se Ophelia zase otočila jen tak na prázdné místo vedle ní a začala tam dissit neviditelný prd, už se nad absurditou celé situace ani nepozastavil, ale stále si nedokázal odpustit minimálně jednu poznámku: "A to s sebou potáhneš i tady tu zbloudilou duši? Abys mi ji tam nenechala, protože já na poltergeistění ve tři ráno moc času ani energie nemám. Bych toho ducha asi zamordoval ještě podruhé." Na moment se odmlčel, aby si zase mohl popotáhnout, a chvíli jen tak vyfukoval obláčky kouře, dokud se nerozhodl, že by třeba mohlo být fajn se podělit o bližší informace, co se cesty týče: "Zvládneš jet se mnou na motorce? Abych tě opravdu nevyklopil a my se sem nemuseli jako povedená rodinka ještě jednou vracet. To už by nás asi tak pokojně nepustili."
dec0mp0sed
demonic aki