,, Děláte těžkou práci.. trocha odpočinku vám jen prospěje.." Bylo dobré brát i takové věci z té lepší stránky. Ve světě dospělých, v tom kde se řešila jen práce, prachy, účty a prakticky nezbývalo na nic jiného čas, to byl docela luxus. Svou práci milovala, ale po tom incidentu s Buchem, vzala volno jako důležitou a vlastně nezbytnou potřebu. Mohla se s tím srovnat, s někým si o tom popovídat, což by se nestalo, kdyby dál chodila do práce, jako kdyby se nic nestalo. ,, V pořádku.." Zasmála se. Ráda si s pacienty notovala a zrovna tenhle byl na stejné vlně. Jeho úsměv postupně mizel, až zmizel úplně. Být policista nebylo jednoduché v žádném městě, ale tohle město bylo specifické tím, že ačkoliv se snažili, působily tu větší síly a s tím byla spojená kriminalita. Jenže to nebyli jen nadpřirození. I lidé vycítili svou šanci a kriminální živly tak byly v plném rozpuku. San Hillesh a jeho okolí se nořilo do temnoty a brzy si tenhle fakt uvědomí úplně každý. Chápal jaké měl štěstí a nejspíš se i divil, že to přežil. Myslel si, že ten den měl zemřít a Grace se na něj chápavě pousmála. ,, Ten den nad vámi stál anděl strážný.." Nevěřila na to, ale během svého působení v medicíně, viděla zázraky, které se nedaly logicky vysvětlit a takový anděl strážný byl leckdy jediná rozumná odpověď. ,, Bohužel tyhle informace nemám pane Reyesi. V téhle nemocnici jsou dva přeživší policisté, ale je možné... že další jsou v ostatních městech." Opravdu by mu to ráda řekla, ale prostě to nevěděla. Bylo toho tolik, že brzy fungovali přes svou kapacitu a tak ty ostatní převáželi jinam. Ptal se po nějaké Grace, což byla vlastně ona, ale z nějakého důvodu se mu nedoznala. Mohlo to být skromností, nebo něčím jiným, ale vyhovovalo jí to. Řekla mu, že za svůj život je vlastně vděčný Auroře, ale když jí řekl, že jí chtěl odvést na stanici, překvapeně se na něj podívala. Nevypadala jako zločinec, navíc pomohla policistovi, což by klidně brala jako polehčující okolnost. ,, V blízké době vás asi čeká práce s mnohem horšími lidmi.." Napadlo jí, že mohla být kapsářka, protože těch bylo na poutích vždycky dost, ale taky to klidně mohla být jen oběť. Aby to celé trochu odlehčila, zavtipkovala, což se ukázalo jako špatný nápad, protože díky tomu, že se zasmál, pocítil bolest. Uklidnila ho a pak se střídavě smáli jeden druhému. ,, To je dobrý nápad.. určitě si dám příště větší pozor, omlouvám se.." řekla provinile, ale s úsměvem. Odvezli ho na pokoj, kde se s ním rozloučila. Přišla až následující den ráno i něčím na čtení. Únava byla zřejmá, ale stále si udržovala dobrou náladu a poměrně dobře naladěného ducha. Pozdravil jí a když mu předala časáky, teprve zpozorovala, co mu to vlastně donesla. Docela ho politovala.**,, To rozhodně.." Zasmála se a jeden z těch časopisů otevřela. Byl to zrovna ten pro teenagerky.**,, Máte tady kvíz, to je super! Alespoň zjistíte jestli máte dostatek sebevědomí.." listovala dál.. ,,.. a samozřejmě nemůže chybět plakát Justina Biebera... Asi vám ho někam nalepim, co vy na to ?" Dělala si legraci a taky byla unavená, takže prostě spíš plácala. Radši vyměnila časopis za kartu. Z kapsy vytáhla propisku a něco si zapsala. ,, Takže se cítíte stejně jako včera..." Řekla si pro sebe. ,, Byla to dlouhá noc.." Odpověděla na jeho otázku. Bylo hezké, že se někdo zeptal. ,, Dnes vás možná potěším, protože půjdeme na krátkou procházku.. Měli bysme pomalu začít s nějakou aktivitou, pokud se na to cítíte ?" Tohle většině pacientů udělalo radost, ale pak tady byli tací, kteří si mysleli, že když jim jakože začne být líp, budou muset opustit bezpečný prostor nemocnice a tak si třeba stěžovali, že jejich stav neberou dost vážně. Ano, opravdu se to dělo. Přišlo prozření a Reagan zjistil, že Grace je Grace. Jen se na něj nevině usmála a začala z něj stahovat deku. Dělala to stylem, že jí několikrát přeložila na jeho těle, dokud neskončila u nohou. ,, Nemám tušení.. asi jsem chtěla chvíli prostě nebýt Grace.." Jen využila toho, že si jejího jména nevšimnul. Vděk už ji projevil a tak nebylo třeba dalšího. ,, Zkusíte se posadit ?"