Fantasy World / San Hillesh / Nemocnice St. Peter / Strana 2
Nemocnice St. Peter V San Hillesh narazíte na množství klinik, nemocnic a ordinací, ale tato je bezpochyby největší a nejlépe vybavená. Je to místo, kam se soustředí nejtěžší případy a nejtěžší zranění. Díky svému špičkovému vybavení a odbornému personálu poskytuje pacientům nejvyšší úroveň péče a léčby. Vysoké čekací doby a intenzivní ruch jsou běžné, ale to jen podtrhuje, jak důležitou roli tato instituce hraje v zajištění kritické zdravotní péče v celém městě.-
Celkově to ve městě nestálo za nic a bylo to čím dál horší. V nemocnicích nikdy nebylo tolik příjmů, jako v poslední době, pouť vyjímaje. Grace mrzelo, že to v kantýně dopadlo takhle a ať už to byla její chyba, nebo podle něj ne, stalo se a bylo třeba jít dál. V pokoji byla atmosféra uvolněnější a velkou zásluhu na tom měly léky, které Reaganovi podala. Terapeut byl důležitý, ale že by ho chtěla nutit, aby za ním šel to ne. Spíš šlo o to, že jestli měl postraumatický stresový syndrom, bylo dobré s tím pracovat. Řekla, mu jak to s ní je, aby věděl, že to k něčemu je a že třeba ji pomohlo o tom mluvit, aby to přijala a naučila se s tím žít, i když to nebylo snadné. Jako když olympijský běžec přijde o nohu. Bylo mu to líto a Grace si všimla toho pohledu. Litoval jí a zároveň v tom bylo něco dalšího. Nechtěla aby to tak bral a tak mu řekla, že se s tím už smířila. Prostě to tak bylo. Mohla se doma trápit v koutě, že má zničený život, nebo mohla jít dál. A tak šla. Když mluvila o tom, že ten člověk zmizel a že ho policie nechytila, ta frustrace a zklamání z něj byli patrné. Reagan byl podle všeho zrovna ten muž zákona, který skutečně stál na správné straně. Určitě chtěl pomáhat, jenže nemohl, protože měl v cestě spoustu překážek, které kvůli byrokracii a korupci nemohl překonat. Něco jí říkalo, že kdyby dostal šanci, toho zmetka by dostal. ,, Máte pravdu.. a bojím se, že bude hůř. Když nemůžeme věřit policii, která nás má chránit, tak komu ?" Byla to spíš řečnická otázka a rozhodně nechtěla, aby se cítil, že celá ta tíha je teď na něm. Nic mu nevyčítala. Pookřála, když slíbil, že se na to podívá a pousmála se na něj. ,, Bude to znít divně, ale.. už se na něj nezlobím. Něco mě to naučilo. Jediné z čeho mám opravdu strach je to, že by mohl ubližovat dalším a že by třeba neměli takové štěstí jako já." Představa, že by někoho takového pitvala, byla naprosto příšerná. Na druhou stranu od něj bylo hezké, že tomu chtěl věnovat svůj čas. ,, Myslím, že tu odpověď oba víme... Je to jako kdyby se tady otevřela Pandořina skřínka a každý kdo má na podplácení si může beztrestně dělat co chce." Nakonec se zase vrátili k terapeutovi a Reagan vtipně poznamenal přesně to, co mu vlastně řekla. Zamrkala a zasmála se. ,, Ano, přesně to jsem řekla.." Holt byl trochu sjetý, ale alespoň mu bylo fajn . Teď by se nejradši sjela taky a šla rovnou spát. ,, Asi jsem vám toho dala moc.." podrbala se na spánku. Nemohlo mu to nic udělat, kromě toho, že se z něj stal nechápavej a docela roztomilej medvídek. Zeptala se, jestli se dokáže najíst a pro jistotu udělala jednoduchý test propiskou. Udržel jí, takže lžíce mu neměla dělat problém. Vypadal jak kdyby si chtěl kreslit a ke štěstí už mu chybí jen papír. ,, Tak jo, tohle je moje.." Vzala mu propisku a vrátila jí do náprsní kapsy. ,, Za chvíli vám přinesou oběd, tak jezte pomalu, ať se neudusíte.. já si zkusím jít lehnout a budu doufat, že vás nebudu muset resuscitovat.." Pousmála se na něj. ,, Když budete něco potřebovat, stačí zazvonit.." Vydala se ke dveřím a opravdu doufala, že během její služby tenhle milý pán neumře. -
Tušil jsem že nechce abych jí litoval, ale v tuhle chvíli to jinak nešlo. Mrzelo mě že se tohle lidem dělo a hlavně že to těm zmatkům procházelo. Vše co stačilo byly prachy nebo služby, za které byla spousta lidí ochotná zmetky chránit. Snažil jsem se v policii něco dělat, ale teď to nebylo vůbec lehký a když řekla, že zdrhnul a policie se očividně nesnaží ho ani najít, což byla pravda, protože jsem o něm nevěděl, tak to bylo demotivující. Na druhou stranu jsem přesně z toho důvodu nemohl odejít. "No... Myslím si že tu je někdo, kdo se snaží jít proti Grayovi. I když bych mohl říct, že jsou proti lidem jako jsem já, momentálně jsou menší zlo... O lidi se ale moc nestarají řekl bych." Řekl jsem. Měl jsem na mysli inkvizici, jenže ta lidi nechránila, ne teď, ale v podstatě by stačilo, kdyby sundali Graye. Nakonec řekla že už na útočníka naštvaná není, což byl dost velký krok a vypadala vyrovnaně. "To vidím... I tak si nezaslouží být tam venku. Jak jste řekla, mohl by mít už dávno někoho dalšího." Řekl jsem. "Jo... Je toho dost." Pousmál jsem se, abych se trochu uvolnil. Pak jsme se vrátili k terapeutovi a v tu chvíli začali léky fungovat naplno. Zopakoval jsem co řekla, aniž by mi to došlo a když se začala smát, smál jsem se taky bez toho abych věděl čemu. Pak jsem si ji jen vyslechl a radši nic neříkal. Potom mi do ruky vrazila propisku, ale chyběl papír, tak jsem nechápal co chce. Jakmile řekla že je to její a vzala si to, usmál jsem se. Z nějakého důvodu mi to přišlo vtipný. Položil jsem si ruku zase vedle sebe a rozhlédl se. "Dobrou chuť... Teda noc." Řekl jsem a v mysli se chtěl zabít. Když odešla, v klidu jsem se najedl a sám si odpočinul. Vše se zdálo v pohodě, až na to že nebylo. Když se do nemocnice nahrnula horda lidí z poutě, nikdo se neptal kdo je kdo, nastal chaos, nikdo netušil jak to je a tak se dovnitř dostal i jeden z útočníků. Nikdy to ale nebylo tím, že by nezvládl svůj úkol. Splnil ho na jedničku a v poslední chvíli se nechal zranit, aby do nemocnice pronikl nepozorovaně a mohl připravit další část plánu. Ošetřili ho a starali se o něj stejně dobře jako o ostatní aniž by věděli, že tam měli zločince. Vládla tam pohoda, jenže on přišel pro zábavu. Celé dny se na to připravoval. Studoval plány nemocnice, zdroj energie, která poháněla vše kolem, všechny východy i potencionální zdroj zbraní apod. Personál byl plný slabochů, ale chodila mezi nimi i policie, ne moc, ale sem tam někdo prošel a přesně proto neměl zůstat sám a taky nezůstal. Dnes totiž přišla jeho banda. Dalších osm mužů a dvě ženy. Jeden šel za ním, zbytek se rozprostřel po nemocnici. Ve dvojicích pak zajistili východy, zamkli tak aby nemohl nikdo ven a v taškách, které si nesli sebou měli samopaly i nějaké to nářadí. Dva se vydali na střechu, kde měli odpojit nemocnici od elektřiny a nakonec zamknout i střechu. O muže v pokoji se postarali a dali mu vše potřebné. Zbraň, neprůstřelnou vestu, kterou měli všichni, i něco navíc... Něco co dokázalo udělat větší nepořádek, už to stačilo jen odstartovat... Vše začalo jednoduše. Všichni zaujali své předem smluvené pozice a muž vysílačkou zahlásil, aby začali. Celá nemocnice zhasla, světla, počítače, přístroje... Zkrátka vše co potřebovalo elektřinu. Naštěstí se s výpadkem proudu počítalo a nemocnice měla záložní generátor, který vše nutné zase rozjel a tak nikdo víceméně nepanikařil. Byla v tom určitá nejistota, ale po pár hlášeních se vše uklidnilo. Jenže když se zdálo, že se katastrofa vlastně neděje a vše bude vyřešeno s příjezdem elektrikáře, nemocnice se ponořila do tmy znovu. Jenže tentokrát už nebyl žádný generátor, prostě nic a tak ti, kteří byli závislí na přístrojích, začali strádat. Nemohli to zvládnou, některé to udržovalo kompletně při životě a ztráta energie znamenala smrt. Doktoři lítali sem a tam. Veškerý personál byl na roztrhání a s tím i vzbudili Grace, kterou potřebovali taky. Nebylo jich dost a neměli čas. Pevná linka byla taky rázem odpojená a postarali se o to aby si nikdo ani nezavolal mobilem, když použili rušičku, která blokovala veškerý signál jak v nemocnici, tak v jejím okolí. Následně se konečně ukázalo kdo za tím stojí. Útočníci vystoupili z řad nechápajících a panikařících lidí a vyndali samopaly. Jeden muž se rozeběhl proti dvěma z nich a tak byl během několika výstřelů připraven o život. Následně začali postupovat, s tím že se snažili všechny shromáždit v prostorné místnosti bez oken. Tři z útočníků už tam byli a donutili lidi, na které mířili, uhnout stranou vše co stálo v cestě, aby pak měli prostředek místnosti volný na zajatce. Zbytek postupoval nemocnicí a chodili od pokoje k pokoji, aby vzali veškeré lidi tam kde je chtěli mít. Muž, který se tu původně léčil zatím sebral věci co mu dali a vydal se rozmístit spolu s ženami z jejich týmu výbušniny. Dal je nad místnost s lidmi, kdyby jejich plán nevyšel. Jelikož jsem slyšel výstřely i křik útočníků na lidi, kdy se je snažili donutit poslouchat, věděl jsem že se musím dostat pryč. Zvedl jsem se z postele a vydal se ven. Přitiskl jsem se ke dveřím a chvíli poslouchal, načež jsem je pootevřel,abych se podíval jestli někdo nejde. Šel, takže jsem je ihned zase potichu zavřel. Srdce mi bilo jako o závod, protože jsem nevěděl jestli to viděl. Slyšel jsem ale jak jen prošel kolem, protože zřejmě nebyl jeden z těch, co nemocnici prohledávali. Zase jsem opatrně otevřel a potichu se vydal pryč... Problém byl v tom, že má chůze zrovna rychlá nebyla a když ano, dost to bolelo... Jenže já se chtěl bránit a taky snad pomoct Grace, která byla Bůh ví kde a které jsem to dlužil... -
Samozřejmě věděla, o kom mluví, protože inkvizice jí byla blíž než tušil. I když nebyla inkvizitorka, považovala se za jednu z nich, ale přesto byla stále nestranná. ,, To zní jako malá pomoct..a to je lepší, než na to být sám.." Odpověděla s úsměvem. Muž, který jí zmrzačil, běhal někde venku. Nemohla s jistotou říct, jestli stále dělá to, co dělal jí, ale kdyby tvrdila že jí to neděsí každou noc, lhala by. Nevěděla o něm nic, jen to, že to byl řezník. Léky začaly působit a nechybělo moc, aby viděl jednorožce. Bylo to kouzelné a jako každý pacient který dostane takovou dávku, byl roztomilý. Zbýval jen poslední test, předtím, než opustí jeho pokoj. Potřebovala vědět, jestli na něj dávka nebyla moc a tak mu podala propisku. Tu udržel a tak nebylo o čem mluvit. Zasmál se a pak jí popřál dobrou chuť a dobrou noc.. ani u jednoho se netrefil, protože jíst nešla a byl čas teprve na oběd. ,, Dobrou chuť, pane Reyesi.." odpověděla alespoň na něco, aby si nemusel připadat jako idiot. Grace odešla do odpočinkového pokoje a než usnula, taky něco málo snědla. Chvíli si listovala v nějakém časopise, až ji padla hlava a tělo se svalilo na kanape. Grace prošvihla první výpadek, kdy naskočil generátor, který mohl zajistit chod přístrojů a když vypadl i ten, nastal chaos. Jedna ze sester vyrazila dveře a vzbudila Grace, která se v polospánku snažila pochopit co se jí snaží hysterická kolegyně říct. Nakonec jí to ale došlo a to jí dokonale probudilo. Jakmile vyšla z pokoje, bylo to jako kdyby se vzbudila do nějaké apokalypsy.. panika a otřesné chování lidí, kteří se snažili dostat pryč. Prioritou ovšem bylo, zajistit péči lidem, kteří to potřebovali. Nedalo se volat z pevné linky a mobil neměl signál. To byl první náznak toho, co se tam dělo. Útočníci vystoupili a jeden z doktorů se jim postavil. Bez milosti ho zastřelili. Grace za ním doběhla a pokusila se mu pomoct, ale během chvíle se pod ním objevilo tratolišti krve. Doktor byl na místě mrtvý. Dokonalá ukázka toho, že nemají slitování a že si nikdo nemá hrát na hrdiny. Bohužel byla donucená přidat se k lidem v hale, kde nebylo jediné okna. Udělali tam místo a nezbývalo než čekat. Lidé se k sobě tiskli. Grace a ostatní se snažili uklidnit ty, kteří vyšilovali, což byla většina. Nakonec se rozhodla vstát a dělat těm lidem mluvčí. Zasloužili si vědět, co se děje. Šla k nim a dala si ruce před sebe. ,, O co vám jde ? Co požadujete? Je opravdu důležité, aby se zapnul generátor.." Slyšela jak někdo vzadu za ní šeptá, že jí určitě zastřelí a Grace polkla. Chtěla vědět o co jim jde
-
Jeden z doktorů si zahrál na hrdinu a doplatil na to. Grace za ním doběhla a útočník který ho zastřelil si jen užíval tu zoufalou akci, kterou Grace předvedla. Jak mohla být tak naivní že by mu snad pomohla? Navíc docela riskovala, protože kdyby měl špatnou náladu zastřelil by i jí, jenže ho pobavila, tak jí nechal ať se tam s tou mrtvolou třeba mazlí. Potom jí donutili se přidat k ostatním v hale. V hale byli všichni pod drobnohledem, nic jim neušlo a vše co se tam dělo bylo kontrolované bystrýma očima. Doktoři, sestřičky a halda dalších, kteří se dokázali sebrat a zachovat klid se starali o ty, který byli nervama v kýblu. Jak roztomilé a zbytečné. Pak se ale Grace zvedla a upoutala jejich pozornost, když za nimi došla, ne ale všech, někdo musel dávat pozor na zbytek. Hleděli na ní lhostejně a nadřazeně, jakoby právě přišla k vládcům světa. Ten který se jí věnoval se jen usmál. "Jen si chceme užít trochu srandy. Požadujeme aby se nikdo o nic nepokoušel a možná nikdo nechcípne." Mrkl na ní a podíval se po lidech kolem. "Sorry holka, ale generátor zůstává vypnutý. Nebo mi snad něco nabízíš za jeho zapnutí?" Zeptal se se zájmem v hlase. Mohl jí zastřelit, ale v tom srandu prostě momentálně neviděl. Možná až je začne nudit..
-
Jim to sice přišlo směšné, jenže ona musela vědět, že pro něj nemohla nic udělat. Byl to mladý doktor, po kterém doma zůstala žena a děti. Spolu s dalšími se ocitla v místnosti, kam byla většina nahnána. Na celé té situaci jí nejvíc trápilo to, že nemocnice byla bez energie a to pro spoustu pacientů bylo fatální. Rozhodla se, že zkusí vyjednat zapnutí generátoru, zatímco jiní se snažili uklidnit ostatní. Bylo to riskantní, ale žila svou prací, která teď přicházela nazmar. Navíc narozdíl od většiny na ní doma nikdo nečekal, takže kdyby se něco stalo, alespoň by umřela s pocitem, že udělala alespoň něco. Jejich požadavky nedávaly žádný smysl. Opravdu tohle všechno dělali jen pro trochu zábavy? Naštvalo jí to. ,, Tohle není legrace. Nikdo vám nic nedělá a ty kecy o tom, že se nikomu nic nestane nejsou pravdivé. Každou chvíli tady totiž umře nějaký pacient, který pro přežití, potřebuje generátor.." Odpověděla. Držela se od nich dál, aby jim nebyla na dosah. ,, Jak dlouho si myslíte, že potrvá než někdo zvenčí zjistí, že je nemocnice bez energie ? Že se něco děje ? Lidé sem volají, dispečink.. co až se nedovolají? Jakmile nenaběhne generátor do několika minut, na několika místech se objeví výstražná zpráva a bude jen otázka času, než nemocnici obklíčí policie.. Můžu vám nabídnout jen to, že vám ukážu, kudy nepozorovaně odejít a nikdo se nic nedozví.. a nebo.. zapněte ten generátor.." Všechno to byly snadno ověřitelné informace. Bylo jen na nich co si vyberou a Grace doufala, že si vyberou ten generátor. Ten zbytek se dal vyřešit jinak. Snažila se nedávat na sobě znát strach a nervozitu, ale přesně takhle se cítila. Zoufale na nic.
-
Nemocnice byla temná a to i když venku možná tma nebyla, zevnitř to ale v místech bez oken stejně nebylo poznat. Jediné co místnosti osvětlovalo byly baterky, které měli útočníci. Grace se snažila, ale bylo to k ničemu, muž byl okamžitě mrtví a oni z toho měli radost, nějaké děti nebo žena je vůbec nezajímala, takže nebylo divu, že nezaváhali a ani nemrkli, když se ozvali výstřeli. Grace vystoupila statečně z davu a žádala zapnutí generátoru, aby zachránila pacienty, kteří byli na přístrojích závislý. "Nikdo nám nic nedělá? Tohle je válka! Inkvizice si dělá co chce, sem tam zabije navíc nějakýho člověka, tak v čem jsme my ty špatný? Ale ty o tom víš stejně hovno, jsi jen obyčejnej člověk. Nějaký pacienty si můžeš strčit někam, všichni jednou umřeme, tak jim aspoň zkrátíme trápení ne?" Zasmál se a s ním i další. Když si jí pak vyslechli, dvě ženy se k ní zezadu přiblížili, takže byla mezi nimi a těmi ke kterým došla. "Jste chytrá." Ozvala se jedna z nich a usmála se. "Půjdete s náma." Oznámila a pevně jí vzali za zápěstí a vedli pryč od ostatních. "Spolupracujte a zapneme ten generátor..." Usmála se jedna z nich. Dovedli jí na recepci a posadili jí na židli. "Takže... Jak moc chcete aby žili ostatní a vy? Tohle je malý hezký gesto, tak to neposerte, jinak za to budou pikat vaši kolegové. Až se zapne elektřina, vyřídíte všechny telefonáty naprosto v klidu. Nic se tu neděje, jen malý výpadek, jestli jen naznačíte že je něco špatně, rozstřílíme všechny doktory a pak si pěkně srovnáme všechny ostatní a donutíme VÁS stisknout spoušť." Řekla jedna z nich a namířila Grace na hlavu samopal. Hned na to se zapnul generátor a rozezněl se telefon. "Dávejte si pozor na to co říkáte. Jestli sem přijde někdo další, buď ho rovnou zastřelíme, nebo ho vezmeme mezi ostatní." Mrkla na ní.
-
Nemohla by se podívat do zrcadla, kdyby se nepokusila udělat alespoň něco. Vybrat si nemocnici jako cíl jakéhokoliv útoku, bylo vždycky podlé a nesmírně ubohé. Nejspíš to tak udělali schválně, aby s tím neměli moc práce.. a kdo by se jim tady postavil ? Doktoři se raději postarají o pacienty.. Pustila se s nimi do vyjednávání o zapnutí generátoru. Muži byli tvrdohlavý a když jeden z nich zmínil inkvizici, hnulo to s ní. Vždycky bylo zvláštní, slyšet to slovo z úst někoho jiného. I přesto, nerozuměla jejich pohnutkám. Netušila o jaké válce přesně to mluvil a připadal jí lehce zfanatizovaný. ,, Je vidět, že o válce nevíte vůbec nic... Nemocnice je vždycky neutrální místo..,, Znala to ze svých dobrovolnických misí. Tu a tam se našel nějakej frajer, kterej nemocnici vybombardoval, ale taky na něj podle toho bylo pohlíženo a většinou se nesetkal s úspěchem ani u své strany. Nadechla se, protože ho taky chtěla poslat do prdele, ale objevily se u ní ženy, které jí začaly vést pryč z místnosti. Grace se kolem sebe rozhlédla. Reagana nikde neviděla a tím pádem se jí ulevilo, protože sjetej policajt s posttraumatickým syndromem, byl v jejich očích celkem nevypočitatelný. Odvedly jí na recepci, kde jí posadily do židle. Měla se postarat o to, aby do nemocnice nikdo nepřišel a nikdo nepojal podezření, že se něco děje. Zdálo se, že ženy v tomhle baráku měly větší rozum, než to vypatlaný opačný pohlaví. Hodlala spolupracovat, nejen protože nechtěla po ostatních střílet, ale taky protože to znamenalo, že se spoustu pacientů na přístrojích podaří zachránit. ,, Udělám co budete chtít, ale jaký je váš plán? Dlouho se to neutají.." Zamrazilo jí, když na ní druhá žena zamířila samopalem. Snažila se zklidnit dech a zkusit nemyslet na to, že by stačilo jen zavařit o spoušť a měla by místo hlavy cedník. Několikrát se zhluboka nadechla. ,, Na jednotku intenzivní péče, se musí dostat alespoň dva doktoři nebo sestry, aby pacienty prohlédli.." Nechtěla ani domýšlet, jakou neplechu musel vypnutý generátor udělat. Zazvonil telefon a Grace se příšerně lekla. Dala ruku na telefon a zvedla ho k uchu. ,, Nemocnice Saint Peter, recepce..." Vzala si tužku a papírek, kdyby bylo potřeba si něco zapsat. ,, Je mi líto, nemáme volná lůžka ani sály, budete ho muset odvést do Minew.. Nashledanou.." Nemohla dovolit, aby tam kdokoliv přišel. Z počítače poslala na dispečink zprávu, že mají plno a jdou nad své kapacity, aby pacienty posílali jinam. Podívala se na ženy a pak už znovu zvonil telefon.
-
Grace i jiní doktoři se snažili, ale jejich snaha s příchodem útočníků přicházela vniveč. Nebrali si s nikým servítky a jen malý náznak nesouhlasu nebo nespolupráce mohl stát lidi v téhle nemocnici život. Grace vystoupila z davu a odvážně se jim postavila jménem všech držených v hale i těch, který teď bojovali s časem ve svých postelích. Zmínili se před ní o inkvizici a bylo jim jedno co je zač, jestli ví o co jde nebo ne a podobně, prostě to bylo jedno. Lhostejné jim bylo i to co řekla, že je nemocnice neutrální místo, časy se přece mění a nemocnice byla strategicky výhodné místo, byli tu jak zbraně tak dost prostředků k ošetření zraněných a hlavně jednoduchý rukojmí. Už chtěl vykročit a pravděpodobně jí něco udělat s tím že by jí dal dost jasně najevo jak moc u prdele to má, když se u ní objevily ženy a odvedly jí pryč. "Náš plán je zjistit, kdo tady dělá pro inkvizici. Nevíš o tom náhodou něco?" Zeptala se jedna z nich a podezíravě se na ní podívala. Měli informátory, ale mít je tak úplně nemuseli, aby si všimli, že se tu sem tam objeví težce zraněný člověk navíc a podobně. Druhá žena na ní namířila samopal, aby si uvědomila jak blízko smrti je a že má nad jejím bytím naprostou kontrolu. "Ještě to promyslíme." Řekla jedna z nich a pak zazvonil telefon. To že se lekla braly profesionálně, protože kdyby ne, Grace by byla rozstřílená na cucky. Přísně jí sledovaly a čekali jestli udělá co se po ní chce a kdyby jen naznačila, bylo by po ní. Neudělala to, hlásila přesně to co chtěly a když hovor skončil, získala si aspoň minimální respekt. "Urči si dva které chceš do týmu, aby prohlédli ty pacienty a my ti je seženem." Spolupracovaly s ní tak jako ona. "Dokud budeš spolupracovat, budeme ti v určitých směrech vycházet vstříc, rozumíš? Teď jsi tu šéf ty, konec konců jsi vystoupila z davu první." Rozhodly, že to Grace bude zastupovat veškeré lidstvo v téhle nemocnici.
-
V takových situacích se Grace vždy rozhodovala tak, že bylo nejlepší v rámci možností vyhovět, pokud to znamenalo ušetřit životy a získat čas. Zbytečný protest nebo vzpurnost byli k ničemu. Někdo se ale musel stát mluvčím a vzhledem k tomu, že měla zkušenosti, vzala to na sebe. Tedy, nikdy nebyla rukojmí a nikdy nebyla přímým účastníkem přepadení nebo teroristického útoku, ale měla k tomu ze všech doktorů asi nejblíž. Možná někde uvnitř doufala, že někdo vystoupí, třeba nějaký muž, jenže se nestalo. Zpočátku málem došlo ke konfliktu, ale zachránily jí dvě ženy, na které zapůsobilo co Grace řekla. Odvedly jí na recepci do haly, aby se postarala o to, že nikdo nepojme podezření. Začaly mluvit o inkvizici, kterou samozřejmě znala, ale přiznávat to, by byla chyba. ,, Inkvizice ? To má být nějaká náboženská organizace ?" Zeptala se, ale dala si hodně záležet na tom, aby její tón nebyl posměšný ale aby v něm byl skutečný zájem o věc. Na hlavu jí mířil samopal, což byla ta nejvíc nepříjemná věc za poslední dlouhé týdny. Takhle blízko smrti, kdy stačilo jen stisknout spoušť, nikdy nebyla. Měla samozřejmě strach a musela držet, protože její tělo chtělo reagovat jinak. Chtělo se třást, chtěla mu být zima, chtělo začít vyšilovat, ale Grace uměla být disciplinovaná. Naučila se to, protože to bylo potřeba při operacích. Jakmile zazvonil telefon, příšerně se lekla a děkovala všem svatým, za ženinu pevnou ruku, které naštěstí chyběla instinktivní reakce. Zvedla telefon a udělala všechno co chtěly, protože mohla alespoň doufat, že budou jednat fér. A taky jednaly. Grace potřebovala dostat doktory na důležitá stanoviště, kde pacienti potřebovali péči. Nemohla si jich vybrat moc, protože kdyby utvořili větší skupinu, nemuselo by se to aktivistům líbit. Taky se mohlo stát že by zafungovala kolektivní inteligence a vymysleli by něco hloupě odvážného, co vy mohlo způsobit smrt spousty lidí. Napsala na papír dvě jména. Muž a žena, oba doktoři ve středním věku. Chirurg a neonatolog. Tihle dva dostali ten nejtěžší úkol a to postarat se a dát péči spoustě lidem na JIP a na novorozeneckém. Nazvali jí šéfem, ale byla spíš prostředník na kterého se svalí vina, až se všechno podělá. Mohla takhle ale spoustu věcí kontrolovat. ,, Rozumím, budu spolupracovat jak nejlépe mohu.. Chápu správně, že odsud nikoho nepustíte? Jsou tu stáří lidé a těhotné ženy, nemocné děti.. nejsou sice priorita jako lidé na přístrojích, ale taky je potřeba o ně pečovat... " Zajímalo jí, kde je Reagan. Jestli zůstal na lůžku a spal a nebo jestli byl mezi rukojmími a jen si ho nevšimla.
-
"Tak jsme tady," vydechl polohlasně, když vysedli z autobusu skoro přesně před samotnou nemocnicí. Nakonec jim ta cesta tolik nezabrala a museli přestupovat asi jenom dvakrát, přičemž jednou to bylo proto, že jeli na opačnou stranu. Na jeho obhajobu[?] on nikdy moc hromadnou dopravou nejezdil, protože buď se vezl ve své dodávce, pronajmul si motorku, nebo to vzal hezky pešky. Když se tak na budovu před nimi díval, musel uznat, že se skutečně jedná o moderní komplex, který bude dozajista velice dobře vybavený. Což jej ale přivádělo k otázce, jestli zde vůbec Ophelii ošetří, vzhledem k tomu, že je víceméně přišla otravovat s naprostou hovadinou. Ale hej, on to řešit nemusel, stejně jako nebude jeho problémem vysvětlování celé "prekérní" situace doktorům. Pokud sem tak moc chtěla, tak ať si to sama zařídí[?] on přišel jen ze své dobré vůle jako dozor. "Víš alespoň, kam máme jít, nebo to budu muset taky hledat já?" dodal s úšklebkem, skenuje nemocnici s tím, že to bude ještě zábava vzhledem k tomu, kolik měla pater a definitivně i oddělení. -
"Vypadám snad jako někdo, kdo chodí na pravidelné kontroly do nemocnice?" odsekla mu otráveně[?] aby pravdu řekla, cítila se trochu nervózně, protože nemocnice vypadala obrovsky a byla v ní spousta lidí, která na ni bude zle čumět... Což jí sice nijak psychicky neničilo, ale komu by to sakra bylo příjemné? Odkašlala si. "Tudíž bych velice ocenila, kdyby sis hrál na navigaci i tady. Já bych to uuurčitě eventuálně našla, ale nechce se mi tu dvacet minut samotné bloudit," vysvětlovala mu. "Jo, a taky nemám pojištění. To asi bude vadit, nebude?" zahloubala se nahlas při dalším pohledu na nemocnici. "Nebo myslíš, že když tam přijdu, flusnu krev na zem a následně omdlím, tak se ptát nebudou... Jakože... Nemuseli by, ne???" vykulila na Luciana oči. "Musíš mi pomoct jim to vysvětlit, beztak je to z tak 60% tvoje vina, že jsem skončila takhle rozmlácená," oznámila mu a vykročila směrem k nemocnici, ale velice pomalu, protože se jí tam moc nechtělo... Ale jak už předtím prohlásila, doma neměla ani tekoucí vodu, natož funkční lékárničku, a kdo ví, kde se ten bezdomovec válel, taky by jí mohla zhnisat půlka obličeje a pak upadnout, kdyby to jen tak nechala... A to by bylo teprve po srandě. -
"No to asi ne, ale třeba by ti to prospělo alespoň v nějakém ohledu," odpověděl s pokrčením ramen. Byla sice pravda, že on do té nemocnice taky skoro nepáchne, ale když máte skoro perfektní regeneraci a silnou imunitu proti takovým srandám, jako je chřipka a další, tak se tím ani moc trápit nemusíte. Vlastně už si ani pořádně nepamatoval, kdy u nějakého doktora naposledy byl a co tam dělal. "Je vážně hezké, že ve mě máš takovou důvěru, ale mám pocit, že tady by ti ani [?]víra, důvěra a vílí prach[?] moc nepomohly," rozhodl se být zcela upřímný, protože přece jen je něco jiného, když se má orientovat v přírodě, nebo případně někde ve městě, než když je vhozen do nějaké moderní budovy s tím, ať dělá, co umí. Když zmínila to s tím pojištěním, tak si jenom neslyšně povzdechl[?] samozřejmě, že mu to bylo tak nějak jasné, ale takhle to znamenalo, že akorát tak budou mít víc problémů a zdržování. "Rovnou můžeš předstírat, že umíráš, ale stejně mám pocit, že dřív nebo později se tě na tu pojišťovnu ptát budou. A pochybuju, že jen tak ze své magické kapsičky vytáhneš kromě mého shurikenu i nějaké falešné doklady." Loudavým krokem se rozešel k nemocnici a doufal, že hned někde u vchodu budou mít hezky vystavený plánek či jinou navigaci, aby se nemusel jít ptát na recepci.
-
"Když už se bavíme o tom shurikenu, chceš ho pořád zpátky?" zeptala se, a bylo jí jasné, že jí na to bude řečeno, že ano, má ho vrátit, ale tak co, a girl can dream, zkusit to musela. Sice si nebyla jistá, co by s ním dělala, kdyby si jej nechala, protože házet s tím fakticky neuměla, ale minimálně by se s tím dalo dobře flexit na bezdomovce, a to je vždycky dobrá věc... Když už se bavíme o bezdomovcích, opravdu doufala, že toho mrtvého nechala někde v té ulici, a že ji později nevyčmuchá - stála o něj totiž asi tak moc, jako třeba o syfilis. Takže ani trošku. Doťapkali spolu s Lucianem do nemocnice, a sláva bohu, mezi automaty na kafe a na předražené bagety byla vystavená mapa budovy... Ale byla tak ohavně nepřehledná, že se na ní Ophelia podívala, zvedl se jí žaludek a radši si stoupla vedle, s tím, že se v tom její inteligentní společník URČITĚ vyzná a zorientuje, když je tak chytrý.
-
"Můžeš hádat," odvětil docela klidně, avšak ústa se mu při tom skroutila do lehce pohrdavého úšklebku. "A rovnou ti dám nápovědu, že [?]ne[?] je špatná odpověď." Nic dalšího k tomu ale neříkal a nechal na Ophelii, aby si dala sama dohromady, že jedna a jedna jsou dvě. Raději se soustředil na nemocnici a jejich momentální úděl hledání nějakého doktora, který by je hned neposlal do prdele. Když se za nimi zavřely automatické dveře na fotobuňku a oni se ocitli ve vstupní hale, docela jej potěšilo, že zde nemají žádnou recepci[?] a ještě větší radost mu udělal plánek nádherně naaranžovaný na zdi. O jeden problém méně, pomyslel si spokojeně, zaměřuje se na jejich momentálního "průvodce". Co na tom, že plánek dělal pravděpodobně někdo, kdo postrádal jakýkoliv smysl pro orientaci a zjevně i zrak? Něco lepší než nic. Po chvíli zírání na barevné tečky, čárky, písmenka a jakési klikyháky se otočil na dívčinu vedle něj: "Mám dvě zprávy[?] jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že jsem nějak rozluštil tady tu šifru mistra plánkaře... Ta špatná je, že fakt nevidím žádné oddělení, kde by si tě vzali na starost. Leda že bys chtěla zkusit ambulanci či tak něco."
-
Chvíli si hrála se shurikenem v kapse, jako kdyby přemýšlela, jestli mu ho dá teď, ještě tak nějak po dobrém, nebo někdy jindy, ale jak s tím dělala v kapse po slepu kokotiny, píchla se do prstu, což byl rozhodující faktor v navrácení zbraně jejímu majiteli[?] vytáhla hvězdici z kalhot, a s ještě krvácejícím prstem ji podala Lucianovi: "Tak na no, já ti to teda dám zpátky." Následně se hluboce zamyslela nad tím, jestli se jí chce na ambulanci, nebo ne, ale v odřeninách jí začínalo nepříjemně cukat, a krev z tváře sice nijak extra netekla, ale pořád to krvácelo, takže se rozhodla. "Já bych zkusila tu ambulanci, však tam berou i lidi s vyvrtnutým kotníkem, tož to mě musí vzít taky, ne? Vždyť já jsem úúúúplně zbrocená krví, mi neříkej, že by mě poslali do háje," protočila očima, i když si sama nebyla tak jistá - začínala mít pocit, že se těm škrábancům vysmějí a maximálně ji pošlou do lékárny pro Betadine a nějaké prášky na bolest... Obzvlášť, až jim řekne, že není pojištěná, heh... Znovu se zadívala na mapu, protože chtěla zkusit zjistit jak daleko jsou od té slavné ambulance, ale byla ještě víc zmatená než napoprvé, a napůl pro sebe, napůl k Lucianovi zamumlala: "Jak se v tom kurva vyznáš, to jsi nějaký magič nebo co???"
-
Opravdu nečekal, že by mu nakonec jen tak jeho shuriken vrátila. Vyloženě už počítal s tím, že se jej bude ještě snažit "vydírat" o nějaké cigarety, nebo si z něj bude chtít utahovat, ale ona vážně vylovila hvězdici z kapsy a podala mu ji. Velmi obratně si ji převzal a bleskurychle ji schoval nějak do svého magického úchyl kabátu. "Asi bychom tě vážně měli na tu ambulanci vzít? nějak se mi nezdáš," okomentoval s uchechtnutím její počínání. Ne že by ji tak perfektně znal, ale už si o ní stačil tak trochu vytvořit obrázek. A zatímco Ophelia polemizovala o tom, jestli by ji mohli kopnout do prdele na urgentním příjmu, on se rozhlížel okolo, aby se ujistil, že nevyvolali v personálu podezření. Moc dobře si totiž byl vědom faktu, že ani jeden z nich nezapadá o stereotypu "průměrného pacienta" nemocnice - tudíž už vyloženě čekal, kdy do nich začne nějaká uklízečka či co šťouchat násadou od mopu, že tady nejsou v noclehárně pro bezďáky. Na její otázku první otázku odpověděl jen pokrčením ramen, protože jí nechtěl dávat žádné falešné naděje, ale zároveň jí je nechtěl ani úplně pošlapat. Třeba zrovna bude na příjmu nějaký nezkušený mladíček, který si ji vezme pod svá křídla. Na její druhou otázku už však přispěchal i se slovní odpovědí: "Do magiče mám docela daleko. Spíš než čáry je tohle jen orientační smysl a stopařský trénink... Půjdeme?" Nechtěl na ni moc pospíchat, ale zároveň mu přišlo zbytečné postávat jako šašek ve vstupní hale.
-
"Jo, půjdeme, pokud fakt víš kam? abysme nešli třeba na opačnou stranu," dovolila si rýpnout a udělat menší referenci na jejich cestu do nemocnice? jako kdyby se ona sama nebyla schopná ztratit i v obchodě, když měla zrovna špatný den. Když vykročili směrem ambulance, rozhodla se, že sice neví, jak dlouho půjdou, ale odmítala jít v úplném tichu (kdo by se totiž choval tiše a slušně v nemocnici?), takže se rozhodla že si prostě bude s Lucianem povídat, ať se mu to líbí, nebo ne. "A odkud ty vlastně jsi? Místní, nebo seš fakt turista? A co vůbec děláš za práci, že můžeš jen tak rozdávat krabičky cigaret? Že ty seš pasáááák???" Ne, že by to úplně vyřvávala, ale taky ji nenapadlo zrovna šeptat, což znamenalo, že se po nich zle otočily dvě zdravotní sestry, které je na chodbě míjely, ale naštěstí nic neřekly, protože vypadaly, že mají na spěch - nečekaně, v tak frekventované nemocnici. "Ale pokud jsi pasák, tak by dávalo smysl, proč po tobě šel ten bezďák - beztak od nějaké tvojí kurvy chytil filcky," oznámila a přišla si nesmírně chytře, protože to dávalo takový smysl a přišla na to úplně sama. "Ale já filcky nemám, takže bys mě klidně mohl zaměstnat a bylo by to výhodné pro všechny," dodala vesele.
-
"I kdybychom šli na opačnou stranu, tak se vždycky můžeme otočit. Nebo už jsi na tom tak špatně, že se ve své poslední hodince nedokážeš obrátit o sto osmdesát stupňů?" odvětil téměř okamžitě, lehce rýpavě. Ano, nezapíral, že se jim trochu cesta do nemocnice zkomplikovala, ale pořád to nebylo takové fiasko, aby se to muselo nějak dál rozmazávat. Nehledě na to, že on tady ani nebydlel trvale, tudíž nemusel podávat stoprocentní výkony. Ale pokud měla dívčina potřebu jej nějak obviňovat, tak ať si poslouží. V Lucianově případě to stejně nebylo nic jiného než házení hrachu na stěnu, protože si zrovna z těhle věcí nic moc nedělal. "Bylas někdy na Aljašce? Asi ne, co? Tak to ti asi nemá moc cenu vysvětlovat, odkud jsem," odpověděl na její první otázku, ale to už se na něj valila lavina dalších. To s tím pasákem jej spíš pobavilo než cokoliv jiného - zvláště proto, že tím tak trochu pohoršili procházející sestřičky. To, že si o něm asi pár lidí teď udělalo mylnou představu, mu bylo upřímně někde u zadních partií, protože tak akorát nad nimi získal výhodu. Alespoň si teď myslí, že ví, s kým mají tu čest, přitom zase nemají ani to nejmenší tušení. "Pasák je dozajista zajímavá kariérní volba, ale slyšel jsem až moc příběhů o tom, jak se to nakonec zvrtlo, a já nemám moc náladu na to skončit s kudlou v břiše," odpověděl polohlasně a sám pro sebe se musel usmát, jelikož přesně tohle riskoval se svým momentálním povoláním. Jaká to ironie. "Plus nemám zapotřebí shazovat a degradovat ženy. Mně jsou všichni jedno stejným dílem."
-
"Feminista, no ale to je náhodou hezké," pokývala hlavou. "A na Aljašce jsem nebyla, ale náhodou vím, co to je, já měla zeměpis na základce, víš? Ty jsi z tama? Kde ses vzal tady, však Aljaška je někde v Evropě, ne?" zamyslela se. V Aljašce je přece i Mount Everest, není snad? "A co teda děláš, když ne pasáka?" otravovala dál. "Protože jako socka vypadáš, ale nejsi, a člověk určitě taky nejsi, a já vyloženě nebudu spát, pokud to z tebe nevytáhnu," měla alespoň dostatek rozumu na to, aby trochu ztlumila hlas při tom druhém prohlášení, protože pokud měla pravdu a starší byl nějaká potvora, tak by jej klidně úplně mohl někdo hned teď tady sejmout, protože co kdyby se tam toulal nějaký lovec nadpřirozených? A to by bylo silně na piču, protože ona vážně nevěděla, kde je ta ambulance a potřebovala tam odvést. "A mně je úplně jasné, že mi to nechceš říkat, ale co si myslíš, že s tou vědomostí udělám? Deset minut se s ní potěším a vzápětí to zapomenu a budu mít ohledně toho nadosmrti klid v duši," zkusila ho ještě přemluvit, a byla to i částečně pravda, protože pokud by jí vyloženě neřekl, že je sexy třpytivý upír s dlouhým pérem, tak by ji to asi nijak nerozhodilo a pustila by to brzo zase z hlavy. Však jsem kurva médium, pomyslela si, to si jako myslí, že tu budu nějaký rasista, když mně to řekne?
-
Ohledně prohlášení, že Aljaška je v Evropě, měl tak trochu smíšené pocity, ale nakonec ze sebe vydal polohlasné uchechtnutí. "A co jsi z toho zeměpisu měla za známku? To by měla být další otázka," odvětil a pomalu se vydal směr ambulance, což naštěstí ani nebylo tak daleko. Akorát tak dvě patra po schodech, a pak dlouhou chodbou pořád rovně. "Tak když nebudeš spát, tak třeba taky brzo získáš mé krásné a fešácké kruhy pod očima a malé holky se tě budou ptát, jestli jsi zažila první světovou," poznamenal za chůze, servíruje své prohlášení s notnou dávkou sarkasmu. Co jí musel opravdu nechat, bylo to, že alespoň trochu snížila volume, protože jedna věc byla, když si o vás lidi mysleli, že jste pasák, ale něco úplně jiného bylo, když si vás zaškatulkovali jako nadpřirozeného. Nehledě na to, že zrovna okolo nemocnice by se mohli motat inkvizitoři. "No vidíš, a já zase budu mít klid v duši, když si budu jistý, že se kolem nepohybují lidi, kteří by o mně mohli trousit nelíbivé poznámky." Pokrčil neurčitě rameny a ani se na ni nepodíval, místo toho se totiž soustředil na cestu. "Sice je to trochu klišé hláška z každého druhého akčňáku, ale řeknu ti to takhle - kdybych ti to prozradil, musel bych tě pak zabít." Trocha postrašení neuškodí, že?
Davis
citrónový ježíš
demonic aki
dec0mp0sed