Fantasy World / San Hillesh / Nemocnice St. Peter / Strana 3
Nemocnice St. Peter V San Hillesh narazíte na množství klinik, nemocnic a ordinací, ale tato je bezpochyby největší a nejlépe vybavená. Je to místo, kam se soustředí nejtěžší případy a nejtěžší zranění. Díky svému špičkovému vybavení a odbornému personálu poskytuje pacientům nejvyšší úroveň péče a léčby. Vysoké čekací doby a intenzivní ruch jsou běžné, ale to jen podtrhuje, jak důležitou roli tato instituce hraje v zajištění kritické zdravotní péče v celém městě.-
"Proč? Já nevím, to už je dlouho, co jsem naposled měla zeměpis - nebo obecně byla ve škole," pokrčila rameny. Však na co by jí byla škola, chytrá je přece dost i bez vyššího vzdělání. "Já mám ale jinou strukturu obličeje než ty, takže by mi ty kruhy tolik neslušely," oznámila mu, zcela upřímně. "A nemůžu za to, že vypadáš jako traumatizovaný veterán co nespí," připomenula mu, aby věděl, že si za to, jak vypadá, beztak může sám. "Co bych o tobě trousila? Žes mi nedal? To budu trousit i tak, na to nemusím vědět, jestli jsi vampýr nebo nějaká taková píčovina," odfrkla si. "Já jsem veeeelice akceptující člověk. Teda. Já neakceptuju duše, co se mi lepí na prdel, ale duch ty určitě nejsi, a jen abys věděl, tebe bych i nechala, aby ses mi na tu prdel lepil," mrkla na něj. Ne, pořád to nevzdávala, ale zároveň jakože věděla, že s tím u něj nepochodí, takže to převážně řekla jako haha vtip, který přišel vtipný (pravděpodobně) jen jí. "Já fakt nevím, co bys mohl dělat tak tajného, že bys mi to nemohl říct, známe se celé dvě hodiny, možná už tři, já jsem přeci nesmírně důvěryhodný člověk," zkoušela jej dál provokovat. -
V odpověď k jejímu prohlášení o škole jen pokrčil rameny, dodávaje: "No, jde to na tobě poznat, ale taky mohlo být hůř, že?" Bylo sice pravdou, že on sám neměl žádný vysokoškolský titul či nějaké spešl vzdělání, ale když už nic jiného, tak mu to alespoň pálilo od přírody a byl obeznámen s běžnými základy, jako například to, kde je Aljaška. "Já ti to s tím veteránem brát nebudu," odpověděl s úšklebkem, zatímco si to vykračoval chodbou a jeho okované boty lehce strhávaly pozornost svým duněním na tuhle povedenou dvojičku. "A dokonce si dovolím říct, že se beztak najde minimálně pár zoufalců, kteří si budou myslel, jaké mám sexy vzezření." - Když tohle dodával, neubránil se sarkastickému úšklebku. Sám moc dobře věděl, že není žádný model, ale stejně tak dobře věděl, že už spousta jeho partnerů a partnerek jevili o jeho vzhled zájem. "To, že jsem ti nedal, si rozhlašuj, jak chceš," pronesl s nezájmem, "ale to bude tak jediné, co o mně budeš mít potvrzené." Po tomhle dodatku na ni ještě spiklenecky a provokativně mrkl. Neměl v plánu dodávat ještě něco dalšího, protože takhle si bude muset, holka zlatá, vystačit s tím, co ví. A jestli ji to bude užírat, tak to už nebude jeho problém. Tudíž to nechal být a raději se zaměřil na hledání ambulance. -
Rozhodla se nekomentovat jeho prohlášení o sexy vzezření, protože si popravdě myslela, že Lucian vypadá velmi dobře, na to že je mu 32 a měl by podle ní legálně pobírat stařecký důchod, ale bylo jí jasné, že by si z ní dělal ještě větší prdel, tak si to prostě nechala pro sebe, protože si to stejně zmetek nezaslouží slyšet. "A já že mi třeba řekneš, že to nakonec nebudu muset prohlašovat, protože mě přehneš na nějakém operačním stole tady," povzdechla si hlasitě, protože narozdíl od pochválení vzhledu, žebrání o dick už jí problém nedělalo ani trochu. "A jak daleko ještě vůbec k té ambulanciiiii? Mě už to nebaví a je mi zle, beztak zase jdeme špatně, však kde to jsme teď," začala se rozhlížet kolem, ale vzhledem k tomu, že všude byly jen bílé zdi, bílé dveře, lavičky na kterých občas někdo seděl, a sem tam nějaká umělá kytka, nic moc nevykoukala a jen se zatvářila ještě víc otráveně - jako kdyby celá se celá akce nemocnice nekonala kvůli ní.
-
"Myslím, že kdybychom jim tady provedli exhibicionistickou show, tak by nás odsud pěkně hnali a na nějaké ošetření bys mohla zapomenout." Tímhle prohlášením si nebyl tak jistý, jelikož ještě nikdy v nemocnici nesouložil, ale byl si jistý, že v tomhle má docela dobrý odhad. "A pokud by nás nehnali, tak to jenom proto, že by po nás chtěli zaplatit pokutu." O záznamu v trestním rejstříku se zmiňovat nechtěl, protože on sám věděl, že by se ho dokázal zbavit, nebo by si prostě vytvořil novou identitu... A na Ophelii by takovéhle výhružky stejně neměly cenu. Pokuta je stejně pro ni to nejděsivější, ze všech zmiňovaných možností... Nebo třeba ne, možná by pak mohla nabalovat nějakého policajta na stanici. I když, ona je nemá moc v lásce. Když tak nad tím uvažoval, určitě by to byla zajímavá podívaná, ale on neměl v plánu se jí jakkoliv účastnit. Pokud se stanici může vyhnout velkým obloukem, tak to rozhodně udělá. Z myšlenek jej nakonec vytrhlo dívčino stěžování si, nad čímž si jenom povzdechl, a pak ji chytil za ramena, aby s ní lehce otočil tak, aby měla přímo před sebou prosklené, dvoukřídlé dveře s výrazně červeným nápisem "AMBULANCE".
-
"A to je jediný důvod, proč mě nepřehneš?" rozzářila se jí očička. Ha, už ani nezmínil to, že vypadám na čtrnáct, možná si to rozmyslel. "Jé, hele, ambulance," usmála se, když ji otočil, velice spokojená, že si bude moct konečně někde sednout, a pak si nechat vytahat šutry z odřenin... Možná by jí mohli dát i nějaký prášek na bolest, to by bylo super - prášky na bolest jsou přece mnohem lepší, než piko od bezdomovců někde za popelnicí... Ani se kvůli tomu nebude muset hrabat nikomu ve smradlavém rozkroku. Snad. (Přeci jen, nemá to pojištění.) Rozkročila se směrem ke dveřím ambulance, které následně dramaticky rozkopla, že se rozletěly a jebly do stěn v čekárně - která byla mimo jiná PLNÁ lidí, kteří se na ni z větší části otočili a zle se podívali - zaprvé proto, že dělala bordel, zadruhé proto, že vypadala jako smažka, která si beztak šla jen pro prášky na bolest, hrozné, takové nechutné předsudky. Spokojenost, kterou předtím cítila, ji okamžitě přešla, protože čekárna vyloženě smrděla šesti hodinami sezení a čekání na to, než vás vezmou dovnitř, pokud vůbec. Otočila se na Luciana: "To se jako dneska rozhodli všichni zkriplit, nebo co?" zeptala se uraženě, jako kdyby on osobně zrakvil půlku města a nahnal ji do nemocnice. Ani nečekala, co jí řekne, a vydala se rázným krokem ke dveřím jedné z ordinací, a pěstí zabušila přímo pod cedulí ?neklepejte, čekejte na příchod sestry?.
-
Ani nedokázal určit, co přesně si představoval, že Ophelia udělá, až jí ukáže dveře vedoucí do čekárny ambulance. Asi pravděpodobně neočekával nic běžného a všedního, ale i tak jej dokázalo překvapit, jak dokázala vykopnout dveře. "Máš docela sílu, když se ti chce. Mohla bys jí třeba začít používat i na něco jiného," okomentoval její počínání, když po chvíli taktéž vstoupil do čekárny. Šel svým vlastním, ležérním krokem, z něhož šlo poznat, že není ničí ocásek a že si prostě vykračuje vlastním tempem... A že se sem uráčil vstoupit, protože se mu prostě nechtělo čekat venku. Dveře po sobě nezavřel, protože jej to nikterak netrápilo. Pokud někdo bude mít tu potřebu, tak ať se zvedne a zařídí si to sám. Narozdíl od Ophelie však nezamířil ke dveřím, ale raději se opřel o stěnu v rohu místnosti, odkud měl velice dobrý rozhled. Na její otázku ohledně zkryplení jen pokrčil rameny. No co - stává se. Z kapsy kabátu opět vylovil krabičku cigaret a už-už si chtěl zapálit, když vtom si jakási ženská hlasitě odkašlala a zaklepala prstem na ceduli, jež visela přímo nad ní: "Zákaz kouření v celém areálu nemocnice." Lucian jen pozvedl a obočí, načež s úšklebkem prohlásil: "A já že se to vztahuje na blowjob..." Ale poté zase krabičku schoval, jelikož nechtěl zbytečné problémy. Holt si zapálí až venku. Nebo by tady mohl Ophelii nechat a prostě na ni počkat před budovou.
-
Dveře ordinace se po pár vteřinách Opheliina bušení otevřely, a za nimi stála unaveně vypadající sestra. "Prosím Vás, musíte počkat, máme tu-" začala rychle vysvětlovat, nejspíš už po několikáté za tuhle směnu, ale Ophelia ji nenechala domluvit. "Ale já jsem zraněná," upozornila ji, a pustila při tom pro větší efekt z pusy pár slin, které byly pořád trochu zbarvené krví, i když už jí jazyk skoro nekrvácel. "To vidím, většina pacientů na ambulanci bývá zraněná," odsekla jí sestra, teď už více nasraně, než unaveně. "Ale já byla napadena! Co když mám vzteklinu? Vždyť vykrvácím," začala Ophelia zvyšovat hlas, a kroutila se před sestrou jako žížala na háčku, aby naznačila, že ji svírají smrtelné křeče, které ji brzy skolí. "Prosím Vás, posaďte se-" začala sestra pomalu, ale dívka už ji zase usekla v půlce věty. "ALE JÁ POTŘEBUJU OKAMŽITOU URGENTNÍ POMOC, POKUD SE POSADÍM, TAK UŽ SE NIKDY NEZVEDNU," vřískala, takže už se na ni víceméně dívala celá čekárna. "Sestro, ztrácíme ho," ozvalo se z ordinace, a sestřička už-už že zapráskne Ophelii dveře před nosem, jenže ona mezi ně stačila vrazit nohu, kterou jí zdravotnice tím pádem lehce přiskřípla do dveří. "A TEĎ JSTE MI JEŠTĚ DOJEBALA KOTNÍK, AAA," chytila se za nohu, která jí vlastně ani moc nebolela, a vydávala zvuky umírajícího štěněte. "Tak mi dejte kartičku pojištěnce," vyjela na ni sestřička, které bylo jasné, že kompromis bude rychlejší, než volání ochranky. "Tu nemám," usmála se na ni Ophelia, a než jí nasraná zdravotnice stačila rozbít hlavu o futra, z ordinace znovu zavolal doktor, tudíž sestřička prostě využila toho, že Ophelia momentálně nemá žádnou končetinu mezi dveřmi, a zapráskla je. Ophelia se otočila, ignorovala veškeré na ni upřené, znechucené pohledy, a hledala Luciana - vzhledem k tomu, že ho nemohla na jít, asi po deseti vteřinách zařvala na celou čekárnu: "MUCÍKU, KDE JSI?"
-
Samozřejmě slyšel, jak tam Ophelia vříská, ale nijak jej to netrápilo? ať se s tím, holčina, popere sama. On se raději opíral ve svém rožku o stěnu a pohrával si s jedním z shurikenů v kapse. Tak trochu to vypadalo, že do prostředí nemocnice vůbec nepatří a že se tam prostě jen tak teleportoval, ale zároveň mu to bylo úplně, ale úplně jedno. Zatímco se tedy zbytek čekárny otáčel po původkyni toho veškerého randálu, on si dál hleděl svého a raději si v duchu plánoval další hon, který by mu vynahradil onu předchozí ztrátu. (Nepřišel sice o tolik, ale chápeme se. - Škoda každé kulky, která nevynese odměnu.) Samozřejmě, že moc dobře zaslechl celou konverzaci a dokonce k tomu ani nepotřeboval svůj liščí sluch, což se u Ophelie dalo považovat za solidní výkon, obzvláště když vezme v potaz velikost čekárny... A stejně tak slyšel i to, že jej pravděpodobně hledá. (Pokud si tedy opravdu myslela, že bude na nějakého "mucíka" reagovat.) Což mu taky bylo jedno, protože pokud jej opravdu potřebuje tak moc u sebe, tak si ho může najít. Vlastně se teď milý liškodlak choval jako ztracené klíče nebo peněženka. - Tihle zatracení bastardi beztak vždycky ví, že je potřebujete, ale nedají o sobě vědět a prostě pasivně čekají, až proděláte téměř hysterický záchvat, a pak je čistě náhodou najdete. Lucian samozřejmě o sobě takhle nepřemýšlel, ale kdyby mu někdo tohle přirovnání představil, definitivně by mu - a s notnou dávkou škodolibosti - dal za pravdu.
-
Eventuálně si Luciana všimla i bez toho, aby se k ní hlásil, protože byl jediný člověk v celé čekárně, který na ní nezíral, plus, stál v rohu jako úchyl a na sobě měl úchyl kabát, díky čemuž taky celkem vyčníval. Dohopsala vesele k němu, jako kdyby před chvílí vůbec nevřískala, že má v háji kotník a umírá, a oznámila mu: "Nevím, jestli sis všiml, ale ta doktorka, nebo co to bylo, byla úplná píča a víceméně mi řekla, že mám zdechnout a nechat se pojistit." Opřela se vedle něj do rožku, protože nebylo kam jinam sednout, a chvíli přemýšlela, jestli se jí chce tady čekat, nebo se na to vysrat - v tuhle chvíli už tam chtěla vyloženě zůstat out of spite, ale nebyla si jistá, zda jí několikahodinové čekání stojí za to, aby nasrala náhodnou zdravotnici, která za těch několik hodin už možná ani nebude na směně. Kdyby odlezla teď, možná by si stihla ještě někde vrznout...
-
"Oh, ty jsi mluvila? Vůbec jsem si toho nevšiml, takové ticho tady bylo," poznamenal naoko velice udiveně a překvapeně, k čemu dodal ještě úšklebek. "No, to pojištění by asi nebylo od věci, ale ne každý má to štěstí, že?" - Pro jednou nemyslel něco sarkasticky, ale vzhledem k jeho obvyklému neutrálnímu tónu to tak možná vyznělo. Aby pravdu řekl, moc se mu nechtělo tady dál čekat, protože by to stejně k ničemu nevedlo, jak už si potvrdili. Proto taky loupl pohledem směrem k východu, a pak zpátky na Ophelii. Snažil se zvážit všechny možné pro a proti nápadu, který se mu před chvílí zrodil v hlavě. Na jednu stranu si totiž říkal, že by tím vyřešil momentální situaci, ale zároveň si byl vědom, že pak už se téhle živelné pohromy v dívčím těle asi nezbaví. Ale když se to vezme kolem a kolem - nemuselo by být na škodu tady ve městě někoho znát... Plus když se rozhodne, že se sbalí a odjede, tak ona za ním pravděpodobně nepůjde. Nebo jí to minimálně nedovolí finance. "Možná bych věděl o nějakém tom náhradním řešením," zamumlal nakonec jejím směrem.
-
Už se chtěla zeptat, o jaké se jedná řešení, a jestli tam budou zase sto let hledat urgentní příjem, ale najednou se otevřely dveře ordinace, a z nich se vybelhal člověk - kompletně zbrocený v krvi, s vyhozenou čelistí a zlámanou rukou. Za normálních okolností by Opehlii došlo, že jde o někoho, kdo není naživu... Ale tohle nebyla normální okolnost, a ona si upřímně myslela, že jde třeba jen o dalšího pacienta, co nemá pojištění, a vykopli jej bez pomoci. "Sláva hurá! Konečně je tam volno," prohlásila nadšeně a odpíchla se od stěny, aby mohla nakráčet do ordinace místo tohohle ubožáka. "Co takys neměl pojištění? No že je to píč-" chtěla se zeptat nově odchozího pacienta, ale ten když ji zmerčil, tak se divnou rychlostí (na někoho, kdo se doteď belhal a vypadal zmateně) rozběhl proti ní, a srazil ji na zem, tak, že zalapala po dechu, a v už takhle dojebaných zádech jí ještě víc luplo. "PROČ JSEM NAŽIVU" zachroptil jí duch přímo do obličeje, a při tom mu z úst vykapala spousta slin a krve, které teď měla dívka přímo v puse a na krku? začala se okamžitě dávit a plivat všude kolem, než ze sebe vůbec dostala: "KURVA NECH MĚ!" Nutné je poznamenat, že celá čekárna si opět myslela, že Ophelia je prvotřídní blázen, který popoletěl o metr, hodil záda na zemi, a teď mluvil sám se sebou a plival kolem vlastní sliny - tudíž se nikdo neodvažoval se k ní vůbec přiblížit, nebo se třeba zeptat, jestli je v pořádku.
-
Už-už chtěl předložit svůj návrh, jenže než se vůbec zmohl na slovo, Ophelia se kvapně rozběhla ke dveřím do ordinace, ignorujíc celé své okolí. Ani se nenamáhal ji nějak zastavit nebo na ni něco křiknout? zkrátka počítal s tím, že buď se dveře samy zase rychle zabouchnou, nebo že ji zassasinuje jiný čekající pacient. (Což by byla docela zajímavá podívaná.) Co opravdu ale nečekal bylo to, že dívčina začne mluvit jen tak do větru. Ale když ji nějaká neviditelná síla srazila k zemi, velice rychle mu docvaklo, co se právě děje. No tak tohle bude ještě něco, pomyslel si, načež pomalým krokem vyrazil k "centru dění", přičemž si ale stále držel dostatečný odstup. Ne, že by se nějak bál duchů, ale spíše nechtěl celou situaci ještě zhoršit. Přece jen, tady tyhle "neviditelné prdy" moc dobře dokáží vycítit přítomnost nadpřirozených, plus by mohl být vnímám jako hrozba. No a kdyby duch dostal chuť dopřát Ophelii pořádný letecký den, tak aby nakonec neskončil jako přistávacích plocha. Když však dívčina začala kašlat a plivat a všichni se od ní drželi dál, došlo mu, že to zase bude na něm. Ostatně právě proto se k ní sklonil a pokusil se jí pomoci vstát. "Máme šanci tomuhle utéct, nebo tady bude neviditelný souboj?" zašeptal se s úšklebkem, aby alespoň trochu odlehčil situaci. - I když mu bylo jasné, že s Ophelií asi teď moc řeč nebude.
-
Otočila hlavu, a když viděla, že na ní mluví Lucian, skoro by se i usmála, kdyby se zrovna nedusila a nevřískala na ni nelidská entita. No nene, on mě tu nenechá chcípnout? Velmi ráda by mu odpověděla, že by ji mohl zkusit nějak zvednout na nohy, ale duch s ní začal třást tak moc, že měla pocit, že si ukousne jazyk, kdyby se snažila mluvit - a její jazyk už dneska dostal přes piču dost, takže o tohle opravdu neměla zájem a radši sebou jen nechala třást a zůstala zticha. Naštěstí se situace alespoň částečně vyřešila sama, protože v následujícím momentě vyvezli z ordinace pod bílým hadrem mrtvolu entity, která Ophelii obtěžovala - to naštěstí duši vykolejilo natolik, že přestala na dívku řvát a dokonce ji i dusit - jen otočila hlavu do velmi podivného úhlu a sledovala vozík s vlastním tělem, který urychleně vezli pryč. Špatná zpráva však bylo to, že sestra, se kterou se předtím Ophelia hrotila, stála mezi dveřmi, a když viděla dívku na zemi v kaluži slin, došla k ní a začala se ptát, jestli vnímá a je v pořádku. Ophelia ji však zvesela odignorovala a začala se hrabat na nohy, protože tady už nehodlala být ani minutu, a to zcela právem. Když zdravotnice viděla, že Ophelia její pomoc nepotřebuje, usoudila, že šlo o další pokus o pozornost, vytáhla z kapsy vysílačku a začala volat ochranku, také zcela právem. Ophelii se konečně ale povedlo nabrat nějaký ten balanc a okamžitě vystřelila přes celou čekárnu k nejbližšímu východu, protože opravdu nehodlala čekat, až se po ní vrhne znovu ten duch, nebo případně ochranka, o které postřehla nějakou tu zmínku. Luciana tam nechala, ale celým srdcem doufala, že půjde za ní, protože byla opravdu na pokraji zkolabování a potřebovala minimálně podepřít.
-
Tak nějak věděl, že se žádné odpovědi nedočká, ale příjemně jej překvapilo, že dívčina byla schopná nějakého pohybu a možná i něčeho, čemu by se s přivřenýma očima dalo říkat "kyselý úsměv". Když se otevřely dveře do ordinace a nemocniční pracovníci se jali vyvážet mrtvolu pod plachtou, bylo mu hned jasné, odkud se "neviditelný prd" vzal. (Ne že by mu to nebylo jasné už předtím, ale takhle si akorát potvrdil svou domněnku.) Jakási sestřička se hned začala zajímat o Ophelii, avšak skončila odignorována, a tak nějak ji nenapadlo se zeptat Luciana na nějaké detaily či to, co se právě stalo. - Když se to vezme kolem a kolem, tak jej to vůbec netrápilo, protože to znamenalo, že se nemusí pouštět do vysvětlování této prekérní situace. Co by taky řekl, že? Duch vaší mrtvoly tady zaútočil na médium, které mi momentálně visí na krku? - Ne, to asi ne. Jakmile se však sestra jala volat ochranku, došlo mu, že nebude nejvhodnější zde déle setrvávat. - Naštěstí to Ophelia viděla podobně a, jako by do ní někdo vlil druhou mízu, vystřelila pryč z čekárny... No a na to konto se zvedl i on a taktéž zamířil k východu. Opravdu tu nechtěl čekat na sekuriťáky, aby si s nimi mile a přívětivě pokecal.
-
Klasicky nedoběhla moc daleko? vlastně po vyražení dveří od čekárny doběhla tak za nejbližší roh, kde se musela zapřít rukou o zeď a hyperventilovat, protože sotva popadala dech. Jak tam tak stála, opřená, s vlasy v obličeji, najednou ucítila, jak jí někdo pokládá ruku na rameno? usoudila, že to musí být Lucian (ač jí to bylo divné, že by na ní tak jemně šahal), protože kdokoliv jiný by jí definitivně srazil zase na zem. Když ale otočila hlavu, stál za ní duch z čekárny, tentokrát už ale nevypadal, že ji chce utopit ve vlastních slinách a odtáhnout s sebou na druhý břeh - vypadal vlastně nesmírně smutně, že by mu i člověk hodil pětikorunu, kdyby nějakou měl. "Co chceš?" štěkla po něm, už se ani nesnažila utíkat - zaprvé by ji to zabilo, zadruhé už se ho stejně nezbaví. Musíš mi pomoct, oznámil jí duch, kupodivu zcela normálním hlasem, i přes stav svojí čelisti. "No nene, já že si dáme pěstí a pak půjdeme každý svým směrem. NEČEKANĚ TI MÁM POMOC, TO MI DOŠLO, já se ptám jak, ať to pak můžu nikdy neudělat," vřískla po něm a otočila se tak, aby mohla koukat z okna, a ne na tu obludu. Musíš... začal duch, ale byl přerušen... A kým jiným, než ochrankou. "Hej, to bude ona," prohlásil jeden ze securiťáků, a vzápětí už byla Ophelia přiražená ke zdi a někdo na ni pořvával, že dělá bordel v nemocnici, a to se jako vůbec nesluší.
-
On samozřejmě nikam nijak nespěchal. Už předtím si přece potvrdil, že Ophelia utíkat vážně neumí, plus by od něj nebylo moc chytré běhat po nemocnici plné lidí nadpřirozenou rychlostí. (Nedej bože, kdyby se v areálu nacházel ke všemu nějaký inkvizitor.) Navíc si byl jistý, že i kdyby se mu nějak ztratila, tak ji najde buďto podle hlasu, anebo podle vřískání? a to i dokonce bez použití liščího sluchu. S klidem si vykračoval chodbou, opět za hlasitého dunění vojenských bot, a ani se moc nerozhlížel okolo, jistý sám sebou (nebo možná i drahou dívčinou), že ji nemá šanci přehlédnout... Samo sebou, že měl víceméně pravdu. Sice tedy nejdříve zaregistroval dvojici securiťáků, ale hned vzápětí mu došlo, co tady asi tak pohledávají. No a hned nato si všiml blonďaté rozčepýřené kštice vykukující mezerou mezi jejich širokými rameny. Mají tohle opravdu zapotřebí? pomyslel si, možná lehce pohrdavě, protože mu tak nějak nešlo do hlavy, proč museli dva nabušenci naběhnout na malou, vyzáblou holku. Beztak si přišli jenom pohonit ego... Nebo možná i něco jiného. Nahlas však neřekl ani půl slova, jelikož nechtěl vyvolávat zbytečné potyčky. Tudíž si jen strčil ruce do kapes, postávaje opodál, ale i když vypadal zrelaxovaně, se svým ležérním postojem, ve skutečnosti byl připraven zasáhnout během mrknutí oka... Kdyby teda bylo moc potřeba.
-
Snažila se vykroutit ze sevření ochranky areálu, ale absolutně se jí to nedařilo? a taky už ji začínala bolet hlava, protože na ní něco pořvávali oba dva securiťáci, něco na ní pořád hučel duch (který opravdu nedokázal přečíst situaci), a do toho byla dehydratovaná a unavená. "Však já půjdu pryč po dobrém!" dostala ze sebe konečně. "Nemusíte mě tady mačkat na zeď, kokoti!" Normálně by k tomuhle asi zaujala spíš děvka postoj a snažila se z téhle situace nějak elegantně vyšoustat, aby ještě neskončila zabanovaná z celé nemocnice, ale na tohle opravdu neměla sílu, takže prostě chtěla, ať ji pustí a nechají jít, ať si skončí i klidně vykázaná z celé téhle části města. Securiťáci jí ale velmi zle odpověděli, že ji nemůžou nechat jen tak jít, protože by se ještě vrátila zpátky dovnitř, takže půjde hezky s nimi, a zavolá si odvoz, ideálně rodiče, aby jim mohli říct, co mají za spratka? následně ji jeden z nich popadl a odtáhl od zdi, ruce jí spojil za zády, a protože budget byl evidentně nízký a na pouta neměli, prostě ji chytil za obě dvě zápěstí svojí obrovskou špekatou rukou, a už ji vedli kamsi do kanceláře, s duchem (kterého už napadlo sklapnout) za sebou jako ocáskem.
-
Nad počínáním drahé ochranky opravdu jen zvedl obočí, uvažuje, jestli je tohle běžný postup, nebo jestli je tahle nemocnice je prostě speciální. Blíže zjišťovat to ale nehodlal, tudíž akorát jen pozoroval, jak Ophelie zápasí s dvěma nabušenými chlapáky, kteří mleli cosi o tom, že ji musí posadit do kanceláře, aby si zavolala odvoz. Musel uznat, že by to byl skvělý způsob, jak se jí zbavit. Prostě se mohl během minuty vypařit, dřív než na něj stačí strhnout pozornost, a jít si hezky po svých. - Jenže pak si uvědomil, že dívčina pravděpodobně nemá nejen nabitý telefon, ale ani kredit, a že by zde na nějaký odvoz taky mohla čekat až do soudného dne. Ostatně právě proto s povzdechem sledoval, jak ji securiťáci odvádí pryč, a pak se je jal pomalu následovat. Samozřejmě, že dodržoval dostatečný odstup, ale zároveň se choval jak nejpřirozeněji to šlo. Přišlo by mu docela postavené na hlavu, aby se tam schovával za každý druhý sloup a div že se neplazil po zemi. Plus teda doufal, že na něj Ophelie neupozorní, protože by se to taky blbě vysvětlovalo. Tak nějak se rozhodl spoléhat na její selský rozum, že teda alespoň počká do toho kanclu. Navíc celá situace se asi bude lépe řešit někde bokem od ostatních pacientů. Nejsem ještě takový šašek, abych dělal divadélko pro tak velké publikum.
-
Nechala se odtáhnout až do kanclu, ve kterém seděli ještě tři další securiťáci, kteří pili kafe, zírali na kamerové záznamy z chodeb a škrabali se na koulích (každý sám sebe, nikoliv navzájem, dovolím si podotknout). Posadili Ophelii na židli, a jeden z chlapů, ten který ji vedl, si sedl za stůl naproti ní, a nejspíš si připadal velice badass, protože si založil ruce na prsou, vyvalil špíček na židli a začal: "Takže, holčičko... Takové chování tu opravdu trpět nebudeme..." Ophelia jej sotva poslouchala, ale byla ráda, že konečně sedí, takže koukala do prázdna a nechala securiťáka, ať si verbálně honí a užívá si jednou zase pocit nadřazenosti. Duch si poslušně sedl na židli kousek stranou, což bylo velice k podivu, vzhledem k tomu, že vypadal, že má úplně rozdrcené spodní končetiny a sedět snad ani nemůže... Možná proto se mu ale nechtělo stát, no. A já si myslela, že jsem hrozný člověk, pronesla duše najednou, protože evidentně poslouchala securiťáka víc než Ophelia, a securiťák tam mimo jiné zrovna vyčítal Ophelii veškeré její prohřešky, kterých se v nemocnici dopustila. "Ty jsi ženská?" otočila se Ophelia na ducha. "Já měla za to, že jsi chlap, možná proto, jak máš zřízenou mordu." "Prosím?!" zvedl securiťák obočí a dívka se podívala zpátky na něj, (zatímco duše hudrovala, že tohle byla nechutná a zbytečná poznámka). "Co? S tebou já nemluvím, hleď si svého ty srando." "Ale JÁ mluvím s tebou, holčino! A říkám, že buďto zavoláš rodičům o odvoz, nebo budeš přes noc na záchytce!" zařval na ni chlapík a bouchnul pěstí do stolu. Ale já mám vybitý mob... bylo první, co ji napadlo, ale vzápětí nažhavila svojí jednu mozkovou buňku a zosnovala na místě takový master plán, že by se ani profesionální zosnovač plánů stydět nemusel. Vytáhla mobil a dělala, že se do něj kouká, i když byl úplně vybitý. "Já tu nemám signál... A já jsem došla sem přímo s... Uhhh... Tátou... On tu někde bude... Tak já mu zavolám... Ale... Musím na chodbu... Protože tady v té vaší díře nemám ani čárku..." Regulérně se bála, že se na ni Lucian vysral a šel domů, ale tohle byla taková poslední naděje, protože měla vybitý mobil, a i kdyby vybitý nebyl, její otec by se na ni nejspíš zvysoka vykašlal, protože byl dneska v práci, nečekaně zase. Securiťák se zamračil, ale nakonec svolil, s tím, že půjde s ní, což dívce tolik nevadilo. Vyšli na chodbu, i s duchem, a Ophelia si stoupla tak, aby nebylo vidět, že mobil nemá zapnutý, a dělala, že vytáčí číslo? následně zařízení přiložila k uchu a zařvala, co nejvíc mohla: "NOOOO, AHOJ TATI, JÁ JSEM V KANCELÁŘI U SECURIŤÁKŮ, TAK PRO MĚ DOJDI, DÍKY," položila neexistující hovor a usmála se na securiťáka. "Snad přijde, ale nevím, byl nasraný, takže mě tu mooooožná nechá."
-
Na moment ztratil celou skupinku z očí, jelikož se jim asi nějak podařilo prokličkovat chodbami a různými dveřmi, ale naštěstí Ophelia byla dost hlasitá na to, aby je zase velice rychle našel. Co jí musel pochválit, bylo to, že alespoň předstírala, že někomu volá... Ale téměř záhy mu došlo, že bude muset předstírat jejího otce. Takhle rychle a náhle jsem se otcem ještě nestal, pomyslel si s úšklebkem, přičemž uvažoval, kolik harantů s jeho krví chodí po světě a jestli jsou vůbec ještě naživu, nebo jestli je někdo zlikvidoval jako škodnou zvěř. Tak či onak skončil u toho, že roli tatíčka si opravdu vyzkouší poprvé. Což bude ještě zajímavé, vzhledem k tomu, že vlastně ani nevěděl, jak se dívčina vlastně jmenuje. Tak nějak počítal s tím, že i když byla blondýnka užvaněná, tak ještě nestačila prokecnout své pravé jméno. Tak když tak bych si zahrál na otce roku, který má tolik malých spratků, že si je všechny plete, no, uzavřel nakonec své vnitřní debaty, nasadil ležérní, velice nezaujatý výraz a s rukama vraženýma hluboko do kapes kabátu si to vyrazil k Ophelii a drahému securiťákovi, jenž jí momentálně dělal společnost.
dec0mp0sed
demonic aki